"stare dobre casy".
Pamatuju si maminku, dycky obtizenou platenyma taskama - co kdyby meli tamto nebo ono... A vanocni shaneni pomerancu a mandarinek, dokonce i ananasu, na stole museli byt vsechny druhy orisku, nejake to dobre piti. Sehnat slusne maso taky nebylo nejlehci...Ted uz je to jako spatny sen - ale tenkrat to clovek bral jako sedou realitu.
Nikdy nezapomenu, jak ponizene jsem se citila, kdyz jsem poprve stala ve velkem zapadnim supermarketu v sekci 'drogerie'. To vite, mladoucka 'nactka' a rada jsem vonela apod...a tam byla kupa mydel a samponu a vonave ubrousky a vselijake zubni vecicky - ktere jsme kupovaly v Tuzexu a jeste i tam clovek musel mit znamost. A citila jsem, ze i kdyz lide k zivotu nepotrebuji 50 znacek mydla a 40 znacek zubnich past - prece jenom je ponizujici, ze my jsme museli shanet toaletni papir a byly doby, kdy nebyl ani prasek na prani, ze rozcesavani vlasu po umyti byl pro mne bolestivy ukon pac nebylo kondicioneru...
Nedostatek hajzl-papiru nebyl hlavnim ukazovatelem prohnilosti toho stareho spatneho systemu - ale urcite byl jednim z tech ocividne ponizujicich.

Dobře si pamatuju, jak jsme se šli v pátek večer podívat do sámošky a k řezníkovi vedle, co budeme tenhle týden o víkendu jíst.
A taky si dobře pamatuju ty spousty peněz, které jsme utratili jen proto, že to v obchodě bylo, to už tady v Americe, protože jsme si nějak pořád, a hodně dlouho, nemohli uvědomit, že nemusíme koupit svíčkovou protože ji zrovna mají. "Oni" jí budou mít i zítra a pozítří. Dobře si pamatuju sousedku, polku, to jsme byli v Americe asi týden, když přiběhla a křičela - honem pojďte do obchodu, přivezli maso.
Pamatuju si ještě v Česku, jak i ta blbá čočka byla podpultové zboží a na pitomé špagety jsme sháněli marky, abychom si je mohli koupit v Tuzexu.
Je to krásné tu a tam si vzpomenout, to jsme byli ještě mladí a plní síly. Kdež bych se dnes tahal s taškami nákupu do čtvrtého patra a bez výtahu! Autem zajedu do garáže a mám to pár kroků do kuchyně. A teď přijde ta dřina, odnosit to a uložit. Není to hrůza, už to pomyšlení?

mám každou chvíli. Ale eště se mi nestalo, že bych pak uleh' s vobkladama. Asi něco dělám blbě. Já na to jednou přijdu! A pak sebou bacím a budu tak zhroucenej, že nebude zhroucenějšího krakonoše na celý širý zemi.

kdy jsem se z šoping deyje taky málem pos.... Bylo mi *náct a měl jsem pravidelnou povinnost: Každej čtvrtek, možná to byl každej druhej, přesně ve 14:30 (to měli po polední pauze a přejímce zbóži), naklusat k řezníkovi, protože jen v tu chvíli, těsně po závozu, bylo možný vodnýst domů něco jakžtakž jedlý uzeniny (fičeli jsme tenkrát myslim na kuřecím salámu ). Pokaždý stejnej vobraz - fronta 3 - 5x zatočená (když jen 3x, skoro důvod k radostnýmu poskočení), nejmíň hoďka pubertálního života v pr*eli, strávená v úžasným puchu uprostřed natlačenejch budovatelek a budovatelů se dvěma bradama, zážitek navíc ne vždycky korunovanej úspěšným úlovkem; to když nás na ty dvě šišky bylo moc. Tak to jsem bejval taky na mokrej hadr, ač mlád a plnej testosteronový energie .

jsi me pripomel vystrizek, ktery me nekdo z Ceska poslal do Kanady.
Bylo to uz v dobe "glasnosti" a tak si soudruh redaktor dovolil dotaz rediteli jedine fabriky na spagety, proc ze je spaget nedostatek.
Soudruh reditel pohotove vysvetlil,ze italske stroje na vyrobu spaget jsou v republice jen dva, zakoupene jeste za prvni republiky. Bohuzel uz se k nim nevyrabeji nahradni dily a jeden z nich zcela doslouzil a je rozebiran na soucastky. Zamestnanec, ktery ten zbyvajici udrzuje v chodu uz mel byt davno v duchodu, ale obetave stale pracuje. Az odejde, nebudou spagety vubec.
Redaktor chapave prisvedcoval, dekoval a na to, proc se novy spagetovnik ci spagety nedovezou se radeji ani neptal.
Jo, to byly doby.......

pamatuješ ten slavný slogan: V přestavbě je zádrhel, není papír na p*del ! Český černý humorný humor šibeniční...

Michale, čočka patřila mezi stálý artikl, který se vozil z NDR. Kolikrát se německá soudružka kasírka na nás zamračila a nechala nám jen dva balíčky! taky jsem vozila barevné laky na nehty a další cerepetičky, které jsme my holky nutně potřebovaly.

