Poslední dobou mám nové denní heslo. Tedy jde o větu, kterou používám čím dál častěji v souvislosti s otázkou, jak se mám a co dělám. Já nestíhám! A vy? Taky tak nestíháte? A to ještě před rokem jsem si pochvalovala, jak je to na mateřské parádní.
Jak mám spoustu času a můžu si tak užívat všechno, co jsem dřív nemohla, nestíhala nebo jinak netentočkovala. Tedy v rámci možností slučitelně s péčí o miminko. Miminko vyrostlo, má dva roky a kousíček, dělá nám jen samou radost. Z malého batolátka se stal bezva parťák pro všechny možné psí i nepsí kusy, už to není jen prtě, ale malá slečna, která ze všeho nejraději dělá všechno to, co dělá maminka. Případně tatínek, starší brácha, starší sestra, a když nejsou jiné zdroje kopírování, tak vezme zavděk i psem. To pak dělají psí kusy oba dva a já mám co dělat, abych tu super dvojku nějak ukáznila.
Ale k věci. Za poslední dva tři měsíce jsem nabyla poznání, že mám strašně málo času, že dny mají málo hodin a týdny málo dní. Víkendy máme schované pro tatínka, vrátí se nám z práce vždy v pátek, a v pondělí už zase hurá pryč. Takže víkendy schováváme pro takové ty společné zájmy, činnosti, potěšení, společné koníčky. Takže o víkendech jezdíme na výlety všude možně i nemožně na kole i autem, na výšlapy po horách, lesích, na autosrazy, obrážíme ZOO i rozhledny, přehrady, hrady, zámky, zříceniny, jeskyně, nejvšší vrcholy nebo propasti. Prostě rodinné výlety.
Přes týden si to užívám s malou sama. Problém je v tom, že ten týden nějak moc rychle uteče. Jsem člověk kreativní, a s internetovou dobou je to jako mor. Spousty návodů, nápadů a tipů máte denně k dispozici, stačí jen zabrousit na ty správné stránky a posedlost je na světě.
Začala jsem korálkováním a to jen proto, že jsem si nemohla vybrat ty správné, co jsem potřebovala. A tak jsem si řekla, že když to zvládla tamta paní a tady ta paní a tahle taky, tak to musím zvládnout i já.
Tak jsem ke svému kreslení a psaní přidala jednu úžasnou relaxační činnost, a ještě mně prospěšnou, protože si tak udělám přesně to, co chci a potřebuji.
Začalo to nevinně jedním náramkem, naušnicemi a náhrdelníkem, a pak už to šlo dál. Jednu techniku jsem zvládla, hup a rukavice ve formě jiné techniky ležela u mých nohou. Hupky dupky a začala jsem drátkovat a tepat drát. Šup měděný. Hup z nerezu.
Obyčejné korálky mi přestaly stačit. Sem s minerály a polodrahokamy. Paráda, tak tohle je něco. Říkají tomu tiffany a je to vlastně vitráž. Sklo. To už je něco. Tam se člověk už může pořádně rozparádit. No a když není doma ještě bruska na sklo, tak aspoň zatím falešnou vitráž. A když nestihnu do vánoc udělat andělíčky do oken ze skla, tak si je udrátkuju.
Mezitím ještě nějaké to pletení a háčkování, malá potřebuje čepičky, rukavičky, šály, svetřík. Vlna už čeká v šupleti. A mezitím ty běžné domácí práce. Vaření, praní, úklid, vylepšování bytečku.
Ještěže existují pomocníci, co vyperou, umyjí, vysuší, upečou a podobně. Nejnovějším snem se mi stal robotický vysavač. Každá minuta ušetřená je dobrá.
S malou chodíme na výtvarku. Je to vlastně takový nějaký kříženec mezi cvičením, zpíváním a výtvarničením. Ale důležité je, že ji to baví, je tam s ostatními dětmi, maminky se taky vyblbnou a některé nápady by nás samotné asi nenapadly. Jo, člověk se neustále učí. Taky oceňuji, že případné rozlité barvy, lepidla či pomalované stoly jsou v dílničce a ne doma v obýváku.
Pak taky člověk musí nakupovat, což je vždy záležitost tak na dvě hodiny a více, půl hodiny cesta tam, půl zpět a mezitím než se obejde celý supermarket, než se odtrhne dítko od toho nejzajímavějšího regálu a než se kromě potravin stihnou nakoupit i jiné věci, vyzkoušet oblečení, vybrat nové korálky a komponenty, knihy, mapy atd., to prostě nejde zvládnout za deset minut jako u nás na vesnici v krámě, kde nic není a vždycky není to, co zrovna nejnutněji potřebujete.
Ve středu chodíme do akvaparku, vodu milujeme obě, v minulých životech jsme musely být vodnice.
Chodíme tam celá naše mamimimiparta. Jednou až dvakrát měsíčně sraz mimo akvapark, jak děti rostou, tak postupně hledáme místa, kde se můžou vyřádit, jezdíme na výlety společně. To vždy v týdnu.
No a samozřejmě že jsou na programu dne ještě procházky se psem i bez psa, nějaké to hraní na písku, když je hezky, v létě koupání, sbírání hub, procházka po vesnici od zahrádky se psem přes zahrádku s kočičkama, až po vrcholný hřeb programu, což je ohrada se slepicemi a někdy i na druhé straně vsi zahrada s husami, moráky a další drůbeží.
Tak to jsem popsala takové pravidelné činnosti, které máme. No a k jádru pudla. Tohle je jen trocha z toho, co mě baví. Nemám vůbec čas na další koníčky, které jsem měla předtím a po kterých se mi děsně stýská.
