V určitém životním období jsem se dostala do situace, která se nedala snést se zdravým rozumem. Nedokázala jsem běžně fungovat a bylo třeba nechat si pomoct. Potřebovala jsem berličku. Doktor mě chřadnoucí poslal za psychiatrem a ten mi předepsal tabletu Zoloftu denně.
Upozornil mě na to, že prášek začne zabírat až po zhruba třech týdnech a nemá žádné zásadní vedlejší účinky. Po třech týdnech vskutku přišla úleva. Všechny ostré hrany se už nezdály tak ostré a to, co bylo dřív nesnesitelné a únavné, jsem řešila jakoby s větší lehkostí a nadhledem. Nebyla jsem nijak oblbnutá, to ne, vůbec, ale najednou jsem měla pocit, že pánem situace a svého života jsem já a ne moje nálady.
Přešla nějaká doba a vše se uklidnilo, ba dokonce vylepšilo a já začala společně se svým lékařem přemýšlet, že se začnu pomalu zbavovat berliček. Vydám se z konejšivé náruče antidepresiv do reálného života a zkusím zvládnout vše sama, bez chemie v hlavě. Ano, přiznávám, bylo to dlouhé období přemýšlení a oddalování.
Teď ještě ne, teď musím ještě zvládnout tohle, potom mě čekalo v práci „velmi důležité tamto“ a pak ještě bůhví co. Nakonec jsem zcela sama dozrála k tomu, že to udělat prostě musím, že je na to čas a prášky přestala brát a čekala, co se stane.
A stalo se. Nějakou dobu mě bolela hlava, měla jsem náladu pod psa, brečela jsem snad i při slově kladivo a byla jsem nekonečně podrážděná a zlá.
Chudák moje dcera, když něco provedla, tak jsem hned vyletěla, pak jsem zase brečela i s ní, říkala jsem si, jaká to jsem příšerná matka...
Ale i tohle je pryč a já jsem už nějakou dobu čistá a teď můžu s klidným svědomím popsat sama na sobě rozdíly, když to beru a když ne.
Když jsem na prášcích, jsem klidná, vyrovnaná a nad věcí, tak nějak sama od sebe.
Budím se s lepší náladou a sotva mě rozhází zabordelený pokojíček mé drahé potomkyně nebo jedovaté připomínky kohokoliv (třeba když přijde moje máma a hned vidí, co je kde špinavého, neuklizeného, zaprášeného, nevyžehleného...).
Mám slunce v duší i když ch.ije od rána do večera, moje konto je mínusové a jíme na večeři chleba s vodou (tedy – opravdu ne, ale kolikrát je to fakt o prsa). Životní kontury jsou mírné a oblé a barvy spíše do pastelova.
Když na prášcích nejsem - jsem to já se vším všudy. Granátník, se kterým to mám občas složité. Mám dobré a špatné nálady, občas brečím, život je ostrý a prožitý do posledního zbytečku, mám větší chuť na sex a emoce se u mě střídají daleko rychleji. Ale bojuju, abych už se k tomu nikdy nemusela vrátit. Ne proto, že považuju antidepresiva za něco špatného, ale proto, že přesně tohle jsem já a není lepší pocit, dokázat to zvládat sama.
Konečně – i jako máma funguju už taky dobře :-))).
ZUZKA
Komentáře
... : Mikin
To jsi podle me Zuzko napsala presne. Pokud clovek zvladne deprese nebo stavy uzkosti bez prasku, tak je to to nejlepsi reseni. Vzdyt zivot nemuze byt porad jen pericko.....
Hrozne jsou jen ty opravdu tezke pripady, kdy dotycny dela sobe i lidem okolo ze zivota peklo, ale prasky si nevezme - prece neni blazen. Akorat alkohol si predepisuje sam, to prece neni zadna ostuda.....
Hrozne jsou jen ty opravdu tezke pripady, kdy dotycny dela sobe i lidem okolo ze zivota peklo, ale prasky si nevezme - prece neni blazen. Akorat alkohol si predepisuje sam, to prece neni zadna ostuda.....
březen 29, 2012 23:53
Léky jsou od toho, aby léčily. : Milan
Deprese je porucha stejně jako třeba zlomená noha.
A tvrdit, že zvládnou depresi bez prášků je nejlepší řešení je stejná ptákovina jako tvrdit, že zvládnout zlomenou nohu bez dlahy je nejlepší řešení.
Když je člověk nemocný, má se léčit, a to kecama nejde.
A tvrdit, že zvládnou depresi bez prášků je nejlepší řešení je stejná ptákovina jako tvrdit, že zvládnout zlomenou nohu bez dlahy je nejlepší řešení.
Když je člověk nemocný, má se léčit, a to kecama nejde.
březen 30, 2012 07:51
Nojo, : Lotka
ale na to, že ty prášky by měly být bez vedlejších účinků, tak jejich vysazení nějaký účinky přece způsobilo ne? Já si to vysvětluju tak, že ty prášky většinu emocí utlumí, ale ony se neztratí, jen čekají na svou chvíli - a ta přišla po vysazení prášků. Takže se stejně projevily, jen v jinou dobu.
březen 30, 2012 08:07
Milane: : PetrXXX
A ty prášky opravdu léčí ? Nemyslím, podle mně jenom potlačují příznaky.
březen 30, 2012 08:26
Zuzko, : anina
především ti gratuluju k tomu, žes našla správný nadhled 
Kdybychom totiž nebyli přesvědčeni, že ten náš problém je nejhorší, nebyly by deprese. Je to dlouhodobý proces, na jehož konci bývá špatné fungování přenosu informací mezi mozkovými buňkami. A dobře zvolené antidepresivum dokáže tu cestičku správně nasměrovat. Takže by tě mělo vrátit do stavu nadhledu, tudíž uvědomění si, že můj problém je jen problémek. A vono jo, vždyť co je moje trápeníčko v porovnání s bolestí mámy,co jí umírá dítě apod.apod.apod.
Krásnej den všem !
