Anafylaktická reakce je akutní odezva organismu na styk s dráždivou látkou (alergenem). Jde o závažný druh alergické reakce. Typicky se projevuje vyrážkou a otokem kůže a sliznic, které vznikají krátce po kontaktu s alergenem. V nejtěžších případech může vést k šoku a úmrtí postiženého.
Podmínkou vzniku anafylaktické reakce je obvykle předchozí kontakt s dráždivou látkou - senzibilizace. Můžete ji požít, vdechnout nebo se jí jen dotknout obnaženou kůží. Váš imunitní systém si „vetřelce“ zapamatuje a při dalším kontaktu spustí bouřlivou obrannou reakci. Anafylaxí jste nejvíce ohroženi v případě, že jste se již v minulosti setkali s projevy zvýšené citlivosti na některou látku. Alergii si můžete „vypěstovat“ v podstatě na cokoliv. Je až neuvěřitelné, na co všechno můžeme být alergičtí... Některé alergeny jsou však častější. Patří mezi ně určité druhy potravin (např. burské ořechy, měkkýši nebo ovoce), bodnutí hmyzem nebo některé léky (např. penicilin).
Cizorodé látky (alergeny), se kterými přichází náš organismus do styku, vyvolávají tvorbu protilátek. Tímto mechanismem se imunitní systém brání před jejich případným škodlivým působením. V případě anafylaxe dojde po styku s alergenem k přehnané imunitní reakci. Nadměrná tvorba protilátek ovlivňuje další imunitní buňky, které potom odpovídají za projevy alergie.
K hlavním projevům alergické reakce patří vyrážka a svědění. Projevy se mohou stupňovat - až vyústí do anafylaxe. Cítíte, že vám všechno v ústech natéká - jazyk je velký... Rychle nastupuje dušnost.... To způsobuje otok sliznice ve vašem dýchacím ústrojí. Do plic se zúženou dýchací trubicí dostává jen velmi málo kyslíku a musíte vynakládat při dýchání zvýšené úsilí.
V nejtěžších případech se můžete začít dusit. Imunitní reakce ovlivní chování celého vašeho organismu. Nebezpečně působí na oběhový systém: díky rychlému roztažení cév přestává krev kolovat a hromadí se ve tkáních. Náhle klesá váš krevní tlak, při kritickém poklesu průtoku krve cévami nedostává mozek svůj obvyklý přísun kyslíku a živin. Dostanete se do šoku a rychle ztrácíte vědomí. Bez účinného zásahu vám hrozí smrt.
K anafylaktické reakci dochází obvykle až při opakovaném kontaktu. Na to ale nemůžete spoléhat. Množství alergenů se přirozeně vyskytuje v podobách, které byste nečekali. Zdánlivě první expozici tak mohlo předcházet několik předchozích, které jste ani moc nezaznamenali.
Nejúčinnějším prostředkem ke zvládnutí těžké anafylaktické reakce je adrenalin. Jeho včasné podání vám může zachránit život. Způsobí stažení krevních cév a zvýší srdeční činnost. Zabrání rozvoji otoku a uvolní stažení dýchacích cest. O podání adrenalinu obvykle rozhoduje lékař.
Ovšem lidé se zvýšeným rizikem anafylaktické reakce nebo ti, kteří se s ní již potýkali, mohou dostat zvláštní sadu s adrenalinem pro snadnou aplikaci. Měli by ji nosit neustále u sebe a poučit o způsobu jejího použití i osoby ve svém nejbližším okolí.
Po poskytnutí první pomoci je důležité okamžitě zavolat odbornou pomoc. Nemocný však nesmí zůstat bez dozoru. Sledujte stav jeho vědomí a dýchání. Při zástavě dýchání a srdeční činnosti bezodkladně začněte s kardiopulmonální resuscitací.
V případě uzávěru dýchacích cest může být nutné urychleně provést drobný chirurgický zákrok k otevření dýchací trubice na krku. Dýchání a srdeční činnost je třeba monitorovat i po zvládnutí akutní reakce. Proto obvykle následuje pobyt v nemocnici.
ZAŽILI JSTE NĚKDY NĚJAKOU BOUŘLIVĚJŠÍ ALERGICKOU REAKCI?
ČI DOKONCE ANAFYLAKTICKÝ ŠOK?
