Na Slovensku přivedli lékaři na svět už šestá siamská dvojčata. Všemi médii prolétla zpráva o tom, jak je jejich zdravotní stav vážný a jak chlapečci bojují o život. Není to tak dávno, co jsme sledovali podobný příběh srostlých dvojčátek Miška a Marka.
Lékařům se sice povedlo chlapce oddělit, ale nakonec oba dva podlehli infekcím a svůj boj o život nevyhráli. Když čtu podobné zprávy, zažívám dva různé stavy. Prvním z nich je hledisko vědecké, kdy obdivuji lékaře, co všechno jsou už schopni udělat. Jaké případy dokážou zachránit, jak dávají šanci všem těm dříve nevyléčitelným pacientům žít zase dál plnohodnotným životem. Jaké zázraky umí. Jak věda a technika postoupila. Jak zachraňují miminka, narozená předčasně a vážící méně než kilový pytlík mouky. Jak rozdávají zdraví a životy tam, kde ještě před časem nebyla šance na přežití.
A pak přijde ta druhá, smutná stránka věci. Jako matka, která nikdy nebyla v situaci, kdy musela rozhodnout o tom, jestli si nechá nebo nenechá dítě, u kterého bylo zjištěné nějaké závažné postižení, nechápu, jak jiná matka může s plným vědomím na svět přivést dítě, nebo děti, u kterých se neví, jestli budou schopné žít a jak budou žít. A nebo že by mohli žít celý život jako postižení, nemocní s prognózou pár let života, nebo že by se mohli narodit jako tato siamská dvojčátka, u kterých i v případě přežití "nehrozí" normální život...
Možná, že bych se na místě té matky také snažila donosit své děti, třeba už jen kvůli té šanci, kvůli tomu zázraku, kvůli nejisté naději, že právě tito lékaři, tato věda a technika a pokrok zachrání právě ta moje děťátka. Ale nevím to jistě. Nevím, a jsem strašně šťastná, že mám tři zdravé děti a že mě příroda, nebo možná Bůh, nepostavil do situace, kdy bych se musela takto rozhodovat. Asi jako každou matku, nebo i každého člověka, mě zajímá jediné. Jestli se tyto dvojčátka povede oddělit a zachránit - a aby to přežili a byli v pořádku. Budu jim držet palce, bohužel je to snad jediná věc, kterou můžu udělat.
Co na to říkáte vy?
Jak byste se zachovali vy, vědět už předem,
že to "budoucí dítě" je v takovém stavu?
Jaký na to máte názor?
Jak to, že se siamská dvojčata rodí na Slovensku a u nás ne?
Je snad lékařská péče našich bratrů na jiné úrovni?
Co vy na to?
Pavla Vodoměrka
Komentáře
... : mikin
Siamska dvojcata ziskala svuj nazev po bratrech Changovi a Engovi Nokovych (นาก) kteri se narodili v roce 1811 v Siamu (dnesni Thajsko).
Oba bratri byli srostli jen v oblasti hrudniku a v dnesni dobe by je bylo mozne oddelit velice jednoduse.
Bratry objevil britsky obchodnik R. Hunter, ktery je vzal do Ameriky. Z obou bratru se tam stali vazeni obcane, kteri si vzali sestry Yatesovy, se kterymi meli dohromady 21 deti.
Chang zemrel v roce 1874 a Eng odmitl operaci, ktera by ho od bratra oddelila a zemrel o 3 hodiny pozdeji....
Oba bratri byli srostli jen v oblasti hrudniku a v dnesni dobe by je bylo mozne oddelit velice jednoduse.
Bratry objevil britsky obchodnik R. Hunter, ktery je vzal do Ameriky. Z obou bratru se tam stali vazeni obcane, kteri si vzali sestry Yatesovy, se kterymi meli dohromady 21 deti.
Chang zemrel v roce 1874 a Eng odmitl operaci, ktera by ho od bratra oddelila a zemrel o 3 hodiny pozdeji....
prosinec 04, 2009 03:36
Ŕekla bych, : alena puntíkovaná
že na Slovensku je blíž do Černobylu. Proto ten výskytt siamských dvojčat.
prosinec 04, 2009 05:35
Proč na Slovensku ano a u nás ne? : Myška
Toť otázka. Zřejmě by se narodily i u nás, ale matky volí ukončení těhotenství, na Slovensku hraje větší roli než u nás víra, která nepřipouští interrupci,...
Já vím stoprocentně, že bych rozhodla o ukončení těhotenství jak v případě, že bych čekala siamky, tak v případě, že bych čekala postižené dítě. To rozhodnutí by nebylo nijak těžké při představě, co takové dítě nebo děti v životě čeká.
Já vím stoprocentně, že bych rozhodla o ukončení těhotenství jak v případě, že bych čekala siamky, tak v případě, že bych čekala postižené dítě. To rozhodnutí by nebylo nijak těžké při představě, co takové dítě nebo děti v životě čeká.
prosinec 04, 2009 07:02
Záleží na tom, v jaké fázi se na postižení dětí přišlo. : mamča
Pokud "včas", bylo by nanejvýš milosrdné pro děti i jejich rodiče, kdyby se vůbec nenarodily. Vždyť co je čeká ? Jen bolest, opakované operace s nejistým výsledkem, a velmi pravděpodobně smrt přinejmenším jednoho z nich. Psali, že jedno z dětí má hydrocefalus, a druhé srdeční vadu. Přitom mají pravděpodobně jen jeden zažívací trakt a společná játra.
Rodina má už čtyři zdravé děti, proč se rozhodli přivést na svět i tyto, nejspíš doživotně postižené ?
Rodina má už čtyři zdravé děti, proč se rozhodli přivést na svět i tyto, nejspíš doživotně postižené ?
prosinec 04, 2009 07:57
... : Los evropský.
Myslím si to samé jako Myška. K tomu ještě dodám, že kdyby to bylo na mě, všem rodičům, kteří vědí, že budou mít siamská dvojčata a chtějí si je nechat, bych tuto možnost s radostí poskytla - s tím, že veškerou následnou péči o ně, operace a reoperace si plně uhradí. Pak by se vidělo, jak je víra silná....
prosinec 04, 2009 09:26
Četla jsem na internetu, : Rozmarýna
že v případě těchto siamských dvojčat poslal gynekolog matku před 14 dny do nemocnice, protože se mu něco nezdálo na ultrazvuku. Takže tentokrát se na to přišlo asi pozdě. Líbí se mi, že tito rodiče zakázali, aby nemocnice poskytovala informace. Nelíbí se mi, že nemocnice informace poskytuje, i když neuvádí podrobnosti o rodině.
prosinec 04, 2009 12:18
Los evropský, myslím si, : Rozmarýna
že víra by byla silná a nechali by si je, i kdyby operace nehradila zdravotní pojišťovna. Nehradili by ji ani rodiče, pokud by na to nebyly sbírky, prostě by to nechali na Bohu.
prosinec 04, 2009 12:20
Když nic jinýho, : Krakonoš
dá se na ně koukat taky jako na perfektní studijní materiál pro zlepšování špičkovejch lékařskejch pracovišť a posouvání hranic medicíny a poznání. Takže i kdyby umřeli, nebyli tu zbytečně. Pokud by moje partnerka chtěla takhle postižený dítě přivýst na svět, respektoval bych to.
prosinec 04, 2009 14:50
to je moc těžké životní rozhodnutí, : Inka
myslím, že se věci také jinak říkají když v té situaci člověk není a něco jiného je když jsi to Ty kdo to musí rozhodnout. Zcela jistě vím, že bych nechtěla takto postižené děti, vědět to dopředu, ale nevím zda bych byla tak silná abych to rozhodla. Naštěstí mám dvě zdravé děti, ale už jsem bohužel jednu takovou životní tragédii přestála a je to opravdu jen pro silné povahy, je strašně těžké se z toho jako žena co to prožila dostat, jet dál a nemyslet na to. Otázkou je spíš proč nás něco takového potkalo?
prosinec 04, 2009 15:33
Já jsem taky nikdy netvrdil, : Krakonoš
že to je rozhodnutí lehký. Je to sakra těžký a je to těžký starat se o jakkoli postižený dítě. Já jsem s postiženejma jednu dobu pomáhal a můj švagr se stará dvacet let vo hodně postižený dítě, takže neznám tyhle věci jen z televíze. Proto řikám, že bych takový rozhodnutí svý ženy uměl respektovat, pokud by to byla vona, kdo by řek - dám mu šanci. Stejně tak bych respektoval, kdyby viděla jako jediný řešení potrat. Prostě poslední slovo v tomhle by měla mít ta matka.
prosinec 04, 2009 16:07
V mem pribuzenstvi : Alena P-H
je jeden pripad tezkeho postizeni ditete. Nastavajici mamka byla chronicky velmi nemocna, brala leky s degenerativnim ucinkem - ale odmitala antokoncepci, pac ji to vira zakazovala. Nechali narodit dite, ktere bylo jeste pred narozenim odsouzeno k tezkemu postihnuti. Dnes ma to stvorenicko skoro 30:neciti, nevnima, nekomunikuje...proste vegetuje. Je to hrozne a neda se na to ani divat, protoze to boli...
Cela rodina se rozpadla, dalsi tri zdrave deti utekli z obrovskeho baraku cim driv, rodice spolu koexistovali jenom na zaklade povinnosti starat se o postizenou bytost. Nakonec otec predcasne umrel a mama je na pokraji sil. Mozna je toto az prilis hranicni priklad, ktery pro mne osobne byl minkotvorny...ale pokud by jsem jeste stale mela uvazovat o privedeni na svet ditete, ktere je postizene - tak je odpoved jasna - v zadnem pripade. Samozrejme neni postizeni jako postizeni, ale...
