Koukla jsem se na televizní program na Silvestra, a nemít nasulcováno pár filmů a detektivek, asi bych hořce kvílela. Po pohádkové smršti posledních dnů, nás čeká tsunami starých, starších a nejstarších veselých pořadů, estrád a jiných náplní silvestrovských dnů posledních padesáti let. Jásat mohou puberťáci, ale ti zas nejspíš u televizorů sedět nebudou. Nojo, došlo mi, jak téměř nemožné bylo za tu poslední dobu (už dva roky), něco natáčet... Nehledě na to, že i autorům asi moc do smíchu nebylo.
Jen si tak říkám: Vánoce, a vůbec celé ty tři neděle, do kterých se vejde posledních čtrnáct dní a týden novoroční, je čas nebezpečný pro zažívací ústrojí mnoha obyvatel. Nejen naší republiky, pochopitelně. Přejídání, přepíjení, míchání nevhodných jídel i nápojů – je to záhul nejen pro postižené, ale i pro zdravotníky.
A to je právě to, čeho se tak trochu bojím. Že v dnešní době, kdy na dříve běžné bolístky byl čas i místo, to může s mnoha postiženými dopadnout nepříjemně. Nemyslím tím jejich odpis na věčnost, ale každopádně se nemusí každý dostat k nutnému ošetření.
U nás jsme vždy preferovali styl: každý den v roce máme stejný žaludek – takže je hloupé a zbytečné tam v určitých výjimečných dnech ládovat či nalévat něco nevhodného, někdy i škodlivého, a už vůbec ne končit v nechutném stavu vzhledovém i psychickém. Prostě fuj. Ano, přiznávám to, vždycky se mi neskutečně eklovali opilí lidé.
Jako malá jsem se jich dokonce bála.
Bohužel, málokdo má tu takzvanou „záklopku“, tedy nějaký vrozený ovladač, který řekne „tak už dost“. Já se s ní narodila, za což jsem velice vděčná, ale za ta dlouhá léta jsem zažila hodně moc a moc nepříjemných zážitků, respektive pohledů na lidi, které jsem do té doby znala úplně jinak.
Ne, nechci vás nějak předem napomínat, to v žádném případě, ale – vždyť se nemusí všechno sníst a vypít zrovna dnes… A nemusí se sníst i to, o čem už předem víme, že nám nedělá zrovna dobře.
Taky nemusí každý penězchtivý jíst čočku, když už dopředu ví, že mu po ní bude šoufl. Například…
Každopádně – užijte si, že jste s někým, s kým je vám fajn – případně, že je vám fajn, ať jste kdekoli a třeba sami.
Ať na tyhle dny můžete vzpomínat jen v dobrém.
„Kantorka“ DANIELA
Určitě horší, než tenhle předchozí a určitě lepší, než ten, co přijde po něm.
Doufejme aspoň, že to v tom příštím roce dotáhneme nejmíň k desátý boosterovací dávce.
Přeju všem pevný zdraví a pevný nervy.
Co se týče příštího roku, co si přát. Všem kudlankám přeju hlavně hodně zdraví a dobré nálady, bude to zapotřebí.
Žádný rok jsme nevynechali prohlídku svátečně vystrojené staré Prahy a obhlídku betlémů ve všech kostelech, které jsme cestou potkali. O Adventu jsme chodili na vánoční výstavu do podzemí Betlémské kaple od Bonsai klubu. Loni výstava nebyla , letos měla být v duchu "Jak se co dělávalo". Ani nevím, jestli měli vůbec otevřeno, jestli ano, tak pouze pro otečkované.
Náš oblíbený betlém byl slovanský na Štrosu u sv.Antonína ( https://www.prague.eu/cs/detail-akce/9549/vanoce-v-kostele-sv-antonina) a pak perníkový nahoře u sv. Matěje. Ten tam voní pravidelně každý rok už 30 let a na figurkách můžete vidét lidové kroje. Otevřeno od 14-17 hod., každou sobotu a neděli, až do 30.1.
6.ledna, to jsme každý rok čekali na Hradčanském náměstí u Arcibiskupského paláce, až vyjedou Tři králové na velbloudech a pak jsme je v průvodu doprovázeli k betlému na Loretánském náměstí. Nic z toho jsem letos neviděla, pouze pusté a prázdné vánoční trhy v Plzni. Dost smutný.
Jako dítě jsem měla ráda i Silvestr. Ráno, jak jsem se vzbudila, otevřela jsem ještě v posteli rozhlas po drátě a tam už to jelo, jeden vtip za druhým. Těšila jsem se i na ohňostroj, na ten jsme se chodili koukat z Riegrových sadů, ze střechy staré mlékárny, odkud byl na něj skvělý výhled. Jenže, tehdy jsme neměli žádného psa , který by se bál výstřelů. Měli jsme chlupáčů několik, ale jenom jeden to prožíval opravdu úděsně i pod prášky, a tak jsem nakonec byla ráda, když ke stáru ohluchl. Čím jsem starší, tím více se bujarým veselicím vyhýbám a ohňostroje a petardy nemusím už vůbec. Jen si říkám, aby už ten debilní letošní rok byl za námi a ten další se zase vrátil k normálu. Jsem střízlivý optimista a tak doufám, že nějaká hovada nás nevženou do další sv.v. Bismarck prý kdysi tvrdil, že Rusko se dá porazit jedině tehdy, podaří-li se ho rozeštvat s Ukrajinou. Tam už je nakročeno. Teď jsem znovu četla Monsarratovo Kruté moře a říkám si, který normální člověk by si přál něco takového zopakovat? Ale psychopati, kteří nemají nikdy dost asi ano.
Proto i já přeji všem pevné nervy a optimismus do dalších dnů.
Já se teď chystám udělat malé bramboráky, protože na ně máme chuť a možná i zalehneme do pelíšků jako každý den. Chodili jsme o Silvestru se synkem na střechu našeho domu a koukali o půlnoci na to jak z okolních ulic vybíhají lidé z klasických Žižkovských hospůdek a sledovali jsme rachejtličky. Stříleli všude - na ulicích, na Paruce, na Vítkově, fakt krásné. Vím, že pro zvířátka je to šílené, ale nám se to tu pulhoďku líbilo. Letos na to nejak není nálada. Hospůdky už nejsou a lidi už také nějak jinde.
Zítra dáme u rodičů kotletky na smetaně a odkutálíme se pěšky domů
Jestliže si připustim, že stačí přežít, pak jo, to by mohlo vyjít, i když "neznáme dne ani hodiny". Já bych ovšem chtěl přežít co nejkvalitnějc, jak je to možný. Do tý kvality, aspoň pro mě, patřej nejen statky duševní, ale i hmotný. Což při znalosti osob nový vlády, tím i vládních (ne)schopností a současně záměrů, působí dost depresívně. A to ještě ani nezačala vládnout.
