Není to nemoc smrtelná, ale jen pro Ty, kteří byli nevěrníky sraženy až na dno a pak se odrazili a ochutnali ten slaďoučký nektar nádherných, obyčejných chvil, kdy máme své myšlenky jen pro sebe a umíme je vnímat jako něco, co léta nebylo. Jako dar, který nám Ti nevěrníci dali a ani o tom nevěděli. Je to směs přenádherných pocitů tryskajících tisíckrát denně, při provádění těch nejnormálnějších aktivit. Umět si je uvědomit a vážit, protože už v těch myšlenkách nefiguruje ten jeden travič, který nám vléval do všeho co jsme dělaly jed. Uvědomění si svého já, své lásky, radostí, o tom to je.
Ale čekáním, že se on změní a přestane být nevěrný a bude zase Váš, své tělíčka trávíte. Zaplavujete je jedem, dovolíte to.
Když se od něj osvobodíte. Jakkoli. Začnete svůj organismus čistit. Jasně, prvně to budou probrečené dny, noci, ale to je v pořádku. Budete chtít řvát tak řvěte, rozbíjejte, vyvádějte, ale časem se zklidníte, a začnete vnímat život. Nádherně, čistě, bude jako studánka, budete jako děti s čistou a nepopsanou dušičkou. Budete se radovat a těšit na tak obyčejné věci, které teď, vůbec nevnímáte. Nemáte na to prostor. On Vám ho vyplňuje.

pro Ty, co to zabalí a přestanou věřit v lepší časy.

se popasovaly s nevěrou různě,ale fakt je,že všechny v manželství zůstaly.Manžel té první hrozně toužil po synovi a tak k dcerám už hodně po její třicítce přibyl syn.Přesto v době,kdy se zapíjelo jeho narození už byl nevěrný.Když syn trochu povyrostl, náhoda tomu chtěla,že potkala někoho,kdo není přítelem jen čistě kvůli sexu.Nedávno je manžel nečekaně načapal in flagranti a docela jsem mu to přála.Další kamarádka má postižené dospělé dítě a nevěru řešila tím,že zavolala manželově milence s tím,že manželovi balí kufry a předává jí ho do péče.Takhle rychle nezabere snad ani penicilin,jak zabrala tahle terapie.Samozřejmě jsem trochu přehnala.Další kamarádce manžel po splacení dluhů na domě oznámil,že se rozvádí,neboť čeká druhé nemanželské dítě.Ti se tedy rozvedli.Pak nejsmutnější je příběh mně nejbližší kamarádky,nevěru odpustila,ale když časem našla ulité manželovy peníze,domnívala se,že má opět známost bokem a sáhla si na život.Má vleklé zdravotní problémy a celkově je na tom mizerně.O rozvodu neuvažuje.

to jsou moc poučné příběhy! i moje švagrová se teď také v tom plácá a její manžel odešel na 14-dní k té druhé. Ona za těch 14-dní zhubla 12 kg a sesypala se! On se vrátil! no a teď dělají, že je vše ok! Ale je to všechno zhnilé! On když je bez ní, tak nemá pro ní hezký slovo, vrátil se prý jen kvůli dětem! to říká mě! a ona chudina si myslí jak vyhrála!
a tak nějak se mi začíná zdát tento svět k neunesení, kolem i u nás tolik nelásky a zrady, ponižování a ubližování! no jo, už vím, zapomněla jsem si zas vzít prášek! ha ha, tak se radši nadopuju, nebo půjdu skočit z mostu, ale Nuselák je daleko! kurnik, tak kam???

a proč je tolik ponižování a ubližování? No protože si to ti lidi nechají líbit a přitom mají svůj život ve svých rukou... Když si nenechají všechno líbit a odejdou od toho, tak nebude další ponižovaní a ubližování. Když v tom setrvám, tak bude. Je to jednoduché. I ten nejtěžší krok na tom všem, to rozhodnutí, je ve skutečnosti jednoduché. Je to jen okamžik. Jen chvilka. A od té chvilky se ten vlak rozjede, dá do pohybu a najednou všechno půjde skoro samo. Na konci té zběsilé jízdy vlakem si řekneš, jak nechápeš, žes to neudělala mnohem dřív, jak jsi mohla nechat všechno dojít tak daleko a jak jsi to vlastně mohla vydržet. Nuselák hledat nemusíš, život začíná úplně jinak. Jiným rozhodnutím.

jsi skvělá.

holky jste skvělý obě! jak já vám závidím!

pusť si Šenkýřku Ten prášek si vem,kdybys najednou vynechala,mohlo by Ti být špatně,ale snaž se je snižovat.Měla jsem taky hrozné sekundární deprese a úzkosti,fakt jsem třeba 3 dny spala v kuse,na záchod se šátrala opřená o zeď.První půlrok jsem proležela.Nevěřila jsem,že bych se z toho mohla dostat.Ta únava byla skoro bych řekla smrtelná,to už se fakt nedalo kolikrát vydržet.Třeba někdy na srazu Ti o tom povím,ale Ty budeš asi na moravském,škoda.Jestli si chceš o tom napsat víc, Daniela má email na mě.

deprese neměla. Já se uměla vzteknout a vyzuřit, dostat to ze sebe. Jenže jsem se tak vybičovala že rok před rozvodem a rok po rozvodu jsem nemohla vůbec spát. A to jsem slabé prášky na spaní sem tam jedla. Už dávno spím jak miminko a prášky nechci ani vidět. A když si vzpomenu že jsem si i život chtěla vzít, chytá mne amok. Holky, bude skvěle, jen se odrazit, rozhodnout....Každá máme jiný průběh stresů, je to povahou, geny, kombinací všeho. Ale vše se zvládne, jen se nesmíte bát. Fakt není čeho.

to jsi mě úplně zaskočila, vážně až tak hrozně Ti bylo?
neboj o práškách vím svoje, už jednou jsem skončila na JIP-ce! ale dobrý! ještě dýchám!

stojí to mužské plemeno za tohle?????

V roce 1973 se Jan-Erik a Clark Olssonovi pokusili vyloupit jednu z bank ve Stockholmu. Loupež nevyšla a muži zadrželi rukojmí. Vyjednávání trvalo 130 hodin.
Po propuštění považovali rukojmí únosce za své ochránce a policisty za nepřítele.
Bývá to právě stockholmský syndrom, co váže týrané ženy k jejich manželům.

nechci to tu moc rozvádět.Ta únava byla fakt ošklivá, na ní se nabalily deprese a úzkosti.Ty mi pak zase znemožňovaly,když už jsem na tom byla fyzicky o něco lépe běžné činnosti-třeba nákup ve frontě atd.

ježiši no to je opravdu hustý, nákup ve frontě nezvládám! mio mio, poprosím Danielku o mailika a napíšeš mi prosím o tom něco víc? jak jsi to zvládla, jak jsi se z toho dostala?

dostala.

když to tu čtu, co jste si všechno prožily a prožíváte, je mi z toho moc smutno.
Kordulinko, znáš písničku od Wabiho Daňka "Nevadí"? Schválně ti sem hodím text, má to i krásnou melodii, případně si písničku můžeš stáhnout na netu.

Napůl jako hrou a napolovic vážně,
čerstvou maturitou zmužnělý,
chtěl jsi dobýt svět, a svět se tvářil vlažně
na tvý bubnování nesmělý,
hlavu plnou věd a nadějí svý mámy,
zkoušky přijímací, potom pád,
znalosti jsi měl, cos' neměl, byli známí,
takže litujeme, za rok snad,
a tehdy poprvé jsi řekl: nevadí, zase bude líp.

Pomalu šel rok, a zase stejná škola,
čekáš předvolání každej den,
předvolání máš, a na něm: vlast tě volá,
takže za dva roky s úsměvem,
dva roky vzal čert, a za nějakej týden
stojíš na radnici s holkou svou,
bylo to s ní fajn, tys věřil, že to vyjde,
kde tvý nebetyčný plány jsou,
a tehdy podruhé jsi řekl: nevadí, zase bude líp.

Neměli jste byt a vlastně ani prachy,
prej, že ve dvou se to táhne líp,
jenže už jste tři, a máma s dvěma bráchy,
starej dvoupokoják - špatnej vtip,
tak jste žili rok v tý supertěsný kleci,
vzteky vysušení jako troud,
potom jeden den si žena vzala věci,
další připomínky řešil soud,
a tehdy potřetí jsi řekl: nevadí, zase bude líp.

Už jsi dlouho sám a věci, co se stanou,
se tě nedotýkaj', byl jsi bit,
všechno už jsi vzdal a postavil se stranou,
vzal sis dovolenou, chceš mít klid,
osamělý dům u rychlíkové trati,
oči za záclonou zapranou,
vlaky jedou dál a málokdy se vrátí,
život nemá brzdu záchrannou,
tak řekni, sakra, to svý nevadí, zase bude líp.

píšu Ti mailíka, pa

děkuji Ti! Celou jsem si jí probroukala, znám znám a je moc krásná!

ano Iris napiš, moc se těším!

To je přece strašlivá blbost, nikdy jsem ty "paní Bovaryové" nedokázala pochopit. Můj život by stál jedině za život mého dítěte... V okolí se setkávám se spoustou žen, které mají přímo hrůzu z toho, že by je choť opustil. Přesto ho dokážou neustále pomlouvat, jak je nesnesitelný, odporný a egoistický, jak mu dělají doma služku. Tak čeho se vlastně bojí? Samoty? Nedokážou žít samy, protože neznají vlastní cenu, byly vychovány jako submisivní samičky, které bez manžela nejsou nic. Doufám, že nová generace dívek bude mnohem sebevědomější a emancipovaná. Svou dceru v tomto duchu vychovávám...

tak pod to, co si napisala sa podpisujem!

nebuď smutná takový je život a i to špatné člověka někam posune,přehodnotí pohled na svět,jak píše Kordulinka-raduje se z každé kytičky,..taky nějak podobně to mám i já.A abych trochu rozproudila diskusi dám do placu takový můj postřeh a schválně,jak to vidí ostatní.Přemýšlela jsem o manželích těch kamarádek a i jsem v mužském kolektivu pracovala,takže mi přijde,že muži mnohdy do nevěry utíkají od problémů v manželství, dávají před problémy hlavu do písku.

je to tak, přesně tak, nevěra je opravdu důsledkem nespokojenosti, nemyslím teď nevěru v opilosti s prostitutkou, možná taky, ale myslím nevěru, kdy se angažuje ten chlap i citově!
jsou to dlouhodobě neřešené a neřešitelné problémy, a takové jakoby se poddání tomu kompromisu z nutnosti! a pak příjde ničím nezatížená jiná žena a je po problému, řeší se pak ty problémy s ní, oni si povídají o problémech, o kterých by se mělo povídat doma, ale doma to nejde, tak se rozebírají jinde, a ta mladší dívčina obdivuje a možná i lituje toho chlapa, co to má doma za fůrii a lituje a chlácholí, až se zjistí, že je to dál než se možná i chtělo! můj manžel mi řikal: "že jsou takový lepší kamarádi"! až se spolu vyspali! A bylo vymalováno! Pak mi vyprávěl, že ona je taková citlivá, jako já, a že kdyby jsme se setkaly za jiných okolností, že by jsme byly kamarádky! no opravdu je to mio tak, mám pocit, že muži neumí řešit problémy a tak od nich utíkají! ale to platí i v ostatních věcech!

mluvit o svých povídacích nevěrách. A ještě něco o kamarádství s jeho citlivou šoust....kamarádkou. To by měl utrum a hodně let zpátky. Naštěstí o tom nemluvil. Jen dělal chyby až se to samo provalilo. Ikdyž jsem držela a šlapala jak hodinky. Nic, konkrétního jsem nevěděla. Dlouho. On mne znal a zřejmě věděl že kdyby se mi pokusil jen naznačit že je mu s jinou líp, zabila bych ho. Udělala bych mu takovou ostudu, že by to nerozchodil. Tak to tajně táhl tak dlouho, až mu ruplo v kouli a musel za ní a hned. Ale šlo to alespoň ráz na ráz.

Takové neexistují! Jen mají v plánu krást cizí muže a tak si HRAJÍ na "ničím nezatížené", v podstatě to jsou cílené střely. Vědí jak se chovat a kam mířit aby "nezatíženě" působily. A my to jako ženy vidíme(6.smysl), muži tohle nemají, prostě nemáte to chlapi....můžete se vztekat, nemáte.
Proto se dají obalamutit a myslí si, že TEĎ je to ta pravá, hahahahahahaha....a když je po nějakém časíčku potkáte...utrápenější zjevy byste děvčátka nenašly.

Ted mi upřímně řekni,kde byl ten zlom,že z uťáplice se stala suverénní dáma?co kdybys byla třeba jen kuchařka s platem 9 tisíc a ne úplně zdravá,tedy nemožná přivýdělku,myslíš že by sis mohla takhle skotačit?někdy fakt ta ženská ví,že by to neutáhla sama.Tak prostě s tím chlapem zůstane,intimně spolu léta nežijou,jen vedle sebe stárnou.Není to pěkná perspektiva,ale jak z toho?

Domlouvaly jsme se s kamaradkou me dcery, ze zalozime klub ODLOZIVSICH ZEN - ne odlozenych. Obe jsme byly ty, ktere sve byvale milovane odlozily a jsem rada, ze jsem se nenechala odlozit. Doporucuju vsem v manzelstvi nespokojemym.... Anna

ale hrála jsem svou roli tak, že jsem jí věřila. Totálně jím zmasírovaná. Mně bylo jedno kolik vydělám, všechno mi vzal. V zájmu rodiny, cha a já se nechala. Nefungovalo by to ale, kdyby on na mne vybalil že má jinou a protože je to člověk absol. závislý na penězích, tak vydržel nevěry zatloukat počítám deset let.
Když se to provalilo, neřešila jsem zda to utáhnu nebo ne, já byla zvyklá na extrémní skromnost. Co on koupil to prostě bylo. Vařila jsem z ničeho a v ruce jsem neměla ani korunu.
Takže peníze byly a jsou až hodně daleko. Pro mne bylo směrodatné přestat dělat slepici, nastavit alimenty ať mohou děti dostudovat, zachovat byt(domov dětí a můj), který nás ex nutil prodat!!!!! Za cenu zadlužení(350tis, úvěr) a zbytek jsem neřešila. pryč z pekla a tam nastal ten zlom. Vzal mi sen o rodině, mou důvěru v muže a dal najevo totální nezájem o děti. To je zlom pro berana s maďarskou krví.

Ty jsi dnes úžasná, já zrovna dnes nemožná...moc se Ti omlouvám, tolik jsi do mne investovala a já se pořád vysmekávám.

Ale souhlasím s tím, cos napsala v 11:38 - i manželova osudová, světem protřelá, nápadníky obklopená žena se najednou těmi odklady rozvodu začíná jevit jako nervosní holka, která sice měla asi 4 chlápky, žádného se jí však nepodařilo rozvést a ona cítí poslední šanci v mém měkotovi.To je poslední bohatý chlapík, který si ji ještě snad může vzít, i když už nemá 2 tituly, jak původně chtěla, je to vyučený prodavač - ale co, hlavně ho rozvést a dostat na radnici. Pak se uvidí.
Ano,slečinka působí nezatíženě, ale biologické hodiny jí řvou, jak ses Eny sama vyjádřila.

A co teď? Mám jí to umožnit? Co umožnit - usnadnit, předložit? Tím, že za toho blba sama podám návrh na rozvod, který si vymyslela ona a ona jediná po něm také lační jako vyhladovělá nenasytná šelma??

Jo, hrdá dáma by to možná udělala.
A co vy, holky?

že neskotačím....normálně žiju, mám střechu nad hlavou, pracuji, plánuji, miluji se, pro děti jsem tady a kdekoli jinde když budou potřebovat, snažím se žít a jíst zdravě, trošku šetřit, raduji se s fenečkou, bavím se s lidma, naslouchám tělíčku a plním, oč si řekne. To není skotačení...a že nemám na účtu víc než je třeba...k čemu? Nevěrník mi doma fakt nechybí.

obléknu se a jdu se poradit s právničkou..pa

Máte ve všem pravdu děvčata, ale hlavně je asi důležité potom se přenést přes to co se stalo a opravdu postavit se na vlastní nohy a žít dál, nezahořknout. Moje tchyně se rozvedla snad už před 40ti roky a dodnes to mému tchánovi nemůže zapomenout. Svým způsobem se užírá a trápí celé ty dlouhé roky. To samé některé mé přítelkyně. Určitě jsou chvíle kdy toho člověka, kterého jsme milovaly z celého srdce nenávidíme, ale nesmíme v tom stavu zůstat po celý zbytek života. Protože tím ublížime jen samy sobě. Vím že se to lehce říká, ale opravdu, život jde dál a je škoda ho takhle promarnit. Víte, já věřím na boží mlýny, možná je to blbost, ale když se tak koukám, jak plno lidí končí nebo jsou různě nemocní nebo potom sami...všechno se vrátí...