A jsem nesmirne rada, ze jsem nikdy nebyla postavena do situace, kdy ma clovek resit otazku jak tato. Jako teoreticka otazka je to zajimavy namet - ale jako prakticky problem...to musi byt jedno z nejtezsich rozhodnuti, ne-li nejtezsi uplne.
Cela rodina se rozpadla, dalsi tri zdrave deti utekli z obrovskeho baraku cim driv, rodice spolu koexistovali jenom na zaklade povinnosti starat se o postizenou bytost. Nakonec otec predcasne umrel a mama je na pokraji sil. Mozna je toto az prilis hranicni priklad, ktery pro mne osobne byl minkotvorny...ale pokud by jsem jeste stale mela uvazovat o privedeni na svet ditete, ktere je postizene - tak je odpoved jasna - v zadnem pripade. Samozrejme neni postizeni jako postizeni, ale...
A jsem nesmirne rada, ze jsem nikdy nebyla postavena do situace, kdy ma clovek resit otazku jak tato. Jako teoreticka otazka je to zajimavy namet - ale jako prakticky problem...to musi byt jedno z nejtezsich rozhodnuti, ne-li nejtezsi uplne.
prosinec 04, 2009 17:32
... : bb2
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/186141-jedno-ze-siamskych-dvojcat-po-oddeleni-zemrelo.html
no, takže je to téměř vyřešeno, a slovenští daňoví poplatníci se nemusí obávat nadměrných finančních nákladů, že? ne že by jim žilou nepouštěli jiní víc, stejně jako nám.
Pokud by operace takto postižené dítěte měli platit rodiče ze své kapsy, pokud se "včas a uvědoměle" nerozhodli pro potrat, nabízí se otázka, zda platit záchranu plodů, co se narodí v 5.měsíci, váží půl kila a bez milinových nákladů by nepřežili ani hodinu. A co popálená Natálka, neměla být provedena euthanazie? U ní není přece ani v tuto chvíli jisté, zda bude žít, zato je jisté, že pokud bude žít, bude to stát ještě hodně peněz. Stejně jako léčba jiného popáleného, Lukáška, a jeho maminka rozhodně nepřispěje do státní kasy slušnou porcí daní, když se stará o dítě.
Takže, kde je ta hranice?
A abych odpověděla na otázku v článku, když už jsem se tak rozpovídala - teď, v tuto chvíli, ve své nynější životní situaci, bez vlivu těhotenských hormonů, se zdravými dětmi a v podstatě pohodovým životem si myslím, že bych se rozhodla pro ukončení těhotenství. Nesouvisí to s vírou nevírou, není to nic proti Bohu, a tvrdí-li někdo opak, pak si osobuje právo mluvit za něj, a to by se Bohu určo nelíbilo:-)) mně teda určitě, a že jsem boží:-)
no, takže je to téměř vyřešeno, a slovenští daňoví poplatníci se nemusí obávat nadměrných finančních nákladů, že? ne že by jim žilou nepouštěli jiní víc, stejně jako nám.
Pokud by operace takto postižené dítěte měli platit rodiče ze své kapsy, pokud se "včas a uvědoměle" nerozhodli pro potrat, nabízí se otázka, zda platit záchranu plodů, co se narodí v 5.měsíci, váží půl kila a bez milinových nákladů by nepřežili ani hodinu. A co popálená Natálka, neměla být provedena euthanazie? U ní není přece ani v tuto chvíli jisté, zda bude žít, zato je jisté, že pokud bude žít, bude to stát ještě hodně peněz. Stejně jako léčba jiného popáleného, Lukáška, a jeho maminka rozhodně nepřispěje do státní kasy slušnou porcí daní, když se stará o dítě.
Takže, kde je ta hranice?
A abych odpověděla na otázku v článku, když už jsem se tak rozpovídala - teď, v tuto chvíli, ve své nynější životní situaci, bez vlivu těhotenských hormonů, se zdravými dětmi a v podstatě pohodovým životem si myslím, že bych se rozhodla pro ukončení těhotenství. Nesouvisí to s vírou nevírou, není to nic proti Bohu, a tvrdí-li někdo opak, pak si osobuje právo mluvit za něj, a to by se Bohu určo nelíbilo:-)) mně teda určitě, a že jsem boží:-)
prosinec 04, 2009 19:13
Já zažila také moment těžkého rozhodnutí : Roma
V 25 letech jsem měla 6létého syna težce nemocného, budily ho bolesti nohy a za rok se noha zkracovala a doktoři nemohli přijít co mu vlastně je - po roce zněla diagnoza nádor v kyčli.
Víc říct do operace nedokázali a v této chvíli jsem zjistila, že jsem otěhotněla i přes antikoncepci, kterou jsem užívala. Až při jednom z posledních rentgenu, když jsem mu držela roztažené nožky pod rentgenem, mě upozornila rentgenoložka ,že si musím vzít olověnou zástěru pro případ začínající těhotenství. To jsem ještě nic netušila a za měsíc přišel šok- t ě h o t e n s t v í. Horší bylo to, že v posledních třech měsících jsem byla 3x pod rentgenem nechráněná.Muj gynekolog i primář z ortopedie doporučovali přerušení - riziko bylo veliké. Jedno dítě z neznámým novotvarem je tady a další z možnou nemocí z ozáření mi rozmlouvali. Já poslechla, ale vnitřně jsem se pět let budila s pocitem že mi umřelo dítě. Za 1,5 se syn vyléčil a při poslední kontrole mi mezi čtyřma očima potvrdil operující lékař, že pravděpododně synovo nemoc je z ozáření po černobylské havárii ale veřejně to nikdy nepřizná. Je to pro ženu težké, ale dnes je synovi 26let a já toho nelituji. Po 4 letech od operace jsem porodila druhého zdravého syna. Takže svého rozhodnutí nelituji. Jde taky o zodpovědnost, aby ten co ho na svět přivedeme prožil plnohodnotný život a nebyl jen ...
Víc říct do operace nedokázali a v této chvíli jsem zjistila, že jsem otěhotněla i přes antikoncepci, kterou jsem užívala. Až při jednom z posledních rentgenu, když jsem mu držela roztažené nožky pod rentgenem, mě upozornila rentgenoložka ,že si musím vzít olověnou zástěru pro případ začínající těhotenství. To jsem ještě nic netušila a za měsíc přišel šok- t ě h o t e n s t v í. Horší bylo to, že v posledních třech měsících jsem byla 3x pod rentgenem nechráněná.Muj gynekolog i primář z ortopedie doporučovali přerušení - riziko bylo veliké. Jedno dítě z neznámým novotvarem je tady a další z možnou nemocí z ozáření mi rozmlouvali. Já poslechla, ale vnitřně jsem se pět let budila s pocitem že mi umřelo dítě. Za 1,5 se syn vyléčil a při poslední kontrole mi mezi čtyřma očima potvrdil operující lékař, že pravděpododně synovo nemoc je z ozáření po černobylské havárii ale veřejně to nikdy nepřizná. Je to pro ženu težké, ale dnes je synovi 26let a já toho nelituji. Po 4 letech od operace jsem porodila druhého zdravého syna. Takže svého rozhodnutí nelituji. Jde taky o zodpovědnost, aby ten co ho na svět přivedeme prožil plnohodnotný život a nebyl jen ...
prosinec 04, 2009 19:38
obe : Sipka
uz zomreli obe
prosinec 04, 2009 19:46
přesně tak, Romo, : bb2
mělo by to být jen rozhodnutím rodičů a pokud se rozhodnou jinak než ty, měli by vědět, že nezůstanou bez pomoci. Když pomůžeme tomu, kdo se k rakovině prohulil, kdo se k cirhoze propil atd.
Oni ti pečující rodiče za své rozhodnutí zaplatí i tak dost.
Oni ti pečující rodiče za své rozhodnutí zaplatí i tak dost.
prosinec 04, 2009 19:55
já bych na zázrak nečekala, pokud bych se to dozvěděla včas : wendy
měla jsem možnost sledovat dvě rodiny s postiženým dítětem - jedna si už druhé radši nepořídila, druhá ano a kvůli péči o to silně postižené neměli dostatek potřebného času pro to zdravé. Tak nevím co bylo lepší...v každém případku to je tragedie pro tu rodinu a jak píše krakonoš - zase tu nebyly úplně zbytečně - z lékařského hlediska.
prosinec 04, 2009 20:17
Určitě by to rozhodnutí mělo zůstat na rodičích : Eva
a nikoho by mne nenapadlo odsoudit, ať se rozhodl pro jakoukoliv alternativu. Sama jsem kdysi též neměla mít další děti, protože jsem dočasně, ale nutně užívala genotoxické léky. Sice jsme další děti původně chtěli, ale neděla se žádná tragédie. Jiná situace by byla, kdybychom žádné děti neměli. Takhle rozhodování, zda přivést na svět hypotetické dítě s vysokou mírou pravděpodobnosti postižení bylo celkem jednoduché, když nebylo nikdy počato.
Mám ve svém okolí i lidi, kteří se starají o postižené své dítě, je to náročné bezpochyby, ale nedá se prostě říci, že jim to jen bere a nic nedává. Kdyby se to nezjistilo včas, nechala bych si rozhodně i postižené dítě.
Jen mne občas napadlo, jestli mne příroda nějak nechránila, že jsme další děti neměli, protože bych je mnohem později sama hůře zvládla vychovat. Protože to mé onemocnění, tj. i léky, jsem po pár letech nemusela brát a vše doslova náhle zmizelo. Tak nevím
Mám ve svém okolí i lidi, kteří se starají o postižené své dítě, je to náročné bezpochyby, ale nedá se prostě říci, že jim to jen bere a nic nedává. Kdyby se to nezjistilo včas, nechala bych si rozhodně i postižené dítě.
