Tech par duchodcu co v Cesku znam si timhle zpusobem nestezuji, (spise naopak), ovsem coby "inostranec" nebudu z Kanady kecat o vecech, kterym nerozumim.
Ale pokud komousi dnes tvrdi lidem, ze za jejich hruzovlady "byla ze mzdy strhávána vysoká částka na důchod", tak pekne lzou.
Ceskoslovenska mena byla v te dobe nekonvertibilni, komousske hospodareni naprosto nepruhledne a castka zanechana na duchody pristich generaci tedy existujici jen v hlavickach prislusnych papalasu a jejich nasledovniku.....

Mně se ten článek, nemůžu si pomoct, nelíbí. Chápu, že asi nejsem cílová skupina a uznávám, že průměrný český důchodce nemá peněz na vyskakování (např. životní úroveň mojí české a manželovy německé babičky je velmi velmi odlišná) ale moc peněz na vyskakování nemá nikdo, komu náhradu mzdy vyplácí stát (např. matka na rodičovské dovolené, co po 9 měsících věku dítěte dostává 3800Kč, a také nikoho nezajímá kde bude bydlet a za co své děti bude živit a šatit- předpokládat, že má mít partnera, který ji bude živit je stejné, jako tvrdit, že mají žít důchodci v páru a o náklady na bydlení se dělit- někdo prostě má to štěstí a jiný ne.)Pravda také je, že v této zemi je, narozdíl od afrických a asijských zemí, poměrně zažitá neúcta ke stáří...ale většina lidí, co znám, umí rozlišit mezi milou babičkou a protivnou bábou a ke každému se chovají tak, jak zasluhuje.

jak se tu žije důchodcům....

Nemyslím si, že se tu důchodcům žije špatně. Maminka je důchodkyně, tak vím, jak na tom je. Na vyskakování to není, ale oproti tomu, co čeká nás, co bychom měli jít do důchodu za dvacet let, se mají královsky. Stačí jen koukat, co a kolik toho denodenně nakupují.

Tím povinnost státu končí a nikoho nezajímá, kde budete bydlet, jaký máte důchod, úspory,, kde se léčíte (po odstranění zhoubného nádoru), jak jste na tom v tomto věku celkově se zdravím. - a zajímá se snad stát o to, jak se žije osamělým matkám s dětmi?

Stejně je jasný, co bych napsal, a pak - takhle hlubokej lidskej příběh nejsem schopnej procejtit.

bydlet snad i pred "prichodem milenia a nastehovanim se k druzce". Tak to bud prodal, dal detem...a ted se proste vrati zpet nebo koupi treba garsonku za kdysi obdrzene penize za sve obydli...nevim, proc by musel na obecni adresu.
Ledaze by to byl uplny lempl nebo lehkozivka, ktery do duchodcovskeho veku nepochopil, ze bydleni mit clovek vlastni primarne musi.
To je potom ale uplne jiny problem

to je duichodce a invalidni, a s clankem nesouhlasim. Mame garanci mesicni vyplaty a myslim, ze si mame nejmin co stezovat. Mladi jsou na tom hur a navic s desivymi vyhlidkami.

generace 70ti a víceletých většinou bydlela v nájemních bytech. Družstevních bylo dost málo a vlastní bydlení, krom rodinných domků, dříve nebylo.
Přesto si myslím, že po skončení regulovaných nájmů je úplně jedno, zda výše zmíněný důchodce by zůstal bydlet v bytě družky, nebo si našel bydlení kdekoli jinde. Snad jen zařízení (lednička, pračka, apod.) by se mu ze starého bytu hodilo, a těm "mladým" je stejně k ničemu.
S důchodem 7900,- ovšem nevím, jestli existuje možnost vlastního bytu. Snad někde na venkově ?
Pána bych dopředu neodsuzovala jako "lehkoživku". Je mnoho různých důvodů, proč může mít člověk malý důchod.
Asi by bylo záhodno znovu zavést "Domovské právo" a "obecní pastoušky".

Se 7900 korunami se hledá bydlení dost těžko, zvlášť ve městě. Řešila jsem to teď s kamarádkou, kterou mlátí manžel a tak by od něj chtěla odejít, ale nesežene byt, který by byla schopná zaplatit a dvě malá děcka nemůže věčně tahat po gaučích u kamarádů a po azylových domech...život je holt někdy těžkej a složitej.

Tímto si podávám žádost o pøíspìvek na bydlení, jelikož jsem se dostal díky veškerému zdražování na hranici bídy. Na zaèátku každého mìsíce dostávám od státu od letošního roku po úpravì 6.820 Kè, což je už dneska neúnosné. Celý život jsem pracoval a protože jsem pár let pøed dùchodem tìžce onemocnìl se srdcem, sloužil jsem na vrátnici v podniku Lias Vintíøov. Tam jsem mìl malý plat a to se mi to projevilo i na výši dùchodu.

Když dostanu kolem 1. dne v mìsíci dùchod, musím samozøejmì zaplatit všechny pohledávky, jako jsou: nájem, elektøina, plyn, pùjèka na TV, mobil, pùjèka na instalaci nových dveøí, (z tìch starých už lezla døevotøíska), na obìdy (vozí mi je v kastrùlcích 3x týdnì – tím pádem mám v tyto dny alespoò jediné teplé jídlo), jinak si mažu chleba margarinem, nebo povidlami. Pøibližnì 14.dne v mìsíci mám vše zaplaceno a zbude mi do konce mìsíce tak 5.00 Kè.To , že si nemohu nic koupit (ani nové baèkory), je jasné Jak jsem se již zmínil, všechno podražilo a tak z nièeho nic najednou dlužím na nájemném kolem 3.000 Kè. Budu to muset nìjak splácet a jíst ten chleba už jen suchý. Je jasné, že nepiji, nekouøím a za dìvèaty nechodím a pøesto žiji jako žebravý mnich.

Vìøím tomu, že se v nìkterém z dotyèných úøedníkù probudí svìdomí a mì jako èlovìku, který bojoval i za jeho svobodu (Charta 77) pomùže tím, že dá souhlas k dotyènému pøíspìvku.

Dìkuji – Ladislav Nykl
Dopis je autenticky, vynechala jsem jenom adresu. Mozna je to proste take jenom lempl a za svoji situaci si muze vlastne sam.

po chudých domácnostech většinou lidi nakukovat nechodí. Někdo se holt má líp a někdo hůř, někdo si to zaviní, jiný zase ne. Život je zvlášní druh násilí...

Platí to obecně.

ale když nemám prachy, je fakt nutný si brát půjčku na televizi?

Tím nechci říkat, že by si pán příspěvek nezasloužil, těch 6820 fakt není moc.

Ty ji přece vyřizovat nebudeš, ne...

proč pán nešel do domova důchodců?

Navíc, důchodci s narvanými košíky "akčního zboží" často nakupují pro celou širokou rodinu, i pro známé, co už do toho krámu nedokážou dojít.
Myslím, že většina důchodců se na důchod připravuje. Dle možností si zajišťuje levné bydlení a chystá úspory na nutná neočekávaná vydání. Znám invalidní důchodkyni, která dokáže uvařit spoustu báječných a levných jídel a využít v domácnosti každou niť.
Už se k ní chystám na školení...

Tu půjčku na TV může mít ještě "z lepších dob". A pokud žije tak skromně, tak TV je jeho jediná zábava a kontakt se světem.

Ty myslíš, že Domov důchodců je pro každého na počkání ? Čeká se i několik let, a není to levná záležitost.
Např. u nás postavili velmi pěkný DD. Každý pokoj má balkón a vlastní sociální zařízení. Ale nájem je tam 8 tis. měsíčně, a tiskem proběhla zpráva (kdy se jeden z nájmců soudil se zřizovatelem), že pro získání tohoto bytu v DD "je vyžadován sponzorský dar" 200tis. Kč.

a vím to velmi dobře, ale tenhle článek je o důchodcích, tak jsem je vypíchla, víš ? Už ráno,když jedu do práce, tak se mnou jedou busem a jdou na tržnici. A já si říkám - oni si pak pojedou domů a budou si lebedit. Minulý pátek jsem si vzala dovolenou a trénovala jsem....

mamčo i já jsem na důchod připravena. V nejhorším budu pronajímat manžela jako hodinového.

tak říkal, že už dlouho má nízký plat, a televize se dneska dá získat velmi levně, někdy i zadarmo.

"oni si pak pojedou domů a budou si lebedit"
Ale kdepak, oni až dojdou domů (pokud dojdou) tak se natáhnou na gauč a budou si po zbytek dne lízat rány.
Uvažuješ jako budoucí zdravý a aktivní důchodce. Ale těch zas tak moc není.

ma stary kompjuter, on hodne pise, zajima se o historii, nejakou dobu si s nim uz vymenuju obcas mejl a on mi odpovedel ze konecne po trech dnech dostal teple jidlo, na svatky se nedorucovalo. Postezoval si v jake je situaci a poslal zaroven mi poslal kopii tehle zadosti. Budu se mu snazit pomoct, protoze mi vadi kdyz moji kamaradi maji hlad. Do vcerejska jsem netusila v jake je situaci Jinak do obchodu na nakup uz nedojde, chleba mu chodi nakoupit nejaky jiny duchodce ktery je pohyblivejsi. Ze je to vsedchno pravdive mi dosvedcil i jiny kamarad. Trampi o sobe vedi.

Protože i tam se platí - a pán má ze zákona nárok pouze na kapesné 15 % z příjmu, u něho tedy důchodu.To je necelých dvanáct stovek, z kterých si musí zaplatit léky a platby u lékařů, hygienické potřeby, oblečení, poplatky za TV a rozhlas nebo třeba noviny atd. Navíc DD si můžou stanovit kritéria přijetí, takže logicky dávají přednost těm, kteří krom důchodu pobírají i příspěvek na péči a to čím vyšší, tím líp.

vím, že na počkání není. Ale právě pro osamělé lidi je řešením. Musejí si ale včas požádat. Odevzdají sice důchod ale je o ně postaráno.

Obávám se, že má pan Nykl víc, než činí životní minimum, a tak žádný úředník, i kdyby mu bylo pana Nykla líto, asi nic nenadělá.
Jak mu chceš pomoct? Leda bys mu posílala peníze...

s tim pocitam. Jinak....ty asi vis kdo to je.

Bohužel, na jedné straně se zde plýtvá sociální pomocí na lidi, kteří si ji nezaslouží, a ani si jí neváží, a na druhou stranu se tím pádem nedostává těm opravdu potřebným.

a neměl by to levnější, kdyby si sám vařil?

I když jsou čekací doby dlouhé, tak třeba někde mimo Brno to nebude tak zlé. Asi špatně chodí, když si nedojde ani na nákup. Co až přestane být mobilní úplně? To pak už je jen eldéenka, nebo právě ten domov důchodců, a myslím že DD je lepší alternativa.

on je velice nemocny.Ani na nakup nedojde. To je prave ten problem kdyz clovek zustane sam. Kdyby se daly dohromady dva duchody, slo by to lip.

nepodcenuju Cesko, je to moje zeme a vzdycky bude. Ale fakt je, ze na jedne strane se rozhazuje naprosto nepotrebne (nasi prisnedli obcane) a na druhe strane lidi hladovi.

je to jako házet perly sviním

ale kdyz babicka musela do domova duchodcu, tak po me taky chteli nejaky dost velky prispevek. Nevim co s nim bude dal. Nikoho nema.

pohádka o tom, jak důchodci okrádají stát a jak to vy všichni ostatní budete muset zaplatit zdražením všeho. A to jako ty důchodci to pak budou kupovat levněji? Nebo ton zboží dokonce dostávat zadarmo? Osm tisíc měsíčně je tak na chcípnutí....vím, co říkám, já z nich žiju. Když zaplatím poplatky, zbude mi patnáct set...no to bych vás fakt chtěla vidět, jak byste s tím hospodařili. Jistě mi poradíte , abych nepila kafe a zabila kočku...to že je zbytečný hejření. A to v zemi, kde i chudák president je na tom tak mizerně, že musí krást propisky. Nemocná sice jsem, ale zatím stále pohyblivá...teda mizerně, ale přece. Ale zas až tak pohyblivá, abych nejedla "blafy" (terminus technicus od bíbí), nekupovala si v sámošce potraviny, co jsou v akci...nýbrž objížděla autem (které nemám) přilehlé všsnice a od bio farmářů nakupovala tu biovajíčka, tu biomléko, tu bioikrálíky, tu biozeleninu a jiné....tak toho teda schopna opravdu nejsem. Že půjdete do důchodu až v osmdesáti, nebo později....tak to mi za vinu neklaďte. Když tuhle pitomost vymysleli, tak já už v důchodu byla....ale ti pánové, co tohle vymysleli, pořád ještě pracují, vymýšlejí a jsou za to placeni...a ne špatně. Jo důchodové fondy za komoušů nebyly, ale zato byly daně, a to jak prase, které odvody do důchodového fondu zahrnovaly.Mimochodem, než ho dnešní vládci rozkradli, bylo tam peněz dost. A taky pořád čekám, až někdo oznámí, kdo ty sedmdesátníky a vícenátníky bude zaměstnávat.....protože dneska (jak dobře vědí všichni, co kdy sháněli práci) jste ve čtyřiceti příliš staří. Uvažovala jsem o domě s pečovatelskou službou...hahahahaha....rádi, ale musím dát sto tisíc jako sponzorský dar. Kdybych nějakých sto tisíc měla, tak žiju deset let v naprostýmn klidu.....a pak už mě stejně klepne. Ale jak říkám, pořád to beru optimisticky a jsem celkem v klidu. Ale chápu lidi, kteří v podobné situqaci propadají zoufalství.

uvažuju blbě a sice jako zdravý důchodce. Jen aby mi to vydrželo !

Máme tady dům seniorů, kde bydlí v garsonkách s balkonem, se svým nábytkem, všechno u nosu, docela dobrý. Ale třeba mamka tam nechce, dokud vyjde do schodů říkala, chce zůstat v koupeném bytě. No pokud se má o stařečka nebo stařenku kdo starat, je to fajn.

jak už jsem tu kdysi psal, začínám se trochu rozhlížet. Třeba tyhle ceny mi připadají docela přijatelné. http://www.ddmb.cz/Cenik_2011.pdf

nabízí se otázka, proč ses potřetí vdávala, jako vdova po právníkovi bys měla jistě solidní vdovský důchod k těm svým osmi tisícům nemyslíš? Navíc s manželem žijete stejně odděleně, takže ufinancovat barák a byt by byl problém pro spoustu lidí na vašem místě.

tenkrát to bylo jinak...pracovala jsem a vdovský důchod čini 1.013,-- Kč.Můj bývalý muž zemřel v r. 1994. Tenkrát se to takhle počítalo. Po létech to změnili, ale to už jsem zase byla vdaná. A vdávala jsem se z lásky. Já nemám barák...mám byt 2 1....dříve II.kategorie. Ty byty dříve patřily elektrárně, proto je tady všechno na elektriku. Plyn kvůli mně do vsi zavádět nebudou.

myslela jsem to tak, že kdyby bydlel manžel u Tebe v bytě snáz byste utáhli režii bytu ze dvou důchodů.

Osm tisíc důchodu mám teď. Začínala jsem s šesti. Ve starobním důchodu jsem pět let a něco. Znovu vdaná jsem deset let. Ta tisícovky, co mi tenkrát dávali jako vdovský důchod, by mě fakt nevytrhla. Já vím, že TEĎ se to počítá jinak.... jo....ale Peroutka zemřel tenkrát. Kedyby byl vydržel ještě patnáct let naživu, tak jsem za vodou.No...jaká další úžasná rada se ti nyní nabízí?