Tím, že se člověk postaví na vlastní nohy, tak i v tom případě, dle mého, když v tom manželství z různých důvodů zůstává, tak je schopný obrátit ten vztah ve svůj prospěch. Není nic horšího než zlomená ženská, která chlapovi visí kolem krku.

dobře peníze jsi neřešila,ale zůstal Ti byt,snad jsi tu minule psala že i dětem různé věci.Ale řekni mi,jak to má třeba vyřešit moje spolužačka ze střední,která má 7.700 invalidního důchodu,je po opakovaných léčbách rakoviny a pronájem bytu ji stojí 8.OOO Kč.Navíc se třese strachy,že jí důchod mohou vzít.Rodiče nemá,pomáhají jí snad trochu synové.Ona tedy rozvedená je.Nechci sem zanášet pesimismus a kvituju,že chceme Iris a Kordulinku nakopnout.Koneckonců i pro Iris by asi nebylo snadné z platu sekretářky na zkrácený úvazek zachovat klukovi určitou životní úroveň.Takže chápu,že se nechceš Iris rozejít,ale určitě buď tvrdá hlavně ke svýmu muži,ty máš pořád snahu vidět vinu v tý holce.On když sem člověk píše tak má tendenci říkat odejdi,ale když si člověk za tím představí nějaký konkrétní kamarádky tak už je to složitější.Já si to začínám uvědomovat až teď když jsem psala ten příspěvek ráno.

Moje sestřenice tvrdí, že 600,-Kč za kolek na rozvodové papíry, byla její nejlepší životní investice. Jen jí dost dlouho trvalo, než na to přišla.
Ono je jiné, vykopnout nevěrného manžela když je vám 50 a děti z domu, a něco jiného, když máte doma tři děti od 11ti do 15ti let, a manžel vám šu.á s tzv. nejlepší kamarádkou, sousedkou přes chodbu.
Dneska má sestřenka děti dostudované, a báječného výrazně mladšího manžela, co jí ty puberťačky pomohl vychovat.
Nedávno jsem potkala jejího exmanžela (od sousedky dávno vykopnutého) a představte si, že si stěžoval, že je sám, a že o něj děti nestojí.
Řekla jsem mu, že když o něj strašně moc stály, tak se na ně vykašlal. Tak co teď od nich čeká ?

Já nemohu radit. Mohu si jen povídat a psát o svých zkušenostech. Je to Tvůj život a Ty sama si musíš nastavit své mantinely. Pořád jsi je posunovala a přizpůsobovala, jako my všechny. Já jen vím,(už) že donekonečna to prostě nejde. Vím, že vybojovat zpět muže ze spárů zlatokopky nelze. Zkoušela jsem všechno možné. Jakmile je lapen, má rodina smůlu. A fotky, které jsi mi dnes poslala mluví za vše. Ano on nemyslí. Hele, ikdyby ses rozhodla to ukončit Ty, nebo on, minimálně rok se to potáhne, máte dítě, majetek, nežli se vytvoří jakési dohody. A jak jsem pochopila o rozvodu se nemluví. Možná má on jasno a jen ti to něříká, ale myslím si že nemají čas vymýšlet strategie, možná ona něco kuje, ale on je takový ten vykulený, zamilovaný puberťák...tak na mne působil(foto). Takže on teď žije a létá. Nemůže si ho ona odtáhnout na radnici (jste manželé) může ho prozatím masírovat ve svůj prospěch a utrácet s ním Váš majetek. To ano, a tomu (když vše víš) bych se snažila zabránit , myslím zůžení majetku se to jmenuje, nevím přesně.
A každým dnem, jeho s ní se vytváří pomalu ale jistě stereotyp.
Nevím ...usnadnit, neusnadnit....vykašlala bych se na ně, na nenávist co k nim cítíš a podívala bych se na sebe. Co chci já, co mne bolí utnout, co mi dělá radost zesílit...Pudově, Irisko, Ty jednáš pudově, jen ses ještě zdravě nenaštvala. Dusíš se uvnitř a to je nejhorší.
Neboj, bude dobře. Asi bych neřešila zda jí to umožníš, nebo ne. Hleď na sebe. Co je pro Tebe lepší. Hůůůůů, jsi jen Ty, Tvé dítě a nikdo jiný. Naslouchej co Ti zdravý rozum velí. Jen Ty víš co je lepší, jen přestaň panikařit a zastav se. Popřemýšlej co chceš hlavně Ty.

Asi taky záleží na tom, kdo tu žádost o rozvod podá. A pokud ji podá, neměla by to být demonstrativní výhrůžka, musí to myslet smrtelně vážně, vědět, že chce žít opravdu jinak. Dokud je ve vás smutek, lítost a vztek, pak z toho nejste pořád venku. Teprve až když je vám bývalý protějšek zcela lhostejný a necítíte žádnou trpkost, jste za vodou. Pro mně osobně rozvod znamená obrovskou úlevu, nečekám, že ještě někoho potkám - v tomhle jsem realistka. Kvalitní chlapi po čtyřicítce nejsou a snižovat nároky nebudu. Možná to mám jednodušší, vždycky jsem byla trochu sólistka, takže mi žít sama žíly nerve. Naopak, říkám si, ať se o staříka stará nějaká mladší a neopotřebovaná (je o generaci starší), tak čeho litovat.

já to taky dělala, uvidíš, až přestaneš, reakce lidí jsou tak jiné, lepší, lidštější. Já se naučila asertivitě a víš jak to pomohlo. Omlouvala jsem se každému a za vše. jako nesvéprávná. Já si to ani neuvědomovala. Asi jako Ty a Kordulinka. Teď řeknu každému přímo do očí co chi (samozřejmě slušně) a jak je to jiné.

právě, já jsem ten případ, kdy i přes manželovu nevěru a odchod necítím pořádnou zášť a jasně definovanou nenávist. A holka zlatá, bez toho to nějak nejde vyřešit. Holky, které v sobě tohle jasně pocítily, dostaly energii do boje, vytáhly a zvítězily. Ale já - a myslím, že nejen já - nejsem nastavená na nenávist. Pořád a pořád hledám u lidí lepší vlastnosti, než jakými asi podle všech indicií skutečně disponují.Nejsme všechny Vlasty bojovnice, viď Kordulinko? A tak se nestačím občas divit - ale znovu upadnu do iluzí o lešpím světě a hodných exchlapech.
V tomhle světě to asi jinak, než tvrdě a s trochou zloby nepůjde, ale co s tím, když to je proti mé povaze?
Je na to nějaké školení?

Jo Eny, Ty to umíš. Ale chtělo by to Tvůj elán, nekompromisní temperamentní jednání a báječný optimismus mít v tabletkách a udržovat stále potřebnou hladinku v krvi. Běda, když klesne.A Ty jsi tak daleko. Všechny jste daleko Denně kávu s jednou z Vás, a jsem ze srabu určitě venku.

Eny je úžasný příklad dobrého konce nemocného vztahu. Ale bohužel Johanko- i já znám spoustu holek, které se užírají - ač rozvedené - už mnoho let, jsou samy, zahořklé a osaměl, neužívají si tu nechtěnou svobodu. A určitě to tak nechtějí. Jen to neumí jinak.Co dělají špatné? Jsou hloupé?
Dnes píšu nesouvisle, onlouvám se, jsem v háji..pa

být v háji je mít raka. Máš naději žít plnohodnotný život! Konečně bez nevěrníka, jen sebe chraň. Mysli na zdraví a zabezpeč sebe a syna. To je na Tobě. Nespoléhej, že on v zlatokopčiných pařátech bude myslet nezištně na Tvé pohodlí.

to bylo namísto té kávy a tabletky. Víš jak je krásně bez žárlivých a nenávistných myšlenek???????

Z bytu se odmítl vystěhovat a chtěl ať ho prodám a peníze rozdělíme, za to bych nepořídila ani jednopokojáč, a když jsem mu připomněla děti, tak řekl že jsou velké a domov nepotřebují! Tak jsem si vzala vysoký úvěr a splácím . Vyplatila jsem ho z bytu. Musel souhlasit, nepodepsala bych mu dohody.
Dál, žádné věci dětem nenechal, vybral jim stavební spoření, zrušil všechny pojistky a všechno utratil. Neplatil víc jak rok byt a já za něj zaplatila kolem sto tisíc dluhy, nevím kde jsem na to vzala, nejedla jsem jen ho vyplácela a platila jeho dluhy, dětem vzal kameru a foťák, zůstal doma nefunkční počítač.
Tvá kamarádka po léčbě rakoviny je na tom samozřejmě zle. Je to strašné a jak jsem psala nejsem tady od toho abych psala jak mají lidé postupovat. Jen odpovídám a píšu o tom, co jsem zažila já a myslím že takových případů je víc.

Asi ne, že... Můžete mi napsat, co na to říkají vaše děti? Vědí o situaci - nevěře otce, nebo je udržujete v nevědomosti?

ne nejsme všechny bojovnice a tablety ač účinně odbourají veškeré pocity, problémy neřeší, jen oddalují! Mluvíš mi Iris z duše, myslím si totiž, že ani já bych si nedokázala takto užívat svobodu, jsme holt jiné! Možná jen v jiné fázi! Já to nevím a recept na odbourání
nevěrného manžela nemám! A je mi to moc líto!
Přála bych si být jako Eny! a mám pocit, že jsem i kdysi taková byla, bylo mi 18 let a v den svých 18-tin jsem se vdávala!

na tu sílu a sebevědomí, cos měla v 18-ti. Zkus být stejná.

že bychom šli od sebe i bez ní. Ale to chci napsat - rozumím strachu začít žít sama. I já jsem měla strach. Když se to u nás rozpadalo, jako by mi pukalo srdce na půlky, a když odešel, jako bych nebyla celá. Trvalo to jistý čas, srdce se zacelilo, žiju spokojeně s dospělými syny a psem, a naopak, mám pocit, že srdce mám celé, že už tam místo pro nikoho není. Možná je to tím zklamáním, kterým jsem si prošla, a podvědomě ho nechci zažít znova.. Nevím.

nedá mi to, abych nenapsala. Nejsi v háji, na to nemysli, bude líp, uvidíš. Podle mne jsi ve stavu "vzduchoprázdna".
Ze své zkušenosti ti radím jedno - pokus se zajistit pro sebe a pro dítě majetek - vím zní to hrozně blbě, ale at už jednou odejdeš nebo ne, budeš to mít vždy jednodušší a budeš mít kam sáhnout. Zajisti si vlasntí konto, ulívej si tam peníze, zajisti si papíry (aspon kopie) kupní smlouvy na dům, auto a jiné větší věci pokud jste něco dostali od tvých rodičů (větší částka peněz, větší věci)vytvořte spolu Darovací smlouvu pouze s tvým jménem.
Životní situaci - rozvod neřeš!!! nech si na to čas. Řiď se heslem "NETLAČ ŘEKU, TEČE SAMA", uvidíš, že přijde čas, kdy si ty sama budeš 100% jistá co máš udělat a pak to uděláš (at už odpustíš nebo se rozvedeš) ale nic neuspěchej!!! Třeba by ses mohla pak trápit výčitkami že co kdyby.... ne, opravdu počkej až budeš vědět. A budeš vědět - tomu věř. Jestli je to někdo nahoře nebo osud nebo podvědomí ,to nevím, ale uvidíš, že to tak bude.

hezké přirovnání, po rozvodu jsem měla srdce na dvě půlky a teď už je zase celé a nikdo se tam nevejde. To se mi líbí.

bohužel nevím jestli jsem to byla já, nebo já jsem až teď? není kam se vracet! jsem ztracená
že by s Iris v háji? Alespoň tam nejsi holka sama! dneska taky ta obloha nepřidává na náladě! šedo na nebi i v duši!

nemyslela jsem to zle nebo aby sis myslela,že Ti závidím,já jsem se svou materiální situací spokojená.Víš jen jsem chtěla naznačit,že ta euforie z rozvodu a nabyté svobody je krásná,ale je upřímné nastínit i ty méně příjemné stránky.Taky jsem byla rozvedená po prvním krátkém manželství a v tom druhém jsem na pár měsíců odešla,měla jsem kam,po rodičích zůstal prázdný dům.Zkraje jsem si připadala jak pták,co vylétl z klece.Ale pak postupně mi začalo scházet takové to starání se o rodinu..Možná,kdybych byla zdravá a mohla chodit do práce asi bych to bývala vnímala jinak.Vrátili jsme se k sobě na popud dětí ale to už je jiná kapitola.CHtěla jsem jen napsat,že je poctivé říct,že ne vždy je všechno tak nádherné.

já se těším i na to, že pod tou šedivou oblohou poletím domů a budu si užívat děště a studeného větřiska, protože jsem tady ráda. Mám tohle počasí, nečasí moc ráda.....

Kordulko zažít, jsi plná strašného smutku. Tohle musí pryč.

Nevěřím, že nemáš východisko, a u Iris taky ne. Jde jen o to, jak moc bude změna bolestná, a jestli ji chce člověk podstoupit. Jak tak čtu, tak mám dojem, že pro Kordulinku i pro Iris by bylo jednodušší, kdyby vám ten váš řekl - konec, podal návrh na rozvod, a vy byste nemusely rozhodovat o ničem.

žes to nemyslela zle a na cokoli se mne kdokoli zeptá, po pravdě odpovím, taky nemám ráda když někdo radí a přitom si v pozadí nechává třináctou komnatu. Bylo zle, moc zle, a teď už je dobře, moc dobře, a já to chci říct všem děvčátkům, které se bojí budoucnosti. Mně není co závidět. V postatě nic nemáme. Jen šťastné dušičky. A to je nejvíc co člověk může mít. A to vše jsem věděla celý život, jen jsem na svůj optimismus zapomněla po boku exe. jakmile je z našeho života pryč....je nám s dětma božsky.
Samozřejmě, když chybí zdravíčko je hrozně zle a chce to mít vyjímečnou dávku optimismu, aby to člověk všechno zvládl. A jak je ti te´d Mio, jsi v pohodě? Píšeš že jste se k sobě vrátili. Jsi tomu ráda?

nečetla jsem všechny příspěvky detailně, přiznávám, ale jedny slova od Iris mě zaujaly a přiměly k reakci -

právě, já jsem ten případ, kdy i přes manželovu nevěru a odchod necítím pořádnou zášť a jasně definovanou nenávist. A holka zlatá, bez toho to nějak nejde vyřešit. Holky, které v sobě tohle jasně pocítily, dostaly energii do boje, vytáhly a zvítězily. Ale já - a myslím, že nejen já - nejsem nastavená na nenávist. Pořád a pořád hledám u lidí lepší vlastnosti, než jakými asi podle všech indicií skutečně disponují.Nejsme všechny Vlasty bojovnice, viď Kordulinko?

Tohle totiž není o tom být nebo nebýt bojovnice... nechci být protivná, ta situace, ve které jste, je určitě děsná, ale - Iris - do "svatého hávu" hledání lepších vlastností halíš nedostatečnou sebeúctu. Není to lehké ji získat, neber to jako kritiku, ale jen jako postřeh. Zaměňuješ hledání dobra u druhých za ochotu nechat na sobě dříví štípat. A máš na výběr - buď si budeš opakovat, že nejsi bojovnice a setrváš v tomhle stavu, nebo se nakopneš a řekneš si a dost! Tohle nemám zapotřebí...

Aby sis nemyslela, kdo Ti tu radí, jsem o dost mladší asi ještě stále :-) Rozvedená, sama jen s dcérou, na samotu uvyklá a bez chuti to měnit. Rozvádět jsem se nechtěla - tehdy kvůli holčičce, která byla hodně malá, nechtěla jsem ji připravit o kompletní rodinu, ale dnes zpětně hodnotím jako jednu jedinou věc, za kterou můžu bejt exovi vděčná to, že trval na tom, že se rozvedeme. O jeho nevěrách jsem se dozvěděla až ex post, takže tuhle situaci posoudit neumim (ale někdy lituju, že jsem ho nepřistihla zavčas, ten život mohl být celý jinak, ale tak to tak je). Nechci se tu rozepisovat o sobě, jen jsem chtěla, abys měla představu, kdo se Ti tu snaží dávat rozumy :-)
Jinak to od Myšky o tom srdci zaceleném, leč bez místa pro dalšího - to je hodně trefné...

Přeju hodně sil a odvahy.