Kdybychom totiž nebyli přesvědčeni, že ten náš problém je nejhorší, nebyly by deprese. Je to dlouhodobý proces, na jehož konci bývá špatné fungování přenosu informací mezi mozkovými buňkami. A dobře zvolené antidepresivum dokáže tu cestičku správně nasměrovat. Takže by tě mělo vrátit do stavu nadhledu, tudíž uvědomění si, že můj problém je jen problémek. A vono jo, vždyť co je moje trápeníčko v porovnání s bolestí mámy,co jí umírá dítě apod.apod.apod. Krásnej den všem !
březen 30, 2012 08:44
Antidepresiva : Tazi
doplní hladinu serotoninu v mozku, kterého nedostatek právě spustí deprese. A jak říkal pak psychiatr v jedné ze 13. komnat, spíš by věřil na rozchozenou zlomenou nohu, než na rozchozenou depresi. To jenom k radám tipu, neber si to tak, spoustu lidí má větší trápení, běž se ven projít je tam krásně, běž mezi lidi......atd.
Já zkušenosti z andidepresivama mám a působily na mě jinak než na Zuzku, po strašném období mi bylo dobře, ale dobře normálně , běžně, byla sem schopná zvládat běžné denní povinnosti i situace.Antidepresiva mi nijak neutlumovaly emoce, emoce zůstávaly emocemi, starosti starostmi. Je strašně těžké vysvětlit pocity právě při depresi,velká bolest duše i těla, nemožnost normálního fungování, nespavost, bušení srdce.........
Já zkušenosti z andidepresivama mám a působily na mě jinak než na Zuzku, po strašném období mi bylo dobře, ale dobře normálně , běžně, byla sem schopná zvládat běžné denní povinnosti i situace.Antidepresiva mi nijak neutlumovaly emoce, emoce zůstávaly emocemi, starosti starostmi. Je strašně těžké vysvětlit pocity právě při depresi,velká bolest duše i těla, nemožnost normálního fungování, nespavost, bušení srdce.........
březen 30, 2012 10:40
Anino, : Tazi
možná to špatně chápu, ale nesouhlasím s tím, že deprese vznikají z přeceňování vlastního problému, deprese vznikají jako reakce na situaci, smrt v rodině, rozvod, závažné onemocnění, nebo prostě bez důvodu, právě nízkou hladinou serotoninu.Doporučuji k shlédnutí díl 13.komnaty s Klárou Pollertovou Trojanovou z 11.11.2011.
březen 30, 2012 10:49
Tazi : mamča
Popsalas to tak, jak fungovala antidepresiva i na mě. Mně pomohly i s neléčitelnou vytrvalou bolestí páteře. Protože má-li nemocný člověk na sobě psychicky naloženo víc než může unést, je v trvalé křeči, která jeho potíže ještě zhoršuje. Antidepresiva tu "křeč" uvolní a je líp.
Ale odvykání na tuhle "berličku" není nic příjemného, a Zuzce skládám poklonu, že se s tím dokázala dobře poprat.
Ale odvykání na tuhle "berličku" není nic příjemného, a Zuzce skládám poklonu, že se s tím dokázala dobře poprat.
březen 30, 2012 10:54
Mamčo, : Tazi
já neměla s odvykáním žádný problém, prostě hladina hormonu se doplnila a postupným snižováním léků jsme došli k úplnému vysazení, během této doby a ani po úplném vysazení sem žádné problémy neměla. Myslím, že u antidepresiv 3 generece by ani žádné takové být neměly.
březen 30, 2012 11:05
Tazi, : anina
jojo, souhlasím, ale není to tak jednoznačný. Měla jsem na mysli dlouhodobý proces, kdy jedinci s depresí uvádějí často, že nemají konkrétní důvod, jen nemají chuť do života. Víš, já jsem přesvědčená, že stres, pokud je ho hodně, je právě příčinou ztráty serotoninu a ten zas oslabí neurotransmitery a průšvih je na světě. A tím ti dávám zapravdu - třeba tebou uváděný příklady nemalej stres způsobí a po nějaký době se může objevit deprese. A protože to neplatí vždycky, tak tvrdím, že ti, kteří následně depresi nepocítí, vyhodnotili svoji tragedii se zdravým nadhledem (ale smutek po určitej čas je nutnej, ta emoce se musí v zájmu duševního zdraví odžít) a tudíž bez deprese.
březen 30, 2012 11:13
... : Karlos...
To je taková dnešní móda, zobat antidepresiva na kvůli každý hovadině, která se normálně "nedá zvládnout".. 
Jen tak dál, lidi, farmauceutický firmy maj z vás radost.
Jen tak dál, lidi, farmauceutický firmy maj z vás radost. březen 30, 2012 12:36
Karlosi, : anina
každej extrém je blbej, v tom s tebou souhlasím. Jenže skutečná depka je nemoc a jde léčit, za to zaplaťpánbů!
březen 30, 2012 12:42
U mě to takhle nefunguje. : Euridika
Zažila jsem těžkou depresi dva roky po porodu, kdy jsem zhubla za dva měsíce o 15 kilo,přestala jsem jíst, spát i komunikovat. Bohužel, jsem si udělala pěkné kolečko po specialistech (bolesti těla všeho druhu, zvracení, hrozné úzkosti, vynechání menstruace), nežli konečně přišel orthoped na to, že mám depresi. Známý psychiatr mi napsal Deprex, který jsem nakonec brala jen 14 dní, nežli vůbec začal účinkovat a obešla jsem se i v tomhle stavu bez něho. Dokázala jsem totiž akceptovat, jak funguje lidské tělo a pochopila jsem, že psyschosomatické problémy jsou příznakem deprese. Přestože jsem o psychických nemocech měla docela dobré povědomí, vůbec mě nenapadlo, že se to týká taky mě osobně - měla jsem utkvělou představu, že umírám na rakovinu. Po patnácti letech, kdy na mne dolehla velmi tíživá rodinná situace (vážná operace, úmrtí v rodině, potíže v zaměstnání, pět let trvající rozvod)mi internistka předepsala Citalec. Necítila jsem žádnou velkou úlevu, možná jsem byla jen maličko apatická, přesto po dvou letech, kdy jsem se rohodla ho vysadit (nemám ráda návykové látky), způsobil 14 denní rozladu,jako prase. Byla jsem vzteklá, podrážděná, depresivní - málem jsem každého na potkání pokousala. Proto v současné době, kdy mám evidentní psychické problémy (úzkosti, podrážděnost, nespavost), tuto léčbu odmítám. Nemám s ní dobrou zkušenost, vsadila bych spíš na psychoterapii (klidně i skupinovou). Ale jsou lidé, kteří se bez antidepresiv můžou ocitnout v ohrožení života.