To je celkem běžný Domov důchodců s obvyklými cenami.
Předpokládám, že umíš násobit třiceti, takže pro důchodce s důchodem 7900,-(a menším), kterému nemůžou přispívat děti, to opravdu není.

ale můj muž nehodlá svůj byt opustit a pro mne tam není místo. Tak se navštěvujeme.

Většina starých lidí chce zůstat v prostředí, na který jsou celý život zvyklí. Mají v místě bydliště své kořeny, přátele, obchody kam chodí nakupovat...i ten parčík nebo kostel, kam občas zajdou na procházku.
Domov důchodců cítí, zejména staroušci co řádně vychovali děti, jako poslední odkladiště.A to i kdyby jim tam lítali pečení holubi do úst.

Často jsou tam staří rodiče odloženi, protože mladí "potřebují" jejich byt či dům. Na druhou stranu, jsem v produktivním věku, pracuji, sestra taky, a ještě dlouho budeme, a tak bychom se při nejlepší vůli nemohly o maminku postarat, kdyby byla nesoběstačná - ležák. Je pravda, že jsou různé služby, které mohou pomoci. Co by bylo nejvhodnější by se vidělo, až by taková situce nastala.

miluju důchodce co si donekonečna furt jen stěžujou, že mají málo.. Ano, platili jste daně, ale ty my platíme taky a neee malý! A věř, že mi už se nedožijeme důchodu žádného a ještě rádi bysme si stěžovali za 50 let, že máme chudinky "jen" 8 tisíc důchod.. my už se nedočkáme od nikoho ani koruny.. Tak budte ještě rádi i za těch 8 tisíc.. řeší někdo nás mladý lidi, z čeho ten nájem budeme platit, až přestaneme v 65 letech pracovat a nedostaneme od nikoho nic? A jestliže po vás chtějí v DD ted tolik a tolik peněz, víš, kolik budou chtít pak po nás? A mimo jiné.. Jestli pro tebe jsou v dnešní době "1013,-" zanedbatelné peníze, tak to si žiješ teda hodně dobře.. co já bych za tu tisícovku kolikrát před výplatou dala.. Ale to jen na okraj..

Není to adresováno mně, ale co děláš Ty ? Stěžuješ si na všechno už teď, kdy jsi ještě mladá a zdravá a vůbec nevíš, jakým směrem se budoucnost bude ubírat.
Ale už teď víš, že to bude špatně.

Já nevidím v jejím příspěvku stěžování, jen konstatování faktu.
Všichni tu snad chápeme, že situace některých důchodců není růžová, jenže tato nerůžová situace jde napříč věkovým spektrem. Aspoň ale mají nějaké výhody, které lidé v produktivním věku nemají - nižší jízdné, nižší vstupné, což aspoň trošičku kompenzuje nižší příjem. A ono osm tisíc důchodu je pořád víc jak minimální mzda, která hrubá činí osm tisíc. Po odvodu sociálního a zdravotního to je 7.049,-- Kč. A za minimální mzdu nedělá málo lidí.

Mamčo, já bych Lenčin příspěvek neviděla jako stížnost. Že my, dnes ani ne třicátníci nebudeme mít skoro žádný důchod je skoro jistota, na to není třeba mít věšteckou kouli. Takže kdo s tím počítá, musí si na důchod šetřit...jenže ono kolikrát není z čeho.
Jasně že dnešní důchodci odváděli nemalé daně, na druhou stranu i lidé v dnešním produktivním věku odvádí nemalé daně...rozdíl je v tom, že dnešní důchodci dostávají od státu částku ze které se vyžít dá, třeba skromně, ale dá. S tím už my počítat rozhodně nemůžeme.
Ale to se samozřejmě nedá vyčítat těm důchodcům...možná ani politikům ne. Potíž je v tom, že ikdyž je dosavadní systém trvale neudržitelný (což je známé již kolik let, ty potřebné tři děti má dnes málokdo) tak k reformě není ve společnosti vůle. Každý sice řekne, že je reforma potřebná (stejně jako např. zdravotní reforma) ale jakmile z toho vyplyne, že se ho ta reforma bude osobně nepříjemně dotýkat, rázem si začne stěžovat...vždyť to vidíš. Lidi nejsou ochotni si připlatit 30Kč u doktora, natožpak souhlasit s kroky, které jim do peněženek sáhnou výrazně hlouběji, nebo po nich budou chtít, aby pracovali, dokud nepadnou.

Já nezpochybňuju, že nejspíš "bude hůř". Jenže vy ještě máte šanci se na to "hůř" připravit. Až vám děti odrostou, můžete si spořit na důchod, zajistit se koupí nemovitosti, kterou budete v důchodu pronajímat,..apod.
Dnešní "starodůchodci" prostě s touhle alternativou nepočítali. V době, kdy odcházeli do důchodu, jim "stát" garantoval, že hlady nechcípnou. Bydlení i jídlo bylo levné, doktor i léky zadarmo. A pokud měl někdo ušetřených sto tisíc s tím, že to bude mít do smrti na nepředvídatelné výdaje, tak teď ty jeho peníze mají ani ne desetinovou hodnotu.
Spousta lidí by šla ochotně bydlet do malých bytů, jenže ty jaksi nejsou.
A že existují důchodci s 6ti tisícovým důchodem, to není sci-fi, to je fakt.
A nemusí to být nemakačenkové...

těch 30 Kč u doktora si myslím tolika lidem nevadí stejně jako poplatek během hospitalizace v nemocnici - doma taky člověk musí vařit, svítit, sprchovat se. Spíš lidem vadí, že se na jedný straně chce po lidech utahování opasků a na druhé straně se vyhazuje plnými hrstmi - pandury, stíhačky, nákup předražených přístrojů do zdravotnictví atd. A alespoň kolem sebe slyším často názor, že přispívat do systému, který s vybranými penězmi tak špatně hospodaří je hloupost. Což povede k nárůstu práce načerno a samozřejmě ty daně z legální práce budou všude chybět - špatné silnice, zdravotnictví i ta sociální oblast.

Třeba z takové minimální mzdy se spoří dost těžko. Nebo z podpory v nezaměstnanosti. Práce slušně ohodnocené je málo, a pokud se přidají nějaké zdravotní komplikace, které vylučují vzít jakoukoliv práci, je rada dělat cokoliv, k ničemu.
Podívej, vy jste s tím nepočítali, ale máte důchody, o kterých my si budeme moci nechat jenom zdát. Rozhodně nad hranicí životního minima. Nevím, ale myslím, že šestitisícové důchody nejsou zrovna běžné. Většinou jsou cca o dva tisíce a více vyšší.

Já ti nevím, mamčo, jak někdo, kdo zažil měnovou reformu v 53 roce mohl spoléhat na cokoliv, co mu garantoval stát. Ono také ne každý důchodce je chudý...lidé se podle mého dělili na ty, co šetřit dovedli a na ty, co šetřit nedovedli (ano, občas skutečně není moc z čeho, pak se šetří blbě). Rozdíl bude v tom, že z těch dnešních, co našetřeno nemají, nikdo neumírá hlady. Většinou je to tak nějak podobně, jak píše Alenka (čímž se jí omlouvám, že jí použiju jako příkladu, takových lidí znám víc) ona má jeden byt, její manžel si také drží byt, má kočičky, pejsky,...jako proč ne, je fajn mít svoje pohodlíčko a investovat do svých koníčků, akorát si pak člověk těžko může stěžovat, že má málo peněz...

já zatím v důchodu nejsem. Mám ČID a pracuju na zkrácený úvazek, ze kterého se mi bude počítat důchod. Nebudu mít na rozhazování, ale hlady taky neumřu. Mám manžela a tři syny. Soudržnost rodiny, která je ochotna se v případě potřeby postarat o své staré a nemocné, je k nezaplacení.

Jinak souhlasím, rodina ochotná a schopná pomoci, je k nezaplacení. Ale každý takové štěstí nemá, což platilo dříve a platí stále.

já jsem se důchodu vždycky strašně bála protože jsem si neuměla představit že bych prostě ‘nic nedělala’. V Americe sice nejsem ještě důchodového věku, ale ztratila jsem zaměstnání s právnickou firmou vzhledem k tomu že se z mého nadřízeného stal soudce. Ted skoro po třech letech mám docela rozběhlou překladatelskou živnost. Myslím že Alena která říká že umí několik jazyků z kterých myslím je angličtina nejlepší, by si měla zkusit zařídit zkušební překlady u několika agentur. Je to fascinující, vždy se člověk něco nového naučí, a přinese to trochu peněz. Zahraniční firmy platejí mimochodem asi třikrát tolik co domácí, ale to by přišlo později.
Další věc je že by Alena mohla vyučovat, což už myslím dělala v minulosti. V mě zkušenosti když člověk za něčím jde, důsledně a cílevědomě, tak se to nakonec vždycky nějak podaří.....
Co se týče psaní, z internetu Aleno dostaneš adresy spousty časopisů a já věřím pevně že by ti ty tvoje kecánky strašně rádi někteří otiskli,a platili, chce to jen trochu úsilí a disciplíny. Ty jsi celkem všestranná a nadaná a humorná osoba a myslím že kdyby ses do toho dala tak bys měla nejen veselejší život, ale taky extra příjem.
A ještě jedna věc: je rozdíl být 60 důchodce nebo 70, nebo 80. Šedesát dnes není ještě takové stáří aby člověk nemohl mít sny nebo nějaké ambice - a život je plný zázraků, alespoň mě se vždy v nějakém zoufalství něco stane co pomůže...člověk se jen nesmí nechat dát.
Zvedni se trošku ze ‘života na Kudlance’ a vydej se do tzv. ‘reality’ - už jsem ti tohle několikrát říkala - zahodit ten negativismus a trošičku se prát.
A tímhle Ti přeji všechno nejlepší k Tvým nedělním narozeninám - hlavně aby jsi byla dostatečně zdravá a mohla za svými sny jít, a já věřím že ještě sníš, i v tom svém ‘starobním věku’. Alespoň doufám že ano.

omluva za diakritiku

64 let, než se nastěhoval k družce?
Pokud tedy neřešil své bydlení celý život tím, že vždycky přebýval u nějaké paní, což jediné bych tedy považovala za lehkoživku

ČID nezakládá žádný nárok na vyšší důchod. K ničemu se nepřihlíží, důchod se počítá jen z částky, kterou jsem si stihla od r. 1986 vydělat prací, byť posledních 12 let na zkrácený úvazek. Už jsem si to předběžně nechala spočítat, a rozhodně nebudu mít na rozhazování.
Ale aspoň že tak.

ty si opamatuješ ty narozeniny? Takový léta...no děkuju. Jo, práci sháním pořád....ale nějak se o mě nikdo nerve. Jazykové školy vedou lidi mladí , perspektivní a flexibilní. Nevěří tudíž tomu, že já bych snad mohla umět vůbec něco jiného než tak maximálně ruštinu.m A taky mi chybí patřičné vzdělání. Na nabízení "kecánek" vydavatelům si fakt netroufám, nejsem zas až tak dobrá. Já si vlastně nestěžovala...jen jsem se vyjádřila k tomu článku. Jinak k těm ubohejm mladejm...nojo, jste chudinky, ale zase jste M L A D Ý !!!! Jste zdraví, máte sílu a energii. Je jasné, že na vině zadluženosti této země je vláda. Tak proveďte defenestraci - třeba - v této zemi to je tradice - ani EU to nemůže popřít. Já bych s potěšením prohodila takovýho Kalouska nebo Topolánka (uvádím pouze příklady...seznam by se táhl donekonečna) oknem....ale neuzvednu ho. Vy ale jo.....ale přísahám, až k tomu dojde, budu pod tím oknem stát s vidlema. Kdyby mě tam měli přivízt na vozejčku.

Pán z článku mohl klidně bydlet v nájemním bytě, který si zřejmě 11 let "nedržel", ale doufal, že s družkou společně dožijí v tom jejím, rovněž nájemním.
A kdyby paní tak vážně neonemocněla, tak to tak mohlo i vyjít.

holt se frajer nechtěl vázat, že...co kdyby někdo vařil lepší svíčkovou. Kdyby si tenkrát paní vzal, tak má dneska po starostech.

no před rokem jsem Ti gratulovala tak to není tak dávno.... ha, ha - mimochodem to je na Skype a Facebook uvedeno...ha ha

je skutečnost, že zatímco na diskusi vo školkách se Myška zasekla na bezvýchodný situaci matky, který se nepodařilo umístit dítě, na diskusi vo důchodcích ta samá Myška stojí na vopačný straně "barikády" a bezvýchodnou situaci některejch důchodců vodmítá připustit. Zvláštní, pravděpodobnost bezvýchodnosti situace je přitom u vobou skupin stejná.

(Co si vo bezvýchodnosti myslim já, jsem dostatečně popsal právě na debatě vo školkách, takže tady se už nemíním vopakovat. Např. "bezvýchodnost" situace Alenky T je tu navíc popsaná dostatečně barvitě přímo aktérkou )

pujcis mi vidle aspon na jednoho politika?

rada na takovou udalost prijedu!

Domově důchodců chtějí za jejich péči skoro 10 000měsíčně. A taky se tam dostat, je tam obsazeno. Musel bych čekat až někdo umře a protože nemám známostitak je to problém.

Nebylo by možné, když je ten pan Nykl tak vážně nemocný, že už ani nevychází z bytu, aby dostal nějaký příspěvek na péči ?
Jestliže se zdatně pohybuje na Internetu, může se písemně obrátit na Sociální odbor v místě bydliště, a tam by mu měli poradit jak postupovat.

navrhnu mu to. Zdatny nebvo nezdatny, to by mel zvladnout. Dik

tudiz i kdyby platilo, co ty pises (ale my fakt nevime, pouhe spekulace), tak nechapu, jak mohl byt deda v tak pravnim bezvedomi, svuj byt opustit a na stara kolena se stat zranitelnym podnajemnikem??? Tak mohl si aspon babku vzit..., protoze v jejich veku je pravdepodobnost, ze je nejaka nemoc, by i smrt postihne, jiz prilis vysoka. Byt takhle stary a soucasne nevedomy je holt prilis velky luxus, ktery si uz v zadnem pripade nemuzeme dovolit.
Nerozumim tomu, mi rodice by byli panovo vrstevnici a v zivote by se do podobne situace nemohli dostat. Asi hlavne proto, ze od statu jsme reseni sveho bydleni nikdy fakt neocekavali a to nam take predali a my dale

Statisticky vzato, muži umírají dříve než ženy, takže třeba spoléhal na to, že mu "družka" zatlačí oči. Taky je možné, že pán by si byl třeba družku rád vzal, ale tato třeba měla vdovský důchod po předchozím nebožtíkovi manželovi. Ale to už jsou opravdu spekulace.

Měla jsem fajn kamarádku s roztroušenou sklerózou, která žila s báječným druhem, který se o ní dojemně staral. Moc stál o to, aby si ho vzala, ale jí se do svatby nechtělo, protože věděla, že brzy bude nemohoucí...a prostě ho nechtěla stavět do pozice povinného pečovatele.
Když už to vypadalo, že fakt bude muset do ústavní péče, najednou se konala rychlá svatba.
Když jsem se jí ptala proč tak najednou ? Tak mi řekla, že ho chce zabezpečit. Že spolu prožili hodně hezkého, léta si společně budovali domov a on by teď o všechno přišel, protože byt a všechno v něm je psané na ní. Měla dospělou dceru, která se o ní nestarala, a jen čekala, až "to s mámou skončí".
Takže i takové příběhy přináší život.

pretiskuju podruhe, protoze vetsina lidi necte vsechny prispevky
tsk teda si vymysli i tento pan co mi napsal vcera : Alena K
Tímto si podávám žádost o pøíspìvek na bydlení, jelikož jsem se dostal díky veškerému zdražování na hranici bídy. Na zaèátku každého mìsíce dostávám od státu od letošního roku po úpravì 6.820 Kè, což je už dneska neúnosné. Celý život jsem pracoval a protože jsem pár let pøed dùchodem tìžce onemocnìl se srdcem, sloužil jsem na vrátnici v podniku Lias Vintíøov. Tam jsem mìl malý plat a to se mi to projevilo i na výši dùchodu.

