naprosto přesně vím, co je škraloup a ještě teď se mi zvedá kufr... Prvně v životě čtu, že někomu to chutná

http://www.tetrapak.com/cz/products_and_services/processing_equipment/dairy_equipment/uht_treatment/pages/default.aspx

Mně mléko z tetrapaku chutná daleko víc, než to z igeliťáků, kterých byla polovina prasklá, a přepravka tím vylitým kysnoucím mlékem v obchodě nepěkně smrděla. A vlastně i víc než přímo od krávy, protože to tou krávou bylo cítit.
Po kysnoucím mlíku nestůňu, a ze škraloupu se mi vždycky zvedal kufr.

chodily jsme totiž na střední škole na praxi do n.p.Laktos, kde byl mistrem tatík naší spolužačky Boženky. Bylo to úžasný. Mléko se dalo pít normálně bez úpravy, zkyslé se rozkvedlalo a bylo to lahůdka, ze zkyslého mléka se dělal domácí tvaroh, který se mazal na chleba, nebo se dával na vdolky nebo na brambory. V Laktosu se vyráběly sýry, mléko, smetana, máslo. jogurty a taky - dort z Polárky - dárek nad dárky.A taky se tam dělaly nanuky , eskyma a polárky. Jo - a kdybyste někdy psali diktát, tak sýry se vyrábějí za pomocí SYŘIDEL - psáno s Y, neb se nejddná o síru, ale o mleté sušené telecí žaludky s jejichž pomocí se vysráží mléko a nadále se používá k výrobě tzv. tvrdých sýrů - jako je třeba Eidam, ementál, apod. Jogurt se dělal do skleniček a zrál dnem vzhůru a pak se ručně zavíral papírovými víčky. A v marmeádě, do těch jogurtů byly celé jahody, kousky meruněk a tak.

nebo balené ve skleněných lahvích. Tetrapak, ani ingeliťáky neexistovaly.

Chodily jsme vždycky ve středu, místo vyučování.Chodily jsem sice na ekonomku, ale toto bylo bráno jako praxe k hodinám Základ výroby. Já se rovnou z této práce, zcela uondána přežráním, odebírala doma rovnou do postele. Chodily jsme na dvě místa, do mlékárny do Vysočan,dneska náměstí OSN a místo mlékárny nákupní centrum i ten boží muka tam zmizela. Tam se vyrábělo mléko, kakao a jogurty, smetana a tvarohy. Museli z nás tam mít úžasnou radost, dodnes vzpomínám, jak jsme vyjídaly z pětikilových plechovek džemu jahody. Ale mnohem úžasnější praxe byla v druhé mlékárně na Harfě za Libeňským nádražím.Dneska už také nestojí. Tam se vyráběly taveňáky a mražeňáky.V době naší přítomnosti tavené sýry se šunkou byly bez šunky. U mraženého zboží jsem také nejedly jen tak něco, pouze nanuky, byly obaleny skutečnou čokoládou a vybiraly jsme pouze kokosové nebo kakaové. Ovšem nejlepší bylo vzít voskovaný papír od velkých polárkových dortů,(nevím, jestli je pamatujete, velká nebo poloviční papírová zelená voskovaná krabice s copatou eskymačkou), na ten vám pracovnice nakecaly z pytlíků na zdobení mraženou víceprocentní smetanu (tou se růčo dorty nahoře zdobily)a pak s tím přistoupit pod stroj, odkud vytékala pramínky čokoláda. Boží!
Nevím, jaké tam tehdy měli normy na materiál, byly jsme jak kobylky a mně se tam jednou i stalo, že jsem převrhla konev (tu velkou mlékařskou) s čokoladou. Já hrůzou bez sebe, mlékárenská pracovnice s ledovým klidem vzala do ruky hadici , pustila teplou vodu a čokoládu spláchla do kanálu. A bylo vymalováno. A já s puňťatou máme výuční list do mlékárenského průmyslu, který nám byl celý život na dvě věci. Ale moc ráda na to vzpomínám.

Jo, ten mraženej krém, co se stříkal z pytlíku na ty dorty neměl chybu. Nikdy už jsem nic tak dobrýho nejedla. Ani v Itálii ne. Jo a do toho papíru, co se do něj balily ty dorty se balilo všecko. V kantýně měli naprosto senzační sekanou - korunu šedesát deset deka!!!!
Jo a ta marmoška byla v takovejch kovovejch kyblících, my z th vybíraly ty celý jahody lžičkou a pak jsme na to daly tu zmrzlinu...no nic takovýho jste v životě nejedli.Ta čokoláda, co tam vytékala v takovým pramínku , byla hořká a děsně dobrá. Obavaly se v ní nanuky a eskyma. Mohli jsme sníst, kolik jsme chtěli, ale nesměli jsme si nic brát domů.Já ani nevím, kde ten výuční list mám. Ale on Laktos ve své původní podobě už taky neexistuje. Kdo ví, komu to teď patří a co tam vyráběj. Ani to nechci vědět.V domě, kde jsem třicet let bydlela byly potraviny U Dřevů a Chlebíčkárna, kde vyráběli nejlepší chlebíčky v Praze. V chlebíčkárně jew cestovka a v potravinách prodávají hadry. V celý Vodičkový není jedinej krám, kde byste si mohli normálně nakoupit něco k jídlu. Musíte až na Karlák, nebo na Václavák do Alberta.

kde se narodily a vyrostly obě moje děti, má ta cestovka kanceáře. Nic není, co bývalo....

na mléko od naší krávy,jmenovala se Malina.Každá další po ní také zdědila jméno.Moje maminka krávu měla až do revoluce.Vždy ji z MNV vzkázali,ať ji dá pryč,že je jediná ve vsi. Mávla rukou a sousedé dál chodili pro mléko,tvaroh.Jen máslo neprodávala,to jsme měli pro sebe.A já jako holka nad ním ohrnovala nos a chtěla "to žluté" z krámu.Stokrát jsem se své mámě omluvila za svoji hloupost.Když se dělal tvaroh,volala na nás:"holky,pojďte se umýt v syrovátce,ať jste hezké".Teď už účinek syrovátky na sobě nepoznám,ale v mládí působil.Moje děti na tom mléce vyrostli a žádné alergie nemají.

měli hospdářství a několik krav. Jejich děti pást ty krávy museli - ale my ostatní děti jsme SMĚLI, když jsme byly hodné. A za největší trest byl považován zákaz pasení krav. Byly to krávy domácí - a tudíž ochočené. Nechaly se hladit a pusinkovat a SLYŠELY NA SVÁ JMÉNA a braly si jídlo z ruky. Každý večer chodila babička vedle k Vodičkům pro mléko. Než to donesla domů, utvořila se nahoře vrstva smetany, kteru sebrala a dala jí extra. Bylas z ní senzační šlehačka na lívance, nebo na vdolky, nebo se z ní dělaly vynikající omáčky. A ta KRUPIKAŠE!!!, která z toho byla!!!! A ten tvaroh!!!! Brambory na loupačku s tvarohem...aaaaach.

Dostanu z něj do těla nějaký bílkoviny? Nebo je to jen vážně mrtvá hmota?

ale jinak to bude prostě jen chemická záležitost...
asi bych to maximálně vzala trošku do kafe - v nejhorším případě.

to prece neni zadna chemie, spis fyzika. Prece je to zahrato na velmi vysokou teplotu, takze to zabije vsechny bakterie. UHT = Ultra-high temperature. No a mezi tim, co to zabije jsou i ty bakterie, ktere zpusobuji to zdrave tvarohove kysnuti.

Jenze to ale taky zabije ty spatne bakterie, co se bohuzel nekdy do mleka taky dostanou a muzou lidem dost ublizit. Ja vim, ze se mleko od krav pred konzumaci prevarovalo.

No a tak dlouhou dobu pouzitelnosti to nema, protoze tam je jakasi chemie, ale protoze tam zkratka neni nic, co by to mleko zkazilo a je to hermeticky uzavreno, takze se tam ani z okoli nic nedostane.

Mne osobne mleko z krabice (to, co pred otevrenim nemusi byt v lednici) nechutna, ma jakousi pachut, ale to je jen muj osobni pocit. Jinak ostatni mleko v papirovych krabicich, co musi byt v chlazene sekci, nebo v igelitovych lahvich, mi moc chutna a to, ze z nej nemuzu udelat tvaroh me sice parkrat zamrzelo, no ale myslim si, ze kdybych hodne chtela a hledala, tak nejakou farmu, kde by mi to mleko prodali a co je v rozumne vzdalenosti odsud taky najdu.

to byste měli ochutnat lahůdky na téhle straně oceánu. Pobyli jsme tři týdny v Česku na dovolené, a takové mléčné lahůdky jako jsme kupovali tam už jsme dlouho neměli. Mléko chuti lahodné, v porovnání s místním, jogurty Dannon, které mi tady nesmějí do baráku pro jejich umělou a chemickou chuť. Jenže my zmlsanci kupovali jogurty Choceňské. Ovšem kdeže jsou jogurty v lahvích, to by jeden plakal.
Sýry, to je úplně jiná kapitola. Běžný, jak se mu říká american processed sýr, je z větší části z oleje, to jsou ty čtverečky jako kdysi byl doma Gerber. Dokonce i šlehačka se dělá z oleje, ta co koupíte našlehanou a mraženou v kelímku. Z tavených sýrů tu je jen Chechtavá kráva, drahá jako sviňa, snad proto se tak směje?
Máslo je samá voda, z lednice ztuhlé ža po dlouhou domu ho nelze na chleba namazat, snad proto tu mažou sendviče majonézou. Ale, jaká je to majonéza, když to stojí v obchodě normálně v polici a teprve po otevření musí doma do ledničky.
Naštěstí máme ve městě ruský obchod, kde kupjeme, a ne levně, ruské a polské máslo (pravý dovoz!) a taky sýry. Chléb z Německa, který sem chodí předpečený a mražený, jen ho šoupnout na půl hoďky do trouby a už voní celý barák. A taky tam mají naprosto lahodné vepřové konservy, pamatujete na čínské vepřové?
Ale jeden je fakt, svět už není co býval.

geneticky upravované. Evropa má proti Americe dost pevně stanoveno co se smí a nesmí. Já vím, že tímhle způsobem se dosáhne vyžších výnosů, méně škůdců, kterým to nechutná. Ale, jsme si opravdu jisti jaký to má vliv na lidi? To se dodnes neví, protože dlouhodobá studie se nekonala. Není čas. A tak jen málo lidí ví, že nemáme jíst kukuřici, jinak oblíbenou pochoutku. Kolik z nich varování poslechne to nevím. My to byli.

a čínský zelený fazolky. Ty jsem vždycky koupila - stály osm kaček, že je uděám na smetaně a vždycky jsme je sežrali jen tak. Za našeho mládí se mléko pasterizovalo, to jest prohnalo se teplotou 80 - 90 stupňů na několik vteřin. Zlé bakterie to zabilo, hodné ne a mlíčko bylo mlíčko a chutnalo jako mlíčko a lidi si ho kupovali k svačině a pili ho studený. Sice vám za pár dní zkyslo, ale nesmrdělo, vonělo jako kyselý mlíko, rozšlehalo se a nalilo na okurkový salátek - Joj cigán!!!! a k tmu brambůrky s máslem.....Jogurty se dělaly tak, že se mléko zahřálo, promíchalo se s bakteriemi Bacilus Bulgarikus a nechao se to den stát. pak se to nalilo do skleněných lahviček a nechalo se to zatuhnout. Pak se ty lahvičky otáčeli ručně dnem vzhůru, aby vytekla syrovátka a pak zase dnem nahoru, aby se nahoře usadila ta smetánka. A na to se takovým přístrojem za pomoci páky prskala navrch ta marmoška. Byla buď meruňková, nebo jahodová - nikdy ne obě v jeden den. A ručně se na to dávala kulatá papírová víčka. Asi neměl dlouhou trvanlivost, ale to nikdy nkdo nezjistil.My měli co dělat, abychom ho nesplivli, než jsme došli domů.

ať si koupí to z automatu na čerstvý a má po problému. Snad ho maj i v Ústí, ne? A když si chci koupit dobrej jogurt/tvaroh/sejr, tak si ho koupim, nejni snad důvod se ho pokoušet "vyrábět" z krabicovýho mlíka, bohajeho! Když si chce někdo vyrábět sejra, měl by si pořídit krávu, kozu nebo vovci, nebo se seznámit s někym, kdo takový zvíře má, ne?

v Ústí (kterym?) ho možná maj, ale maj ho fšude? U nás ne, a když jsem si koupil plnotučný mlíko,čerstvý a prej jen pasturovaný, smrdělo za tři dny, i když mělo vydržet ještě dalších deset. V lednici.
Alíku puntíku, udělalas mi uzel na žaludku. Jako študák jsem chodil v neděli brigádničit do Radlické mlékárny. K obědu jsem si nosil suchej chleba, ostatní bylo tam. Bože všemohoucí, to byly hody! Už je to dávno, padesát let.

Jsou dražší než všechny ty dannone a jiné dreky, ale to je pochopitelné. Neobsahují na rozdíl od nich žádný škrob ani želatinu.

Krabicové trvanlivé mléko kupuji s 3,5% tuku. Jiné než krabicové trvanlivé mi nechutná.

když jste je v rámci brigády z té marmelády vyžraly?

