Ahoj Daní, dnes ráno jsem se rozhodla, že je všude nějaká divná nálada; i na Kudlu dorazila, a já mám také takovou; jo a Iris jí také nemá nic moc, nejen že špatné zprávy nezvládám tak, jak je obvyklé - tedy se svým starým dobrým humorem a nad věcí, ale naopak, ony špatné zprávy cloumají mnou z kouta do kouta, tak jak chtějí. A tak to tedy ne! 

     Rozhodla jsem se tomu učinit přítrž a tak mě napadlo, že bys to mohla nějak podpořit. (Stejně beztak určitě nemáš do čeho píchnout :-))) Jsem si jistá, že jsi stejně nadšená jako já. Nevím ještě přesně jak, ale když dáme hlavy dohromady, určitě něco vymyslíme.  

     Říkala jsem si, že bych měla být příkladová a napsat něco lehkého a veselého, ale zrovna jako na potvoru mě vůbec nic nenapadá, všichni mě rozčilují, dokonce i maminka moje, trošku. Onehdá jsem tam zarazila, a protože se ze mne na nějaký čas stala slaměná vdova, tak mi takovým soucitným hláskem říká: "a není Ti smutno, nestýská se Ti ani večer???" A já na to, už je to lepší, večer mám v posteli kočku, menšího psa jako podložku před postelí a většího před pokojem a když jdu v noci čůrat, jdou všichni se mnou, je to úžasný hromadný zážitek."

     Maminka zbystřila, ona totiž nemá ráda zvířátka v posteli, v pokoji a u jídla, nesmím kypřit vidličkou květináče (alespoň před ní), protože  by u mne už nikdy nevzala sousto do úst, nesmím vyvařovat karburátor v hrnci na knedlíky a v míse na salát si rozdělávat štuk ... no je to těžký se udržet, co si budeme povídat, ale nechodí denně, tak se to dá nějak zvládnout.

     Tak tedy zbystřila, zdvihla hlásek a následoval vodopád: "Ty máš  kočku v posteli?!?!, Víš, jak je špinavá a těch nemocí, no Ty snad nejsi normální?!?! A psa v pokoji, no snad s nimi nejíš ještě z jednoho talíře, když už spolu chodíte čurat?!?!..." - no musela jsem jí včas zarazit (bůhví, co bych se o sobě ještě dozvěděla), že „normální jsem, že jí nechci lhát, to se maminkám opravdu nemá dělat, tak ať mě k tomu nenutí, ale abychom se tedy dobrali k jadérku a její původní otázce, která tedy spustila celou tuhle lavinu na mou již tak ustaranou hlavu, "tak mi tedy smutno není, kočka mi šlape v noci studenejma nohama po hlavě a nechce zaboha pochopit, že má místo dole na peřině, jak mi radila Ariana, že má spát, ne furt pobíhat, malej pes chrápe snesitelně a velkej nesnesitelně, připadám si jako bych měla v noci doma řádnýho chlapa, a to mi na ten pocit docela stačí".

     Pak jsem už raději jela, v obavě, že by maminka zase vymyslela nějakou záludnou otázku...

     No, to jsem trochu odbočila, jen aby sis udělala představu, jak to mám strašně těžký. Jako kdyby to už tak nestačilo... Manžel odjel, malej pes fňukal celý týden a chodil mi za patama, ze spaní hluboce vzdychal, tak jsme po večerech bulili hromadně, kočka mi začala čurat do postele, a když tam v závěru i nakadila, tak jsem se neudržela - já dobré srdíčko - a ona šla na mráz, celou dobu na mě koukala prosklenýma dveřma a koulela očima, dělala mňau mňau a já se musela koukat jinam, abych nevyměkla příliš brzo. Teď už se zklidnila a jsme v pohodě všichni, největší hrdina z naší rodiny je velkej pes, nese to statečně, mnohem víc než já a to jsem v téhle chvíli hlava rodiny, i když Ki by o tom asi polemizoval.