Jen mne občas napadlo, jestli mne příroda nějak nechránila, že jsme další děti neměli, protože bych je mnohem později sama hůře zvládla vychovat. Protože to mé onemocnění, tj. i léky, jsem po pár letech nemusela brát a vše doslova náhle zmizelo. Tak nevím
prosinec 04, 2009 20:21
Wendy, ony tu nebyly asi zbytečně i : Eva
z duchovního hlediska, asi si tím krátkým vstupem něco ve svém osudu odžily. Co, to netuším.
prosinec 04, 2009 20:25
Losi evropský : simon
proč ne, ale v tom případě bych požadovala, aby si veškerou léčbu a operaci hradili i kuřáci, lidé kteří se léčí na obezitu, alkoholici, narkomani, lidé s anorexií apod.
prosinec 05, 2009 00:10
Pavlí, ber to, prosím, jen jako můj názor, : Eva
který nemám chuť vůbec nikomu vnucovat, ale matka měla právo to odmítnout, nicméně jsem hluboce přesvědčená, že děti si své rodiče, aspoň 1 vybírají před vstupem do života, podle toho, co jim to vzájemně pomůže se v životě naučit. A tu "učební lekci" máš právo v nějakém čase odmítnout. Je ti poskytnut čas, abys to pochopila méně bolestně. Průšvih je, že když už je ta lekce takto tvrdá (což narození siamských dvojčat a jejich brzké zemření rozhodně je), lze se logicky domnívat, že když odmítneš a zároveň v tom dalším čase se proválíš na kanapi, že ta další lekce bude zase o něco tvrdší, abys měl šanci to rozlišit.
Myslím si, že by tedy musely přijít znovu, jindy, prostřednictvím někoho jiného, coby rodiče. Myslím si, že pro ty děti to byla asi lekce, že to byly duše natolik na sebe navázané, odmítající žít jednotlivě, nechápající, že hmotná oddělenost fyzických těl neznamená duchovní izolaci, prostě jsme mentálně pospojováni.
Pro ty rodiče to mohl být taktéž učební úkol nebo ho vůbec již nepotřebují a vzali to na sebe dobrovolně, aby pomohli v poznání jiným.
Mimochodem, to, že si nás děti vybírají, nám i často v útlém věku sdělují, že jsou třeba rádi. Akorát, že my těm slovům nepřikládáme význam, který ve skutečnosti mají.
Myslím si, že by tedy musely přijít znovu, jindy, prostřednictvím někoho jiného, coby rodiče. Myslím si, že pro ty děti to byla asi lekce, že to byly duše natolik na sebe navázané, odmítající žít jednotlivě, nechápající, že hmotná oddělenost fyzických těl neznamená duchovní izolaci, prostě jsme mentálně pospojováni.
Pro ty rodiče to mohl být taktéž učební úkol nebo ho vůbec již nepotřebují a vzali to na sebe dobrovolně, aby pomohli v poznání jiným.
Mimochodem, to, že si nás děti vybírají, nám i často v útlém věku sdělují, že jsou třeba rádi. Akorát, že my těm slovům nepřikládáme význam, který ve skutečnosti mají.
prosinec 05, 2009 07:27
určitě to zrození postižených dětí : Inka
i když žijí třeba krátce má význym pro ně samotné, ale také pro jejich rodiče. Po takovémto prožitku Tě to zákonitě musí někam posunout, kam to už záleží jen a jen na tom daném člověku. protože toto je velmi tvrdá životní lekce a každý jí může brát úplně jinak a také se s ní úplně jinak vyrovnávat.
prosinec 05, 2009 07:44
simon, : Los evropský
samozřejmě, léčbu nemocí, které si člověk sám zavinil, by si měl také hradit (tuším, že např. ve Švýcarsku to tak je, jedna známá, která tam žije, se divila že v ČR se proplácejí léky na cholesterol - tam si je musí platit v plné výši). To jsem nezmiňovala, protože to není k tématu, ale je to pravda. Jenom ještě dovysvětlím - tu povinnost hradit všechny náklady bych stanovila rodičům, KTEŘÍ SE ROZHODLI PŘIVÉST NA SVĚT POSTIŽENÉ DÍTĚ.Tzn. prenatální diagnostika postižení jednoznačně určila (např. odběr plodovky), přesto ho chtějí. K čemu bychom jinak tu prenatální diagnostiku měli, že. Když se na to přijde až po narození - tak to se holt nedá nic dělat... Za sebe: mám za sebou jedno těhotenství, a že jsem cynik, se o mně obecně ví. Většina slušných lidí by si přede mnou za to odplivla - ale pro mě to nenarozené dítě nebylo žádné MOJE dítě, byl to prostě plod, který mohl mít jakékoliv defekty, a byla jsem připravená těhotenství nechat kdykoliv ukončit, v případě, že mi to bude doporučeno. To jsem od začátku do konce věděla. Uznávám ale, že lidé, kteří byli obdařeni větším množstvím citu tento přístup neschvalují (a já jim to také neberu). Totéž si myslím o zachraňování půlkilových mimin - pokud to někdo žádá, zachraňovat. Já jsem o nic takového nestála. Spíš mě to trochu děsí...
prosinec 05, 2009 10:00
Ale, Losi, vůbec nikdo nemá právo : Eva
na kohokoliv za cokoliv plivat Ani by mne nenapadlo Tě nějak soudit, bylo to Tvé rozhodnutí a mi je do toho houbeles.
Akorát jsi asi chtěla napsat přerušení těhotenství, ale v textu ti to vypadlo. Tak, třeba to máš už i vytěsněné.
Třeba ten cynismius byl původně docela zajímavá,, neběžná pozice, to sis zvolila zcela svéprávně sama a i do toho je mi úplné houby Akorát, že nejedná o citlivost X necitlivost, ale vědomost X nevědomost. Což nener, prosím, jako nějaký útok, že snad jsi nevědomá, to rozhodně nejsi, stejně tak, jako nejsi necitelná, ačkoliv bys třeba ráda, abys nebyla zranitelná???? Nevím. Nicméně, podle Tvého scénáře, že by si musel člověk, který si způsobil nemoc sám, za ní platit, si začni šetřit, protože nemoci si všichni způsobujeme sami. Dokonce i Ty, když budeš ten cynismus ještě hezky trénovat, nemoc Ti to způsobí. Akorát to není tak do očí bijící, jako kdybys třeba kouřila, chlastala atd. Čímž chci jen a pouze říci, že platit za léčení nemoci musíme i tak všichni, neb si je i sami způsobujeme.
Ani by mne nenapadlo Tě nějak soudit, bylo to Tvé rozhodnutí a mi je do toho houbeles. Akorát jsi asi chtěla napsat přerušení těhotenství, ale v textu ti to vypadlo. Tak, třeba to máš už i vytěsněné.
Třeba ten cynismius byl původně docela zajímavá,, neběžná pozice, to sis zvolila zcela svéprávně sama a i do toho je mi úplné houby
Akorát, že nejedná o citlivost X necitlivost, ale vědomost X nevědomost. Což nener, prosím, jako nějaký útok, že snad jsi nevědomá, to rozhodně nejsi, stejně tak, jako nejsi necitelná, ačkoliv bys třeba ráda, abys nebyla zranitelná???? Nevím. Nicméně, podle Tvého scénáře, že by si musel člověk, který si způsobil nemoc sám, za ní platit, si začni šetřit, protože nemoci si všichni způsobujeme sami. Dokonce i Ty, když budeš ten cynismus ještě hezky trénovat, nemoc Ti to způsobí. Akorát to není tak do očí bijící, jako kdybys třeba kouřila, chlastala atd. Čímž chci jen a pouze říci, že platit za léčení nemoci musíme i tak všichni, neb si je i sami způsobujeme.prosinec 05, 2009 11:32
Oprava: : Eva
..se nejedná....neber 
prosinec 05, 2009 11:34
losovi nic nevypadlo, : mura1
Akorát jsi asi chtěla napsat přerušení těhotenství, ale v textu ti to vypadlo.
jejimu tehotenstvi jsou tak nejak 3 roky a dava o sobe docela hlasite vedet, treba ze si rada cisti zuby vleze na zadech, ze. myslim, ze moc vytesnit nejde, leda by si los koupila spunty do usi
tolik my databazisti
prosinec 05, 2009 11:37
Muro, tak v dalším textu mluví o nějakém "nenarozeném dítěti" : Eva
tak to asi nebude to tříleté, co o něm píšeš Ty. Jinak je možné, že se mýlím, neb databázista z principu nejsem
prosinec 05, 2009 11:44
Evi, : Ariana
pod Tvé komentáře bych se klidně podepsala. Ten osud siamčat z duchovního hlediska vnímám podobně. Chtěla jsem se jen zeptat, zda znáš knihy amerického psychiatra Briana Weisse? Já jsem ho teď objevila a jsem z něj nadšená.
prosinec 05, 2009 11:59
a nebo to taky, pravda, může být to tříleté, : Eva
když o něm uvažovala v době, kdy nebylo ještě narozené 
prosinec 05, 2009 12:05
Ariano, Tebe jsem už dlouho neviděla : Eva
a jsem ráda, žes tu. Prosím Tě, já to nepíšu, jako, že mám pravdu, jenom, že mi to dává takový možný smysl. Ale to Ty určitě chápeš Spíš tu občas nabourávám ty zažité algoritmy myšlení, že nejsou jediné možné na světě. Předat se to stejně nedá.