Když dostanu kolem 1. dne v mìsíci dùchod, musím samozøejmì zaplatit všechny pohledávky, jako jsou: nájem, elektøina, plyn, pùjèka na TV, mobil, pùjèka na instalaci nových dveøí, (z tìch starých už lezla døevotøíska), na obìdy (vozí mi je v kastrùlcích 3x týdnì – tím pádem mám v tyto dny alespoò jediné teplé jídlo), jinak si mažu chleba margarinem, nebo povidlami. Pøibližnì 14.dne v mìsíci mám vše zaplaceno a zbude mi do konce mìsíce tak 5.00 Kè.To , že si nemohu nic koupit (ani nové baèkory), je jasné Jak jsem se již zmínil, všechno podražilo a tak z nièeho nic najednou dlužím na nájemném kolem 3.000 Kè. Budu to muset nìjak splácet a jíst ten chleba už jen suchý. Je jasné, že nepiji, nekouøím a za dìvèaty nechodím a pøesto žiji jako žebravý mnich.

Vìøím tomu, že se v nìkterém z dotyèných úøedníkù probudí svìdomí a mì jako èlovìku, který bojoval i za jeho svobodu (Charta 77) pomùže tím, že dá souhlas k dotyènému pøíspìvku.

Dìkuji – Ladislav Nykl
Dopis je autenticky, vynechala jsem jenom adresu. Mozna je to proste take jenom lempl a za svoji situaci si muze vlastne sam.

jestli atraktivní dvacítka, zajištěná padesátnice s bytem nebo invalidní sedmdesátnice na ubytovně... Pokud bude hledat sobě rovnou, má velmi dobrou šanci najít, protože žen v jeho věku je více než mužů. A nezadaných jakbysmet. Pokud se k někomu nastěhuji a nejsme sezdáni. musím počítat s tím, že budu zase odstěhován. Nekomentuji jednání mladých k dotyčné dámě, poněvadž ona si nestěžovala. Pokud by to byl chlap podle mého gusta, o ochrnutou lásku by se postaral sám, na rukou ji nosil a nečekal, že bude vyživován. Mým rodičům je přes osmdesát, žili celý život skromě, vychovali 4 děti a takovéhle kecy jsem od nich nikdy neslyšela. Za což jim upřimně děkuji. Tento stařík vypadá docela čile a práceschopně...

Hele, tady mám pro důchodce jednu 73letou šťabajznu : http://profil.lide.cz/drahustep/profil/
Ale ta fotka nahoře u článku bude zřejmě ilustrační.

O čilosti staříka soudím ne podle fotek, ale podle jeho schopnosti používat PC, jeho humoru a tvrzení, že nepelichá... Ta paní z profilu je super. Sice trochu vyšší postavy, ale to by snad nebyl problém. Bohužel shání někoho na společné procházky nikoli na podnájem zdarma...
Nicméně nechci bránit naše politiky ani novináře, to tedy rozhodně ne. Kdo viděl Sicko od M.Moora, může si uvědomit, kolik jsme toho za život dostali zadarmo a jak žijí staří lidé v Evropě a Americe, i když třeba celý život pracovali a přestalo se jim dařit nebo onemocněli. My budeme pracovat do sedmdesáti celá generace. A důchod taky třeba nebude.
Ještě bych se chtěla zastat Myšky. Domnívám se, že ona naopak chtěla MŠ pro své dítě, aby mohla chodit do práce. A stát, kde je snazší a levnější dostat se na VŠ a získat titul než získat místo v mateřince, je divně nastaven a rozhodně se mu to nemůže v budoucnosti rentovat.

No, kdyby to byl ten z toho horního obrázku, tak ho beru !


K Myšce : MŠ sháněla přítelkyně jejího syna, která má děcko z předchozího vztahu. Potřebuje pracovat, ale nemá synka kam umístit.
Je to smutné. Dříve aspoň samotné ženy s dětmi měly při umísťování dětí do kolektivních zařízení přednost.

Myslíš toho s deštníkem na lavičce ?

Tak toho jsem přehlédla jak velké širé rodné lány.
Myslím toho šlachovitého opáleného a vlasatého sportovce v trenclích a nátělníčku...

je hroznej blábol (to je na adresu autora, nikoli daniely ) a fakt mě fascinuje názor někoho, kdo je rozhořčen, že mu stát přidělí byt. kde žil posledních 75 let? na marsu? a druhak mě celkem dostává, že jako nikomu nepřijde divný, že dotyčný bydlí 12 let s družkou, kterou, když postihnou zdravotní komplikace, nechá přeexpedovat do LDN a máme vyřízeno. ani malá maličká sodička od všech spravedlivejch z kudlanky? co jindy zadupou exempláře nedostatečně pečující o své ženy a děti 20 metrů pod zem?

"že mu stát NEpřidělí byt"

Ten jo, ten by si ale snad takhle písemně neulevoval...
Mám dojem, že ten článek je nějaká levicová propaganda sepsaná na nějaké schůzi společnou rukou. Akorát nevím, kdo by se chlubil tím, že byl"nešťastnou náhodou" přihlášen jako podnájemník a bydlení bylo na žádost družky zrušeno...
Ale v podstatě je to chudák neschopen se o sebe postarat, zapšklý a nespokojený se světem i životem, takže by měl asi zasluhovat soucit. Kdoví, jak jednou dopadneme v pokročilém věku a koho budeme osočovat...

takže k tý nepovedený sci-fi ještě:
- těžko mu mohl někdo zrušit trvalej pobyt, když tam bydlí a byl tam přihlášenej, bez jeho vědomí
- i kdyby nakrásně jo, tak věta "příbuzený potřebovali její byt" je zase naprosto nesmyslná, páč to byl byt vobecní a její příbuzný nemaj žádnej nástroj, jak se toho bytu po jejím vodchodu do LDN "zmocnit".
Celý je to jenom blbá propagandistická ufňukaná kravina. Škoda se tim vůbec zabejvat.

Ja se byl podivat na tom blogu a zda se, ze ten pan ma stezovani jako konicka. A je skutecne presvedcen o tom, ze komousi "nasetrili lidem na duchod a zdravotnictvi". Akorat zapomnel rict v jake ze to bylo mene. Kcs ?! Stastny to muz.....

...... zahraniční obchodní řetězce diktují životní úroveň normálních lidí a krmí je „odpadem“............ To co stát z dřívějších dob našetřil lidem na důchod a zdravotnictví, vypůjčili si na věčné časy (rozkradli) střídající se vlády.

já si vůbec nestěžuju to bylo pouze konstatování faktu.. A jak říká myška, 8 tisíc je dnes minimální mzda za kterou pracuje plno lidí a musí to zvládnout trovna tak. To nemluvím o samoživitelkách s dětmi, příspěvky na ně jsou k smíchu. A že je v domově důchodců plno?? No tak to je samozřejmě pochopitelné! O DD se žádá několik let dopředu, rozhodně to není tak, že pán si přijde požádat a za rok bydlí..

připojuji se ke gratulaci Hanky G - všechno nejlepší k Tvým narozeninám , hlavně pevné zdraví a ať se Ti daří tak, jak si sama přeješ.

A hlavně zdravíčko.

že si neopomněl rejpnout.

Proto jsou na DD pořadníky, a nelze uspokojit všechny zájemce. I moje mamka uvažuje, že si podá žádost o DD, nebo do domu s pečovatelskou službou. Není k tomu nucena ani špatnou finanční situací, protože při skromném životě to zvládá, a kdyby ne, má nás, své dcery, ani tím, že by neměla kde bydlet (bydlí ve svém), ale pro případ, kdy by potřebovala celodenní péči, kterou bychom jí nemohly se sestrou poskytnout, protože musíme chodit do práce. A co si budeme povídat, se zvyšujícím se věkem stoupá i pravděpodobnost takové situace.

a i v tom novém "luxusním" - nechtěla bych tam skončit...ale nejsou všechny jistě takové depresivní, snad, a taky někdy není na výběr... To ubytování pro moji mamku nebylo v DD, bylo v paneláku na sídlišti, je to dům plný menších a větších garsonek, s balkony, a s možností vlastního nábytku, s pečovatelskou službou, lékařem, obchodem u nosu a já bych to k ní měla 10 minut chůze. Přesto, jak píše výše mamča - starý strom přesazovat, to je malér...tak jsme koupili byt v kterém bydlí od svých 30 let a zatím pohoda - vyjde schody. S důchodem taky vyjde a když náhodou ne, má nás.
Jinak kdo je nespokojen s naší vládou, tak 21.května se v Praze koná další demonstrace.

než být pak zaskočeni.
Moje mamka bydlí na své zahradě, kde si s manželem (zemřel před půldruhým rokem) postavili celoročně obyvatelnou chatu. Bydlí tam už 14 let. Sice je tam podkroví, ale v případě nutnosti lze spát dole, takže žádné schody, běžný komfort - voda, topení, koupelna, WC. Ale není to úplně bezbariérové, a pro vozíčkáře už vůbec ne. Ale je to v Brně, asi tři minuty od domu sestry, a patnáct minut ode mne. Samozřejmě by se mamince pryč nechtělo. DD je alternativa, kdy by to doma prostě nešlo i při využití pečovatelské služby, např.

kamarádka roky rozvážela v pečovatelské obědy stařečkům a stařenkám, tak líčila v jak různých podmínkách žili. Pokud si člověk nejzákladnější věci dokáže obstarat sám a vyjde s penězi, a může se těšit na návštěvy a počítat s případnou pomocí rodiny nebo přátel, nemusí být seniorství vůbec smutné.

Když jsme umísťovali tatínka do Domu s pečovatelskou službou, také od nás zároveň žádali, aby si tatínek podal žádost do DD, pro případ, že by přestal být soběstačný. My jsme to ale k tatínkově velké úlevě odmítli, že bychom se v případě jeho nesoběstačnosti o něj postarali.
A přestože bydlel v pěkné garsonce, s vlastním nábytkem, veškerými službami a jen o 100 metrů dál než předtím, nebyl tam šťastný.
Do bytu kde strávil celý život se vrátit nemohl, protože dům byl poškozen povodní a zahraniční majitelé nehodlali dům již opravovat.
Ke mně ani sestře nechtěl, chtěl zůstat ve svém rodném Karlíně, kde měl známé a přátele, kde znal každý kámen.
Domov důchodců je pro většinu starých lidí strašák a čekárna na smrt. Představte si jen to, že potkáváte pořád ty samé staré a různě nemocné lidi. Občas některý umře, vždycky na jaře je úbytek značný.
Když už je člověk hůře pohyblivý, bojí se i jít ven, kde by potkával mámy s kočárky a děti.
Můj otec se pokoušel vnést do pečovateláku trochu vzruchu, tak jsme jim dali do klubovny starší PC, a on učil ostatní důchodce aspoň hrát karty, aby se PC přestali bát, a časem třeba objevili Internet. Ale u těch karet to taky skončilo.
Je hodně depresivní, když už ti staří lidé nemají o nic zájem - jen co bude k obědu, nechtějí se učit nové věci, všeho se bojí...
To je pak vážně takové společenství k zbláznění.

Proto je pro nás a naše blízké DD až poslední možností.

já si vůbec nechtěl rejpnout, já jsem našel logickej nesoulad a protože logiku my "brabečkové" milujem, tak jsem na něj upozornil, chca (to je prosím zcela správnej tvar přechodníku!) tě přimět hledat hlubokej lidskej příběh plnej beznaděje i mezi českejma důchodcema.

po tom co jsem si zlomila pater mne rodina byla nucena dat na tri tydny do neceho podobneho. Rika se tomu tady Old folks house, ale jsou tam i mladsi lidi, pokud maji problem se o sebe sami postarat.Bylo to v zime a doma bylo potreba udelat upravy, nez jsem tam jako lezak mohla prijit. Vsechno bylo zamrzle netekla voda a tak.Lidi vypadali ze jsou tam spokojeni, kazdy mel svuj pokoj s televizi, (asi 14 pokoju) nevarili spatne,manzel a syn mne navstevovali skoro kazdy den, ale asi bych se zblaznila byt tam dele. Chtela jsem jen domu a domu. Predstava byt tam bez rodiny a sama byla silena. Pritom jsem tam mela daleko lepsi komfort nez doma. Nemusela nic delat. Jidlo pripravene 3x denne. Zakusky, caj, kava kdykoliv. Denne prevlekana postel. Zadna vecerka, mohli jsme ve svych pokojich si delat co jsme chteli. A stejne jsem tam nemohla vydrzet. Proste doma je doma. Nikdy bych do takoveho mista nechtela znovu. Jenze....kdo vi....jen doufam, ze v te dobe uz budu tak senilni ze mi to bude jedno.

Jaký je tam logický nesoulad? Snad jen mezi příjmem 3.800,--Kč rodičovského příspěvku plus 500,--Kč přídavku na dítě pro dvě osoby a 6.820,-- pro jednu osobu. Tedy matka samoživitelka s jedním dítětem versus jeden důchodce. Pořád mi vychází jako ve větším srabu ti první, než ten druhý, přičemž neříkám, že ten druhý to má lehčí.

protoze mne zaujal, nikdy jsem nic jineho nerekla. Bylo jasne ze jsem to jenom preposlala. Myslim toho stareho pama co prisel o pritelkyni a bydleni. No a kdyz jsem to poslala tomu Nyklovi, tak jsem byla sokovana z jeho odpovedi. Nebylo to planovane pro Kudlanku, taky tam bylo napsano, ze to dostava vic lidi.Nebyla tam zadna jednotliva adresa. Sama jsem byla prekvapena ze to vyslo. Kdyz nekomu neco posilam vylozene jen jemu, uvadim jenom jeho jmeno na listu. V tomto pripade to tak nebylo. Toz tak! Myslim ze si vsichni vsimli ze na Kudlanku jsem davno prestala chodit. Jo obcas si neco prectu, spis o cestovani, pokud to je nekdo kdo mne zaujme, nebo kucharske recepty, ale nereaguju.Jsou tu na mne moc agresivni lidi. Davam prednost tomu se s nimi nestykat zadnym zpusobem.

Neber si to tak. Já už jsem taky párkrát na Kudlanku "přestala chodit", protože se mi tu zdálo nevlídno až třaskavo.
Ale i sem prostě chodí spousta lidí, kteří mají své lidské problémy, a někdy je tady ve stresu nevhodně ventilují. Stačí když je někdo nevědomky "píchne" do bolavého místa.
Myslím, že až na výjimky, sem chodí lidi za zábavou a diskuzí s virtuálními přáteli, né se hádat.

o te vyjimce prave mluvim.Kdyz si prectes prvnich par reakci pochopis. Ale dik moc *

Občas tu každý dostane "kapky", větší, či menší. Občas si taky říkám, zda mi stojí za to, zde diskutovat. Ale stojí. Je užitečné znát názory jiných lidí.

vždyť je to tu docela fajn ! A stejně fajn víkend vám přeju, i když možná bude trochu upršený. Tak si aspoň přečteme nějakou kmížku, ke které se dlouho chystáme. ...

dělám generálku koštěte, hezký víkend a pořádně to zítra roztočte děvčata

Já se sice na víkend neloučím, neb budu o víkendu pracovat a tak nakouknu i sem, ale vy šťastnější, kteří míříte někam ven, si to užijte.