     Takže - já nevím, co třeba zřídit prozatímně nějaký Veselý koutek na Kudle - legrácky ze života, strandičky z kanceláře, nebo by každý mohl napsat, co se mu dnes veselého přihodilo. Neříkejte mi, lidi, že se ta naše česká sranda někam vypařila, to není možný!!!! Tomu se mi prostě nechce věřit.

    Každý si stěžuje, nadává na sníh, jak je ho moc a že už ho nemá kam odhazovat. Já ho neodhazuji, mám vyšlapané pěšinky a cesty o nějakou úroveň poněkud výš; jo starej dobrej offroad, je dobrej. Nebudu se dřít zbytečně a nemohu a nehodlám narušovat přírodní rovnováhu, až se ten sníh začne konečně rozpouštět, tak ať mám rovnoměrně zavlaženou zahradu.

     A nebo dát na Kudlu pravidlo, že - třeba jen do konce března - pak už to bude jistě dobrý, ať se tam píšou jen pozitivní komentáře a příběhy s dobrým koncem!!!! A také bys tam třeba mohla udělat šibeničku a ty nicky, co to nepochopí a nebudou respektovat, bychom tam mohli třeba virtuálně věšet, nebo tam dát špalíček se sekerkou, mohli bychom jim sekat hlavičky...

  Napadá mě třeba mamča, že by mohla mít rubričku: "vejšlechty naší rodiny", vždy mě to moc pobaví. Tak já nevím, asi už jsem vyčerpala všechny nápady, moc toho nebylo co?

     Musím jít něco dělat, doma mám rozkopaný sprcháč, funguju jako veřejná prádelna a žehlírna, skáču tu přes pytle s materiálem a nářadím, natírám si prkna na podbití zvenku kolem domečku, jdu si přeštukovat strop v uličce nad barem, okopat zbytky lepidla ve sprcháči a napenetrovat, ipu jsem už dala před kamna z venku, aby rozmrzla, zítra se tam navaří a hurááá - já můžu malovat pokojík, přiložím do krbíku a vyperu dalších 10 praček prádla, které po večerech vyžehlím, poskládané nacpu ve štůskách do čistých pytlů na odpadky a odlifruji zpět majitelům, aby se mi nezkrátily žíly.

      Taky dobrousím strop v dalším pokoji, abych tam mohla vymalovat, mám príma oranžovou barvu :-)))), to bude manža zírat, jak tu řádím, až se vrátí. Je to takový studený pokoj, tak ho trochu barevně oteplíme. Vatu do stropu jsme už se Šikulkou nacpali. Manžel to chtěl nafotit, ale já si říkám, není nad řádné překvápko. A také mám prima zelenou olivovou na bar:-)))) Tak konec legrace a vzhůru do práce.  

 pa pa,

Tvá Inka z Kudly

No, já nevím, jestli je to veselá historka, : Vodoměrka

ale dnes ráno jsem jako každý čtvrtek vyrazila směr naše velkoměsto do cvičení (a jak jsem byla zblblá po pár probdělých nocí se zoubky, po včerejší alergické reakci na mesocain, který mi nikdy předtím nevadil a po včerejším šíleném dnu, kdy jsem tedy nevěděla, co dřív, jestli si podepřít oči sirkama nebo se poškrábat všude, kde se jen dalo), samozřejmě jsem ráno zaspala a tak jsem se balila v šíleném shonu... vyvenčení psa s Gabčou v ruce se rovná zázraku... oblíkla jsem si rovnou cvičební úbor, protože bylo jasné, že přijedu pokud ne na poslední chvilku, tak pozdě, rifle a čisté triko jsem si dala do igelitky, že si ho vezmu sebou... a tak jsem dojela do cvičení, odevzdala dítě hlídací tetě a vrhla se do pracování na mé postavičce, pot z nás jen lil, cvičitelka nás nikterak nešetřila... a po cvičení jsem tedy ze sebe shodila propocené oblečení a.... a marně hledala tašku s čistým... a pak jsem si zcela zřetelně představila tu mou tašku, jak leží venku na botníku spolu a nejspíš čeká, až se pro ni vrátím... takže zpátky do litexek, místo trika rovnou mikinu a místo plánovaného nákupu a vyřízení pár záležitostí na poště, elektrárně a procházce městem hurá domů... no a jak jinak, po obědě už se mi znovu do města nechtělo... takže dítě spí, já dopíšu tento komentář a jdu to na chvíli zalomit... snad mě Gabča nechá a bude spát se mnou co nejdéle... A jestli mi holky začnou říkat stará skleróza, tak se nebudu moct ani zlobit

