Zdeněk Vocásek je posledním zločincem, kterému byl u nás udělen trest smrti. Měl být pověšen ve svých 28 letech, 27. prosince roku 1989. Dosluhující prezident Gustáv Husák zamítl jeho žádost o milost a popravě nestálo nic v cestě, jenže kvůli náhlým změnám ve vedení státu a všeobecnému chaosu Vocásek nakonec oprátce unikl.

Narodil se do rodiny cirkusáků, výchova a škola – nic moc, ostatně jeho IQ bylo méně než průměrné. Když v pubertě objevil kouzlo alkoholu, začal se chovat nepředvídatelně. Poté, co nějaká žena šlápla jeho fence na packu, Vocásek ji zmlátil. Ano, Citu, fenku německého ovčáka, měl za svého nejbližšího tvora.

Při potulkách Prahou a nočním hýření v místních putykách na konci osmdesátých let, se setkal u piva s nevidomým vekslákem Kvidem. Toho požádal později o nocleh. Kvido vyhověl a vydal se s ním v noci do svého bytu. Tam ale mezi oběma muži došlo k hádce, a Kvido se chystal agresivního Vocáska vyhodit. To vyřešil násilník po svém. Slepce udeřil kladivem a ubodal šroubovákem.

Vocáskovo řádění pokračovalo o tři měsíce později. A opět u toho byl alkohol a seznámení v hospodě. Tam se vrah dal do řeči s opilcem Koudelkou a šli společně dál popíjet víno na jeho ubytovnu. Tam opět došlo k hádce, tentokrát o Koudelkův kufřík, který mu chtěl Vocásek vzít. Koudelka odmítl, a tak byl nakonec ubodán dvanácti ranami nožem.

Zdeněk Vocásek

Vocáska se podařilo dopadnout náhodou. Když do Československa přijel Michail Gorbačov, policisté měli nařízenou zvýšenou ostrahu s důrazem na podezřelé kufříky, kvůli hrozbě atentátu. Vocásek se v tu dobu potuloval po Praze, byl značně opilý a s kufříky v rukou. To policistům bylo podezřelé a tak ho legitimovali. Mimo to v kufřících našli zakrvácený nůž a koneckonců od krve byl i sám Vocásek. Ten měl u sebe i doklady mrtvého Koudelky. Jeho mrtvolu policisté zanedlouho našli a celý příběh si dali dohromady. Vocásek se ke všemu klidně přiznal. Dokonce i k třetímu pokusu o vraždu. Napadl totiž svého souseda, který ale jeho běsnění přežil.

Soud mu udělil trest smrti. K vrahovu štěstí ale do této skutečnosti zasáhla sametová revoluce a trest mu byl nakonec změněn na doživotí. Vocásek u soudu argumentoval, že nemůže být odsouzen, protože by se neměl kdo starat o jeho fenku. „Trápí mě, že nemůžu mít u sebe svého pejska, moji milovanou čubičku i s krásnejma štěňátkama, co se jí narodily. To mě štve ze všeho nejvíc. Na ňáký mrtvoly já doslova kašlu, dyť si to zavinili sami,“ napsal v dopise.

Ve věznici se vraha stal abstinent a věřící člověk.

Dnes je „nejdéle sedícím“ vězněm. Jednou už žádal o propuštění, nebylo mu vyhověno, ale podle slov jeho advokátky to budou zkoušet znovu.

d@niela

 (zdroj: internet)