Mně by asi koště neprošlo technickou, tak budu lítat pomalu a nízko.

mně taky neboj, jinak - loni jsme měly historicky první slet místních čarodějnic a děti mi říkaly "Tebe my se nebojíme, Ty jsi jenom jako, ale támhleta je vopravdická" a ukazovaly na kolegyni z který šel fakt strach. Letos máme jinou akci tak čarodějnice proběhnou jen v tradičním duchu stavění májky.

ja jsem nechtela byt primo adresna,nevadi mi kdyz mne nekdo kritizuje nebo co napisu (byt to neni moje) ale nechci zadnym zpusobem komunikovat s Mikinem. Ja dnes na nej uz nereaguju,at si pise co chce, pro mne neexistuje a velice bych si prala aby on nereagoval na moje prispevky take. To je vsechno. Jinak proti Kudlance a lidem na ni nic nemam. Tak ahoj!

Přechodník přítomný

Rod mužský: chtěje, chtě
Plurál: chtějíce, chtíce

Tak to bacha. Chca můžeš akorát doma, když tě nikdo neslyší.

jenže matka samoživitelka, mladá dynamická všehoschopná, může z domova po síti třeba nějakou korunu zarobit. I kdyby to měl bejt sex po telefónu . To zas nebohej stařeček nedokáže. Nemluvě vo miliónu zdravotních problémů, který dědek má, vo tom se mamince ani nesní - třeba. Vopravdu bych to nehrotil tak, že jeden je na tom podstatně líp. Podle mě jsou voba dva ve stejný pr****. Navíc maminka ví, že dítko pude do první třídy a vona konečně ňákou práci začne. Dědek navopak ví, že zdravější, čipernější ani bohatší už nebude, ani za rok, ani za pět. Ještě furt je na tom maminečka hůř? Já si to nemyslim.

Alenka Puntík jako obvykle přehání a překrucuje nebo jste se snad někdo opravdu setkal osobně s normálním dospělým člověkem, který prohlašuje, že za zadluženost státu apod. můžou důchodci? Já ne, ještě jsem to neslyšela, a to znám spousty lidí velmi mladých, středněvěkých i starších.

Aleno, když jsem psala "blafy", tak jsem nepsala, že blafem je vše, co není bio, to je zase tvoje konstrukce, nechci-li napsat výmysl, a ten scénář objíždění biofarem tu pro mléko, tu pro maso je hloupý a není ode mne, opět tvá konstrukce.
Psala jsem ne blafy, ale prostě a jednoduše...Moje máma hodí do hrnce pár brambor, kousek zeleniny, česneku a trochu bylinek (ano, ze zahrádky, ale kdyby neměla vlastní, tak dá kupované ze sámošky, to vše stojí pár korun), přidá hrst sušených hub z lesa, kam chodí celoročně s tátou na procházky, a udělá výbornou polévku. K tomu klidně brambory s tvarohem a pažitkou a mají komplet oběd.
Mně se občas ježí srst, když čtu tvé líčení některých mňamek a vzpomínky na báječné polotovary, ze kterých se vařilo jedna báseň. Polotovary, do kterých se semlela hnedle i sušená veverka, všelijaké saláty, chlebíčky, ruská vejce, zákusky z cukráren, lahůdek a bufetů u nádraží apod. To jsou blafy a ne laciné. Za stejné peníze by se dalo jíst stejně co do množství a lépe co do kvality. Občas me napadá, zda tě někdy napadla možná souvislost tvých zdravotních potíží a tím, co jíš.

Jinak souhlas s tím, co bylo výše taky napsáno - my si o důchodu budeme moci nechat jen zdát, musíme s tím počítat a zabezpečit se nějak i přesto, že - stejně jako dnešní důchodci v našem věku - máme děti a připravujeme je pro život vzděláním i jinak, a máme stárnoucí rodiče, a narozdíl od nich (když byli v našem věku) platíme šíleně drahé energie, nájmy-hypotéky, dopravu aj.

Jinak důchodci za socíku na tom nebyli lépe než dnes, moje babička měla cca 650 Kč, to odpovídá dnešním 6-7 tisícům. Žila velice, velice skromně a jak jsem tu už párkrát psala, bez pomoci od svých dětí by si nekoupila spoustu potřebných věcí.

O tom, že by si platila navíc cokoli jiného než Mladou frontu a jedno kafe denně, si mohla nechat zdát. Maso nekupovala, knížky, časopisy nekupovala, dortíčky v cukrárně nebo chlebíčky nekupovala, neměla na to.Měla, kvůli mně, malého pejska, jehož náklady platili moji rodiče, babička by ho neuživila.
Byla po infarktu, po mrtvici, měla revma, křečové žíly, nestěžovala si, naopak - srovnávala s první republikou, byla spokojená, že dostane léky na tlak a mazání na revma, vařila si bylinné čaje a nikdy neremcala. Četla noviny, knížky z knihovny, denně podnikaly s kámoškou a psy túry po lesích a kopcích, aby byly fit, háčkovala, vyšívala, milovala Karla Gotta a Ein Kessle Buntes, sušila houby, šípky, bylinky, sbírala šišky a chrastí na topení. Divadlo, koncert, oběd v restauraci - jen když ji pozvaly její děti. Považovala to za normální, podle ní to, že stát dává starým lidem nějaké peníze, takže neumřou hlady a zimou, je luxus, o jakém si staří lidé dříve mohli nechat zdát.

Moji rodiče pracovali, hlavně táta měl, co jsem se narodila, zaměstnání a vedlejší činnost, šetřili, to byla hlavně mámy doména, budovali postupně, bez úvěrů, vlastní prací a z úspor, družstevní byt, pak chalupu, pak domek.
Vlastně si až do tátových 65.narozek nepamatuju, že by někdy žil jen tak, bez cíle, bez plánů. Ze zdravotních důvodů přestali oba kouřit, ušetřené peníze částečně padly na doplatky lepších léků, zubaře atd, zbytek dávají na stavebko. Nikdy nečekali, že by něco dostali, když jim letos VZP vrátila asi 500 Kč nadlimitu na léky, tak byli mile překvapeni.
Celý život platili, hlavně tedy táta, daně jak hrom, i za socíku ze dvou příjmů, i poté, z podnikání. Brali to tak, že platí na provoz státu a štvalo a štve je, že to nefunguje, že je tu chlív, že nemocnice, silnice i školy chátrají atd. Nikdy to nebrali tak, že si platí na důchod, ale že prostě odvádějí do současného systému - vždyť třeba jejich rodiče, moji prarodiče, byli na několika velice drahých operacích, na které by si (prarodiče) ze svých odvodů těžko "našetřili".
Stejně tak to beru já, že z našich peněz se platí vaše důchody, vaše současná zdravotní péče, a na své stáří si musíme nějak našetřit. Že stát má vůči občanovi povinnost nenechat jej padnout hlady, zimou, nechat ho v bolesti a utrpení - a to stát plní, v základní míře, ne? Nocleh, jídlo, čisto, teplo...cokoli navíc si musíme opatřit my a připravit se na období, kdy si na to nebudeme moct vydělat. Podotýkám, že mluvím o zdravých lidech v produktivním věku.

tam souhlasím s Krakonošem, že i když je to velice těžká situace, není bezvýchodná, a oproti nemocným nebo starým lidem má před sebou naději na lepší příští.

Konkrétní rada? Vždyť jsi to, Myško, zažila sama, měla jsi 2 malé děti zhruba ve stejné době jako já, nebo o několik let dřív.
Já brala na první dítě mateřskou zhruba půl roku, pak do roka 600, nebo 650, a šmytec. Pak už to bylo na nás. To, co tvá skorosnacha bere na rodičáku a přídavcích obnáší asi totéž, co my brali do toho roka - ale ona to bere dál, my ne.
Ty jsi možná bydlela někde, kde byly jesle a mohla jsi tam dát kluky, my jesle neměli a ani jsme tam dceru dát nechtěli. Takže to bylo na nás. Manžel měl dvě práce, já si v cca 15měsících dcerky našla brigádu - úklid, kam jsem chodila ráno po 4.hodině. Mohla jsem chodit později, byla to práce na 3 hodiny a mohla jsem ji dělat tak, abyc byla hotová v 11. Ale to bych s malým dítětem nemohla. Takže jsem chodila, já noční sova a ranní spáč, takhle brzy. Manžel odcházel do práce v 7, musel malou ráno vzbudit, umýt, obléct, nakrmit, pak vzal naše skoro mimino do kočárku a přivezl mi malou do "práce". Já musela kmitat, abych do těch 7 stihla práci počítanou na 4 hodiny, a pak už jen s malou dokončila pár drobností a dojela na poštu pro poštu, to bylo součástí práce. Kolem osmé jsem odjížděla s kočárkem z pracoviště, nakoupily jsme spolu, doma jsem po svačině uložila malou kolem deváté na dopolední dospání a šla do sprchy. Pak jsem obstarala domácnost, prádlo, uvařila oběd pro malou, následoval normální provoz s batoletem, kolem půl páté přišel manžel, přvzal dítě a já šla na další 3 hodiny do práce - uklízet, vymetat kotel, nosit uhlí. Když měl druhou práci, kterou nedělal každý den, tak jsem šla až když se vrátil, takže jsem někdy uklízela v jednu v noci, nebo v neděli apod., měla jsem od budovy klíče. Po nocích jsem opravovala úkoly z angličtiny.
Když byly malé dva roky, měla jsem možnost přivýdělku na poště, lepší práce za lepší peníze, školka od tří, na půl dne od dvou a půl let dítěte, pokud bylo samostatné. Takže jsme to zase řešili pomocí hlídání u kamarádky a dědečka, to už jsem tu psala.
My prostě nikdy nějak nepočítali s tím, že nám přijde pomoc zvenku, od státu.

Tak je dobře, že vám stát dává aspoň něco celou dobu po celé 3-4 roky, tj.rodičák, přídavky na dětí, příp. na bydlení, pokud tam tvůj syn nemá trvalé bydliště, tak by na p.na bydlení měla matka dosáhnout.
Bydlíte ve velkém městě, zkuste hypermarkety. Znám dost mladých matek, které si tam přivydělávají večer, na pár hodin se jejich partneři o děti starají. Nedávno jsem v nonstop tescu ve dvě v noci (předejdu poznámkám, ano, když se odněkud vracíme v noci, zastavíme pro nákup klidně v nonstop marketu) potkala vedoucí kadeřnictví, kam chodívám. Je na mateřské, byla zvyklá na příjem 25-35 tisíc měsíčně, platí hypotéku a přítel-otec dítěte marodí, tak šla do tesca na noční. Vrací se kolem třetí ráno, do sedmi se vyspí, pak se stará o dítě, navečer se o něj postará otec.

Když jsou lidi mladí a zdraví, tak se o bezvýchodnou situaci rozhodně nejedná.

to jsi napsala hezky. Vcetne toho, ze "v diskusi nic noveho".
Ale porad ta diskuse mela smysl. Ja sem se napriklad znovu zamyslel nad nasi vlastni "duchodovou strategii". Nad tim, ze si budeme muset vetsinu vydaju platit sami. At uz z mensiho byznysu ktery z manzelkou zakladame, nebo z naseho sporeni (R.R.S.P.) ktere jsem dikybohu v jakesi svetle chvilce zacal pred lety platit. A ze nam v pripade nutnosti pomuzou nase holky, nebo pratele.
Takze si snad jednou nebudeme muset stezovat na vsechny okolo, jako ten dobry muz.....

Je fajn, že jsi to tak rozebrala. Ale kdybys četla pozorně diskuzi na "školkách", věděla bys, že skorosnachu jsem dala jako příklad, kdyby nežila s mým synem. Takových matek je kupodivu dost, na které se vykašlal partner po narození dítěte, neplatí na něj, a ony žijí, nebo se pokoušejí žít z rodičovského příspěvku.

Máš pravdu, za nás, konkrétně když jsme měli první dítě (to moje má pětadvacet), nebyl rodičák tři roky. Do jeslí bych dítě nikdy nedala, i když ta možnost tehdy byla. Našla jsem si práci a dítě, tehdy mající rok a půl, jsme si předávali s manželem na nádraží (tehdy jsme nebydleli v Brně, nýbrž v pohraničí), kam on přijel z práce na ráno a já odjížděla do práce na odpoledne a noc (vychovatelka na intru). Dělali jsme to tak do synových tří let, tedy rok a půl. Ale šlo to jen proto, že jsme se mohli vystřídat. A proto, že přístup zaměstnavatele byl velmi vstřícný. Když byly synovi tři roky, bez problémů jsme ho umístili do školky, a to během školního roku.
S druhým synem jsem byla tři roky doma, to už rodičák byl a hlavně, nebyla jsem s dětmi sama, v té době jsme žili hlavně z manželova platu.

Nechci zabředávat do trumfování, kdo má těžší život, zda osamělé matky s dětmi na rodičáku, či důchodci, nemá to smysl. Že to nemá jednoduché ani jedna z těchto dvou skupin, je nad slunce jasnější, a píšu to i výše v jednom z příspěvků.

když je fajn, že jsem to rozebrala, tak slohové cvičení mělo smysl, to je dobře:-)protože někdy se mi věc podaří rozebrat až ve více komentářích.
Školkovou diskuzi jsem nedočetla, od velikonoc jsem tu myslím nebyla, ale to je jedno, mrkla jsem teď a nenašla nic, co by mne vedlo ke korekci předchozího komentáře. Jednak proto, že jsi řešila i tam situaci vaší mladé rodiny, nikoli pouze obecně samoživitelek:

Vidím to u nás u synovy partnerky. Šanci na práci s takovým platem, aby se jí vyplatilo jít dělat, i když bude muset cálovat soukromou školku (poptávala jsem se, tak cca 8.000,-- měsíčně), nemá. A do práce chce, peníze potřebují, však jsem o tom už psala.

a k tomu tedy můžeš vztáhnout můj předešlý komentář.

No a k mámám, které jsou s dětmi samy, bych řekla v podstatě totéž, rozhodně to, co Krakonoš. Všechny se s tím nakonec nějak poperou, jasně, že za cenu velkých obětí, práce, sebezapření, odpírání si, dvojí práce aj. Je to moc těžké a vždycky, když se s takovou setkám nebo o ní slyším, je mi jí vážně líto a současně děkuji prozřetelnosti za štěstí, jaké jsem měla a mám v tomto směru já. Ale opravdu jsem ještě neslyšela o žádné zdravé samoživitelce, která by skočila s miminem v náručí ze skály. Ony to prostě nějak udělají, i když je to pro ně tvrdé, ale udělají - takže ano, najdou východisko.
Rozdíl je asi v tom, čemu říkáme bezvýchodná situace, pro mě je to, ze které není východu, ani únikového, taková co se nedá přežít, než si prodlužovat utrpení, asi bych si dala věci do pořádku, rozloučila se se svými lidmi a pak si možná něco píchla, ale určitě bych si nepíchla proto, že nemám dočasně na nájem a jídlo, to se dá přežít a je naděje, téměř jistota, že bude o něco lépe - že za půl roku, když budu celou dobu intenzivně žádat a otravovat u ředitelky příslušné MŠ a současně u zřizovatele MŠ, se dostanu na první místo v pořadníku a jakmile se místo uvolní, dítě mi vezmou.
Přežít třeba tak, že najdu přes internet jinou, stejně "postiženou" maminku, spojíme síly, najdeme si společně práci v tom marketu na střídačku, na zkrácené úvazky, a přivyděláme si k rodičáku 5 tisíc. Navzájem si pohlídáme zdarma.
Nebo mi pohlídá matka, co ztratila práci, píšeš o své snaše (skorosnaše, vím), že její matka je bez práce:

Naši mi nepomůžou, otec nežije a matka ztratila práci.