Hodně mě štvalo, že se "nahoře" rozebraly ty nejlepší zájezdy a rekreace. A i když jste si to zaplatili od Čedoku, museli jste si vystát frontu i přes celou noc. Dnes nevím kam už bych ze zpovykanosti vyrazila.

ano, taky jsem strávila noc ve spacáku, abych si mohla koupit zájezd do Jugošky... Fakt je dobrý si na tyhle věci občas vzpomenout, zvlášť když má člověk pocit, že všechno stojí zaprt

je dobře, žes udělala zase vzpomínkové téma. Když si člověk uvědomí, jaký to bývalo ostudný... Třeba u řezníka si člověk k hovězímu musel vzít povinně i kus lojový flákoty, jinak nic nedostal. Zase ale párek voněl a byla v něm poctivá surovina. Do NDR jsme jeli na střední škole. Jedna spolužačka na mě houkla "stoupni si tadyhle" a kradla vesele natáčky na vlasy.

Pamatuji si to proto, že měla barevný obal. Barevnější, než bylo tehdy zvykem.
Vzpomínám si, jak jsme s maminkou šly nakupovat do města, a zrovna přivezli do zeleniny pomeranče. Dávali jen kilo. Stály jsme ve frontě, jako že se neznáme, abychom koupily dvě kila.
Nebo si maminka vyrazila koupit pohorky. Ty nesehnala, ale vrátila se domů se skládacím kolem. A to bylo za socáče něco!
A tak to bývalo často. Co člověk zrovna nepotřeboval, bylo, a tak to koupil, protože až by to potřeboval, rozhodně by to nesehnal.

na pomstu od Fidela - kubansky pomerance, byly sladky, ale tuhy :-)

Byly dobré leda tak k vymačkání šťávy. Dodnes nevím, proč se na Kubě nepěstovaly pomeranče jedlejších druhů. Asi fakt pomsta Kubánců za Fidela a spol.

jen z nich lisují tu šťávu. A co Kubánský Rum ?

se pamatuju, ale pak se tam začalo bojovat - a bylo po čočce. Pak jste čočku asi deset let nesehnali a jezdilo se pro ni do NDR, odkud se pašovalo kdeco, včetně dětakého oblečení a bot. V těch letech jsem dělala v obchodní bance a byli jsme v denním styku s kolegyněmi v pobočce Bratislava. Takže mezi námi fungoval čilý výměnný obchod. U nás nebyla čočka - u nich tvaroh - tak jsme zabalily bednu tvarohu a bankovní poštou jsme ho poslaly na příslušné odd. do Bratislavy - k rukám soudružkám X.X. a X.Y. - no a ony nám stejnou poštou poslaly bednu čočky. Takhle se měnila bílá bavlněná trička za povidla a jiné věci.Jak byly ty blbý soutěže "brigáda socialistické práce" - tak my měly v závazku rozvíjet družbu mezi národy a zejména pak navázat přátelské styky se slovenskými kolegyněmi - jednou nám za nějaké krémy z kosmetického ústavu poslaly několik lahvinek Barack pálinky. Joj to se to přátelilo!

vybrala sis blbě práci. Bejvalka dělala v Potravinách na ředitelství. Nakupovat chodila sice do sámošky, ale k vedoucímu do kanclu. Akorát tu čočku jsem kupovali v Tuzexu. A ještě uherák, ale ten zase potom odnesla do té sámošky, aby jí ho natenko nakrájeli. Jó, to byly zlatý časy.....

ale zase si člověk všeho co vyšmelil děsně vážil...

jj, člověk si každý den udělal nějakou malou radost. Třeba ve stavebninách dostali cement....
a k těm brigádám socialistický práce - ještě dlouho po revoluci ženský u nás vzpomínaly. Jezdilo se na vejlety, na houby, do divadel, všechno zadarmo. Netvrdím, že se mám teď hůř, ale rozhodně byl život veselejší a spokojenější. A taky naprosto bezstarostný....a taky jsme byli mladší, že

bylo nějak výrazně veselejší a bezstarostnější. No, ale mladší jsme byli - pravda. Mně osobné je líp teď.

dříve byli lidé více unavení fyzicky, dnes jsou více unavení psychicky, vystresovaní. Nevolám po starých časech, i když byl nájem v pěkném podnikovém bytě neuvěřitelných 91 Kčs, elektřina 120 Kčs /osmdesátá léta/ a barák člověk postavil v ceně, za kterou dnes nemá ani garsonku. Co mi ale hodně mrzí, že vztahy mezi lidmi se hrozně zhoršily, neohleduplnost, pomluvy, vulgarita a podobné věci. Na silnicích se lidi chovají jak dobytek, kdejaký hovado předjíždí na dvojitou plnou nebo to kalí co to dá a nekouká, že ohrožuje ostatní.