Trpíte někdo úzkostí? Já celý život a nevím, jak s tím bojovat. Úplně mě to ubíjí a bere mi to veškerou radost ze života. Souvisí to i s obsedancí. Typické pro anxiozní typ je ,že i v momentu naprostého štěstí a spokojenosti myslí na to, jak o to všechno jednou přijde. Což se mu většinou taky splní.
Trpíte někdo úzkostí? Já celý život a nevím, jak s tím bojovat. Úplně mě to ubíjí a bere mi to veškerou radost ze života. Souvisí to i s obsedancí. Typické pro anxiozní typ je ,že i v momentu naprostého štěstí a spokojenosti myslí na to, jak o to všechno jednou přijde. Což se mu většinou taky splní.
březen 30, 2012 13:47
Tazi : Euridika
Psychiatr mi vysvětlil, že právě moje ukrutné bolesti páteře způsobuje deprese - ono stažení svalů. Deprese způsobuje psychosomatické problémy rozličného druhu a právě to by mělo navést lékaře ke správné diagnóze. Bohužel, často trvá velmi dlouho, nežli člověka pošlou za psychiatrem. Každopádně - prudké hubnutí, nespavost, úzkost, chronická únava, ztráta vitality, je pádným důvodem k návštěvě odb.lékaře. Kdo to nezažil, nedokáže si představit, co je to za hrůzu. Jenom ležíte, koukáte do stropu, nemáte zájem vůbec o nic (ani o svoje dítě) a vykonat základní hygienické úkony vás stojí nepředstavitelné úsilí. Toto je případ těžké deprese, která bez následné léčby může skončit blbě.
březen 30, 2012 13:54
... : Mikin
Ja mam sice porad zato, ze je lepsi zit bez prasku, ale zalezi na pripadu. Pro tezsi pripady je dobre, ze antidepresanty existuji. Znam lidi, kterym opravdu pomohly. Jedna kamaradka vyzkousela vsechno mozne a ted je uz paty rok na malych davkach nejakeho antidepresantu 3 generace a je velice spokojena. Rika, ze ji to zmenilo zivot k lepsimu.
Driv se takovej clovek trapil a trapil, az se obesil na pude nebo skocil pod vlak.......
Driv se takovej clovek trapil a trapil, az se obesil na pude nebo skocil pod vlak.......
březen 30, 2012 14:13
Euridika, : Tazi
jako bys mi ta slova brala z klávesnice. Jsem podobný případ, moje původní obtíže včetně představ , že umírám na rakovinu jsou naprosto stejné a i přemýšlení o tom, že když jsem teď spokojená a šťastná, tak že se mi to vyváží něčím nešťastným až tragickým. Po vystřídání několika AD mi zabral lék dogmatil. Můžu ti Euridiko napsat?
březen 30, 2012 14:27
... : bb2
"módní" je spíš o tom mluvit a uvozovky píšu proto, že to není přesný výraz. Rozumím ti, aspoň myslím, ale když si představím lidi, co trpí, opravdu trpí opravdovou depresí, pro ty musí být neskutečně úlevný pocit, že o tom mohou mluvit, že nejsou výjimkou, že nejsou slaboši, že je to běžná, bohužel, nemoc, kterou si moho léčit aniž by se měli stydět.
Takže než jeden oběšený, tak radši dvacet jakodepkařů, co zobou proto, že je to in a normálka a zobe každej.
Takže než jeden oběšený, tak radši dvacet jakodepkařů, co zobou proto, že je to in a normálka a zobe každej.
březen 30, 2012 14:58
to bylo pro Karlose, : bb2
A má osobní zkušenost s pychofarmaky - 2 tablety lexaurinu od příbuzné před asi 10, možná 12 lety a několik tablet Diazepamu 5mg.
Tehdy se nahromadily problémy různého druhu, osobní, pracovní, finanční, přesně podle úsloví, že čert vždycky kálí na jednu hromadu, to vše proloženo drobným špíčky jako kontrola finančáku, extrémně problémový soused - sociopat, hrozící třídní důtka u dítěte, které patřilo spíš k premiantům a hlavně k bezproblémovým dětem, atp.
Lexaurin mi byl nabídnut ve chvíli, kdy jsem pronesla větu "víš, tuhle jsem šla ulicí a byla naštvaná na to, že lidi kolem si chodí a jsou v pohodě a já už nevím kudy kam, tak jsem si řekla, že snad by bylo lepší nebýt...". Takhle jsem se nahlas zamyslela a už jsem k čaji dostala tabletku :-) a druhou na další den s telefonem na její lékařku, abych si domluvila návštěvu a recepis.
Když čtu Zuzky článek, že jí léky zabraly po zhruba 3 týdnech, tak nevím, jestli u mě nefungoval obyčejný placebo efekt, protože mně se ulevilo okamžitě. Zmizelo napětí, úzkost, sevřenost, ocelová pěst kolem žaludku. Bylo mi příjemně. Druhý den totéž, a právě to, jak rychle a bezstarostně jsem si pomocí tabletky pomohla, mě docela vyděsilo. Připadala jsem si ve 30-32 příliš mladá na to, abych si zvykla to potřebovat ke zvládnutí zátěžových situací, a proto jsem si pro léky k té lékařce nešla.
K Diazepamu jsem se dostala jindy jinak,ale podstata stejná. Účinkoval stejně tak rychle a dobře jako L., tak jsem si na něj taky radši nezvykla, nevyužila jsem všechen, ale mám ho schovaný, co kdyby:-)
Tehdy se nahromadily problémy různého druhu, osobní, pracovní, finanční, přesně podle úsloví, že čert vždycky kálí na jednu hromadu, to vše proloženo drobným špíčky jako kontrola finančáku, extrémně problémový soused - sociopat, hrozící třídní důtka u dítěte, které patřilo spíš k premiantům a hlavně k bezproblémovým dětem, atp.
Lexaurin mi byl nabídnut ve chvíli, kdy jsem pronesla větu "víš, tuhle jsem šla ulicí a byla naštvaná na to, že lidi kolem si chodí a jsou v pohodě a já už nevím kudy kam, tak jsem si řekla, že snad by bylo lepší nebýt...". Takhle jsem se nahlas zamyslela a už jsem k čaji dostala tabletku :-) a druhou na další den s telefonem na její lékařku, abych si domluvila návštěvu a recepis.