únor 11, 2010 14:16

Milá zblblá Vodoměrko, jen si zvykej, takhle to za čas bude norma... : wendy

copak ty jsi ještě mladá holka krátce po vojně, ale žádná příprava neškodí! Podívej na mě - myslela jsem, že mám lístky do toho kina co se o něm moc píše na včera - a ony jsou na dnes. Ještě že to nebylo obráceně !
Cvičení je fajn, taky jsem chodila jeden čas na spínningování. Jednou když lilo jak z konce jsem výjimečně jela domů busem, přisedla sousedka a odkud že já - tak jsem jí vykládala odkud že - a najednou jsem zjistila, že dělám nohou pohyby jako když na tom kole ještě sedím...a vůbec jsem o tom nevěděla. Sousedka prohlásila, že když to má takovéhle následky, tak ona tam teda radši choodit nebude...

Inko, náladě nenařídíš. Tady je taky všechno přichcíplé, jen já jsem veselá. Sníh mi nevadí, naopak, všechno je u nás za městem ještě stále krásně bílé a přikryté, ptáčkům jsem pořídila nové krmítko a manželovi domácí činnost. Takže tak. Pěkně obrus strop a raduj se z oranžové.

únor 11, 2010 14:39

Ahoj holky, : Iris

tak jo, abych nevisela na šibeničce, tak snad jen z práce. Pobavilo mne, jak jeden pacient chtěl zaplatit hospitalizační poplatek stravenkama. A další pacientka s potvrzením o hmotné nouzi chtěla nadstandardní pokoj - protože to potvrzení předkládají místo placení, tak co by nee? Zkusila to
Jiná legrace mne nenapadá. Ona ta chandra je nějak silná a všeobecná, myslím, že je to skutečně počasím, byť přiměřeně únorovým.Ale nedáme se.Inko ahoj

únor 11, 2010 14:39

ehm : Kamila

nechci tu dělat reklamu na Aukro, i když se tu o mně ví, že jsem vetešník... ale kostým na dítě bych koupila určitě tam je toho tam mraky, už jsem koukala. Kdybys chtěla pomoct, dej vědět

únor 11, 2010 14:40

Vodoměrko ahoj, : Iris

...no to je hrůza
Úplně Tě vidím, jak se soukáš do těch propocených kaťat..huuu.
Ale pravda, je-li to cizí historka, pobaví.

únor 11, 2010 14:42

Holky, co pořád máte s tou chandrou : wendy

losíku dneska jsem byla v hračkárně podívat se na sortiment "nádobíčko" neboť malá už začíná vařit a to jde blbě kastrolů nemaje. A tam jsem viděla krásné princeznovské šatky ! a druhé jako motýlí, i s velkýma křidýlkama. Nebo mrkni na AUKRO, tam bývá dost dětských kostýmů.

Iris, náš kámoš taky ondyno nabízel sestře stravenku. Takže ono to nebude tak vzácné...