musíme to brát se vším všudy, a ne jak rozinky vyzobávat z každého systému jen to, co je dobrý. Dnes třeba neznají mlaďáci výletování v rámci utužování pracovních kolektivů. Tam se zažilo srandy ! A ještě dřív výletovali celé rodiny, všichni známe ty skupinové fotečky...
Život nebyl vždy veselejší, ale bezstarostnější byl. Copak o to, starosti jsou od toho, aby byly řešeny, ale když vám je přidělávají jiní, to člověka nahvězdičkuje.

tak nějak jsem to myslela - taková ta lidská soudržnost už dnes chybí a je to myslím velká škoda.

my jsme u mého bývalého zaměstnavatele měli několik "školení o týmové spolupráci", kdy jsme přes den byli školeni (formou her a různých sportovních akcí), dělali jsme různé testy na odhalení osobnosti a večer se věnovali upevňování kolektivních vztahů nad míchanými koktejly a vodní dýmkou... a byly to super akce... jo, to se mi líbilo... jen bývalý manžel to nechtěl pochopit (bylo to od půlky týdne do neděle) a paní ředitelka mi musela napsat písemnou omluvenku s vysvětlením, že opravdu nejedu někam na výlet, ale na skutečné školení pořádané akreditovanou firmou... teď se tomu směju, ale tenkrát mi nebylo zrovna do smíchu...

provádíme též v Globusu, jednou týdně, nejlépe pozdě večer, kdy se vylidní ty šílené davy a v obchodě se dá krásně projíždět a u kasy je volno... stejně tak i na parkovišti... díky bohu za tu dlouho provozní dobu supermarketů...
Ale co mě docela vyvedlo z míry, byl komentář jedné známé, která se kasala tím, že když je venku zima nebo prší, tak je vzorná matka a bere děti ven i přes rozmary počasí... zajede si prý do nějakého obchodního centra, malá se povozí na těch autíčkách nebo zvířátkách, co tam někde jsou a za menší minci se rozhrkají a dítko se povozí, pak projdou s malou pár obchodů, posedí u kafe a večer jede domů... a o víkendech to tak provozuje i s kamarádkou už od rána a nemusí se prý honit jak magor někde po venku... no, to mi přijde jako docela ubohá zábava... ale každý máme svoje, že?

tak jsem chodila s dětmi po biografech - a pak se šlo do cukrárny na dort. Bydleli jsme uprostřed Prahy, tak to všechno bylo kousek od domu.

to ale až byly děti větší, ne? A určitě jsi to nesrovnávala s procházkou venku, nebo jo? No, každý máme svoje záliby, mě osobně nebaví vozit kočárek po nějakém tom shopping centru mezi prskajícími, kašlajícími a smrkajícími lidmi... s většími dětmi do kina je ale zase úplně jiná záležitost...

však ne nadarmo se těm schopping centrům říká novodové "chrámy konzumu". Já osobně obdivuji každého, kdo tam dokáže víc jak hodinu pobýt, protože po té hodině mám pocit, že už tam nemůžu dýchat.

Ty fronty před Knihou vždycky ve čtvrtek,když mělo konečně vyjít něco, co se dalo číst. Tak po tom se mi vůbec nestýská, libuji si v tom současném obrovském výběru v knihkupectví. A vím, že si vyhlédnutou knihu klidně mohu koupit později, nemusím hned, aby mi ji nevyprodali. Musím však přiznat, že mi taky dlouho trvalo, než jsem pochopila, že už neplatí systém "co je doma, to se počítá", a tudíž nemusím kupovat věci hned, jak je vidím.

už mockrát jsem si říkala, co to je za rodiče, co choděj za hezkýho počasí do nákupních center, já to fakt nechápu. Tuhle jsem někde byla - jen jsem si tam potřebovala něco koupit... a tam bylo narváno rodičema s dětmi! A to je prosím hned u centra lesopark - tak tohle teda nechápu. To, co píše Alena je něco jinýho - když je hnusně, tak je to v pořádku.

trvalo mi dlouho, nez jsem se vevnitr v hlave prestavela na to, ze nemusim veci koupit ihned a radsi hned 2-3 kusy, protoze vse bude k dostani i zitra... Stale jsem slysela ten hlasek:"Kup to, kup to - kdovi kdy se to jeste objevi."
A do tech obrovskejch nakupnich center nechodim. Je to sranda prvnich 30 minut - ale pak mne to ubiji. Ja nejradsi nakupuju pres internet a pro jidlo si chodim do takove trochu vetsi samosky kousek od domu. Ovoce a zeleninu beru od Reku a kdyz mam dobrej tejden zvladnu to za necelou hodinku. A ode dneska si toho budu vazit...nejak jsem pozapomnela, jak to kdysi bejvavalo - tezke kabely maminkou odtahane ze vsech moznejch obchudku, shaneni a ty rady...

Meli jsme v sousedstvi par duchodcu a ti si vydelavali stanim v rade - pac meli vic casu nez ostatni. Uz tehdy mi to prislo divne. Ted uz se ani neda verit, ze to fakt bylo vadny do takove miry.