Na praxi jsme chodily jen jednu středu v měsíci. Ve třídě nás bylo třicet a v těch dvou provozovnách jsme se po patnácti holkách střídaly. Plechovky byly pětikilové a ani při nejlepší snaze jsme nedokázaly zlikvidovat jahody a meruňky ze všech kyblíků určených na celý měsíc i když jsme se hodně snažily.

a chodilo se jeden den v týdnu - a všecky jsme v jeden den nebyly u jogurtů, některé byly u dortů, jiné u másla, jiné u Eskym a tak. Vyžírat jahody mohly jen ty, co byly momentálně u jogurtů

jogurty i mléko byly ve skleničkách a v lahvích.Ani pytlíkové mléko nebylo. Bylo to v letech 1963-1966

jen zkyslo a to jste buď rozkvedlali a vypili studené, nebo jste ho varem vysráželi, nalili do plínky, tu jste zavázali do uzle a pověsili na zahrádce na šňůru a nechali odtéct syrovátku. Zbyl vám měkký tvaroh, dnes nevídané, vynikající chuti. Z takto upraveného tvarohu se dále vyráběli tzv. měkké sýry - třeba Romadour, Olomucké syrečky, Niva a podobně. Mléko na tzv tvrdé sýry /Eidam, Gouda, Ementál, Parmezán..atd./ se vyráběl z mléka vysráženého za pomoci syřidel. Ty neměly nic společného se sírou (lat. Sulphur), nýbrž se sýry. (proto tvrdé Y). Syřidla byla mleté sušené telecí žaludky. Telecí proto, že telátka mají ve svém žaludku hormon, který mléko (kravské) vysráží a tím zvýší jeho stravitelnost. Kravké mléko třeba nesmějí pít kočky, protože je pro ně těžko stravitelné a mají po něm průjem. Proto dáváme kočkám mléko již zpracované, třeba ve formě jogurtů, pribináčků, rozšlehaného tvarohu a podobně.To je osobní zkušenost (moje a mých koček).

jíme, abychom žili, nikoli žijeme, abychom jedli

za zmlsanou můru můžu prohlásit, že po smradlavejch igelitovejch mlíkách se mi teda fakt nestejská. vono se mi vůbec po mlíku nestejská. jinak, než bych pozřela škraloup, asi bych otočila žaludek naruby a má jinak nekompromisní matka udělala ústupek a směla jsem si škraloup z mlíka sundávat. ten "výbornej" domácí tvaroh ze zkyslýho mlíka jsem též dost nenáviděla. pozřít syrovátku mě naštěstí nikdo nikdy nenutil, taktéž konzumovat kyselé mléko. mléko od krávy mě teda jednou zkonzumovat donutili, po druhý to radši už nezkoušeli.

Neboť je nad slunce jasnější, že jsem mládí strávila v ghetu. V ústeckém ghetu, neb jsem se narodila v Ústí nad Labem a dětství strávila z jedné pětiny tam, ze dvou pětin v přilehlé ústecké obci a ze tří pětin úplně jinde. V našem ústeckém ghetu, které sahalo od kina Hraničář po Skorotice, totiž byly k mání mléka v igelitu s modrým (polotučné vodové) a červeným (plnotučné), smetany ke šlehání v igelitu s oranžovým potiskem, kefír v igelitu se zeleným potiskem a jogurty sice ve skle, ovšem příšerné chuti. Tedy, pro mě příšerné, pro mamku taky, tátovi chutnaly a sourozenec se po nich mohl utlouct. Byly hrudkovité a na dně skleničky se krčilo trochu žlutého nebo červeného ovocného želé, které neobsahovalo nic nezdravého, ale ani kousek ovoce.
Nechuť k ovocným, čokoládovým a oříškovým jogurtům mi zůstala dodnes. Často mě nějaký zláká, ale nakonec ho stejně sní někdo jiný. Jen výjimečně, tak dvakrát do roka, si dám jogurt ve skle borůvkový, jahodový nebo višňový, ten co skutečně chutná po jahodách, borůvkách nebo višňovém džemu. Tenhle http://www.akcniceny.cz/detail/jihocesky-jogurt-ve-skle-ochuceny-332736/.
Tu a tam můžu švestkový nebo marcipánovo makový. Taky ve skle.


Mléko ve skle jsem zažila jako předškolák u babičky, která ho tahala po jedné lahvi, neb bylo těžké a orosená láhev často vyklouzla z babiččiných revmatických rukou, takže chudák mléko dostalo od babičky lekci ve slovníku dlaždiče.
Smetana byla také zpočátku v malých skleničkách, udržet ji ve stavu nezkysnutém byl nadlidský úkol, takže místo borůvek se smetanou a lívancema byla často koprovka :-(

Tvaroh máma s babičkou často vyráběly, jen proto, že mléko zkyslo a ony by nevyhodily ani rezavý hřebík. Jinak obě preferovaly nákup dobrého tvarohu bez nutnosti obracet židle vzhůru nohama, vyvazovat utěrky a nechat byt prodchnout syrovátkovým pachem.

Takto získaný tvaroh byl hnusný, ale mně nejel ani ten vyrobený z mléka od tetiny Maliny, nebo sousedovic Straky, kterou jsem o prázdninách pásala se strejčkem, tedy starým sousedem. Ne pro pasení samo, ale pro jeho vyprávění příběhů, což jsem milovala, a pro možnost smět se cestou zpátky svézt na Strace, dobračce od kosti.

Čerstvé mléko prodávají hnedle na každém rohu v mlékomatech, pasterovat se dá doma, tedy doporučuje se to k českým mlékomatům chovám lehkou nedůvěru, protože Češi jsou čuňátka a pro korunu ušetřenou za horkou vodu klidně nechají trubky hnít, ale už i na mě došlo, dávám si ho v kanclu i doma do kafe jen tak, bez pasterizace :-), smečka z něj i kakauje a zatím žijeme.
Škraloup, pokud se vyskytne, proteče dřezem do čističky, něčím se ty bakterie musí nakrmit, že. Mléko, z něho byl škraloup odstraněn, je pro nás nepoživatelné, takže se spotřebuje třeba na palačinky, ne do kávy, na kakao apod.
Koťata jsme přikrmovali a jedno i vykrmili sušeným mlékem pro koťata Beaphar, dospělým dáváme párkrát týdně mléko pro kočky, vitakraft jim nejede, po whiskas se můžou utlouct.

i já se narodila v Ústí - ale vyrostla a narodila jsem se v Krásném Březně. Do mých sedmi let jsme bydleli na Klíši a pak jsme se přestěhovali do Prahy. Babičku a ostatní příbuzné mám v Krásném Březně. Teda Doktor už taky bydlí jinde. Jako v Ghetu jsem si teda nikdy nepřipadala. Mléko v lahvích se prodávalo ještě v době, kdy jsem maturovala. A bylo dobré. Když jste sundali alobalové víčko, byla pod ním vrstvička smětany. Pytlíkové mléko se začalo prodávat, až když jsem měla děti.Ty jogurty nebyly hrudkovité, byly pevné a musely se pořádně rozmíchat.nahře se vždycky usadila taková vrstvička zakysané smetany a to byla neskutečná lahůdka. Ty jogurty nebyly zahuštěny želatinou, ani škrobem - byla to práce jen a jen bakterií Bacilus Bulgaricus. Všechny, kdo nyní nyjí po řeckém jogurtu, bych ráda uozornila, že takový jogurt byl v našich luzích a hjích k mání běžně. Ve skleničkách - korunu deset bílej, korunu třicet barevnej. Do plastových kelímků se pak lije již rozšlehaný jogurt, zahuštěný škrobem. Ale tamto bylo čistý mlíko bez příměsí...jen zpracovaný tou bakterií. Taky měl naprosto jinou chuť.My jsme to sražený zkyslý mlíko věšeli na zahradu - tam vyteklá syrovátka nikomu nevadila. A tvarh mám ráda - ať už ho vyrábí kdokoli.Marcipánovomakový jogurt jsem v životě neviděla. Ale čokoládovej, nebo oříškovej mi nevadí. Také se v lahvích prodávalo kakao. My jsme měli ve Vršovicích naproti baráku mlíkárnu a každej den jsme měli já nebo brách sužbu. TJ. zaběhnout do mlíkárny a koupit dva litry kakaa a deset karlovarskejch rohlíků...brácha totiž strašně žral a litr kakaa a šest rohlíků snědl k snídani. A to kakao bylo moc dobrý...prodávalo se ještě, když mi bylo devatenáct. No - ono je to taky přes čtyřicet let, že? Já pamatuju, jak se ještě prodával horkej chleba, na konci prasklej a my tu prasklinu ožírali, než jsme došli domů..byla to mana nebeská. Nebo se prodávalo kysaný zelí ze sudu a vy jste si přišli s kastrolem a cestou domů upíjeli tu lahodnou šťávu, co z toho zelí tekla. Nebo se prodávaly rychlokvašky zvané močáky, ty vám prodali jen tak do ruky...byla to ohromn lahůdka a za pár korun. No a do těch skleniček se ta marmeláda prskala až navrch. Nikdy nebyla dole. Dělávaly jsme to na praxi v tom Laktosu. Byli jste u takový mašiny, zatáhli za páku a do skleničky to plivlo dávku marmelády a vaše spolužačka sedící vedle vás na to přitiskla voskované papírové kulaté víčko s takovým jako jazýčkem.

Gheto byla ironie - že jako když jsem neměla takové lahůdky, ač jsem bydlela v Ústí, musela jsem být držena stranou v jakémsi ghetu.


Dnes jsou jogurty zahušťované uměle i jogurty normální,přírodní, jenže ty první jsou levnější a spousta lidí vybírá hlavně podle ceny a pak nadává na nekvalitu.

Když stál tehdy výborný jogurt korunu třicet a průměrná mzda v 60.letech 1 303 korun http://www.mesec.cz/clanky/mzdy-a-ceny-vcera-a-dnes/ a dnes stojí dobrý jogurt 15-20 Kč a průměrná mzda (ne ta oficiální) je 15-20 tisíc, a navíc máme možnost vybrat si jogurt i mnohem levnější, byť náhražkový, tj. takový, co by v 60.letech stál zhruba 0,20 Kč (a že i tehdy by se to mnohým hodilo), navíc různé příchutě i pravé chutě, tak jsme na tom přece jen o něco lépe, aspoň pokud jde o jogurty

Marcipánovo makový ve skle je s pravým mákem a marcipánovou příchutí, bývá běžně, ale v malém počtu sklenic, prodává se málo. To, že ho mám ráda, ber s rezervou, sním tak třetinku sklenice do roka.

Řecký jogurt je něco jiného než český jogurt, ať už socialist nebo kapitalista. Především je asi tučnější, i když některé smetanové přírodní jogurty jsou taky tučné. Řecký má kolem 10-12% tuku, možná víc, chutí je něco mezi kysanou tučnou smetanou a tvarohem. My ho občas doma "děláme" smícháním smetanového jogurtu, tvarohu a kysané smetany, do misky pod něj dáme borůvky nebo jahody a navrch polijeme javorovým sirupem a posypeme tunou pražených mandlových lupínků. Docela můžu tuhle variantu jogurta.

Rychlokvašky dělala výtečné babička. Chleba horkej s křupavou kůrkou jsem po sametu očekávala v sámošce, a byl tam, ale jen chvíli. Nevydržel, chudák bochníček za dvacku, v soutěži o prodejnost s vekou sice lehce nakyslé chuti, avšak nižší ceny. Lidi prostě šetří na jídle, takže pro dobrý chleba si musíme docela zajet :-(

Kysané zelí do sudu nakládali prarodiče a nakládají rodiče dodnes, já na něj nikdy netrpěla, natož na tu smradlavou kyselou vodu z něj. Ale vím, že někdo se po kysaném zelí může utlouct. Mně chutná dušené červené koupené ve sklenici, doma dělané kedlubnové, a moravské z hlávky, k tomu se teda donutím tak dvakrát do roka.

Je to možné?

Kysané zelí mám ráda, neutluču se po něm, ale tu tekutinu, co prý je velice zdravá, tu nemusím.
Kvašáky, po ústecku asi močáky, jsme doma dělávali. Byly výborné, ale tak nějak nám každému stačil jeden dva na chuť, a tak je už roky neděláme a vůbec mi nechybí.

Pro horký chleba jsme po sametu chodili do rumburské pekárny a byl vynikající. Ale pak v rámci reorganizace tuto pekárnu zrušili, a měli jsme po dobrotě.

pravda, jsem věkem spíš asi k tvým synům, a taky jsem v Ústí a okolí strávila jen 8 let, takže mi dílem leccos mohlo uniknout, dílem jsem to zapomněla, protože přes některé velmi pěkné vzpomínky jsem tam kořeny nezapustila. I rodiče, kteří tam strávili delší čas a zažili spoustu pěkného, to měli jako přechodné dlouhodobé působiště a dělali maximum, aby se mohli vrátit. Jako mnozí další využili studijní a pracovní příležitosti. To, že se z něj stala v podstatě přestupná stanice, kraji škodilo, čiší to tam z každého kouta a trpím tím dodnes skoro stejně jako znečištěným ovzduším. Sešli se tam psi z různých vsí a je to znát. Ale zase tam lidi uměli báječně improvizovat, táhnout za jeden provaz a pomáhat si, jako všude, kde jsou postaveni na stejnou startovní čáru a utíkej, káčo, utíkej, honí tě kocour divokej..To tady si každý sakra hlídá grunt a běda ti, náplavo, i když je to velice umně skryté pod vřelým úsměvem a pohostiností

trpím tím dodnes skoro stejně jako znečištěným ovzduším

kraj tím trpí, já ne. Já trpěla jen tím ovzduším.

k dostani jsou syry z Francie - roztiraci i pevne - mnoho druhu, vyborne ulezele irske syry, holandske porad, atd. Maji je ve vsech potravinovych obchodech, i v tech levnejsich. Uzeniny italske, nemecke, kdo co chce.V Cechach, priznam se, mi mleko moc nechutna, ale jde o zvyk. Nevypozoroval jsem, ani nikdo z meho okoli, v Americe problem s jidlem a vyberem.

