Byl jednou jeden mládenec, který měl bratříčka, staršího, prvorozeného. Jenže - jak už to tak bývá, sourozenci vždy k sobě nelnou láskou, ale občas i velkou nenávistí... A tak se ten mladší rozhodl tomu staršímu ukázat, zač je toho loket. Tehdy totiž ještě pevně platilo, že nejstarší bere vše. A, aby si pojistil, že ani jeho kamarádi a známí mu nebudou do ničeho mluvit, přibral do velkého tažení i je.   

      Stalo se tedy to, co se děje dodnes, když se někdo hodně moc chce dostat k moci: šmik šmik a jaký byl bratříček... Vzhledem k tomu, že byl (mládenec-osnovatel) bohatý, najal si na tuto akci tři zabijáky. Ostatně, i to se přeci děje dodnes.    

       Zajímavé ale je, že ač byl ten zavražděný pak opěvován, a stal se dokonce patronem svého národa, ten druhý byl velmi uznáván a respektován jako energický vládce a jako jeden z nejúspěšnějších mužů své země vůbec.  

     Ano, je to jasné, uhodli jste, jedná se o známé bratry Václava a Boleslava, naše slavné předky. Václava, který se stal patronem českého národa, a Boleslava, za jehož vlády se naše země velice povznesly politicky i ekonomicky, a který je často označován za skutečného zakladatele české státnosti.   Za Boleslavova třicetiletého panování se postavení Přemyslovců ve středních Čechách velmi upevnilo.  Boleslav pevně ovládal a řídil celou zemi.

     Svatováclavský kult se začal prosazovat již od konce 10. století. Kníže Václav začal jako světec reprezentovat a ochraňovat panovnickou dynastii, posléze se stal patronem celého českého národa. Jeho portrét s přemyslovským štítem a praporem se stal symbolem země i lidu, jméno Václav bylo chápáno jako synonymum pro Čechy a českou korunu.

      Václav se objevil na praporcích, na mincích, korunovační klenoty získaly přídomek svatováclavské a Václav se symbolicky ocitl i mezi Blanickými rytíři, aby s nimi vyjel v nejhorších chvílích národa.

P.S. Jak vidíte, v rodinách i v politice se nic nemění...

d@niela