Když čtu Zuzky článek, že jí léky zabraly po zhruba 3 týdnech, tak nevím, jestli u mě nefungoval obyčejný placebo efekt, protože mně se ulevilo okamžitě. Zmizelo napětí, úzkost, sevřenost, ocelová pěst kolem žaludku. Bylo mi příjemně. Druhý den totéž, a právě to, jak rychle a bezstarostně jsem si pomocí tabletky pomohla, mě docela vyděsilo. Připadala jsem si ve 30-32 příliš mladá na to, abych si zvykla to potřebovat ke zvládnutí zátěžových situací, a proto jsem si pro léky k té lékařce nešla.
K Diazepamu jsem se dostala jindy jinak,ale podstata stejná. Účinkoval stejně tak rychle a dobře jako L., tak jsem si na něj taky radši nezvykla, nevyužila jsem všechen, ale mám ho schovaný, co kdyby:-)
březen 30, 2012 15:19
bb2 : Mikin
Bacha na to, nevim jak ten Lexaurin, ale Diazepam je vlastne Valium a mel by ucinkovat okamzite.
A je narozdil od AD navykovy.....
A je narozdil od AD navykovy.....
březen 30, 2012 15:48
Tazi, Euridiko, : anina
úzkost ještě není deprese, ale má k ní blízko. Nevím, co je pro to lepší, jestli psycholog nebo psychiatr,možná oboje, ale každopádně s tím musíte něco dělat. Dnešní hektickej způsob žití zkrátka některým z nás způsobuje tyhle potíže. Držím palce, ať se zadaří a ať se brzy cítíte líp !
březen 30, 2012 17:18
Když Vás tak čtu, : Eny
po to všem co jsem si s exem prožila bez jakýchkoli tablet....co to znamená?????
Já jdu a šílím radostí ze života, usmívám se, raduju se. Těším se na všechno co mne v tom novém dni čeká. Plánuju co si nasadím na svém pozemku. Včera jsem v lijáku vysadila 10 švestek(2-3m vysokých), maliny, ostružiny, rybízy, musela jsem pak koupat obě pesanky, ale což, bylo nám a vím že bude fantasticky. Nenadávám že něco musím, že leje, že je zima. , miluju svůj život.....co to je? A přitom jsem byla totálně na dně...příklad....2x potraty, 1x smrt dítěte v mém šestém měsíci....exovy nevěry, řvaní při malé výplatě, ....při stálých paragrafech každý měsíc....jeho příšerné scény při "mých" dnech,...jeho odchod za jiným životem s jinou a jinýma...., a já nebrala nikdy žádné antidepresiva a vše jsem zvládla v poho a sama ....jsem šťastná. Co to je? Jak to, že všichni, kdo maj problém sáhnou po antidepresivech?
Jo, když dětem přestal posílat alimenty, jo, tak jsem přijala od mé nej přítelky pomoc ve formě pár tablet na uklidnění, nechtěla jsem zrušit dětem školy jen proto že přestal platit...zvládli jsme to díky D, naší zlaté .....ale pak zase nic....a všechno jde. Pak je to tedy dáno povahou? Nebo se mýlím?
Píšete o úzkostech, depresích, napětí..., já to zvládla....dovolím si podotknout...jsem tedy silná osobnost??????? Nebo čím to tedy je? děkuji za odpověď...
Já jdu a šílím radostí ze života, usmívám se, raduju se. Těším se na všechno co mne v tom novém dni čeká. Plánuju co si nasadím na svém pozemku. Včera jsem v lijáku vysadila 10 švestek(2-3m vysokých), maliny, ostružiny, rybízy, musela jsem pak koupat obě pesanky, ale což, bylo nám a vím že bude fantasticky. Nenadávám že něco musím, že leje, že je zima. , miluju svůj život.....co to je? A přitom jsem byla totálně na dně...příklad....2x potraty, 1x smrt dítěte v mém šestém měsíci....exovy nevěry, řvaní při malé výplatě, ....při stálých paragrafech každý měsíc....jeho příšerné scény při "mých" dnech,...jeho odchod za jiným životem s jinou a jinýma...., a já nebrala nikdy žádné antidepresiva a vše jsem zvládla v poho a sama ....jsem šťastná. Co to je? Jak to, že všichni, kdo maj problém sáhnou po antidepresivech?
Jo, když dětem přestal posílat alimenty, jo, tak jsem přijala od mé nej přítelky pomoc ve formě pár tablet na uklidnění, nechtěla jsem zrušit dětem školy jen proto že přestal platit...zvládli jsme to díky D, naší zlaté .....ale pak zase nic....a všechno jde. Pak je to tedy dáno povahou? Nebo se mýlím?
Píšete o úzkostech, depresích, napětí..., já to zvládla....dovolím si podotknout...jsem tedy silná osobnost??????? Nebo čím to tedy je? děkuji za odpověď...
březen 30, 2012 17:55
Eny : anina
"Jak to, že všichni, kdo maj problém sáhnou po antidepresivech?"
To je nadsázka, viď? A "Co to je?" No, je to pestrobarevnost života, kdybychom byli všichni jak přes kopírák, byla by tu nuda
To je nadsázka, viď? A "Co to je?" No, je to pestrobarevnost života, kdybychom byli všichni jak přes kopírák, byla by tu nuda
březen 30, 2012 18:15
Eny : Tazi
je to těžké pochopit, protože ten kdo to nezažil na vlastní kůži tak prostě nemá představu. Je to onemocnění jako každé jiné, někdo má cukrovku, někdo vysoký tlak atd. a někdo prostě deprese. Znovu doporučuji 13. komnatu s Klárou Pollertovou, jak sem psala výše, nebo třeba dokument Panikářky, tam jde zase o panickou úzkost. V dokumentech je to pěkně vysvětleno od odborníka, já to tak neumím, Euridika to popsala celkem přesně. U mě třeba nešlo o sáhnutí po AD při jakýchkoliv osobních nebo rodinných problémech, vše bylo O.K. Zničeho nic prostě začaly návaly úzkosti, nespavost, zhubla sem asi 12 kg, celodenní nevolnost , až po řadě vyšetření mi byla zjištěna deprese.
