Nemusíte být opravdu velké antikvární vykopávky, abyste si pamatovali, jaké to byly nervy, když vás vyklopil na stanici vlak nebo autobus a chtěli jste se dostat k veřejnému telefonu. Vím, že to byly vždycky strašné nervy. U telefonní budky byla fronta, a to až po tom, co jste strávili půl hodiny hledáním. Taky jste někdy přišli k budce, kde telefon nefungoval, nebo byla zvandalizovaná.
No, a pak vám možná došly mince a letěli jste si vyměňovat peníze. A to nemluvím o těch "pohotovostech", kdy jste ten telefon nenašli vůbec. Takže se prostě sdělovaly informace nutné a důležité, a když vám někdo řekl "Máte telefonát!", tak to zřejmě bylo něco ne příliš triviálního. Generace našich předchůdců by se tedy asi mimo jiné divily tomu, že si nosíme telefony po kapsách, kolem pasu, v aktovce, v kabelce, a na všech možných i nemožných místech, a vůbec že ten telefon je jen "individuální" že si můžeme volat kdy chceme a komu chceme a dokonce, pokud máme určitý dobrý plán od telefonní společnosti, tak i jak dlouho chceme, a hlavně: odkud chceme.
Dá se tedy říci, že strašně kecáme. Určitě pro vás není nic nového, že jdete uličkou jednoho z těch hypermarketů a najednou slyšíte: "Hele, tak jsem tady a vopravdu nevím. Představ si, že nemají tu jahodovou marmeládu, tak ti volám... chceš teda meruňkovou nebo malinovou?" Ještě jsem neviděla nikoho v obchodě fotit telefonem a posílat to, ale věřím, že se to taky děje. Nebo si zkoušíte tričko a z kóje vedle uslyšíte z jedné strany dívku, která popisuje přítelkyni včerejší rande. Z druhé strany můžete slyšet, co se dnes stalo u doktora, kdo vyzvedne děti, a co ta osoba bude dělat okamžitě, až dokončí výběr (nebo popřípadě nevýběr) šatstva. Vylezete na ulici a okolo vás přebíhají lidské bytosti s telefonem u ucha, a působí téměř nepříčetně. Určitě to znáte.
Co mne na tomhle ale zaujímá je ta typická lidská nátura. Tohle vím, protože jsem léta a léta jezdila na návštěvu rodičů, asi hodinu a půl od bydliště. Podle toho, jak dalece jsem byla unavená, jsem buď pospávala, nebo koukala z okna na míjející přírodu a městečka, což není nikdy nezajímavé, nebo dělala něco, co už dnes ve vlaku dávno, dávno nejde. Přemýšlela o posledních událostech mého života, nad svými problémy, a tak dále. Jistě to chápete. Prostě se dělo něco absolutně neuvěřitelného - bylo absolutní TICHO. Tu a tam se někdo bavil, ale TIŠE. Hlasitý člověk dostával "káravé" pohledy.
Musím se tedy svěřit s něčím, co jsem zjistila pouze ze zkušenosti: lidi se strašně rádi vytahují nad druhými, pokud tedy můžou. Když jsem jednou měla volno a vyjížděla až v pondělí dopoledne, byl vlak úplně nabitý. Takže kdybych jela v pondělí dopoledne, tak uslyším přibližně tohle v nějaké z mnohých variací: "Prosím tě, řekni moji sekretářce, ať všeho nechá a okamžitě volá toho a toho. Je to nezbytné. Ať mi za 10 minut zavolá, já jsem teď ve vlaku, ale přijdu asi za 45 minut. Řekni jí, ať svolá schůzi a pak udělám rozhodnutí podle situace".
Takovýhle podobných hovorů je ráno hodně. Prostě boss přijíždí do práce (samozřejmě později) a oznamuje se. A vy, úplně nevinné oběti, musíte vědět, že je "někdo", a musí to vědět skoro celé kupé a on to všechno musí přeřvat, dobrovolně a rád. Já osobně jsem tomuhle neunikla ani v práci (na WC, která jsou na chodbě), protože se do umývárny chodí lidí často vybavovat, čili nedělají hovory na úkor zaměstnavatele, že. V restauraci to občas taky kolem vás zvoní, lidí se omlouvají, zvedají se, nebo tzv. "textují".
Prostě je všechno hned, okamžitě, a jestli člověk někdy mluvil hodně o sobě samém, tak je to na mobilu, protože neustále oznamuje kde je, kde bude, a kdy přijde a to někdy mnohokrát, tedy popisuje i že se blíží. Je to velké štěstí, že už jsou dnes ty mobily malinké, protože kdybyste na veřejnosti vytahovali ty původní kilové vysílačky, tak by ten pohled nebyl daleko od blázince. Vaše malá holčička může k Vánocům dostat růžový obal na telefon posetý "diamanty" nebo s obrázky Mickey Mousea. Ale možná, že byste malé holčičce asi vlastní telefon nekupovali, v čemž můžete být brzo taky rarita.
x x x
Mimo jiné se stala jedna velká historická událost. V zemi je první generace, která se narodila na svobodě. Možná, že je ještě brzo říkat, jaká asi může být, neboť se zrovna dostává z plenek tzv. "závislosti", ale podle všech ukazatelů, je naprosto jiná. Na sto procent si myslí, že ti "staří" jsou "blbí", a že to všechno dokážou lépe. (V tom se ale jejich generace neliší od předešlých). Co spolu mají ale všichni společného, je právě to jejich generační údobí, což se samozřejmě týká nás všech - jsme v nějaké skupině volky nevolky. Určitě jim věnují hodně pozornosti ekonomové, neboť přeci ti "staří", z poválečné generace, už zrovna odcházejí - a ti rozhodně tehdy nestáli před ruskými tanky s telefony v kapsách; a jejich budoucí "velcí vedoucí" se ještě narodili do socialismu. Je ale jasné, že tato generace je první, která vyrůstala s počítačem v jedné ruce a s mobilem v druhé, a také první, která je spíše více u počítače, než u televize.