Výuční list byl za asi tři roky praxe po těch jednotlivých středách a zkouškách, navíc máme maturitu, v mlékárenství tehdy zařazení do 4.mzdové třídy. Nic moc!
Je vidět, že je tu v diskusi hodně mladšího ročníku, ale v Československu v 60tých až 70tých letech byly velice tvrdé potravinářské normy. Potom to šlo do kopru. Ty splašky, co se dnes prodávají, by zcela určitě neprošly. Moje starší sestra se vyučila cukrářkou. V rámci její praxe jsem brigádničila dost často v potravinářském průmyslu. PéTéPé, ne, to nejsou černí baroni, byl to Průmysl trvanlivého pečiva v Karlíně (skládání perníků a oplatek do krabic a jejich balení), Orionka Modřany (ruční balení figurek před vánočními svátky), Laktos
( ruční balení polárek, skládání krabic, kontrola lahví a nakládání do přepravek), Fruta Holešovice (kontrola kvality zpracovávaného ovoce),Cukrovar Modřany (opět balení do krabic a jejich skládání).
Ze zboží hned tak něco nekvalitního neprošlo, ve finále se dělaly jakostní zkoušky produktu. Pekárna Vysočany (práce ve skladu), zde stačilo, aby chleba neměl požadovaný tvar a byl vyřazen na strouhanku, neprodané pečivo se vracelo do pekáren a prodávalo do JZD na zkrmení dobytku. Na praxi v Laktosu jsme strávily spoustu hodin tím, že jsme vybalovaly tavené sýry, které šly znovu na přetavení, protože v některém ohledu nespňovaly normu.Pravda je, že ješte někdy v 56tém roce se před Vánoci stála fronta na Jonathany a banán jsem jedla poprvé v 54tém roce, stejně mně nechutnal.Ale tehdy tu nebyly pouze čtyři druhy jablek , jako dnes. Mohly jste si vybrat ze všech možných barev, chutí a vůní.Já milovala kyseláky, mými favority byly koženáče, soudky a zvonková jablka.Z pomerančů tu byly nejčastěji kubánské, vypadaly hnusně, ale džus byl vynikající.Tím vším chci říct, že tu byl prostě jiný sortiment potravin a já si domnívám, že mmnohem zdravější. Dneska spoustu nakupovaných potravin nejím, protože mně nechutnají,nebo dokonce je mně po nich špatně (třeba polomáčené sušenky Opavia, kdoví, co do toho dávají).
A pro Alíka, ten hormon na srážení mléka se jmenuje kasein, dodnes si dokáži vybavit , jak smrdí! A také vzpomínám na čínské konzery, které byly z masa, ať už vepřovou nebo luncheon meat, na Moravě tomu říkali lunčón. A ty čínský nakládaný jablíčka, těch jsem musela sníst metráky!
A klidně si myslete, že jsme s Alíkem sklerotické baby, které mají vzpomínky zastřené starobou!

A protože noví osídlenci pocházeli ze všech koutů tehdejšího Československa, nikdy tam nepanovala taková ta soudržnost a sounáležitost, kterou lze pozorovat jinde, třeba na jižní Moravě. Když jsme se do severních Čech přestěhovali (taky jsme to brali jako přestupní stanici, šli jsme za prací s bytem, a nejpozději do deseti let jsme chtěli být zpátky v Brně - podařilo se to po sedmi letech) byli jsme tím velmi překvapeni. Nemile.

když dáš do vyhledávače místo KONEV slovo KONVE vyjede Ti přesně obrázek jaký hledáš - konve jak malované ale zas Koněv mezi konvemi nemá chybu

jinak škraloup na svařeném mléce jsem taky nesnášela už jako dítě. Vyrůstala jsem na venkově, v každé rodině byla kráva a jiná zvířata. Prázdniny jsme trávily jako děti jejich pasením dvakrát denně - brzy ráno a večer. Už zhruba od osmi let mělo každé dítě pasení na starost. Za pasení zvířat býval odměnou nanukový dort v papírové krabici o jakém tu psala Deeres. Mamka mléko po nadojení cedila dvakrát přes čistou vyvařenou plenu, pak se chladilo v lednici. Něco jsme vypili a zbytek se prodal druhý den ráno do sběrny. Za tučnost býval příplatek. Pro zajímavost - tuším, že cena bývala 5 Kčs za litr, takže přes letní měsíce byly peníze za mléko tolik co jeden plat. Stát tehdy cenu mléka v obchodech dotoval, na pult se tímpádem dostávalo mléko v podstatě za nižší cenu než byly skutečné náklady.

Kozí mléko z kterého si dnes lidé kupují sýry nikdo v té době nepil. Sloužilo ke krmným účelům pro prasata. V některých domácnostech se stloukalo domácí máslo, dělal se domácí tvaroh nebo sýr. Ale spíš se kostka másla koupila, protože všechno si připravovat bylo časově náročné . K snídani jsme hodně mívali z domácího mléka bílou kávu s rozlámanými kousky chleba do něj. Dnes už to všechno zní neuvěřitelně.

moje Česká rodina žila v Krásném Březně již hluboko za Rakouska Uherska - po mnoho generací. Pravda, že, že když řišel Henlein, tak mnoho z nich muselo utéct.aby je jejich němečtí přátelé nepozabíjeli. Děda s babičkou a s mámou utekli k babiččině tetě do Mělníka a následně děda dostal místo na dráze v Kolíně, kde taky celou válku bydleli. Z celé rodině zůstal jen strýc Láda,který byl krejčí a jehož žena Karla byla Němka. Zůstal s ním i pradědeček, jeho (a dědečkův) otec. Po válce se zase všichni vrátili. Pravda je, že spousta vyhnaných lidí se nevrátila, ty chudinky ubohý německý sudeďácký je buď rvnou povraždili, nebo odvezli do těch krásnejch koncentráčků, kde o ně - jak všichni víme, bylo dokonale postaráno. Taky se spousta lidí usadila jinde, nebo taky třeba zemřela, nebo emigrovala. Takže Čechů, kteří se vrátili zpátky domů, bylo opravdu minimum. Ti co se tam následně nastěhovali, byli buď zlatokopúové, nebo lidi, kteří za války přišli o všechno a hledali nový domov. Takových byla většina. Samosebu, že místní Němci pro ně nebyli bývalí sousedé, spolužáci a podobně. Byli to Němck...a jak všichni víme, podle vyššího principu mravního - vražda na tyranu není zločinem. Takže ti, co je "vyhnali" můžou bejt rádi, že vůbec přežili - neb doma jim nakloněna rozhodně nebyla a nemohli chtít po lidech, který ve válce přišli o celou rodinu, aby je snad chápali. Jak říkám, naše rodina žila v Ústí po staletí - zeptejte se doktora...ten tam stle žije...jeho otec byl bratr mého dědečka.

- to dělávala babička Kučerová, která bydlela v Nových Kopistech u Terezína a taky mívala krávu. Já jsem vždycky zdrhla od stolu, protože bych se pozvracea - totéž byl případ škraloup. Babička Fajtová (z Ústí - co měla jen kočku) mi kakao vždycky cedila. Kozí mléko se dávalo prasatům, aby rychle přibývala. Ale byli lidi, kteří ho pili. Znala jsem rodinu,kde se údajně otec rodiny, díky kozímu mléku, vyléčil z tubery. Ty krávy, co jsme je chodili pást nebyly naše - ale našich sousedů. Jejich děti je pást musely, bez diskuse - jako třeba, když děti doma utírají nádobí. Byla to jejich povinnost. Předloni jsem na hřbitově tu Hanku (kamarádku, dceru sousedů) potkala a v slzách jsem vzpomínala na ty krásný, něžný krávy, co se nechaly políbit na voskovanej čumák. A Hanka mi svěřila, že se do dneška nemůže podívat, jak na krávu, tak i na mlíko. Co dospěla, tak se prý mlíka nenapila. Vidíte - a co já bych byla dala za to, kdybychom měli doma ochočenou krávu....

- jo my jsme jim s bráchou říkali "oblité sušenky" - jakože byly ob-lité. Babička nám je kupovala, když jsme byli hodný a my jsme je měli moc rádi. Tuhle jsem si je z nostalgie koupila - a byl to hnus, velebnsti. I Fifinka to plivala - a to je co říct, protože Fifinka je popelnice. Fakt je, že se na jídlo musely stát fronty, chleba ani rohlíky jste po šestnácté hodině nesehnali, když jste chtěli zeleninu do bramboračky, tak jste museli lítat, protože nikde neměli mrkev, celer a petržel dhromady. Ale normy byly tvrdé a tak to, co jste konečně v otu tváře sehnali, bylo dobré a kvalitní. Chemie byla drah a dovážela se ...takže se s ní šetřilo. A jídlo podle toh chutnalo.a smaženej čínskej lanšmít a nový brambory - to byla lahůdková večeře.Čínské vepřové bylo s minimem sádla a když jste si ho namazali na chleba a sypali cibulkou, byla to vynikající večeře. Mám někdy dojem, že se k nám od našich EU-přátel dovážejí samé šmejdy, které by doma nikdy neprodali a do kterých by EU-obyvatel ani neklovl. Stačí mi koukat na satelitu na reklamy...to, co tam propagují, je naprosto něco jiného, než to, co tu můžeme koupit my.

jsem věkově asi tak jako bb, ale z dob svého dětství pamatuju pytlíkový mlíko, jogurty dva druhy (bílej a růžovej) a jako bonus ty ve skle, ale to jen někdy.

Ani jedno z toho nebyl žádnej zázrak. Jíst se to pravda dalo, ale kulinářský orgasmus si tedy představuju jinak.

Obecně si myslím, že dneska se dá sehnat jídlo mnohem lepší. Pravda, není to to úplně nejlevnější, ale taková darda zas taky ne.

Jediné, co se mi nedaří, je nechat zkysnout mlíko. A to si kupujeme na farmářských trzích (to krabicové, co mi leta připadalo OK, je proti němu jak vápenná voda. ale stejně.)

Asi v těch 50. letech ještě lidi pamatovali první republiku či co. Protože z mého dětství si nepamatuju nic, co bych popsala s takovou kulinářskou rozkoší jako Alena.

z toho tehdejšího mlíka mi taky nepřišel nijak chuťově zajímavej, spíš taková řidina

narldila jsem se v r. 1948 - jestli teda jste měli ve škole dějepis a matematiku, tak by ti tato informace měla stačit. Maturovali jsme v r. 1967. Moje děti se narodily v r. 1970 a 1971 - ještě tehdy existovalo mléko v lahvích, jogurty v lahvích, mléko zkyslo a salo se pít a tvaroh byl chutnej, ale měl jinou strukturu než teď.Jak tyx vlastně můžeš vědět, jaké bylo tehdejší mlíko...když jsi v té době nežila?

rozdíl v našem náhledu na Ústí je nejspíš v tom - že pro nás to byl DOMOV, do kterého se naše rodina po válce vracela. Žádné provizorní řešení. I já se tam vracím ráda, i když už tam léta nebydlím.

a v čem je to, co píšu, v rozporu s tím, co píšeš Ty?

Vyjádřila jsem domněnku, že v 50. letech, na která vzpomínáš, ještě lidi pamatovali první republiku a v souladu s tím zacházeli s mlíkem a tak.

Já jsem zhruba ve věku Tvých dětí. Mléko i jogurty v lahvích pamatuji také (ale v pytlících bylo mnohem častější). Kysnoucí mléko taky pamatuju, to mi chutnalo, ale ten tvaroh z něho mi přišel dost hnusnej.

Kde je jaký rozpor?

že já první republiku fakt nepamatovala a moji vrstevníci také ne. PRvní republika trvala od r. 1918 do 1938. Já se narodila až deset let na to. Takže ani já nepamatuju, jak se za první republiky s čím zacházelo. Jo, krámy byly poloprázdné a na všecko se stály fronty - ale mlíko bylo mlíko, jogurt byl jogurt, tvaroh byl tvaroh, zelenina byla zelenina. Sice nevydržely ty potraviny neomezenou dobu, jako dneska - ale zas neexistovala chemie a hormony.Takže ty věci měly úplně jinou chuť.Nebyly banány, mango, ananasy a podobně, ale kilo třešní stálo tři kačky. Tři kačky stálo kilo rajčat - ale pravda je, žes je koupila jen v létě. Nestýská se mi po těch časech, protože se nechodilo na nákup, ale na lov. Nikdy jsi nevěděla dopředu, co ulovíš. Někdy jsi neulovila nic a k večeři byly topinky.Ale stýská se mi po té chuti. A po tom, jak to vonělo. Když to bylo.

My čtyrycátnící jsme vyrostli v letech tak hnusnejch chutí, že prakticky cokoli dnes koupim v lepší chuťový kvalitě než tenkrát. Včetně toho chleba - když vim kde. Takže pro moji generaci platí - kdo je línej a sedí na pr*eli, tomu se stejská a žere náhražky, kdo se zajímá, koupí si kvalitu i dnes, v přepočtu k platu za nižší nebo stejnou cenu, v naprosto neporovnatelně větším výběru. Samozřejmě některý výrobky zmizely z trhu úplně, jiný změnily chuť nenahraditelně, tejká se hlavně cukrovinek. No ale za to si dnes můžu například v dobrý, zdůrazňuju dobrý cukrárně koupit takový dobroty, vo jakejch se v těch letech nesnilo ani cukrářům, natož jejich zákazníkům. Takže vyprávěnky vo tom, jak tu kdysi byla jen přísně hlídaná top kvalita a dnes samej šunt, považuju skutečně za nevobjektivní skuhrání. Protože vedle šuntu nejni problém koupit kvalitní a chutný potraviny v libovolnym množství.