Když je tady tolik žen, které se bojí být samy, jasně že je to i povahou, je mi samotné moc dobře, už bych nechtěla nikomu říkat kam jdu a proč, prosit se o výlet a dávat najevo šílené radosti jen aby viděl že jsem ráda. Teď jsem svá a je to hrozně prima.
Ale spousta žen se bojí být sama, tak to jste se asi v manželství měly dobře. Měli jste volnost, peníze, mohly jste dělat co jste chtěly. Není to výčitka, je to konstatování. Já MUSELA poslouchat a to ve všem. I když jsem měla své dny, trestal mne za to nebavením se, protože jsem byla podle něj nepoužitelná, te´d si můžu mít své dny kdy chci jak chci...byl to jen příklad. Tak je to asi tím...já jsem vděčna za svobodu. Asi andělíčkovi strážníčkovi, nebo osudu...to je fuk...

jsem ráda,žes mě pochopila.Já jsem teď taková vyrovnaná podle dřívějška,nejsem na manželovi finančně závislá, děti jsou dospělé takže spolu máme přátelský vztah.Nedávno mi řekl,že si uvědomuje,jak jsem s ním měla těžký život,omluvil se a že by to se mnou chtěl dotáhnout do konce.Já mu jako člověku jsem ochotná kdykoliv pomoci,normálně spolu konverzujeme,žádné hádky,děti si chválí že je u nás pohoda jaká nebývala.Ale jsou věci,které u nás nejsou,protože já je nechci,nedokáži na určité situace zapomenout a nejspíš ani nechci zapomenout.Není to v tom jiná žena.

moc děkuji, takhle nějak to také cítím. Mezi několika vstupy na Kudlanku jsem se objednala k advokátce - jenom se poradím o všech těch aspektech, o kterých se děvčata zmiňujete. Nechci zatím tlačit na rozvod - s tou řekou je to hezké přirovnání Katko. Ano, nechci nic uspěchat, nechci být já tím, kdo to "způsobil" - tohle je psáno s mírnou ironií.

Nakonec i manželova rodina mi radí, neřkuli prosí, abych s rozvodem nespěchala. Oni tu všichni vidí to, co on jediný na světě není schopen rozpoznat.Našla si ho nekvalitní ženská, zlatokopka je naprosto výstižný pojem, není třeba to dále rozvádět, všechny víme, oč jde.A tak se nikdo z příbuzných netěší na to, až se ona vplíží do rodiny a vše zdevastuje.
Nemyslím si, že náš vztah se dá ještě naplno obnovit, ale může zůstat přátelský, je možné si v životě pomáhat a stát při sobě i když spolu již nežijeme. Jsem jednou rozvedená a první manžel je teď už skutečně dobrý přítel, rádce a spolehlivý táta staršího syna.
Ale pokud se bude chovat takto, bude jednat pod vlivem té ženské a dívat se na ní jejíma očima, jak jednou napsala Eny,nemůžu to už ustát, a pak bude třeba jednat. Jo, nechám to dozrát - a mezitím se půjdu poradit, ne?

Díky Vám děvčata za pomocnou ruku, za krásná slova, je mi už zase o trochu lépe, i když migréna mnou cloumá. Pa

smutek je touha pláče
téci po srdci co skáče
smutek je pláč jdoucí
po tváři a rty tuhnoucí.
smutek je bolest neřešená,
smutek je dlouhá bílá stěna.
smutek je prázdnota dnů
smutek je beze snů.
Smutný je prázdný byt,
smutek je to co nechci mít,
smutek je samota bez Tebe
smutný je svět bez nebe,...
už není on a já
smutek jsem já!

exmanželův život. Proto si užívám svobody, odpovídám si sama za sebe (donedávna i za děti, ale to je něco jiného), dělám si co chci, jedu si kam chci, neptám se, nepřizpůsobuji se (zase jen dětem, ale to je fakt něco jiného). Je to paráda. A ta euforie mě drží už sedm let!

vidíš, máš plán. Skvělý hlavně pro tebe. Nic nerozjíždíš, jen se zeptáš. Dobře jsi udělala. Držím pěsti. Pádíííím domů, papapapa děvčátka, jste skvělé.

jen tak dál...

Koukej se dopředu. Nikdy není pozdě začít znovu.

blbost... spousta žen se bojí být sama, protože se bojí sama rozhodovat... byly zvyklé, že někdo řídil jejich život, ať už rodiče nebo ten manžel... no a teď by najednou měly řídit samy sebe... tak je pro ně lepší dál poslouchat a stěžovat si potom na to, jak to mají blbé... jakoby se bály převzít tu zodpovědnost... prostě chtějí, aby to ten druhý rozsekl za ně... aby se mohly dál vézt... já jsem na tom byla jednu dobu stejně... asi jsem neměla dost sebevědomí, bála jsem se, že takhle se zachovat znamená být špatná, provinilá, nechtěla jsem, aby si o mě lidi řekli, že jsem neschopná, že si neumím udržet manžela, mít dobré manželství... prostě jsem to cítila jako že bych tím zklamala... naštěstí mi později došlo, že život je o něčem jiném než dokazování si nebo dokazování někomu kdesi cosi... a že to, co si o mě pomyslí všichni ostatní mi stejně v ničem nepomůže, že to nejdůležitější - můj život - mi to stejně nezachrání... a když některá nechce ani potom být sama, tak ať není, ať si najde partnera, ale takového, který s ní bude jednat fér... ne nevěrníka, sobce, násilníka, tyrana ani žádného takového, co na ní bude dříví štípat... nikdo nemusí být sám, když nechce, ale nemusí být s partnerem, který mu ničí zdraví a život...

to první slůvko tam nepatří... hahaha... nevím, kde se tam přibralo... asi jsem předtím chtěla napsat nějaký komentář a neodeslala ho... tak prosím bez té blbosti...

ráda Tě poznávám, párkrát jsem Tě tu už zahlédla a přemýšlela, jestli nejsi moje přítelkyně Ája, která si tu občas také čte. Ale podle naznačeného příběhu ne.

Jasně, že máš pravdu, vůbec nejsi protivná. Nechám na sobě dříví štípat - i v práci, i doma.Vždycky jsem byla každému ku pomoci, mám pocit, že párkrát už toho lidé dost zneužili. Sebeúctu - asi nemám.Uzavřela jsem druhé manželství s klukem o 8 let mladším .A mám pocit, že tohle se táhlo celým vztahem. Už jsme to tu psala. Nikdo to nedával najevo, nepoznala bys to, skutečně ne.A chlapi opouštějí i mladší manželky, opouštějí i manželky téměř se svatozáří, já už nevím, co se to děje, je to jako epidemie.
Ale já to asi měla celých 20 let asi v palici. Zestárli jsme spolu, věkový rozdíl se mezi námi nezvětšil, je stejný, jako když jsme se poznali a zamilovali. Spíš on teď zešedivěl a vypadá strhaně.

No Ájo, nakopnutí je to správné, to jediné, co mi může pomoci. Už mnohokrát jsem tu citovala odborníka pychologa Šmolku - říkal, že bez fáze toho vzteku to nepokročí dál, prostě nee.
No dneska k určitému nakopnutí došlo, Eny ví. Ale spíše mě to zničilo, uvidíme, co se s tím stane v příštích dnech, jak se to vyklube, co to se mnou udělá.
Ájo, děkuji Ti za zájem a klidně se rozepiš o sobě, pokud máš potřebu. Ahoj, I.

I když člověk nikdy nezůstane úplně sám - má děti, příbuzné, kamarády, za čas i třeba nového partnera, který si ho bude vážit. Jen si holky musí začít vážit samy sebe, uvědomit si svou hodnotu.

pěkná básnička a teď něco o radosti, ....Z RÁJE
Z ráje vylétli andělé
plní touhy a naděje,
leč tváři se kapku nesměle,
však dobře všichni znáte je.

V srdci si nesou dobra na rozdání,
které jim s klidem tiše buší
a nikdo se jim za to neuklání,
byť se to někdy třeba sluší.

Svým posláním nám přišli nápomoci,
však nevěděli jak to skončí,
prý, aby dobro dočkalo se moci,
než vzezřeli to na své oči.

I křídla svá v sázku dali,
však nevěděli jak na pocit,
by se lidé pousmáli
a nalezli k sobě soucit.

Však nazpět cesty nyní není,
na cestu do Ráje,
zbylo jim jen pouhé snění,
vyčkat, kdy čas dozraje.

A tak jsou tu mezi náma,
nechcou se jen prozradit,
kdo ví... pro někoho to je máma,
která nemusí vždy jen pohladit.

Pro někoho třeba otec
nebo přítel vedle Vás,
který říká to je konec,
vždy pomoci prostě nejde,
tak se nyní taky snaž.

Někdy přiletí sem zas
anděl z Ráje,
avšak pomůže hned?
nebo počká?
až dozraje
čas....

je to dědičné, můj otec trpí depresí již dvacet let! to není omluva, já vím, ale je to prostě tak! neboj nejsi sama kdo mi tohle říká!
taky už musím běžet, moc vám děkuji! je to skupinová psychoterapie! a pomáhá! díky díky!

vím,že samota může být pěkná, Eny už mi to moc krásně , fantasticky zdokumentovala spoustou fotografií, na kterých září, svítí - ona i děti, je vidět, že je plná života, že miluje každičkou chvilku - ať už na procházkách s pejskem, nebo u vaření, pečení, s dětmi. Čiší z ní pohoda - a přitom prožila ošklivé chvíle. Eny, nevadí, že to takhle píšu ?

Ale ta cesta k tomu je asi nějak trnitá, myslím, že to je normální. Odrazit ode dna se musíme.Je to asi fáze, etapa, která se nedá uspěchat, která je složitá a nutná. Bude líp, Myško, určitě. Jenom mám pravě pocit, že tou nejistotou a oddalováním rozvodu se jakoby ten interval prodlužuje. Možná, že také ne. Doufám jen, že i toho chlapa a jeho krásku trochu otráví oddalování jejich absolutního štěstí a pohodičky, musí na mně a mého kluka myslet, nemůžou nás vygumovat.
S tou vlastní hodnotou je to těžké, víš, co asi se sebevědomím ženské po padesátce udělá tahle situace, škoda mluvit.

Myško milá, ahoj

nic ve zlém, ale co by se změnilo, kdyby si tvého muže urvala "žena kvalitní"? Ono je nakonec přece jedno, jaká ta druhá je, v našich očích je vždy sokyně ta nejhorší, stvůra, bestie, potvora atd., ať je jaká chce... protože nám ukradla pozornost a lásku našeho muže... tak co by se na tom změnilo? Píšeš to jako nejhlavnější příčinu všeho... kdyby byla jiná, lepší, bolelo by to méně? Nebo bys to tak nebrala? Co by bylo jiné? Někdy se chytáme těch nejnemožnějších stébel jako berliček pro záchranu čehosi, co po vytažení z vody a zachránění za to ani nestojí, jak potom zjistíme. Neber to zle, nechci do tebe rýt a přitěžovat ti ve tvé ne zrovna lehké situaci, jen mě to zajímá, jak to vidíš...
Neříkám, že máš letět teď hned podat žádost o rozvod, spíš si jen zajistit to nejdůležitější, jak ti tu holky radily, a nechat to chvíli jen tak plynout... ono to většinou vyplyne... já mám pořád dojem, že čekáš, že se tvůj muž obrátí a vrátí k tobě a bude to zase jako dřív... a že bys mu odpustila i tuhle nevěru, než by si za nějaký čas našel další a další... já osobně bych neuměla tolerovat mimomanželské vzahy... snad jedno opominutí, nevím, ale spíš myslím, že žádné... že po tomhle bych byla raději sama a našla si jen nějakého přítele na víkendy a jiné akce... a třeba by se časem ten přítel stal bližší a bližší... ale kdyby mi opakovaně zahýbal, to bych nestrávila... odpustila a opustila... dnes už se toho nebojím, vím, že se o sebe i děti postarám...

Doufám jen, že i toho chlapa a jeho krásku trochu otráví oddalování jejich absolutního štěstí a pohodičky, musí na mně a mého kluka myslet, nemůžou nás vygumovat.

Tak jak to vidím, pro tebe je teď nejdůležitější asi tohle, co jsem vyzdvihla z tvé předchozho komentářeho... něco jako pomsta, msta, odplata... z vlastní zkušenosti vím, že to stejně nepomůže, jen si sama prodlužuješ své trápení... ono posunout se někam jinam, výš, pryč od toho můžeš jen v případě, že odpustíš... ne že mu odpustíš nevěry a budeš chtít, aby se vrátil, ale odpustíš mu, že ti ubližoval a ubližuje a zároveň si budeš přát, abys to ustála a odpustíš i sama sobě všechny ty myšlenky, které jsi měla, kterými jsi chtěla přivolat něco na něho a na tu zlatokopku... jinak tě to bude srážet pořád zpátky... to je zákon rovnováhy... nebo i bumerang... jak chceš... prostě každá ta špatná myšlenka se ti odpinkne zpátky...

budeš potom spokojená. Jde jen o to, odhodlat se ke skoku do nového života.

..asi máš pravdu, kvalitní, nekvalitní, ve spojení s mým mužem mi oba způsobili největší bolest, jakou jsem snad dosud zažila.

Ano, i kvalitní dívčinu bych asi vinila a nenáviděla.To máš pravdu. Každou bych nějakým způsobem napadala a je to myslím pochopitelné.Jenom stejně nějak nemůžu pochopit to, že po několika nevěrách, které mu nestály za odchod od rodiny, odešel s tou nejhorší variantou, skutečně šlá..u, navíc s vysokou školou. Možná je to právě tím. Tyhle děvy - myslím, že jsem ti psala o její národnosti a ostatních okolnostech - svou mentalitou dokáží divy. A jedna z nich se na přímý dotaz vyjádřila takto: ...jakmile máš kolem sebe kulturní, morální obal, obal z ohledů a slušných zásad, ničeho nedosáhneš. Musíš chlapa tvrdě uchopit za ...., použít veškerou živočišnost a primitivní pudové chování a chlapa udržet a už nepustit.Alespoň do té doby, dokud nezískáš, co potřebuješ. Ať jsi jakoliv vzdělaná a postavená.Tak to jen k tomu mému vyjádření o snížené kvalitě. Myslím morální a lidské, ne sexuální

Vodoměrko, moc ráda Tě zdravím,ahoj I.

je to těžké po padesátce zůstat sama,ale Ty hrozně ubližuješ svýmu synovi.

že vám vstupuju do hovoru, padesát mi ještě není a dlouho nebude, ale mám zásadní dotaz:

PROČ je těžké zůstat v padesáti sama, respektive oč je to těžší než žít vedle někoho, koho si nevážíte, kdo sie neváží vás - nejste tak v podstatě stejně samy a navíc s tím břemenem, že se na takového člověka musíte chtě nechtě nějak ohlížet?

zahrnuješ sem i mě?jestli ano klidně Ti odpovím.

taky by mě to zajímalo... spíš mám ten dojem, že žena po padesátce to má lehčí, protože už má většinou dospělé děti a nemusí brát ohledy na ně, nemusí mít strach, že už nikoho nesežene a zůstane bezdětná, že jí ujede vlak a tak...

jasně, jestli máš chuť, odpověz, zajímá mě to.

Petronilo nebudu se rozepisovat o tom,co bylo nebo nebylo u nás.Začnu hned u toho,co Tě zajímá.Dlouho jsem byla asi tak jako Kordulinka.Pak jsem prostě při jedné situaci řekla dost,šlo o maličkost,něco jsem udělala se zpožděním a manžel o tom mluvil ještě týden.Tak jsem prostě se rozhodla,řekla jsem že po neděli odcházím,v pondělísedla do auta,podala mu ruku,řekla jsem já odcházím,měj se tu hezky.Pak jsme se na popud dětí vrátily k sobě po několika měsících.Poznala jsem výhody i nevýhody samoty a poznal je i on.Byla to má dobrovolná volba,tímpádem ji beru s veškerou zodpovědností,nevracím se ani slovem k minulosti.Nehaním ho ani se nelituji.Jsem srovnaná s tím,jak to je.Vím,že bych dokázala žít i sama,ale pro děti je to takhle lepší a oceňují,že k sobě dokážeme být slušní,že v tom není žádná přetvářka,že prostě oba chceme být dál přátelé,pomáhat si.

Myslím, že Petronila se ptala hlavně na to...

