že na tom též nejsi nejlépe ale snažíš se pomoci potřebným a pokaždé někomu jinému, že nehodláš být jejím pravidelným sponzorem a že i ona se musí zasloužit sama o to aby se měla lépe. Což je v podstatě normální.
Já se též rozhoduji, že pošlu nějakou částku někomu potřebnému a se svým společníkem jsme se jednohlasně shodli na tom, že to bude opuštěným dětem, někde v našem okolí, aby měly lepší start do života. Ony mají život před sebou a mohou v budoucnu spoustu věcí změnit třeba i pro nás, zatím co ostatní si život už zvolili a z části odžili. A já věřím tomu, že každý se má tak jak si zaslouží, někdo se snaží a někdo se jen veze nebo nemá stud a škemrá i když to třeba ani nepotřebuje, jen využívá dobrého srdíčka ostatních důvěřivých lidí.

..kedysi v praci som mala velmi hlupucku sefku, no ale spala s generalnym riaditelom a tak mala post isty. Raz sme sa cestou z prace zamyslali nad tym, ze on sa skutocne snazil nieco z nej vychovat, ale nedarilo sa mu. Povedala som na to: "Z hovna povraz neusúkaš" a kolega mi odpovedal:" Usúkaš, ale bohovsky sa pritom namakáš!"

vlastne dvakrat za sebou ten samy pripad. Zastavil me slusne vypadajici clovek, ze je u nas ve meste na vylete, ale kamaradi mu ujeli s vecmi a on by potreboval 100 korun na vlak. Rekla jsem si, ze stovka me nezabije a on si navic napsal mou adresu, ze mi penize posle.
Samozrejme, ze neposlal. Ale za rok na to, se mi stala ta sama prihoda a to uz jsem vedela, ze penize neuvidim, ale presto jsem je poskytla. Tak to byl muj prispevek na konto blbosti,ale celkem to nebylo tak drahe. JInak si rikam, ze platim dost velke dane, aby se stat postaral o potrebne, a kdyz vidim, jak bezostysne ty nahore a tech dano kradou a pak my dole se mame skladat na operace a ruzne potrebne. Takze nedavam na nic. Velky vysmech vsem darcum po povodnich 2003 byly nasledne kontroly financnich uradu u drobnych podnikatelu, kdy vsechny financni dary na ruzna konta byly nemilosrdne vyhazeny z nakladu a nasledne penalizovany. Velmi nazorny pristup statu. Ja jsem pouze jednou zavolala na tel. cislo anoncovane p. Zeleznym na Nove, takze mi to v nakladech nenasli. Stejne nevim, co se s touto sbirkou stalo, jako s desitkami dalsich, ktere se vyrojily jak houby po desti.
Tedy snazim se nedavat, pouze platim nemale dane.
To

Já bych ti teda poradil. Prostě nevodpovidej, baba dá časem pokoj.
Jo, a kdybys zase někdy nevěděla kam s prachama - jsem dost chudej, vždyť jen na daních a soc. a zdrav. pojišť. mě každoročně stát voškubává asi vo 200 litrů, taky musim bydlet, kouřit, jíst, pít pivo, baby už mi, v mym věku, taky nedaj jentak zadara...
Rád ti sdělim číslo svýho oučtu.