Synova partnerka měla dítě na střední škole, je jí podle věku malého tedy taky kolem 20, zhruba, její matka je v produktivním věku (když přišla o práci), takže by zvládla pohlídat (když zvládla pracovat) a dcera jí může k podpoře v nzm přidávat pak ze své výplaty třeba dva tisíce na přilepšenou a samozřejmě platit jídlo pro malého. Babička může pohlídat v bytě mladých, při hlídání něco uvařit malému, něco přežehlit, rodiče budou v klidu, že je doma všechno v pohodě a kluk je s babičkou, babička se zabaví, nepropadne depresi a mladí jí přispějí. Zatím si s pomocí netu a mobilu bude hledat novou práci, aby měla něco až se najde místo v MŠ pro vnoučka.

Když to nejde jinak, nic není a hrozí kolaps, je tu záchytná sociální síť. Dítě přijmou v nouzi do dětského domova na týdenní pobyty, u 3-4letých to není žádná tragédie, obzvlášť, když personál ví, jaká je situace a maminka že denně za malým po práci chodí a na víkendy si ho bere. Nejde to možná všude, ale poptat se a pátrat je snad lepší, než spáchat sebevraždu v bezvýchodné situaci - a tady to třeba jde: http://www.fnkv.cz/detsky_domov/html/pece.html

Nebo se najdou jiní příbuzní na penzi, teta se strýcem, za kterými se zajede na návštěvu nebo kterým se pošle dopis, vylíčí se do mrtě situace a poprosí se o pomoc, na půl roku na rok, než se najde místo v MŠ.

Vždyť takové situace byly i dřív a není pravda, že dřív bylo o lidi v takových situacích lépe postaráno. Já sice místo ve školce měla, ale nemohla jsem tam, protože jsem byla chabrus na průdušky a abych se dožila docházky do školy, nikoli školy v sanatoriu, byla jsem u babičky. Ta mě vykurýrovala tak, že jsem rok před školou na pár hodin denně do školky chodila a zbytek dorazily tři týdny u moře o pár let později.
Kdybych nemohla být u babičky, museli by naši hledat jinou alternativu, protože tehdy nebyl ani ten rodičák. Zrovna tak by to musela udělat máma, kdyby se mnou byla sama.
Já vím, tvá snacha by byla samoživitelkou, no ale ty byly i tehdy, taky měly nemocné děti, které nemohly do MŠ a ty matky nebraly - jako dnešní matky nemocných dětí do 7 let nebo dvou a více dětí do 15 let - rodičovský příspěvek.
I tehdy se to řešilo všelijak a vždycky to byl kompromis, odříkání a nic růžového. Ale systém sociální podpory přece není od toho, aby zajistil všem pohodu a klid, protože to by vedlo k tomu, že se nebudeme nikdo snažit - jak už jsem tu taky asi psala, kdyby mi stát šoupl od pondělka 20-30 tisíc sociální podpory, přestanu vydělávat a budu se věnovat jen té práci, které mě baví, ale neživí.
Sociální síť je od toho, aby matka s dětmi na ulici neumírala hlady, bez přístřeší, ve špíně, bez základní lékařské pomoci.

Alimenty od otce ve vězení - no věř, že tolik, co dostává snacha na rodičáku, by z vězně asi nevytloukla, protože by mu muselo zůstat existenční minimum, aby i on měl z čeho jíst (příp. platit poplatky za pobyt ve vězení, pokud by pracoval), no a víc než 8 tisíc čistého by neměl. I za socíku byly samoživitelky, jejichž bývalí byli ve vězení a chodily jim dvě tři stovky, no tím toho moc nevytrhly, když po půl roce už nebraly ani mateřskou, rodičák, nic. Nevím, jak to bylo s přídavky na děti, mám dojem, že se vyplácely ke mzdě, tj.jen pracujícím rodičům, pak by teda samoživitelka s otcem v base taky nedostávala nic - jak to bylo nevím.

Víš, tvůj vnouček měl prostě pech, rodiče (bio) mu zavařili hned na začátku života. Matka v době dostupné antikoncepce, kterou se mohli a měli chránit oba, a tím jistit situaci aspoň do její maturity, otěhotněla. Pak se rozhodla ponechat si dítě, i když pro něj neměla nic a pro sebe taky asi ne, jak by mohla, když byla sama skoro dítě a její maminka vdova jí nejspíš taky nemohla nic moc dát. No a k tomu bio otec, co se k dítěti a jeho matce nehlásí. Je to těžké a k politování, ale takoví lidi, jako je tvá snacha s malým, prostě nebudou mít nikdy ne růžích ustláno. V tomto směru jsou na tom mnohem lépe synové Ivči, protože přesto, že jejich tzv.otec poslední roky jako otec vůbec nefunguje, tak matka jede na 120%, má vzdělání, proto slušnou práci - a i tak je to pro ni těžké až až.
Ale nedá se říct, že se stát na tvou snachu úplně vykašlal - maminka tvé snachy nejspíš brala nějaký vdovský a sirotčí důchod, na dceru po dobu ZŠ a studia nějaké přídavky, tvá snacha bere rodičák...to všechno jsou sociální dávky.

Cikáni žijou jinak, než by asi tvá snacha chtěla žít, pochybuju, že byste se chtěli zbavit psů (cikáni psy ve městě nechovají, rozhodně ne dlouhá léta jen tak pro radost..), sestěhovat do jednoho 3plus1 i s tvou maminkou, druhým synem a jeho rodinou. Pak byste ze všech dávek a příjmů dali dokupy slušnou částku, ze které byste jídlo nakoupili a bydlení nějak poplatili, nic víc, oni si na knihy, noviny, časopisy, kulturu, sport, chovatelství psů nebo koček moc nepotrpí.
Cikáni, kteří se chtějí trhnout, žít jako my, jsou dost izolovaní a nemají to o nic snazší než my.

to by se nemohl nastěhovat k pánovi? Nebo on by chtěl na strá kolena ještě shookat? Dneska by semohl nakonec oženit i s tím pánem...zákon to umožňuje.

diky ze ses odvazila na tenkej led. Ja chtel vcera napsat, ze by se clanek mohl jmenovat "Hledam pani na shookani", ale vrozena slusnost me v tom zabranila.....

nechci se Alči zastávat, ale když píšeš , že se Ti ježí srst z Alči sekaných apod. že její strava je možná příčinou jejích nemocí - opravdu máš pocit, že Tví rodiče coby kuřáci jsou vhodným příkladem pro druhé? zvlášť když až nemoc je donutila nedobrovolně přestat s kouřením?

nečetla jsem podrobně všechny příspěvky, ale hned mě napadlo, co mi řekl nedávno zatím ještě můj muž. Ten chronický proutník a záletník, který mne nechal po dvaceti letech a jak se zdá, ani teď své nové mladé nastávající není zrovna věrný.Když jsem s ním zavedla hovor na téma:.. rodinná pouta, soudržnost rodiny a vzájemná pomoc ve stáří...jeho odpověď byla: "nějakou bábu, která by se o mně starala vždycky najdu". Jakože nás opuštěných ženských jsou tucty a všechny se klepeme na to, abychom poskytly azyl cizím plesnivým dědkům. Zdůrazňuji cizím - svou stárnoucí rodinu miluji se všemi projevy.
Věř tomu Alen, že dokud to jen trochu jde, jde jim o to shookaní,chtějí a shánějí mladé ženy, když dojdou mladé ženy, pohlavní síly a peníze, přijdou na řadu báby s bytem, nebo možná stará stará. Tak to vidí on. Já za sebe říkám - ne!!!

Ale to asi není úplně k tématu, nebo jo? Mikine, možná je to tenký led. Musím si všechno dočíst

Nechci ti vysvětlovat, proč to a ono nejde, to soukromí jsem poodkryla až moc. Měla jsem to psát všeobecně.
Co má tvoje slohovka za cíl?
Přesvědčit mne o tom, jaké měla a má možnosti? To nemusíš, co šlo udělat v konkrétní situaci, to jsme udělali.
Přesvědčit mne o tom, že se stát na ni nevykašlal? Ano, tak docela ne, bere rodičák v závratné výši 3.800,--Kč a přídavek na dítě 500,-- Kč. Pominu tvé dedukce o vdovském a sirotčím důchodu, v nichž vyloženě vaříš z vody, a nebudu se k nim vyjadřovat, protože to je v této chvíli zcela irelevantní. Bavíme se o matce na rodičáku, jehož délku a tedy měsíční částku si nemohla zvolit díky nepochopitelnému nařízení. Bavíme se o matce, které vlastně nikdo ani moc pomoci nechtěl, v čele se sociální pracovnicí, takovou druhou paní Petříčkovou (sociální pracovnice na Brně - střed, která měla na starosti rodinu, kde rodiče dlouhodobě krutě týrali malého Dominika a ona s tím nic neudělala, i když týrání oznamovali sousedé a dokonce sestra jeho matky - proběhlo vícekrát v tisku). Nikdy jí neporadila, co má dělat - sepsat návrh k soudu o svěření dítěte do péče a určení výše výživného, což je sice cár papíru, ale bez toho jí nedali ani přídavky na dítě. Takže to jsem sepsala já, když s ní začal syn chodit, na soud už s ní šel můj syn, na policii udat otce dítěte pro neplacení výživného pak po čase taky. Jenže policii se nechce otce hledat. Bydlí neznámo kde, trvalý pobyt na magistrátu.
Přesvědčit mne, že to má přece jen lehčí než důchodci? Ona už ano. Ale u osamělé matky s dítětem (dětmi) na rodičáku bez alimentů mě nepřesvědčíš. Proč? Protože stát jí dorovná příjem jen do výše životního minima na ni a děti, kdežto každý důchod hranici životního minima překročí. Děti rostou a vyvíjejí se, potřebují více oblečení, obutí, více jídla, hračky, knížky a další potřeby, které se ošidit nedají. Kdežto lidé v důchodu si už tolik oblečení a bot kupovat nemusí, protože nerostou, dá se ošidit i jídlo, rozhodně s menším dopadem, než na vyvíjející se dětský organismus. Mají ale většinou zvýšenou potřebu léků, ale i ty lze ve velké většině pořídit bez doplatků.
Nechtěla jsem to takhle přímo srovnávat, ale co už.

ja myslim, ze to k tematu je. A sedi to.

zvládnete to neboj.Ale je to i o tom, že si každý musí dobře rozmyslet s jak kvalitním partnerem si dítě pořídí.

Bohužel, partnera ta moje skorosnacha hrubě podcenila. Byla velmi mladá. Ale to se stane i mnohem starším a tím pádem zkušenějším ženám, však to tu z Kudly známe.

rodiče kuřáky za příklad životosprávy vůbec nedávám, ostatně ani já nejsem vzor zdravé životosprávy, se svou oblibou hovězího masa a kávy a smažených jídel.
Jde mi o to, že z Alči reakcí plyne, že mezi paštikou Májkou nebo mletým kdovíčím a extra bio potravinami není nic, žádná střední cesta, a protože ty extra kvalitní a navíc bio jsou drahé, tak běžní lidé nemají jinou možnost jíst zdravěji a za přiměřené peníze, a pak že ty různé polotovary, chlebíčky, saláty apod. nevydává za znouzectnost, čímž podle mne tahle jídla jsou, ale za něco dobrého a výhodného.

Já "pochoutky" typu vlašák z lahůdek, ruská vejce, polotovary apod. za pár korun považuju přímo za odpadkový koš, protože aby to nebylo drahé, tak se jde dolů s kvalitou. Lidi, kteří to kupují, nechtějí dát za chlebíček s vaječnou pomazánkou nebo vlašákem 30 korun - tolik by to stálo, aby ten chutný hřích byl z dobrých surovin, čili sice nic extra zdravého, ale aspoň neškodícího. Když má výrobce zaplatit suroviny, dopravu, lidi, provozovny, energie atd., musí přidat cenu nebo snížit kvalitu. Za nižší než 35 korun v domácí kvalitě chlebíček se šunkou, vlašákem nebo hermelínovou pomazánkou v prodejně prostě nepořídí. Za 15 už je to víc než kompromis..
Tak třeba česká národní pochoutka, smažák s hranolkama a tatarkou:-) Taky si ho občas doma děláme a občas si ho někde dáme k jídlu. Doma koupím dobrý sýr, strouhanku nasušíme z pečiva, obalíme ve vajíčkách s mlékem, hranolky upečeme v troubě, tatarku si udělám z vajec, nebo dresink z kysané smetany, česneku a pažitky.
V hospodě hodí hranolky do přesmaženého černého oleje ve friťáku, po nich tam hodí sýr - polotovar z mrazáku, vyrobený z rostlinných tuků a obalený v průmyslově vyráběné směsi. K tomu tzv.tatarku, nebo dresink, z emulgátů, sušených vajec a dochucovadel.
V dobré hospodě se dá objednat i smažák v domácí kvalitě, ale ne za stopadesát, to většina lidí nechce, většina lidí chce za pár peněz hodně muziky, byť nepříliš kvalitní.
Přidejme k tomu vzrůstající nechuť k domácímu vaření a vzrůstající oblibu používání různých urychlovačů, náhražek, instatních polévek, omáček, zálivek, zapékacích směsí atd. a je na nemoci zase o trochu víc zaděláno. Navíc to stojí dost peněz, přitom těm samým lidem, co si koupí hotovou směs na sekanou (nejlepší je šlehaná, ta sama o sobě vypadá jako zahuštěné zvratky) za stovku, by vadilo vydat stovku za chřest v sezóně (za stovku se udělá chřest s bramborem pro 3-4 lidi, je to velmi jednoduché, chutné, lehké a zdravé jídlo, chřest mj.pročišťuje ledviny, a to hned a hodně, současně je to tradiční české jídlo, český chřest je proslulý, ale i chřest z tesca je lepší než polotovar na sekanou z tesca:-)

Jen na okraj, táta přestal kouřit rok předtím, než ho nemoci skolily, takže ne až pod jejich tlakem, ale to je vedlejší, rozumím, jak jsi to myslela. Mamku vystrašila až první lehká mozková příhoda, tak s tím taky konečně sekla. Myslím, že je ty nemoci zaskočily hlavně proto, že do té doby nebyly na nemoci, vyšetření, pobyt v nemocnici a nutnost odložit některé plány, práce, vůbec zvyklí. Teď už jsou naštěstí zase v pořádku a současně se rodiče zpomalili, přijali skutečnost, že stárnou a síly ubývají:-) no a táta zjistil, že práce běží dál i bez něj a že se nic nezhroutí, když si dovolí marodit :-)

Co bylo cílem mého psaní? I když se ti to nezdá, tak trochu přispět k pomoci, kterou se ti snažil dát i Krakonoš, pomoci z pocitu bezvýchodnosti. Nebo se jen zúčastnit diskuze s názorem, který říká, že nemáš pravdu v tom, že situace tvé snachy je bezvýchodná a zoufalá -vyber si co chceš.
Když vidím problém, řeším ho, jsem tak nastavená, nelibuju si v dlouhých litaniích na téma jak se mi těžko žije (nevztáhni si to zase na sebe jako kritiku), jak to či ono nejde, jak mi ten či onen nebo všichni hází klacky pod nohy. Když to jde řešit, tak o nic nejde, jen se něco zpomalí, pozastaví, ale naděje a vyhlídky zůstávají a světlo na obzoru taky. S tímhle vědomím se mnohem lépe žije, řeší věci, vzhlíží k budoucnosti.

