V dobách horkého srpna 1968 se obnovila báječná radioamatérská soudržnost a tak jsme, my kluci radioamatéři z Ústí nad Labem, začali nahrazovat poštovní služby, které se rozpadly a vůbec nefungovaly. Telegramy do zahraničí, osobní zprávy a všechno další, se písemně  přejímalo na KV Svazarmu v ulici Velké Hradební.

     Tam odsud radiovým pojítkem do zařízení Civilní obrany okresu Ústí nad Labem v Radešíně a výkonným krátkovlnným vysilačem do Mnichova, kde to všechno pak  jakási nadace rozesílala normální poštou po celém světě. Že jsem to potom (hned v roce 1969) tak těžce odskákal, to jsem fakt nečekal. My všichni toho účastnění, ještě se spoustou dalších, jsme byli pozváni Státní bezpečností v Ústí nad Labem "jako na přezkoušení" a ústně nám pak bylo řečeno, ať se nesnažíme, že přezkoušení stejně neuděláme. Všichni jsme tvrdili, že šlo o těžké ohrožení státu a v tom případě je radioamatér nezastupitelný. A je dokonce o podle stanov povinen. Ovšem, tenkrát koncem roku 1969, už sem  začal táhnout mráz z Kremlu a bylo nám všem řečeno, že to nebylo žádné ohrožení, ale bratrská pomoc. No to ovšem nebyla odpověď.

     Sebrání licence, všech oprávnění, zákaz radio-činnosti na neurčito (což v té době znamenalo na furt) a podobně. Jiní na tom byli ještě hůř, jako ten šéf střediska CO; toho snad jen zázrakem nezavřeli, tam šlo dokonce o porušení státního a vojenského tajemství atd. Kolega Kadlec za pár let to trvalé pronásledování a postupné sundávání ze všech funkcí stejně nevydržel, a brzy umřel. Holt se začínalo už zase blbnout na qadrát a zase se pomalu roztáčela kola další studené války.

     Po roce 1989 jsem docela přemýšlel, zda bych nemohl požádat o vrácení, ale nějak v tom frmolu bylo plno starostí o rodinu, a taky jsem se začal živit sám. Ovšem dnes, v souvislosti ze založením občanského sdružení Klubu vojenských veteránů Babiny, jsem znovu začal uvažovat o znovuobnovení radioamatérské činnosti. Tak uvidím, přátelé :-))), držte mi palce!

Až mi de mráz po zádech....

Franta Bouška