únor 11, 2010 14:45

Wendy, : Iris

tak už to začíná pomalu fungovat. Představa, jak děláš nohama točivé pohyby v autobuse mi vykouzlila široký úsměv. Vzpomněla jsem si, jak jsem při rozhovoru v marketu bezmyšlenkovitě houpala a pojížděla nákupním košem jako s kočárkem. Myslím, že spousta zde přítomných mamin to možná dělá také.

únor 11, 2010 14:50

no a což ty : Inka

princeznovské šaty pořídit na Aukru za stravenky , jejda aby ty stravekny nebyly za chvíli jako bony, jo krize je krize

únor 11, 2010 15:01

Nejjednodušší maska, : Vodoměrka

co se traduje už od mého dětství je svléknout do spodního prádla a namazat břicho marmeládou... pro nechápavé - za koblížek
Ale v praxi jsem to neviděla ještě ani jednou... tak jestli bude Majda koblížek, pošli foto

únor 11, 2010 15:33

Chlapi zas chodějí za krajíc chleba : wendy

namažou se a jdou....

No a já jdu taky, sice ne namazat se, ale mizím do knihovny a pak do kina.
Mějte se tu krásně milé dámy, a nesmutněte !

únor 11, 2010 15:37

Dobrá karnevalová maska pro dvojici je "za vodní kolo". : mamča

To se jeden svlíkne a druhej mu čůrá na lopatky.

Já jsem jednou spíchla synkovi masku, ve které ho nikdo nepoznal. Byl totiž za Makovou panenku. Saténovou sukni z makových listů, bílé tričko, korále a slušivou dlouhou paruku. Protože má drobný obličej, vypadal jako holka. Paní učitelka si ho prohlížela ze všech stran, se slovy : "Všechny děti jsem poznala, ale tuhle holčičku nevím kam zařadit ? Je vůbec z naší třídy ?".
Michalovi se to tak líbilo, že masku "Makové panenky" sebou následně vozil na všechny letní tábory. Sukně mu byla čím dál kratší, a jak byl opálený, vypadal spíš jako Rómská prostitutka, než maková panenka.

únor 11, 2010 15:51

U nás : Milene

ve školce byl taky karneval. Malej prosazoval piráta. Což o to, to by se nějak vymyslelo. Ale on trval na dřevěný noze a háku místo ruky. A na to jme byli krátký. Protože moc rád jezdí s dědečkem na hokej. Tak jsem ho přemluvila ať jde za hokejového fanouška. A bylo to. Vzal si na sebe svoji výbavu. Dres, čepici, vlajku. Na tváře jsme mu vymalovali taky vlajku. Mělo to velký úspěch.

únor 11, 2010 16:04

Kamilo a Inko, děkuji vám, náčelnice ! : mamča

U nás doma je veselo průběžně, až z toho beru antidepresiva.
Včera ráno se nám ztratila kočka Kecalína. Kluci ráno odešli a po jedné z koček, jakoby se zem slehla. Chodili jsme s manželem bytem a prohledávali všechny možné skrývačky, s baterkou lezli do všech skulin, a číčali až se hory zelenaly.
Mezitím se druhá (stále ještě znepřátelená) kočka Želvíra spokojeně producírovala bytem, protahovala své pupkaté tělo a vyžírala maso a smetanu i z misek svě spolubydlící.
Na pokorné žádosti, aby nám pomohla hledat, nereagovala.
Tak jsme s těžkým srdcem opustili domov, v předtuše katastrofických scénářů. Cestou do práce jsme ještě jako idioti číčali kolem domu, kdyby náhodou kočulka nepozorovaně vyklouzla klukům ven.
Odpoledne spěchám z práce, a zas mě u dveří vítá jen ta proradná strakatice. Až po dalším kole hledání jsem zaslechla z prádelníku nesmělé zakňourání.
No byla tam ! Kecalína naše zlobivá se válela mezi rozhrabanými svetry, kam jí ráno omylem zavřel jeden ze synů. Mrcha jedna pruhovaná ! Všemi milovaná tulačka.
Hned se jí dostalo lahůdek a pochování od všech členů domácnosti, tak doufám, že se jí to nezalíbí, a nebude to opakovat.