březen 30, 2012 18:25
Eny, : Sidon
asi máš pravdu, bude to nejspíš tou povahou, ale právě proto, že jsme každej nějak jinej, tak to není u všech stejné. To, že jsi to zvládla Ty (určitě jsi silná osobnost), neznamená, že to musí zvládnout každý. U každého člověka je to trošku jiné, jak se staví k životu a řešení jeho problémů. Já si taky myslím, že není dobré brát ty prášky, ony na určitý čas pomohou, ale pak je člověk musí brát pořád a jak přestane, tak je v tom znovu. Je to, jako to známé vyrážení klínu klínem. Pokud se člověku podaří nalézt tu správnou terapii, tak to může zlepšit, ale když i doktoři tápou, tak je to velice těžké. Jinak těch prášků, co člověka "vyléčí", je asi velmi poskrovnu, dost často je to jenom ten placebo efekt, který pacient potřebuje, hlavně jsou ale mnohdy špatné ty postranní efekty. Myslím, že velká část doktorů by bez předepisování prášků asi ani nemohla existovat. Já jsem zarytý odpůrce prášků, spíš se přikloním k bylinkám a lidovému léčitelství. Takže na ty silné deprese by možná stačilo pár kapek kozlíku, nebo odvar z chmele apod., ale hlavně si myslím, že je třeba taky změnit přístup k životu, ze všeho se hned nepo..at !
březen 30, 2012 18:40
Tazi : Euridika
Tazi napsat mi klidně můžeš.
On to těžko někdo zdravý pochopí, když skutečnou paralyzující depresi nezažil. U mně to byla deprese vyplývající z toho, že jsem jako extrovert najednou skončila v zaměstnání a zůstala doma s dítětem. Muž pracoval v zahraničí a jezdil domů jednou měsíčně. Navíc šíleně žárlil a psychicky mě deptal - k tomu jsem ještě úzkostná osobnost... Někdy si říkám, že bych zase toho psychiatra měla navštívit, ale nechci se cpát psychofarmaky. Poznala jsem" nepřítele" a dokážu se mu jakž takž bránit. Od té doby mě taková deprese už nezasáhla (je to tak 15 let), když je mi hodně zle, tak si dám lexaurin, ten zklidní a ráno má člověk čistou hlavu. Ale je hodně návykový, takže se s ním musí opatrně. Proto na zklidnění a spánek doporučuju obyčejný čaj Teekanne - Spánek a nervy - působí velice rychle, do půl hodiny většinou usnu (pokud nejsem totálně rozhozená). Často je pro mě život ale takovým utrpením, že bych to, nebýt dítěte, snad radši zabalila.
On to těžko někdo zdravý pochopí, když skutečnou paralyzující depresi nezažil. U mně to byla deprese vyplývající z toho, že jsem jako extrovert najednou skončila v zaměstnání a zůstala doma s dítětem. Muž pracoval v zahraničí a jezdil domů jednou měsíčně. Navíc šíleně žárlil a psychicky mě deptal - k tomu jsem ještě úzkostná osobnost... Někdy si říkám, že bych zase toho psychiatra měla navštívit, ale nechci se cpát psychofarmaky. Poznala jsem" nepřítele" a dokážu se mu jakž takž bránit. Od té doby mě taková deprese už nezasáhla (je to tak 15 let), když je mi hodně zle, tak si dám lexaurin, ten zklidní a ráno má člověk čistou hlavu. Ale je hodně návykový, takže se s ním musí opatrně. Proto na zklidnění a spánek doporučuju obyčejný čaj Teekanne - Spánek a nervy - působí velice rychle, do půl hodiny většinou usnu (pokud nejsem totálně rozhozená). Často je pro mě život ale takovým utrpením, že bych to, nebýt dítěte, snad radši zabalila.
březen 30, 2012 19:46
Mikine :) : bb2
vzhledem k tomu, že jsem za svých téměř 44 let života požila 2 tablety lexaurinu a cca 6 tablet Diazepamu, z toho asi 4 tablety po půlkách, čili v dávce, jaké se dávají v indikovaných případech i dětem, a od té doby uplynulo drahně let, tak se nebojím závislosti 
březen 30, 2012 19:49
... : Mikin
Ten porad s Klarou Polertovou je fakt dobrej. Dik Tazi.
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1186000189-13-komnata/211562210800030/?kvalita=nizka
Jestli je Eny silna osobnost, to nemusi byt vubec dulezite. Nekomu zadnej stres ani tragedie tu hladinu serotoninu nerozhodi, nekomu jo. Proste ma kliku, jako ma kliku ten, kdo nedostane rakovinu, priusnice nebo chripku.
O dusevnich chorobach mluvil hezky doktor Vlach v Saturninovi.
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1186000189-13-komnata/211562210800030/?kvalita=nizka
Jestli je Eny silna osobnost, to nemusi byt vubec dulezite. Nekomu zadnej stres ani tragedie tu hladinu serotoninu nerozhodi, nekomu jo. Proste ma kliku, jako ma kliku ten, kdo nedostane rakovinu, priusnice nebo chripku.
O dusevnich chorobach mluvil hezky doktor Vlach v Saturninovi.
březen 30, 2012 19:50
Eny : Euridika
To, co jsi ty zvládla, nebyla zřejmě těžká deprese. Možná jenom smutek, starosti nebo lehká depka. S těžkou si neporadíš bez psychiatra, na psychology nedám -to jsou magoři.Těžká deprese zasáhne nejen duši, ale ochromí i tělo - tak ,jak píšu. Nedostala jsem do sebe ani polovinu rohlíku denně, nespala jsem, hubla jsem denně kilo... to se fakt nedá.
bb2
úplně nejhorší je, když vám rodina ještě říká,jako mě matka, vzchop se a nebuď srab. To vám opravdu "pomůže", připadáte si pak ještě neschopnější. Většina blízkých vůbec nechápe, že jste onemocněli a musíte dodržovat normální léčebný režim.
A co se lexaurinu týká, pozor!! je silně návykový. Ale to i část antidepresiv - poznáte to u vysazení.
Je to úleva zjistit, že v tom nejste sami.
bb2
úplně nejhorší je, když vám rodina ještě říká,jako mě matka, vzchop se a nebuď srab. To vám opravdu "pomůže", připadáte si pak ještě neschopnější. Většina blízkých vůbec nechápe, že jste onemocněli a musíte dodržovat normální léčebný režim.