Ale kdyz jezdim do CS vite co se mi zda, ze se zmenilo? Lide se na ulicich vic mraci, skoro se dala citit 'jakoby negativita', aby jsem to vyjadrila obrazne. Snad se mi to jen zda. Mozna jak jsem byla posledne bylo posmourno a tak mi to nejak vic bouchlo do oci...kdovi.

tenkrát neexistovala. Takže jsdem tam s kočárkem nechodila - ani bez kočárku. Měla jsem na mysli dny, kdy bylo hnusně, lilo , byla zima a být venku se nedalo. Ale i do toho kina jsme museli projít "vzduchem", takže i tam se děti nedýchaly...ale neseděly doma, že jo.

nadýchaly

stávali samí báječný lidi. A bylo to jako s frontou na pomeranče. Já koupila babce Pohádky a ona mě třeba Párala a před krámem jsme si to pěkně vyměnily...

se asi mohly tykat jen lidi, kteri sli s proudem - ja jsem z toho byla vyrazena a tudiz nostalgicky na stare dobre casy nevzpominam. Ale zasmala jsem se, kdyz jsem vyslechla take takove vzpominani..."jo, to vam, pani, psenice tekla proudem a kazdy si mohl vzit co chtel",... no, ja holt nemohla. Aspon nemam dobre vzpominky na drivejsek... Je stejne docela zajimave, ze se nerozkradlo uplne vsechno :-))

Mně nic proudem neteklo a na všechno jsem si musela vydělat a rozhodně jsem se neflákala. To jako myslíš, že měli všichni zdrhnout? Nezlob se, ale já nepovažuju útěk za řešení, pokud ti vysloveně nejde o život. Tobě zřejmě šlo a někdo tě chtěl zabít, ale mě ne. Je to můj domov a já ho opustit nechtěla, nechtěla jsem své rodiče a příbuzné dostat do maléru - což by se stalo, kdybych utekla. A že by je určitě nečekalo nic pěkného, na to vem jed. Já nikdy nebyla žádnej hrdina...ale zdrhnout a vykašlat se na všechny a na všechno - tak to bylo to poslední, co bych kdy udělala.

nebudeš mi to věřit, ale já vím, že tenkrát šoping centra nebyly... Já to dokonce pamatuju...

to je ale krásný nákup... a na kolikpak to vyšlo? To bude určitě superdrahé zbožíčko... my jsme si taky jeden takový kousek koupili... sice to nebylo v akci, ale za plnou cenu, ale nelitujeme...

ja jsem neodesla, ale nemela jsem ony potrebne konexe a tak jsem se musela spokojit s tim, co jsem bezne dostala - na to ale opravdu nemohu moc dobre vzpominat. Ja jsem byla prave v tom maleru - nemam tudiz na co vzpominat - nemusis se rozcilovat :_)

(potravin a drogerie) jiný nepěstuji neb to nesnáším, v sobotu brzo ráno v tom týdnu po výplatě, jednou měsíčně mi to docela stačí. Vezmu auto a jsem ráda, když už to mám za sebou, dojedu domu, kluci mi to pomůžou vynosit a manžel to uklízí a rovná do polic, má lepší organizaci jak mi sdělil, sklenice ke sklenicícm, zeleninu zvlášť a ovoce zvlášť, ve špajzu slané věci na levo a sladké napravo....organizace se nevyhnula ani lednice s mrazákem, takže všechno má svá patra a tak mu jen dělám podrž-podej a spal zbylé kartony.

Ale staré zašlé časy mi připomněly, já nikdy nečekala v žádné frontě, mám velmi nízký tlak a spousty lidí pohromadě mi nedělá dobře, takže nechodím na diskotéky, ani na koncerty, nejezdím v přecpaných autobusech, nečekám ve frontách .... kašlu na to to mi za to nikdy nestálo. Měla jsem to zařízené jinak. Moje první zaměstnání byla servírka v "restaraci u Radnice", což bylo na Staromáku naproti Rottovi. Chodili tam na jídlo všichni prodavači a prodavčaky z širokeho okolí a nosily mi podpultovky v igelitovce když přišli na oběd, tu flanelové povlečení, tu napařovací žehličku .... lidi byl to ráj, já to jen zaplatila :-))))

- jsem na tom byla stejně. Ale akorát jsem pořád nebrečela, a i když jsem musela shánět každou blbost a mohutně imrpovizovat, abychom přežily, nebyla jsem pořád nasraná a nešťastná. Byly i hezké chvíle a mám na co vzpomínat - jako na to, když se mi narodily děti, jejich první kroky, první slova, na naše lásky, na legraci, co jsme užili...to fakt nemělo s komunistama nic společnýho...takže já mám na co vzpomínat, i když ta doba byla hrozná. Dneska se tomu směju.