Petronilo, ne že bych ti dělala tiskovou mluvčí, ale mě to taky docela zajímá... a čekat do padesátky a pak dělat hokusy pokusy se mi nechce..

tak pošli svoje tři děti na měsíc pryč a poznáš POznáte to až Vám vyletí děti z hnízda,člověk je zvyklej se starat a najednou není o koho a taky není s kým popovídat a to hodně žen snáší špatně.Na druhou stranu já neměla babičky a měla děti furt za zadkem,tak si užívám,že nemusím už brát na nikoho ohled.Můžu mít taky volno pro sebe.

tak tohle vidím jako výhodu, ne nevýhodu... právě proto, že jsem je za zadkem měla skoro pořád... Gabčulku nepočítám, ta mě ještě potřebuje... ale ti dva už mě nepotřebovali, takže jsem po dlouhé době zase mohla vyrazit i bez nich a nebát se, co doma mezitím vyvedou a bylo to děsně fajn... a přímo jsem se těšila, že budu mít zase na všechno čas... na knihy, na procházky do lesa, klid, pohodu, na návštěvu kamarádek a známých, na cestování... no a teď jsem si to dobrovolně prodloužila, takže zatím to dělám s malou a snažím se to dělat co nejlépe, abych až vyletí z hnízda, měla dobrý pocit... hahaha...

ještě maličkost... většinou ti chlapi, co o nich tu ženské píšou a stěžují si, si s nimi stejně nepopovídají, takže bych to opravdu jako nevýhodu neviděla... teda pokud nepovažují za popovídání si hádky, urážky a nebo samomluvu na nereagujícího chlapa... ono je asi v každém věku něco... malé děti, pubertální děti, žádné děti... a když vidím kolem sebe spoustu staroušků, co se dají dohromady a jezdí po světě ruku v ruce, tak si říkám, že ten správný věk na všechno je asi tak od 18 do smrti... amen!

jo to je v pořádku,akorát nepočítej,že Ti všechno půjde v padesáti jako Ti to šlo v 37 nebo kolik Ti je,to není pesimismus,to je realita.

Ja jsem se rozvadela prave v 50, deti na skole - 2 dostudovaly vysokou, nejstarsi je stredoskolak. Museli jsme se vsichni sakra uskromnit. Navic jsem se jeste pred rozvodem dostala do urciteho handikapu, ale dnes jsem fakt rada, ze jsem to ustala a jsem hrda a samostatna navzdory vsemu a vsem:-) A ja jsem ta vitezka, ne byvaly. Ziju sama, se svou potizi nemam moznost najit jineho muze - ale jsem presvedcena, ze pokud bych o to stala, tak i to bych zvladla -ale zatim si vystacim s napadem, ktery mne jiste zamestna do konce zivota. Manzelstvi podle me, ma byt svazek dvou rovnopravnych a rovnocennych lidi, kteri by meli mit dost rozumu na to, aby vedeli, zda spolu chtej byt a nebo ne - ja se rozhodla , ze za stavajicichh okolnosti ne. Ale je to pochopitelne vec nejednoducha a individualni - ale vsechno, co clovek opravdu chce, to je schopny dosahnout - ver, ze opravdu vim, o cem mluvim...

Irisko, nevadí...piš...vše co pomůže...prosím, použij klidně vše, co jsem Ti psal. Mám Vás ráda děvčátka...

kdyby se mi ex omluvil...neslyšela bych, neviděla. Nechci už člověka, který mně a mým dětem ubližil ani vidět, ani slyšet. Jedině to, mne před jeho vlivem jedovatým a sžíravým ochrání.

ano, chci pomoci Irisce a Kordulince najít jistotu a přemoci strach z toho pustit k vodě chlapa, který nestojí za zlámanou grešli......

Podle mne je rozchod stejny ve 20 jako v 50 - deti i pozemske statky nejsou podstatne, to rozhodnuti si musis odzit tak jako tak - ale je to jen muj nazor....

to je možné,že reaguješ jinak.Já jsem si svůj život zařídila tak,abych necítila ani křivdu,ani nenávist,prostě nemám problém.Je pravda,že jsem se díky nemoci povahově změnila,ale to se stane víc lidem,že jim nemoc změní pohled na život.Beru už problémy jinak.

Jak píše Mia - ne, že bys v padesáti byla hajtra, ale jsi přeci jen zvyklá na pomoc druhého. Máme třeba chalupu, na kterou jezdím brečet, protože vidím, co všechno pravděpodobně už nezvládnu.Ve třiceti bych si spoustu věci vlastními silami a vlastníma rukama zhotovila.Teď jsem brzy unavená. Nedávno jsem se sehnula pro prádlo do koše a nenarovnala se zpět, drželo mě to 14 dní. Ne, že ve dvaceti se Ti to nemůže přihodit, ale přeci jen... Ale to není tak podstatné.

Další věc - klimakterium. Já díky hormonální podpoře zatím nepociťuji nic,jsem pravidelná a funkční, ale pro skoro každou ženskou je to samo o sobě dost těžké období, o tom snad není pochyb.Jsou i jiné neduhy, já jen klepu na kov, že po téhle stránce jsem fit.V padesáti se stůně hůř, když už se stůně.A častěji se stůně, bohužel.

Myslím, že v padesáti se dá předpokládat, nebo alespoň tento model řeším - že máš za sebou hodně společných let a vzpomínek Nebyli jste spolu 6, 8, 10 let, jak se tu objevuje. Ale minimálně dvacet Pavlí,polovinu dospělého života a to člověka přeci jen vyhodí ze sedla, když spadne jakoby dům, který jsi celý život s někým stavěla, jsi úplně na začátku - ani ne na začátku, ale v rozvalinách. Protože tenthle dům už nedostavíš. Můžeš zkusit jiný, menší, jednodušší, proč ne. Ale je to trochu smutné, když si uvědomíš, ža tolik času už před sebou nemáš a o čem jsi tak dlouho snila, je fuč.

A nemáš vedle sebe mladého čerstvého partnera, se kterým se bez bázně vrhneš do nového projektu, jako Tvůj dlouholetý partner a dosavadní pomocník.Chlapi mají vedle sebe mládí a pocit, že jsou také mladí. K padesátileté odložence, byť vypadá sebelíp se nikdo už nehrne. Ano, najde se přítel na kus řeči, na kávu, na čaj, možná na sex?? Ale že by mi chtěl opravovat krovy?
Jsi unavená a zboří se Ti zdánlivě neměnné jistoty. V padesáti si ženská možná i má právo myslet, že s tím druhým už zůstane natrvalo, pomýšlí myslím zcela normálně na společný důchod apod. - a to myslím není žádné usurpování a sobeckého přisvojování si druhého.Mluvím o sobě.

Jako mladá bereš takovouto situaci snáz jako výzvu. Chápu ty argumenty - život je krásný, jdi dál, kupředu, hledej krásu, nastav čelo slunci a pochoduj ...Beru. Musím, neumřu přeci.Ale jsi unavenější, fakt to není totéž co ve třiceti. I ve 40 je to jiné, věř, mám to za sebou Pavlí.

Přijdeš o sny - i když jsou to takové přízemní sny, jako je upravená chalupa se zahradou, terasa s grilem, jo, třeba i vinný sklípek ve stráni - všechno jsme s manželem plánovali. On projekt zmuchlal a zahodil, já na to nestačím.Představuješ si, že až Tvoje děti budou mít děti, budeme se tam všichni scházet, představuješ si, že se tam budeš scházet i s rodinou manžela, s jeho i svými rodiči - víš, o čem mluvím? Adola píše o uskromnění. Myslí finance, já dodávám i uskromnit se ve snech. A to je smutné.Vždyť skutečně žijeme snad jen jednou.

Jsem už jednou rozvedena Pavlí, Ty víš. Bylo to sice bolestné, ale bylo to po 5 letech. Nedá se to srovnat. O samotě jsem se ocitla jako třicetiletá, nový život s novým mužem začala ve 33. Nedá se to srovnat, jak to jinak popsat? Doufám, že to nebudeš muset v padesáti sama na vlastní kůži zažít, abys porozuměla.

No a holka zlatá - je strašně težké vařit tak málo - to už je skoro legrace. Jsi zvyklá mít kolem sebe spoustu lidí, vařit kotle - najednou jsme dva, já se nemůžu předělat. Ale to už je jen humor.

Pavlí, v padesáti se cítíš prostě stará a bez sebevědomí.Nemusíš, pokud je všechno v pořádku. Ale odchodem manžela za mladší holkou se z Tebe stane stařena - určitě na nějakou dobu, to bez pochyby.Nejde hned hrdě vztyčit hlavu a pokračovat.Stane se ze mne možná nakonec vítězka, morálně určitě. Ale je to šok.

Dodávám jen, že naše manželství nebylo z nejhorších. Nevěry, kdyby je uměl pořádně tajit, jak radí Krakonoš nevedly k rozvodu.Sami se bavíme o tom, že jsme se nehádali, ve všem jsme si rozuměli - od vkusu v zařizování bytu, oblékání, ve vnímání umění atd.Vtrhla do toho krize středního věku a láska, ten božský cit. Co naděláme.
Uznávám i výhody, které už jsem dosud pochopila. A ostatní mě čekají, až se z toho vyhrabu.

PSřed několika minutami tu manžel seděl, říkal, že neví co má dělat a že je na hadry. Doslova to řekl.Skoro jsem ho začala utěšovat Pa

oškubej ho na kost. Pokud nebudou prachy, milenka brzy zjistí, že ho zas až tak nemiluje, aby ho musela živit. Prodej všecko, co můžeš a prachy si ulej. Pořád po něm chtěj prachy - von přece žádný nepotřebuje - může žít ze své lásky, z ranní rosy, z vůně růží...ale co ty? Ty přece ty prachy potřebuješ, aby sis pořídila náplast na bolavé srdce. On zradil a za zradu je na vojně kulka, takže on z toho vyjde zatraceně lacino. Takže ty si musíš koupit novej byt, nově si ho zařídit, aby ti ho nic nepřipomínalo. Taky potřebuješ odjet někam do teploučka a do krásňoučka, aby ses zrekreovala. Chatičku prodáš, aby sis mohla koupit jinou jinde - to on snad chápe...onj ji na šukání s milenkou nepotřebuje a ty se potřebuješ zbavit starých vzpomínek>. Atd. atd. Ale ještě aby se mi hajzl svěřoval - no to už by mu letěly věci z okna - a von by byl ještě rád, že neletěl za nima a že mohl zdrhnout dvěřma.lavně ať vypadne opravdu fofrem, aby si nestačil nic vzít. Kartáček na zuby za ním hoď oknem. Věci, které si chceš nechat si schovej u kamarádek nebo u rodiny, zbytek prodej nebo vyhoď. Žádost o rozvod ať prodá on - a zaplatí ho. Ty jsi opuštěná chudinka, která nemá nic. Jednak do tebe vjede energie a nebudeš mít čas se sama sebou zabývat a otevřou se ti nové obzory. A jeho nech ať si žije svou láskou - ona mu to osladí za tebe - až k ní přijde jen s kartáčkem na zuvy a dvěma trenýrkama

děkuji, žes to hezky napsala a vysvětlila, ale jsem asi jiného založení, snad za to může ten Blíženec ve znamení, snad něco úplně jiného...
Rozváděla jsem se po sedmnácti letech manželství... to je skoro jako těch dvacet, co popisuješ... ale neberu to tak děsně tragicky, já tím rozvodem získala mnohem víc, než jsem ztratila... ztratila jsem hlavně to špatné, získala volnost... volnost v myšlení, v rozhodování, ve všem... a byla jsem zadlužená, zredukovala jsem své sny na žádné, tedy ne tak doslova, sny jsem odložila a snažila se přežít a vyhrabat z toho sama... a ještě zaopatřit děti... úvěr na vypořádání SJM ještě splácím a budu splácet, ale stojí mi to za to... rozváděla jsem se na vlastní žádost, bylo to jako vysvobození, ale i tak to byla nehezká a bolestivá záležitost... stejně tak mám dojem, že bych se cítila i dnes, kdybych se měla rozvést třeba jen po třech, čtyřech, pěti letech... pokud manželství nebylo formální už od svatby, tak je vždy rozvod nepříjemná a bolestivá událost...
Zdravotní problémy - no dobrá, beru, ovšem může je mít kdokoliv kdykoliv, i mladý... i ve třiceti můžeš mít vidinu smrti blíž než jiný v osmdesáti... takové výzvy dává život neustále, jen v mládí je máme tendenci bagatelizovat a přehlížet... až se nám pak jednou vrátí jako bumerang ve chvíli, kdy je nejméně čekáme... klimakterium může mít některá žena i ve čtyřiceti, některé to přežijí v pohodě, naštěstí už máme pomocnou léčbu na dosah ruky - stačí zajít k lékaři pro recept... dopředu jistě nemůžu říct, že mě se třeba ty hrůzy vyhnou, nebo budu na nervy ze všech těch nepříjemných projevů...
Víš, ale ty ostatní důvody mi přijdou legrační... vařit málo... nebo vařit pro jednoho... nevařila bych... na obědy bych si chodila na meníčko do restaurací, vařila bych jen občas, když by se mi chtělo... a nejspíš bych klidně sem tam obědvala i chleba s máslem a rajče a papriku k tomu... já se znám...
Zůstala bych v bytě ve městě a nepouštěla se do stavby domku, když nemám zedníka po ruce... chalupa se zahradou, upravená terasa s grilem a vinný sklípek ve stráni mi jako přízemní sny nepřipadají, spíš jako takový malý luxus... a tu chalupu bych asi přenechala dětem, ať se tam snaží oni... jsou mladí, mají potenciál a odvahu začít budovat... a jestli ne, tak bych jim nechala jen tu chalupu a dál si na svém záhonku okopávala jahody... na scházení stačí i maličká zahrádečka naproti u paneláku (scházíme se tam s babičkou u grilu, vím o čem mluvím), není to o uskromnění, spíš o tom, že když není potenciál, musím přizpůsobit zahradu svým schopnostem a možnostem, než se dívat na obrovský zarostlý prales a snít o zahradním traktůrku...
Ovšem každá jsme jiná, mě by ty občasné nevěry vadily dost, že bych je nemohla jen tak přejít a dělat jako nic, a asi i kdyby ten muž měl všechno ostatní stejné jako já, stejné názory, koníčky atd... ale to je věc každého, každý to máme nastaveno jinak... Kdyby uměl tajit nevěry, jak radí Krakonoš, tak bys o nich nevěděla, tedy by tě ani nemohly trápit... což je ovšem jiná věc... a ta poslední... no co dodat... to, jak se ti chlap chodí vyplakat na ramínko, je jen jeho snaha o zadní vrátka... asi bych ho nechtěla vidět, řekla bych mu, že jestli tedy chce přijít a být se mnou, tak jo, ale až si to vyřeší s tou novou láskou... buď ona nebo já... při prvním rozvodu jsem se toho bála, ale jak jsem to tenkrát vyslovila a předložila mu zároveň kopii žádosti o rozvod, tak se mi děsně ulevilo... bylo to venku a bylo jasno...
Je na hadry? Tak jo, ale proč brečí na rameni tobě? Tys ho do té situace nepřivedla, tys ho tam nedostala... ať se z toho vyhrabe a přijde, až bude mít jasno... a na ty breky ať si najde jiné rameno... samozřejmě, že jde tam, kde čeká, že to půjde... pokud bych ho chtěla zpět, asi bych mu dala čas na vyřešení všeho toho, co napáchal, a pak se tedy může vrátit... ale aby ti chodil jen přitěžovat a foukat jeho bebí? Je dospělý, je plnoletý a měl by tedy vědět, co dělá... a co vlastně chce... dokud to nebude vědět, ať počká venku, mimo, třeba v hotelu... můžeš být hodná, milá, tolerantní, ale "vola" ze sebe dělat nechat nemůžeš... nejspíš i jemu by pomohlo, kdyby se od té své milé na čas odloučil, aby si ujasnil, co vlastně chce a o co nechce přijít... protože tenhle klíč má v ruce jen on...

na zítra jsem si konečně domluvila první popovídání s advokátkou - pochytím základní rady a postupně se jimi budu řídit, i když jsem byla vždycky skromná a tyhle věci neřešila.Je to nakonec ode mne ušlechtilé a pozorné, protože ty prachy a statky, které získám, budou v naší rodině to jediné co zůstane. Až ho ta cizokrajná zlatokopka oškube a vykopne.
Díky za kontakt, pa I.

já docela chápu že nechceš přijít o domov ale neobětuješ toho kluka?promin,ale vy furt řešíte sebe ten kluk je úplně mimo,tvůj muž odešel a ted řeší sebe,pláče Ti na rameno a zase řešíte jeho a milenku.já bejt v situaci toho kluka asi bych se cítila hrozně.

nemáme o čem polemizovat, je to skutečně o tom přizpůsobování se možnostem a schopnostem, však já vím.To hlavní, v čem je to horší,je prostě ten pocit stáří, to je to hlavní. Ostatní se dá pochopitelně ustát - my ženy to musíme ustát a ustojíme.

Zaujalo mě tohle:

buď ona nebo já... při prvním rozvodu jsem se toho bála, ale jak jsem to tenkrát vyslovila a předložila mu zároveň kopii žádosti o rozvod, tak se mi děsně ulevilo... bylo to venku a bylo jasno...

Ano, bojím se toho, on čeká až to vyslovím já, já čekám, že to jako původce potíží vyřeší on. A oba jsme na ty hadry. Rozuzlení se ale blíží, už není ten king, co předtím, viděla jsem, že brečel, když vycházel od kluka z pokojíčku, ale dělala jsem, že to nevidím.A já už také nemůžu dál, jde mi o zdraví.Zítra to zkusím, jak jsem psala Aleně, začnu prvním krokem.