x x x
No, a pokud je nechytne policajt, tak za volantem budou asi taky na mobilech - tak jako je někdy mnoho jiných. Trestné netrestné, jeden se musí modlit, že ho někdo z toho důvodu nepřejede. Člověk si ale někdy nemůže pomoci. Jednou jsem jela narvaným vlakem, kolem mne hluk a štěbotání mobilů, a taky jsem volala. Jenže - ty mobily někdy zlobějí. „Prosím tě, můžeš mluvit hlasitěji?", ptají se mne na druhém konci. „Ano", řvu já, „slyšíte mne teď?"
„Ano, ano, slyšíme", křičeli moji spolupasažéři přede mnou, za mnou a přes uličku...
HankaG.
Mobil zná, kalkulačku viděl prvně. Má to tlačítka a displej, tak je to telefon. Když to má tlačítka a nemá to displej, je to dálkový ovládání :-)
Ještě jsem neviděla nikoho v obchodě fotit telefonem a posílat to, ale věřím, že se to taky děje.
Děje. Probíhá to asi tak:
já: vidim moc pekny svetrik, napis zda chces a barvu-cerna,lila,bila,bezova..? (posílám fotku v mms)
ona: hm, docela pekny, ale asi ne,dik
já: ok
ona:
...hele...ne ze si ho koupis
...co je? pis
...ty sis ho koupila!
...koupila?
...v tom pripade chci taky.
...
já: ale nic jsem si nekoupila, prohlizim knizky u kanze, nedivam na mobil
ona: aha
...
...a mne jsi ho teda koupila?
--------
nebo:
já: vysly dve od XY, nevis zda mame tuhle? (posílám sms s názvem)
ona: nevim, vim zes ji cetla, ale mozna byla pujcena
já: tak se podivej do knihovny
ona: nejsem doma
já: aha, tak nic, priste
ona: tak mi posli fotku, vybavim si podle obalu
...
ona: ne, tu nemame,mame modrou a bilou, ale tuhle zelenou ne
já: tos mi pomohla
ona: psala jsem ze nejsem doma, nepamatuju si nazvy vsech tvych knizek
já: tak se necil..jen aby tu modrou nebo bilou nevydali ted v zelene
ona: no a, tak budes mit darek pro babi, ona zelenou rada
-------
Vadí mi očekávání druhých, že kdo má mobil, má za povinnost být vždy dostupný. Kolik lidí pudí to, že občas neberu telefon, mám vypnuté zvonění nebo celý mobil, to je neuvěřitelné. Přitom na zmeškané hovory ze známých čísel vždy volám nazpět. Kolikrát jsem už slyšela "co kdyby se něco stalo?" a odpovídala "tak se to stane i když budu viset na mobilu, jen se to dozvím o trochu dřív, nic se tím nezmění"..."ale stejně, na co ten mobil máš, když ho vypínáš, tlumíš, necháváš v autě atd."..."mám ho na co potřebuju"
Fakt nevím, proč bych měla ve vaně ležet s mobilem na ručníku, abych si případně mohla vyslechnout, že koncert byl fajn a přečíst, že někomu se připálil štrůdl.
A přesto, že každý má telefon, tak lidi nezavolají, že jedou domů o den dřív a nezavolají...
Jo - a jahodovou marmeládu teda taky mají pořád...
Myško, takhle vnímám mobil taky - nutné spojení. Popovídat si naživo nebo přes net. Jenže se mnou si chce dost lidí jen tak pokecat, a protože jsou to lidi většinou normální, tak na ně nechci být příkrá a strohou řečí dávat najevo, že nemám náladu na potlach. Tak si prostě vypnu občas zvonění včetně vibrace a za 2 hodky třeba mrknu na telefon, kdo volal a volám - někdy - zpátky.
Nejbližší už to znají, ostatní si holt musí zvyknout
My jsme doma jen 2 pes...http://www.reflex.cz/clanek/kultura/38615/budoucnost-ceskeho-humoru-ma-prusvih-a-riskuje.html
Protože pána neznám, nevím, ale zkusit bys to asi měla
To se samozřejmě lehce vytahuju, takhle na dálku, když nehrozí, že mě neználek otčenáška načapá na švestkách mojí neznalosti.
Mrknu na něj i proto, že jsem se zarazila při přečtení data narození. Jen 30? 30??...objevuju u sebe odporný sklon lehce podceňovat lidi, co mají v datu narození na třetím a čtvrtém místě vyšší číslo než 75, lidi s osmičkou beru jako děti, protože osmičku v narození má i moje dcera...Nevěř nikomu nad 30 se obrací a to znamená, že stárnu.
Pochopitelně jsou výjimky, např. mé děti s osmičkou a devítkou na třetím místě. Tolik hlubinné moudrosti, vhledu, empatie, citu je škoda předhodit protřelým životem osekaným podvraťákům nad 30. Jen díky této náloži můžou vydržet se svými méně obdařenými kamarády a spolužákz.
Z toho všeho plyne, že je na čase přečíst si zase něco od někoho takového. Když u čtení zapomenu na jeho datum narození, znamená to, že jsem se polepšila. Nebo je to fakt spisovatel :-)
Každopádně, dík za tip.
HankoG, díky, nepíšu líp, píšu jinak. A dlouze, až moc.