únor 11, 2010 17:39

Míšo 2, : Míša šíša

komín se spolehlivě čistí živou slepicí. Slepice se hodí ze shora do komína a jak letí dolů, tak divoce mává křídly, čímž vymete všechny saze. V "zatáčce" se rozhodně nezasekne a vyjde spodem stále živá a zdravá, jen poněkud začernalá. Ale nynčko ji stačí vyválet ve sněhu a bude to dobrý.

únor 11, 2010 19:26

Míša šíša : mamča

...a vodorovné klimatizační potrubí čistíme tak, že do něj vpustíme myš, a pár sekund za ní dlouhosrstou kočku. Kočku před startem ev. nastříkáme Prontem proti prachu.

únor 11, 2010 20:51

To je děsná story s tím komínem : wendy

málem jsem z ní upadka do deprese.
Míšo, neklesej na mysli, jste ještě pořád s termínem v limitu. Můj drahý cho%t předělává chalupu už 20 let...

únor 11, 2010 21:05

Teda Miso Siso, : ceskymo1

uz se vidim, kterak nahanim cernocernou slepici po obyvaku, potazmo po celym baraku - pac slepice sou vodporne rychly potvory - a kdyz uz odvedla dobrou praci a vsechno je zarucene od sazi, tak ji konecne polapim a jdu se s ni valet do snehu... pac jinej zpusob jak ji v nem vyvalet nevidim. Polevis v chnapu a slepice je v cudu - a cerna! Leda bysme to dotahly az k dokonalosti a krb nejdriv celej zakryly pletivem a pak teprva hodily slepici do komina! A nebo ji daly na krk obojek a na ten dlouhej spagat? Ale stejne jak je znam, posuky, byl by celej obejvak od sazi - a este by na nas nejspis vlitli ochranci!

únor 12, 2010 04:23

staci : mura1

k spodnimu vychodu z komina pristavit odchytove zarizeni

únor 12, 2010 07:57

Wendy, : Míša šíša

naopak - ta story s komínem mi přišla jako nejzábavnější ze všech story, co jsem slyšela od 1.1.2010 (ty starší si už nepamatuju). Hodně věrně mi to připomnělo vynikající slovenský animovaný seriál "A je to!"
Skutečně jsem se při představě reálií tomu musela hlasitě zasmát.

PS. Doufám, že tím Míšu 2, respektive jejího manžela neurazím.

PS 2: Mamčo, taky skvělej nápad!

únor 12, 2010 08:29

Míšo šíso, : Míša 2

vůbec jsi nás neurazila, neboť my dva s manželem jsme fakt jako Pat a Mat. Slepice nemáme, ale švagr nám radil hodit do komína naši černou kočku - to si tedy dovolil dost, naše Lejla je miláček rodiny.
No, já jsem vás ušetřila některých detailů, jako např. že od srpna, kdy dokončili střechu nám nehraje televize, neb se nikdo neobtěžoval upevnit na střechu anténu. Na Vánoce jsme se zásobili asi dvaceti DVD s pohádkama, jinak jsem zjistila, že tu telku zas až tak moc nepotřebuju. Na Superstar jsem se chodila dívat dolů k našim, ti mají satelit. Akorát co se týče Ulice, na kterou jsem se pravidelně dívala, tak tam už za tu dobu nevím, která bije. Zrovna onehdy jsem přinesla mamině nákup a zrovna děsivá scéna - Stárek umírá na infarkt ! No nevadí, aspoň mám víc času na čtení, říkala jsem si. Jenže jak tak manžel dělal ty zkušební díry do zdi, podařilo se mu přerušit elektrické vedení, takže nám teď v obýváku nesvítí světlo. No a číst si u stolu v kuchyni nebo na záchodě, to není to pravé ořechové. Ještě že už jsou delší dny a více světla. Elektrikář prý přijde příští týden. Ale co, hlavně že jsme zdraví.

