1. umím
2. moc ne, já si musím dát po jídle pivo
3. ano i několik let

ale vůbec je velmi důležité jak jsou ta vína zpracovávaná. Nejlepší vína jsou biodynamická, kdy už od počátku vinař nepoužívá žádnou chemii na hnojení ani na zpracování vína, kdy z toho vína cítíš vůni půdy v které rostlo, cítíš slunce pod kterým zrálo, na etiketě je psán rok slizně a jméno vinaře, kde víno zrálo. Taková ta stolní vína bez ročníků jsou vína nepovedená, která měla vždy nějakou výraznou chybu a tak se vzájemně spojují, aby se ta chyba trochu potlačila, prostě vína denně ke stolu, k jídlu, vína která nejsou drahá. Ale pokud si chceš opravdu vychutnat dobré víno, tak je nutné sáhnout hlouběji do kapsy a vědět kam ho jít koupit, kde ti poradí, nejlépe nějaké vinotéky, kde by měl být sommeliér, co opravdu ví co prodává, dokáže poradit jaké víno ke kterému jídlu je dobré.....
Protože vína mají různé odrůdy, vyrůstají v různých terituárech, mají různý způsob výroby, vyrůstají pod jiným sluncem ......Každá země má prostě svou chuť

já vždycky piju s Jardou, Radkem, Jitkou, Alenou....

Ale to asi ano, ovšem na klasickou žízeň a spláchnutí jídla, pokud to nejsou švetkové knedle, je nejlepší ten vitamin B.

Vydržíme, ale ne několik let. Číháme na vhodnou příležitost, jako svatba, narozeniny, Svátek práce nebo Silvestr.
To máte jako kamnarád - zakopal na zahradě litrovku domácí slivovice, že ji otevře na svatbu své dcery, když tato ještě trčela v zavinovačce. To víte že flašu nenašel, až o mnoho let později, když předělávali plot...

jsou vína která jsou vhodná na skladování a čím jsou starší, tím jsou lepší, prostě se stále vyvíjí, samozřejmě se tím vyvíjí i jejich cena. A jsou vína která mají doporučení vypít je do určité doby, pak už se nijak nevyvíjejí. U vín se mění nejen jejich barva do 5ti let jsou červená vína taková bordová a od 5ti let nahoru nabírají takovou cihlou barvu, víno by mělo mít jiskru ve sklence (ne kalné, ne pěnu), když ho ve sklence roztočíš a postavíš, vidíš jak je alkoholické, pak je důležitá jeho vůně, po čem voní a dále pak jeho chůť a tu má každá odrůda a každé víno odlišnou a specifickou.....stejně tak i vína bílá ....

Pepino to napsal z takové té chemické stránky, ale vína mají svou duši a charakter.

člověče, Ty máš znalosti, jsi dobrá. Kamarádka koupila při narození své dcery láhev vína, čekala dlouhých osmnáct let na otevření, pak zapili dceřinu plnoletost.

Jinak mě vždycky fascinovalo jaké názvy dokážou lidi pro různá pití vymyslet např. černoch v trávě, mozek,.. Už dost let jsem úplný abstinent , piju džus a minerálku při oslavách. Prvně jsem se opila o třináctých narozeninách Buškem z Velhartic /bílé víno/, pak jsem bědovala, že se mi zeď nechtěla uhnout.

ale občas bych si sklenku vína dala ráda, jenže s léky se to prostě nedá.

Neumím. Teda ne že bych se zmazala pod obraz, ale neumím si vychutnat alkohol - prostě mi nejede a nemám z něj příjemné pocity, asi nějaká chyba v biochemii Naštěstí tam, kde se popíjí alkehol, mívají většinou i zmrzlinové poháry Když pominu sklípky a echt hospody (tam zas mívají žlutou limču a tatranky).
Víno doma vydržím mít otevřené zhruba měsíc (když podlehnu dojmu, že situace víno nutně vyžaduje) - pak ten ocet vylévám. A tvrdej se nekazí.
O kombinacích jídla a pití mám velice mlhavé povědomí, ale prý se etiketa uvolňuje a k některým rybám snad lze pít i červené, aniž by sommeliér v restauraci omdlel nebo plakal, ale to si fakt nejsem jistá.

ale nakonec - když máš chut k rybě na červené - proč by ti do toho měl macessko nakonec nějaký sommeliér kecat, že...
Já jsem zase přišla na chuť nealko koktejlům - a ty jsou tak lahodné, že kdyby byly alko, jsem už na léčení.

pivo, ale dávám si ho fakt občasně a nejraději černé, ale víno mám obzvláště ráda, dáváme si ho malou sklenku k jídlu, máme v oblibě červené, ale v létě takové vychlazené bílé to je lahodné. Většinou je to tak, že k bílým vínům a salátům bílá masa a k červeným červené maso. Doma mám i jeden rozpis z Francie od manžela, konkrétně ke kterým vínům která jídla, ale ladíme to nějak pocitově. Ze zásady pouze suché, nejsou doslazovaná a neriskuji tím, že mi bude pak zle a víc si vychutnáš té opravdové chuti vína. Tvrdý alkohol nepiju, občas mě honí mlsná a dám si trošínku vaječňáku do kafíčka. Co je velmi dobré a sladké je "Pineau des Charentes" je červené i bílé a je to víno s koňakem, je to dobrotka, ale trošínku na chuť stačí.