Weisse neznám a zajímalo by mne o tom cokoliv, na co budeš mít chuť a čas, včetně názvu. Díky předem
Spíš tu občas nabourávám ty zažité algoritmy myšlení, že nejsou jediné možné na světě. Předat se to stejně nedá. Weisse neznám a zajímalo by mne o tom cokoliv, na co budeš mít chuť a čas, včetně názvu. Díky předem
prosinec 05, 2009 12:08
Evo, : Ariana
přiznám se, že mi to tady poslední dobou ani nijak neláká přidávat své komentáře. Nicméně ty Tvoje mě nabudily Taky jsem moc ráda, když Tě tu čtu.
Brian Weiss přišel po dvaceti letech psychiatrické praxe na to, že může své pacienty léčit regresní hypnózou. A děly se při tom takové věci, že přesvědčily i jeho, totálního skeptika, nevěřícího na reinkarnaci a život po životě. Názvy knih: Jedna duše, mnoho těl; Mnoho životů, mnoho Mistrů; Poselství Mistrů.
Já se snažím taky nikomu nevnucovat svůj názor, ale vždycky mě potěší, když se občas najde někdo naladěný na stejnou vlnu. A za to děkuji zas já Tobě. Měla bych moc chuť Ti napsat osobně, mohla bych si od Daniely vyžádat Tvou mailovou adresu?
Taky jsem moc ráda, když Tě tu čtu. Brian Weiss přišel po dvaceti letech psychiatrické praxe na to, že může své pacienty léčit regresní hypnózou. A děly se při tom takové věci, že přesvědčily i jeho, totálního skeptika, nevěřícího na reinkarnaci a život po životě. Názvy knih: Jedna duše, mnoho těl; Mnoho životů, mnoho Mistrů; Poselství Mistrů.
Já se snažím taky nikomu nevnucovat svůj názor, ale vždycky mě potěší, když se občas najde někdo naladěný na stejnou vlnu. A za to děkuji zas já Tobě. Měla bych moc chuť Ti napsat osobně, mohla bych si od Daniely vyžádat Tvou mailovou adresu?
prosinec 05, 2009 12:31
No, to je zase "náhoda", Ariano, : Eva
už jsem k tomu s Iris směřovala, že to na Strašidlech přes víkend třeba prodiskutujeme, tu reinkarnaci Tedy spíše projevy rytmu v životě.
A máš pravdu, bude to lepší asi soukromě, napiš mi, budu ráda za další rezonanci
Tedy spíše projevy rytmu v životě. A máš pravdu, bude to lepší asi soukromě, napiš mi, budu ráda za další rezonanci
prosinec 05, 2009 13:27
Ariano, : Vodoměrka
tak Mnoho životů, mnoho mistrů jsem četla, ale autora bych si už nevybavila... ty ostatní knihy ještě neznám, tak to abych vyrazila do knihovny a podívala se po nich... asi sem budeme muset dávat více článků na tuto tématiku, mezi pečením asi začnu víc psát... to budou krásné vzrušené debaty a komentáře... ale rozhodně se neboj sem psát, určitě narazíš na více spřízněných duší...
prosinec 05, 2009 17:26
Vodoměrko : Ariana
díky. Taky sem odskakuju od hnětení těst a v přestávkách mezi překládáním. Každá spřízněná duše je pro mě pohlazením pro duši. A debaty na podobná témata mi tu už dlouho chyběly.
Z těch Weissových knih mě nejvíc oslovilo Poselství Mistrů. Vřele doporučuji.
Z těch Weissových knih mě nejvíc oslovilo Poselství Mistrů. Vřele doporučuji.
prosinec 05, 2009 17:54
Evi, : Los evropský
100% souhlas, pouze upřesňuji, že v textu mi nevypadlo ničehož - těhotenství se podle mě dá akorát ukončit, přerušit znamená, že v tom jde zase pokračovat?? Jinak si dovolím ještě nesouhlasit s tím, že trénováním cynismu se přivozují nemoci - naopak, - přece, pokud člověkem nezmítají neustále nějaké hlubokoniterné pudy, ale je mu všechno tak nějak jedno, je přece víc v klidu a to je prý nejzaručenější recepis na dlouhověkost a stále zdraví
- přece, pokud člověkem nezmítají neustále nějaké hlubokoniterné pudy, ale je mu všechno tak nějak jedno, je přece víc v klidu a to je prý nejzaručenější recepis na dlouhověkost a stále zdraví prosinec 05, 2009 23:12
Losi, emoce jsou naší neodpáratelnou součástí : Eva
a, želbohu, nás nikdo neučí s nimi nakládat a žít. I cynismus je emoce. Ale jsem poslední člověk na světě, který by Ti Tvůj názor chtěl zpochybňovat. Je zcela svéprávný.
Přeji Ti dlouhý a klidný život, i proto, že žádný skutečný cynik pro mne prostě nejsi
Přeji Ti dlouhý a klidný život, i proto, že žádný skutečný cynik pro mne prostě nejsi
prosinec 06, 2009 07:03
Evi, : Los evropský
jasně, že žádný cynik nejsem, ale některé hlubokoniterné pudy, které zmítají většinou, nebo spoustou lidí, mnou nezmítají. Prostě to tam není. Ale někdy mnou zase zmítá (většinou tedy lomcuje vzteky) něco, o čem by ostatní pro změnu nenapadlo vůbec přemýšlet. Takže si myslím, že se to nevylučuje, emoce mám, a ten název - cynismus - je spíš taková nadsázka. Dokonce s hanbou přiznám, že jsem se v životě snížila i k tomu, že jsem některé chybějící emoce zahrála (ale orgasmus to nebyl ) Třeba taková chybějící žárlivost (ale sem tam malinko zahraná) život výrazně ulehčuje, to přece uznáš??? Kdyby tomu tak nebylo, nepsaly by sem zoufalé, zmítané žárlivostí nebo žádostivostí, žádající o radu, jak se toho mučivého pocitu zbavit....ne?
Dokonce s hanbou přiznám, že jsem se v životě snížila i k tomu, že jsem některé chybějící emoce zahrála (ale orgasmus to nebyl ) Třeba taková chybějící žárlivost (ale sem tam malinko zahraná) život výrazně ulehčuje, to přece uznáš??? Kdyby tomu tak nebylo, nepsaly by sem zoufalé, zmítané žárlivostí nebo žádostivostí, žádající o radu, jak se toho mučivého pocitu zbavit....ne?prosinec 06, 2009 14:17
Cit: "poslední slovo v tomhle by měla mít ta matka" : NČ
Ne! Jedině já sám za sebe můžu rozhodnout, jestli chci unést ten závazek.
prosinec 07, 2009 06:22
NČ, co se týká těhotenství, porodu, vždycky má poslední slovo matka. : Myška
Ty můžeš říct - nechci dítě, dej to pryč. Ale rozhodne matka, a jestli se rozhodne porodit tvé dítě, ty s tím nenaděláš nic.
prosinec 07, 2009 07:28
Evi, ano, ještě je tu duchovní rozměr : wendy
v tomto případě něco jak trest z minulých životů..?
Další neprobádané a vysmívané téma. Když ale lidem začne téct do bot, utíkají se pak úplně ke všemu. I k tomu, nad čím dřív ohrnovali nos, že.
Když se ale vrátím k tomu trestu - je to trest pro to postižené dítě, nebo pro rodiče ?
Další neprobádané a vysmívané téma. Když ale lidem začne téct do bot, utíkají se pak úplně ke všemu. I k tomu, nad čím dřív ohrnovali nos, že.
Když se ale vrátím k tomu trestu - je to trest pro to postižené dítě, nebo pro rodiče ?
prosinec 07, 2009 07:42
Myško, jenže : NČ
vona musí vědět, že v tom případě se mnou nemůže počítat. Buď se shodneme, pak nejni co řešit.
Jestliže se ale neshodneme, tak jedem každej jen sám za sebe.
Jestliže se ale neshodneme, tak jedem každej jen sám za sebe.
prosinec 07, 2009 08:29
Omyl, nejedete. : Myška
Pokud se narodí tvé dítě, už vždycky budeš minimálně s ním spjat, ať se ti to líbí nebo ne. Minimálně tím, že na to dítě budeš asi 20 let platit aloše.
Jasně, že se na ni můžeš vykašlat, můžeš se vykašlat i na to dítě, mnozí chlapi to tak s klidným svědomím udělají, ale u početí přece byli dva. A vždycky ti dva musí počítat s následky v podobě dítěte.
Jinak, v případě že by mezi mnou a partnerem nepanovala shoda, a byla bych partnerem postavena před volbu buď on nebo společně počaté dítě, vyhrálo by dítě.
Nemluvím teď ale o postiženém dítěti, v tom případě bychom neměli totiž co řešit, protože bych si postižené dítě narodit nenechala.
Jasně, že se na ni můžeš vykašlat, můžeš se vykašlat i na to dítě, mnozí chlapi to tak s klidným svědomím udělají, ale u početí přece byli dva. A vždycky ti dva musí počítat s následky v podobě dítěte.
Jinak, v případě že by mezi mnou a partnerem nepanovala shoda, a byla bych partnerem postavena před volbu buď on nebo společně počaté dítě, vyhrálo by dítě.