únor 12, 2010 09:16

Míšo 2, : Inka

ale zase ta romantika se svíčkou, každé ráno, každý večer ....

Já se tady děsně řehtám těm příběhům skutečným i vymyšleným, to je neuvěřitelné, děsně mě to pobavilo, to jsem fakt potřebovala. Ten poslední příběh mi připomněl teď si nemohu vzpomenout jak se to jmenovalo, byly to vždy 3 natočené příběhy lidí za minulého režimu a chodilo to nějak pravidelně v televizi, byly tam také takové příběhy ze života. Nebo zpívajícího právníka - Jahelka se tuším jmenuje, ten má také takové lehké veselé písničky podobného ražení

únor 12, 2010 09:56

Míčo 2 - volám slovy Miroslava Horníčka : : wendy

ať manžel proboha nespravuje splachovací zařízení !!!!

únor 12, 2010 10:35

Milé kudlanky, : Los evropský.

děkuji za rady. Všechny dostupné Vietnamce v okolí jsem oběhla nejdřív - nic. Pokud něco měli, tak kostlivce, spidermana, nebo upíra. Ale v jednom papírnictví jsem objevila vílu - tak snad jí to bude. Se snahou o originalitu bych to nepřeháněla - ještě teď si pamatuju, jak jsem i v takových devíti letech těžce nesla, když se mě rodiče snažili odradit od nákupu něčeho, co mají všichni stejné, abych byla ORIGINÁLNÍ a já jsem přitom netoužila po ničem jiném než mít TO SAMÉ. Ty touhy po odlišnosti přicházejí až mnohem později. Kamarádka má o rok starší holčičku, loni ji taky přesvědčila, že musí být originální a převlíkla ji za pampelišku. Chudák holčička se vrátila uřvaná (všechny byly princezny)

únor 12, 2010 11:09

Losíku, : mamča

u nás je to o to napínavější, že obě kočky by si přály být solitérky. Tulačka Kecalína je u nás už od května, a pořád mezi ní a Želvírou panuje neuvěřitelná rivalita. Dřív jsem kočkám servírovala na společný talíř. (Pravda, byla to matka s dcerou, a když se dcera pokoušela zbaštit víc než svojí vymezenou půlku, dostala od mámy regulérní pohlavek ).
Pak nám kočka-matka umřela, a dceři ty pohlavky chybí a neumí samostatně žít.
Zatímco přivandrovalka je osobnost každým coulem, a té "domácí" to dává sežrat.
V životě jsem se nesetkala s takhle mrňavou dominantní kočkou, a teď nám všem vládne železnou packou.

únor 12, 2010 11:38

No, ještě musím napsat, : mamča

že ačkoli je můj syn prokazatelně heterosexuální, docela rád se převlékal za holku. Jeden čas měl přítelkyni, se kterou se sázeli a trumfovali stylem : "Že se nepřevlíkneš za ženskou, a nepůjdeš nakupovat do obchodu ?" A taky že jo. Tehdy nosil delší vlasy, tak ho jiná kamarádka naondulovala, namalovala a půjčila mu oblečení. Jediný problém nastal, když jsem mu pomáhala shánět střevíčky na podpatku, velikosti 43. Ale nakonec jsme to zvládli, a byla z něj čupr holka. Jen na těch kramflekách hrozně šmajdal, a nechápal, jak v tom my ženy můžeme chodit. Ještě že se opíral o nákupní vozík. Taky punčocháče na jeho chlupatých nohách vypadaly skvostně.
Protože dívčina sázku prohrála, musela na oplátku jet ranním Metrem do práce v županu a v natáčkách.
Puberta je někdy zábavné období, a náš Michal si jí užil vrchovatě.