Chtěla bych mít čas na čtení. Na malování. Potřebovala bych víc času na korálkování. Potřebovala bych ohromný čas navíc na vitráže. Nutně musím mít tak dvě až tři hodiny týdně na cínování.
Potřebovala bych tak čtyři až pět hodin týdně na šití z rokajlu. A to nemluvím o tom, co mě ještě dalšího láká. Kam všude bych se chtěla podívat. Jaká krásná zajímavá místa u nás v republice bych chtěla navštívit. Kam všude bych se chtěla podívat v zahraničí.
Kolik nádherných míst bych chtěla vidět a vyfotit si je. No a kde je čas na mé milované fotografování? Kde je čas na zpracování té spousty fotek, co už jsme udělali?
Prostě najednou mám pocit, že jeden život by mi na to nestačil. Že nestihnu ani polovinu z toho, co jsem si všechno naplánovala a vysnila. A k tomu všemu potřebuji ještě několik hodin týdně pro své přátele a blízké. Kde ho mám brát? Kde je nějaký volný čas? Kde se dá sehnat? Večery jsou strašně krátké a noci ještě kratší.
Tak volný čase, kde tě mám?
Kam mi neustále utíkáš?
Pavla - Vodoměrka
A to nemám zdaleka tolik aktivit jak ty 
Ale s tím časem navíc ti asi neporadím,to musíš hnát vejš Co se týče tvých nádherných korálků,myslím,že je to dobře využitý čas,moc se mi líbí Vždycky čekám jakou další techniku vytáhneš z rukávu Taky mne moc laka vitraz. Tak jsem aspon udelala okynka do zadni zahrady "falesnou" vitrazi. Vypada to krasne, hlavne rano kdyz pres to sviti slunicko. No a taky by jsem chtela vyzkouset keramiku a praci se sklem. Ale to az se dva dcera. Pak zaberu jeji pokojik a budu mit dilnu. Anebo az se mi podari vyprazdnit garaz(coz asi znamena v pristim zivote).
Jenom ten cas je nepritel. Ja uz nemam cas odkladat veci na 'potom'. Ma dcera je velka uz davno a lepsi to uz s casem nebude. Neprijemny znak pribyvani let je, ze cas se zrychluje. Nevim co na to fyzici, ale ja presne vim, jak rychle mi den utece. Co ja by jsem dala za nejaky den, kdy by jsem se nudila...
Korálky pěkný. MÓda se vrací.
Odpověď psychologa je univerzální : "Milá paní, den má 24 hodin. A když nestíháte, tak si holt musíte přivstat..."
Tak doufám, že se pochlubíš nějakou fotečkou svých výtvorů... uděláme si tu umělecké okénko
práce mě zdržuje od koníčků - pletení košíků, patchwork, svíčkování, háčkování.... a to si opravdu přivstávám Jenže já sice nemám tolik činností jako ty, taky chodím do práce, že, ale nestíhám rovněž. Dny se podle mne smrskávají, stejně jako týdny, měsíce a roky. A maminka tvrdí, že to bude čím dál horší. Že v jejím věku se mi bude zdát, že dny jen tak profrčí kolem
a zelená souprava na poslední stránce mi padne k barvě očí, vlasů a pleti současně, sem s ní
Kde se to prodává?
Zrovna z koralku bych neusmodrchala nic, i kdyz jinak mne par technik take bavi. Ale ja je delam jen "zachvatovite", rovnez nestiham Doma mi rikaji neco podobneho, co ten psycholog: jo, to se nesmis divit, ze kdyz spis, prace se ti nakupi
Jinak naposledy jsem slovo končík slyšela tak někdy před dvaceti lety, kdy jsem se věnovala lukostřelbě a končíky byly ty umělohmotné potvory na konci šípů, co se tak hezky ulamovaly...
dá se spánek nahradit nějakým udělátkem?litrem kávy a sirkami v očích :-)
http://bluejane1.rajce.idnes.cz/Koralky_II/#IMG_4518-01.jpg toto je doslova svatební souprava pro nevěstu
taková jemná prácička Nezkoušela jsi to na Fler? Oblíbené stránky dcery, nakupuje tam dárečky kamarádkám a mně:-) navedla jsem ji tam, když jsem jí kdysi koupila náušnice s milovanými kočkami, budila pozornost, když se jí bibmaly v uších dlouhé černočervené číči.
Nenápadně ji navedu na tvé obrázky, třeba mi ježíšek nadělí :-)
S páječkou jsem to kdysi taky zkoušela, mám jizvičku nad kolenem na věčné časy. Nad druhém stehnu jizvičku od nůžek, když jsem se pokoušela šít si oblečení. Seděla jsem na koberci, stříhala podle střihu, vstala a nůžky mi visely z nohy. Též jsem pletla, nadýchané růžové věcičky pro dcerku. K něčemu malému jsem se vybičovala, myslím že k sukýnce, už si nepamatuju, vše ostatní skončilo jako šály.
Mně se taky líbí, když mi chlap vydělá na mé hobby
vůbec z toho nemám pocit neemancipace.http://bluejane1.rajce.idnes.cz/Koralky,_koralky,_koralky.../#IMG_7331-01.jpg
a tyhle http://bluejane1.rajce.idnes.cz/Koralky,_koralky,_koralky.../#IMG_7328-01.jpg
Jo a s tou neemancipací to vidím stejně...
Pristi vikend tu mame kazdorocni vystavy sperku, nemuzu se dockat. Kamarad tam bude mit stanek a spoustu krasnych veci, uz jsem si zas neco vyhlidla S privstanim to je pro me bida, zvlaste ted, kdyz uz zacina zima
Jsi sikovna, treba s tema naramkama, ja spise dratkovani
