Zajímavé je, že vědci technického zaměření nepovažují za opravdovou vědu obory humanitního zaměření. Tedy – uznávají je, ale za tu pravou a jedině dokonalou, uznávají matematiku, fyziku, chemii… prostě vše, kde se dá všechno čistě a jasně odvodit, dokázat.
Slyšeli jste už o Ig Nobelově ceně? Vznikla jako protiváha Nobelovy ceny a je pojmenována po fiktivním bratrovi slavného fyzika Ignácovi, údajném vynálezci sody.
Symbolem ocenění je známá Rodinova socha myslitele, ovšem padlá na hlavu. O tom, že nejde o nějakou bezvýznamnou záležitost, svědčí skutečnost, že v porotě při udělování ceny sedí přibližně padesát uznávaných vědců, lékařů a dalších osobností z celého světa.
Objevy, které jsou vybírány pro odměnění, jsou velmi zajímavé. A také se, stejně jako v případě skutečné Nobelovy ceny, hodnotí úspěchy dosažené ve fyzice, chemii, medicíně, ekonomii, literatuře a boji za mír. Vynikající a vtipné nápady jsou obdivuhodné...
Vytrvalost a trpělivost například nelze upřít Thomasi Parnellovi z University of Queensland v Austrálii a jeho následovníku Johnu Mainstoneovi. První z nich umístil v roce 1927 do skleněného trychtýře kus dehtu, aby dokázal, že jinak pevný asfalt kape. Druhý vědec experiment převzal a pokračuje v něm dodnes. Z asfaltu za osmdesát let odkáplo osm kapek, příští kapka se očekává v roce 2011.
S dalším objevem, dnes vlastně už běžným, zvítězil Američan Gregg Miller, vynálezce umělých varlat, která mají pomoci zachovat důstojnost kastrovaným psům. Jiným vtipným a docela užitečným vynálezem je příspěvek ke zvyšování produktivity pracovního dne studentky Massachusetts Institute of Technology, Gauri Nandaové. Sestrojila budík, který ujede z nočního stolku, schová se a zvoní, dokud spáč nevstane a nenajde jej.
Ceremoniál se tradičně odehrává na Harvardově univerzitě v Cambridgi a jeho průběh je stejně svérázný jako soutěž sama. Publikum hází na vědce papírové vlaštovky, které poté již šestnáct let neúnavně zametá harvardský profesor a držitel skutečné Nobelovy ceny za fyziku, Roy Glauber.