Víš Pavlí, je třeba si uvědomit jednu věc - já ho měla ráda, s nenávistí by to šlo líp. Pa

ale čím klukovi ubližuji, co dělám špatně, já se fakt ptám, už ses jednou ozvala, ale já nevím, jak to myslíš?
Já nebráním tomu, aby za klukem táta přišel, kdykoliv chce.Chodí sem denně. nebo tím mu ubližuji? Já nevím, on se s tátou nechce bavit, odchází jinam. Jsem s ním, dávám mu svou lásku. Vytáhla jsem ho na poslední chvíli ze školního průšvihu - nepropadl, postupuje. Na prázdniny máme přes staršího syna domluveno doučování. Že jsem po dlouhou dobu otci toho kluka nebránila v jeho návratu domů i přes skoro odpor kudlanek je známá věc. Nevím, co mám já více dělat, kdykoliv by chtěl s námi na výlet, může, jsme schopni společně jezdit i za příbuznými, dědou, bratrancem. Mio, jak to myslíš prosím? Nerada bych nevědomky dělala něco výrazně špatně. Ahoj

Ano, bojím se toho, on čeká až to vyslovím já, já čekám, že to jako původce potíží vyřeší on. A oba jsme na ty hadry.

Jo, u nás to tenkrát bylo stejný, původce byl on, ale čekal, že to začnu řešit já, protože já byla ta nespokojená, které se to přestalo líbit... kdybych čekala, že tu žádost podá on sám, jsem ještě stále vdaná... bohužel, ale chlapi už v tomto jsou takoví... nepříjemné záležitosti vždy rádi přenechají řešit manželkám...

už není ten king, co předtím, viděla jsem, že brečel, když vycházel od kluka z pokojíčku

A co na to syn? Psala jsi prve, že to nese dost těžce, že ho odmítal vidět a stýkat se s ním... změnilo se to nějak? To bude ještě docela perná záležitost...

já ho měla ráda

Jo, to já taky, holka... jinak bych mu nedávala tolik příležitostí a nečekala tak dlouho... dnes už vím, že nemusím být s tím, koho miluju, že milovat někoho nutně neznamená žít s ním a nechat si líbit i věci, které mi ubližují a vadí... bohužel to tak je... často milujeme lidi, kteří si to nezaslouží a neumíme se od nich odtrhnout ve chvíli, kdy nám začnou ubližovat... bylo by to mnohem snažší...

nevím,jak to přesně říct,ale ten kluk tátu nenávidí,on vidí to co Ty vidět nedokážeš.Že Tě má tvůj muž na háku,že lže, podvádí,přetvařuje se a nemá ani tolik cti a ohledů aby neřešil před klukem své milenky,tvůj muž na vás dva zraněné na duši valí ještě tak sobecky a neohleduplně své problémy.A to jsem to ještě napsala mírně.

no ano, asi ano.Dlouho jsem nebyla u syna schopna rozpoznat, jestli ty jeho odchody jsou jen projev puberty, která s ním mlátí, nebo skutečně toho, co píšeš. Jde z toho hrůza.

Jsem si vědoma toho, že jsem dlouho, první půlrok jeho nové školní docházky na střední škole skutečně řešila jen sebe - to byla ta hrozná tmavá a hnusná zima, kdy jsem se tu jen válela v depresi a pak díkybohu objevila kudlanku. Poté jsem na jedné třídní schůzce zjistila, že nám jde ve třech předmětech o krk. Tak v tomhle jsme se včas vzpamatovali a ustáli jsme to. Uf, bála jsem se. Kluk není hloupý,IQ se kdysy měřilo, spíše je problém, že je vyšší.Domnívám se, že dramatické zhoršení prospěchu je dílem způsobeno přechodem na střední, ale dílem i tím, co se tu stalo.

Asi před týdnem jsem manžela upozornila na to, že kluk se s ním nebaví a odchází - on v tom nic jiného, než pubertu nehledal. Vůbec mu to nedošlo, zvláště, když jeho chytrá mladá milenka prohlásila, že 16 letý kluk je dospělý jedinec, který nepotřebuje tátu.
Koukal na mě, přemýšlel, zamáčkl slzu. Nevím, ale chlapům některé věci asi nedojdou.

Myslíš tedy, že svého syna mám od táty izolovat? Nebo si s klukem promluvit? Vyhýbá se těmto hovorům. Mio, my jsme byli od malička u psychologa doma, vzhledem k jeho dysfunkcím a neurologické zátěži. Když se sebral, zesílil, ve škole získal sebevědomí a udělal přijímačky na střední, táta nás takhle podrazil. Je to hnus, ale řekni mi, co já mám dělat? Nebo tedy skoncovat to , ukázat se jako silná a dát mu pocit jistoty alespoň z mé strany? Holka, vždyť já vůbec nevím. Psychologa? Bude koukat do země a nebude chtít mluvit.
Mio, to je strašné, jak to dělají jinde?

kdysi, samozřejmě, to je hned...

tak to myslím,když otec selhal,Ty bys selhat neměla a měla bys mu dát pocit jistoty a bezpečí.Nedovol aby ho muž svými návštěvami trápil.Žádný psycholog!On musí vědět,že ho v problémech nepředhodíš jinému ale budeš se mu sama snažit pomoci.Už přestan řešit tu milenku a energii investuj do kluka.

díky za radu i upozornění, dnes jsem prošla zase jednou očistnou katarzí. Přichází to občas a je to sice únavné, ale o kousíček mě to posune. Dnes už mám migrénu, jako čepici. Pořád oddaluji lék proti migréně, chtěla bych už zůstat v posteli a spát do rána. Ale hlava mi třeští holka!
Takže si odpočinu a zítra se na všechno podívám jinak. Odpoledne tedy advokátka.

Mio, ještě mě teď napadlo, psala jsem to i Eny. Starší syn, je mu 25 a bydlí u své milé v sousedním městě. Pracuje u japonské firmy a v poslední době omezili výrobu, mívá dost volna.Takže v poslední době začal častěji jezdit domů a překvapovat mě tím, že se s bráchou snaží více kontaktovat, než předtím. Jo, předtím vždycky jenom zvedal oči, kroutil hlavou a mumlal něco o příšerných puberťácích. Teď ho vidím, že na bráchu skoro dotírá, láká ho na výlet, chce, aby ho brácha navštívil u něj v tom bytě, aby si s ním zahrál nějakou hru a tak. Mně vyprávěl, že se mu o mladším bráchovi v poslední době často zdá, že neví proč to je. Ale já myslím, že se také teď nějak intenzivněji zabývá tou situací, i když tu s námi není. A že on by mohl být také mým ochráncem a bráchovi jistou záštitou. Zmínila jsem, že sehnal ve firmě kluka na doučování matematiky.Proč se vlastně bojím, vždyť mám v už rodině fajn velkého chlapa !! Mio pa, I.

Děvčata, vy řešíte rozchod s jedním chlapem. Je pravda Iris 20 let je kus cesty. Na to se nedá zapomenout. Ale co třeba se podívat na to takto. Řeším problém a až ho vyřeším, nechám to být. Začnu se starat o sebe a dělat to, na co jsem s chlapem neměla čas. A začnu Irisko snít ještě odvážnější sny než před tím a začít si plnit ty sny, na které jsem samými starostmi o druhé zapomněla.

Víte, já mám hodně kluků kamarádů a na světě je plno mužů, kteří jsou úplně ve stejných problémech jako my ženy. A tím, že se každý zabýváme tím svým trápením, nevidíme, že kolem nás jsou ruce a srdce, které nám chtějí pomoct a které stojí o naši blízkost. Ne jenom chlapi jsou nevěrní.

Je pravda, že dnes nás masírují kultem mládí a abychom vypadaly jako modelky. Ale určitě jste se děvčata potkaly s krásnými zralými muži nebo ženami. Ve tváři měli vepsán svůj život a charakter. Je to zážitek se s takovým člověkem setkat a promluvit si s ním. A může to být obyčejná paní v trafice a hned vám rozzáří celý den. Každý člověk má svou hodnotu a jestli ten chlap ode mně odešel, tak je to jeho smůla, protože neví o co přišel.

Vím, že trápení je nezměrné a nějaký pátek to trvá, než se z toho člověk vzpamatuje, ale pak je třeba zvednout hlavu a jít dál a rozhlédnout se kolem sebe. Nikdo na světě není sám, lidí je tu jak nasraných s prominutím my se tak jen cítíme.

Já vím, že je to jak z knihy, ale já to tak cítím

moc hezky jsi to napsala.

A tím, že se každý zabýváme tím svým trápením, nevidíme, že kolem nás jsou ruce a srdce, které nám chtějí pomoct a které stojí o naši blízkost

V nějaké ezoterické knize jsem kdysi četla, že je vždycky už pro nás někde nachystaná nějaká nová krásná duše, jenom čeká, až se ta naše pro ni uvolní, a dá signál, zelenou. Dokud je zavřeno, zablokováno, nemůže přijít a dát se nám poznat.
Snad to nezní moc duchařsky, mně to kdysi hodně pomohlo. A Tys mi to Johanko osvěžila, díky za to.
Heký večer, I.

Tak teda nevim... je mi 50, jsem "sama" a zivot je krasnej! Fyzicky se citim mozna lip nez ve dvaceti (posilovna, aerobik), dusevne to ujde (studuju), i kdyz teda vypadky jsou , mam pritele - nekdy na vikend, nekdy na tyden, zatim bydlime kazdy zvlast, ale v posledni dobe chce, abych se k nemu prestehovala, sex je s nim je skvelej prechod-neprechod a i ty "krovy" mi spravuje...
Naopak - nechci se vdavat, zakladat rodinu, nemam starosti s detmi, zkratka uz ten zivot beru jinak... ted je ted a pokud to zitra nebude tak fajn, tak to nejak poresim. Nemam zadne zavazky, jenom chut do zivota - a ta z kazde(ho) sala (nebo taky ne) bez ohledu na vek. Zato mam konecne cas pracovat sama na sobe - a ono se to nejak odrazi i na lidech kolem me...

Takze se zadna nebojte, ze rozvest se v padesatce je zivotni prus*er! Naopak - proste zmenite hodnoty, misto upraveneho patia budete mit uklizeno v dusi i v srdicku. A to je myslim si o moc dulezitejsi!

Hodně štěstí

díky za další "svědectví" o tom, že v padesáti nejsme odepsané.Někdy ženksá získá tenhle pocit ze sdělovacích prostředků, z práce, poznámek kolegů a tak. Sama se cítím také tak dobře, jak píšeš, tedy cítila jsem se, než jsem se sesypala, vím co máš na mysli. A ty starosti kolem malých dětí a podobně už skutečně nikomu nezávidím, mám to za sebou, mám splněno.
Jenom ty hromady padesátníků opouštějících svoje stejně mladé manželky mě trochu znejisťují...
Helenko, ahoj, I.

děkuji za odpověď. Tohle je pro mě pochopitelné - udělala jsi to s rozmyslem a nelituješ.

Ale mě by zajímalo přece jen trochu něco jiného. Neumím si představit život v permanentním stresu a napětí, neumím si představit, že se člověk nevrací domů jako do oázy klidu, ale nastražený, co se tam zas stane. Neumím si představit žít vedle někoho, kdo by mi měl být nejbližší, aby mi v jeho blízkosti nebylo dobře.

Neumím si představit, oč je samota horší než to výše popsané. Bez ohledu na věk.

Iris vyžádej si mail na mne od D@anielky, myslím, že o tom synovi v zajímavém věku a průběhu vnímaní rozluky můžem něco probrat
Tímto dávám svolení d@nielce k přeposlaní kontaktu na mne. Děkuji.

na Sicílii třeba tato nemoc sakra smrtelná je

Taky uz si neumim predstavit, ze bych zase mela ten kolotoc dite - prace - dite - domacnost - manzel... deti jsem vychovala, rozvedla se a ted mam spooustu casu sama na sebe. Nikomu nic nedluzim a nikdo nedluzi nic me. Taky to chvili trvalo, ale kdyz jsem se konecne vzpamatovala a postavila na vlastni nohy, najednou se ti cmelaci kolem me zacali rojit, je to opravdu jako bys kolem sebe pak mela auru... samostatnosti, dobre nalady, pohody.
Tak se neboj, jsi silna a dokazes na sobe zamakat, casem zmizi i ty spatne pocity a najednou se budes radovat ze zivota - protoze tvoje pohoda se odrazi v lidech kolem tebe, nekdo tu psal, ze nase pocity jsou jako bumerang a je to pravda.
Me hodne pomohla ta posilovna - cviceni samo o sobe vyvolava pohodu a dobrou naladu, ale vim, ze pokud ma nekdo zdravotni potize, tak treba nemuze... ale aspon dlouhe prochazky pomohou. Drzim ti palce!

myslím,že bys to s klukama zvládla v pohodě.Jen nechtěj po tom starším,aby suploval rodiče,je to brácha.Jinak Iris šestnáct je věk,kdy mladý člověk si utváří svoje postoje pro život,kdy hodně kriticky hodnotí chování druhých,je zranitelnější .A tady vidí,že táta lže,podvádí a pak stačí to šikovně okecat,zakamuflovat a jede se dál.Zamysli se nad tím.

Uvědom si, že je to on, kdo ti ubližuje, ne jeho milenka. Té do tebe nic není. Už to tu bylo mnohokrát napsáno - kdo se chová jak hadr na podlahu, bývá taky tak brán. Líbí se ti být hadr?
On ti chudáček brečel na ramínku a je na hadry? Chudák, fakt. Chytře na tebe přenesl problém, a trápíš se ty. Seber se, vyšťourej svou dobře ukrytou hrdost, a vykašli se na něj. Padesát nepadesát, představ si, že v tom budeš dalších dvacet let žít. S chlapem, kterému nemůžeš věřit ani Dobrý den. Pro mě nepředstavitelné. Ale já bych s tím tvým zlatíčkem dávno zametla, a dávno bychom byli od sebe.

Mia ti radí dobře, věnuj se synovi, a to dřív než bude pozdě. A neřeš rozervanou duši manžela, ani rozervanou duši svoji, neřeš dokonce ani milenku, ani to, že padesátníci dnes houfně opuštějí své manželky - protože to prostě nevyřešíš!!
Ten tvůj manžel, co je na hadry a brečí ti na rameni, tak to je nevyspělé dítě, které zapomnělo, že mělo být už dávno dospělé. A taky zapomnělo na to, že tím opravdovým dítětem ve vaší rodině má být někdo jiný. Je to sobec - zabývá se tím, že on je na hadry, ale že jeho syn může být na hadry, to ho nezajímá. Fakt o někoho takového stojíš?

Je na hadry? Tak jo, ale proč brečí na rameni tobě? Tys ho do té situace nepřivedla, tys ho tam nedostala... ať se z toho vyhrabe a přijde, až bude mít jasno... a na ty breky ať si najde jiné rameno... samozřejmě, že jde tam, kde čeká, že to půjde... pokud bych ho chtěla zpět, asi bych mu dala čas na vyřešení všeho toho, co napáchal, a pak se tedy může vrátit... ale aby ti chodil jen přitěžovat a foukat jeho bebí? Je dospělý, je plnoletý a měl by tedy vědět, co dělá... a co vlastně chce... dokud to nebude vědět, ať počká venku, mimo, třeba v hotelu... můžeš být hodná, milá, tolerantní, ale "vola" ze sebe dělat nechat nemůžeš... nejspíš i jemu by pomohlo, kdyby se od té své milé na čas odloučil, aby si ujasnil, co vlastně chce a o co nechce přijít... protože tenhle klíč má v ruce jen on...

