Super, tak pokud nebude nikdož proti, já vždy ta ukecanější témata šoupnu po čase vejš, no probléma. Což jsem už i nyní udělala :-))). Ostatně, chtěla bych, mooc ráda, kudlu trochu vylepšiti, jenže to bych musela někoho umluviti. Synek už nemá čas, abych to pravila slušně a vlídně, toho zneužívám jen v případech hrozící tragédie. Ale JEŠTĚ POZOR:
Jo, to ale pozor jsem napsala, abych přivábila zraky i těch, co by už dále nečetli 
.
- Takže - Milený Krakonoši, potřebuju se tě velice nutně na něco velice důležitého (žádná legrace) zeptat, mohl bys se mi co nejdřív ozvat? Neboj, nechci, abys na mne přepsal své jmění...
- Mamčo, drahoušku, já si uvědomuju ty obrovský resty, jen sem totálně neschopná - vysvětlím oustně;
- totéž Blanče - prosím prosím, nevzdávej to, ozvu se, jen co přiletím!
- Aristo, mea culpa, mea maxima culpa - ale každopádně je to super!
Jo, a všem, všem: chtěla bych vypsat téma:
Předkové -
Uvědomuju si, že naši blízcí (co už nejsou) pokračují jen v nás, v naší paměti, případně vzpomínkách, které předáváme dál. Ale víme o nich - bohužel - většinou jen to, co jsme s nimi zažili my sami. Co víte například o mládí, láskách, trápení.... svých babiček a dědů? O prababičkách a pradědcích ani nemluvě. Pak není divu nějakému tomu Herostratorovi, že vzal sirky.... Tímpádem si na něho vzpomenou všichni, dokonce se dostal i do učebnic. A jakej to byl přitom prevít...
Takže bych byla velice ráda, kdybyste zauvažovali o někom ze svého "dávnověku", o nějaké té konkrétní vzpomínce... Nemyslím jen nějaké to filosofické povídání, ale něco konkrétního. Pochopitelně - NEPIŠTE TO SEM, cokoliv vás napadne a napíšete, pošlete mi e-mailem, ano? Věřím, že to bude určitě velice milé a zajímavé počteníčko!
Já si například vzpomínám velice ostře na tátu mé mámy, kterého jsem viděla jen jednou - a to mi bylo, prosím, jen necelých 5. Ale byl to vzhledem takový čarodějný dědek, holá kostnatá hlava, úzký plnovous... černě oblečený. Seděl na posteli, já na štokrleti u jeho nohou a bezdeše na něj zírala. Vyprávěl mi nesmírně hrůzostrašné povídky - jen matně si už pamatuju, že to bylo něco z řecké mythologie. Ale toho dědu vidím i dodnes jako živého... Jo, a bylo mu tehdy 95 - byl to jeden z těch pánů, co si na dělání potomků dali načas :-))) Škoda, byl to velice inteligtentní člověk, maminka se mi o něm hodně navyprávěla. Bydlel hodně daleko, bohužel...
...................
A ještě jedno, počítejte s tím, že vás začnu všechny podstatně víc "obtěžovat" žádostmi o "JAPA" - tj. "Jakpak je dnes u nás doma" - je to tak moc fajn, nakouknout okýnkem, malinkou špehýrkou... :-)))
tak, a jdu balit,
cestovní horečka se blíží....
ach jo - "zákulisní" ...
já Krakonoše zcela chápu, to není neochota. Nemůžu za něj mluvit, jen za sebe, no a já to mám tak, že si do celkem zaplněného života nechci nic přidávat, jen počtení a dišputaci na Kudlance
to by mi v reálu teda chybělo, ale lidí, zvířat, práce a jiných činností mám až až. 
