přeji Ti moc a moc zdraví, kopec štěstí a v životě jen samé radosti. Vánoce jsou příležitost být spolu, a to je asi to nejdůležitější. Vědět, že mám své lidičky kolem sebe, a že se můžeme jeden na druhého spolehnout.
Krásné Vánoce a ještě hezčí Nový rok 2010.

sníst všechno, ale jak můj milovaný nevlastní otec Bořík říkával "radši odstonat než nechat!"
Ale teď vážně, co vážně, s úsměvem. Děkuju vám Kudlanky a Kudlánkové, za to, že mám kam chodit pokecat a pobýt s přáteli, děkuju vám za to, že mi za mé moudré kuchařské rady a porady nenadáváte, ale moudře překlapnete na jinou stránku.
Děkuju vám všem, děkuju Daniele za to, že tohle krásné zákoutí stvořila.
Sakra já to píšu jako bych se loučil a odcházel na věčnost! Ne, já tu jsem a budu, protože jsem tu s vámi rád.

příjemné sváteční dny a hodně pohody. Kéž na těchle stránkách zůstane útulno, tak jak bývalo zvykem, ať je Kudlanka i nadále oázou uprostřed těch všedních zmatků a stresů.

No vidite, u nas se darky rozbaluji az rano, 25. Takze si diky casovemu posunu jeste asi 22 hodin pockam.........
Vzpominam si na malou prihodu. Pred vice jak dvaceti lety jsem poslouchal vanocni program mistni, yukonske pobocky CBC. Redaktor s krasnym kanadskym jmenem Novak mluvil o nejruznejsich vanocnich tradicich a mimo jine prohlasil, ze v Ceskoslovensku se davaji darky az na Novy Rok. Zatelefonoval jsem okamzite do Whitehorse a snazil se chybu napravit.
Kdyz dohrala hudba, pravil pan Novak: "prave me moje asistentka dorucila zpravu od posluchace z Dawson City ktery tvrdi, ze se v Ceskoslovensku davaji darky uz 24-teho vecer. Tomu moc neverim, protoze ja mam informace od sve babicky, ktera v Ceskoslovensku vyrostla".
A tak se stalo, ze jsem v ten krasny den vanocni hrozil pesti smerem k reproduktoru a rval: "tvoje baba vyrostla leda tak na Podkarpatske Rusi, pitomce".
Preji vsem Stastne a vesele ..........

zaručené zprávy...a nic s tím nenaděláš.

Doufám ře všichni prožíváte pěkný večer, my byli s mladými na scypu, shlédli a vyhodnotili jak si Natálka vyrazila zub, prohlédli si navzájem vánoční stromky a za chvíli k nám konečně přijde Ježíšek.

Tak pa.

oni si lidi dost pletli Československo s Jugoslávií. No a část Jugoslávců je pravoslavná...../Myslím, že Srbové - Slovinci jsou , myslím, katolíci. neb to mají do Itálie cobydup/.

Milá Velekudlanko a ostatní kudlanky a kudlánci, přeji hodně štěstí do dalšího roku a abyste měli vánoce podle svých představ - jako my (pořád doma, všechny návštěvy se odbyly během adventu, máme všechno uklizený a teď se můžem VÁLET )Letos jsme měli americké vánoce, Majda totiž usnula včera v 8 večer, takže Ježíška nestihla, a rozbalovala až ráno, ale povím vám, má to taky něco do sebe, protože si aspoň se vším může pořádně pohrát a nestraší do tří do rána! Já za sebe ovšem nedám dopustit na romantické rozbalování při svitu svíček...

Ja musim byt posledni, kdo jeste nerozbalil darky. 8 hodin rano a rodinka jeste chrape. Nastesti je tma az do desiti, takze to bude porad ve svetle svicek......

žiju s pevnou vírou, že jsi už fit - což já o sobě bohužel říct nemůžu. Vánoce jsme letos s manželem neprožívali, spíš jsme se je snažili přežít. Dne 23.12. nám lékař naordinoval silná antibiotika: mně pro zánět průdušnice,průdušek a zápal plic, manželovi pro zánět horních cest dýchacích, že prý je to původu virového a že jsme to chytli mezi lidmi. Od té doby doma sami 2 poleháváme, pospáváme, příšerně kašleme až se téměř dusíme a těšíme se, že nám snad už konečně ty léky zaberou, což se možná děje, ale strašlivě pomalu. Dolézt vedle do kuchyně a vzít si kousek chleba či čaje pro nás až do dneška znamenalo neuvěřitelné vyčerpání. Tím vysvětluju, proč jsem se Ti už neozvala; při každém slově mne totiž skoro udusil příšerný kašel, takže jsem nemohla ani telefonovat. Dnes jsme na tom trošičku líp, radujeme se i z této maličkosti. Tyhle Vánoce byly pro nás skutečně ojedinělé až zvláštní. Až dokážu mluvit souvisle bez kašle, ihned se Ti ozvu. Zatím se Daní opatruj - páčko - Jana_K