K tomu není naprosto co dodat.

nevím kolim ti přesně je, ani neznám celou tvoji situaci, ale vyřeš si to dokud jsi mladá. Připomínáš mi tak trochu moji mámu, kdyby se rozvedla třeba i v 50, užila si ještě spoustu krásných chvil, teď má z těch nervů raka, z ozářek osteoporozu a doma sprostého zuřivého ochlastu, který je, jak to tak vypadá na ni vzteklý,že s ní zůstal a místo toho aby byl k ní ohleduplný.......fuj.Žádný chlap, i když ti připadá sebelepší, nestojí za to, aby se člověk ponižoval a nechal si líbit cokoliv. Jeho milenka vinu nenese, on se rozhodl, kdyby nechtěl, neuhnala by ho ani Angelina Jolie. Je docela smutné, že se to často svádí na ty druhé ženy. Jako by ti chlapi byli nesvéprávní blbečkové, kteří bezhlavě letí za novou samicí jen co zacítí, že je svolná. Tohle dělají děvkaři ale ti se obvykle nerozvádějí a ani je nenapadne aby se doma svěřovali. Ten tvůj by měl dostat kopačky nejen od tebe ale i od té druhé, je to fakt nechutné, nevědět co chci.Opravdu nemá smysl agonii prodlužovat, z rozvodu se člověk prý vzpamatuje tak za 3 roky, tomu se stejně nevyhneš. Držím pěsti, ať to zvládneš a najdeš si časem i chlapa, který bude rád že s tebou je.

no jo, je to tak pravdivé co tady holky radí, radí s nejlepšími úmysly! Jenže nám stejně nikdo neporadí, viď? myslím, že jsme se ocitly ve slepé uličce, nebo na vedlejší koleji, nebo prostě mimo to, co se zdá tak logické a tak zřetelné! někdo by ho kopl hned, někdo by ho vytuneloval a odjel na nejdražší dovču, někdo by chvíli váhal, někdo by si pobrečel a pak se smířil, ale my tím jaksi zatím žijeme, no chce se mi říct, že si to užíváme, tedy ona se každá bolest, aby mohla být přenesena, musí užít! masochismus? no jo, asi trochu jo! jenže co s tím dělat, když nejde sakra udělat ta tlustá čára? neumím to tak dobře vysvětlit jak Iris, ale cítím to stejně a vím, že ta cesta pro nás bude ještě dlouhá a možná ani nikdy neskončí! Jednoznačně souhlasím aby se ale Iris víc věnovala synovi, neboť ona neví, co činí, když ho s tím nechává samého! Především na něm by mělo Iris záležet, i když je mu 16 let, tak vidí, myslí a cítí! a to si sebou všechno ponese do svýho budoucího života!

recepty jak se citově odpoutat.Já mám Zkušenost,že to jde jenom za pomoci přátel,kteří dodají ztracený pocit bezpečí.Jistotu zase dobrá práce pokud tam najdete seberealizaci a schopnost se uživit.Mít koníčky ty jsou pro radost ze života.Jenomže,nevěra je jako mrtvice a člověk se musí znovu učit přátele příjmat,v práci se soustředit a mít radost třeba z divadla.Pokud mě někdo srazi při autonehodě a já zůstanu na vozíku,tak se nezabývám ,proč ten hajzl pil a necítím k němu nic,ale pomalu se učím na tom vozíku žít.Takže on je nevěrný a protože máme každý svoje svědomí tak se mu do toho jeho nebudeme kurva srát.

doporučuju sport. Přátelé mohou být také takoví, že zůstanou s EX manželem, na ty bych se nespolíhala. A navíc se člověk neoprostí od vyzvídání jak že se ten můj bývalý má a zda konečně trpí. :-P A nakonec tím ty známé akorát otravujete.
Sport - výborné jsou kolečkové brusle, běžky, plavání. Kolo není tak dobré, s nikým se neseznámíte, každý kolem vás profrčí. :-P Na bruslích se pořádají i večerní vyjížďky městy. www.inline-online.cz/ A potom, začít studovat, vysoké dnes příjmají na základě testů scio a ty se dají nadrtit i 30 let po maturitě :-) www.scio.cz

a copak tahle situace není pro Iris výzva,hozená rukavice?postavit se na vlastní nohy, dát svému dítěti, to o co byl ošizen?

mia:
Poznala jsem díky nemoci svý i dcery tolik lidského trápení jiných lidí a naopak nesmírné lidské osobní statečnosti,že ve srovnání s tím tihle slaboši, kvůli kterým se holky trápí naprosto lidsky neobstojí. A pokud Iris se nepodíváš pravdě do očí a nedokážeš si poctivě odpovědět na otázku jaký tvůj chlap ve skutečnosti je, což vidí všichni okolo včetně tvých synů, tak se nikam neposuneš.

Bez plánování a rad, se mi vytvořil recept na "citové odpoutání" od exe sám. Přicházelo to samo, podle toho co se zrovna řešilo...ráz na ráz. On vždy přišel s nápadem, bylo vidět
že se radí s ženou, to žena pozná a následovala má reakce. Celé martyrium se ukončilo pár týdnů po rozvodu, kdy přišlo mé citové, totální ochlazení, sejde z očí, sejde z mysli..(.v okolí jsem ho vídala, ale domů už nechodil). A tím se nastartovalo samo léčení dušičky.
Neměla jsem žádné přátele. Takže mi nikdo nepomáhal. Chodila jsem do práce a učila jezdit dcerku vlakem na budoucí školu. Začala jsem překopávat totálně byt, začla jsem od podlahy, s mamčiným přítelem jsme spolu začali dělat plovoučky, abych mohla dle potřeby přesouvat pokoje dětí, obýváček, ložničku, chtěla jsem se připravit na varianty, které příjdou, děti aby měly své pohodlí a aby mohly být spolu ve studentském ´pokoji a nebo kdyby jim to vadilo, abych jim mohla opět dát jejich pokoje. Kdyy mamča potřebovala bydlet u mne, abych jí kdykoli mohla poskytnout bydlení. Kdyby všichni odešli, abych mohla udělat opět největší pokoj obývákem, zrušit sádrokart. stěnu mezi kuchyní a obývákem a udělat si taneční sál...chi, a svůj pokoj a pokoj pro vnoučátka...(budoucí). Prostě jsem se držela myšlenky, udělat pro sebe a svou maličkou rodinku co nejlepší podmínky, práce je nejlepší aktivita v době porozvodové. Pak jsme si po poradě s dětma pořídili fenečku. Takže nemám čas řešit exe a jeho bolístky, to že chtěl 2x zakopat válečnou sekeru mne absolutně nezajímá, to, že volá sousedce že je sám a je mu smutno, že leží ve vaně a pije, to je mi taky ukradené, že volá dcerce a jen si jí stěžuje že je špatně, není práce, a je sám, a nemají granty a neví kudy kam, to mne sice nadzvedlo, ale dcerka(ještěrka moje zlatá) telefonát utla s tím, že má svých starostí dost a až jí bude chtít volat tak ať jí příště poví něco pěkného, že přece není na světě všechno špatné. Takže ...byla to jeho volba a já jen vím, že už ho nechci nikdy vidět. No zabrousila jsem jinde.
Do divadel nechodím, moc na kulturu(muzea, výstavy, hrady, zámky) nejsem, jsem vodní živel a přírodní člověk. Batoh, treky a hurá s dětma, nebo s pesankou do hor, nebo k moři. Jo, na co zrovna mám, letos na moře nemám, tak to neřeším a za 3 týdny jedu s pesankou do Rokytnice nad Jizerou a budeme tam 14 dní běhat po kopcích a ráchat se v Jizeře...takže tak...to byl možná můj recept. A hlavně...uvědomuji si že není normální smutnit dlouho, mám se ráda a chci být zdravá.

to je moc hezké.

Sice mě nikdy neopustil žádný partner, ale také se v mém životě našlo pár lidí, kteří mi ublížili, a Tvoje řešení mi připadá skoro jako jediné možné, jak se s takovou situací vypořádat.

Hlavně mi připadá důležité to odstřihnutí - žádná nenávist nebo něco podobného, ale lhostejnost. Spousta lidí má po něčem takovém touhu se pomstít nebo dotyčnému ukázat, ale to je naprosto zbytečné (pokud by přece jen někomu o tohle šlo, tak Tvůj ex je nejvíc potrestaný tím, že jeho problémy nikoho nezajímají).

Já to beru podobně - podrazil/a jsi mě, tudíž se pro mě stáváš cizím člověkem, kterému nepřeju nic zlého, ale také do něho nehodlám nic investovat - ani hmotně, ani časově. Asi tak jako u někoho, koho potkám na ulici. Investuju jen do těch, u kterých se mi to vyplatí, a tím rozhodně nemyslím hmotné statky, ale to, že je mi s nimi dobře.

Musím říct, že tohle se mi v životě stalo málokrát, ale stalo se a není to moje zásluha. Pokud mám pocit, že mě ten dotyčný podrazil/a, tak si to pro jistotu ještě třikrát ověřím a pokusím se o nápravu pro případ, že bych se přece jen spletla, ale jak jsem si jistá, tak už prostě ani nemůžu jinak.

Myslím, že Tvůj komentář by si měly přečíst všechny holky, které se v tom plácají.

je to vše i o sebevědomí, nemůžu si pomoct, musím se s váma podělit. Můj ex mě shazoval docela hodně, různými způsoby. Jeden za všecny: koupá tak na mě ráno v kuchynikdyž pil kafe a já něco dělala u dřezu a najednou říká. Nevěděl jsem že čekáme dítě. Okamžitě jsem se spotila od hlavy až po paty. Po dětech musím chtě nechtě cvičit, mám prý roztažené svaly od sebe a museli by mi to zašít operativně a já se bojím. Sem tam mám trochu břicho, ale vážně trochu. |Rifle nosím 28. Ale on mě psychicky dodělal tak že sem si ve 30 myslela že jsem hybrida, která si už v životě nešktrne :-P A kduž jsem opáčila že i on je nic moc (celkově fakt žáden Delon)tak mi vždy řekl: "Já vím že jsem krásný" a bylo po dskusi. A věřte mi, ty ženský si to kolem fakt myslely. Je to o tom jak se bereme sami.

mám z Tvé odpovědi husí kůži...v dobrém, zase mi poskočilo srdíčko, děkuji...

ale chce to ještě nakopnout, dostat se z deprese, v kterých se někdo holt utápí. Nejhorší je zůstávat sám, to má pak člověk moc času na přemýšlení a hloubání a smutnění. Zaměstnat se a být hodně mezi lidmi. Jestli je to hodná babička nebo kámoška nebo parta od vody, to je fuk.

nějaký kvůli chlapům cvičení, hubnutí plastiky - to je na prd. Stačí na ně být mírně nasraná a nestát o ně. Pak se můžou strhat. Vím o čem mlluvím. Asi je to na člověku vidět, nebo co. Oni snad berou jako výzvu, když viděj, že jsi veselá a v pohodě a je k tomu nepotřebuješ. A čím víc se ti pak budou vnucovat, tím míň tě budou zajímat, takže nakonec to bude sranda a budeš si připadat jak Bardotka. Věř mi, je to má osobní zkušenost.

velká pravda s tou samotou, člověk musí zaměstnat hlavu něčím jiným.U mě fungují aktivity dvojího druhu osobní a prospěšné druhým.Mám zahrádku,jednou měsíčně divadlo,psa,procházky,výlety menší po okolí,mezi ty druhý počítám práci pro obec dělám kroniku,o velikonocích jsem dělala výstavu fotografií a lidi to zaujalo a zrovna včera tu byl pán,že vyklízí chalupu,co tu koupil a přinesl staré fotky a daroval mi je.Pak mám partu holek ze střední školy a pár lidí,kteří jsou osamělejší než já,tak je navštěvuju.Ted mám Kudlanku a když prší celý dny jako ted tak odskakuju k notebooku a kecám tu.A není mi tu smutno.

já už mám přátele a kamarádky, Vás...taky, když mám chvilku, mezi prací, nebo doma, odskakuji si tady za Váma. a pak je mi tak fajn, jako bych probrebentila hodiny s kamarádkama u kafe. jojojojojojo

tomu svýmu jsi měla říct: "Ano, čekáme dítě, ale ne my dva."

Taky znám jednoho, který své ženě takhle podkopával sebevědomí. Říkal jí, že je hnusná, tlustá, blbá, smrdí a na světě je úplně na ho*no, akorát druhým lidem vydejchává kyslík. Dodnes nepochopím, že to vydržela poslouchat deset let, a když od ní odešel, tak dalších deset let prolévala slzy, aby se k ní vrátil.

mě je taky s Vámi moc dobře, tak nějak volně a svoboně si člověkyně může plácat a podělit se o ty svoje problémečky! Ale jo, je to moc fajn, mít kamarády a přátele, je pravda, že mi moc pomáhá si tady počíst ty kolikrát neskutečné příběhy.
Jak píše Míša šíša, tak takovou známou mám i já, opravdu známou, ona sice trošku víc holduje alkoholu, ale byla jsem jednou účastí jedné akce, kde se opila a její drahý manžel jí pak táhl domů, ač opitá, tak on jí kopal do břicha a pěstí bil do obličeje. Bylo mi tak strašně hnusně z toho, že jsem se s nimi úplně přestala stýkat! On jí nakonec opustil kvůli mladší holce a ona už pár let je na sračku, pořád pláče,jak hrozně ho miluje, jak bez něj nemůže žít!???? Prostě nepochopitelné, snad ten Stokholmský syndrom, ale ten večer si pamatuju moc dobře a běhá mi husí kůže, když si na to vzpomenu! Tak i takové věci se dějí!

tak vidíš. Bylas svědkem i takového chování. Že takhle dopadnout nechceme? Začít pít? Nee. Kvůli muži? Kvli komukoliv. Nikdy. Jasně, která z nás si nedá sklenku vína, nebo v létě pivíčko...ale takhle zkončit? Něco tím ta bývalá známá otupovala. Copak asi když ji manžel opustil? Někdo jí prášky, někdo pije. Není lepší popadnout bágl a vyšlápnout si do kopců? Vyčistit hlavu?

Proč s ním vlastně jsi?
- máš kam odejít
- děti máte velké
- ublížil Ti a nesnaží se to nijak napravit (na rukou a růže Ti nenosí)
- máš z toho deprese, duchovní přičina Tvého problému se začínaá ukazovat fyzicky na Tvém zdraví
Na co čekáš? V co doufáš?

je to lepší, určitě! včera jsem ušla pár kiláčků s košíkem, našla jsem obrovský hřibky! a bylo mi náramně krásně, když jsem posbírala plnou dlaň lesních jahod a s nima zaháněla žízeň! bylo mi fuk, že můj manžel se právě ztratil v lese! hi hi! pískal jak potřeštěnej a tak jsem se smála! naše stará fena se smála taky, lehla si do blatíčka co tam zanechaly kanci a byla tak krásně voňavá, že se nechtěla nikým nechat rušit! Ač jsem jí volala a nadávala, že jí budu zas muset koupat, smála se mi do ksichtíku, že ona si právě našla svůj chanel N.5!!!! jo jo, holt každému, co jeho jest!

víš, že tuto otázku si kladu každý den! já nevím! je fakt, že na rukou mě tedy opravdu nenosí, spíš naopak!
je to zvyk, pohodlnost, moje neschopnost, možná že i on si cosi uvědomil, já nevím co, ale tak si to myslím! Holka zlatá, vždyť jsme spolu 26 let! já vím, že tady holky se rozešly i po více letech! Ale fakt záleží jestli si myslí, že už to nevydrží a já mám pocit, že vydržím už všechno! Prostě jsem to vzdala!

Postěžovala sis, my jsme tu chrlili (i chlapi) rady jak na běžícím pásu, ale zbytečně.
Je to škoda. Škoda pro tebe. Ale každý svého štěstí strůjcem, a kdo chce kam, pomozme mu tam (ale ty jsi nechtěla pomoc, ty jsi chtěla vrbu, která by tě vyslechla, odkývala, že je ten tvůj hrozný, ale chraň, abys něco řešila).

škoda? víš, holka moje zlatá, já toho mám bohužel kolem sebe tolik nešťasntných a zoufalých lidiček, taky dobře vím, jak hrozně mě raní, když se někdo z mých blízkých rozvádí a tak nějak nabourává ten svět, já to neumím tak vysvětlit, zdá se mi, že když jsou dva spolu tolik let, tak už k sobě tak nějak patří, ale já nemyslím ty extrémy, kdy chlap chlastá a mlátí doma ženskou a děti, a podobné extrémy! Ale tak nějak normální vztah s těmi normálními problémy, a tím, že se nemůžu smířit s jeho nevěrou, to je jen můj problém, takže se snažím ho překonat jako spousty ostatních žen! Jen on mi to sakra neusnadňuje a to mě štve ze všeho nejvíc! Měl by, mohli by se snažit! Ale to zas on pán tvorstva né! Jedinkrát se omluvil a řekl, že především zklamal sám sebe! no a od té doby je ticho po pěšině! Já nechci, aby se omlouval každý den pětkrát, já jen chci, aby mě to co cítí něčím dokazoval, jenže on mi doprčic ani kytku k narozeninám nekoupil! a já jsem praštila dveřma a řekla, že to pos..al, tak pak teprve pro ní jel! a omluva??? bože!

A ty ho v tom, že si tě vážit nemá, utvrzuješ tím, že s ním jsi, že se nevzbouříš, že to u vás pořád funguje. A s takovým člověkem chceš zestárnout a doklepat to těch 20 - 30 let do konce života? Stojí ti za to?

vrbu jo, to souhlasím! ale nikdo tady neřekl, že ten můj je hrozný! to fakt né! máš pravdu, každý svého štěstí strůjcem! já to řešit neumím, můžeš to prosím pochopit???

A jestli je hrozný? Já myslím že ano, pro mě by byl - nevěra, pak návrat, ale ne pokorný, ale spíš návrat k inventáři než k živé bytosti, ke své ženě. Uráželo by mě jeho chování. Tebe zjevně ne...