Ty pocity, o kterých píšeš, jako bezvýchodnost, zoufalství atd. bych očekávala a zcela chápala u tvé snachy, v době, než poznala syna a tebe, tedy lidi, kteří jí pomáhají. Ale ted už má rodinu, která pomáhá. Když někteří členové rodiny nefungují (v tomhle případě lempl biootec), tak ho zastoupí druzí,i v tom přece spočívá smysl rodiny, na té je primárně břímě pomoci, stát nastupuje až pak (s těmi dětskými domovy, jak jsem psala).

Že stát není schopen vymoci výživné z biootce - ano, v tom selhává. Ale jak to zařídit u člověka, který prostě nic nemá? Stát, čili my všichni, i ty, spoléháme na to, že se postará o dítě zbytek rodiny a nebudeme muset zřídit desítky dětských domovů, kam budou děti, o které se rodiny nepostarají, umístěny.

Že stát nepřidá matce samoživitelce - v tom selhání nevidím, kdyby to udělal, spousta lidí toho zneužije, spousta nezaměstnaných partnerů naoko odejde od rodiny, trvalé bydliště si nahlásí u rodičů a budou čerpat co půjde, včetně cikánů a ty budeš první, které se to nebude líbit.

Že není místo ve školce - to už rozebral Krakonoš, mně by se taky líbilo, aby bylo víc školek, které se v mezičasech babyboomů změní na kluby pro mládež, pro seniory, pro postižené - ale na to prostě nejsou peníze (ano, mohli bychom rozebírat kam ty prachy v rozpočtu mizí, ale to je tak vše, co můžeme).

Váš malý chlapeček není bezprizorní dítě a jeho matka není v bezvýchodné situaci. Je v dočasně velmi těžké životní situaci, ale má partnera, matku, tchýni, rodinu, která pomáhá, to je přece normální situace mladých rodin, které si příliš brzy pořídily dítě, tak to chodilo a chodí.

O její matce a vdovském a sirotčím důchodu jsem se zmiňovala jen jako o příkladu toho, že stát nenechává lidi tak dočista bez ničeho, ale těžko čekat, že každý dostane kolik by potřeboval. U zdravých lidí ani nevidím důvod. Nic víc, nic proti tobě :-) v tom nebylo.

S tím, co psal Krakonoš o tom, že je dobré si připomínat, že není vůbec tak zle a že mnozí jsou na tom mnohem hůř, se ztotožňuju, mně to docela pomáhá. Dokonce mám soustavně pocit, že i přes různé překážky a potíže mám skvělý život. A měla jsem ten pocit i v době, o které jsem psala, kdy jsme měli malé dítě a žádné peníze a kromě přídavku na dítě ani žádné dávky.

Za bezvýchodnou, beznadějnou a zoufalou situaci považuji třeba rodičovství dvou těžce nemocných dětí. Na první pohled vypadají velice zdravě a spokojeně, ale tím to končí. Už jsem tu o nich myslím psala, ďábel osudu jim oběma přidělil mukopolysacharidózu III. typu. 100% jistota smrti, která však přijde možná jako vysvobození po dlouhých letech pekla. Očisteč už začal, a to diagnozu znají teprve dva roky. Genetické onemocnění, mizivé riziko, že se sejdou dva nosiči vadného genu - a sešli se. 25% riziko, že se jim narodí nemocné dítě - a narodilo se. S prvním dítětem náhodou vyšetřili i druhé, zcela bez příznaků, ale když už ho měli sebou - se zdrcujícím výsledkem.
Po dvou letech znovu těhotenství, doufání ve štěstí, že tentokrát se dítě vejde do těch 75% - jenže šílená únava, vyčerpání z péče o děti udělao své, viróza v počátku těhotenství, na třetí těžce, byť jinak, postižené dítě už by síly opravdu neměli, takže konec.
Otec rodiny musel zcela změnit práci, původní byla náročná, doma situace pro samotnou matku neudržitelná, tlak na něj byl příliš velký a skoro se zhroutil.
Přestěhovali se blíž jeho rodině, aby byli mezi svými, blízcí jim pomáhají.
Domek za pochodu, při jeho práci a náročné péči o děti, rekonstruovali, aby byl bezbariérový a bezpečný pro děti, které se ve vývoji zastavily a vrací se zpět. Starší dcera je opět ikontinentní, stačí viróza nebo víc ovoce a problém je na světě, další z tisíců, pleny na týden spotřebují za dva dny a pojišťovna pochopitelně na víc nepřidá. Kde brát a nekrást, když zvýšit příjmy není možné. Děti nejsou apatické, neleží tiše na gauči, jsou hyperaktivní, hodně jedí, jídlo je uklidňuje, vyžadují pozornost, když se jim jí nedostává, dostavují se záchvaty řevu, jsou velké a statné, mají sílu, při převlékání, přebalování, mytí kopou. Trpí ulpívavým myšlením - na něco se zaměří a vyžadují to stále dokola, nebo opakují stále dokola tatáž slova apod., což zní jako maličkost, dokud nemusíme stokrát po sobě zpívat jednu a tutéž písničku dokola, jinak následuje záchvat. Chtějí jíst samy, zapomínají schopnost jíst lžící, vteřina a jídlo končí na zemi, ve vlasech, v oblečení. Přidává se nespavost, buzení v noci po 20-40 minutách, noční děsy. Některé děti s touto nemocí nemusí spát a nespí třeba 3 týdny v kuse, ano, zní to nemožně, ale je to tak. Jsou strašlivě unavené, řvou, padají, potí se, mají horečky, ale nespí.
Maminka píše krásně blog, nevím, kde vůbec bere tu sílu, ale snad jí to i pomáhá. Letos psala o velikonocích, jak ještě loni zvládl chlapeček jít s tatínkem na šupačku a ona jakž takž přijímala doma koledníky. Letos už ani to ne.
A tak bych mohla pokračovat donekonečna. Přesto místo atmosféry zmaru, konce a beznaděje, i když ty pocity se jich zmocňují pořád, čiší z nich radost z každého světlého okamžiku, chvíle, kdy si starší holčička vzpomene na slova básničky, písničky, nebo se vydrží 15 minut v klidu houpat a chovat. Ty světlé chvilky, droboučké radosti a štěstí si nacházejí pořád, myslím, že jim to pomáhá k přijetí situace.

Tohle je bezvýchodnost a zoufalství. To, co prožívá tvá snacha, je dočasně těžká životní situace, jaké známe všichni, a protože nejde o zdraví a je jisté, že jak malý odroste, tak se situace bude lepšit, tak nejde o nic.

Ale pokud jsi si chtěla jen postěžovat a chceš si podržet postoj, že je to zlé a špatné a nikdo jim nepomůže a stát se na ně vyflákl, tak to, co píšu, opravdu budeš brát jen jako slohovku a nic ti to neřekne.
Což tak asi dopadne, protože jinak by se diskuze vyvíjela jiným směrem, třeba tím, proč nezaměstnaná matka nemůže pohlídat dceři vnuka, aby ta mohla do práce, když práci mít může, nebo jak hledala jinou matku v podobné situaci, se kterou by si hlídaly vzájemně, atd.
Takže asi opravdu šlo jen o všeobecné postěžování si. Nic proti tomu, taky si občas zaremcám.

bb, hodíš sem pls. odklaz na ten blog?

že vobčas, asi když zrovna chceš, mi naprosto dokonale rozumíš, co jsem chtěl říct a proč. Tak za vodměnu slibuju, že se budu (ještě víc než dosud) snažit vo totéž .
Myško, mrzet tě nic nemrzí, tady ti vážně nikdo nechce nijak ubližovat, prostě je někdy diskuse taková náročnější, když se jeden druhýho snaží přimět, aby se na věc podíval jinak, než je zvyklej. Ale když si tady Alenka K postěžovala, jak je to tu agresivní a jak už sem nechodí, kroutim jen nevěřícně hlavou. Tohle je možná jediný místo na českym internetu, kde to právě skoro vůbec agresivní nejni! Tak si dnes ty lety na košťatech užijte!

Podotýkám, že nyní píšu všeobecně.
Muselo by se jednat o systémovou změnu, tedy změnu zákona. Nevím kterého, a nebudu to vyhledávat, zřejmě trestního zákoníku. Neplacení výživného je trestný čin, a snad za něj hrozí i trest odnětí svobody. Bylo by tedy možné, zakotvit v zákoně, pokud je dlužník (obecně, ne jen dlužník/dlužnice alimentů), odsouzen k odnětí svobody, povinnost v kriminále pracovat a splatit tak dluh. Ale klid, vím, že je to utopie. I když si myslím, že by to šlo. Proč se mají krimoši válet, a být slušně živeni z našich daní?
To jen na vysvětlenou, že nechci ukrajovat pro matky, kterým otec neplatí na děti, z financí, určených na sociální dávky.
Druhou pomocí by mělo být jiné nastavení kritérií pro přijetí dítěte do školky, kde by jedním z nich mělo být to, zda je matka s dítětem (dětmi) sama. Kritéria pro přijetí do školky ale asi určují samy obce, či městské části. To nevím, nepátrala jsem, jen vím, že ve dvou městských částech, ze kterých mám informace, jsou stejné.

No, a teď se dostaneme ke mně. Já zoufalá nejsem, ani nežiju v beznaději, protože jak píšete oba, bb2 i Krakonoš, my se nějak postaráme. V bezvýchodné situaci ale skorosnacha, když ještě nebyla skorosnachou, tedy nebydlela se synem, byla. Za těch pár kaček byste nevyžili, zvlášť, pokud si bb2, potrpíš na kvalitní potraviny. Babička hlídat může, ale jen teď. Hledá práci, nemůže si dovolit zůstat bez příjmu, je sama, a mladí ji živit nemohou, to snad pochopíte. Takže si skorosnacha sehnala brigádu. Uvidíme jak co bude dál.

A ještě k tomu hlídání jinou matkou. Já bych tedy své dítě cizí ženě nesvěřila. Jiná situace by byla, kdyby to byla kamarádka. Vy byste svěřili své dítě cizímu člověku? Nevěřím...

nerozumel jsi mi. Ale to nevadi.Vyjadrila jsem se kdo mi tady vadi a nikdo jinej.!!!!! Jinak jsou i jina mista, ver mi, ktera nejsou agresivni, ale predevsim mam prave na praci jine veci, tak v podstate nechodim nikam.Mam spoustu dobrejch pratel a to mi staci.

na to cos napsala se neda nic rict. Je mi lito matky i deti. Matky asi vic protoze deti si to patrne ted ani neuvedomuji. Nejvetsi horor v zivote je nemocne dite. Jakkoliv.Zajimave je, ze matky to snaseji lip nez otcove. Psala jsem si s jednou matkou, jejiz syn nemohl chodit Ta mi rekla, ze ma stesti ze jsou na to dva, ze vetsina otcu nevydrzi ten psycicky napor/
Zivot je nekdy o kompromisech, pomahani si a lasce. O tom ze jeden na druheho se muze ve vsem spolehnout. I kdyz ten druhy uz nemuze. Je jednodudche milovat kdyz jsou zdrave deti, zdravi rodicove...ale co kdyz pak prijde prave maler, jako nemcone dite, nemoc zeny ci muze, koleckova zidle, berle a spousta jinych problemu. Tam se pak pozna pevny charakter.Plati to pochopitelne i v opravdovem pratelstvi.

jak jsem si zavinila vyhnisání kyčelního kloubu v kojeneckém věku....a následné potíže s tím spojené, které trvají prakticky dodnes. Ledaže by mě naši coby kojence krmili sušenými veverkami. Chlebíčky ani vlašákem jsem se fakt nikdy výhradně neživila...ale živila jsem se tím, co bylo lze seznat na běžném socialistickém trhu. A vzhledem k tmu, že obě moje děti jsou naprosto zdravé, tak to zas až takovej humus, jak tvrdíš, nemohl být. Jo...a bio věci tenkrát neexistovali.Jinak - tos byla ty, kdo tady psal, jak pro mlíko jezdí támhle, pro vajíčka onámhle, atd. Ale ne každý měl vždycky ty možnosti. Buď jsi měla kliku a babičku na venkově, nebo jsi ji prostě neměla a musela se živit tím, co se dalo sehnat. Školek je málo...což je rostý fakt...neboť se rušily a ty na lukrativních místech se prodávali kamarádíčkům za pusinku. Jak já, tak i moje děti jsme byly tzv. "silné ročníky" a ŠKOLKY BYLY. Stejně jako jesle a školy. Jenom ve Vršovicích, kde jsem v dětství bydlela, jich byly mraky. Alespoň naše třída - a to vám Hanka může potvrdit - se rok co rok stěhovala do další nové školy. Když jsem já měla děti, tak jen v mém okolí bylo pět školek. A nebyl problém tam děti dostat, pokud jste zrovna netrvali na jedné konkrétní. Pán je, myslím, vyžírka. On hledá ženu (zajímavé, že ne muže), která by se o něho postarala a živila ho. Ale vázat se nechce...co kdyby náhodou "natrefil" na něco lepšího, že?Kdyaby se tenkrát býval s tozu paní oženil a v nemoci se o ni postaral....byl by dnes bez problémů.

Myško, u nás třeba fakt, že je matka samoživitelka v pořadníku na školky výrazně posouvá dopředu. Nicméně je to poměrně diskutovaný bod- jistě by nikdo nic nenamítal, kdyby přednost dostaly maminky, co jsou na dítě doopravdy samy, jenže bohužel je není jak oddělit od těch, co tvrdí, že jsou samoživitelky a přitom s otcem svých dětí žijí ve společné domácnosti (a že jich je!) Je to stejné jako se zaměstnáním rodičů- sehnat si kamaráda, co mi dá razítko, že u něj ve firmě za půl roku nastoupím, není zas až takovej problém. Vlastně jediné kritérium, které se nedá očůrat je věk dítěte...

U nás ve školkách je ještě jedno kritérium, které se nedá očůrat - a to fakt, zda do té školky chodí starší sourozenec dítěte.

Sandro - http://nasecestasmps.blogspot.com/

Krakonoši - to je jinak, rozumím ti většinou, občas nesouhlasím - viz debata o smrtelné nemoci dítěte pochopené rodiči jako dar.

Alčo - proč pořád bojuješ. Ptala jsem, zda tě nenapadla souvislost strava - nemoc, stačilo napsat Nenapadla, protože všechny mé zdravotní potíže plynou z nemoci kyčle, kterou jsem prodělala v dětství. Ne?
Ad tzv. bio - ano, určitě jsem tu už psala mám v rodině a u blízkých příbuzných zdroj domácích naturálií jako jsou vejce, králíci, nějaká drůbež, tu a tam domácí zabíjačka a celkem často zvěřina, rodiče vyprodukují na zahradě od mrkve a brambor přes maliny,jahody a broskve až po mangold a brokolici snad všechno, i když broskve táta něčím stříká, tak úplně bez chemie tedy nebudou, dostávám kompoty, dřemy, med, ořechy, sušené zelené natě a máma dokonce pěstuje a suší nám i mátu, meduňku a pár dalších bylinek. A nejspíš jsem tu psala i o tom, že si čas od času dovezu z jedné malé farmy mléko, máslo, sýr. Ale vím, že tyhle možnosti nemají zdaleka všichni, a kde já koupím v březnu rajčata na vaření , když doma dojdou? v marketu. Psala jsem ne že kdo nejí bio, jí blafy, ale že spousta těch kupovaných tzv.lahůdek blafy jsou. Víc to rozebírat asi nemá smysl.

