Stetoskop, či lépe fonendoskop, je symbolem lékaře. Jestlipak víte, jak tato pomůcka vznikla a k čemu přesně slouží? Moderní fonendoskop slaví padesát let. Za půl století se v medicíně udály ohromné pokroky a nejinak je tomu u vývoje tohoto lékařského nástroje, i když na první pohled se nám může zdát, že se nijak nemění. Už Hippokrates si všiml, že když přiloží ucho na hruď nemocného, může lépe slyšet tep jeho srdce.

Během dvou tisíc let se nic podstatného při vyšetřování srdce nezměnilo. Ale až v roce 1816 profesor  lékařské fakulty v Paříži, René Teophile - Hzacinthe Laennec, objevil něco, co mu přinesla náhoda. Na ulici viděl chlapce, jak si hráli s jakousi delší trubicí. Ťukali na jednu stranu a posílali si  tak signály jeden druhému. Trubice dobře vedla slabé zvuky.  Laennece to zaujalo, a hned u prvního nemocného svinul arch papíru a s jeho pomocí poslouchal srdce. S překvapením uslyšel zřetelně jeho údery.

Ani si neuvědomil, že právě vymyslel  jeden z nejdůležitějších nástrojů medicíny - stetoskop.

Jednoduchou pomůcku, která hodně dlouho měla podobu oné zužující se trubice, kterou lékař užším koncem přikládá ke svému uchu, a s rozšířeným zvoncovým koncem, který přikládá na tělo pacienta, popsal doktor Laënnec pak ve svém díle z roku 1819.

O zhruba čtvrtstoletí pozdějie George P. Camman  z New Yorku vyvinul první fonendoskop - se zvukovodem do každého ucha. Tento design se jen s pár změnami používal více než dalších sto let. Stetoskop jako takový je dodnes užíván zejména v porodnictví k poslechu srdečních ozev plodu.

Jeho modernější variantou je  fonendoskop, nicméně oba výrazy se běžně používají pro atribut lékaře v jeho dnešní podobě. Fonendoskop je prostě cosi jako výsostný znak lékařské profese. Když v nemocnici potkáte člověka v bílém plášti, je to s velkou pravděpodobností lékař. Ale teprve když má kolem krku fonendoskop, je to stoprocentní.