Ja si totiz myslim, ze ona nechce radikalni reseni, ona si chce jen postezovat.

Ale já jsem zvyklá hledat řešení. A tak jsem myslela, že chce poradit. Je to moje chyba, že jsem předpokládala, že se jí tento stav nelíbí, a jen neví jak to začít řešit. A myslím, že si nás to tu myslelo víc.

Jména se mně dost pletou a příběhů je hafo. Oprav mně, jestli uvažuji blbě. Nemáš ty taky trochu problém se soužitím tvých rodičů? Takže potom tvoje manželství je vlastně skoro dobrý? Jinak se měj.

máš pravdu. Každému, co jeho jest. Dobře ti tak. Jen bych očekával, že když už teda máš to, co vlastně chceš, tak proč si sakra chceš stěžovat? Proč si potřebuješ stěžovat a ulevovat? Protože ti to vadí, neee? Jestli si nestěžuješ, ale chlubíš se, pak se hluboce omlouvám a jdu se jako Nýče zahrabat do hlubin nepochopení.

No a pak je mi líto všech těch skvělejch kudlanek, co ti tu radily a ztratily s tebou hrůzu času a slov.

Kdyby ti teda někdo z nich řekl v každým komentáři, že tvůj chlap je hroznej sobec, hajzl, dement a kretén, tak bys to řešit šla? Potřebuješ potvrzení? Máš ho tu. Já na místě ženy tvýho muže bych mu nakop koule za tu nevěru a poslal o dům dál. Ty vlastně bereš celou jeho vinu na sebe. Jen dočasu, než začneš říkat, že sis to zasloužila a že se mu nedivíš, protože to udělal kvůli tobě. Žes tak hrozná a nemožná. Já už bych se nedivil ničemu. Nýče, kámo, kde jsi? Jdu s tebou na kozlíka

Proste lidi, co dlouho ziji ve svazku, se boji z nej vystoupit. Z neznalosti. Rozvest znamena urcitou odvahu jit do neceho neznameho. Pro zeny jako ja, ktere byly vychovavany v uplne rodine, kde hlavou rodiny byl otec, to byl krok do neznama, hodne riskantni krok.Nakonec jsem ale zjistila, ze samotne mne a detem je mi mnohem lepe, ze dokonce lepe vychazim s penezi.. paradox, ze. Takze na jednu stranu Kordulinku chapu, na druhou stranu si myslim, ze by si mela uvedomit, ze zijeme jen jednou. A ze je lepsi zit nez zivorit. A ze existuji i muzsti, kteri oceni jeji vernost a ostatni kvality, ne jako ten jeji buran (omlouvam se, ale nic prihodnejsiho mne nenapadlo).

to je jako v tandemu na kole, když jeden přestane šlapat, tak ten druhý to dlouho neutáhne. Jasně že si myslíš, že k sobě patříte po těch letech, (on si to myslí také?), ale nic v životě není stabilní, vše se mění a je v pohybu. Pokud je to k lepšímu tak je to dobré, ale pokud jsi z toho nešťastná a nemocná, tak je to špatné.

Ano s jeho nevěrou se musíš popasovat sama, ale on by Ti měl pomoci když se rozhodl s Tebou zůstat a ne si jet dále po své koleji ať to stojí co to stojí. Možná jestli tedy nenastal ten čas bouchnout do stolu a říci, že takhle to tedy nevidíš a že by sis to představovala takhle a takhle. A pak se uvidí, vše je jen o tom umět říci nahlas co chceme a cítíme a pokusit se s tím druhým diskutovat, nebo nastolit alespoň taková pravidla, aby si mě začal vážit.

ale Kordulinka bouchnout umí a říct nahlas co chce,jako tu píše s tou kytkou.Včera jestli jsem dobře pochopila tak psala,že má problém si stoupnout do fronty v obchodě,tedy sociální fobii a Vy tady po ní chcete takovéhle kroky,to je jako chtít po netrénovaném aby vystoupal na Mont Everest.

myslím, že sociální fobií Kordulinka netrpí, maximálně má deprese a z toho pramenící pocity. To je rozdíl.
Vona jen čeká na zázrak - Jen on mi to sakra neusnadňuje a to mě štve ze všeho nejvíc!
Nechápu, proč čeká, že by jí to měl usnadňovat, když jí od samýho začátku ukazuje, jak je mu volná.

je to možný,že nemá a bylo by to jen dobře.Myslím,že si prostě jen tak posteskla a Kudlanky se toho chytily a snaží se jí přesvědčit,aby odešla.Jenže kdo zná podrobnosti?Nastínila něco o dětství,takže je docela možný,že vyrůstala v něčem daleko horším a tohle jí proti tomu přijde dobrý,vůbec nic nevíme o tom,jaký je ten muž jako táta,jak dokáže zabezpečit rodinu.To všechno může hrát v očích Kordulinky roli.Není ovšem správný pokud takový život přijmu na jedný straně dělat,že mi to nevadí před partnerem a na druhý straně si stěžovat jako to některý ženský rády dělávají.buď tak nebo tak.

páč ho moc miluje a on:

Já nechci, aby se omlouval každý den pětkrát, já jen chci, aby mě to co cítí něčím dokazoval, jenže on mi doprčic ani kytku k narozeninám nekoupil! a já jsem praštila dveřma a řekla, že to pos..al, tak pak teprve pro ní jel! a omluva??? bože!

Takže: Já ho miluju a proč von mně né?

Lidi, tolik příspěvků, tolik báječnejch rad ... a na co?
na exkrement...

musis najit silu sama v sobe udelat ten krok a poslat manzela nekam. A vis co me vzdycky mrzi? Ze prave ta, ktera za to nemuze, ta hodna se leci na depky a bere prasky. Mam se mooooc rada a zadne svinstvo bych kvuli chlapovi do sebe necpala. Neber to ve zlym, ale to jsi jsem jista!!Ja neveru nezazila u soucasneho partnera, ale meli jsem krize a jednou pronesl, ze odejde. Ja z toho byla hotova, on to musel videt, jak me to ranilo. Udobreni a za cas tohle rekl znova. Ze me se stala san. Mam svoji dustojnost a kdyz jsem tak spatna, ze chce jit, at jde. Vyndala jsem mu tasku, pomohla mu pakovat, on se svym muzskym egem se nebude prece prosit, odjel. Udelala jsem si dobre jidlo, vypla telefon....Druhy den tolik zprav...a ze se musime domluvit, takhle to nejde a blablabla....Rikala jsem,ze maji dojit na vymenu zamku a jak vrkal....happy end, ale uz NIKDY jsem neslysela, ze odejde...Je to jina situace nez Tvoje, ale chci jen, aby ses mela rada, ono VZDYCKY nejak bude, nemysli na zitra na budoucnost, mysli na dnesek, ze to chce vyresit....Mej svoji cenu a kasli na prasky kvuli blbovi, ktery o to nestoji..... A stejne jsem tu tech 5 minut promarnila zbytecne, vid?

a tak nějak se mi začíná zdát tento svět k neunesení, kolem i u nás tolik nelásky a zrady, ponižování a ubližování! no jo, už vím, zapomněla jsem si zas vzít prášek! ha ha, tak se radši nadopuju, nebo půjdu skočit z mostu, ale Nuselák je daleko! kurnik, tak kam???

neboj o práškách vím svoje, už jednou jsem skončila na JIP-ce! ale dobrý! ještě dýchám!

ježiši no to je opravdu hustý, nákup ve frontě nezvládám! mio mio, poprosím Danielku o mailika a napíšeš mi prosím o tom něco víc? jak jsi to zvládla, jak jsi se z toho dostala?

můj manžel mi řikal: "že jsou takový lepší kamarádi"! až se spolu vyspali! A bylo vymalováno! Pak mi vyprávěl, že ona je taková citlivá, jako já, a že kdyby jsme se setkaly za jiných okolností, že by jsme byly kamarádky!

Přála bych si být jako Eny! a mám pocit, že jsem i kdysi taková byla, bylo mi 18 let a v den svých 18-tin jsem se vdávala!

bohužel nevím jestli jsem to byla já, nebo já jsem až teď? není kam se vracet! jsem ztracená

no chce se mi říct, že si to užíváme, tedy ona se každá bolest, aby mohla být přenesena, musí užít! masochismus? no jo, asi trochu jo! jenže co s tím dělat, když nejde sakra udělat ta tlustá čára?

je to zvyk, pohodlnost, moje neschopnost

V závěru jsi dospěla sama k tomu, co ze všeho co píšeš plyne. Že si raději libuješ ve sračkách jen proto, že kdyby sis přestala libovat, tak bys musela jít a NĚCO DĚLAT. Musela bys řešit něco jiného než mám si vzít prášek nebo si jít postěžovat na Kudlanku? což neobnáší žádnou práci, žádné překonávání překážek, obojí je velmi snadné, pohodlné a rychlé.
Kdežto na štěstí musí člověk trochu máknout, a práce na svém štěstí je to, co tě neláká, jsi na to moc líná. To, že tvému muži něco taky došlo nebo cos to napsala za bludy, to jsou jen kecy ježka v kleci. Skoro si říkám, že kromě toho, že na tebe ten tvůj kašle a má milenku, tak možná nebude tak strašnej, když život s takovou partnerkou vydržel. Protože normální žena by ho dávno opustila a žila, žila, žila. Obzvlášť poté, co vyrostly děti a ona má kam jít. Že ti nenosí kytky? No už jsi viděla, aby se kytka nosila kredenci v kuchyni, co je tam už 26 let a jen si občas fňukne a zavrže? Ty nejsi týraná, ubližovaná žena. Jsi odstrašující příklad pro ženy, co mají malé děti, muže gamblera, byt v exekuci, a ony seberou všechnu sílu, jdou a makají, aby žily a aby žily i jejich děti. Ty se válíš v hnoji, protože ti to vyhovuje.

a docela by mne zajimala i druha strana pribehu, jak vidi jejich zivot Kordulcin muz. Ale vlastne si to dovedu predstavit.

nečetla jsem všechny reakce pečlivě, od třetiny v podstatě jen Kordulinku a Eny

ono někoho odsoudit je hrozně snadný, to je jasný, ale nevadí! Díky, bolí to dost!
Zdá se mi, že máš zřejmě bb2 nějaký vyšší smysl pro realitu, tak jak jsi to poskládala se to může zdát "někomu" jako třeba Tobě! Moc mě to mrzí, vůbec to tak jak píšeš není! Ale to je fuk! ne? jsme dvě neznáme ženské na jakémsi foru, tak si můžem klidně i nadávat, nebo se ponižovat navzájem, můžem taky od tud kdykoliv vypadnout, taky jsme si mohli příjemně popovídat, ale to Ty nechceš, Ty chceš soudit a urážet!

A že to vystihla zatraceně dobře!
Necítím v jejím příspěvku urážky, ale touhu tě nakopnout, aby ses na svou situaci podívala střízlivýma očima, abys už konečně přijala to, že jsi pro svého muže jen kusem inventáře. Nic víc pro něj neznamenáš.

je to tak jak píše Myška, a tvá reakce je typická - nechceš slyšet vidět skutečnost, tak se durdíš, že tě soudím a urážím. Ne, vůbec ne, mně je tvůj způsob života nepříjemný, ale v podstatě lhostejný, protože si myslím, že pomoc nepotřebuješ. Kdybys chtěla, pomůžeš si sama a velice snadno. S pomocí psycholožky, která by ti nedávala pouze prášky na uklidnění, ale pomocí terapie by tě provedla procesem odpoutání a osamostatnění. Podmínky k tomu máš - produktivní věk, dospělé děti, možnost bydlení jinde, zaměstnání máš. Ideální podmínky. Jen jich využít.

A jak jsem to poskládala? Ale děvče, takhle jsi to napsala ty sama, ale dobře se ti to po sobě nečte, tak se čertíš na toho, kdo to nazval jak to je.

Tys to vůbec nepochopila.bb2 Tě chtěla nakopnout ve Tvůj prospěch, protože se potřebuješ postavit na vlastní nohy.Tím jak jsi reagovala je vidět,že nemáš žádné sebevědomí a jsi na tom hůř než jsem si myslela.Nejde Tě obejmout a pohladit, potřebuješ nastartovat,musíš být akční,a né vytřepaná.Ty Ty Ty na to máš tak to neposer.

hned ta úvodní tučně vytištěná věta zní je pro Kordulinku hodně ponižující..Já už s bb problém nemám ze začátku jsme se štěkaly,ted je pro mě jako každá druhá.A Ty bb jsi mi jednou sama napsala v reakci na nějakou mou výtku,že nehodnotíš lidi ale jejich názory,že na veřejném serveru to ani jinak nelze.Ale tady Kordulince přímo píšeš jsi líná atd.můžeš mi to prosím vysvětlit?

Napiš to prosím konkrétně.

já myslím, že není líná, spíš je v depresi.

Cítím to podobně jako bb, ale přesto si myslím, že takto napsáno to není vhodně podané pro člověka v takovém rozpoložení jako Kordulinka. Pár lidí v depresi jsem už viděla a působili na mě zrovna tak (kristepane, proč neudělá to a to, vždyť je to tak jednoduché)? Ale v takovém stavu to fakt jednoduché není.
¨
Kordulinko, zkoušela jsi najít psychologa, se kterým byste si sedli (to je velmi důležité!) a který by Ti pomohl se srovnat? Myslím, že v tomhle stavu se z toho vlastními silami budeš hrabat jen velice těžko a ten rozdíl by mohl být propastný.

úvodní je jen jedna.

Myslíš tuhle úvodní větu bb2?
Kodrulinko, tak jsem si to prošla, pročetla, seřadila, a tu to máme:
No, tak ta je fakt ponižující...

Kordulinka asi uvnitr vi, co by mela udelat, ale zatim se toho boji. Nechava problem vyhnit a od nas ceka, ze ji budeme litovat a chapat. Coz o to, ale tohle neni reseni

těžko ti něco vysvětlit, když píšeš, že jsme se štěkaly a já si nic takového nepamatuju. Pokud nesouhlas a neshodnou reakci nepovažuješ za štěkání.

No a úvodní věta je Kodrulinko, tak jsem si to prošla, pročetla, seřadila, a tu to máme.
Ano, asi chápu jak to myslíš s tím ponižující. Tedy doufám, že tak to myslíš. Může být ponižující zjištění, že si někdo dal práci a natolik pečlivě a soustředěně vnímá, co sděluju, že mi tak nějak šlápne na kuří oko. To je nemilé vždycky a nemáme to nikdo rád, pochopitelně. Ale jedině tak si člověk může něco dát dokupy a někam se odpíchnout. Jako štěchtat a konejšit ji opravdu nebudu, to je zaprvé v tomhle případě medvědí služba, zadruhé by mi to v takových případech bylo proti srsti.
Je to s ní tak, jak jsem napsala a záleží na ní, co s tím udělá. Může jít ted brečet zase do polštáře, jaká na ni ta bb z netu byla ale zlá. Nebo se může naštvat a něco udělat.

přesně to jsem jí přece napsala - najít psychologa, který jí provede procesem osamostatnění, ale ona už 10 let fasuje prášky.

Taky jsem poznala pár lidí co se léčí z depresí, když jsou opravdu v háji,tak tyhle ufňukané projevy nemají. Nemají ani sílu psát v práci z počítače jak je jim zle.
Na jednu stranu má hajzla manžela, na druhou stranu s ním jde na houby (nebo kam) a chichotá se jak ji hledal pískáním.
Podstatné není nakonec co si myslím, ale jak s tím vším naloží. Řekla bych, že nijak.

ano, hodnotím jejich názory a teď jsem zhodnotila názor Kordulinky, že její manžel ji trápí a ona je na tom zle tak, že je jen líná něco se svým životem dělat. Nevylučuju, že se pletu, proto píšu, že to je vše můj dojem, můj závěr, můj názor, nemusí to tak být, ale jeví se mi tak.