- ne tobě Inko - mezitím mi tam vlítl tvůj příspěvek

no ja nevim, mozna jsem divna - ale vzpominani na nedostatek hajzl-papiru a vlozek ci dlouhatanske rady na nepozivatelne kubanske pomerance mi zrovna jako nostalgicke vzpominani neprijde. Vzpominani s usmevem na neco, co bylo soucasti skoro uz jineho sveta(ktery prakticky nikdo nechtel a vsichni aspon na pul hlasu vtipkovali o rezimu). Ale pro nektere z nas ta doba predstavovala detstvo ci mladi... a kdyz se na to podivas ze spravneho uhlu - tak se na tom da i zasmat - byla to divna doba. A cerny humor je nejlepsi.

ja take na leccos vzpominam, jen nemamm vzpominky na nedostatek a neprijemnosti jako zivotni program, a nejsem ani nastvana, proste jen vzpominam na mile veci a ne na neprijemnosti. Ale s usmevem jsem si nektere prispevky precetla - asi je to hrich mit jiny nazor - tak prominte. :-) Chce to klid...

jen to bylo součástí našeho života, všech, proti i s proudem. Bylo zle, ale byla i legrace a mládí, toť vše.
A že všechno nerozkradli ? ne, na to přišli jiní machři, a výsledek dnes vidíš...

a napadlo tě někdy při tom pozdněvečerním nakupování v Globusu, že v těchto obchodech pracují normální lidé, kteří by byli velmi vděčni za to, kdyby se obchody zavíraly v lidskou dobu a oni mohli jít domů v rozumnou hodinu a nedejbože měli volno v neděli nebo ve svátek? Jenže obchody mají otevřeno téměř NON STOP jen proto, že TAM LIDI TÉMĚŘ NON-STOP CHTĚJÍ CHODIT. Pokud by tam v noci nikdo nenakupoval, mohlo by být zavřeno tak jak je to běžné v civilizovaných zemích na západ (a bohužel i na východ od nás- Slovensko, kde to mají dané zákonem).Jen by mě opravdu zajímalo, jestli Vy všichni jako normální nakupující si tyto věci alespoň někdy uvědomíte, nebo jestli Vás to vůbec nenapadne... Já to podle sebe soudit nemohu, protože já už mám takovou deformaci, že nevkročím do obchodu 10 minut před zavíračkou, i když mě tam přítel táhne. Prostě ne, vím, jak naši prodejci to nemají rádi, i když já pracuji v zázemí.

já v jednom takovém obchodě také pracovala, a pracovní dobu jsem brala takovou, jakou mi ji zaměstnavatel určil... kdyby mi nevyhovovala, hledala bych si jiné zaměstnání... stejně jako když jsem dělala na dráze a chodila na noční, tak jsem si nestěžovala na lidi, že kdyby nechtěli jezdit vlakem i večer nebo v noci, tak jsme tu nemuseli být...
A když obchod zavírá v deset, tak se tam v osm hodin nesmí? No, takže to vlastně ani nejezdíš noční nebo pozdě večerní tramvají, autobusem, vlakem, nebereš si v noci na cestu z divadla, plesu nebo podobných akcí taxíky a podobně? Nebo si vidíš jen na špičku svého nosu, a nebereš v potaz i jiná zaměstnání, kde by si lidi taky chtěli chodit domů v normálním čase? Nebo tě to prostě jako normálního zákazníka těchto služeb nikdy nenapadlo? Jestli někdo není spokojen s pracovní dobou, tak si holt musí hledat zaměstnání, kde se končí normálně... když budu chtít dělat do tří a mít volné víkendy, budu si hledat místo ve státní správě, když budu chtít dělat jen, když se mi zachce, začnu si dělat sám na sebe a podnikat... a když budu chtít mít v létě prázdniny, najdu si místo ve školství... jo, a když tě rozbolí zub, zlomíš si nohu nebo se ti nedej bože přihodí nějaký úraz, tak taky počkáš do rána, abys šla k lékaři, protože i on by chtěl končit v rozumnou dobu?
Měla jsem dojem, že obchody profitují hlavně z toho, že do nich lidi chodí nakupovat... jo, asi bys nahlížela jinak, kdybys byla majitelem toho obchodu a měla z toho náležitý zisk, než když jsi jen zaměstnanec a z tržeb holt nedostáváš procenta...

a zapomněla bych na restaurace, kavárny a vinárny... zajímavé, že číšníci, servírky a barmanky či barmani se netváří jako staré fusekle, když mají zákazníky až do zavíračky... proč nemluvíš i za ně? Nebo nikam do podobných míst nechodíš?
Jo a co divadlo? Co herci? Neměli by hrát taky jen do páté odpoledne, aby šli domů jako normální lidi?

pracuji dlouho v obchodě, i když ne v šoping centru nonstop. Pracovní doba je daná, být tam musím, tak rozhodně raději prodávám tedy dělám zisk. Už v socializmu mi známí říkali jéé ty se máš, chodíš až na 8 nebo na 10. Nikdo si neuvědomil sám, že narozdíl od nich nejsem doma o půl 3 ale většinu dní hodně po 6. k tomu víkendy. Prostě to tak je, k té práci to patří. Druhá věc je že zaměstnavatelé by měli náležitě ocenit práci prodavače. Za to už platící zákazníci nemůžou.

děkuji za objasnění, proč jsou některé prodavačky protivné a chovají se k zákazníkům tak, jak se chovají. Jen nechápu jednu věc. Proč tedy lezou do obchodu, když ví, jakou pracovní dobu má a proč si raději nehledají jiné zaměstnání. Jak jednoduché by to bylo. Není-liž pravda. Nebo je tam někdo nutí s nabitou devítkou u spánku, že tam musí nastoupit a musí tam prodávat?