Myško - to je právě to, že zneužitelné je úplně všechno, Čech si prostě cestu najde, jako si ji nachází v případě sociálních dávek - už dnes je spousta samoživitelek jen papírových, které mají započteny jen svůj příjem a tím pádem dosáhnou na příspěvky na bydlení apod. Mě to nijak nepálí, naopak, proč ne, když to systém umožní, zrovna na tomhle bych státní rozpočet nehojila. Ale nemůžeme se pak divit, že jiní se zachovají podvodně i v méně společensky přijatelných situacích. No a samozřejmě, u těch předností v MŠ pro dítě samoživitelky a "samoživitelky" je to stejné a není možné to rozlišit.

Nerozumím kritériu staršího sourozence - co jsem slyšela, tak většinou berou do školky staršího až když jde do školky i mladší, jinak jen předškoláky. Takže při rozhodování o přijetí mladšího dítěte nelze brát v úvahu, zda starší k nim už chodí, jedině snad - zda tam budou chodit obě. Ale i tak nevím, proč by se to sledovalo, přece těžko nastane situace, že matka propašuje mladší dítě do školky a se starším je na mateřské, to spíš naopak, matky dávají, nebo dávaly by, kdyby bylo místo, do školky ty starší a s mladšími jsou doma.
Buď si sedím po včerejší noci na vedení, nebo mám ochablou fantazii :-)

Idea šoupnout dlužníka za katr, přinutit jej pracovat a z výdělku strhávat dluhy, se mi také velice zamlouvá, je to však utopie. Nelze dnes, v době, kdy je práce málo, zajistit práci, kterou by zvládla skupina vězňů různých schopností, věku, kvalifikace, zdravotního stavu, ze které by zároveň plynul rozumný výdělek, ze kterého by bylo lze strhávat dluhy i po ponechání existenčního minima (ze kterého by se hradil pobyt ve vězení), navíc by se ze zisku musela pokrýt doprava a zvýšená ostraha vězňů. Ta práce prostě pro tisíce vězňů není a organizovat to pro tu pět, tu tři lidi, pro které by se třeba práce našla, by se příliš prodražilo. Musí to být totiž práce, při které se dají uhlídat, dřív makali v dolech, na stavbách, na kolejích - na to si dnes firmy najímají levnější síly, které přimhouří oko nad zákoníkem práce, okrasně opsáno. Soukromníka, a tím je i Metrostav i České dráhy, nedonutíte zaměstnat padesát muklů.
Též těžko je nechat mýt postižené nepohyblivé pacienty v sociálních ústavech apod., při tom se jednak mohou dostat k útěku, k něčemu, co by posloužilo jako zbraň, mohou vzít rukojmí apod., dál by se složitě ošetřilo jejich placení - musel by vlastně stát vytvořit fiktivní místa, protože by přece nemohli kvůli muklům propustit stávající personál a nechat ho odejít na podporu. A až by muklové skončili, tak by skončila i místa, to je samo taky nesmysl.
Jo, představy máme jednoduché, realizace je horší.

zkusila jsem zadat do vyhledávače "práce vězňů" (to mě naštěstí zatím nemuselo zajímat
a hle, jsou vlaštovky:
http://www.vscr.cz/veznice-nove-sedlo-81/zamestnavani-veznu-966/
Ale pořád je to jen 25 míst, kdyby ta kompletační hala nebyla v areálu věznice, obsadily by to nejspíš nezaměstnané ženy. Aspoň tady v okolí to tak chodí.

či v předchozím, do MŠ dítě i rodičům, z nichž jeden je na rodičovské dovolené, tedy doma, s jeho mladším sourozencem, nyní, když jde i mladší k zápisu do MŠ, toto hraje roli, je to jedním z kritérií, ke kterým se přihlíží při rozhodnutí o přijetí dítěte. To znamená, že i když byla matka doma s mladším sourozencem, starší chodil do školky. Na jednu stranu je logické, že obě děti budou chodit do stejné školky, na druhou stranu, do školky chodilo dítě, které to nepotřebovalo, protože mohlo být s matkou a mladším sourozencem doma.

Jenže nějak by se snad vymahatelnost práva měla řešit. neříkám, že zrovna takhle, ale nic lepšího mne nenapadá. Proč mají doplácet na neschopnost státu přinutit dlužníka dluh platit ti rodiče, kteří se starají o děti?

protože jsou neschopní vypráskat ty čuníky u koryta :-)

o změně trestního řádu, v podstatě systému.

už si sháním vidle

nemyslim, ze se v clanku jedna o skutecnou osobu, ten uvod je napsany vtipnym zpusobem aby pak rozvedl pripad ktery se mozna nekdy nekomu mohl stat, ale v podstate o jedine o co jde je to ze duchodce je na tom muze byt v urcitych pripadech opravdu mizerne. O cemz mne presvedcil mejl pana Nykla.Takze rozebirat jestli se mel ozenit nebo ne a o co mu vlastne slo, je naprosto zbytecne.

Poslala jsem mu ten clanek Pani chcete mne : Alena K.
ma stary kompjuter, on hodne pise, zajima se o historii, nejakou dobu si s nim uz vymenuju obcas mejl a on mi odpovedel ze konecne po trech dnech dostal teple jidlo, na svatky se nedorucovalo. Postezoval si v jake je situaci a poslal zaroven mi poslal kopii tehle zadosti. Budu se mu snazit pomoct, protoze mi vadi kdyz moji kamaradi maji hlad. Do vcerejska jsem netusila v jake je situaci Jinak do obchodu na nakup uz nedojde, chleba mu chodi nakoupit nejaky jiny duchodce ktery je pohyblivejsi. Ze je to vsedchno pravdive mi dosvedcil i jiny kamarad. Trampi o sobe vedi.
duben 28, 2011 11:05

Tohle nevypadá, že by sis myslela, že to není skutečná osoba.

tohle JE skutecna osoba. Ja jsem mluvila o tom clanku "Paní, chcete mně?"
To cos okopirovala se jedna o pana Nykla a tam si stojim za kazdym slovem

mi tak nějak není líto.

Nevím, zda si některá dáma k sobě nastěhuje takto sebelítostivého dědka.

Nehraje mi tam pár věcí. Kde pán bydlel, než se nastěhoval k přítelkyni, to byl bezdomovcem? Navíc o své zdraví se stará velmi dojemně, o zdraví své přítelkyně už nikoli. Příbuzným se vcelku nedivím, že ho z bytu "vyexpedovali", proč by tam měli mít usazeného nějakého cizího dědka? Pro jednou musím souhlasit s Alenkou Puntíkem - proč si pán tu paní nevzal, neslíbil jí, že "v dobrém i zlém" a v neposlední řadě tak nepojistil sebe i ji před nějakým takovým průšvihem?

Abych nevypadala jako necitelná - zažila jsem dva případy, kdy dva staří lidé spolu žili "na psí knížku". V tom jednom případě byla paní moc prima, příbuzní to akceptovali a po smrti partnera ji v bytě nechali bydlet. V tom druhém byl pán opilec a zlý blbec, který zemřel před majitelkou bytu, ale nepochybuji o tom, že kdyby to bylo obráceně, neviděli by příbuzní jediný důvod, proč takového člověka, který byl agresivní i vůči nim, nechávat bydlet v bytě, který byl de facto i de iure jejich (příbuzné ho zaplatili).

A jak by se stát měl ještě víc starat, jak pán naznačuje? Lékařskou péči snad zajištěnou má, důchod taky, nesvéprávný také není, takže?

Jistě, záviděníhodná situace to určitě není

Neznám pána, co tady má ten vtipný inzerát, ale vím, jak je obtížné se postarat o člověka ochrnutého na půl těla. To neznamená, že by třeba nechtěl.
Člověku neznalému připadá, že když má někdo půlku těla ochrnutou, že tou druhou zdravou půlkou těla zvládne (třeba s pomocí) většinu sebeobslužných činností. Ale ono to tak není. Ta ochrnutá půlka těla je bezvládná, neskutečně těžká a překáží každému i pasivnímu pohybu. Proto bych nikdy nečekala od 75ti letého starce, že by se dokázal o družku postarat. LDN je nejspíš pro ochrnutou paní jediné možné řešení.
Pán navíc píše, že sám se léčí po odstranění zhoubného nádoru.
Taky bych se nedivila tomu, že nebyli oddáni. Často se staří lidé nevezmou proto, že jeden z nich (nebo oba) pobírá vdovský důchod po předchozím partnerovi, což je při výši (nebo níži ?) důchodu výrazný finanční stimul. Rozhodně větší, než zlatý kroužek na prsteníku, přičemž manželství nijak nezaručuje větší kvalitu společného stáří.

Je to smutné, že zůstal na světě sám, ale čekat od "státu" pomoc s řešením svých problémů, to vážně nemůže.
Stačí, jaký názor na "nepotřebného a fňukajícího" důchodce mají zdejší diskutující...

to "nepotřebného" si tam dodáváš Ty a ten pán. Ten to ještě neopomněl několikrát zdůraznit, aby bylo vidět, že je opravdu chudák.

Já si v žádném případě nemyslím a nikdy jsem si nemyslela, že by byli důchodci nepotřební, zbyteční atd. a vadí mi, když mi to někdo podsouvá. Také jsem si vždy vážila těch, kteří se věkem dopracovali k moudrosti a nadhledu.

Chápu i Tvůj argument o obtížnosti péče o ochrnutého člověka, chápu, že jeho situace je objektivně těžká, že je depresivní... nicméně nemůžu si pomoct, ale ten inzerát i následný příspěvek mi přijdou dost manipulativní "podívejte, jaký JÁ jsem chudák" zatímco třeba o té přítelkyni tam není ani zmínka, že by ji litoval, že by ji měl rád.. připadá mi, že pro něj byla zajímavá jen do té doby, dokud mu měla co poskytnout.

Dost možná, že mu křivdím a že si to vysvětluju špatně, v kterémžto případě se mu virtuálně hluboce omlouvám, ale prostě tam cítím falešnou notu, no.

zbytecne. Nikoho takoveho, ze by si myslel, ze obecne jsou duchodci "fnukajici a nepotrebni" tu nejak fakt porad nevidim

Tady vůbec nejde o důchodce jako takové. Pán se do situace nedostal teď, jako senior. Pán se k přítelkyni nastěhoval na začátku Milénia, jak píše, čili podstatně mladší a ve věku, kdy naše generace bude muset ještě pracovat. Bude se nás někdo před odchodem do důchodu ptát, zda jsme si zaopatřili bydlení? Nebude. Ptá se někdo vás, kteří odcházíte do důchodu, zda máte kde bydlet? Neptá. Každý se musí postarat sám, tak to prostě chodí.

A co jeho příbuzní, děti, rodina? Proč pořád stát, stát, stát - snad rodina se má především starat, ne? Holt si ho budou děti a sourozenci předávat, půl roku bydlení u jednoho, půl roku u druhého. Zaplatí jim jakési nájemné a na jídlo mu zbyde. Není to zrovna nic, po čem by jeden toužil, ale je to řešení jak nebýt pod mostem, když jsem si neobstaral bydlení sám - třeba i proto, že jsem nemohl, byl jsem nemocný, stal jsem se obětí podvodu apod.

Současně si požádat o domov důchodců a do té doby provizorium - buď u těch příbuzných, s tím, že jim zaplatí jakési nájemné, nebo jinam.
Je také dost osamělých starších lidí, pánů i paní, kteří mají byt 2-3plus1, partner zemřel, těžko to sami utáhnou, ale stěhovat se jim nechce, tak nabídnout spoluúčast na nákladech výměnou za pokoj.
V nejhorším existují dělnické ubytovny za 120 Kč na osobu a lůžko za den. Nic extra, ale dá se tam přežít, teplo, voda, světlo, sucho. Za zbytek se pán nají, s potvrzením o ubytování bude chodit otravovat příslušná místa, aby dostal domov důchodců co nejdřív.


Jak píše Petronila, dopis zní falešně, podbízivě, hraje na struny soucitu. Mám srovnání s rodiči, jsou jen o několik let mladší, nic takového by nezplodili. Nespoléhali ani na stát, ani na nás děti, stejně jako jejich rodiče si bydlení zajistili v produktivním věku, aby měli na "stará kolena klid a neviseli dětem na krku". A ano,o opuštěného psa by se postarali - jednoho si kdysi nechali, dalšího už by odvezli do útulku. Opuštěného cizího člověka by si do domu asi nevzali.

Je to tvrdé, ale musíme si zvykat, že se musíme o sebe postarat dokud jsme nějak schopni. Nevím nic o tom, že by za socíku stát staré lidi nějak hýčkal.

pána vůbec nesoudím a už vůbec ne za to, že se nezachoval dostatečně prozíravě, že si neověřil jak to s jeho nájemnictvím vlastně je atd. I já si popláču nad rozlitým mlékem a říkám si kdybych...a kdybych. A určitě se mi to přihodí i za 20 let.
Ale nebudu z následků svého rozlitého mléka vinit lidi a společnost, nebudu psát srdcervoucí dopisy. Sním si co si nadrobím, jak jinak.

já jsem samozřejmě tomu důchodovému věku blíž, a užila jsem si díky nemoci i tu nemohoucnost a následný "návrat do života" s omezeními.
Proto je mi starého pána líto. Ve věku 75 let nemít střechu nad hlavou a zřejmě ani nikoho, ke komu by hlavu složil, to je asi noční můra každého.
Možná že pán zamrznul trochu v socialismu, ve kterém prožil největší část života, ale faktem zůstává, že se ocitl v těžké životní situaci, ze které si asi sám nepomůže.
Myslím, že Azylové domy slouží nejen matkám s dětmi a týraným osobám, ale jako dočasné bydlení i takovémuhle opuštěnému důchodci.
Měl by se obrátit na sociálku, a tam by ho měli nasměrovat dál. Pokud by pan důchodce sháněl bydlení mimo Prahu, tak se minibyt či samostatný pokoj v domě (v malém městě) dá sehnat i za 3-4 tisíce.
Jenže pán je z minulého režimu zvyklý, že ho pořád někdo odněkud někam postrkoval, a teď se musí starat sám, a on to neumí.

Mamčo, tak nějak.
Trochu mi tam schází ta rodina, copak je sám jako kůl v plotě, nebo se mu snáz postěžuje dopisem někomu vzdálenému, ne-li cizímu, než "obtěžovat" děti, příbuzné...

Potřebnost, či nepotřebnost, nijak nesouvisí s věkem. A je bohužel smutnou pravdou, že po světě běhaj nepotřebný lidi vedle těch potřebnejch. Neboli na týhle planetě běhaj nejenom fajn lidičky s votevřenejma srdíčkama na správnejch místečkách , ale taky lidičky, který tu vůbec na nic dobrýho nejsou, myslej jen sami na sebe, pro nikoho nic dobrýho neudělali a neudělaj, a některý dokonce jen celej život škoděj. Předpokládám, že v tý druhý množině je daleko víc rozšířenej výskyt člověků, který nemaj na světě nikoho, kdo by jim pomoh, když jim začne bejt "bezvýchodně". Například byl jeden pán, kterýho mělo vokolí tak rádo, že ani jeho vostatky rodina nechtěla, když se v base nedopatřenim voběsil na trubce, kterou někdo přidělal na zeď moc fortelně, a tak místo 10kg unesla 10x tolik (jojo, dej blbci funkci a nářadí....). Takovej pán, kdyby se bejval byl dožil stařeckýho věku, by asi taky neměl žádnou spřízněnou duši, kerá by mu ulevila vod těžkýho údělu. Já vim, že to už u mě nikoho nepřekvapí, páč moje bezcitnost je vcelku známá, ale musim znovu napsat, že mně těchhle nepotřebnejch lidí nejni nijak líto, nesoucítím s nima a vcelku mi na ně sedí věta: jako svině žil, jako svině chcípnul. Vomlouvám se všem útlocitnejm. A píšu to proto, že chci říct, že je taky tak trochu (hodně) na nás, co kolem sebe celej život šíříme, protože věřim tomu, že většina lidí, který kolem sebe celej život šířili lásku a dobrotu, v samotě a vopuštění takhle "nechcípá". Papapa.