NČ, na tvou "potřebnost" bych nepřispěla ani korunou:-)... ale i přesto se najdou lidé, kteří akutně potřebují pomoc a nedá se to uzavřít s tím, že já platím daně, ať se stará stát.
Já jsem o tomto hodně přemýšlela a pro sebe jsem si to rozsekla tak, že má smysl pomáhat lidem, kteří jsou v nouzi dočasně, tj jinak to jsou normální, pracující lidé, kteří se dočasně ocitli v zoufalé situaci- vyhořeli, povodeň jim vyplavila barák, nebo podobně. U těch je veliká šance, že jim člověk pomůže a oni se opět po čase postaví na nohy a budou normálně fungovat. Co opravdu smysl nemá je dávat ryby někomu, kdo je v nouzi trvale, či celoživotně- takový člověk se musí naučit rybařit, jinak ho žádný jednorázový příspěvek nevytrhne. Bohužel mám špatnou zkušenost, kdy jsme s manželem obcházeli místní zdravě vypadající bezdomovce a žebráky s tím, že tchán shání někoho na stavbu, neplatí špatně a je to i s ubytováním...a kolik si myslíte, že se jich přišlo zapojit do pracovního procesu? Správně, ani jeden. Nebo když jsme byli se třídou v Itálii, dávali nám tam italské maminky všem na svačinu housky s prosciutem crudem, takovou tou syrovou šunkou- nikdo to nejedl, tak jsme to vyhazovali. No a jednou jsem před kostelem viděla žebrat arménskou rodinu o jídlo. Děti, chudinky, že by nad nima člověk zaplakal- tak jsme vybrali ty svačiny, co nikdo nejedl a zanesli jim to...a když jsem viděla jak to přehrabují a rozdělují na to, co jim chutná a co ne, tak jsem si říkala, že hlad si tedy představuji jinak...
Rozhodně neposílám DSM, protože nevím proč by z každé mé 30 koruny, kterou chci poslat na charitu, měl mít mobilní operátor 3 koruny (když jinak platím za zprávu asi 20 haléřů). Už asi 7 let mám adoptovaného chlapečka z Indie, ale postupem času jsem nějak přestala vidět v tomto druhu pomoci smysl a tak už jen čekám až tohle konkrétní dítě dostuduje, abych dokončila, co jsem začla a pak budu raději investovat do něčeho jiného. Do nemocnic bych chtěla investovat- aby se zkvalitnila péče. Např konkrétně- na Vinohradech na popáleninovém centru je nadace Bolíto pro popálené děti a tam člověk může poslat částku a k tomu určit na co se to použije- např. k vymalování chodby. Ano, dá se čekat až to udělá stát z našich daní, ale realita je taková, že já tam se synem ležela měsíc v šílených podmínkách a pokud se bude spoléhat na stát, budou tam v těch samých šílených podmínkách ležet maminky s dětma ještě za 5, 10 let.
Co je tedy opravdu otravné jsou ti študáci s kasičkama uprostřed města- než člověk projde centrem, zastaví ho 30 dětí a každý se ho zeptá navádějící otázkou- nechcete přispět na děti s leukémií, nechcete přispět na opuštěné děti, opuštěná zvířata, zvířata, kterým hrozí vyhynutí, bezpečnost dětí,...? A člověk si pak připadá jako ta největší svině, co musí odpovídat- ne, nechci přispět na děti s leukémií...jenže kdybych chtěla přispět na děti s leukémií, nebo na záchranu velryb, tak to rozhodně nenasypu na ulici nějakým študentíkům do kasičky (o něco lepší jsou ti, co za to prodávají nějaké obrázky, tam aspoň člověk ví, že skutečně odevzdají obnos, který odpovídá počtu prodaných obrázků a ne, že za vydělané penízky půjdou večer někam zakalit) Jednou jsem potkala seriozně vypadajícího pána, který vybíral na psí útulek. Peníze jsem mu nedala, ale psa z útulku jsem sháněla, tak jsem se na uvedenou adresu došla podívat a hádejte? Ano, žádný útulek tam nebyl...
A poslední věc, co jsem chtěla napsat je, že když na mně někdo přijde s historkou, že mu ukradli peněženku a on se nemůže dostat domů, tak mu koupím alespoň lístek na metro, nebo- podle času a směru mé cesty- třeba i lístek na vlak (peníze mu dávat nebudu.) Třeba to ve většině případů není pravda, ale může se to stát (v Praze například docela snadno) a pak je zoufalé, že člověku nikdo nepomůže. Jenom v mém okolí vím o dvou situacích- tátovi v Pise ukradli kufr se vším všudy, kdyby mu tenkrát nějací hodní italové nepomohli, dokud se nezorganizoval, tak byl docela v rejži. A- z jiného soudku, ale podobné- kámošce se jednou udělalo ve městě blbě, tak se sunula do nejbližší lékárny a měla křeče, skoro lezla po čtyřech- a lidé jí obcházeli a trousili nějaké duchaplné poznámky a maminky od ní táhly děti pryč, jak od nějaké feťačky...zkrátka člověk by neměl otupět a zlhostejnět. Lepší pomoct deseti vožralům a feťákům, než nechat chcípnout na ulici člověka, který potřeboval záchranku- a s těmi penězmi je to podobné.