A co se lexaurinu týká, pozor!! je silně návykový. Ale to i část antidepresiv - poznáte to u vysazení.
Je to úleva zjistit, že v tom nejste sami.
březen 30, 2012 19:53
Eny, to nemyslíš vážně, že ne:) : bb2
mně sice pár mých kamarádek taky říká, že zvládnout co zvládám vyžaduje železnou lady, protože ony fungují jen na "zobání" a přitom nemusí řešit to, co já, takže si pak připadají jako slaboty.
Ale že bych se tím pádem považovala za silnější osobnost?? Někdo nechytí angínu jak je život dlouhý, někdo každoročně. A co?
Taky bych mohla říct, že kdo neumí vydělat peníze, kdo si nežije dost dobře, je slaboch...
Taky by se dalo říct, že žena, která sebou nechala smýkat způsobem, jaký jsi popsala, a to dlouhé roky dokud ji tyran sám neopustil, je třtina větrem se klátící. Já v tom, že někdo snáší týrání od druhé osoby, žádnou sílu nevidím.
Ale že bych se tím pádem považovala za silnější osobnost?? Někdo nechytí angínu jak je život dlouhý, někdo každoročně. A co?
Taky bych mohla říct, že kdo neumí vydělat peníze, kdo si nežije dost dobře, je slaboch...
Taky by se dalo říct, že žena, která sebou nechala smýkat způsobem, jaký jsi popsala, a to dlouhé roky dokud ji tyran sám neopustil, je třtina větrem se klátící. Já v tom, že někdo snáší týrání od druhé osoby, žádnou sílu nevidím.
březen 30, 2012 19:56
... : Mikin
Vzpominam si na clanek o herci Milosovi Kopeckem, ktery byl udajne maniodepresivni. To znamena, ze mel strasne vykyvy z "plusu" do "minusu". Vzdycky kdyz byl v minusu, tak se byl ochotny lecit a kdyz prisel plus, tak se smal doktorum, splachoval prasky do hajzlu a kricel, ze pristi depresi prekona pouhou silou vule.
Pak ta deprese opravdu prisla a s ni coby prvni priznak zmizela i ta sila vule.......
Pak ta deprese opravdu prisla a s ni coby prvni priznak zmizela i ta sila vule.......
březen 30, 2012 20:01
Euridiko, 2 tablety lexaurinu před 12 lety mě snad neohrozily :) : bb2
ale tomu, co říkáš o matce a jejím vlivu, tomu velmi rozumím :-) moje máma ráda říká to, co považuje za správné, za výchovné. Proto jsem se v 18 trhla a žila si svůj život, mámu mám ráda, ale přesně jsem stanovila hranice toho, co beru a co ne. A pomohlo to, máme dobrý vztah, protože máma pochopila, že může být moje máma, ne generál, nedělám scény, prostě se s ní přestanu bavit. A je zase klid. Své děti jsem podle mamky rozmazlila opakem, měla jsem vždycky pochopení pro každou jejich lidskou slabost, žádné řeči typu "to musíš zvládnout, s tím si musíš poradit, nefnukej, veverko...", no a vedou si výborně a z domova se netrhají.
Jo, matky, ty umí nasekat paseku :-)
Jo, matky, ty umí nasekat paseku :-)
březen 30, 2012 20:02
... : Karlos...
Ty fakt těžký případy a skutečný deprese jsem právě na mysli neměl...
březen 30, 2012 20:03
... : bb2
já vím, ale právě tím, že se tak jako o počasí mluví o tom, že lidi trpí depresemi, že užívají léky, tak se to pro ty skutečně nemocné stává o něco snesitelnější
viz Euridika
viz Euridika
Je to úleva zjistit, že v tom nejste sami.
březen 30, 2012 20:07
jinak myslím, že zrovna já mám k závislosti sklony, : bb2
když si navyknu na něco, co je mi příjemné, co mi něco usnadní, tak se toho hooodně těžko vzdávám, a to i když vím, že to není až tak prospěšné, že třeba kvůli tomu zpohodlním, nebo něco nestihnu apod. Musím si dost poručit, zatvrdit se a sebrat pěknej kus vůle, abych se toho zřekla.
A právě vědomí téhle své slabosti mi tehdy zabránilo jít tou jednodušší cestou - která je ale pro spoustu lidí jediná možná.
Já si hledala jiné způsoby, jiné cesty a podařilo se. Ale kdybych opravdu onemocněla, tak jako třeba zmíněný Miloš Kopecký, takže bych léky užívat musela, žádné bylinky a alternativní metody odstranění stresu, napětí, mírnění úzkosti by nestačily, tak nevím, docela bych se obávala, kam se s těmi léky až dostanu.
A právě vědomí téhle své slabosti mi tehdy zabránilo jít tou jednodušší cestou - která je ale pro spoustu lidí jediná možná.
Já si hledala jiné způsoby, jiné cesty a podařilo se. Ale kdybych opravdu onemocněla, tak jako třeba zmíněný Miloš Kopecký, takže bych léky užívat musela, žádné bylinky a alternativní metody odstranění stresu, napětí, mírnění úzkosti by nestačily, tak nevím, docela bych se obávala, kam se s těmi léky až dostanu.
březen 30, 2012 20:10
Mikine, : anina
maniodepresivní psychóza je snad ještě horší než deprese. Pokud teda to vůbec jde takhle hodnotit. Kdysi jsem na M.Kopeckém byla, když byl zrovna ve fázi deprese. Měl to být večer vyprávění a moc jsem se těšila. Nestálo to za nic, byl to večer plný pesimismu a bylo vidět, jak se trápí. Bohužel, tehdy se o jeho nemoci nic nevědělo, takže někdo to nerozdýchal a lidi odcházeli. On reagoval slovními výpady do hlediště. Nebylo to vůbec příjemný. Kopeckýho mám moc ráda, tohle jeho extempore jsem pochopila až dlouho potom a je mi líto, že se životem protrápil.
březen 30, 2012 20:21
no....ty prášky jsou na předpis a doktor jí je nenapsal jen tak ze srandy.... : alena puntíkovaná
a kdxž je bere, tak jí viditelně pomáhají. A to jako, až třeba až Zuzka dostane třeba ngínu, chřipku, zápal plic a podobně, tak taky nebude brát prášky a poběží si radši do lesíčka, aby si za úplňku nasbírala bylinky - nebo co? Deprese, nebo maniodepresivní psychóza jsou nemoci (jako třeba žloutenka, angína, plané neštovice atd.atd.) a prostě se musí léčit. Nakonec - i marihuana je bylinka.....třeba ti pomůže a nikdo tě nebude považovat za narkomanku.
březen 31, 2012 04:28
Anino, : Mikin
ja se s touhle nemoci setkal a jsem rad, ze to nebyl nikdo moc blizky. Protoze maniodepresivni psychoza (bipolarity) je vec hodne oskliva.