No. Někdy určitě. Ale že by všichni ti penzisti, co za nima jezdí do důchoďáku nebo do činžáku děcka jen den po důchodu a na vánoce a do bytu přihlásili Pepíčka, byli do jednoho až takové svině? Hajzli svinský, dali dětem první poslední a ještě jim cpou, sami maj málo, sviňuchy neprozíraví, tak teď sklízej co zasili...?

Někdy se i úplně normálním rodičům povede spratek sobec a když mají jen jednoho, nebo druhý žije v Austrálii, tak jim ta samota a opuštění hrozí docela svinsky, i když v životě ani nechrochtli.

To mas pravdu, ale Krakonos nemluvi jen o rodinnych prislusnicich.
My tady napriklad mame tezce nemocnyho souseda, kterej ma doma umelou ledvinu. Tak jsme mu jeste s jednim kamaradem zaridili v baraku "nemocnicni pokoj" aby ten kram mel kam dat a obcas se i s dalsima sousedama jdeme zeptat, jestli neco nepotrebuje......

chtěl bejt volnej jako pták...nechtěl se vázat...nechtěl děti, které by mu bránili v rozletu, nemaje manželku - pouze družky - nemá ani švagry a švagrové, neteře, synovce a podobně. No vždyť si přečtěte ten "popis". Nejdůležitěujší je pro něj "nepelichající oháňka" - no k tomu není co dodat. "Tlama s náhradkou " patrně znamená, že nemá svoje zuby...tzn., že u zubaře nechává majlant. Viditelně nehledá práci, nebo výdělek...hledá pahní /zase - nemělo by to v tom případě jedno, zda pomoc poskytne paní nebo pán?/, které by se hlavně pověsil na krk. On sám nehodlá poskytnout vůbec nic....alespoň se o ničem nezmínil. Ani o kamarádovi, či o kamarádech se nezmiňuje......kde do teď žil? Na MaRSU? nEVÍM, JE MI HO SICE LÍTO ale osobně bych se od takového člověka držela co nejdál.

a treba je to uplne jinak. Treba by na tom oba financne tratili, kdyby byli vziti. Treba jen diky tomu ze nemuseli platit najem tak nejak vyzili. Treba ten pan je proste v domacnosti ten typ co spali i caj. Treba si ani nedovede presdstavit zit s chlapem. Treba je velice uzkostlivy na poradek a boji se tam mit nekoho kdo by mu tam pil, kouril. Tech mozna je daleko vic.Je to tezke kdyz je clovek sam a je nemocny. Jerry o kterem se zminuje Mikin ma aspon zenu, ktera se o nej stara a syna, ale jsou lidi kteri opravdu nemaji nikoho. Jako byl treba Honza.

a ty sám sebe považuješ za potřebnýho nebo nepotřebnýho? A podle jakých kritérií se to určuje? Jako - jak hodně se "musím snažit", abych náhodou nebyla nepotřebná?

Ach jo, jak málo je empatie mezi lidmi, jak málo ohleduplnosti... Je to smutný.

Krakonoš to docela dost přehnal, když toho pána označil de facto za svini, ačkoli o něm nic neví. A to s tou nepotřebností je taky nesmysl, aspoň takto podáno. Kdo z nás je takový arbitr, aby si mohl dovolit to určit? Většina z nás je pro někoho potřebná a pro jiné nepotřebná.

Ale jak to myslíš s tou empatií a ohleduplností? Já si nemůžu pomoct, jsou věci, které na mě působí a dost, ale z tohohle článku mám falešný pocit, právě proto, že si tu empatii a ohleduplnost podle mě snaží vynucovat, ale čouhá z toho něco jiného.

ale ta paní s nm žila...takže si to představit dovedla. ale on si ji prostě nevzal...to chlapy dělají, jak slyšej o svatbě, tak se osypou. Fakt je, že kdyby se vzali, nikdo by finančně netratil....byli by dva, on by měl zýázemí a mohl třeba ještě pracovat...nebo se starat o technické věci. Každopádně by dneska tyhle problémy řešit nemusel. Ale chlapi prostě na budoucnost nemyslí.Ale škoda mluvit......přečti si tu nabídku...on vlastně nenabízí nic. Absolutně nic!!!!!Naopak, on čeká, že se o něj dotyčná bude starat....o shookání nemluvě.

není možné koláč zároveň sníst i si ho nechat.

Tudíž mít zároveň vdovský/vdovecký důchod a výhody manželství.

I když chápu, proč to někdo udělá/neudělá, tak tohle zůstává holým faktem.

já jsem nevoznačil toho pána. Já jsem řek, že jsou i lidi nepotřebný. Zhruba stejně potřebný jako klíšťata, ovádi a komáři. Prostě sou. Pochybuješ vo tom?
A já tu fakt nejsem vod toho, abych určoval, ten jo, ten ne, nic takovýho jsem neřek. Vod toho je pánbu. Já jen řikám, že když jsi laskavej člověk, kterej celej život myslel taky na druhý a něco pro ně dělal, a to né proto, aby za to něco dostal nebo aby ti byli vděčný, tak se šance, že skončíš jako nikým nechtěná nepotřebná vobtížná "biověc" dost snižuje - nemyslíš? No, souhlasit nemusíš. Btw, co myslíš, ta "maminka", co strkala svýmu klukovi napínáčky do botiček, asi aby neměl plochý nohy nebo co, nebo ta druhá, co svýho kluka radši zabila, než by ho dala tátovi.... jsou "potřebný"? Budou z nich potřebný nebo nepotřebný důchodkyně? Budou mít kolem sebe dost milujících lidí, přátel, rodinu, který jim pomůžou, až jim bude ke konci ouvej? A bude ti jich líto? Fakt??? Uvádím schválně hodně extrémní příklady, aby bylo jasný, jak to myslim.
A pro Míšu - je úplně u prd*le, za jak potřebnýho či nepotřebnýho považuju sebe sám já, ty sama sebe, nebo kdokoli jinej. Důležitý je, jak nás vnímá naše vokolí, naši blízký - ptej se jich. Tady neplatí žádná stylizace, internetový chvastounství, tady si může každej honit triko, jak chce - interakci s vostatníma tím nevovlivní, platí jen reálnej život a reálný skutky. Takže tvoje votázka je zcela nesmyslná. A empatie? Nepotřebuju používat empatii vůči všem bytostem. Necejtím žádnou pozitivní emoci ani soucit s lidma, který se například provinili "zločinem proti lidskosti", zločinem na dítěti atd. Můžu si ten luxus dovolit - nejsem totiž Ježíš a nepotřebuju si na něj hrát. Pac a pusu.

Taky bych to videl jako Krakonos. Podle nejakeho clanku na internetu situaci neposoudite a tak i v tomto pripade zustane jen u vseobecnych uvah.
Ja znam lidi, kteri tem okolo sebe pomohli, kteri zili cestne a kteri si v pripade nouze pomoc zaslouzi. A ti take tu pomoc vetsinou dostanou. I ode me.
A pak znam take line, zlodejske darebaky, kteri se dozaduji pomoci hlasitym krikem. Tem vetsinou pomuzou (nedobrovolne) danovi poplatnici prostrednictvim uredniho simla, kterej je prilis blbej na to, aby mohl veci spravne posoudit.
To jsou ovsem extremy. Ale kdyz u nich zustaneme, tak muzeme s jistotou rici, ze Matka Teresa na socialce rozhodne brecet nemusela.

odpíchli se od konkrétního tématu článku a psali obecné postřehy a názory. Nemůžeme spasit celý svět, ani není potřeba být bezcitný, to je jasný. Pokud to je tak, že čím kdo zachází tím taky schází jeho věc, ostatních je mi líto a když můžu pomůžu. Takže tak.

je to zvláštní,ale jsem celkem považována okolím za až dost "empatickou",ale slzu ni rozhořčení jsem u případů, které tu nadnesl Krakonoš, necítila. Nechápu potřebu postihů hlídači,který měl hlídat vězně.. Pokud vězeň sám cítil, že má důvody k ukončení života?! Proč ne? S vinou se těžko žije a se strachem z trestu ještě hůř.. V podstatě mě víc děsí empatie a úzkostlivé chránění těch, kteří mají být vlastně potrestáni.. Je mi nepříjemné, že někdo zneužije, ublíží , zabije a má být chráněna jeho identita a ostatní nejsou varováni,když se přestěhuje do jejich těsné blízkosti? Nevím.. A nepotřební lidé bohužel jsou.. I když bych si netroufla je sama určit..

.

že nemám právo vidět tvář člověka, který byl usvědčen ze závažného zločinu. Začíná mi vadit i to, že nesmí být zveřejněn obličej kluků pod 15 let, kteří přepadávají bijí a okrádají seniory. Jak daleko půjde jejich ochrana ? A co jejich rodiče ?

ten pripad kluka z Krupky. Jestli jste ho nedostali...# Překvapilo mě, že ve čtvrtek vynesl odvolací Vrchní soud v Praze
> # # # rozsudek, podle kterého sedmnáctiletý cikán z Krupky nepůjde sedět
> # # # na 10, ale jenom na 5 let do vězení. Nebyl uznán vinným za rasově
> # # # motivovaný pokus o vraždu, znásilnění, vydírání a loupež. Dopustil
> # # # se "jenom" Vydírání a znásilnění.
> # # # Považuji to za lidské i profesní selhání vrchního soudu. Jsem
> # # # rozhořčen tím, jak se soudní vrchnost vypořádala s rasistickým
> # # # vražedným útokem. On totiž vrchní soud za takovou "maličkost" nebude
> # # # přece cikánského vraha soudit jako vraha. Přitom sedmnáctiletý
> # # # cikánský útočník ještě s jedním mladším cikánským klukem málem
> # # # ukopali k smrti dvanáctiletého chlapce jen proto, že ho náhodně
> # # # potkali a proto, že "byl bílej". Jen shodou štěstěny chlapec přežil.
> # # # Jenom IQ 111 mu pomohlo, že se zorientoval a došel si pro pomoc.
> # # # Chlapec byl mlácen, kopán, sexuálně zneužit, okraden.
> # # # Trestní senát ústeckého krajského soudu správně posoudil tento útok
> # # # jako rasový, a jako pokus o vraždu. Bohužel, vrchnost v Praze má
> # # # jasno. Když obětí není Rom nebo cikán, ale je naopak útočníkem,
> # # # raději případ posuzovat opatrněji, aby se o vrchnosti neřeklo, že je
> # # # proticikánsky zaměřena, a nelétali potom na koštěti kolem vrchního
> # # # soudu aktivisté za všelijaká práva s bičem v barvách EU.
> # # # Dvanáctiletý chlapec měl tu "smůlu", že do něho oba útočníci
> # # # nebodali. Protože v takovém případě se lépe prokazuje, že bylo jen
> # # # shodou náhody, že rána nožem nešla kousek vedle - a přišla by smrt.
> # # # Když "pouze" do něho velmi dlouho kopou a mlátí ho, raději mávne
> # # # soudní vrchnost rukou, a smete pokus vraždy ze stolu?
> # # # Jo, kdyby chlapce skutečně ukopali k smrti, a zemřel by na vnitřní
> # # # krvácení, to by asi cikánskému útočníkovi trest příliš nesnížili ...
> # # #
> # # # Naskýtá se závažná otázka. Jak dlouho a kam až budeme této komunitě
> # # # ustupovat?! Tak totiž hodnotí rozhodnutí vrchního soudu mnoho občanů
> # # # na severu Čech. A já také.
> # # #
> # # # Jaroslav Doubrava, senátor Parlamentu ČR ........................
> # # #
> # # #
> # # #
> # # #
> # # # Téměř doslovný přepis výroku předneseného předsedkyní trestního
> # # # senátu v listopadu 2010:
> # # # "...dne 29. 4. 2010 v době od 13.00 hod. do 16.30 hod. poblíž
> # # # nádraží ČD Bohosudov v obci Krupka ... jej odvedli k Unčínskému
> # # # potoku a odsouzený pod pohrůžkou zbití jej donutil, ač věděl, že je
> # # # mu 12 let, aby si klekl a sál mu pohlavní úd, také štípl
> # # # nezjištěnými kleštěmi poškozeného do malíku ruky proto, že nechtěl i
> # # # jeho nezletilému spolupachateli sát pohlavní úd.
> # # # Nakonec to ze strachu poškozený učinil a musel spolknout jeho
> # # # ejakulát, následně mu nařídili, aby se plazil, svlékl do slipů a
> # # # vlezl do potoka, kde musel dělat kliky, stojky, po první stojce jej
> # # # kopli do hlavy, aby další udělal o kus dál. Nařídili mu vylézt na
> # # # můstek vysoký 150 cm, strčili ho a on spadl do potoka...
> # # # na okraji pole mu odsouzený nařídil, aby běžel, zakopl a upadl na
> # # # zem, tak i dvakrát učinil, nejméně třikrát chlapce vzali za ruce a
> # # # nohy, rozhoupali a z výšky ho nechali dopadnout na zem. Poškozený
> # # # musel nejméně dvakrát zvednout dřevěnou desku 1 x 1 m, tloušťky 2
> # # # cm, váhy 1,5 kg a pustit si ji na hlavu, podráželi mu nohy.
> # # # Následně v úmyslu jej usmrtit ho společně fyzicky napadli střední až
> # # # velkou intenzitou tak, že jej bili pěstmi, šlapali na něj, kopali do
> # # # žeber, hlavy a dalších částí těla, v průběhu napadení se jej mladší
> # # # útočník zeptal, "zda ví, co dělal Hitler za války s cikány v
> # # # koncentráku, že to budou dělat s ním, protože je bílej, "musel se
> # # # opřít o strom, sundat si slipy a tepláky a švihali ho páskem s
> # # # kovovou sponou na holé části těla i do zad, udeřili jej klackem do
> # # # zad a tímto jednáním poškozenému způsobili zlomeninu 7. žebra vpravo
> # # # se zavzdušněním pravé pohrudniční dutiny, nalomení 10. žebra vlevo
> # # # se zakrvácením levé pohrudniční dutiny, trhlinu sleziny s krevním
> # # # výronem, pohmoždění levé ledviny, pohmoždění břišní slinivky a
> # # # jater, tržnězmožděnou ránu pravé čelně-temenní krajiny hlavy,
> # # # mnohočetné pohmožděniny trupu, hlavy i končetin, při pohmoždění
> # # # svalů prodělal i mírnější formu tzv. crush syndromu... Musel být
> # # # hospitalizován od 29. 4. 2010 do 13. 5. 2010 v Masarykově nemocnici
> # # # v Ústí nad Labem, z toho 10 dnů na jednotce intenzivní péče...
> # # # Také prodělal akutní reakci na stres, která přešla v poruchu
> # # # přizpůsobení a posttraumatickou stresovou poruchu ... i v
> # # # současnosti musí pravidelně užívat antidepresiva..."