To se nám toho v poslední době seběhlo.... Seběhlo se toho opravdu hodně, ale přiznám se, že tohle mne fakt "dostalo". Cestovní kancelář, která vznikla v Praze a nabízí zahraniční zájezdy a výlety pro plyšové hračky... Dost možná, že jste o tom slyšeli či četli: Zájemce si na webových stránkách objedná vybraný zájezd, zaplatí a pošle svého plyšáka do Prahy či do jiného města.
Tam ho pracovníci firmy nafotí, jak se dívá na nejvýznamnější památky nebo před nimi třeba obědvá. Nafocené snímky na CD a plyšák se potom pošle zpět majiteli. Plyšákům je pokaždé dokonce vystaven na zpáteční cestu i vlastní pas...
Základní zájezd stojí 90 EUR (2340 Kč). Náročnější zákazníci si mohou koupit speciální balíčky - např. za 150 EUR (3900 Kč) může plyšák obdržet v panoramatu Prahy i masáž a aromaterapii.
V přihlášce k zájezdu majitel také uvede, jestli jeho plyšák může jíst maso či pít alkohol, aby mu pracovníci cestovní kanceláře omylem při společném obědě plyšáků (který se také fotí) nepředložili nějaké nevhodné potraviny.
Pražská cestovní kancelář se zpočátku zaměřila na hlavní trhy, což jsou nejbohatší světové státy jako USA, Japonsko, Velká Británie, Německo a Francie, následovat prý bude Čína a další. Právě v těchto zemích je největší obliba plyšových hraček; a pochopitelně především i klienti, kteří mají na tyto netradiční zážitky peníze.
Nu, lidská bytost je hodně duševně složitá a dělá spoustu divných věcí. A je tu jen nová věc, na kterou nejsme zvyklí. Je spousta jiných divnějších věcí:
- Proč se někdo dívá, jak se 22 lidí honí za kulatou věcí po trávníku??
- Proč někdo koupí barvičky na plátně za několik miliónů??
- Proč si někdo sevře nohu do pevné boty, nasadí prkýnka a nechá se vyvézt na kopec, aby mohl jet dolů a znova nahoru??
- Proč malým holkám propíchneme uši, aby si do nich mohli pověsit kus žlutého kovu??
- Proč si někdo působí bolest a nechá si udělat tetování??
Ano, jsou na světě mraky divných věcí...
V tomto bláznivém světě, kde mají i kočky své psychiatry a hračky své hřbitovy, má tento koncept slušnou naději na komerční úspěch. Je to mediálně zajímavé, je to dostatečně střelené - obzvláště pro bohaté a rozmazlené Američany a Japonce, kterých jsou miliony. A ještě jedno: těchto cestovek pro hračky je na světě už povícero, takže ta pražská ani není první... Navíc je cestování plyšáků ekologické. Strčí se jich 20 do jedné tašky a už mažou do světa. Jejich doprava je nenákladná, na výletě nežerou, nespotřebovávají vodu, energie...
Na lidské blbosti se nejlíp vydělává - takže tomu fandím :-)
Poslali byste svého plyšáčka do světa?
Co třebas takhle podívat se na zajímavosti do Singapuru?
Poznal by nové kraje...
. 
taky mě postavičky před krásným objektem, v krásném prostoru ruší, ale fotím si je taky, jednou budu jen vzpomínat a protože mám ve vzpomínkách lidi, chci je mít i na fotkách. Mám je ráda, chci se na ně občas podívat, hlavně když nejsou poblíž, nebo si chci připomenout hezké společné chvilky na cestách s nimi.
Takže když si chci vychutnat krásu objektu, musím si k němu dojet, nebo si udělat fotku bez lidí, nebo si najít obrázek na netu.
Teď jsem si vzpomněla na sousedku
před lety chovali s manželem kozy, dcera fotila a dostávala od mamky pokyny: nééé, tátu nefoť, foť jen kozy, táto uhni se, ať může vzít ty kozy... :-)zvláštní kategorií jsou fotky s domorodci, ty si prohlížím moc ráda
Pokud jde o ty kozy, já tam nebyl, ale, kdo ví, Například kamarád, ač se v tomto bezesporu nemůže ani náznakem rovnat své ženě, říká hrdě, že má dvojky a zcela opomíjí svoji ženu, stojící vedle, která na sebe nemusí nijak upozorňovat a přesto každý vidí, že je na tom kvalitativně i kvantitativně i v této oblasti mnohem lépe vybavena a přesto se tím nijak nechlubí :-) Kdo ví, co chtěla fotit dcera . . .
jinak jsou vzácný chvíle, kdy je jakákoliv postava dokonce vítána na fotce něčeho, kvůli porovnání a představě rozměrů. Nedávno jsem tak fotil „největší kříž západní polokoule“ v TX, bez toho náhodou se přimotajícího se občana, který chtěl rychle uhnout a nepřekážet a já měl strašně málo času to zmáčknout i s ním, tak by porovnání bylo těžký :-)
Tak fotky říkáš s Punťou – je dobře, žes´ to řekla včas. Abych se duševně připravil. Až ten okamžik jednou přijde :-)))
Bezkonkurenční jsou Japonci, ti jsou jak mravenci - prostě všude, a když chcete nějakou památku bez nich, abyste si vzali noční vidění a šli tam o půlnoci, to spí, aby ráno mohli brzo vstát a běžet někam fotit.
Šok jsem zažila, když jsem jednu známou požádala, aby mi přeposlala pár fotk z Mauricia. Tak to byla paní na lavičce v parku, před hotelem, u zábradlí, pak s pánem na neidentifikovatelném zeleném místě a šlus. Tak to tedy...