I lecba je mnohem problematictejsi, protoze napred se musi zastavit ty psychicke vykyvy a teprve potom bojovat se samotnou depresi. Tedy dva rozdilne leky a velice problematicke davkovani.
Takovej Vincent van Gogh si kvuli tomu i ucho urizl. Chudak Kopecky...........
Pokud se prispevku Aleny Puntikovane tyce, jsem rad, ze jsme se aspon jednou shodli....
I lecba je mnohem problematictejsi, protoze napred se musi zastavit ty psychicke vykyvy a teprve potom bojovat se samotnou depresi. Tedy dva rozdilne leky a velice problematicke davkovani.
Takovej Vincent van Gogh si kvuli tomu i ucho urizl. Chudak Kopecky...........
Pokud se prispevku Aleny Puntikovane tyce, jsem rad, ze jsme se aspon jednou shodli....
březen 31, 2012 05:37
Hezkej den :o) : anina
Někde jsem četla, že výskyt duševních nemocí je přímoúměrný míře civilizačního pokroku. Proč? Já to chápu tak, že se vzdalujeme přírodě a sami sobě. Chybí přirozenej mezilidskej kontakt nebo je ho moc málo. Místo večerní procházky koukáme nečinně na TV a přebíráme na sebe emoce z jiných než svých příběhů (ale o tom už jsem psala jinde). Pro poetické duše přidávám jeden verš ze staré písničky, nevím, kdo to zpíval (možná jenom kdysi jeden tramp u táboráku)
" Stojím tu sám uprostřed davu, nevím jak dál a ztrácím hlavu "
a pro nepoetické jeden vtípek:
Pro lepší náladu bys měl každý den obejmout osm lidí. Nebo aspoň jednomu dát přes hubu.
" Stojím tu sám uprostřed davu, nevím jak dál a ztrácím hlavu "
a pro nepoetické jeden vtípek:
Pro lepší náladu bys měl každý den obejmout osm lidí. Nebo aspoň jednomu dát přes hubu.
březen 31, 2012 10:35
Nevysmívala bych se lidem, co "zobou" antidepresiva. : mamča
Deprese může potkat kohokoli z nás. Stačí, když se začnou řetězit průšvihy. Třeba pár rychle po sobě jdoucích úmrtí v rodině, ztráta zaměstnání, vyčerpávající péče o dlouhodobě nemocného bez perspektivy uzdravení...a je tu "depka" jak malovaná.
Nejhorší je, že ten nemocný se zpravidla nedokáže dokopat ani k tomu, aby se k psychiatrovi sám doplazil. A už vůbec se mu nechce o svých problémech mluvit s někým cizím. Stydí se za svou slabost.
Takhle reagují zpravidla ty dříve "silné osobnosti", na které jejich okolí dlouhodobě nakládá své problémy a bolístky.
Pak se musí někde v jejich okolí vzchopit někdo blízký, kdo je k tomu psychiatrovi objedná a doveze. Jinak to taky může skončit špatně.
Nejhorší je, že ten nemocný se zpravidla nedokáže dokopat ani k tomu, aby se k psychiatrovi sám doplazil. A už vůbec se mu nechce o svých problémech mluvit s někým cizím. Stydí se za svou slabost.
Takhle reagují zpravidla ty dříve "silné osobnosti", na které jejich okolí dlouhodobě nakládá své problémy a bolístky.
Pak se musí někde v jejich okolí vzchopit někdo blízký, kdo je k tomu psychiatrovi objedná a doveze. Jinak to taky může skončit špatně.
březen 31, 2012 15:29
pokud můj příspěvek vyzněl jako vysmívání, : Eny
pak se omlouvám, takhle to myšleno opravdu nebylo.
březen 31, 2012 19:37
Eny : mamča
Nemyslela jsem to na Tebe. Chtěla jsem jen říct, že deprese může postihnout úplně každého, pokud se ocitne v akutní tísni a průšvihy nebo smutek se na něj hrnou ze všech stran. Pak považuji téměř za hrdinství, když si to dokáže uvědomit a donutí se vyhledat odbornou pomoc.
V mojí generaci je pořád ještě zakořeněno, že kdo chodí k psychiatrovi, je blázen.
A "zobání růžových tabletek" je považováno za slabost.
V mojí generaci je pořád ještě zakořeněno, že kdo chodí k psychiatrovi, je blázen.
A "zobání růžových tabletek" je považováno za slabost.
březen 31, 2012 21:30
Deprese : Ivka
Mám za sebou 5 let boje s těžkou depresí, 5 let jsem brala různá antidepresiva a žádné mi nepomohlo, až jsem dostala právě Zoloft a jeho generika a konečně to bylo ono. Jak dlouho jsem měla depresi, než mi byla diagnostikována, to si ani netroufám odhadnout, byl to ale hrozný život. Po Zoloftu se mi ulevilo v tom smyslu, že jsem začala normálně fungovat, mám radost, cítím i smutek a všechny ostatní emoce, jsem to já, ale bez chorobného smutku, agrese, naprostého propadu nálad, myšlenek na sebevraždu. Život je zase krásný. Moje psychiatrička mi řekla, že u mého typu deprese musím brát antidepresiva až do smrti a vůbec mi to nevadí, nehodlám je vysazovat (nemám reaktivní depresi, kdy když pomine důvod spuštění deprese, pomine i deprese).