Už jsem se do toho nechtěla míchat, ale v roce 69 v mém prvním zaměstnání a bytě, byla cenová relace mezi nájemným a platem 1:10, 70,-Kčs nájemné, 730,- Kčs plat. Dnes při platu 15.000,- (důchod mám nižší, nebyla jsem dost pilná), činí nájemné 2/3 platu. A tak bych si mohla kupovat jen ten jogurt za šesták!

bb2: Když stál tehdy výborný jogurt korunu třicet a průměrná mzda v 60.letech 1 303 korun http://www.mesec.cz/clanky/mzdy-a-ceny-vcera-a-dnes/ a dnes stojí dobrý jogurt 15-20 Kč a průměrná mzda (ne ta oficiální) je 15-20 tisíc, a navíc máme možnost vybrat si jogurt i mnohem levnější, byť náhražkový, tj. takový, co by v 60.letech stál zhruba 0,20 Kč (a že i tehdy by se to mnohým hodilo), navíc různé příchutě i pravé chutě, tak jsme na tom přece jen o něco lépe, aspoň pokud jde o jogurty.

Krakonoš:Takže pro moji generaci platí - kdo je línej a sedí na pr*eli, tomu se stejská a žere náhražky, kdo se zajímá, koupí si kvalitu i dnes, v přepočtu k platu za nižší nebo stejnou cenu, v naprosto neporovnatelně větším výběru.

A ještě, mám sestru cukrářku a tak mám představu, jak se dnes ty dobroty běžně vyrábějí, je to podobné jako když si v Návštěvnících dělali amarouny. Schválně se v té vaší dobré cukrárně poptejte, budete se divit, co používají za přípravky, já také zírala.

ano, ale jiné náklady byly mnohem vyšší, např. zařídit si domácnost byla záležitost šíleně drahá - když jsem se v roce 87 vdávala a zařizovala první domácnost, brala jsem 1600 Kč čistého a automatická pračka stála 6 tisíc, souprava gauč a křesla stály 14 tisíc atd. Ano, byla to tzv. socialistická kvalita, vydrželo to dlouhé roky, což byla jediná možnost, jak žít, protože v případě, že se to rozbilo, tak na nové našetřit s dětmi prostě nešlo. Problém byl, že nebyla možnost koupit si to levněji, dnes si může každý koupit kvalitní pračku za 15 tisíc, s extra funkcema za 30 tisíc a levnou na pár roků za 7 tisíc, čili za poloviční výplatu.
A tak bychom mohli pokračovat dál.

S cukrárnou - vím, co myslíš. Viděla jsem několik výroben cukrářských výrobků, ony se tak i jmenují - "výrobny". Prášková směs na těsta různých druhů, smíchá se s vodou, vyšlehá v robotu a už se peče. Prášková směs na náplň, vyšlehá s vodou, případně ztuženým rostliným tukem. Prášková směs na polevu, totéž.

Vyrábí se tam velké, barevné, levné zákusky, které chutnají stejně hnusně, a proto je nekupujeme.
Naštěstí existují malé cukrárny, které si samy pečou podle tradičních receptů, takže piškot je piškot a krém je krém a čokoláda je čokoláda. Zákusky mají normální trvanlivost i velikost a stojí kolem 30 korun. Jenže to se zdá lidem moc, tak kupují většinou ty levné náhražkové - kdyby to nekupovali, neprodávalo by se to. No a pak hubují na nekvalitu.
Vím to i podle mojí mamky, nesmím jí říct, kolik stojí zákusky, které dovezu a které jim chutnají. Jednou jsem tu chybu udělala, že jsem ji vzala na kafe a dortík do "naší" cukrárny, kam chodím pro zákusky, když čekáme návštěvu v kanclu nebo doma a nechce se mi péct. Moc jí to chutná, ale "takové strašné ceny, to snad není možné, to bych nekoupila". Jí by to prostě za ty peníze nechutnalo, je šetrná. No a tak to má spousta lidí - oni by si rádi pochutnali, ale nechtějí za to dát pár korun navíc. Já si to radši nekoupím, nekazím si chuť levnou náhražkou, to si radši upeču, ale když si to chci koupit, klidně dám násobně víc a zajedu si za tím, co mi chutná.

v ústecké Setuze by mohli vyprávět, Aleno.

A já bych mohla vyprávět, kolikrát jsem v dětstvi viděla věci dnes naopak nevídané - hromady igelitových pytlů s umělým hnojivem skladované všude možně, i volně ložené na poli. Nikdo je nepostrádal, nikdo je nezakryl, nikdo neizoloval od půdy - rozpadající se obaly, hnojivo postupně splachované deštěm do půdy, spodních vod...Nikdo si s tím starost nedělal.

Masovýroba - lidi z jatek si vyráběli maso a uzeniny pro sebe, to, co produkovali do obchodů, by si nekoupili. My takhle od známých rodičů měli masíčko, jaké je dnes běžně na pultech řezníků, ale tehdy se nevidělo.
Dnes je možnost koupit levný náhražkový párek i párek s 95% masa, samozřejmě, kilo takových párečků stojí tolik, co kilo a půl masa.

Z lidí, co jsem tam poznala, jen jeden měl předky, kteří tam žili i před druhou světovou válkou, ale babičce se říkalo Oma, a rozuměla jen německy.

A než bych hledala cukrárnu, kde dělají zákusky bez použití náhražek, a dávala za jeden zákusek nemalou částku cca 30 Kč, to si radši něco upeču doma.

Kdyby ty laciné umělé nikdo nekoupil, nutně by je museli přestat dělat.

ne každý má tu možnost, tvoje maminka je třeba šetrná od přírody, ale někdo prostě musí, protože nemá tolik peněz. Já ti něco povím...bydlela jsem ve Vodičkově ulici a kolem nás bylo pět cukráren. VŠUDE!!!! stál větrník dvě padesát a VŠUDE MĚL STEJNOU KVALITU. V Setuze a v Chemičce chemie byla - ale nepřidávala se do jídla - chemie byla drahá a tak by se jídlo prodražilo. Jo báječný zákusky po třiceti korunách...takže čtyřčlenná rodina dá stodvacet a to má každej jeden zákusek - a kde je kafě? A limča pro děti? Za ty prachy měla dřív rodina oběd v restauraci.- Jinak ve svém prvním místě jsem denně procházela výrobnou dortů v Dětském Domě na Příkopech. Pracovala jsem totiž v Ústředním Loutkovém Divadle a patřilo pod nás i Divadlo Sluníčko. To bylo dole až pod tou výrobnou - chodila jsem - jakožto zaměstnanec - zadem. Byla jsem mladá ukecaná holka a ak jsem si kolikrát povídala s personálem výrobny a oni mi sem tam "šoupli" kousek něčeho dobrého.A můžu ti říct, že jsem tam NIKDY NIC JINÝHO než pravou mouku, pravej cukr, pravý vajíčka, šlehačku, kakao, ovoce, atd,atd. neviděla. Jo a rakvička tam stála korunu deset. Věneček korunu padesát. Dále jsem mnoho let pracovala jako recepční v několka hotelích...tam prostě do styku s kuchyní a cukrárnou přijdeš - ani se o to nemusíš snažit. Navíc tam neustále chodily kontroly od hygieny...jídla byla stejná pro všechny...ne dobrá (tj. z kvalitních surovin pro bohatý a jídla z póvlu pro chudý - na Moravě to zřejmě chodilo jinak). Jinak - jak již potvrdila Deeres - byly jsme přítomny přímo u "pramene" tj. přímo u výroby mléka a mléčných výrobků. Prošly jsme celým procesem a vystřídaly jsme se u výroby všeho.....a žádná chemie široko daleko nikde. Naopak, neustále tam pobíhali lidi z laboratoře a odebírali vzorky, všechno se neustále kontrolovalo. A mléko se dalo pít, máslo se dalo namazat, v jogurtech bylo ovoce td. atd.A houska s jogurtem k svačině stály dvě koruny. Tím pádem se i chudý lidi mohli slušně najíst. Dneska olt, když nejseš prachatej, nejseš nikdo....máš teda smůlu, na kvalitní věci prostě nemáš, tak žer piliny, to si ztím můžeš dovolit.Než někdo zjistí, že i na pilinách se dá nakrást, nebo dobře vydělat. Lidi kupují levné náhražky prostě proto, že něco jíst musej a na drahý nemaj. Ale to ty neznáš, že jo. Jinak moje kamarádka Ilona, která kdysi absolvovala chemickou průmyslovku, celý život dělala v Setuze v laboratoři. Zajisté by mi vyprávěla....kdyby bylo co.Jinak nekvalita je nekvalita...ať už je levná nebo drahá a na kvalitní jídlo má právo každej. I chudý lidi. S čímž ty samozřejmě nesouhlasíš, podle tvé teorie, že kdo není ochoten draze zaplatit za kvalitu, ať chcípne hlady. Třicet korun za zákusek se mi fakt zdá moc...taky bych si ho nedala. Ano, stýská se mi po jogurtu, kterej se ti z kelímku nevylil, který se nezahušťoval škrobem a želatinou, pevnou konzistenci tam udržoval jen a jen Bacilus Bulgaricus. A po jogurtech se HUBLO!!!! Dneska se po nich spravíš. Stýská se mi po polárkovém dortu za deset kaček, kde byla jen smetana, cukr a čokoláda. Čokoláda byla čokoláda pro všechny - ne jen pro někoho. Ale na Moravě to zřejmě už tenkrát chodilo jinak...

Pročpak ti leží v žaludku zrovna Morava? Že by alergie? Nebo něco jiného?
Vzhledem k tvým znalostem socialistického obchodu a výroby bys měla vědět, že tehdejší normy platily jak pro Prahu, tak pro Brno.

A tak se ptám v cukrárně prodavačky, jestli ta šlehačka je živočišná nebo rostlinná. "Nó, je to šlehačka paní", zní odpověď. I tak jsem věděla o dvou cukrárnách, kde zákusky byly výborné a necpaly do toho rodné sestry másla nebo dokonce kokosový olej. Místo jedné je herna, druhá má stejné ceny, jenom jaksi kvalita už není to , co to bývalo. A tak peču doma a kupuji základní potraviny o kterých si stále ještě myslím, že to je to, co je na obalu napsáno. Zeleninu a ovoce za zahrady nebo z trhů zavařuji a tak alespoň vím, co v tom je. Nemusím mít v zimě divné žluté kuličky bez chuti, mají u toho nápis meruňky, dřevnaté blumy a stejně tak hroznové víno nebo polystyrénová rajčata nahoře červená vevnitř zelená. Uzeniny kupuji minimálně a jenom v Globusu. Stejně tak maso. Víte, jak se dělala dříve debrecínka nebo cikánka? Byla to vyříznutá srdíčka z kotlet, dvě se slisovala k sobě, obalila paprikou, slaninou, krví, podle druhu a vyudila. Že je to tak, se poznalo podle toho, že uprostřed se to trochu rozdělovalo. Dneska bych do toho neklofla a to ani z Globusu. Divná, pružná,sklovitá hmota bez chuti a zápachu.A to, že mně spousta věcí nechutná, rozhodně není tím, že bych věkem přišla o chuťové pohárky nebo čich, jsem stále stejně mlsná a vybíravá jako v mládí. A když mám po něčem ztloustnout, tak mně to přinejmenším musí chutnat, jinak dávám přednost tomu raději nejíst!
A teď jdu dělat marmošku z rybízu a malinovou šťávu, ať se v zimě máme.

nyní na Kudlance neustále zjišťuji - praxe zřejmě nebyla v obou zemích stejná.Jinak za mého dětství tam žila spousta babek, které neuměly než německy - kde si myslíš, že jsem se německy naučila já? V krámě a podobně se zásadně hovořilo dvojjazyčně, babky na rohu taky drbaly dvojjazyčně. Před válkou to tam bylo tak, že mezi Čechy a Němci nebylo rozdílu. Byla třeba česká a německá škola - a děti chodily do té, kterou měly blíž. Obě národnosti - teda mladí lidé obu národností se ženili a vdávali mezi sebou, takže tam byla spousta smíšených manželství - ale nikomu to nepřišlo...prostě to tam tak chodilo. Do tý doby, než tam přišel Henlein a následně Hitler. Ti, co vyháněli Sudetské Němce po válce, nebyli už jejich bývalí sousedé a příbuzný - ale někdo úplně jiných. Lidí, teří se pak vraceli domů, bylo minimum. Naše rodina byla jedna z velmi mála. Spousta lidí se tam usadila proto, že jim jejich půlvodní domovy zničila válka. Jiní, tedy zlatokopové - jako tvoje rodina, tam šli jen na čas, aby se nakapsovali a vrátili se domů.Ale prázdný to tam rozhodně nikdy nebylo. A všichni nebyli jen zlatokopové, co vyhnali ty ubohý sudetský Němce, aby si přivlastnili jejich majetek. Ale jejich původní sousedé, přátelé a příbuzní už tam nebyli - byli vyhnáni nebo zavražděni za války - tak se Němců prostě neměl kdo zastat.Takže já jsem druhá z těch rodin,cos poznala, které tam žili před válkou..ale babičce jsem říkala "babi". Ale ono taky záleží na tom, kde jsi bydlela.Sedm let teda není moc.....

Myško, ty zlatokopko jedna, že ti nebylo stydno, obírat severočechy o pohřebné a sirnatý vzduch!

v tom je právě ten rozdíl oproti dřívějšku, že si dnes lidi musí umět vybírat a každý si pak může najít to své. Já právě vítám to, že si můžou nakoupit velice levně i chudí lidé a naopak. Dřív to prostě možné nebylo. Každý, ať babička s důchodem 650 Kč nebo ředitel s platem 6000 Kč musel kupovat stejné zboží za stejné ceny - nebo pokoutně shánět bony do Tuzexu, pašovat oříšky z DDR apod.

