Zip, zdrhovadlo, drc... Asi bychom si už život bez něj neuměli představit. Dva řetězce zubů upevněných na pruzích pevné látky, mezi nimi jezdec. Zuby řetězců procházejí vstupním otvorem jezdce, kloužou kolem rozepínacího klínu a zužujícícím se tělesem jezdce jsou do sebe zatlačovány. V tělese jezdce zapadne vždy jeden zub s výstupkem do druhého zubu s odpovídající drážkou nebo dutinou. Když jde ztěžka, je to někdy průšvih, jindy záchrana "mravní bezúhonnosti" - sama jsem to zažila, povím: :- ))) 

Při pohybu jezdce opačným směrem - tedy dolů - rozepínací klín v tělese jezdce zuby od sebe zase odtlačí. Aby jezdce po uzavření zdrhovadla nesjížděl dolů a zdrhovadlo nerozepínal, bývá na jezdci malá západka - pojistka - spojená s očkem, kterým se jezdec posunuje. Když očko visí volně dolů, západka zapadne mezi zuby a brání tak jezdci sjet. Chceme-li zdrhovadlo rozepnout, uchopíme očko - tím je nadzvedneme - a západka se vysune. Pak můžeme jezdcem zase volně pohybovat.
 
     Jak jednoduché, že?
 
Asi od 13. století se používají knoflíky; předtím to byly nejrůznější spony. Patentní stiskací knoflíky jsou na světě od roku 1885. Ale první zdrhovadlo se objevilo až koncem 19. století, když chicagský inženýr Whitcomb L. Judson v roce 1893 vymyslel dvě řady kovových zoubků, přes které se přejíždělo jezdcem. Tento vynález měl nahradit zapínání bot na knoflíky. Měl však dvě vady: jednak snadno zachycoval různé předměty, které se dostaly do jeho dosahu, jednak se neočekávaně rozevíral. k praktickému použití však bylo zdokonaleno až ve století dvacátém.

V roce 1913 švédský inženýr Gideon Sundback podstatně zdokonalil konstrukci původního zipu jednoduchým a geniálním řešením. Zoubky na dvou souběžných stužkách tvořily páry. Každý zoubek měl tvar háčku, který zapadl do ouška pod háčkem na stejném místě opačné stužky. Jezdec spojil zoubky tak, že se zaklesly jeden do druhého. Stejným způsobem zip pracuje dodnes.

A tak r. 1914 byl vynález  v Německu patentován pod názvem Zipp.

Zábavná je historie vzniku tohoto názvu:  údajně si s ním spisovatel Gilbert Frankau pohrával a přitom si pobrukoval: "Zip! A je otevřený. Zip! A je zavřený."   Výrobek se stal populární, když B. F. Goodrich Company uvedla na trh galoše s tímto zdrhovadlem. Zip byl i úspěchem technologickým, neboť bylo nutno zajistit hromadnou výrobu zcela stejných zoubků a ty pak opět zcela přesně připevnit na tkanice. Když Spojené státy vstoupily v roce 1917 do první světové války, objednala si americká armáda tuto novinku pro uniformy a letecké kombinézy. V Evropě začala zipy jako první vyrábět firma Kynoch z Birminghamu roku 1919 pod názvem The Ready Faster (pohotovostní zdrhovadlo).
 
Skutečný úspěch zipu se dostavil až v roce 1924. To se konala výstava Britského impéria ve Wembley. Jedno zdrhovadlo tam v rámci reklamní kampaně zapínali a zase rozepínali třímilionkrát za sebou,aniž se porouchalo.