Nemluvím teď ale o postiženém dítěti, v tom případě bychom neměli totiž co řešit, protože bych si postižené dítě narodit nenechala.
prosinec 07, 2009 08:50
... : katka*
takové rozhodnutí je velice těžké. Já osobně bych volila přerušení těhotenství. Jsem asi zbabělec, ale volila bych tuhle cestu. Jistě, že pokud se postižené dítě narodí neočekávaně, matka většinou posbírá všechny síly a postará se o ně. Ono je taky rozdíl starat se o postižené mimino, malé dítě - ale jednou je to "dítě" dospělé, má jinou váhu, sílu - ale rozum nee - to je pak strašně těžké. Starám se o manželova 19letého syna, který je potižený jenom lehce - a vím jaký je v tom rozdíl, kolik to zabere času a sil. Ne, já bych do toho dobrovolně nešla.
prosinec 07, 2009 09:00
Myško - ne muj ale tvuj vomyl! : NČ
Pojedu po svym. Aloše, to jo, s tim nic nenadělám. Ale jinak bude jedině na mně, jak se dál zachovám.
Jestliže vona vodmítne muj postoj, nebudu se cejtit vázanej. Zní to třeba krutě, sobecky, bezvohledně, ale každej si má naložit jen to, co předem ví, že snese. Já sám vo sobě vim, že bych do toho nešel. Samože je něco uplně jinýho, když se stane něco (cokoliv) v čom nemáš možnost se předem rozhodnout, ale votom tady řeč nešla. Šla votom, když se TO ví předem a přesto se matka rozhodne neukončit.
Jestliže vona vodmítne muj postoj, nebudu se cejtit vázanej. Zní to třeba krutě, sobecky, bezvohledně, ale každej si má naložit jen to, co předem ví, že snese. Já sám vo sobě vim, že bych do toho nešel. Samože je něco uplně jinýho, když se stane něco (cokoliv) v čom nemáš možnost se předem rozhodnout, ale votom tady řeč nešla. Šla votom, když se TO ví předem a přesto se matka rozhodne neukončit.
prosinec 07, 2009 09:19
Wendulko, jestli mám něco římskokatolické církvi : Eva
fakt za zlé, tak to, jak to prapůvodní sdělení dezintrepretovala (kvůli moci) a vnutila nám úplně zcestný model hříchu a trestu. Jsem hluboce přesvědčena, že duchovní zákony tohoto světa, ta "řídící inteligence", je naopak láskyplná a laskavá.
A člověk je z principu "mocný" podílet se na svém osudu a ne, že by byl bezmocně vydán nějakým nahodilým trestům.
Pokud jsem četla nebo i sama zažila, tak v tomto životě fyzicky postižený jedinec si, podle zákona rezonance, tento osud sám vybral. Velmi často to provází lidi, kteří spáchali kdysi sebevraždu či se nevědomě dopouštěli jiného poškozování svého fyzického těla, nebo toto způsobili jiným bytostem. A existuje i varianta, že člověk tento osud přijme, aby pomohl v poznání jiným, ale ta se týká už duchovně velmi vyspělých bytostí, které se vracet už ani nemusí, nicméně díky sounáležitosti to občas dobrovolně udělají. Ale těch je, úplně, jak šafránu.
Takže je nesmyslné se na postižené dívat nadřazeně, jako na nějaké pachatele, že si to zaslouží, protože je to velmi tvrdá učební lekce a osud. A všichni máme na sobě práce, doslova, jak na kostele
A člověk je z principu "mocný" podílet se na svém osudu a ne, že by byl bezmocně vydán nějakým nahodilým trestům.
Pokud jsem četla nebo i sama zažila, tak v tomto životě fyzicky postižený jedinec si, podle zákona rezonance, tento osud sám vybral. Velmi často to provází lidi, kteří spáchali kdysi sebevraždu či se nevědomě dopouštěli jiného poškozování svého fyzického těla, nebo toto způsobili jiným bytostem. A existuje i varianta, že člověk tento osud přijme, aby pomohl v poznání jiným, ale ta se týká už duchovně velmi vyspělých bytostí, které se vracet už ani nemusí, nicméně díky sounáležitosti to občas dobrovolně udělají. Ale těch je, úplně, jak šafránu.
Takže je nesmyslné se na postižené dívat nadřazeně, jako na nějaké pachatele, že si to zaslouží, protože je to velmi tvrdá učební lekce a osud. A všichni máme na sobě práce, doslova, jak na kostele
prosinec 07, 2009 09:26
Jenže, NČ, vázanej budeš, i když jen těma alošama. : Myška
Budeš vědět, že někde žije tvůj potomek.
Ale jinak s tebou naprosto souhlasím, už jsem tu psala, že bych v případě postižení dítěte těhotenství ukončila, i kdyby to mělo být jediný dítě, který by mi bylo dopřáno. To radši žádný. A jestli to někomu zní sobecky, tak se na to dívám tak, že je daleko sobečtější takové dítě nechat narodit.
Ale jinak s tebou naprosto souhlasím, už jsem tu psala, že bych v případě postižení dítěte těhotenství ukončila, i kdyby to mělo být jediný dítě, který by mi bylo dopřáno. To radši žádný. A jestli to někomu zní sobecky, tak se na to dívám tak, že je daleko sobečtější takové dítě nechat narodit.
prosinec 07, 2009 09:28
Jo, Myško : NČ
Absolutně nepochopim "matku" která už předem ví, co bude a přesto nedbá, jen s tim svym vopičim "já chci!"
prosinec 07, 2009 09:56
Bohužel, pro někoho je absolutně vyloučené podstoupit ukončení těhotenství. : Myška
I v případě, že je jasné, že dítě bude postižené. Třeba pro věřící. Bůh to tak chce, je to vůle Boží, a tak se budou radši trápit všichni.
prosinec 07, 2009 10:23
Hm, : NČ
pro mě je todle právě jedinej důvod, proč jo. Jinak ne! Zvláště ne z důvodu "nejdřív si ještě chci užít".
prosinec 07, 2009 11:01
Cože NČ? Ty si myslíš, že někdo přivede na svět postižené dítě, protože si "nejdřív ještě chce užít"?? : Myška
Nebo jsem to špatně pochopila?
Mně všichni ti pánbíčkáři, s pusou plnou víry lezou krkem. Bohužel mám to v rodině, sice celkem blízké, ale vlastně velmi velmi vzdálené, neboť se nestýkáme. Nechci to rozvádět, ale je to hrozný.
Mně všichni ti pánbíčkáři, s pusou plnou víry lezou krkem. Bohužel mám to v rodině, sice celkem blízké, ale vlastně velmi velmi vzdálené, neboť se nestýkáme. Nechci to rozvádět, ale je to hrozný.
prosinec 07, 2009 11:20
Cože? Jasněže špatně pochopila, Ježiš! : NČ
Se jednalo právěže vo mý vodsouzení potratu z jakýhokoliv jinýho důvodu. Neva. Myslim, že v tomdle se naše názory zhruba shodujou.
prosinec 07, 2009 11:25
Jo, ták... : Myška
Já tedy mám na potraty volnější názor, těch důvodů bych měla víc, ale zhruba se shodnem.
prosinec 07, 2009 11:40
Evo, prvotní a další hříchy v podání ŘKC a.s. : wendy
jsou kapitola sama pro sebe. Bůh je všemocný, trestající, lidé se jej mají bát, a na druhou stranu jej interpretují, když se jim to tak hodí, jako slitovného.
Když jsem vznesla dotaz, proč třeba trpí tolik nevinných dětí například, ať už postižením nebo chudobou - odpověď zněla - Bůh tomu tak chce. Nereptejte, neměňte.
A k tématu - jak píše NČ - každý si má naložit jen to co unese a tak by si to rodiče měli rozhodnout sami a nikdo by je neměl za jejich rozhodnutí, ať jakékoliv, odsuzovat. Protože pochopit to může asi jen ten, kdo to sám prožil nebo prožívá. Takže tak.
Když jsem vznesla dotaz, proč třeba trpí tolik nevinných dětí například, ať už postižením nebo chudobou - odpověď zněla - Bůh tomu tak chce. Nereptejte, neměňte.
A k tématu - jak píše NČ - každý si má naložit jen to co unese a tak by si to rodiče měli rozhodnout sami a nikdo by je neměl za jejich rozhodnutí, ať jakékoliv, odsuzovat. Protože pochopit to může asi jen ten, kdo to sám prožil nebo prožívá. Takže tak.
prosinec 07, 2009 12:13
Wendy, viď? A já si to odmalička : Eva
představuju, jako "bytost", která má i velký smysl pro humor
A pokyn: nereptejte a neměňte je už jen pěkná lidská zhůvěřilost. Proto já, když už do kostela, raději jen bez kněze
Mne napadlo, v souvislosti s tím, co psala Myška: jak byste definovali pánbíčkáře? (čím se průměrný ty pánbíčkáře vyznačuje, co typicky dělá, nedělá atd.)
Bych začala: s typickým pánbíčkářem je ukrutná nuda, neb jeho "vyvolené ego" mu nedovolí se životu pousmát.
A pokyn: nereptejte a neměňte je už jen pěkná lidská zhůvěřilost. Proto já, když už do kostela, raději jen bez kněze
Mne napadlo, v souvislosti s tím, co psala Myška: jak byste definovali pánbíčkáře? (čím se průměrný ty pánbíčkáře vyznačuje, co typicky dělá, nedělá atd.)
Bych začala: s typickým pánbíčkářem je ukrutná nuda, neb jeho "vyvolené ego" mu nedovolí se životu pousmát.
prosinec 07, 2009 12:44
skatulkovani? : mura1
takovejch, co berou sebe i svet kolem smrtelne vazne je napric celym lidskym spektrem mraky.
a naopak znam plno vericich lidi (z ruznych cirkvi vcetne rimskokatolicke), ktery jsou veskrze prima a je s nima legrace.
a naopak znam plno vericich lidi (z ruznych cirkvi vcetne rimskokatolicke), ktery jsou veskrze prima a je s nima legrace.
prosinec 07, 2009 12:58
můro, jsem teprve začala, : Eva
ale uznávám, musí to být body v kontextu, ne jeden vytržený...se mi to nechtělo zase psát jakoby celý sama
prosinec 07, 2009 13:08
... : Los evropský.