únor 12, 2010 11:48

Míšo 2, : Míša šíša

to přerušené el. vedení - to je pointa jako blázen. Fakt miluju tyhle příběhy ze života, které by nikdo nevymyslel, oni ti tvůrci Pata a Mata to měli taky okoukané.

Mmch, musím se sklonit před tvojí vzácnou trpělivostí s manželem. Ale my ženy už holt býváme takové

únor 12, 2010 11:53

Míšo šíšo, : Míša 2

když já ho mám ráda takového , jaký je

únor 12, 2010 11:55

Inuško, to byl super nápad... : d@niela

já si taky připadám jak věčnej kverulant, a když tak čtu tyhle nááádherné příhody (ze kterejch mimochodem dejchá obrovská láska a tolerantnost), tak je mi hned prima. Tohle je lepčí než hrst antidepresiv, co?

únor 12, 2010 12:03

Mamčo, s tím převlekem a sázkou : Vodoměrka

to nemá chybu!!!

únor 12, 2010 12:32

příhoda : mia

tak já taky přidám svou trošku do mlýna. Je to deset let co náš syn nastoupil do učebního oboru instalatér. První rodičovská schůzka, to samozřejmě každý rodič kouká ukázat, že má zájem co jeho dítě dělá. Tak jsme šli s manželem oba. Pan učitel popovídal a na závěr sdělil "kdo z Vás má zájem, může si dojít za panem mistrem učební praxe, pracuje s chlapci na učební dílně". No tak jsme se odebrali na dílnu. Pan mistr nás / mne a manžela / vřele přivítal, chlapci vč. našeho syna pracovali u ponků.Syn nám pokynul. Pan mistr se dal do obsáhlé řeči. Za chvilku jsem se přistihla, že ho vůbec nevnímám. Moji pozornost upoutalo asi pět záchodových míst umístěných přímo v dílně. V duchu jsem si říkala "prokristapána, jak to ti kluci tady praktikují. To jeden před druhým?.." Mistr myslím poznal, že ho vůbec nevnímám, ale co se mi honí hlavou ho určitě nenapadlo. Vyjeli jsme z areálu a já hned na manžela , jestli se všiml těch záchodových míst a že kluci jsou pěkná čuňata, když takhle jeden před druhým.. Manžel se dal do ukrutného smíchu. "Maminko to byla učební pomůcka. Náš syn se přece učí na instalatéra! Snad sis nemyslela, že tam kluci jeden před druhým chodí takhle na záchod". Styděla jsem se až na půdu. Samozřejmě to vylíčil synkovi, když se vrátil domů autobusem. Kluk nebyl k zastavení jak se smál. Dodneška je mi záhadou, jak mě tehdy taková blbina napadla.

únor 12, 2010 12:34

já jsem tuhle moc pobavila : Inka

svého smutícího manžela, který volal z ciziny jak se mu tam stejská a jak chce domu, jak mu scházíme já psi, kočka i naši sousedi ..... Jsme ve vesničce teprve asi 3 roky, ale máme tu takového nejbližšího souseda Vaška 60 let starého mládence a Tondu 76 let vdovce jeho kamaráda, jsou jak z jedné bábovky, škodolibí a milují drby, tady chcíp pes, takže je potřeba nějaké záhady vyrábět. A pak tu máme ještě dva manželé starší kolem 60ti, ale velice milí lidé, stále spolu chodí na procházky do lesa kolem nás, drží se za ruce a mají se moc rádi, jsou stále spolu, takové fakt unikátní ukázkové manželství a to jsou spolu od 16 ti let. No a Ti dva sousedé kámoši jsou jak dvě drbavé báby, všechno musí vědět, stále všechno zkoumají a stále to spolu probírají. Když manžel odjel, řekla jsem sousedům manželům at si to, že tu manžel není, kam jel a proč nechají pro sebe, at netrpím přilišnými návštěvami a všetečnými otázkami těch dvou a oni, že jo. Menželé mě jeden pátek večer pozvali ka kafíčko prý ať nejsem sama a tam jsem se dozvěděla, že Tonda s Vaškem už měli sezení a diskutovali, že mého manžela už dlouho neviděli, co se asi děje, že tu není, i jeho auto je stále stejně zaparkované, no měli z toho chudáci velkou hlavu a ptali se těch manželů zda něco nevědí, on jim řekl, že asi pracuje v noci a ona se řehtala za vrátkama, aby jí neviděli , druhý den přišel Šikulka k nám na práci a říká, hele nastratuju to druhé auto dej mi klíče. A já starý šprímař mu to vyprávím, Šikulka nelenil a obě auta na zahrádce vyměnil, za dva dny to manželovo otočil předkem dozadu ..... tak to budou mít staří kluci fakt hodně zamotanou hlavu. Když jsem to po telefonu vyprávěla manželovi tak se smál jako blázen, že mu prý všchni děsně s blbinama co stále vyvádíme scházíme.