Říkáš houska s jogurtem na svačinu za 2 Kč. No tak to byla 70.léta a při platu 1200-1400 Kčs to bylo 700 jogurtů.
Dneska houska s jogurtem stojí 10-25 Kč, podle druhu housky a jogurtu. Krmička ve zdejším kravíně, pokud nedělá šichty za někoho dalšího, jede "jen" ty své, má kolem 16 tisíc čistého, takže si na svačinu koupí 640 nejdražších až 1 600 nejlevnějších housek s jogurtem

I mně vadí, že kvalita toho, co se prodává tady, je nesrovnatelná s tím, co se prodává třeba v Německu, a to i u dražších věcí, a co mě poráží, je to, že ty horší věci se u nás prodávají dráž než lepší v Rakousku nebo Německu. Nebo že v parlamentu a na vojenském letišti jsou k mání chutnější kvalitní kousky za poloviční peníze.
Když chceme jednou dvakrát do roka medovník, nechám si dovézt z Kbel celý, vyjde na polovic a je opravdu čerstvý a nešizený. I některé uzeniny, sýry a lahůdky si nechávám vozit z Prahy, kde jsou specializované obchůdky, jež by se jinde neuživily a přijde mi to normální.

Nemyslím si, narozdíl od tebe, že chudí lidé mají mít nárok na kvalitní šunku a vynikající zákusky za pár peněz. Chudý člověk nemá na všechno, tak to prostě je. Jenže to vyžaduje, tak se vyrobí levná náhražka, aby to dostal, když to chce, načež chudý spotřebitel, co nemá na lepší, začne hejkat, že má právo dostat totéž co bohatý, ale za málo peněz.
Byla jsem vychovaná asi jinak, protože mi přijde normální, že na co nemám, to nemám, a ne že začnu hejkat, že to chci taky a za lacino.
Byly časy, kdy jsme v jogurtovači Bravo vařili doma jogurty, protože vyšly levněji než kupované a marmeládu do nich jsme dávali domácí, bez konzervantů (chemicky se konzervovalo i za socíku, ne že ne). Jedli jsme běžně levná jídla, brambory na loupačku s tvarohem, bramborové guláše, mleté řízky se sýrem apod. Exotické ovoce, šunka nebo lepší káva se koupily výjimečně.
Když nemám 20 korun na dobrý zákusek, tak ho nekoupím, nebo si ho upeču. Právě proto, že kupované (a to ani za socíku) nám nejely, jsem si sehnala osvědčené recepty a peču na domácí oslavy věnečky, kremrole a dorty. Když nepeču, tak to nemáme, nebo si objednám a dojedu si pro to 30 kilometrů. Když na to nemám, nebo ty peníze nechci na to dát, tak to nemám.
Jenže dnes jsou lidi rozežraní chudí nechudí, chtějí šunku, kávovar a pěkné auto jako ti, co mají víc peněz, a tak se dělá náhražková šunka, kávovar, co vydrží jednu dvě sezóny a levná auta, co zvenku vypadají jako mercedes, ale nejsou tak kvalitní.
Zatímco u aut to nikomu divné nepřijde - že ojetina stojí 50 tisíc, nový průměr 250-300 tisíc a luxus milión, tak u jídla naopak - chtějí požírat šunku 5x týdně, dát za ni 10 korun za deset deka, což stála šunka před dvaceti lety, a pak se čílit, že za tu cenu dostanou lisované kůže s želatinou.

Lidi kupují levné náhražky prostě proto, že něco jíst musej a na drahý nemaj.

to je přesně to, o čem mluvím - nemusí jíst levné náhražky, nemusí, ne a ne. Mohou si nakoupit základní suroviny a uvařit, upéct. Zavařit ovoce, rozmíchat to s tvarohem a upéct k tomu perník a děti mají luxusní svačinku za pár kaček.
Zmrazit ovoce, zalít pudinkem, uvařit vejce, nastrouhat ředkvičku, udělat pomazánku, atd. Nechat si namlít maso u řezníka a uvařit z půl kila oběd pro čtyři na dva dny, třeba kuličky s rajskou omáčkou nebo koprovku s vejcem.
Prostě dělat to, co se dělalo vždycky, i za socíku, jenže tehdy se to dělalo proto, že jiná nabídka prostě nebyla.
Dnes ta nabídka je a v tom je problém - lidi by to chtěli, ty kvalitní hotové jogurty, zákusky a jídla, bez práce, ale taky za pár korun. Když to nedostanou, když vidí, že někdo jiný si to dovolit může, dát za to stovku, a oni si musí holt uvařit ten bramborový guláš s chlebem, tak se vztekají.

Pak je tu otázka priorit. Když se projdu na stavbě, vidím naše chlapy, jak svačí podivný neidentifikovatelný salám v oranžovém obalu, zapíjí to oranžovou nebo červenou limonádou, plnou barviv a konzervantů. To proto, že obojí je levné. Dostávají stravenky v hodnotě 90 korun, za které platí 40 korun, zbytek my. Koupí si za 90 korun teplý oběd v jídelně, kam si zajdeme na oběd my? nekoupí, protože šetří, tak si koupí studenou svačinu za 50 korun. Jenže k tomu denně krabičku cigár za 60-70 a Blesk za 15.
No já nekouřím, tak ty peníze projím, a na pití mi stačí voda, nepiju obarvené uměle oslazené chemické roztoky. Ale to je přece každého volba. Jenže z pohledu vnějšího chudák chudý zaměstnanec nemá na kvalitní oběd

- za zlatokopy nepovažujulidi, který ten vzduch dýchali, ale ty, co přijeli, vydělali si - a celou tu dobu, co tu byli s nadutou hubou remcali, jak je to tam blbý, jak jsou tam blbý lidi a blbý to - či ono. A že to není jako u nich - třeba u nich na Moravě, nebo někde jinde. A vykládali o tom, jak se těšej, až se vrátěj domů...proč tam teda sakra nezůstali???? Za zlatokopy já považuju lidi, který tady v Čechách bydlí, pracují, žijí a pak se jedou podívat "domů" a na autě s pražskou značkou mají nápis "Nejsu Pražák!" Kdo je sakra nutil, aby v nějaký Praze byli?Nikdo je od nikud nevyhazuje....ale ať mi teda někdo vysvětlí, proč vlastně setrvávají v místě, které se jim nelíbí a mezi lidmi, které nesnáší, proč teda nejsou tam, kde je to - podle jejich názoru - daleko lepší. Mají přece právo a možnost se usadit kdekoli - dokonce kdekoli v celé Eropě? Myška píše o těch sedmi letech v severních Čechách jako o pobytu v koncentráku a o tom, jak se celá jejich rodina těšila, až se zase vrátí domů...a proč teda vůbec někam chodili? Proč už nezůstali rovnu doma? Je přece nikdo nevyhnal, ani by je nezastřelili, kdyby zůstali...nebo jo?Pro nás to byl domov, domov, který jsme ztratili a kam jsme se konečně po válce mohli vrátit. Mnoho z původních obyvatel se toho ani nedočkalo. Kdyby nebylo Mnichova, ti lidi by svůj domov nikdy neopustili...ale jestliže si mohli vybrat mezi odchodem a smrtí, bylo jasno. Vím o lidech, který byli tak zoufalí, že páchali sebevraždy. Třeba ústecký drážní doktor. Byl to starej pán, kterej už léta přesluhoval - ale byl Žid, takže mu ti ušlechtilí, úžasný a pořádkumilovný Němci dali na výběr - buď odchod, nebo koncentrák. No - a on se oběsil.

a proč teda vůbec někam chodili? Proč už nezůstali rovnu doma?

že by z toho samýho důvodu, proč třeba ty jsi šla a zůstáváš v třebenicích, ačkoli to tam nesnášíš a chceš zpátky do prahy??

s tou svojí nekompromisni teorii kolektivni viny se jdi, prosim, vycpat

Většinou ze stejných důvodů, jako do SM, tedy na Ostravsko apod. Za živobytím. To je přece pochopitelné. Nikdy jsem neslyšela nikoho, kdo tam nevyrostl, říct, že by tam chtěl žít, že je tam krásně. I když třeba krajina je tam nádherná, hezčí než placatá jižní Morava, kde se dá ale perfektně jezdit na kole, zatímco z Ústí jsme za chvíli byli na Telnici na lyžích. Jenže co je to platné, když tam v době, kdy pojem alergie byl ve zbytku ČR neznámý, děti marodily s průduškama, alergiema, astmatem. SČ před 25-30 lety vedly ve výskytu nádorových a plicních onemocnění.
Často jsme se školou nechodili ven a nevětrali kvůli inverzím. Do školky jsem nechodila kvůli nemocným průduškám. Celé dětství mě kurýrovali bylinami, zábaly a častým pobytem jinde, celé prázdniny jsem trávila na venkově a u moře. Jakmile jsem se natrvalo odstěhovala, potíže ustaly, antibiotika užívám tak jednou za deset let na angínu. Příbuzní, kteří tam zůstali, několikrát do roka.

Na druhou stranu tam lidi našli uplatnění v oborech, které prostě jinde než v průmyslových oblastech uplatnění neměly. Byly tam vyšší platy, různé příspěvky, výhody. Jezdili jsme 2x ročně na školu v přírodě, téměř zdarma v zimě na hory, v létě na ozdravné pobyty k moři, svačiny ve škole zdarma. Byla tam lepší zdravotnická péče, lepší zubaři, lepší spotřební zboží. Na venkov vozili rodiče hrnečky, froťáky apod., do města vejce, jablka a ořechy.
Prostě něco za něco, každá oblast má své, jen tam se dřív umíralo, tak kdo nemusel, ten tam nezůstal.

Aleniných synů. Když jsem byla malá, kupovala máma šunku občas po výplatě. Deset deka. Voněla a chutnala jinak než ta dnešní. Klidně bych si ji občas koupila i dnes, ale v žádném řeznictví ani supermarketu v okolí takovou nemají. Mají jen takovou, co je přesolená, teče z ní voda a za dva dny smrdí....Ale zato jich je aspoň pět druhů...Ale žádný se nedá jíst...Kam na tu dobrou chodí ti prachatí??? No jo, asi jezdí do Prahy, nám na Moravě posílají zas jen to nejhorší.....

Jezdili by zbytečně, v Praze šunka od kosti je k sehnání málokdy a pak si jí koupím já! Myslela jsem, že tu skoro vůbec není k dostání, protože jí vozí na Moravu Nechápu, kde se v Moravácích bere ta představa, jak se tady pražáci mají úžasně. Ano, někteří se úžasně mají, třeba ta naplavenina v Senátu a ta tu šunku má navíc za socialistické ceny. Ale ty já za pražáky nepovažuji, ti tu pouze bydlí, aby škodili!

Takže když si to spočítáš, zjistíš, že koncem osmdesátých let. A šli jsme za prací s bytem, a ne do Ústí, ani do Děčína. Do pohraničí. Takže tvoje dedukce o zlatokopech jsou úplně mimo.
Severní Čechy, ta část kde jsme bydleli, mají úžasnou přírodu, stejně jako lidovou architekturu. Nám se tam líbilo. Ale Brno pro nás bylo a je srdeční záležitostí, máme zde všechny blízké, celou rodinu, přátele. Krom toho jsme chtěli do Brna kvůli daleko větším možnostem studia našich synů. Tam bylo středních škol málo, museli by na intr. A to jsme nechtěli.

Tato tvá skoro patetická větička - Pro nás to byl domov, domov, který jsme ztratili a kam jsme se konečně po válce mohli vrátit. - ty ses přece vůbec nikam nevracela, protože jsi ani nikam nemusela utéci, narodila ses tři nebo čtyři roky po válce.

Obula ses do mne, proč že jsme šli do severních Čech, nazvala jsi mne zcela neprávem zlatokopkou - a co jsi ty? Do Slap ses stěhovala kvůli bytu, a celou uplynulou zimu sis stěžovala, jaké je to tam hrozné, a že chceš bydlet v Praze. Tak proč jsi tam šla, když je to tam tak hrozné, poč tam zůstáváš? Proč nehledáte kompromisní řešení s tvým manželem, který bydlí na Kladně (nebo kde vůbec), abyste mohli být spolu a tys nemusela bydlet na Slapech?

já si ještě moc dobře pamatuju, jak jsme kupovali jen točeňák a nebo kuřecí salám (tem teda měli jen každej druhej čtvrtek a stála se na něj fronta). Na šunku nebo uherák prostě nebylo, v životě mi něco takovýho máma nemohla koupit. Takže já nevim, jak skvělá byla ta bolševická šunka, já ji nikdy nežral. Zato dnes si můžu, když mi teda smrdí česká šunka, koupit třeba italskou, 100% vepřovýho libovýho masa (já to teda nežeru, kupuju to vobčas synkovi, kterej je na maso). A tak by se dalo pokračovat, prej chudý se nažrali kvalitou - pr*el vody akorát tak. Cukrárna - hrůza tam za bolšána jít, už jen ta hygiena prodeje, smrad, humus, jo, měli tam větrník, věneček, laskonku, špičku a rakvičku a tím to končilo. Dnes, když vím kam, zajdu si na domácí zákusek, plnej ovoce, kterej vopravdu dělaj ve vlastní výrobně a je stejně dobrej, jako vod babičky - nic takovýho teknkrát nebylo možný koupt za žádný prachy. Hroznový víno nebo rajčata v prosinci kupuje jen pako!
Jo a do sudet se taky chodívalo na umístěnky, von si člověk moc místo k životu vybírat nemoh. Díky tomu já jsem rodilej sudeťák a jsem tam doma. To, co s touhle části republiky provedli komunardi, nemá vobdoby, zmar a rozpad, kterej pokračuje dál a dál, protože z toho se vzpamatovat snad ani nejde.
Ale luštěnina na zdi nedrží a nedrží, tak je zbytečný se tu dál nějak exponovat. Staromilci nechť si vzpomínaj na kulinářský zázraky socialistický gastronomie, já si radši budu užívat relativně levný a kvalitní potraviny dneška a na to, co jsem musel žrát prvních 20 let svýho života se mi fakt se slzou ve voku vzpomínat nechce - ještěže aspoň ty babičky byly tak excelentní kuchařky a táta jakbysmet

A k ní udělala brambory a dušenou mrkvičku.
Většinou kupovala to, co kapsa dovolila - tedy točeňák, gothaj a selský salám. Šunkový salám taky výjimečně. Musím říct, že tyto výrobky byly lepší než dnes. Gothaj a selský salám nekupuji, točeňák výjimečně, do bramborového guláše. Ale šunku kupuji častěji, a ne ten vodový hnus, ale maso.