Evi a ostatní, to se nám ta debata rozběhla zajímavým směrem Definice pánbíčkáře podle mě neexistuje. Někdo je pánbíčkář hodně, někdo trošku, a chybí strašně málo, aby se jím (trošku) stal. Třeba jen nadhodit téma sebevraždy - to hned létají vzduchem slova jako hřích, boží vůle, boží trest, a to dokonce i od lidí, kteří jsou zarytí ateisté a kostelům a podobným institucím se za normálních okolností vysmívají. Evi, samozřejmě víru v tresty za minulé hříchy, promítající se do dalších životů ti neberu a ani se jí nevysmívám - jen má jednu drobnou vadu, stejně jako spousta ´jiných vír (věr?) a pověr - nikdo sice ještě nedokázal, že to pravda není, ale stejně tak nikdo neprokázal, že to pravda je. V dnešním konzumním světě (a právním státě), kde všechno, co je nám předkládáno k věření, musí být podloženo minimálně jednou vědeckou studií, tím, že to bylo i v Ordinaci v Růžové zahradě a navíc to potvrzuje taky Růža Blažková, je s podivem, jak málo stačí, aby se člověk opíral jen o víru. Jsme prý nenapravitelní ateisté a bezvěrci, píše se, ale pravda to není - víru lidé mají, hodně silnou, v to, že sebevražda je hřích a stihne nás za ni trest. Dlouho jsem bádala nad tím, proč se právě u tohoto tématu z lidí stanou militantní pánbíčkáři a dospěla k jednoznačnému závěru: protože se jim někdo začal šťourat v tom jediném a posledním ostrůvku skutečné víry, který mají a který potřebují. - Co myslíte?
Definice pánbíčkáře podle mě neexistuje. Někdo je pánbíčkář hodně, někdo trošku, a chybí strašně málo, aby se jím (trošku) stal. Třeba jen nadhodit téma sebevraždy - to hned létají vzduchem slova jako hřích, boží vůle, boží trest, a to dokonce i od lidí, kteří jsou zarytí ateisté a kostelům a podobným institucím se za normálních okolností vysmívají. Evi, samozřejmě víru v tresty za minulé hříchy, promítající se do dalších životů ti neberu a ani se jí nevysmívám - jen má jednu drobnou vadu, stejně jako spousta ´jiných vír (věr?) a pověr - nikdo sice ještě nedokázal, že to pravda není, ale stejně tak nikdo neprokázal, že to pravda je. V dnešním konzumním světě (a právním státě), kde všechno, co je nám předkládáno k věření, musí být podloženo minimálně jednou vědeckou studií, tím, že to bylo i v Ordinaci v Růžové zahradě a navíc to potvrzuje taky Růža Blažková, je s podivem, jak málo stačí, aby se člověk opíral jen o víru. Jsme prý nenapravitelní ateisté a bezvěrci, píše se, ale pravda to není - víru lidé mají, hodně silnou, v to, že sebevražda je hřích a stihne nás za ni trest. Dlouho jsem bádala nad tím, proč se právě u tohoto tématu z lidí stanou militantní pánbíčkáři a dospěla k jednoznačnému závěru: protože se jim někdo začal šťourat v tom jediném a posledním ostrůvku skutečné víry, který mají a který potřebují. - Co myslíte?prosinec 07, 2009 13:09
Nýče, snad probůch nejsme ve-při? : Krakonoš
Jasně že poslední slovo má matka. Copak ty můžeš někoho nutit porodit nebo potratit proti jeho vůli? No to asi né, žejo? Jasně, že vždycky můžeš říct - ale v tom případě já v tom s tebou nejedu a končím, protože tvý rozhodnutí neakceptuju. Ale to už je druhej krok, já mluvil vo tom, kdo má poslední slovo ve votázce přivedení dítěte na svět. Takže ho přivede třeba i s tím, že to znamená konec mezi ní a tebou, to už je zase tvoje svobodná volba, jak se k jejímu rozhodnutí jako partner postavíš.
No a za sebe, jenom sám za sebe, jsem si dovolil napsat, že já bych její rozhodnutí respektoval a pokud by si ona troufla na sebe vzít takovou zátěž, jako je starost vo postižený dítě, šel bych do toho s ní, protože takhle vnímám partnerskej vztah já. Ale vostatní ať si to maj klidně jinak, po tom mi je prd. Můj názor je, že pokud do mýho života vstupuje nějaká bytost (duše) a děje se tak prostřednictvím narození postiženýho dítěte (kterýmu chce jeho máma dát šanci), má to svůj důvod a význam, a mám to přijmout. Po množství navázanejch kontaktů s opravdu hodně postiženejma lidma nesouhlasím s pohledem, že jejich život je zbytečnej, prázdnej, vegetování, který je jenom utrpením, a nejlepší by bylo je zabít, "aby se netrápili". To je naprosto hovadská myšlenka a alibismus těch, co se na ně nechtěj koukat. Právě tenhle způsob myšlení je v minulosti vyhnal z veřejnýho prostoru do ústavů, abysme si jima nekazili jásavej vobraz našich krásnejch budovatelskejch úspěchů.
A opět: Můj názor, nikomu to necpu.
Zdravim Evu a Arianu, nemusíme se dycky shodnout, ale váš pohled na život a vesmír je mi blízkej.
No a za sebe, jenom sám za sebe, jsem si dovolil napsat, že já bych její rozhodnutí respektoval a pokud by si ona troufla na sebe vzít takovou zátěž, jako je starost vo postižený dítě, šel bych do toho s ní, protože takhle vnímám partnerskej vztah já. Ale vostatní ať si to maj klidně jinak, po tom mi je prd. Můj názor je, že pokud do mýho života vstupuje nějaká bytost (duše) a děje se tak prostřednictvím narození postiženýho dítěte (kterýmu chce jeho máma dát šanci), má to svůj důvod a význam, a mám to přijmout. Po množství navázanejch kontaktů s opravdu hodně postiženejma lidma nesouhlasím s pohledem, že jejich život je zbytečnej, prázdnej, vegetování, který je jenom utrpením, a nejlepší by bylo je zabít, "aby se netrápili". To je naprosto hovadská myšlenka a alibismus těch, co se na ně nechtěj koukat. Právě tenhle způsob myšlení je v minulosti vyhnal z veřejnýho prostoru do ústavů, abysme si jima nekazili jásavej vobraz našich krásnejch budovatelskejch úspěchů.
A opět: Můj názor, nikomu to necpu.
Zdravim Evu a Arianu, nemusíme se dycky shodnout, ale váš pohled na život a vesmír je mi blízkej
.prosinec 07, 2009 13:10
Pavlo, to myslíme zhruba synchronně, : Eva
jenom mi přijde jinak, že nerozsévá utrpení a bolest. Takhle bipolárně to vnímáme my, ale ta podstata už je zásadně vývojově dál, zbavená polarity, je to jednota. A člověk se vývojem velmi pomalu blíží k jednotě, jako vrcholu. A tu bolest a utrpení tedy nikdo nemusí posílat, tu si způsobíme sami, když se vzdálíme moc jednotě, jako cíli cesty, učení.
prosinec 07, 2009 13:18
Jo, takhle jo, Krakonošu. : NČ
Jenže to snad netřeba ani řikat, že zatim eště skoro vždycky roděj ženský.
Ale s tim partnerskym vztahem, kterej ty vnímáš jednostranně, jako nutnost Tvý podpory v Jejím rozhodnutí, tam už to mám vod tebe vodlišně. Vodlišně! Néže vopáčně, to jak kdy.
Ale s tim partnerskym vztahem, kterej ty vnímáš jednostranně, jako nutnost Tvý podpory v Jejím rozhodnutí, tam už to mám vod tebe vodlišně. Vodlišně! Néže vopáčně, to jak kdy.
prosinec 07, 2009 13:22
Losíku, já fakt oceňuji, že mi víru nebereš : Eva
a neposmíváš se, jenomže žádnou takovou víru nemám. Mám jen osobní a zprostředkovanou zkušenost s tímto jevem, který vychází z celkem exaktně neúprosné logiky projevů rytmu ve vesmíru.
Mm. sebevrahy vůbec neodsuzuji, spíše bych jim to, kdyby byl čas a minimální zájem, rozmlouvala, že to žádné řešení ničeho není. A pokud to zrealizují, je mi jich jedině líto.
Mm. sebevrahy vůbec neodsuzuji, spíše bych jim to, kdyby byl čas a minimální zájem, rozmlouvala, že to žádné řešení ničeho není. A pokud to zrealizují, je mi jich jedině líto.
prosinec 07, 2009 13:55
Právě že to nevíme, jak to vlastně chodí... : wendy
tvor homo sapiens má potřebu určité spirituality od okamžiku, kdy začal "rozum brát" nebo aspoň od té chvíle si to uvědomuje. S tím se nedá nic dělat. Když jde opravdu do tuhého, i bezvěrec shání Boha. Já sama se považuju za agnostika. K tomu jsem dospěla. Zatím.
Slovo paníčkář dostalo takový pejorativní nádech. Takového něco jako navrch huj a vespod fuj. Ta pravá a upřímná víra, prostý věřící člověk, nepotřebuje prostředníka mezi nebem a sebou, prostředník ve formě farářů, biskupů, papeže, prostě kléru.