ti lidé pracují na směny - krátký týden dlouhý týden...tzakže mají stejnou pracovní dobu, jako kdokoli jiný, jenže jinak rozloženou. Mnoha lidem zrovna tohle vyhovuje. Ten komu to vadí, pracuje každodenně od---do---. Ti lidé mají stejný počet odpracovaných hodin za měsíc, jako kdokoli jiný. Jinak - čím víc zákazníků přijde - tím větší je tržba a tím lepší výplaty. Takže zaměstanci super a hyper na tom nejsou ani hůř, ani líp, než kdokoli jiný.

nevím jak to mám srozumitelně napsat. Rozhodně nesouhlasím se "zaměstnancem obchodu", neochotné otrávené a nevědoucí prodavačky mi moc vadí. Nikdo je nenutí dělat zrovna prodavačku (nebo ...) a pokud nyní jinou práci nemají, není to omluvou pro neochotu a otravování lidí.
Jen jsem se ted setkala z několika stran s jednáním zaměstnavatelů, které mi připadá jako šikana, nefér hazardování s loajalitou zaměstnanců. Není to jen obchod ale i pošta a pod. Snižují se stavy zaměstnanců aby se šetřilo na pokyn zhora, ale práce se musí udělat, v pracovní době není možné to stíhat ale přesčasy se neplatí. Prostě vedení počítá s odpovědností lidí odvádět pořádnou práci, nenechat přímé nadřízené ve štychu, případně strachem ze ztráty práce. Nejedná se o vyjímečný stav kdy někdo onemocní ale už se s tím počítá jako s normálem. Pak se bohužel potkáváme s unavenýma upracovanýma prodavačkama nebo úřednicema. Asi jim není moc pomoci, zvláš v regionech kde je jako u nás vysoká nezaměstnanost.

vypadla mi poznámka že nejen zaměstnanci super-hypermarketů mají bohužel víc odpracovaných hodin než je zákonná pracovní doba. Ale za hodiny navíc nemají ani mzdu ani náhradní volno.

oni by si mnozí lidé hledali zaměstnání jinde než v marketech, ale ono není mnohdy kde jinde. A zaměstnavatel to ví a podle toho platí. Není pravda, že úplně každý kdo chce pracovat si práci najde.

ale když už nemám jinou možnost, tak prostě tu svou pracovní dobu beru jako normální stav, a ne aby na to dopláceli zákazníci... když někdo bude řídit autobus jen proto, že nesehnal místo manažera a jinde ho nevzali a pojede jak prase jen proto, že bude naštvaný, že má blbou pracovní dobu a třeba se vybourá, jak k tomu přijdou ti, co v tom autobusu pojedou? Přece jsme dospělí lidi a ne děti na pískovišti... nechceš tím snad říct, že kdybys ty náhodou přišla o svou práci a musela dělat někde v obchodě, tak bys nejraději všechny zákazníky došlé po páté odpoledne postřílela, protože tam musíš být kvůli nim?

chápeš vůbec, že máš práci jenom díky tomu, že k vám lidi chtějí chodit? A k tomu na východ na západ - když jsem před lety žil za velkou louží, tak jsem jásal nad obchody, které měly non-stop 7/24, protože jsem z práce jezdil běžně kolem půlnoci. A říkal jsem si, kdyby to tak bylo u nás (Tesko v Letňanech ješte tenkrát neexistovalo). Ale taky občas jezdím služebně do Švýcarska, kde v neděli chcíp pes a nekoupíte ani rohlík. A když naše firma jednou potřebovala u zákazníka pracovat přes víkend, tak jsem se dozvěděl že v sobotu by to stačilo projednat s odbory, ale neděli by jim musel povolit farář, takže to asi nepůjde

ale poznámka k tomu, že není jednoduché změnit místo když mi to stávající nevyhovuje, ať je jakékoliv a kdekoliv. To je ta moje profesionální deformace, nic víc nic míň.

No vidíč kolemďo - a přece ve Švýcarech žijí lidé docela slušně, a žít by tam chtěl kde kdo v té prosperující krásné zemičce...

Není všechno zlato co se třpytí, já bych tam teda žít nechtěl.

to se nám ty ráje nějak rozsýpají...vidím to na penzi přece jen v tom Thajsku. Celý podzim.