musím zareagovat na Tvé hezké přání, konkrétně na: "Ne, opravdu, ale opravdu to nemusíte sníst všechno". Tak za nás to sní někdo jiný. Na Boží hod nám totiž někdo z balkónu ukradl úplně všechno cukroví...

Na Vánoce jsme byli na horách, takže některé svoje dárky jsem si rozbalila až včera. Kudlanky a kudlankové, poraďte mi, jak se radovat ze dvou knížek, o kterých je vám už podle záložky jasné, že je nedočtete. Jak projevit radost nad rukavicemi, které jsou sice krásné, ale mají prsty viditelně delší než vy. Nemluvě o tom, že mám ráda rukavice od Vietnamců, ty natahovací, které mi sedí a tyhle stály 4 x tolik. A vrchol všeho deštník, který sice potřebuji, ale určitě ne pánský černý. Prosím, poraďte mi, jak to překousnout a tvářit se radostně aspoň do doby než strčím rukavice navždy do skříně a dojdu si do TextilHalle pro jiné a přitom si koupím ten potřebný deštník.

teda s rukavicemi mám problém vždy opačný... většinou jsou mi prsty krátké... a jsem děsně ráda, že jsem letos na podzim sehnala krásné černé kožené, které mají konečně prsty stejně dlouhé jako já a nedám na ně dopustit... a věř nebo ne, černý deštník by mi radost udělal, i pánský (pokud je to ten s dřevěnou rukojetí, krásně velký, ten ještě víc), deštníků je u nás vždy nedostatek... něco jako rodinné prokletí, ale sama nechápu, co jiného zapříčiňuje, že je zapomínáme na neznámých místech, v tramvaji, ve vlaku - obzvláště já, která tramvají ani vlakem nejezdí No letos sice mám svůj nový, fialový, krásný, který si náležitě hlídám a zatím jsem ho nikde nezapomněla... ale každý dobrý deštník navíc se počítá... babička mě naučila jednomu - darovanému koni na zuby nehleď... ten darující ti chtěl udělat radost a vybíral určitě dle svého nejlepšího přesvědčení... no někdy to prostě nevyjde, ale určitě ti to nezpůsobí žádné doživotní újmy, když vezmeš v potaz, že normálně bys ty věci neměla a musela se bez nich obejít... tak to neřeš, dej si vaječný koňak do kafe a kus cukroví a těš se na ten příští nový rok, jaký asi bude a co nám přinese... kdyby to byly jen nepadnoucí dárky, tak by to bylo príma, ne?

muzem zalozit kos "nepadnoucich darku", treba by si nekdo vybral. ja do nej prihodim telove mleko a vodicku na vlasy, neb to nepouzivam, navic v odstinu zelene jablko, kterej uz tuplem nesnasim. dale lak na nehty, neb si je nelakuju. a pak jeste jedny visne v cokolade. nejim a nikdy jsem nejedla

Myslím, že jsem tohle potřebovala. Ten černý deštník je opravdu velký, nemá dřevěnou ale kovovou rukojeť a v ní je baterka, takže pokud je tma a prší mohu si svítit pod nohy. Je vystřelovací a dokonce i naopak - na zmáčknutí se složí. Je tedy geniální. Máš ale pravdu, kdyby nás otravovaly jen nevyhovující dárky, byl by život báječný.

Nejlepší by bylo, kdyby byly nějaké virtuální obchody, kde by se po vánocích vyměňovaly dárky. Jenže to má háček. Jedna věc je, když víš, že ti ten dárek někdo koupil jen aby ti něco dal a jiná, když víš, že ten člověk dlouho přemýšlel, co ti dát a to co ti dal je vlastně něco, co bys i brala, ale v jiném provedení. Takže já jdu zkracovat ty rukavicové prsty, protože svoje už neprodloužím.
Jinak višně v čokoládě beru, moje skorosnacha je miluje.

Dáši, je to smůla že se netrefili. Ale já třeba zákazníkům říkám když se netrefí at řeknou že zboží vyměníme do konce roku. Většinou oponují že obdarovaný bohužel neřekne a tajně se trápí. :-( Aspon knížky bych třeba zkusila vyměnit.