Ano, před 25-30 lety byla šunka opravdu drahá. Dobrá, ale drahá. Stejně jako dnes je dobrá šunka drahá.
Rozdíl je jen v tom, že tehdy to lidi chápali a šunku nekupovali, nebo jen občas. U nás se uzeniny nekupovaly proto, že kupované uzeniny se v rodině považovaly za nezdravé. Samozřejmě, že domácí klobásky a jitrnice by před dietní sestrou neobstály :-), ale aspoň se vědělo, že jsou z masa a co to maso jedlo dokud běhalo. Šunku dělali babi s dědou taky, uzenou. Naši v šunkovaru, dušenou.
Kupovalo se to málokdy, šunka výjimečně, šunkový salám a turisťák občas na chlebíčky a ty se dělaly jen o svátečních příležitostech, na silvestra a tak podobně. Gothaj do vánočního bramborového salátu (fuj:-). Buřty a točeňák na oheň o prázdninách a na utopence. Občas dovezl táta párky z jatek, ohřívaly se s křenem, nebo k bramborové kaši. Když kousek něčeho zbyl, uvařil se buřtguláš, čili bramborový guláš s uzeninou, nebo se to rozemlelo do sekané.
Na svačiny se jedly sýry, pomazánky. Hodně se u nás jedly sardinky a makrela. Po svatbě jsem pak zažila překvapení, když jsem viděla, co uzenin se nakupuje jinde, u příbuzných manžela apod. Třicet deka cikánky na svačinu..U nás se takové množství koupilo párkrát za rok do obložených mís :-)
No a dneska jsou v marketech pulty s uzeninami oklopené frontou a lidi kupují uzeniny jak diví, přitom nevoní, nechutnají, jsou mokré a během dvou dnů v lednici zkysnou - bez ohledu na druh.

Deeres, ani já nejsem prachatá, proto ty levné nechutné blafy nekupuju. Jednou za čas jdu nakoupit do řeznictví, které dobře znám, lidi co tam pracujou taky, znám historii vzniku firmy, řezničina se v rodině dědí po několik generací, současný majitel jen pokračuje v rodinné tradici. Maso mají skvostné, na talíři v lednici vydrží bez problémů týden, uzeniny 10-15 dnů podle druhu, papír se zamastí, neumokří, uzeniny nezkysnou, nanejvýš oschnou.
V prodejně to voní tak, že jakmile tam vstoupíme, chodíme většinou s dcerou, skoupily bychom všechno. Možná proto tam jdeme jednou za čas, abychom nepropadly závislosti na salámech:-) Když chci jen maso, zavolám si dopoledne a odpoledne si cestou domů vyzvednu tašku s balíčky. Fakt je, že tam kromě menších častých nákupů tak 4x do roka nechám dost peněz, naplním si mrazák a pak z toho a z domácích zdrojů vaříme do příštího nákupu.
Pravda, kotlety tam nestojí 85 kilo jako v akci v Albertu, stojí o polovinu víc, ale chutnají, voní a vydrží jako čerstvé dobré maso, ne jako oslizlá guma. Stačí pak kousek masa k nasycení i příjemnému pocitu z jídla. Když jsem neměla na to jet si tam nakoupit, jedli jsme co bylo, ale bledničkovité nakysle páchnoucí vepřové z prasat chovaných kdovíkde, krmených kdovíčím, jsme nekupovali. Když vidím ty narvané kamiony, co frčí do výrobny Kauflandu...

mají 95% šunku, 150-200 g asi za 34 korun... fakt je to tak moc?

Jinak Aleno, s tím pamatováním 1. republiky v 50. letech jsem myslela to, že ti lidi, co to VYRÁBĚLI, zhusta ještě pamatovali.. poctivé postupy a technologie. Ne že Ty...ale asi jsem se blbě vyjádřila.

Jinak jsem se ptala kamarádky, co je téměř Tvoje generace, a pamatuje to "Tvoje" i to "moje". A ta říkala, že tam cca v 70. letech nastal zlom a ta kvalita byla fakt horší.

nedávno jsem měla jakési řízení v Praze a zjistila jsem, že jednak znovu otevřeli cukrárnu u Myšáka, jednak pár kroků odtud v pasáži Lucerna je naprosto fantastická francouzská cukrárna. Všechno z pravých nenáhražkových ingrediencí. Zákusek tam pravda nestojí těch třicet korun, ale řádově dva až třikrát tolik, ale je to naprosté blaho (a dala bych tomu přednost jednou zajít tam než pětkrát do cukrárny u nás, kde šlehačku znají jen tu hnusnou ve spreji).

A jinak zřejmě na rozdíl od 50. a 60. let, která nepamatuju, byla 70. a 80. kulinářsky naprostý hnus. Pro mě tedy.

Jediné, co mi tehdy chutnalo a dnes vůbec, jsou polomáčené sušenky a hořické trubičky.

A souhlasím s bb) a nechápu pamětníky s tím, že dřív se chudý člověk za slušný peníz aspoň slušně najedl - šunku jsme opravdu kupovali jen minimálně a kvalita pokud si vzpomínám nic moc, rozhodně nebyla od kosti. Uzeniny nekupujeme dneska skoro vůbec, takže srovnávat nemůžu,ale třeba takové buřty z Globusu jsou úžasné.

Pokud chce někdo jogurt nejmíň v té "socialistické" kvalitě "bílý jogurt", tak si může koupit Klasik nebo Hollandii, ty se nenastavujou škrobem jako ty levné srágory. A tu lidláckou šunku si snad i chudej může čas od času dovolit.

ja jsem zacala po devitiletce SPSM - Str. prum. skola mlekarenska v Kromerizi. Bohuzel jsem ji nevystudovala a jeste v prvnim rocniku presla na jinou. Ale veci o kterych pisete jsem tez prodelala na praxi a brigadnicila jsem v Plane nad Luznici v Madete. Psal se rok 1970.

Synovi říkáme Myšáku a jsme vyfocení u upoutávky, která byla před otevřením cukrárny na Václaváku - veliký modrý myšák - paráda. Byli jsme se tam pak podívat, on sladké nejí, tak jen podívat, a mlsat půjdem s kamarádkou. Úžasný interiér ! už jen to tě naladí....

Za mych studentskych let jsme tam chodily s kamaradkou na karamel. To byl pohar s tremi kopicky zmrzliny, polite karamelem, kopicka slehacky a posypane orisky, myslim za 3 koruny. Na to se tam stalo ve fronte.

já bydlela o dva domy dál vedle. Teď to tam celý přestavěli, dorty mají až v prvním patře - kam se mi teda nechce lézt, dole je taková jako velká nóbl zmrzlinárna - ovšem karamel za 2,70 už tam teda nemají. Já tam kdysi kupovávala dortíky svým dětem - jen občas, nebyly prachy - aby ty děti taky věděly, že život není furt jenom samý šetření a počítání a že má i své příjemnější stránky. Jinak jsem samosebou dorty a podobné věci pekla sama - ale MYŠÁK BYL TENKRÁT MYŠÁK!!! Jinak kolem našeho domu bylo tehdy asi pět cukráren. Myák, naproti City, u stanice tramvaje, vedle spořitelny bylo řeznictví a dále pekárnocukrárna, na rohu Karláku italská cukrárna, na Václaváku /kousek od Alfy/ Paříž, nahoře na Václaváku mlíčňák, v Jungmannce mlíčňák, velká cukrárna byla na rohu Perlovky a Rytířské - tam jsme zašli, když jsme šli s dětma od doktora ze střediska - které bylo v Dlouhý. A nebyly jen drané dorty, žloutkovej věneček stál korunu dvacet, větrník dvě padesát, rakvička korunu padesát, laskonka taky, žloutkový řez korunu čtyřicet. Jo as ve Světozoru byl Hájek (Tehdy ovocná cukrárna). Jo - a znáte tu, jak přijde pán do cukrárny, pod každou pazuchu nese dětskou mrtvolku a říká:"Prosil bych dvě rakvičky a dva věnečky"

žloutkovej věneček za korunu dvacet je dneska láce, ale v 70.letech, kdy byli tvoji kluci malí, to byla v poměru k platům stejná cena, jako dnes věneček za 20-25, jenže to dneska většina lidí za věneček, tj. zákusek na dvě tři skousnutí, dát nechce. Chtějí pořádnej věnec za patnáct..

http://dorty-domu.cz/dort/na-asymetrickem-stojanu-63:1:1/svatebni-dort-6pater-s-marcipanovymi-kvety-3006.html že bychom se vdaly?

přesně s těma cenama.

Ty zákusky v době, na kterou pamatuju já, nebyly až zas takovej zázrak.

Dneska jsou ty levnější ještě hnusnější, ale jde dostat i lepší a to je fakt blaho potom.

Ta cukrárna, jak jsem o ní mluvila v Lucerně, má dortíky cca za 60 - 90 korun jeden, ale ty jsou!

Není to na to, aby tam člověk chodil každý den, ale na druhou stranu není účel chodit do cukrárny každý den. Jednou za čas, když se dostanu do Prahy, tak tam zajdu a vychutnám si to i se vším všudy. Kdežto kdybych u nás chodila do cukrárny dejme tomu každou neděli, tak to za 6 týdnů mám doma, budu tlustá a zdaleka si tak nepochutnám.

Myslím, že bychom se měli smířit s tím, že kvalita něco stojí a že to holt nebude tak často (ale když bude, tak to bude stát za to)

ale můj muž miluje takový ty ovocný dorty s agarem, tak mu při různých příležitostech, kupuju takový ty ovocný dorty u Hájka na Smíchově. Jeden dort bratru tak okolo tří stovek, ale jsou vynikající a on si na tom fakt pochutná. Ale sedm pětek za zákusek - i kdyby byl třeba z Marťanský cukrárny, bych nedala. Já si tam občas dám kafe a chlebíčky.U toho Hájka. Ale ty větrníky a žloutkový řezy fakt nijak hnusný nebyly....naopak, náhražky byly drahé a musely se dovážet, takže jednodušší a levnější bylo pracovat s domácími surovinami. A u toho Myšáka byly ty zákusky kvalitní vždycky. I za komunistů.Kolem Myška jsem chodila z práce a semtam jsem se tam stavila a koupila nějaké dětem. V našem domě byla chlebíčkárna, kde vyráběli nejlepší chlebíčky v Praze - jeden bratru kolem tří kaček. Dneska je tam cestovní kancelář Alexandria. Podle mě je to pračka špinavých peněz, protože zas až takový kšefty tam nemají a nájemné je vysoké jak prase. U těch chlebíčků by se to nájemné zajisté platilo snáze, protože tam byl pořád šrumec a na ty chlebíčky se stály fronty. Tohle je ta vysoká ekonomika, který já nerozumím. V našem domě z druhý strany byly potraviny U Dřevů....byly to jediný potraviny a lahůdky široko daleko. Nejblíž je Albert v podchodu na Václaváku. Kolem plno lidí, turistů, kanceláří , obchodů...museli mít kšefty jak blázen...a přesto nájem neutáhli. Jak ho tedy může utáhnout prodejce džín,když se mu v krámě nehne myš, jak je den dluhej.

kdybych měla důchod zvýšený ve stejném pomětu, v jekém se zvýšily ceny - musela bych mít pětadvacet tisíc měsíčně. /Trojčlenku umím!/ - ale mám jen osm. Takže to ten poměr, jak tvrdíš, zdaleka není.Taky mi přijde dost rozdílný dát z platu dva litry měsíčně za inkaso 470,- Kč, jako jsem platila tenkrát a šest tisíc v platu osm tisíc - jako teď....ale matika mi nikdy nešla...třeba je v tom nějakej fígl, kterej mi unikl...

jasně, to je individuální - já bych zas nedala tři stovky za dort, který si můžu upéct doma minimálně ve srovnatelné kvalitě.

A poměr plateb za bydlení k celkovým příjmům se opravdu zvednul (spousta jiných věcí se v tomtéž poměru zase zlevnila) ale jak to souvisí s dorty a chlebíčky?

bych si dal bílou kávu (turka s mlékem), čerstvý chleba s chřupavou kurečkou namazaný máslem, celý krajíc bych potáhl škraloupem z mléka a pěkně ho pocukroval.

Doufám, že nikdo nebude loudit.

cukrovanej škraloup... to teda loudit nebudu jistě.

Jo kdybys to nechal u toho másla, to by byla jiná

příjmy a výdají tenkrát a teď zdaleka není tentýž, jak jste mě tu s bíbí přesvědčovali. že jogurt za korunu třicet tenkrát je ve stejném poměru k celkovým příjmům jako jogurt na třináct korun nyní.Takže jsem na tom vlastně stejně. Nejsem. Jinak takovej dort, jako mají u Hájka bys neupekla....nebo možná upekla, ale dalo by ti práci sehnat třeba pět. šest druhů ovoce najednou. Když si propočítáš náklady a práci -nemluvím o následném bordelu v kuchyni a haldě špinavého nádobí, tři stovky za opravdu skvostnej dort, skutečně nejsou příliš. Jednou, dvakrát do roka, v případě výročí svatby jednou za deset let, si to skutečně můžu dovolit. Rozhodně to vyjde levněji než jeden kousek za osmdesát až sto korun. A pochutná si celá rodina. Jinak s tebou souhlasím, škraloup je hnus. Jsako dítě jsem vždycky zvracela, když jsem ho viděla. Babička totiž mléko svářela. Tohle jsem nikdy nedělala - právě kvůli škraloupu.