Jako představitele pánbíčkáře si vybavím člověka jako jednoho z výměny manželek. Snad jediný praktikující věřící v seriálu, a sápal se po dočasné manželce, sexuální loudil. Bylo to dost nechutné, a to je člověk, který by vlastně měl jít příkladem, že. Prostě je to pokrytecké. Tím neříkám že takoví jsou všichni nebo většina. Má to Pánbůh všelijakou čeládku...
Slovo paníčkář dostalo takový pejorativní nádech. Takového něco jako navrch huj a vespod fuj. Ta pravá a upřímná víra, prostý věřící člověk, nepotřebuje prostředníka mezi nebem a sebou, prostředník ve formě farářů, biskupů, papeže, prostě kléru.
Jako představitele pánbíčkáře si vybavím člověka jako jednoho z výměny manželek. Snad jediný praktikující věřící v seriálu, a sápal se po dočasné manželce, sexuální loudil. Bylo to dost nechutné, a to je člověk, který by vlastně měl jít příkladem, že. Prostě je to pokrytecké. Tím neříkám že takoví jsou všichni nebo většina. Má to Pánbůh všelijakou čeládku...
prosinec 07, 2009 14:06
Tak, Pavlí, vývoj jedince v průběhu 1 života : Eva
lze chápat jako celou lidskou evoluci v malém měřítku. Podmínky pro život jsou poměrně jasně dané a vývoj je zřejmě jediný povinný. Ale jak dlouho se s tím budeme zabývat, v jakém prostředí, se kterými lidmi, v jakých subjektivních podmínkách, to tvoříme každou minutu svého života, kdy děláme nějaká rozhodnutí. Základní směr a cíl je dán, cest hafo.
prosinec 07, 2009 14:11
... : Los evropský.
Evi, jsem asi celkově tupější, ale co to je
jev, který vychází z celkem exaktně neúprosné logiky projevů rytmu ve vesmíru.? Já opravdu nevím, co si mám pod tím představit.
prosinec 07, 2009 14:14
Mi, Losíku, nepřijdeš ani trochu : Eva
celkově tupější. Třeba konstrukci Tvých vyjmenovaných slov po m snad, dovolíš-li, i nezapomenutelně zvěčním v nějaké poblikaci o lidském učení
Na takové pojednání bych potřebovala více času, než momentálně mám, ale není to nic, co bys primárně nevěděla, akorát, že dost často nevidíme ty souvislosti. Prosím, vyčkej, to snad ještě dneska vymastím
Na takové pojednání bych potřebovala více času, než momentálně mám, ale není to nic, co bys primárně nevěděla, akorát, že dost často nevidíme ty souvislosti. Prosím, vyčkej, to snad ještě dneska vymastím
prosinec 07, 2009 14:19
tak já nevím Evo : erika
jsou tyhle myšlenky tady a jinde kolem mě POŘÁD, pouze je nevnímám, nebo se fakt zjevily zrovna když moc hledám cestu?
prosinec 07, 2009 14:21
... : Los evropský.
Klidně moje vyjmenovaná slova zveřejni, to mi vůbec vadit nebude. Na pojednání se těším, příp. kdybys mi ho chtěla napsat soukromě, tak je možno na
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
prosinec 07, 2009 14:26
Aha, Eriko!:))) : Eva
jsem si už pár dní říkala, sakryš, kdo mne a nás to zase na Kudle zakvizoval. To jsou ta "myšlenková pole" v akci! Tyhle myšlenky jsou tu po pravdě porád, plně k dispozici, v infopoli. Akorát, že když někdo vykazuje akutní stav hledající pomoci, ta "centrální inteligence" střelhbitě vyhledá, kdo se všechno vyskytuje kolem a nažene nás tam, ačkoliv často dlouho netušíme, že? co? a komu? se má předat.
A jak je to celé úžasné, neděláme to ani my, jako nějakou oběť, charitu nebo proto, že bychom snad byli ve vývoji dále, ale protože i my zrovna tuto lekci také potřebujeme, ale třeba z úplně jiných důvodů, než jsou ty Tvoje. Náhody nejsou.
A jak je to celé úžasné, neděláme to ani my, jako nějakou oběť, charitu nebo proto, že bychom snad byli ve vývoji dále, ale protože i my zrovna tuto lekci také potřebujeme, ale třeba z úplně jiných důvodů, než jsou ty Tvoje. Náhody nejsou.
prosinec 07, 2009 14:36
Ale i tak jsi, Eriko, tuze šikovná, : Eva
protože občas to máme úplně před nosem a nic nevnímáme. Kdybys třeba věděla, kolikrát já jsem prosila: Přírodo, děkuji Ti, ty mi to určitě všechno říkáš, ale prosím Tě, mnohem více polopaticky, si stále sedím na vedení
prosinec 07, 2009 14:41
že by ta náhoda skutečně existovala ...? : wendy
Nebo to jen Velký Hybatel s námi laškuje a zkouší nás.
prosinec 07, 2009 15:01
souhlas s můrou, : bb2
taky znám osobně dost věřících lidí co je s nima sranda, a to dokonce i pár katolíků. Naopak znám pár lidí, co se hlásí - samože posledních asi tak 10-20 let - k budhismu, ale berou se příšerně vážně.
Takže zase je to jako se vším - ne katolík, ne budhista, ne pánbíčkář, ne bezvěrec - jen člověk :-)
A ohledně Boha - ať už má jakoukoli formu, tak se ta boží energie musí docela při pohledu na nás docela chytat za hlavu :-)
Takže zase je to jako se vším - ne katolík, ne budhista, ne pánbíčkář, ne bezvěrec - jen člověk :-)
A ohledně Boha - ať už má jakoukoli formu, tak se ta boží energie musí docela při pohledu na nás docela chytat za hlavu :-)
prosinec 07, 2009 17:16
Pánbíčkář nerovná se : Eva
věřící. Věřícího definovat nelze, pánbíčkáře ano.
prosinec 07, 2009 17:43
Krakonoši, díky za pozdrav a blízkost, : Eva
mně to Tvé pojetí bylo dost blízké už dávno
prosinec 07, 2009 21:28
Krakonoši, : Ariana
i já děkuji za pozdrav a musím též přiznat, že Tvé komentáře si vždycky s chutí přečtu a nepamatuji se, že bych s nějakým nesouhlasila.
To, o čem píše Eva a Vodoměrka (obě ve 14:41), si často uvědomuji. Dívám se, ale nevidím, poslouchám, ale neslyším. Stojím si na vedení a spousta věcí mi dochází ex post. Snažím se to vědomě napravovat, jakmile si na to vzpomenu a mám volnou chvíli. Jdu třeba po ulici a místo toho, abych se ponořila do svých problémů jako obvykle, si říkám: kdybych teď měla odejít z tohota světa, jaký vjem z tohoto místa bych si sebou vzala? Víte, že je to někdy hodně těžké? Jak už člověk kolem sebe nic nevnímá a chodí jako automat? Pokouším se hledat aspoň ždibek krásy. Dnes jsem v jeden okamžik na té šedivé zaprášené ulici neviděla nic krásného kromě jednoho stromu, na kterém zůstaly ještě listy a zrovna je slunce ozářilo. Připadá mi to jako symbol, co se v nás děje, když nás postihne nějaký marasmus. Vždycky máme volbu, zda zvolit strach, úzkost, beznaděj, nebo opak.
To, o čem píše Eva a Vodoměrka (obě ve 14:41), si často uvědomuji. Dívám se, ale nevidím, poslouchám, ale neslyším. Stojím si na vedení a spousta věcí mi dochází ex post. Snažím se to vědomě napravovat, jakmile si na to vzpomenu a mám volnou chvíli. Jdu třeba po ulici a místo toho, abych se ponořila do svých problémů jako obvykle, si říkám: kdybych teď měla odejít z tohota světa, jaký vjem z tohoto místa bych si sebou vzala? Víte, že je to někdy hodně těžké? Jak už člověk kolem sebe nic nevnímá a chodí jako automat? Pokouším se hledat aspoň ždibek krásy. Dnes jsem v jeden okamžik na té šedivé zaprášené ulici neviděla nic krásného kromě jednoho stromu, na kterém zůstaly ještě listy a zrovna je slunce ozářilo. Připadá mi to jako symbol, co se v nás děje, když nás postihne nějaký marasmus. Vždycky máme volbu, zda zvolit strach, úzkost, beznaděj, nebo opak.
prosinec 07, 2009 22:42
Co se týká sebevraždy, : Ariana
podle buddhistů se pak takový člověk vtělí zpět do zvířete, aby si příště víc vážil života. V jejich pojetí to není trest, ale jen výchovná lekce.
prosinec 07, 2009 22:47
Ariano, : Vodoměrka
ale on v podstatě trest je jen výchovná lekce... jde jen o pojmenování jednoho a toho samého... je to prostě něco jako varování, když už přesáhneme určitou mez a odkloníme se od toho správného směru, jak napsala Eva... jediný rozdíl je v tom, že slovo trest zní tvrději a zní spíš jako výstraha, zatímco výchovná lekce je prostě jen výchovná lekce
prosinec 07, 2009 23:24
Díky všem, : skaz
Evičce, Arianě, Vodoměrce - prostě všem - hmmmm - je nás na stejné vlně víc, a je to ohromě povzbuzující - chodím málo, ale toto se mi povedlo objevit , dík. A Evi pámbíčkář - z mé zkušenosti člověk, který po všech kolem vyžaduje striktní dodržování všech přikázání církve, ale sám si koupí odpustek . Vodoměrko - jsou to hasiči, viď Evi - ti co nám pomáhají, když nevíme, jak dál. A když potřebuješ, vždycky se objeví.Ještě mě poslední dobou uchvátila trilogie Katrin Taillefer - Evangelium - Moře hořkosti, Syn člověka a Spasitelka světa - tak nějak jsem vždycky cítila, že to je s křesťanstvím a teď se plnně ztotožnila. Věchny vás zdravím, ráda jsem dnes pobyla.