(pokud tedy nebydlí na druhém konci republiky). Nejspíš zjistíš, že to s tou chudobou nebude tak zlé. Pokud někdo nemá na rohlík, tak první co zruší, je připojení na internet, aby na ten rohlík zbylo.
Moje zkušenost je taková, že slušní lidé, co se dostali do obtížné finanční situace, nikde nežebrají, ale snaží se SAMI svojí svízelnou situaci řešit.
Tihle prosebníci jsou z 99ti % podvodníci.

dobře víš, jak to emočně vyčerpává, podobná korespondence !
No já daně tak vysoké jak NČ nemám, baby mě nestojej už vůbec nic, kuřák jsem sváteční a na co mi nezbydou prachy, tak to zasponzoruje manžel. Takže |Dani - mě máš z krku...

za*írání chatu - vzpomněla jsem si na popovodňovou akci Lucie Bílé - zazpívala u nás v kostele, všechny vybrané peníze vzala do hrsti a bna místě předala přizvané ředitelce jednoho domova pro postižené děti. Bez účtů, zřizování nadací apod. Takhle bych to viděla taky.

Jeden musi davat bacha, podvodniku je plno. Vzpominam si na devcicu, ktera me tvrdila ze potrebuje penize na vlak, aby se dostala domu. Pak to pokazila slovy "ja SU z Prahy".......
My s manzelkou uz par let pomahame male holcicce v Africe ( ma krasne jmeno "Mama") pres World Vision. Zjistili jsme si z nekolika nezavislych zdroju, ze vetsina penez jde opravdu detem a ne na administraci a papalasum.
Pred par lety jsem jel do Thajska hned 2 tydny po tsunami. Lidi me od toho zrazovali. ale ja lidem v postizenych oblastech pomohl uz tim, ze jsem tam utracel penize. Navic jsem jeste s nekolika Australany pomohl postavit novy bungalow jako nahradu za jeden, ktery smetla vlna.
Penize ktere me zbyly jsem daroval jakesi nadaci pro rybare, kteri ztratili lode. Naklady na administraci byly udajne nulove, protoze vsechnu kancelarskou praci zajistovali studenti z Bangkoku a material rodina krale Bhumiphola....

když já jsem se ocitla bez prostředků na bus či vlak, šla jsem do zastavármy a nechala tam zlatý prstýnek. Nejsa bezdomovec, měla jsem ho...
Dani, to je dobrý nápad - co by ta osoba podvodná dělala stojíc ti oko v oko !? Adresu máš...kdybys chtěla ochotníka na scénu, stačí říct. Nejsem drahá - jen mi dáš něco na charitu.

na tohle

nechcete přispět na děti s leukémií, nechcete přispět na opuštěné děti, opuštěná zvířata, zvířata, kterým hrozí vyhynutí, bezpečnost dětí,...?

zásadně s úsměvem odpovídám "NECHCI, já na ně se**".
Prostě bohužel je to tak, jak píše Rozmarýna:

Moje zkušenost je taková, že slušní lidé, co se dostali do obtížné finanční situace, nikde nežebrají, ale snaží se SAMI svojí svízelnou situaci řešit.
Tihle prosebníci jsou z 99ti % podvodníci.

ona nemá šanci se nějak sama zasloužit. Je od krku dolů ochrnutá a doživotně na dýchacím přístroji.

za názory. Vidím, že jsem fakt nalítla. Mamča má pravdu, že pokud někdo nemá na rohlík, tak zruší prvně internet. Jen pro ujasnění, ty e-maily ta paní prý diktuje svojí pečovatelce, protože ona sama je ochrnutá.

je ta paní "informátorka" něco jako ta bába v povídce Jana Nerudy "Přivedla žebráka na mizinu"?

Tedy že to dotyčné nepřeje a snaží se jí uškodit? Existujou lidi, co jsou schopni sousedovi závidět i hezké počasí na pohřbu.