My ho pečeme. Upíct korpus z úplně normálního piškotového těsta, udělat krém z másla a bešamelu nebo z másla a pudingu, ovoce (čerstvé jahody když jsou, a třeba i ty malé měsíční, kompotované mandarinky, ananas, čerstvé kiwi) očistit, nakrájet na požadované tvary, dort proříznout naplnit krémem či nějakou ovocnou náplní, přiklopit vrchní díl, potřít krémem nahoře i dokola, zdobicím sáčkem s ozdobnou špičkou udělat mantinely aby želatina nevytekla, poklást ovocem do mozaiky, udělat želatinu a polít opatrně dort. Nechat vychladit. Určitě nás nepřijde na tři stovky a dáme si tam jen ty suroviny, které máme rádi.
Ještě nikdy jsem nejedla dort z cukrárny, o kterém bych mohla říct, že byl lepší než náš domácí.

místo škraloupu si tam dám tvaroh. Abyste nezvracely.

Jednou jsem byl se ženou v marketu, tlačím vozík, ona nakupuje. Jeli jsme kolem mléčných výrobků a já jsem jí řekl: "Jé, kup mi pacholíčka". Žadonícím tónem a s důrazem na slabiky. Asi tak, jako kdysi dávno žadonila moje dcerka, když na celý krám prosila, abych jí koupil svinstvo. (Barevné kuličky v průhledném pytlíku, což jsem odmítal.)
Vedle nás stojící paní vyprskla smíchy tak, že jí vypadl z pusy bonbon a zapadl kamsi mezi plato s jogurty. A tak jsme se smáli všichni.
Kdybych byl býval mlčel...

ale ono je to i o tom, že se ZMĚNIL poměr těch jednotlivých složek ve výdajích.

Pamatuju si už za komančů, že nám někdo říkal, že u těch hnusných kapitálistů dají za bydlení větší procento příjmů než my (ale za jiné věci třeba menší).

na polárku v kelímku, rodinné balení - to byl ten našlehanej krém, kterým se zdobily polárkové dorty, na ovocné dřeně, na ovocné přesnídávky v konzervičkách, na šumák za pětadvacet halířů - byl buď červenej, nebo žlutej, na mejdlíčka za dvacetník, na bonbony fialky, ledovky, karamelky mnoha druhů,sisinky, atlasky, maliny, angrešty, špalky rychlokvašky a kysaný zelí prodávaný ze sudu...a hlavně ten lák z nich....Uzenáče!!! - ne uzené makrely, ale uzenáče ve kterých bylo mlíčí, nebo jikry...a UZLE, který měli masíčko jak máslo a bílý ředkvičky , nebo dvoubarevný ředkvičky - tj. bílý s červeným okrajem, modré kedlubny - všude mají jen zelený, taky Lipo, Energitledové kaštany, co se prodávaly na váhu, kafíčka, co byly zelená a hnědá...a bari mandle-balené v hořkém kakau...ach jo.

taky jsi neměla vedle baráku Myšáka - teda tu cukrárnu. Já dorty pekla taky, ale u nás doma se vždycky dávali k něčemu (narozeniny a tak) dorty kupovaný. Babička mi je vždycky nechávala dělat v cukrárně v Krásném Březně, ten cukrář tam na to dělal překrásný krémový růže, který chutnali úžasně...hele ale mně nepřijde, že by v Brně ty dorty nějak šidili...teda byla jsem v Brně jen jednou a jedinej den, ale byly jsme na kafi v takový cukrárně na náměstí - kafe vynikající a nádherný zákusky, vynikající, zas trošku jiný než v Praze...ale suprový. Jak nejsem na sladký, tak jsem splivla dva, taky jsme byli v nějaké restauraci na kraji Brna - totiž jela jsem tam s kamarádkou, která v Brně studovala , ale vdala se do Prahy, navštívily jsme jinou její kamarádku, která v tom Brně žila a jely jsme někam na okraj města, kde žila jiná jejich kamarádka, která uměla VYKLÁDAT KARTY A byla léčitelka a udělala mi senzační čaj - bůhví, co tam bylo, ale voněl jak blázen a postavil nás na nohy. Řekla mi o cystě v jedné ledvině - ale neřekla mi, že mám ty ledviny tři, ale byla hrozně roztomilá. Pak jsme šly všecky do takové restaurace, kde se sedělo venku mezi stromama, holky si daly biftek a já moravské brabce, když už jsem jednou byla na tý Moravě. Číšník vypadal jako Clark Gable za mlada a když jsem požádala o sodovku, tak chvíli přemýšlel a pak řekl:"Joooo - sifoooonek" a přinesl mi velkou sklenici vychlazené sodovky. Jo a taky tam v květinářstvích prodávali kopretiny v květináčích...nádhera, ale nechtěla jsem se s nima tahat, tak jsem si je nekoupila, škoda. Jinak to tam bylo nádherný, já byla nadšená - akorát ty cikánky na těch jezdících schodech u autobusovýho nádraží mohly bejt míň přítulný. Ale dorty tam mají fakt dobrý, aspoň já si moc pochutnala. Proto nechápu, pročse s těma dortama matláš sama...voni to fakt nešiděj, jako tady v Čechách.....tam si na dobrý jídlo potrpěj. To tam vidíš na každým kroku.

kdo si nenechá dělat dort, protože si ho sám umí upíct a chutnější. Možná je pro tebe těžké pochopit, že pro někoho není vrcholem blaha vymetat kdejakou cukrárnu, kavárnu, restauraci, chlebíčkárnu, atd.
V naší široké rodině odjakživa všichni pekli dorty, zákusky, cukroví, a další sladkosti, a taky slané pohoštění - pečivo i chlebíčky, jednohubky, obložené mísy. Koupit něco z toho na oslavu, měli by ostatní pocit, že to hostitelé odflinkli.
Byla jsem tak vedená a přijde mi to normální.
Tím ale nechci říct, že to někdo jiný nemůže mít jinak. Ale nepřesvědčuj mě, že je jednoznačně lepší koupit dort, a nevykládej mi, jaké dorty dělají v Brně. Z jedné návštěvy máš sice jistě podle sebe dost poznatků, ale... Ale ono je to taky o tom, komu co chutná, o náročnosti, o chuti akceptovat pro hezký a zajímavý vzhled dortu jeho nevýraznou umělou chuť - například.

ale občas se stane....já sice peču dobře - ale Myšák je Myšák a Hjek je Hájek...a na nevýraznou chuť jejich výrobků si dosud nikdo nestěžoval. Jinak u nás v domě byla chlebíčkárna, kde měli nejlepší chlebíčky v Praze - nepřišlo mi nezdvořilé, v případě, že přišla nečekaná návštěva - pro pár chlebíčků skočit. Jak vůbec můžeš vědět, že ty dorty a chlebíčky mají umělou a nevýraznou chuť, když jsi je v životě neochutnala - totéž bych takhle mohla tvrdit já o tvých kulinářských výrobcích.Předpokládám, že ani , co se týče oděvů, svou rodinu nešidíš, osobně si pěstuješ len, bavklnu a ovečky, doma pak spředeš vlákno, které pak osobně utkáš v látku - třeba v džínovinu, ze které vlastní tlapkou ušiješ dětem džíny, neb není na domácí rukodělnou práci a tvé děti by se zajisté cítilyx dotčeny, žes odflákla své svaté povinnosti a oděla je do něčeho nedokonalého, cos koupila - a nedejbože u Vietnamce. A jak to děláš s botama? Kde bereš kůži? Tos si pěstuješ prasata, nebo chodíš do lesa na lov?

Copak? Zase nejsi schopná akceptovat jiný názor a jiné zvyky? Když to někdo nedělá jako ty, nebo tě neobdivuje a nepřizvukuje ti, tak tě to štve, co?

Jak chutná kupované vím, to neměj péči.

tak kozinka - a není ti těch koz líto, než je zabiješ? Jak vlastně víš, jak chutná kupované, když ho nejíš - a taky, bůhví, kde nakupuješ....

Co tě furt tak žere? Z původně zábavné ženské, která začala chodit na Kudlu, se stala jakási zapšklá zlá bába. Proč?

někdo má rád holky, jiný vdolky... já si třeba většinu času peču sama (je to levnější a vím, co tam dávám) a jednou za čas si ráda připlatím za opravdu luxusní zákusek, který si doma udělat nedovedu (a za totáče by se mi o něm ani nesnilo) a nevadí mi, že stojí víc peněz.

Vzhledem k tomu, že jsem generace Tvých synů, tak si nepamatuju mejdlíčka (po revoluci se objevila, ale byl to hnus fialovej) ani fialky, ale atlasky jsem milovala a ty bari mandle taky - úplně cítím na jazyku tu nahořklosladkou chuť a to opadávající kakao.

Ale dneska tu práci ráda přenechám odborníkům. Rozhodně se nepovažuju za lepší výrobkyni dortů, než jsou profesionální cukráři.Samosebou, že věci jako štrůdl, bábovky, buchty a podobně peču sama. Ale třeba ten ovocný dort,co jsem koupila u Hájka u příležitosti manželových narozenin obsahoval maliny, jahody, ostružiny, brusinky, rybíz a višně. No, to bych se naběhala, než bych sehnala všechno tohle ovoce najednou. Piškot je piškot, na tom se nic zkazit nedá...vajíčka, cukr, mouka...co na tom chceš vylepšovat? Jak vajíčka, tak cukr , tak mouku musíš koupit - pokud nevlastníš mlýn, cukrovar a slepice.Vanilkový krém je vanilkový krém, taky se moc ošidit nedá. A když si spočítáš cenu surovin, cenu energie, čas a práci....tak tě to zas o tolik levněji nevyjde. Jo, dělá-li se to ve velkém, lze náklady snížit, ale přijde-li mi kamarádka na kafe, tak zcela určitě extra pro tuto příležitost nevytvořím dva věnečky a dvě rakvičky. (nebo jiné dva zákusky). Co se týče "širší rodiny" tak v mém případě je to můj muž a mé dvě dospělé děti. Naposledy jsme se všichni sešli před sedmi lety na pohřbu mojí mámy. Takový to "Žádný dorty nekupuju, nevím, co am dávají" - tak to bys nesměla kupovat nic. Samosebou, že vejce od domácích slepic a mléko od vlastní krávy, či maso z vlastní zabíjačky, jsou lepší, než kupovaná....ale ne každý tu možnost má.Pokud si nepečeš denně vlastní chleba, rohlíky a housky - tak je musíš koupit - a víš, co tam dávají? Víš kulový, musíš se prostě spolehnout na to, že tam nenajdeš zapečenou myš. A takhle to je se vším, i když si příslušné jídlo vyrábíš sama, děláš ho z kupovaných surovin...takže to nakonec vyjde nastejno.Samosebou, že každá rodina má speciální recept, který nikde neseženeš , a tudíž si ho sama vyrábíš...ale taky ne každý den, nebo každý týden. Ale jestliže si chceš dát pouze jeden jediný větrník ke kafi, nebudeš kvůli tomu matlat odpalovaný těsto, dělat ve vodní lázni krém, atd.atd. - i když nepočítám tu práci, ten bordel následně v kuchyni - levněji tě to rozhodně nevyjde. Levněji vyjde velkovýroba...pokud máš spotřebu jednoho, maximálně dvou kousků jednou za uherák, je lepší je koupit. Totéž jsou chlebíčky. Děláš-li je na oslavu, pro celou rodinu, tak koupíš veky, šunku, sýr a podobně a uděláš jich mraky. Ale když ti přijde na kafe kámoška, tak si chce hlavně popovídat a ne čumět, jak lítáš jak zběsilá po kuchyni a krájíš okurky. Nakonec, i kdyby ses ztrhala,ona víc než dva tři chlebíčky nesní. A ty taky ne.Takže - zase - je lepší koupit pro každou tři chlebíčky - každej jinej, v pohodlí se usadit, vypít kafe a popovídat si. A zatím u nás neměl nikdo pocit, že jsem snad pohoštění pro hosta odflinkla.

Nelze pochopit, že místo kupovaného zákusku dám přednost jiné sladkosti? Radši než bych koupila zákusek, tak koupím oplatky. Když už tedy kvůli kamoščině návštěvě neupeču třeba jednoduchou roládu. Místo koupených chlebíčků udělám radši obložený talíř, zapečený chleba, pár jednohubek, nebo, kdyby na věc přišlo, klidně i pár chlebíčků. Mám pokračovat?

Už nevím, jak ti vysvětlit, že dorty i zákusky se dnes dělají z náhražek - místo másla jakýsi tuk z Polska, protože je laciný, a i na netu si můžeš vyhledat různé směsi na přípravu krémů. Jsou termostabilní a bez chuti. Vždyť to musíš znát, když si kupuješ zákusky. Vzhledem k ceně se až na výjimky, které by sis zase nekoupila kvůli vyšší ceně, jiné nedělají.
No, a protože já používám na krémy výhradně máslo, a když potřebuji šlehačku, tak opravdu šlehačku a ne cosi s rostlinným tukem, tak nám domácí dorty a jiné sladkosti chutnají na rozdíl od těch kupovaných.

tak věz, že se neztratily nadobro, ale pěstují si je lidé na svých zahradách. Třeba my máme kedlubny zelené i modré, modré rostou pomaleji, takže se konzumují postupně. Dvoubarevné ředkvičky máme každý rok. pěstujeme ty podlouhlé, Sparty, či Slavie (to si přesně nepamatuji). krom toho, dáváme i ředkvičky kulaté. A hlávkové saláty! Objevili jsme jeden druh, který je zatím nejkřehčí, co známe. Bohužel si nepamatuji název. Je zelený a velmi velmi křehoučký. A je odolný vůči vybíhání do květu.

to bys koukala, jestli se nedá zkazit piškot! Něco o tom vím

hele, každý máme jinou hosticí strategii, já třeba, když vím, že přijde kámoška s dětma, radši upeču koláč na plech, chlebíčky prakticky nejíme a tudíž ani neděláme.