Mio já jsem pracovala ve firmě, která dovážela vína ze Španělska a Francie, nevím toho tolik kolik bych chtěla, ale až příjde čas tak to doladím. Líbilo by se mi poznat při ochutnání vína jaké je to odrůda, jaké chuť, jaká země a jaký ročník......, máme pár úžasných sommeliérů. Chodili jsme hodně na degustace od ambasád, chutnala jsem vína snad z celého světa a velmi dobrá a také velmi drahá. Moc ráda na to vzpomínám. Také je dobré mít na dobrá vína dobé vinné sklo, to je velmi důležité.

Pro každého asi něco jiného. Já dávám přednost červenému a zřejmě je nás více. I v tomto příspěvku je uvedeno na prvním místě. A je pravda, že každá země má svou chuť. Sluníčko zřejmě ovlivňuje více věcí. A protože je dnes krásně (aspoň tady u nás), tak si ho holky užijte. Krásný jarní den s tou kapkou červeného - to nemá chybu.

S rozumem piju všechno kromě kafe, ale to mi dělá moooc dobře na žaloudek, hlavně po ránu. Konvička teplé slabší kávy z kávovaru, presovače, s mlékem, přímo pohladí žaludek.

S alkoholem jsem na štíru. Bohužel jsem mlsná i v tomhle. Víno tudíž zřídkakdy, protože se zřídkakdy dostanu k něčemu tak lahodnému, čeho bych vypila víc než půl deci se staženým hrdlem. Skoro všechno mi chutná kysele, hořce, trpce...A to opravdu nemluvím o vínu stolním, neřku-li krabicovém. Dostáváme víno od vinaře z Moravy, nemá mě rád, piju to jen jako vinný střik zatímco on roní slzy. Nevím proč, mně to chutná:-) a jídlu to piju docela často. Ledové tu a tam můžu, jako zákusek...k nějakému nahořklému sýru.
Každoročně nakupuji v jedné vinotéce vína v dárkových baleních pro naše partnery. Ráda pořizuji dárky, pečlivě, abych potěšila, a stejně postupuji i s těmi víny. Mám v adresáři poznámky k lidem co mají rádi, za ty roky už si některé pamatuji. Do jedné firmy dáváme dárky více lidem, majiteli nějaké pinot noir z Francie, jeho společník miluje portské, tak si nechám ve vinotéce poradit. Tam mě mají naopak rádi, protože přiznám, že jsem vinný barbar, teorie vína mě nebaví, je to pro mě nápoj a buď mi chutná nebo ne:-) Takže když kupuji, tak se orientuji jen podle rady zkušených, nebo podle ceny. Nezneužívají toho, asi, protože kdyby mi prodali předražené patoky, nedostávala bych - doufám - děkovné telefonáty, že sice dostal několik vín s novoročenkou, ale jen to od nás si berou domů na vánoce, ostatní rozdali ve firmě.
Domů víno nekupuju, ale většinou nějaký demižonek nebo sada vín ve sklepě je, což vítám, protože ho často liju k masům, pod maso.
Moc dobrá je malinová nebo ostružinová omáčka, ovšem višňová, dobré nebe, k biftečkům, krůtím medailonkům i k vanilkové zmrzlině, nebo k belgické čoko haagen dasz. To se rozvaří višně z mrazáku ve víně, nějaké hodně tmavé červené s ovocným buketem. Ke sladkému přidám povařit skořici (v zimě) nebo vanilku, posypu praženými mandlemi. Ke slanému přikápnu chilli. Obvykle si pochutnáme a pak to docvakne a ozve se "snad jsi tam nenalila to víno ze spodní police ve špajzu??!!", ale pozdě bycha v bříšku honit, že.

Když mne společenský takt občas donutí polknout kapku vína z přípitku apod, obvykle mi do deseti minut naskáčou fleky na krku. Čím nižší cena, tím více kyseliny, tím víc flekatím.

Tvrdého je plný bar, od jistého věku je láhev obdoba školní UHO - k jakékoli příležitosti a v jakémkoli množství, říkají si asi dárci:-) Já to vítám, aspoň je vždycky něco na dezinfekci - prevence cestovních průjmů, viroz, něco pro nečekanou návštěvu, taky se hodí jako první pomoc, když přijde sousedka že jí ten její zahnul, nebo když přišla druhá, že zmizel a dluhy nechal. Nebo když je třeba honem někoho podarovat vhodným dárkem...;-)
Na flambování dezertů taky výborné.
Mám ráda brandy do kávy, v zimě, pro zahřátí. Letos byla dlouhá zima, bylo třeba hodně brandy, abychom se zahřáli po příchodu zvenku.

Od nezřízeného pití mne odradily dílem moje zmlsanost (to co mi nejvíc chutná a současně mi nedělá fleky je jako obvykle drahé jako čuně, takže po trošičkách a to mne do náruče doktora Skály neuvrhne), dílem zkušenosti z dětství - příbuzného blízkého pod parou zříti, terčem jeho opileckých řečí býti a poté blinkati slyšeti - navždy téměř abstinentem býti.

1. Neumim, jeste jsem zadnej rozum nenasla
2. Ja to vim, ale muj zaludek ma na tenhle problem uplne jinej nazor a ten vehementne prosazuje, takze nekdy koncime bramborovou kasi sklenickou mleka a na to dalsi sklenku piva, nebo splachujeme rybu sladkou sangrii, atd...
3. Ano, lahev ginu vydrzela neotevrena asi 5 let, nezli prisel kdosi na navstevu a mel zrovna svetobol... od te doby uz se toho ginu zase nikdo nedotkl, nechutna nam.