Čaj (z výslovnosti čínského 茶 - čcha v mandarínském a kantonském dialektu; v dialektu min významného přístavu Sia-men čteno te - odtud pojmenování v některých jiných jazycích) je kulturní nápoj, připravovaný obvykle louhováním lístků rostliny čajovníku v horké vodě.

    Pro samotné lístky se také užívá název čaj... Potud teorie - a nyní zážitky... Nenávratně pryč jsou časy mé čajové nevinnosti. Tehdy byl pro mě čaj jen pytlík s něčím, co se zalilo horkou vodou, nechalo chvilku (někdy i trochu déle) stát, potom vytáhlo - opět pytlík, který změnil barvu na nevábně hnědou.

     Do nálevu barvy do černa se naházelo několik kostek cukru, zakáplo citrónem, zamíchalo lžičkou a pravý český totalitní čaj byl připraven.

     Mé čajové znalosti přibývaly nevalnou rychlostí. Dlouho mi nebylo jasné, jakýže je ten rozdíl mezi čajem zeleným, nebo černým a proč čaj ovocný vlastně žádný čaj není.

     Takové lahodnosti, jako je rooibos, oolong, mate, nebo yogi čaj mi zůstávaly dlouho nedostupné.

     Nových znalostí se mi podařilo nabýt díky své práci. Nejdřív jsme se já a čaj nejistě očuchávali, poté začala nejistá láska se stávat jistou a teď? No, rozhodně vím víc. Rozhodně se zhruba orientuji v čajovém šálku, ale opravdu jen zhruba. Ono je to jako s vínem. Člověk musí hodně studovat, hodně se zajímat, číst, ale hlavně a především hodně toho napít. Naštěstí vám nehrozí alkoholové opojení, jako u jíž zmiňovaného vína, ale pozor - po několika šálcích zeleného čaje, se vám hlava také může pěkně roztočit.

     Jako spoustu dobrého, čím byl svět obdarován, je i čaj zrozencem náhody. Alespoň podle slavné čínské legendy. Čínský císař  Shennong, průkopník zemědělství a čínské medicíny, jednoho dne - zhruba kolem roku 2737 před Kristem - popíjel ze své oblíbené misky horkou vodu, když se mu do ní, čirou náhodu, z blízkého čajovníku sneslo pár lístků.

     Nejen že se horká voda zabarvila, ale císař byl po několika hltech příjemně překvapen lahodnou chutí a posilujícími účinky. Další legenda říká, že bůh zemědělství žvýkal listy, stébla a kořeny různých rostlin, aby objevil nové byliny s léčivými účinky. Pokud se mu podařilo narazit na nějakou jedovatou, požvýkal pro změnu čajový lístek, který mu sloužil jako protijed.

     Mám pro vás ještě jednu (i když trochu nechutnou verzi) čajových začátků. V této legendě hraje prim tentokrát muž jménem Bodhidharma, zakladatel Chan buddhismu, který po meditaci upadl do hlubokého spánku. Ten trval neuvěřitelných devět let. Poté, co se probral a zjistil, jak dlouho si pospal, byl tak znechucen sám sebou, že si ve vzteku uřezal obě oční víčka. Ale to ještě není všechno. Víčka upadla, zapustila kořeny a čajovník byl na světě.

     Ať už se tyto legendy zakládají na pravdě, nebo ne, čaj hraje jednu z nejdůležitějších rolí v asijské kultuře. Jako běžný nápoj, lék a symbol typický pro danou část světa, a nejen pro ni. Čaj je v dnešní době  druhým nejrozšířenějším nápojem na zemi. Hned  po vodě, samozřejmě.

     Dobrý a kvalitní čaj nám může pomoci získat ztracenou rovnováhu, povzbudí nás, dodá nám energii a chuť do života. Proto a dobře vám radím, zkuste pro jednou nechat pytlík (samozřejmě čajový) pytlíkem. Sežeňte si někde dobrý sypaný, ať už černý nebo zelený, čistý nebo ovoněný, prostě dobrý čaj. Dobře si přečtěte návod, neboť špatně připravený čaj je nejlepší za stálého míchání vylít do záchodové mísy.

     No, a  pokud budete úspěšní, časem vám čaj přiroste nejen k chuťovým buňkám, ale i k srdci a nebude to už jen "cosi teplého ranního do žaludku", popřípadě dobrá přísada do rumu nebo slivovice, ale součást vašeho života, váš dobrý přítel, pomocník a lék.

"čajofilka Paula"

(příště zajímavosti o jednotlivých čajích)

Pekny clanecek Pauli, : zdeni

ja cajicek take muzu. V lete si jej vetsinou varim na hrnce, to pouzivam vetsinou ten zeleny, s citronkem a troskou cukru, necham vychladnout a pote rozlevam do lahvi, ktere putuji do lednice, kde moc dlouho nevydrzi (nejak rychle se tim letnim vedrem vyparuji ).
V zime obcas cajicky stridam a ochutnavam, at uz jde o caje klasicke ci ovocne, ale stejne mam nejradeji ze vsech caj jasminovy, ten zimni vecery krasne prohreje a provoni.

říjen 28, 2009 01:20

Je Ali, : zdeni

zase v praci? Ja sice ne, ja jsem jen takova nocni suva. Tak at ti to do rana v pohode utece s salkem ovocneho caje.

říjen 28, 2009 01:38

Caj je dobra vec : Alena P-H

a uplne nejlepsi je Earl Grey. Mne zeleny caj nepripada jako zapareny seno (i kdyz jak nad tim tak premitam...) ale spis jako voda z mycky. Tim nechci nikomu vzit chut na nej, je to pry zdrave, plne antioxidantu a jinych zdravych veci.
A co za svatek je to zitra? Neukamenujte me jestli je to nejaka velka slava, ale ja si fakt vzpominam jenom na VRSR. Ale ta uz se neslavi ne? To nahodou stejne byl muj milovanej socialistickej svatek pac jsem milovala lampionovy pruvod. Prislo mi to takove 'japonske'.

říjen 28, 2009 02:21

ježíš promiň : bodka

já netušila, že jsi v Kalifornii...doufám, žes kvůli mě nepřišla o místo ...já zase zjistila, že mám zítra ranní...tohosv ědka ti klidně budu dělat - ani nebudu potřebovat tlumočníka. Jinak některé národy dávají do čaje slané jačí máslo - jestli tohle už nebyl instantní čaj s tím jačím máslem

říjen 28, 2009 17:25

Čaj s máslem je dobrý : wendy

musí být horký. Nejlepší ČAJ jsme pili v Gruzii a přivezla jsem ho celý pytel domů, v životě jsem lepší neměla. Jinak je fakt, že sypaný je sypaný, ty pytlíkové jsou VĚTŠINOU taková šidítka.
Zelený je zdravý, a komu nechutná, ať zkusí v zelenobílé krabičce PICKWICK leafs - green blossom.

říjen 29, 2009 09:08