Chtěla bych ještě podotknout, že léky typu lexaurin, neurol, rivotril apod. NEJSOU antidepresiva. jsou to léky na okamžité uklidnění, utlumí člověka a jsou vysoce návykové. Tyto léky opravdu nic neléčí, jen utlumí okamžitou bolest duše a po jejich vysazení je všechno zase jako předtím. Antidepresiva třetí generace určitým způsobem doplňují serotonin do mozku tzn. že opravdu léčí, podobně jako inzulín léčí cukrovku. Rozdíl je v tom, že v některých případech si po vysazení AD mozek dokáže vyrábět dostatek serotoninu znovu sám.
Chtěla bych ještě podotknout, že léky typu lexaurin, neurol, rivotril apod. NEJSOU antidepresiva. jsou to léky na okamžité uklidnění, utlumí člověka a jsou vysoce návykové. Tyto léky opravdu nic neléčí, jen utlumí okamžitou bolest duše a po jejich vysazení je všechno zase jako předtím. Antidepresiva třetí generace určitým způsobem doplňují serotonin do mozku tzn. že opravdu léčí, podobně jako inzulín léčí cukrovku. Rozdíl je v tom, že v některých případech si po vysazení AD mozek dokáže vyrábět dostatek serotoninu znovu sám.
duben 01, 2012 08:45
u depresí, stejně jako třeba u chřipky nikdy nevíte.... : alena puntíkovaná
člověk kolikrát s úsměvem na rtech čelí ranám, které by porazily vola, prostě proto, že musí "jet" a složí se totálně až poté, aŽ MÁ VŠECKO ZA SEBOU A JE KLIDU A NIC SE MU VLASTNĚ NEDĚJE. A pak pomoc potřebuje, není ani magor, ani hysterik a podobně a pokud hodlá "statečně přežít bez drog", dopouští se stejné pitomosti, jako kdyby odmítal léky při vysoké horečce, nebo sádru při zlomené noze.
duben 01, 2012 13:56
Ivko, : Anina nepř.
zdravím tě Můžu se tě zeptat, kolik je ti let? Moje nejstarší měla diagn. depresi ve svých 20 letech (dnes 34). S antidep. počítá už skutečně nastálo. Nikdy ji nenapadlo, aby je vysadila, protože jen ona ví, jaké to bez nich bylo trápení. Od doby, kdy se její lékař trefil s vhodným typem léku, je jiný člověk. Mým radám o zdravém nadhledu se to zlatíčko směje 
) My, ostatní členové naší velké rodiny, tyto problémy nemáme, ani předkové, pokud vím, ne. Ještě jednou: díky za antidepresiva
Můžu se tě zeptat, kolik je ti let? Moje nejstarší měla diagn. depresi ve svých 20 letech (dnes 34). S antidep. počítá už skutečně nastálo. Nikdy ji nenapadlo, aby je vysadila, protože jen ona ví, jaké to bez nich bylo trápení. Od doby, kdy se její lékař trefil s vhodným typem léku, je jiný člověk. Mým radám o zdravém nadhledu se to zlatíčko směje ) My, ostatní členové naší velké rodiny, tyto problémy nemáme, ani předkové, pokud vím, ne. Ještě jednou: díky za antidepresiva duben 01, 2012 14:37
alena puntíkovaná : mamča
Ano, deprese přichází až PO, když už člověk vyčerpal všechny síly a do poslední chvíle všechno vydržel.
Moje kamarádka přišla tragicky o syna. Rozhodla se, že to všechno co následovalo, zvládne bez podpůrných léků. Zdánlivě to všechno ustála, ale postupně se na ní nabalují zdravotní problémy (mj. i rakovina).
Možná, že kdyby si tenkrát nechala pomoci od odborníků kteří jí pomoc nabízeli, třeba by ten "spouštěč nemoci" nedostal šanci.
Moje kamarádka přišla tragicky o syna. Rozhodla se, že to všechno co následovalo, zvládne bez podpůrných léků. Zdánlivě to všechno ustála, ale postupně se na ní nabalují zdravotní problémy (mj. i rakovina).
Možná, že kdyby si tenkrát nechala pomoci od odborníků kteří jí pomoc nabízeli, třeba by ten "spouštěč nemoci" nedostal šanci.
duben 01, 2012 14:59
pro bb2 : Míška
antidepresiva jako je Deprex, Citalec, Zoloft ap.mají opravdu plný antidepresivní účinek za dva až tři týdny. Naproti tomu Lexaurin, Frontin, Diazepan ap. jsou tzv. anxiolytika, léky k okamžitému zklidnění ve stresových situacích a lze je používat pouze krátkodobě. Závislost na tyto vzniká dost snadno a rychle.
duben 01, 2012 18:31
Zuzko, : svatý václav z domova
gratuluju.
Dobré je, že tato možnost existuje, že lidé s depresí mají možnost žít stejně dobře jako ostatní.
Dobré je, že tato možnost existuje, že lidé s depresí mají možnost žít stejně dobře jako ostatní.
duben 01, 2012 20:47
Eny, : Ivča
vždycky jsem si myslela, že jsem silný člověk. Můj ex byl slaboch, nesamostatný maminčin chlapeček, gambler a posléze i alkoholik. Děti, domácnost, běžné organizační věci byly víceméně na mně...Při dětech jsem vystudovala, rozvedla se, všechno v pohodě. Jistě, prochodila jsem spoustu nocí v čekání, kdy a jak se vrátí z hospody, kolik peněz zase prohrál, věčně jsem řešila, co dám jíst dětem... ale brala jsem to tak nějak trpělivě... A pak, dva roky po rozvodu, když už jsem žila v novém vztahu, po jedné drobné hádce s přítelem jsem skončila v nervovém záchvatu. Druhý den jsem se v práci jen třásla a nebyla schopná přestat. Další den jsem si zašla ke své lékařce a nebyla jí schopná říct, co mi je, aniž bych nezačala brečet. Dva měsíce jsem pak byla doma na antidepresivech ( zabraly snad až tak po pěti týdnech)na neschopence. Pak už jsem šla do práce, ale nějaký čas brala prášky dál. Kdykoli se objevila nějaká krizová situace, klepala jsem se zas... Naštěstí už je to dávno za mnou. Myslím, že se prostě nabalovala malinká kulička , postupně se stávala větší a větší..a přišel okamžik, kdy to nervy už nevydržely... Někdo má to štěstí, že se do tohoto okamžiku nikdy nedostane...
duben 02, 2012 18:08