Zdroj: www.ulekare.cz/
tak mi šoupli tu mandarinku, tu tatranku, vařili čaj a nechali mě pouštět jukebox. Podruhé před pár lety, stříkla jsem si parfém na krk a do dekoltu, bylo letní vedro, vyšla jsem ven a za chvíli mě začal svědit výstřih. Místo abych si to nejdřív opláchla čistou vodou a pak případně mázla něčím zklidňujícím, tak jsem to namazala vrstvičkou fenistilu, čímž jsem dráždič pěkně uzavřela na kůži. Kůže zrudla a svědila ještě víc. Pak jsem stála ve vlažné sprše a pak si do večera patlala dekolt chlazeným kozím jogurtem:-) pomohlo to. Od té doby si dávám pozor kdy, kam a co si stříkám, jsem velmi opatrná na jemnou kůži krku a výstřihu.
No nic, jendo žihadlo, no bože, vyndalo se a byl klid. Večer normální průběh, koupání večeře, pak se díváme na zprávy a mně se zdá, že je obraz trochu nakřivo. Říkám to manželovi, on se na mě podívá a v záchvatu smíchu mi sdělí, že nakřivo je má hlava. Vypadala jsem jak mongoloidní lochneska. Jedno oko uzavřené, pusa nakřivo, rty by mi Armstrong záviděl. Sestra nesdílela veselí mého muže a doporučila navštívit ráno lékaře a manželovi, aby mě v noci hlídal, abych se neudusila. Druhý den jsem nasadila sluneční brýle a ohrnula límec u košile co nejvýš, abych zakryla co se dalo. Na vesnici před dvaceti lety to vypadalo stejně, jako bych se maskovala ála Al Capone. V ordinaci podzvižení, doktor se zlomil v pase a vůbec se dobře bavil. Sestra byla solidární, takže jsem nakonec nějaké léčivo obdržela a za pár dnů splaskla.
Takovou reakci na žihadlo jsem neměla ani jako malá, kdy se na mě sesypaly sousedovic včely, rozdrážděné vybíráním pláství. Majitel schovaný kuklou mi ukazoval plástve a včeličky, já kuklu neměla a jim se to asi nelíbilo, utíkaly se mnou až domů, z hlavy, krku a trupu mi jich vybrali asi šestnáct. Spala jsem pak celý den, v kuchyni, aby mohli kontrolovat, jestli dýchám:-) ale otok žádný. Nezanevřela jsem na ně, dál jsem je z louží lovila holým prstem, aby se neutopily.
Loni v létě jdeme takhle lesem, zdá se mi, že zdálky slyším jemné včelí bzučení. Prý už jsem včeloparanoidní a mám se jít podívat sem, na ten kamenný val, že tam jsou určitě trosky nějakého historického opevnění. A zase prý pojd v klidu, ani si tě nevšimnou, neblázni, jsem tu taky, pojď za mnou v klidu a uvidíš...No tak jsem viděla. Ta, co mu něžně šeptala do ouška, se nechtěla nechat vyhodit ze sedla, namířila prdelku a trefila mě na první pokus - zase do vlasů. Může se mi někdo divit, že jsem nestála v klidu a mrskala hlavou? Nemůže. Než mi ji vylovil z hlavy, píchla mě. A kdo byl politován? Ona, protože kvůli mně umřela, chudinka.
A ano, stejně jako "Alena P-H" si pamatuju, že jsem měla pocit, že mě někdo prostrkuje úzkým tunelem a kdesi vysoko nahoře je vidět čtvereček světla. Pocit dušení a tlak 60/40...a v hlavě mi z posledních sil šrotovalo, že nemůžu umřít, když mám tři malé děti. No, nic moc pocit.
Taky by me nenapadlo, ze je to tak rozsirena legrace. Ja si myslela, ze jsem "special". 
My všichni "anyfylaktici" jsme speciálové. Kdo jiný má tu zkušenost, že ho někdo nebo něco strká proti jeho vůli tunelem (u mě spíš komínem, protože čtvereček světla nad hlavou se dá očekávat spíš v komíně) a nakonec to překvapivě přežije ?
Mně prosím šok ještě vylepšíli odebráním Tetracyklinu a nahrazením Ampicilínem, po kterém jsem se osypala a otekla. (Je to stejná Penicilinová řada). Takže teď, když hlásím na co všechno jsem alergická, tak už si to skoro musím napsat.
Dneska jdu zrovna na alergologii na testy kvůli další pravděpodobné alergii, abych měla do sbírky.
Syn "jen" velmi silnou alergickou reakci po penicilinu...
Hele nebylo by tu míň těch, co to nezažili?
Taky jsem měl pěkně nahnáno, když mě před pár lety jedna píchla v pustině, uprostřed prázdný Nevady.
