Z padesáti nabízených charakteristik obsadily prvních deset příček peníze a vlastnosti od nich odvozené: moc, postavení, nemovitý rodový majetek, ambicióznost, studium finančně zajímavých oborů (práva, medicína), ale i bezohledná drzost prosadit se za každou cenu.
„Víte co je to tragédie? Když se dívka vdá z lásky a po svatbě zjistí, že muž nemá žádné peníze.“
Mark Twain
Kritéria, spojená se vzhledem či stářím muže, figurují někde od patnáctého místa dále, kritéria či vlastnosti financím škodlivé, jako čestnost, poctivost nebo státotvornost, se krčily někde ve čtvrté desítce. (Viz v např. studii: D. Buss: Evoluce touhy)
„Muž chce být první láskou ženy, žena poslední láskou muže.“
Victor
Hugo
Pro příklady nemusíme chodit daleko – vzpomeňme na mladé ženušky našich politiků (i současný pan prezident, stejně jako ten předminulý, si „začali“ s tou další ještě za hlubokého ženata) či jiných, nechvalně slavných diktátorů blahé paměti. Francouzské studie z války ukazují, jak ženy neměly problém vcházet ve vážné svazky s okupanty. Což se dá doložit i mnoha dámami českými...
„Na rozdíl od žen psi milují jen jediného pána.“
Oscar Wilde
Svazkem s gaunerem, ať už politickým, násilnickým, loupeživým či podvodnickým, se lze totiž k mamonu dopracovat s vyšší pravděpodobností než ve spojitosti s hodným poctivcem. A to (prý) má žena ve svém podvědomém hodnoticím komputeru dokonce geneticky naprogramováno. Navíc ji nějaké vznešené ideály, kvůli kterým by stálo za to žít v chudobě, nedej Bože za ně padnout, absolutně nezajímají a její cestu za pohodlím nerozptylují.
„Miloval jsem jednu a tutéž ženu jednačtyřicet let. Jestli se to manželka dozví, zabije mě.“
Henry Youngman
Přitažlivost gaunerů tedy představuje ženinu sázku na lepší život, rozuměj – hmotně lepší.
Dříve byla taková sázka „na férovku“ – některé zlatokopky skončily i na popravišti.
Dnes taková žena riskuje toliko rozbitá ústa, v lepším případě hojená tučným odstupným a výživným.
Nedivme se, že o hodné kluky není moc zájem.
Copak z nich něco kouká?
PATRIK
U dnešních dívek to nastává někdy po třicítce, kdy pochopí, že je třeba založit rodinu a ten "roztomilý rošťák" se k tomu vůbec nehodí.
Chlapec prolezl s odřenýma ušima a nastoupil práci v bance. Děvče poletovalo po světě a organizovala výstavy. Šťastná dvojice dokonce má i byt v Praze. Mimořádně pěkná blondýnka zatoužila po děcku. A ejhle, chlapec nechtěl přijít o sladký pražský život a cuknul. Její rozhodnost byla překvapivá. Posla jej do háje a po dvou letech chová synka, je spokojená, žije s přítelem byt bývalému nechala.
Tento příběh až k šťastnému konci trval 12let.
- zamilováváme se rošťáků...
- věříme, že je posléze změníme ...
a jen pár si dá říct, a příště si už najde nějakého hodného a milého "účetního"
On věří, že ona se po svatbě nezmění. Ale ona se změní.
Ona věří, že on se po svatbě změní. Ale on se nezmění.
Ale časem zmoudříme, a když nám život umožní druhou šanci hledat partnera, oceňujeme jiné hodnoty.