Kordulinka už tu napsala, že nic řešit nechce, že si chtěla jen postěžovat, vypovídat se. No, nakonec proč ne? Proč jenom nevyslechnout? Obzvlášť když to Kordulince psychicky pomáhá, jak napsala. Nejsme všechny stejné, jedna řeší věci razantně, druhá to neumí a to ani nemusí mít deprese. Tak už Kordulku nechte dýchat, své jsme k tomu snad všichni řekli. Ani ona už nemá tu potřebu se v tom donekonečna matlat, tak tuhle debatu uzavřete.

nikdo nechce abys ji litovala.To neuznávám!!ale ona potřebuje trochu nakopnout ale trochu i pochopit.a nadávat člověku v depresi,že je línej je fakt to nejhorší co mu můžeš udělat,protože tím zvyšuješ jen jeho pocity viny,kterých má i bez tvých řečí i tak dost.musím vařit,napsala bych víc.a že máte pocit že holky někdy vnímáme rozdílně?psychika člověka co si prošel nemocí je jiná,s tím Vy ani já nic neuděláme a nikdo neví jak skončí to mi snad dáte za pravdu.

já se jen přidala na úplně konec diskuze a napsala jsem k tomu to svoje. Nematlala jsem se tu v tom tři dny, napsala jsem jí jen dneska 1 komentář a pak reagovala na ostatní.

kordulinka: xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
bb: nojo, holka, máš to těžký

kordulinka: yyyyyyyyyyyyyy
míša šíša: jojo, máš to těžký

kordulinka: zzzzzzzzzzz
petronila: máš to fakt těžký

kordulinka: ttttttttttttt
mia: chápu, máš to těžký

kordulinka: rrrrrrrrrrrrrrrrr
mila1: holka, máš to opravdu těžký

No jo, je to holt těžký

a možná ještě někdo.Nedávno jsme měli třídní sraz a třetina holek žije na první pohled ve stejným vztahu jako Kordulinka.Nezájem ze strany partnera,život vedle sebe.Otevřeně řeknou třeba "já s ním nespím" žijem si každej po svým.Postesknout si,ale vůbec to neznamená,že by nějak strádaly,mají koníčky,vnoučata,milence..To by asi půl státu muselo rozvést.

Kordulko piš si pocity,které Ti od tvého muže působí bolest.Taky si začni uvědomovat jak se strašně dobře cítíš,když jsi třeba někde,kde on není a jsou tam jiní lidé.Pozoruj na sobě z čeho máš strach a úzkost.Napiš si na co myslíš,když nemůžeš usnout.Pamatuj život je jenom o pocitech.Sebeúcta je,když člověk nedělá to co je mu proti srsti a nedovolí,aby mu někdo působil bolest.Svou nemoc musíš léčit nejen prášky,ale denně 1h rychlé chůze.Střídej to jednou městem jednou přírodou.

viz ten zazitek z lesa...

Udělat něco, co Tě vzpamatuje. Začni vařit, když už chceš být doma, bláznivě, pusť si na plné perdy hudbu.....začni tančit,...bezhlavě, ztřeštěně. Uvaříš skvělou baštu a pak padneš na h**u. protože se totálně vysílíš. Nastíním....kousek masenka....mletého, cibulku, česnek....gyros...sůl....brokolice....papriky a rajčata.
K tomu placky. Božská chuť a vůně. dej si skleničku vína. Až to uvaříš a upečeš. Vnímej. Nacpi bříško a utíkej ven. Běž, choď. Mluv, klidně nahlas.
Večer si dej koupel. s voňavou solí. Dlouhou. Až v ní usneš. Pak se jen přesuneš do postýlky, voňavé, čisté a studené. Budeš spinkat do rána......

ale, musíš to dělat naplno.
Další den...vykliď obývák, vykašli se na nepořádek. Udělej si místo a zase, takový helax, nebo fervence1...hitparáda. Na plné pecky. Vykašli se na lidi kolem sebe. Jsi jen Ty, nikdo jiný. A tanči,cvič, posiluj, dělej co Tě jen napadne. A až budeš úplně mokrá, utíkej do vany. zase usni, nikdo Tě nehoní, nikdo po Tobě nic nechce, využij toho, čas je jen Tvůj. A pak zase do postýlky. A nic jiného kolem Tebe není.....a spinkej.

Píšeš o tom "dělání, dělání, všechny smutky zahání"...
Sem se možná i hodí napsat, že jsem tu včera měla návštěvu (pánskou ) a ten chlapík se po kávě, čaji a chvíli povídání z nějakého mně neznámého důvodu (vyšší moc? ) vymrštil a začal mluvit - ne o sexu a podobných blbinách. O tom, jak by změnil ten obývák co v něm sedíme.Vzal si měřidlo a začal běhat kolem nábytku a přeměřovat, co kam přesunout.
A že si mám rozmyslet odstín, jakým mi tu vymaluje. Byla jsem zprvu vlažná, o obýváku jsem zrovna neuvažovala. Ale za chvilku jsem se nadchla také.Je kreativní, má představivost a jak tak vlastníma šikovnýma rukama dělá domov pro svou milou ženu a pokojíčky pro své dcerky, v tom rozletu má nápady i pro mne, Kudlanku dočasně bez šťávy.

Do hlavy jsem si musela zapsat pár úkolů - sehnat pytle a krabice, a vyházet ty krámy shromážděné za 20 let a připomínající víš co. Podat inzerát na prodej těch šílených cyklistických trenažérů, které mám po bytě. Popřemýšlet o barvách a ostatních designových momentech a ty obrovské videokazety s rodinnými záběry zabírající několik šuplat nechat přepsat na jiný nosič. To pro začátek.Pak se rozloučil a odjel.

Skoro celou noc jsem nad tím přemýšlela a těšila se, jak to budu realizovat.
Bohužel, přes den jsem se zase nechala sejmout nepříjemností, ale tu jsem zaplašila příjemným a poučným rozhovorem s příjemnou JUDr.A už se zase těším na tu naplánovanou činnost, bude víkend, no tak ho neprobrečím, ale prouklízím.

Takže takhle. Ta činnost pomáhá, i když ten debilní rozvod zatím straší hodně v dáli.
Jo a Eny - tohoto kluka jsem neviděla moc a moc let. Najednou sem vpadl na nečekanou návštěvu a udělal přesně to, co jsem potřebovala. Nakopnul mě - jako i Ty, ale konkrétněji, přímo v pracovním terénu a s příslibem pomoci. Nezištné pánové.Eny poslalas ho Ty, nebo to je zase nějaké ta andělská výpomoc, jak jsme se o tom bavily??

Tak dobře??? Pokrok o krok? Eny ahoj

Irisko..ten rozvod není "debilní", je zásadní.Ono musí něco zásadního přijít, abys to mohla brát jako odrazový můstek.
Vidíš, píšeš, toho kluka jsem neviděla moc a moc let. Jakpak to, že se zjevil??????
Že by ten andělíček?????Poslal Ti ho osud Irisko. Jsem tomu moc ráda. naslouchej a proměň svůj byteček v útulné a Tvé místečko, kde bude Tvé útočiště. Změň všechno, co Ti připomíná, jeho. Ať do dopadne jakkoli.....krásnou,hluboce prospanou noc Irisko....

i Tobě, moje milá. Ozvu se, moc se těším. Ale zrovna teď mám moc práce, víš?
Papa

máš moc práce. Tak ať jí máš ještě víc, papapapapa a krásnou noc.

ja uz mam skoro pocit, jestli si z nas nedelas srandicky... jsi chytra zenska, takze na to mas. Chces zmenit sveho muze, ale on se nezmeni, dokud se nezmenis ty sama. A ty se zmenit nechces, asi ti to takhle vyhovuje... jenom potom nechapu, na co si vlastne stezujes? Pro zapomenutou kytku do stolu bouchnout umis - a pro zapomenuty zivot neumis?

teda paaaani! Vidis - andelicci existuji, jeden se ti zjevil a mrsknul s tebou rovnou doprostred cinorodosti! Teda to je takova krasa!!!!! Moc ti to preju, holka, jo, utahej se o vikendu poradne, vymet vsechny pavuciny i pripominky, naplanuj si nove bydleni, mor si nad tim hlavinku, dej si k tomu dvojku vinka, pust si hezkou muziku a hlavne - tes se na vsechno to nove! Mooooc ti drzim palce - pripadny neporadek vubec neres, je kreativni

technická: záznam na kazetě časem jenom velmi mírně degraduje, ale dá se přehrát i po dvaceti letech (pokud máš na čem). Vypálené DVD po pár letech už nepřečteš vůbec. Některé za rok, některé za pět, ale tolik co VHS kazeta nevydrží žádné...

A poraď, ještě než něco vyvedu:
takže myslíš, že VHS nemám přehrávat na DVD?

Ale jo, ale ty VHS nevyhazuj. Doporučuje se ty pálená DVD tak jednou za tři roky překopírovat na nové DVD a pokud se při tom zjistí, že už to nejde, tak VHS to jistí.

platí to i na to, když si dám na CD nebo DVD fotky z počítače?

Existuje ohromné rozpětí kvality prodávaných nosičů od špičkových Taiyo Yuden až po levné šunty ze supermarketů. Takže také existuje mnoho možností. CD obvykle vydrží o hodně déle nežli DVD. Některá DVD zlobí po půl roce, některá po pěti letech ještě fungují. Ale neexistuje žádné, na které by šlo stoprocentně spolehnout, kromě DVD-RAM. Ale ty jsou zase drahé, fungují na trochu jiném principu, zápis je hrozně pomalý a některé starší počítače si s nimi neporadí vůbec.

takže nejjistější je mít všechno na HD, nebo ne?

Ouvej ouvej ouvej. Pro zálohování něčeho, na čem skutečně záleží, je varianta HD úplně nejhorší.

Samozřejmě HDD který běží každý den v počítači není žádná záloha. Ale HDD v externím boxu, se kterým se nemlátí, nepřenáší se a zapíná se jednou za měsíc není špatná volba.

Třeba takovouhle potvoru používám já:
http://www.alza.cz/externi-pevny-disk-western-digital-my-book-essential-2-0-500gb-d82147.htm

Jsi takový živočišný chlap.Nikdy jsi nepocítíl to co tady většiná Kudlanek.Jsi nad věcí,ze života máš srandu.Co Ti přinášejí tyto diskuze? Jaká je tvoje 13 komnata? Otevři se nám.Co pro Teba má v životě hodnotu.

všechno už tady bylo někdy řečeno. Když jsi tak zvědavá, najdi si to. Ostatní kudlanky bycg nejspíše jenom nudil. Stejně už mne mají asi plné zuby....

nenudil..ale mě teď zajímá ta technická stránka věci, dostala jsem se sem až teď večer -hele hele - HD jako externí harddisk, jo ? Tomu snad rozumím, na tom jsou naše fotky etc. Ale i video nahrávky se na ně dají nacpat, ano? A jak je dostanu z VHS dovnitř té krabičky.....no já vím, už lomíš rukama nad ženskou, nebo mojí blbostí.
Ten můj známý říkal, že není problém najít firmu, která si s něčím podobným poradí a udělá to za mně.Nechci tě zatěžovat, ale nemáš trošičku šajn kluku šikovná ? Pomoz mi prosím, díky I.

díky za to že mi fandíš, udělám to podle Tvých rad - tedy až na to víno, to bych se oddělala
Ahoj I.

když odhlédnu od toho, že je to zase to "externí", používám taky WD, několik menších 250 a 320 - http://www.alza.cz/kompaktni-pevny-disk-western-digital-my-passport-essential-320gb-cerveny-red-d89188.htm a vyhovuje mi to víc než dvd, která pořád někam zalézají do knih, mezi fotky, a tak
Ale nejradši bych jeden extra odolný minibook s extra odolným a obřím HD.

přepsat VHS na DVD lze několika způsoby. Některé grafické karty jsou tzv. VIVO, což znamená Video In/Video Out. Bohužel výsledek takovéhoto přepisu je vždy mizerný. Další možnost jsou poloprofi nebo profi střihové karty. Ty jsou zase dost (hodně) drahé. Takže paradoxně nejjednodušší řešení s nejlepším výsledkem je pořídit si DVD rekordér. V něm vytvořené DVD pak lze ještě třeba zazálohovat na ten externí HDD, ale pokud kazety nevyhodíš, je to vcelku zbytečné.

Mám DVD rekordér i videorekordér a rozhodla jsem se, že to nebudu lámat přes koleno. Nic nevyhodím, těch rodinných kazet není zas tolik, ponechám si je. Šlo mi jen o místo, kazety se mi zdají teď šíleně hromotlucké.A mám pořád i originály kazet z videokamer, takže z nich bych to mohla nechat ještě pro jistotu přepsat kamsi jinam.Člověk (ženská )někdy potřebuje úplně polopaticky poradit.
Navíc teď jak sleduji ty hrozné věci kolem povodní, i tyhle věci mě napadají.Přijít o domácí záběry svých malých dětí a již zemřelých milých příbuzných - to musí být hrozné.Lidem se to stává a musí to být dost smutné.Tak to zazálohuji na různé způsoby.Člověče, v jaké se vlastně nacházíme diskusi?? Snad nikoho s tou technikou nepopouzíme.
Díky za péči a přeji hezký večer I.

ony se tu diskuze běžně zvrhávají v chatování. Tak se před spaním ještě podívej, jak se spí (a žije) v beztížném stavu...

http://www.youtube.com/watch?v=lx-LNZ0lmHE

předem se omlouvám, je mi do toho houby, protože je to mezi vámi - ale Iris, stran Tvého příspěvku z 18:18 - proč se proboha tak shazuješ - viz "vím, už lomíš rukama nad ženskou, nebo mojí blbostí"?

Kolemjdoucí by Ti pravděpodobně rád poradil i bez toho. Ještě jednou se omlouvám, ale nedávno jsme tady mluvili o sebevědomí a věcech souvisejících, a mně se to teď vybavilo.

Přece není nic divného na tom, že člověk něco neví a požádá o radu, je opravdu nutné tak činit způsobem "já ženská = ubohý chudáček blbeček"? Máš dojem, že to muži tak vyžadují nebo je jim to příjemné?

Promiň za šťouravost, jestli nechceš reagovat, tak mě zazdi, ale praštilo mě to do očí.

protože tyhle reakce zažívám a důvěrně znám, Ty ne?

Jakmile se začnu tímhle způsobem ptát na základní technické věci, chlapi točí oči vsloup a skutečně říkají takové ty věci připomínající profláknutou "svatou prostatu".
Když jsem byla mladá, nedělo se to, chlapi byli ochotni se svatou trpělivostí a vážnou tváří mi vysvětlovat i hovadiny.
Teď ne, zrovna tak, jako nejsou tak ochotni mi pomáhat s praktickými věcmi, například kolem auta.
To je má zkušenost.
Sebevědomí asi nemám zcela v pořádku, ale snad to není trestné?
Nepotřebuji Tě zazdívat,jsi fajn a upozornilas mě na něco, co mě vůbec nenapadlo.
Hezký večer, I.

to je super ukázka, dost mě pobavilo, jak si tam poslali tu složenou zabalenou ženskou - jen tak zlehýnka do ní strčili a jela
Tebe tyhle věci zajímají?

Díky za dáreček, dobrou

trestné to samozřejmě není, jen mi to přijde trochu smutné a hlavně zbytečné... jednak tohle není až zas tak základní věc, druhak snad každý občas něco neví,ne? Pokud se někoho na něco zeptám s úsměvem, ale jako člověk, který zná svou cenu, protože sice neví tohle, ale ví spoustu jiných věcí, tak převážná většina lidí dle mé zkušenosti zareaguje úplně normálně, vlídně, spíš jako by je potěšilo, že vědí něco navíc a můžou přispět dámě v nesnázích ;-)). A pokud je někdo takový hulvát, kterému není hanba obrátit oči v sloup a mít blbé kecy, tak proč ho v tom ještě podporovat?

smutné i zbytečné možná ano. Občas si připadám jako figurka z Čechova, ale nepěstuji si to nadbytečně. Jsou oblasti, kde se sebevědomě cítím a jde mi to. Technické věci to ale nejsou. A Kolemjdoucího neznám, tak jsem se shodila radši předem sama.
Nevěřila bys, jak dovedou být nelítostní třeba lékaři - moji nadřízení.To by bylo na privátní povídání.

Teď se podívám na debatu o sebevědomí, vůbec jsem v ní nebyla.Tak ahoj děvče, jsi fajn.
Petronilo ahoj

děkuji

Já si myslím, že to, jak se k nám lidé chovají, můžeme tak trochu ovlivnit tím, co jim o sobě dáváme najevo. Když sama sebe de facto ocejchuji jako "chudáčka blbečka, co ničemu nerozumí", tak se ke mně pravděpodobně jako k chudáčkovi blbečkovi bude chovat více lidí, než když to neudělám.

A to, co říkáš "Kolemjdoucího neznám, tak jsem se shodila radši předem sama" je pro to naprosto typické. Jasně, že se člověk občas jako blb opravdu zachová, a pak není na škodu to přiznat, ale z takovéhohle předjímání u lidí, kteří žádní blbečci nejsou, ale sami se za ně považují mě bere čert

nenech si kazit náladu, pro čerta je tě škoda, jsi přemýšlivá a milá.

Já půjdu určitě do sebe, trocha asertivity by nezaškodila. Jo mít tak desetinu sebevědomí milenky mého muže, jsem královna ze Sáby.
Čeká mne teď velká životní zkouška (rozvod) a tak budu muset nějaké sebevědomé a adekvátní chování v sobě vyšťourat Jen se už zbavit šílené únavy a tendence k poraženectví.
Díky, ahoj I.

kordulinko,rada bych se s tebou pobavila,myslim,si ze mame podobne manzelske problémy