Omlouvám se, že jsem se neozvala, ale doteď jsem byla v práci a narozdíl od mnoha z Vás já v práci nemohu soukromě serfovat po internetu. Je mi jasné, že díky zákazníkům máme tržby a tudíž výplaty. I když ty velké zisky se rozhodně k řadovým zaměstnancům nedostanou. A rozhodně nejsme na zákazníky protivní a otrávení. Spíše my si musíme od zákazníků vyslechnout hrubé urážky, sprosté nadávky a kolikrát strpět pomalu fyzické napadení. My zákazníky zdravíme, prosíme, děkujeme. Z opačné strany to samé slyšíme málokdy. Chápu i to, že obchody s potravinami mají otevřeno dlouho. Ale vysvětlete mi, proč si jdete koupit nábytek v neděli v 8 večer??? Nestačilo by v těchto typech obchodů mít otevřeno o víkendu např. jen v sobotu do 4 odpoledne a mít zavřeno v neděli a ve státní svátky? Ano, za měsíc odpracujeme stejný počet hodin, jako ostatní pracující. Ale např. ve svátek jsme v práci a ještě nedostaneme příplatek za práci ve svátek. Ale jestliže žijete s partnerem, který má o víkendu volno a vy jste o víkendu v práci, tak vám to prostě osobní život výrazně naruší. Ano, možná bych měla změnit práci, ale v našem městě připadá na 1 volné místo 70 uchazečů. A ta volná místa jsou většinou právě v obchodních řetězcích. Mám tedy raději sedět na pracáku a nechat se od Vás živit? Ale já si nestěžuji za sebe. Přeci jen pracuji na vyšší pozici. Jen jsem chtěla, abyste si uvědomili, že v těchto velkých obchodech přicházíte do styku s lidmi jako vy. A místo abyste jim byli vděční, že jim nemusíte přispívat na dávky v nezaměstnanosti, považujete jejich přítomnost za samozřejmost. Spíš je považujete za jakési méněcené roboty...

..nepoužívám noční taxi, autobusy a vlaky. Jezdím vlastním autem. Do obchodu chodím nakupovat ráno před nástupem na směnu nebo v polední pauze. Bary a další noční podniky nenavštěvuji. Nepamatuji si kdy jsem byla na pohotovosti, asi někdy v dětství. A rozhodně bych nesrovnávala práci lékařů, hasičů a policie s prací v obchodě. První 3 jmenované profese jsou důležité pro záchranu lidských životů. Když budou mít obchody v noci a o vánocích zavřeno, tak si myslím, že to ničí život zásadně neohrozí

pro mne je vaše nepřetržitá pracovní doba, včetně všech svátků, zcela zbytečná. Dále Vás nepovažuji za žádné méněcenné roboty, naopak, kolikrát pokladním i vyseknu poklonu, prohodíme pár slov a úsměvů, běžně děkuji, prosím, též jako zákazník. Častokrát zase lidi v obchodě říkají, že nepoděkuje skoro nikdo. No a co, to mi v tom nemůže dále zabránit. Nemám žádnou potřebu si u jakýchkoliv služeb masírovat své hvězdné ego Ono se nám totiž to výhradní pojetí "služeb" v jakémkoliv oboru (obchod, úřad, školství, zdravotnictví...) začíná dramaticky vymykat z rukou.

A víš proč? Protože si v klidu a rychle nakoupím, nemusím čekat u pokladny, a ušetřím svůj čas. A tobě přinesu zisk. Co je na tom? Že nedostáváte příplatky za svátky, noční? To ale já jako zákazník neovlivním. A pokud budou obchody otevřené, nevím proč bych toho nevyužila.

někdy je to naopak, vytvoří se nabídka a poptávka se dostaví. Tak je to myslím i u nonstop marketů. Když je možnost, proč ji nevyužít. Nejen prodavačky nonstop marketů musí v noci pracovat. To, že ty nevyužíváš nočních služeb (taxíků, sester, číšníků...) neznamená, že jejich práce je k ničemu. Spousta lidí pracuje na 3 směny, spousta mužů je rozvedených a rádi využijí možnost dojít si ráno v půl 6 před šichtou nakoupit nebo po noční na teplou polévku. Spousta zdravotních sester si nakoupí ráno po směně, cestou z práce. Bydlí na sídlišti, kde je malý krámek v kočárkárně nebo v satelitu, kde není nic. Kdyby měly vyjet z domova nakoupit až se vyspí po šichtě, ztratí tím 3 hodiny času, který věnují sobě, dětem a domácnosti. Služby mají sloužit lidem, tak ať slouží.
Souhlasím, je to náročné a lidi/zákazníci jsou někdy na zabití. To bylo vždy, teď snad víc, doba nese stres, obavy, nervozitu, a nezpůsoby. S tím nic nenaděláš. Na druhou stranu, co člověk vyšle, to se dost často vrací.
Kdysi jsem pracovala na poště. Kolegyně, vzteklá a nervní, měla spoustu konfliktů s lidmi, neustále rozčileně řešila kdo je jaký debil a blbec a jak ji vytočil, a také chodila často na kobereček podávat vysvětlení ke stížnostem lidí. Já byla na poště déle a nestalo se mi to nikdy. I lidi, co přišli už nastartovaní a nachystaní si zchladit žáhu, protože jim nepřišlo to či ono, nebo přišlo pozdě, nebo jsme jim to či ono odmítli vydat, se mi dařilo zklidnit. Kolik omluvenkových čokoládiček a bonbonů "nezlobte se a vemte to domu dětem" jsem nafasovala:-)
Rozdíl byl v přístupu. Kolegyně, stejně stará jako já, brala práci jako nutné zlo, lidi jako soupeře, se kterými je nutné bojovat, protože jí furtumfurt dou po krku, sou to debilové a přece se na ně ani nevysere...
Pro mě ta práce byla nutné dobro, protože jsem měla malinké děti, manžela pracovně v Praze a tohle byla na venkově jediná dostupná práce bez dojíždění, kam matku se dvěma malými dětmi vzali - kromě kravína a montážní manufaktury. Nehrozilo mi, že kvůli nemoci dětí mě propustí, v létě jsem dostala 3 týdny dovolené, takže jsme se s manželem a pracující babičkou mohli vystřídat u dětí o prázdninách, a denně po čtvrté jsem vyzvedla děti ze školky a šla domů s čistou hlavou a s jistotou, že mi na účet přijde výplata, víkendy volné a těch pár dnů mezi vánočními svátky jsem přežila. Na vánoce jsem nafasovala odborářskou kolekci a 2 ručníky a denně při vyplácení peněz tolik dýšek, že mi to zaplatilo sváču, noviny a kafe. Měla jsem čas na vše, co jsem potřebovala. Na přechodné zaměstnání z nouze více než dobrý, tak jsem to brala. Lidi jsem brala jako nutnou součást mé práce, i to, že jsou nespokojení, a za svůj úkol jsem si vzala, že neztratím tvář tím, že budu hrubá. Když jsem po pár letech odcházela kvůli dokončení studia s tím, že pak se pracovně nasměruju jinam, samozřejmě se to rozneslo, a dostala jsem několik nabídek na práci. S bývalou kolegyní se dodnes táhne pověst šikovného rapla, se kterým nikdo nevydrží a která nikde nevydrží. Naposledy dostala okamžitou výpověď, když ji zákazník naprdnul tak, že práskla dveřmi kanceláře a nechala ho tam s otevřeným počítačem, trezorem a psacím stolem...