Netvrdím, že je to určitě tak nebo tak. Jen vezmi v úvahu i tuto eventualitu. Případně, jestli chceš mít jistotu, tak zagůgli, ona by ta dotyčná dost pravděpodobně inzerovala na netu pod stejnou adresou, jakou poskytla Tobě. Nebo se tam zajeď podívat. Nebo jí napiš maila, kde popíšeš to, co jsi popsala nám (že jsi dostala tu a tu informaci a co je na tom pravdy).

Myslím, že pokud je paní slušná, měla by toto vše ustát. Není-li, asi to poznáš sama. V každém případě, ať je to tak či onak, tak TY si nedělej výčitky svědomí, skutečně není proč.

myslíš, že jako člověk ochrnutý od krku dolů a na dýchacích přístrojích bude můj jediněj zájem diktovat pečovatelce takovéto e-maily?!?! Asi budu mít jiné starosti, dala bych na mamču a jela bych se na ní do nemocnice mrknout, jak to opravdu je. Bůhví kdo ty peníze užívá.

já znám dvě vozíčkářky - quadraplegičky. Jedna má to postižení od narození, druhá po úrazu. Obě mají invalidní důchod a příspěvek na péči 11 tisíc Kč. Dohromady s důchodem to je v rozmezí 20-22 tisíc Kč. Ta jedna ještě studuje, ta poúrazová pracuje na poloviční úvazek z domova (PC). Datluje jedním prstem, ale snaží se být všemožně užitečná. Ze svých příjmů a z příspěvku na péči si hradí všechny náklady na byt, stravu a ošetřovatelskou péči. Přestože oběma holkám pomáhá rodina, některé úkony - jako např. na přesun z vozíku do vany a pomoc s hygienou si obě platí kvalifikovanou ošetřovatelku. Ani s 50ti nehybnými a topornými kily si neporadí laik, ale odborník s technikou ano.
Ani jedna z těchhle holek by nežebrala prostřednictvím E-mailu, ačkoliv nemají zrovna na růžích ustláno.

obdivuju jejich hrdost, odvahu a sílu se vyrovnat zdravým lidem, kolikrát mají větší vůli žít a věci změnit než někteří lidé zdraví. Proto mi to připadá divné, Tobě ne? Také myslím, že berou nějakou měsíční podporu, nevím sice kolik to může být. Mě se hlavně takové citové vydírání děsně příčí, nějak to ve mně vzbuzuje opačné reakce. Ale stejně jak Ty radíš, jela bych se na ní podívat a klidně bych si i zjistila kolik bere na sociálce, jestli mou pomoc tak opravdu potřebuje. Myslím, že na to bych měla právo v případě že by mě "stále bombardovala dalšími e-maily, ve kterých vám líčí, jak má malé příjmy, vysoké výdaje a vysoké dluhy a nemá na důstojný život? Nebo myslíš že ne?? Já jsem naučená být vděčná za jakoukoliv malou pomoc a ne žádat další a další.
Tohle bych udělala kvůli sobě abych měla čisté svědomí, že jsem nikomu neublížila. Ráda si občas sáhnu na pravdu i když to občas není příjemné zjištění, no už jsem taková. Občas člověk prozře.

To, že je někdo postižený (nebo v nějakých problémech), neznamená, že je svatý. Například úraz se může stát komukoliv, nestává se to jen hodným lidem. Ze svého okolí znám jednoho slepce - zpočátku jsem mu pár let hodně pomáhala, ale pak mi také čím dál víc přišlo, že mě citově vydírá. Pak, když utýral svého slepeckého psa, jsem naštěstí pochopila, že já jsem ten debil. Ale on si našel jiné ovečky, které mu pomáhaly. A když i ony procitly, tak to skončilo reportáží na Nově, jak chudák slepec... a nikdo mu nepomůže... Prostě echtovního hajzla najdete v libovolné skupině lidí.