A kde jsem prosím Tě napsala "žádné doryt nekupuju, nevím, co tam dávají" ?

Napsala jsem pouze (a v tom souhlasím s Myškou), že ty laciné zákusky mi prostě většinou nechutnají, protože jsou plné náhražek, takže si za ty peníze radši upeču něco z poctivého másla doma a jednou za čas investuju do fakt kvalitního, ale drahého zákusku.

ošidit vanilkový krém?

zrovna ten se dá ošidit VELMI snadno - nebo ho snad za ty tři stovky udělají z pravé vanilky?

moje známá pracuje v cukrárně ve výrobně - dostala ekzém z těch směsí na přípravu zákusků, je to asi pěknej svinec ty směsi. V životě nic takovýho ji netrápilo, až teď co dělá ve výrobně.

vanilkový krém se dá udělat z másla, žloutků nebo lehčí verze z pudinku (bešamelu, moučné kaše...), rumu, cukru a vanilky/vanilinu - výsledkem je chutný máslový krém, nebo s dobrým, nejlépe holandským kakaem a dobrou, ideálně vysokoprocentní belgickou čokoládou - na čokoládový krém. Vznikne krém domácí, používá se v cukrárnách, které se orientují na klasické postupy a nedělají žádné kompromisy. Výsledkem je sladká pochoutka. Vánoční cukroví pečou taky jen domácí, stojí holt ale 300-500 korun kilo. Protože je hezké, drobné, výborné, a musí na tom, že někdo neumí nebo nechce nebo nemůže péct, taky něco vydělat.

a nebo se vyšlehá jakýsi prášek, instantní směs - viz http://www.zeelandia.cz/products/naplne-kremy-a-polevy/krem-na-zdobeni/ - v popisu se uvádí "má vysoký nášleh". To se sype do vody v nádobě u robota a vyšlehá se z toho jakási pěnová náplň, do které se přidávají barviva a příchutě. Má-li to být tuková náplň, používá se podobný prášek a přidává se do toho ztužený rostlinný tuk.
Výsledek - levné, barevné, obří hnusy, bez chuti a vůně.

A pak jsou postupy kompromisní. Nepoužije se instatní směs, ale ani puding, natož žloutky šlehané s cukrem v páře. Použije se třeba Vanilmix a rostlinný tuk s příchutí másla. Přidá se nějaká příchuť, nejlevnější kakao apod. Chuť hrozná, vzhled nic moc, ovšem cena přijatelná, a tak se prodávají jak o život, protože jsou lepší než umělohmotné z výroben a ne tak drahé jako ty chutné, co mají co dělat s pravou cukrařinou.

Každý holt si vybere to svoje, což je fajn, ale neměl by se nikdo vztekat, že se někomu líbí jen jedna varianta.

Já sladké narozdíl od tebe, Aleno, ráda a jím ho dost, ale jen to dobré, opravdu dobré. A nejradši samozřejmě když to dostanu a nemusím to péct. Když peču já, tak se najím vůně a věneček ke kafi si dám s chutí až druhý den, až "vyvětrám". Krémy do dortů a zákusků ochutnávají děti, mně se při pečení víc jak jednoho dortu nebo víc jak jednoho plechu zákusků z vůně sladkého hnedle dělá šoufl. Ovšem druhý den, to se cpu. Zato když dostaneme výslužku ze svatby, z oslavy, byla bych schopná sníst celou krabici sama a vyrvat dětem kremroli od úst. Dorty jo, ale obejdu se bez nich, zato miluju drobné svatební koláčky a zákusky, kremrolky, věnečky, svatební/vánoční cukroví. Jenže to je něco úplně jiného, než co se prodává v běžných cukrárnách, a to i těch s tzv. dobrou pověstí. Opravdu dobrá cukrařina je dnes vzácnost, a nikdo nečeká, že z tak kvalitních surovin a při tom množství práce, jakou cukrařina vyžaduje, bude výsledek laciný. Možná za první republiky a před druhou válkou, kdy se používalo jen máslo a jiné pravé suroviny,ale válka vnesla do života náhražky a lidé se jich už nezřekli. Takže dnes se nedá počítat s tím, že všechny výrobky budou stejně kvalitní a dobré, chutné.

Když někomu nevadí chuť rostlinného tuku, ztužovačů, umělé příchutě a barviva apod. v zákusku, proč ne, ať si to koupí. Ale ať se nevzteká, když řekneme díky, nám to nechutná, my si radši upečeme své nebo koupíme jednou za čas opravdu dobrý.

Jsem prostě ten typ, co si radši namaže chleba s máslem a medem, když má chuť na sladké a nemá po ruce dobrý dortík, než aby si za dvacku koupil věnec zabalený ve folii z regálu v supermarketu, ani věnec z pultu v nedaleké cukrárně.
Ok, někomu je líto dát víc peněz za sladkost a spokojí se s málem. Prosím, proč ne, jeho peníze, jeho volba. Ale ať mi netvrdí, že ten oranžový buřt z masného separátu, sádla, sojové drtě, mouky a několika dochucovačů je totéž co pořádný buřt z 80% masa hovězího a vepřového, z 20% slaniny a koření.

bych se doma určitě nedělala a jsou tak dobrý...

Dnes ten krém nemá chuť.

Už jsem se tu zmiňovala, že má sestra je vyučená cukrářka a téměř celý život se tím i živila. Bylo to někdy v roce 1996 a tehdy se otvíral v Senohrabech hotel S.E.N.,určený pro VIP klienty, dnes už to asi nebude taková sláva, prezentuje se spíš jako sportovní a relaxační centrum. Sestra tehdy dostala senzační nápad, že se v tomto hotelu nechá zaměstnat. Vypadalo to úžasně, nedaleko mají chalupu a tak se tam na léto přestěhují a Jarka to tam doklepe těch pár měsíců do důchodu.
Nedopadlo to nejlépe,nejspíše proto, že z pozice svých zkušeností, nedržela hubu a dávala k lepšímu, že takto se to nedělá. Problém byl v tom, že ostatní zaměstnanci byli ve věku jejích synů a ona byla běsná baba, (tak jí říkali, nebylo jí ještě 55 let a ani na to nevypadala).
V tom úžasném hotelu se totiž vyráběly amarouny, kuchaři i cukráři, co šlo, vyráběli z předpřipravených směsí a sestra měla představu, že když na svatbu si hosté objednají máslový dort, tak že se půlka másla neukradne a nenahradí jeho vlastní sestrou a 20dkg biftek by v syrovém stavu měl těch dvacet deka mít a bramboráky, že se dělají z brambor. A nastaly potíže, někdo jí nedopatřením zabouchl v mrazáku a přenastavil čas na pečící troubě a ona spálila celou dávku piškotových korpusů, zcela hotový dort sám spadl na zem,či se v něm našla zapečená lžíce. Kuchaři i cukráři jsou holt drsná sebranka. Do důchodu tam nevydržela, po měsíci odešla na dohodu. Tolik k dobrotám z éček a k úctě ke stáří a zkušenostem.

parchanti!

Tvojí sestry je mi líto, myslím, že to zapadá do obrazu pohostinství, jak ho ukázal ve svých pořadech pan Pohlreich. A myslím, že majitel, co tohle dopustí, je v.l a VIP klientela se na něj zvysoka vykašle. Bohužel až časem a Tvojí sestře to bude platné jak mrtvému zimník.

aspoň u nás absentovaly...ale já si ji dám tak jednou za měsíc maximálně a docela mně chutnají.

deeres - nevím jak jinde, ale Čech když k něčemu může přijít zadarmo, tak to v mnoha případech prostě udělá. Je to děs. Na Polreicha jsem ze začátku koukala jako na blázna - ale je ze začátku! A jeho kuchařky normálně sbíráme, jsou to lahůdky.

Čech když k něčemu může přijít zadarmo, tak to v mnoha případech prostě udělá.

A pak večer u zpráv nadává na ty hnusný zloděje "nahoře", co nám "poctivejm vobyčejnejm lidem" rozkrádaj stát.

P.S. Proč tolik vášní vokolo kupovanejch nebo doma dělanejch dortů? Každej ať si to dělá, jak je mu milo. Já jsem rád, že narozdíl vod let normalizačních si dnes můžu na pohoštění koupit chlebíčky a zákusky takový chuťový a vzhledový kvality, že se před návštěvou stydět nemusim. A nemusim kvůli ní timpádem půldne stát u plotny. Kdo má sporák jako hobby, ten zas radši poskotačí kolem sporáku, no a co? Jasně, že i v těch super luxusních zákuscích ňáký to "éčko" bude. Vono je často i v těch surovinách, ze kterejch cmudíme doma. A dorty a chlebíčky fakt nejni dobrý žrát vobden .

ono není o ty éčka, ale třeba o to, jestli je tam máslo nebo rostlinný tuk

i dort skutečně z másla a pravou šlehačkou, nebo aspoň s tou pravou šlehačkou. Za druhý si nemyslim, že by rostlinnej tuk byl něčím tak strašně jedovatým, že bych se toho měl bát víc než cigaret, chlastu a jinejch pochutin, kterejm vyznavači "zaručeně domácích zákusků" často holdujou . Takže jedinym kritériem u něčeho, co nežeru pravidelně, je vzhled a chuť. Pokud je vobojí excelentí, je mi úplně šumák, je-li to z "hov*n, nebo másla, Váňo" .

taky jsem si domů odnesla šanon formátu A4. Teda prázdný. No, ale schody se zametají odshora.

nemůže zametat ten, z koho padá bordel. Protože pak je na schodech po zametání ještě větší svinčik než před ním. Je naprosto zoufalej argument: Přestanu krást, až přestane vrchnost. Mentálně se tako argumentující staví na úroveň těch nejproblematičtějších Cikánů neboli Romů z ghett. Alibismus a ubožárna, nic víc.

z těch termostabilních směsí, splňují maximálně to první, tedy vzhled. A pro nás je důležitá chuť snad víc než ten vzhled. Máslo totiž nic zcela nenahrad. jak v krému, tak v těstě. Třeba linecké dělané z jiného tuku než z másla rozhodně není srovnatelné s tím z másla. Aspoň nám to prostě nechutná. Ale každý máme jiné chutě.

Jenom idiot žere něco, co mu nechutná. Já chodím jenom do takový cukrárny, kde mi chutná. A víc k týhle dortový válce nemám co dodat.

Kdybych byl výrobcem dortů v takovýhle zemi, jako je Česko, kde naprostá většiná zákazníků pořád fňuká po bolševickejch cenách (jé, pani, a stálo to jen tři koruny!!! A přitom brala nána 12 stovek), tak asi ty termostabilní směsi budu používat taky. Protože jak známo, z hovna bič neupleteš a náš zákazník náš pán. A náš pán to chce hlavně levný, kvalita ho nezajímá. Hovno je bez hvězdičky, páč je to ustálený rčení .

A zákusky a dorty nekupuji. Tečka. Pokud bych objevila takovou cukrárnu, kde dělají zákusky a dorty ze surovin, z jakých dělám doma, třeba bych se nechala zlákat. Ale v Brně o žádné takové nevím.

tvrdím to nejen já, ale i Petronila. Opravdu jsou cukrárny dbalé svého dobrého jména a nic umělého a nechutného zákazníkům nenabídnou. Jsou, pravda, dražší - ale kvalitní. A věř mi, že poznám pravou šlehačku od umělé.

kdysi dříve byla taková cukrárna na nám. Svobody - U 4 mamlasů, kde se používalo i máslo k výrobě zákusků a dortů. Ale to už je v šerém dávnověku, dnes je tam Bůhví co.

Sidone, znáš Brno? Cukrárny bývaly na Svoboďáku dvě, jedna ještě v patře u ústí České ulice. Pak tam byl mléčný bar, dnes MC Donald, kde v okýnku "čepovali" výbornou kávovou zmrzku. Cukrárna byla na Orlí, taková dlouhá úzká, zmrzku dávali do kovových pohárků a jedla se hranatou lžičkou - jako malou mě to uchvacovalo. Pak byla na Josefské U Sedláčků. Ta tam asi furt je, nebo je tam něco jiného, ale stravovacího.
A co Sputnik? Pamatuješ?

troufám si říct, že Brno znám, žil jsem tam do svých 31 let. U Mamlasů kdysi dělával cukráře kmotr jedné mojí sestřenice, takže jsme těch sladkostí a zmrzlin měli, jako děcka dost. Ta druhá cukrárna na nám. Svobody, na rohu, naproti Sputniku a Bolera, se jmenovala Nitra, ale říkalo se jí U Tomana. Jednou jsem se vsadil se svým mistrem, že sním za 30 korun zákusky. On ale řekl, že výběr cukrárny a zákusků bude na něm. A vybral právě toho Tomana, kde, jak mi později sdělil, dělají ty věci z "kunerólu", tak se dříve jmenoval nějaký pokrmový tuk. Takže věděl, že mi moc chutnat nebudou. Já jsem chtěl ty Mamlasy, ale to mi nedovolil. No, a nakonec jsem stejně prohrál, on mi ten "grázl" objednal biskupský chlebíček. Sázka byla, že to platí ten, kdo prohraje. Těch kousků bylo asi patnáct a já už po pěti jsem věděl, že je to v p.....
Ten zbytek těch "zákusků" jsem pak nakonec dal nějaké somračce u toho Spuťálu a bylo mně poněkud těžko od žaludku.

K Sedláčkům jsme chodili jeden čas dost často, na dvojku bílého, nebo na kafe, ale to už je taky hodně dávno, v minulém století, a vlastně i tisíciletí.

Do you understand that it's high time to get the business loans, which will make you dreams real.