Tenhle vynález má delší historii, než si většina z nás myslí. Prababičkám našich soudobých praček s programovanými pracovními úkony se říkávalo za stara "mašiny na praní prádla" a jejich zdárný vývoj postupoval souběžně s prací valchou. O první "prací mašině" pojednává obsáhlé knižní dílo vydané v r. 1786 profesorem Samuelem Hallem.
Jejím vynálezcem byl, podle tvrzení autora, Angličan Stender, jež svůj výrobek pro domácnost (poněkud nemotorný a rozměrný) vystavoval v roce 1755 v Hannoveru. Stenderův nápad vylepšil v roce 1764 jakýsi domácí kutil D. Schaeffer z Řezna a toho záhy v nápaditosti předčil další vynálezce, Schreber. Ten vybudoval pro domácí potřebu "prací mlýn". Byl poháněn dvěma dospělými dobytčaty, táhnoucími žentourové kolo. 
Majetnější vlastníci "pracího mlýna" mohli samozřejmě za voj tohoto domácího agregátu zapřahat i koně. Protože tato pračka byla opravdu důkladná a měla monstrózní vzhled, rozhodně by se nevešla do interiéru dnešního paneláku - Schreberova pračka musela být umístěna ve zvláštní kůlně vedle obytného stavení. Bylo možno v ní prát v pouhé studené, pramenité, či dešťové vodě. Celý očistný proces, prováděný bez mýdlové přísady, trval podle toho, jak mnoho bylo prádlo zašpiněno - čtyři až dvacet hodin.
Tuto jistě důkladnou pračku vystřídal jiný vynález, jenž mohl být poháněn dokonce dospělejšími dětmi a vešel se spíše do rozlehlejší světnice, což byl jistě určitý pokrok. V roce 1790 vyrobil opět Angličan Beetham "přenosný prací mlýn", v němž se prádlo pralo tlakem, bez škodlivého máchání a dření. Byla to aparatura tak citlivá, že se v ní mohl prát i nejjemnější, tenkrát z Indie dovážený mušelín. Reklamní leták přikládaný k "mlýnu" hlásal, že pračku může zodpovědně obsluhovat čtrnáctileté děvčátko a že výkon mašiny se rovná práci čtrnácti dospělých žen, zkušených v praní prádla.
Prací mlýn vynálezce Beethama byl tak ekonomicky vyřešen, že při praní šetřil otop i mýdlo. Kdo mýdlo nebo louh na praní neměl, mohl v mlýnu prát jen pouhou horkou vodou, aniž by to ubralo na bělosti vypraného prádla. Protože Beetham byl dobrý obchodník, začal své mlýny vyrábět v několika provedeních, aby si je mohli dopřát bohatí i méně zámožní. Nejlépe vzhledově vypravený a nejvýkonnější prací mlýn stával 4 libry šterlinků a 6 šilinků. Bylo možno v něm prát najednou osmadvacet krajkových límců, které byly tenkrát nezbytnou součástí oblečení. Vedle tohoto supermlýna prodával vynálezce ještě další typové alternativy mlýnů na prádlo. Jejich pracovní kapacita byla měřena podle možnosti vyprání určitého množství límců, které se tenkrát nejvíce špinívaly a s jejichž praním bývala potíž.
U nás se první pračky objevily v Praze až v sedmdesátých letech 19. století. Byly to těžké stroje, nemotorně vyhlížející, dovážené z ciziny, z Ameriky nebo z Francie. Bývaly takzvaně kladivové na hrubší prádlo anebo bubnové dodávané firmou Van ter Welp z Holandska. Svým principem otočného bubnu se dnešním, nejmodernějším pračkám podobala "prací mašina" Stutte-Blumenthalova. Z truhlářských dílen vycházívaly i kyvadlové pračky valchové, v nichž bylo třeba pohybovat prádlem pákou anebo otáčením těžkého litinového kola s klikou.
Z počátku se pračky u nás dost těžko prodávaly. Nebylo k nim dost důvěry. Říkalo se, že se v nich prádlo darmo ničí a trhá. Proto také tak dlouho vydržela zakořeněná tradice necek se špuntem i bez něj, které také v chudších domácnostech nahrazovaly koupelnu.
A k nim patřívala neoddělitelně i valcha, kterou mladá generace skoro nezná, leda z nějakého orchestru, kde slouží jako hudební nástroj.
(Podle článku Jaroslava Kopše Cesta od prací mašiny, Svobodné Slovo 17.3.1979, zpracoval Jiřík)
). Takže souhlas s Boženkou. Po svatbě jsme bydleli nějaký čas u tchána v chalupě bez koupelny, s tekoucí studenou vodou a umyvadlem, se suchým záchodem na dvoře. Do těhotenství to byla romantika a pro mě nic nezvyklého, z chalupy od našich, z chat a z lesa s partou a se psy jsem byla zvyklá na polní podmínky. V těhotenství jsem se chodila sprchovat k příbuzným, kteří měli koupelnu, sprchu a tekoucí teplou vodu. Po porodu nastalo peklo. Bylo mi 19 a půl dne jsem strávila mácháním, praním, vyvářením, věšením, sbíráním, žehlením, skládáním plen. Odpoledne hodinu na procházku s kočárem, zbytek dne jsem kojila. V pátek nebo sobotu jsem k plenám přidala běžné prádlo a strávila tím kojením celý den. Dva měsíce po porodu jsme se stěhovali do bytu se vším komfortem, naplnila jsem automatku, uvařila kafe a šla se dívat na tu točící se televizi
Myčka se jmenuje Matylda a kdyby si řekla o prémie, dostane je.
Zapnu pračku, myčku, kávovar, a za jejich uklid?ujících zurčivých šumivých zvuků si vypiju ranní kávu a přečtu denní tisk na rozjezd před prací
Den predem namocit pradlo v neckach do studene vody a vlocek. Rano brzy zatopit pod kotlem, tam se vyvarelo bile lozni pradlo, rucniky a uterky, vyzdimat pradlo z necek, napusti novou vodu na dalsi machani. Meli jsme poloautomatickou pracku, kam se musela davat horka voda. Kdyz se vypralo barevne, dvakrat vymachalo, tak prisla na radu klikova zdimacka. Je na obrazku nahore, mezi dva valce se vlozil cipek pradla a tocilo se, casto se to muselo vracet, nebot to bylo moc silne a neslo tocit, takze znovu..... Pak prislo na radu vyvarene bile, nejdrive vyprat v pracce, machat a zase machat, pak jeste naposledy vymachat v modridle(pradlo je pak krasne bile, tvrdila maminka) a prilit uvareny tahly skrob a zase zdimani. Konecne se to slo na pudu povesit. Takovehle prani pro ctyrclenou rodinu zabralo celou sobotu. Ne, neumim si to uz vubec predstavit, i kdyz valchu obcas pouziji rychle na chalupe, na jeden dva kousky z nostalgie.
Ale jak uz se nektere damy shodly, neni nad moment - zapnu mycku nadobi, nastavim program na prani, kavovar mi nacedi kavicku, rozevru noviny a pohoda.......
Když dříve byly ženský plně zaměstnaný u valchy a u dřezu, tak neměly čas na cizí chlapy!
Budiž pochválen rok 1977, kdy k nám do rodiny přibyla první automatická pračka RAC 4 - z ROMO Fulnek, které jsme něžně přezdívali "Koukrová" (viz sága rodu Forsytů)a po ní řádka jejích mladších kolegy?.
Jinak tu ždímačku s válečky a klikou, co je tady na obrázku, má ještě babička na půdě.