ježíš, ještě utrácet čas, energii a peníze za cestu tam, to tak - co jsem chtěla a mohla dát, to jsem dala, zpětně už nic neprověřuji, to nemá smysl.
Pokud už nechceš přispívat (i kdybys mohla, máš plné právo nechtít a nemusíš se za to nikomu omlouvat ani si nic vyčítat) - jeden krátký, stručně vysvětlující email, nebo spíš ještě oznamující - Paní Nováková, jsem ráda, že můj finanční příspěvek Vám alespon maličko pomohl a že jsem své vydělané peníze vydala užitečně. Nadále už přispívat nebudu. Přeji Vám vše dobré. S pozdravem XY. Tečka, počkala bych na JEDEN následující email, kdyby tam bylo třeba stručné poděkování, že bych si poštěchtala svědomí, že jsem pomohla slušnému člověku, ne citové vyděračce. Pokud by ten e-mail potvrdil podezření na nekalé obohacování, řekla bych si dobře, že jsem skončila a finančně se nezruinovala. Její mailovou adresu V KAŽDÉM PŘÍPADĚ potom přidat do spamu a hotovo, šmytec.

Jinak já přispívala i když jsem v roce 96 dělala za 3 tisíce, desetikorunou trvalým příkazem z postžira na FOD, a když před vánoci poslali s bulletinem složenku, tak jsme poslali nějaký mimořádný vánoční příspěvek, 100-200 Kč. Jako vyjádření vděčnosti, že my máme krásné zdravé děti a můžeme se o ně dobře postarat, tak jsme přilepšili dětem co to měly jinak. Jak se lepšila situace, přibylo pár jiných trvalých příkazů, na každý jde měsíčně pár desetikorun, nám to nechybí, říkám si - to je za cigára, co nekouříme. Pak občas mimořádky, většinou samozřejmě před vánoci, nebo když je nějaká ta katastrofa, povodně apod. Předem si pečlivě vybírám, z různých důvodů důvěřuji Člověku v tísni, tam klindě pošlu i dárcovské sms, neb je to pro mě nejpohodlnější. Na ulici jsem bezbranná, vím co jsou bílé pastelky, žluté květinky, červené stužky, vím co znamená prodej časopisů pro některé lidi, takže když mě lapnou, tak sypu, připadala bych si jak hyena, že na kafe v kavárně se svačinou za 30O máme a dáme a na tohle ne. Věřím, že většinou jde o solidní projekty a jestli se najdou výjimky...Ok, možná to někdo propije, tak na zdraví :-) Valí se asi horší časy, když vidím naše obchodní partnery, co loni pořádali opulentní vánoční merendy a letos propouštějí, takže na kavárnu nebude, pak tedy nebudu courat městem a tudíž mě ani nepolapí škemralové. Dokud je, dávám, ale ne tak, abychom si museli rvát od úst. Na druhou stranu, na pořádnou rodinnou dovču u moře by to za těch 13 let dalo.

na ulici časopis Srdce a ještě jeden, už nevím, jak se jmenuje, časopisy mají pomáhat potřebným dětem. Vždycky jsem si je koupila. Stojí asi 15 Kč nebo kolik. Když pak moje dcera dostala nabídku na brigádu při prodeji těchto časopisů, tak jsem přestala přispívat. Dcera totiž měla dostávat za 1 prodaný časopis 8,-- Kč. Takže 15 -8 = 7 Kč. Když si vezmeš, že papír a barva na vytisknutí časopisu taky něco stojí, že něco stojí práce tiskařů a redaktorů a dále náklady na distribuci, tak kdo z toho časopisu má vlastně jaký zisk a kolik zůstane pro ty děti? Dokonce jsem to vyhledávala na internetu a zjistila jsem, že některý rok ty děti nedostaly z toho časopisu nic a v dalších letech téměř nic.
Jinak tu paní navštěvovat nebudu. Já jí přispěla, protože jsem ji znala od vidění a pak jsem zjistila na internetu, že se na ni konala nějaká sbírka už asi před dvěma lety a bylo to dost srdceryvné, co tam o ní psali. Tak jsem jí poslala peníze. No a z jejích e-mailů jsem zjistila, že se přestěhovala přes půl republiky. Ale ani kdybych věděla, že zůstala v našem městě, tak bych ji nenavštívila ani nic nezjišťovala. Když mě tak rozhodily ty její e-maily, kdo ví, co by se mnou udělala návštěva.