. Vodoměrko - jsou to hasiči, viď Evi - ti co nám pomáhají, když nevíme, jak dál. A když potřebuješ, vždycky se objeví.Ještě mě poslední dobou uchvátila trilogie Katrin Taillefer - Evangelium - Moře hořkosti, Syn člověka a Spasitelka světa - tak nějak jsem vždycky cítila, že to je s křesťanstvím a teď se plnně ztotožnila. Věchny vás zdravím, ráda jsem dnes pobyla. prosinec 07, 2009 23:48
No, jestli je to s tím převtělováním pravda, : alena puntíkovaná
tak chci být svoje kočka, nebo svůj manžel. A ještě bych potřebovala vědět - když už tenhle život má být výchovná lekce - co jsem vlastně komu tak hroznýho provedla. Abych se mohla polepšit a stát se šelmou kočkovitou.
prosinec 08, 2009 02:32
Evo, : bb2
pokud to bylo pro mne, tak rozdíl mezi pánbíčkářem a věřícím vnímám.) Komentář chtěl pouze říci, že projev člověka nesouvisí nutně s jeho vírou, vztahem k náboženství, ezoterice atd. Souvisí dle mého názoru a zkušeností jen s tím, jak s tím vším umí člověk pracovat a naložit.
Jinak u nás se pánbíčkář říká většinou katolíkovi, co lpí na symbolech víry a přehnaně,okatě, dává svou "příslušnost" najevo.
Jinak u nás se pánbíčkář říká většinou katolíkovi, co lpí na symbolech víry a přehnaně,okatě, dává svou "příslušnost" najevo.
prosinec 08, 2009 08:28
Aleno : bb2
prosím tě, až to zjistíš, dej mi vědět, ráda bych se stala naším psem nebo kocourem, díky.
prosinec 08, 2009 08:29
no, jestli chytáš myši : alena puntíkovaná
a umíš mňoukat, tak přijeď , už jsem ti uchystala hezkou růžovou mašličku na krček - aby ti nebylo líto, že kocour kocour má klíče a ty ne.
prosinec 08, 2009 08:56
No, a nejsou náhody, Skazíčku, : Eva
jsem včera, když jsem to tu psala, fakticky myslela na Tebe a dávnou naší diskusi zde na Kudle a ejhle: vynoříš se i fyzicky Moc Tě, holka zlatá, zdravím Doufám, že se Ti vede dobře a že se těšíš i na Vánoce s tou Tvou rozzářenou vnučkou. Ono to letí, nejsem si jistá, ale myslím, že to byla holčička a měly by to být 1. Vánoce, co již bude plně vnímat?
A díky za tip na čtení, určitě si obstarám, už jsem si opsala
Moc Tě, holka zlatá, zdravím Doufám, že se Ti vede dobře a že se těšíš i na Vánoce s tou Tvou rozzářenou vnučkou. Ono to letí, nejsem si jistá, ale myslím, že to byla holčička a měly by to být 1. Vánoce, co již bude plně vnímat? A díky za tip na čtení, určitě si obstarám, už jsem si opsala
prosinec 08, 2009 09:58
Alenko. bb, Vaše přání jsou již v infopoli zaregistrována, : Eva
a budete-li i nadále na nich trvat, určitě to nějak i zařídí
prosinec 08, 2009 10:08
... : bb2
Aleno, a je ten kocour zachovalý fešák, něžný, vychovaný gentleman, čistotný a bude mi dávat přednost ve dveřích? :-)
Evo, díky, mám se tedy na co těšit:-) tak infopole, hm hm, to jsou mi věci
Evo, díky, mám se tedy na co těšit:-) tak infopole, hm hm, to jsou mi věci
prosinec 08, 2009 10:39
Skaz, : Ariana z jiného PC
děkuji za tip na knihy. Co se týká křesťanství, potřebuji si je v sobě ještě hodně vyčistit od těch všech nánosů zprofanovanosti. Možná, že mě v tom právě tyto knihy pomohou.
prosinec 08, 2009 11:12
Vodoměrko, : Ariana z jiného PC
souhlas. Jen mě štve, když se selhání a nezvládnutí životní lekce nazývá hřích, za který přijde trest, jak to hlásá katolická církev. Není v tom ta naděje na zlepšení, kterou naopak poskytuje termín "výchovná lekce". Aspoň já to tak chápu a proto je mi buddhismus mnohem bližší. V kombinaci se starou indiánskou moudrostí. Žít ve středověku, už plápolám na hranici
prosinec 08, 2009 11:27
Ariano:)))) : Eva
to já párkrát v životě plápolala na hranici i v našem osvíceném 21. století
Se omlouvám, mám mail rozepsaný, ale porád mne něco vyrušuje, ale se těším
Se omlouvám, mám mail rozepsaný, ale porád mne něco vyrušuje, ale se těším
prosinec 08, 2009 11:30
Ariano, : Vodoměrka
to už je spíš tím, že církev si vše tak trochu přetvořila k obrazu svému a trest se jí víc hodil do krámu... čím víc se lidé bojí, tím větší moc nad nimi získává, takže hřích a trest jako nástroj moci je rozhodně účinnější, než poučení... o tom bychom mohli dlouze diskutovat... především je to ale i kvůli tomu, že trest za hříchy se mohl vykoupit a peníze byly důležité pro každou církev... z ekonomického hlediska to byl velmi úspěšný obchodní tah... lidé se báli, pod hrozbou hříchů a následně Božího trestu byli ochotni církvi odvádět dary a kupovat si odpustky, takže zhřešili, zašli za farářem, poskytli církvi dar, pomodlili se pár otčenášů a byli očištěni, aby mohli vesele dál hřešit... církev tak skoro bez jakéhokoliv lidského přičinění, s minimem vykonané práce, přišla k zisku a většinu práce za ní odvedl obyčejný lidský strach, vždyť Bůh vidí vše a o všem se dozví, tak hupky dupky do kostela a modlit se, platit a přispívat... materiální náklady minimální, přidaná hodnota obrovská, zisk poměrně rychlý a výsledný efekt ješte úžasnější...
prosinec 08, 2009 11:36
Evi, : Ariana z jiného PC
mám se aspoň na co těšit, dej si čas. Já jsem teď taky zavalená prací, tak jsem si jen na chvilku odskočila sem.
prosinec 08, 2009 11:36
No, Pavlí, tys šikulka, : Eva
ten ekonomický rozměr trestu je bezvadný.
prosinec 08, 2009 11:39
... : Vodoměrka
prosinec 08, 2009 11:42
Vodoměrko, jo : Ariana z jiného PC
skvělý výklad, souhlasím. Je to tak, o peníze jde vždy až v první řadě A mít své ovečky v područí strachu, to je ideál každého, kdo je u moci.
A mít své ovečky v područí strachu, to je ideál každého, kdo je u moci. prosinec 08, 2009 13:01
bíbí - zcela určitě - : alena puntíkovaná
ale moc si s ním neužiješ - je vykastrovanej- ale fešák to je.
prosinec 08, 2009 15:43
Jinak, kdybyste hodně zhřešili : alena puntíkovaná
tak na Svaté Hoře u Příbrami se ty odpustky fakt prodávají. Já myslela, že je to nějaká sranda - ale není, církev svatřá to myslí smrtelně vážně.
prosinec 08, 2009 15:45
Ariano, Vodoměrko, : skaz
přesně o tomto je ta trilogie - jak krásná idea skončí na normálních lidských vlastnostech jako je touha po moci, majetku, touze ovládat - smutné čtení, pravdivé.
prosinec 08, 2009 19:40
Evi, : skaz
je krásné dostat ujištění o tom, že funguje to, čemu věříme , poslední dobou jsem na tebe myslela docela dost, byla jsi mým hasičem v době, kdy jsem to nejvíc potřebovala, dík. Proto mi úplně stačí vědomí, že tady jsi, není důležité, že se nevídáme, nepíšeme si - víme, že jsme a to mi hodně pomáhá - být na stejné vlně a vědět, že pomoc přijde, když o ni požádám - mám to vážně ověřený.
Jinak mimásci no, mám Aničku a Matýska necelé dva roky a Samíka 9 měsíců - jsem docela přísná, ale kupodivu hodně milovaná babička - to víš, že se nemůřu dočkat Vánoc - není nic krásnějšího, než rozzářené dětské oči.
Strašně moc tě zdravím a posílám ti lásku, mám ji teď v sobě na rozdávání
, poslední dobou jsem na tebe myslela docela dost, byla jsi mým hasičem v době, kdy jsem to nejvíc potřebovala, dík. Proto mi úplně stačí vědomí, že tady jsi, není důležité, že se nevídáme, nepíšeme si - víme, že jsme a to mi hodně pomáhá - být na stejné vlně a vědět, že pomoc přijde, když o ni požádám - mám to vážně ověřený. Jinak mimásci
no, mám Aničku a Matýska necelé dva roky a Samíka 9 měsíců - jsem docela přísná, ale kupodivu hodně milovaná babička - to víš, že se nemůřu dočkat Vánoc - není nic krásnějšího, než rozzářené dětské oči. Strašně moc tě zdravím a posílám ti lásku, mám ji teď v sobě na rozdávání
prosinec 08, 2009 20:00
Skazíčku, díky moc, : Eva
mám Tě rovněž na úplně stejné "vlně" a fajn se mi s tím žije a posílám, i když nepíši
prosinec 09, 2009 09:49