únor 12, 2010 13:20

Losíku, včera po kině jsem navštívila dvě hračkárny : wendy

a měli tam spoustu masek. A zkusila jsi to Aukro ?

K tomu převlékání- zanořím se do svého archivu a taky vám pošlu něco pro pobavení.
Všem nám to tam děsně sluší, i když jsme za různé maškary...

únor 12, 2010 13:37

PS.: : wendy

nebo že by to bylo právě proto...?

únor 12, 2010 13:38

Inko : Ariana

jsi živým příkladem toho, že "dělání smutky zahání". Taky pořád ještě doufám, že se mi snad ještě v tomhle životě splní sen a na stará kolena budu mít domeček s malou zahrádkou. Možná se pak na Tebe a Šikulku obrátím . S tou Tvou kočkou je mi líto, že pořád nepochopila, kde je její místo ve Tvé posteli. Máš dvě možnosti, buď jí to trpělivě pořád vysvětlovat a přesunovat na její místo, anebo rezignovat. Naše kočka tohle naštěstí pochopila docela brzo. Ale zas na druhou stranu nechápe, že se mi nemá opírat tlapkou o klávesnici. Takže občas něco smaže nebo zruší lištu nahoře na monitoru. Naštěstí jsem si ke klávese F11 namalovala kočičí tlapku, takže když mi lišta zmizí, vím, co mám stisknout. Já si totiž jinak ty klávesy nepamatuji, k čemu jsou. Ale ta kočičí tlapka je naprosto výmluvná.

únor 12, 2010 19:18

ja mam obavy : Sipik 2

Inuska, pre istotu, veterinar je dobry? nemohol urobit nieco pri tej sterilizacii?
Vychadzam len z vlastnych skusenosti, zapal mocovych ciest a netusila som to

únor 13, 2010 21:52

Kočky jsou citlivá stvoření : Ariana

a velmi dobře vycítí, kdy člověku není zrovna nejlíp, jak tělesně, tak duševně. Když budeš, Inko, v pohodě, což se Ti už daří, i kočička se uklidní. A určitě se srovná, až zas bude u vás všechno ve starých kolejích. Podle mého je to taková její svérázná reakce na nepřítomnost Tvého manžela. Možná, že si tím vynucuje víc pozornosti, a to jsi vlastně instinktivně vystihla, když ses jí včera věnovala. Držím palce, ať to zvládáte dál

únor 14, 2010 13:56

zatím to vypadá pozitivně, : Inka

Quez se tu vyvaluje na kanapi na sluníčku a nečůrá na něj . Po té trávě se mrknu, to je moc zajímavé, to jsem nevěděla. Je to její svérázná reakce, ona je hodně svá. Je z rodiny nejmenší a má nejtvrdší chrakter. O ten papyrus řeknu exmanželovi, kdysi jsem mu ho namnožila, měla jsem ho překrásnej, přes metr vysokej a on ho má myslím pěknej, tak ho zase napěstuju.

únor 14, 2010 15:41