Co tím dlouhým plkáním chci říct..Že se mi osvědčilo řešit problémy u sebe, nečekat na zásah zvenčí. Klišé, ale funkční. Ve chvíli, kdy jsem překonala touhu stulit se do klubíčka někde v koutě a modlit se za zásah shůry, překonala chuť na vše se vybodnout, začala vymýšlet řešení, tak se řešení dostavilo. Musela jsem překonat určitou pohodlnost, nepohodlí, vyrovnat se s tím, že nebudu mít klid a pohodlí, ale s trochou úsilí zpátky klid a pohodu.
Souhlasím, že by prodavačky v těchto marketech měly být lépe pracené a mít lepší podmínky, ale tím, že přestaneme chodit nakupovat v 8 večer to nezměníme. To není starost zákazníka. Vím, že je to složité, hodně složité, ale proč si trošku neohlídáte svoje práva? I u vás jsou lidi se smlouvami na dobu neurčitou, dávno po zkušební době. Nemusí všechno spolknout a na první ránu přijmout výpověď. Existují inspektoráty práce, kam se můžete obrátit s neplatnou výpovědí. Teď se skácíš, ale - napadlo vás někdy založit odborovou organizaci? Ne? a víš, jako odbory dnes mají obrovskou moc? Co vymohly svým lidem ve škodovce, v Mittalu a jinde? Mimochodem, i ta platná výpověď z tvz. organizačních důvodů musí mít minimálně 2 měsíce výpovědní lhůtu a 3 měsíční odstupné - ale pověz mi, proč ženská, která tu výpověď dostala a už jí opravdu nic horšího tedy nehrozí, nechtěla, abych jí napsala na vedení patřičný dopis a dala kontakt na našeho právníka s tím, že to sfoukneme s fakturou za firemní právní poradenství. Proč se dobrovolně ošidila o 5 platů? Jedno květinářství opakovaně hledá zaměstnance, prodavačku-floristku. Hezká práce pro někoho, kdo má s prodejem zkušenosti a vztah ke kytičkám. Vysvětlila jsem jí, že s 5 platy a podporou v nezaměstnanosti bude mít víc peněz, takže si může zaplatit nějaký rekvalifikační kurz - zahradník apod., něco bychom našly. K tomu základní kurz němčiny, tu měla už na základce a učňáku, tak oprášit základní věci. Za půl roku se toho zvládne hodně. A pak by nebyla závislá na marketech, kde jí hlídají i čůrací přestávky. Nechtěla, bála se, nevím čeho, protože horší už to být nemohlo. Teď je zpátky v jiném marketu, s podobným platem, problémy a odevzdaností osudu. Pak jí nezbývá než trpně snášet to, co k její práci patří a nezlobit se na zákazníky, že využívají otevírací dobu naplno.

Mimochodem, kdysi se stávalo, že jsem byla v kanceláři do noci, protože se mi lidi ze zakázky v noci vrátili a já jsem odemkla zamkla sklad a garáž a neměla jsem na to tehdy nikoho - víš, i naši zákazníci potřebují naši práci večer, o víkendu, protože jim to nenaruší provoz - tak jsem si nakoupila cestou domů, třeba ve dvě v noci. No, a co? Poděkuju, poprosím, zaplatím. Víc ode mě v krámu nečekejte.