Bylo nebylo, do amerického Seattlu byl vypraven náklad. V jednom z kontejnerů byly také dětské gumové hračky, takové ty potvůrky, co si s nimi děti hrají ve vaně. Gumové kachničky, žabky, bobříci a želvičky. Snad to bylo kolem roku 1995, kdy během bouře se kontejner rozbil, z lodi spadl do moře a hračky začaly svou nekonečnou pouť.
Od té doby, jako malí Bludní Holanďani, se houpou na vodách už tří oceánů, unášeny mořskými proudy...
Tento případ bohužel mj. poukazuje na osud nákladů, které jsou z lodí smeteny do moře.
Ano, každoročně takhle z lodí napadá kolem deseti tisíc přepravních kontejnerů. Musíme si uvědomit, že loďmi se v kontejnerech dosud přepravuje až 95 procent světového zboží, a ztráta i relativně malého množství nákladu znamená pro moře velký zdroj znečištění.
Jen málokterý ztracený náklad však přinese užitek, jako tyto dětské koupelnové hračky.
Potěšily zejména oceánografy, kteří jsou velmi rádi, neboť je výlet hraček je mnohému přiučil o mořských proudech. Však jejich mnohaletá cesta - z Tichého oceánu, kde nedaleko 45. rovnoběžky (u Číny) spadly do moře, směřovaly nejprve k pobřeží Aljašky. V roce 1995 dosáhly Beringova průlivu - byly spatřeny jak si plují podél aljašského pobřeží do Beringovy úžiny mezi Ruskem a Amerikou.
Několik let byly dokonce zamrzlé v ledových krách, až v roce 2000 dopluly k Islandu. Poté se, v roce 2001, se pro změnu pohupovaly na vlnách severního Atlantského oceánu, někde nad místy, kde se potopil Titanic. Pak se gumové příšerky rozhodly rozdělit - některé pokračovaly dál, mořské proudy je zanesly na pobřeží Nové Anglie v severní Americe, kde jich stovky byly roztroušeny podél pobřeží, další připluly až na Havajské ostrovy. Jiné se rozhodly podívat do Evropy, plují směrem na Anglii...
Původně jich bylo kolem 29 tisíc, když se před patnácti lety malé gumové kačeny vydaly na svou dlouhou, předlouhou cestu do neznáma.
- a v tomhle náhradním nic není... Takže jeden každý článeček pro mě představuje děsné porodní bolesti :-)))) Ale, to by v tom byl čert, abych nezvítězila nad hmotou... 
Třeba mu to říkaly pokaždé, když uviděly ta jeho kolena, respektive nohy. Esi von tam nemá třeba kopejtko. No jináč mě už fakt nic nenapadá.
zdají se celkem v pohodě
neb jsou to pěkný machny
pohled na vodu uklidní
a tak si klidně plavou,
myšlenky pouze solidní
honí se jim pak hlavou