ona není v nemocnici. Bydlí u své velmi staré matky a pečuje o ni placená služba.

jak Ti tu radí dobře bb a už se tím dál nezabývej. Občas jsem se také snažila dříve pomoci na ulici, ale pak vidíš, že Ti lidé ani nemají zájem dělat a pokud je takto budeme podporovat, tak pracovat ani nepůjdou. A já sama rozvedená živila dvě děti a měla jsem toho plné kecky, moje děti chodily ve volných chvílích na brigádu, protože mě na jejich kapesné už nezbývalo. Když je někdo těžce postižený, je to něco jiného, ale také mám pocit, že ty peníze jdou nakonec někomu jinému. Poukud dám, tak do dětského domova a možná se tam spíš půjdu zeptat co konkrétně potřebují děti samotné. Víš kde ráda dám? V metru slepcům co tam krásně hrají, je to milé si je poslechnout po ránu nebo odpoledne po cestě z práce, mám z té hudby radost.

Nemuzu si pomoct to sem nenapsat, hrozne se mi libi zneni, ktere mi kdysi rekl muj tatka: "Z hovna bic neupletes. A kdyz upletes, tak nezapraskas. A kdyz zapraskas, tak sebe!"

jak šla domů z práce s nákupem a odlovila ji cikánka a šíleně naříkala, jak jí doma umírají děti hlady. Kamarádka - takto tenkrát samoživitelka - zamáčkla slzu dojetí, vytáhla z tašky krabicový mlíko a podlala je té cikánce s tím, ať ho dá svým dětem, aby nestrádaly. Cigora mlaskla mlíkem o zem a měli jste slyšet ten řev. A naprosto nepublikovateln= dvojjazyčné nadávky. Od té doby mohou být kamarádce všichni hladovějící a žebrající ukradeni.

"Od té doby mohou být kamarádce všichni hladovějící a žebrající ukradeni."

při vší úctě, tohle není zrovna nejlepší přístup. Jeden mou pomoc zneužil, tak už nepomůžu nikdy nikomu. A to jsem srdce zatvrzelého až tvrdého a prosebníky obcházím velkým obloukem.

ona jim může dát jen velmi málo, neb je sama chudá. Ale nechce je urazit.

jak urazit? proč urazit?

tak buďto mám něco nazbyt, nebo nemám.

Když nemám, tak není co řešit - dát nemůžu a basta.
Když mám, tak buďto dát chci a dám, nebo nechci a nedám, nemusím to nikomu zdůvodňovat ani se omlouvat, ani mi to nemusí být blbý.

Ať koukám jak koukám, nikde tam nevidím žádné právo toho, kdo žebrá, aby se urážel.

představ si, že jsi natolik chudá, že jsi nucena žebrat u svých bližních. Kdyby Ti někdo nedal, urazilo by tě to?

Za urážlivé bych považovala jedině takovému člověku se vysmívat.

ale žebrat nikdy nebudu! A nikdy jsem to neudělala.Jinak moji bližní nikdy nečekali, až začnu žebrat a většinou mi pomoc nabídli sami - jako jsem to udělala já jim. Lidi si mají pomáhat. Navíc já nemluvila o sobě, ale o mé kamarádce Mirce. Nedivím se, že ji tato odezva na dárek - bytˇ nepartný - urazila. A taky vím, co si tihle lidé (ti dožebrávající se) myslí o lidech, kteří jim dají málo - přestože se s nimi dělí o poslední. Naopak, domnívají se, že ti, co mají víc, jsou povinni se s nimi podělit. Resp. odevzdávat jim jisté "desátky". A skutečně se ti lidé cítí dotčeni, dášli jim, podle jejich názoru - málo. Co se týče dobročinnosti , já osobně dávám přednost opuštěnejm kočkám.

Ty jsi ale mluvila o tom, že ONA -obdarovávající nechce urazit ty žebrající.

Úplně čistě teoreticky - nikdy nevím, do jaké situace se můžu dostat. Souhlasím s Tebou v tom, že taky jsem v životě nemívala nazbyt, ale nikdy jsem se u nikoho ničeho nedožebrávala. Nemůžu ale vyloučit, jako ostatně nikdo z nás, že se do takové situace NIKDY v životě nedostanu.

Nedivím se, že to Tvou kamarádku urazilo a asi i naštvalo. Ale na té "dávací" filozofii jako celku to nic nemění. Buďto nechci dát a nedám, nebo chci dát a dám. Pokud dát chci, tak by mě k tomu měly vést jiné pohnutky než citové vydírání. Já jsem, jak jsem už výše uvedla, duše dosti okoralá a srdceryvné výlevy typu "vy tedy OPRAVDU nechcete přispět na slepé děti" - mě vedou k tomu, že s gustem odpovídám: "Ne, to tedy OPRAVDU nechci." Na citové vydírání reaguju spíš opačně, protože ho poznám, fakt ho nemám ráda a už pár hodných lidí z mého okolí takhle naletělo.

Vždycky je možnost, že ta žebrající paní je opravdu v nouzi a to mlíko od kámošky by jí mohlo pomoct. Když to vezmeš filozoficky, tak s tím mlíkem by se kámoška rozloučila tak jako tak. Ona měla úmysl dobrý a někde nahoře má za to určitě čárku, holt narazila na vyčůranou mrchu, která zas za to má čárku někde dole. Pokud si z toho člověk může vzít nějaké ponaučení, tak možná to, že zejména když sám mám málo, není moje povinnost s nikým se dělit, ale pokud se už pro to rozhodnu, tak si a) budu dobře vybírat, komu dám a b) když už dám, tak mi musí být jedno, co se s tím mým příspěvkem stane a co si ten, kdo ho dostal, bude případně o mně myslet. Už jsem taky dala dvacku žebrákovi s téměř jistotou, že ji propije, ale ten si na nic nehrál a na rovinku to přiznal. Což mi bylo mnohem sympatičtější, než citoví vyděrači.

cigaret - no byly v ní asi 4 ještě. Neurazil se nikdo. Je ale fakt, že oni žebráčkové mnohdy lžou, nikdo jim doma hlady nebrečí, jen se jim nechce dělat, ale chlastat jo.
TAky mi ale vadí požebrávání s různými kasičkami po ulicích, připadám si jako někde na mexickém předměstí. Nerada bych aby mě měkdo podezříval ze socialistických manýrů, ale vezměte si třeba Romanových 677 milionů. To si je fakt vydělal ? Kdyby mu stačilo jen 7 tak má třeba dětská onkologie nebo ústav slepců či Jedličkův ústav vystaráno a nemusí se žebrat. A není to jen má filosofie. Myslím si, že zisky některých lidí jsou nemravně vysoké a mnohdy získávané neetickým způsobem. A že si to nemyslím sama, jsem si potvrdila při sledování zpráv. Řecko.

ale pokus o socialismus už tu jednou byl, a ztroskotal :-) Mravné nemravné, ať si vydělá kdokoli cokoli, je-li to legální. Aby to bylo legálně a ne nekale, na to má dohlížet justice. Mně být Romanem by 7 nestačilo. Stačily by mi teď, ale na jeho místě ne. Co kdyby si syn přál k vánocům vrtulníka s pilotem? Co kdybychom chtěli na nákupy do NY, na snídani do Paříže a v dubnu načerpat energii měsíčním pobytem v Thajsku?
Jsme rozežraní všichni, on má jen blízko ke korytu. Kdybychom byli jiní, Wendy, tak bychom seděli doma za pecí a jedli brambory na loupačku - protože i to by nám stačilo. Ale nestačí, chceme víc. On stejně jako my si dopřává v rámci svých finančnich možností.
Je na eráru, aby ohlídal, aby ty své možnosti nenavyšoval na úkor mých. Že se to neděje - je jiná věc. Ale v preventivním omezování zisků cestu nevidím, kam by to vedlo, jsou lidi, co závidí nos mezi očima, hlavně těm schopnějším. Dej jim možnost a za chvíli by se zase zestátňovala každá dílna.