Dnes by to bylo devadesát let, co se narodil lékař, chirurg a zakladatel dětské onkologie u nás, Josef Koutecký (zemřel 5.7.2019). Po listopadu 1989 byl děkanem 2. lékařské fakulty UK a prorektorem Univerzity Karlovy. Před deseti lety obdržel Národní cenu projektu Česká hlava za celoživotní dílo a výzkum v oboru dětské onkologie. A v roce 2015 převzal Cenu Neuron za přínos světové vědě v oboru medicína.

V roce 1944, když mu bylo čtrnáct let, čekalo Josefa Kouteckého totální nasazení v libeňské Kolbence. Prach sypaný do ložisek vyráběných tanků v něm posiloval již tehdy silné vlastenectví. Zažil tu také jeden z největších strachů o vlastní život, když se schovával ve skruži u továrny při poplachu před náletem. Poté, co Česká národní rada vyhlásila konec protektorátu a vypuklo Pražské povstání, nechyběl při stavbě barikád a později také u ošetřování raněných.

Později ve svých rozhovorech vzpomínal na strach z německých odstřelovačů na pražských střechách, ale také na pomstychtivé a hlavně nelidské počínání Čechů vůči vojákům wehrmachtu. Sám se stal svědkem usmrcení jednoho z nich poté, co ho dav pověsil na pouliční lampu hlavou dolů a zapálil.

Už jako student působil na klinice dětské chirurgie. Po promoci ho pověstný přidělovací systém umístil nejdříve do Nového Bydžova a poté do Janských Lázní. Ačkoli se tu stal prvním lékařem, který očkoval proti dětské obrně, z profesního hlediska své tamní působení považuje za nevyužitý čas. Po dvou letech se vrátil do Prahy na kliniku dětské chirurgie a stal se spojkou mezi ní a patologií. Cíleně se začal věnovat nádorovým onemocněním dětí a v roce 1970 se mu podařilo dostat na půlroční stáž do německé Mohuče, kde se dětské onkologii věnoval v týmu zkušených odborníků. Získal si respekt a vysloužil si tajné členství ve Světové organizaci dětské onkologie.

O emigraci nikdy neuvažoval. Ani poté, co se v srpnu 1968 vrátil s rodinou předčasně z dovolené kvůli špatnému počasí a v noci ho vzbudil telefon.

Na druhém konci mu kolega z nemocnice ve čtyři hodiny ráno sděloval, že na ruzyňském letišti přistávají letadla Rudé armády, ze kterých vyjíždějí tanky.

Neuvažoval o emigraci ani tehdy, když ho StB opakovaně, ale neúspěšně vyzývala ke spolupráci, ani ve chvílích, kdy dlouhá léta zažíval frustraci z nedostatku kvalitní diagnostiky a léků potřebných pro děti s onkologickými onemocněními. Láska k Praze a odhodlání vybudovat specializovanou kliniku pro léčbu nádorových onemocnění dětí v Čechách, stojí za snížením úmrtnosti dětských onkologických pacientů ze sedmadevadesáti na osmnáct procent.

Josef Koutecký postupně naplňoval svůj cíl vytvořit v Praze specializované pracoviště, kde se budou shromažďovat všichni dětští pacienti trpící nádorovými onemocněními. V roce 1974 vytvořil autonomní stanici dětské onkologie, která disponovala osmnácti lůžky. Vzhledem k počátkům, kdy přežívala jen tři procenta nemocných dětí, bylo jeho okolí k jeho úsilí skeptické. Podmínky pro lékařskou práci byly navíc zcela nevyhovující. Nedostatek léčiv a dlouhé lhůty jejich získávání ze zahraničí, absence běžných lékařských pomůcek, přístrojů a v neposlední řadě podpůrného systému zasažených rodin psychology a terapeuty, to vše tvořilo jednu nekonečnou překážkovou dráhu k cíli, který si vytyčil a navzdory nepřízni okolností postupně naplňoval.

Rok 1989 přinesl zásadní zlom. Vznikla nadace Národ dětem a konto pro potřeby kliniky, byl postaven pavilon dětské onkologie. Josef Koutecký po celý čas svého působení aktivně přednášel, psal odborné články a účastnil se mezinárodních sympozií (po sametové revoluci i mimo sektor socialistického bloku, kam jedině mohl po návratu z Mohuče vycestovat). V porevolučním čase se stal opakovaně děkanem 2. lékařské fakulty v Praze i prorektorem univerzity.

Dvě pravidla přístupu k nemocným, slovo a dotyk, to jsou podle Josefa Kouteckého pilíře moderní medicíny, která má léčit člověka, a ne pouze nemoc. Dnešní lékař navíc často supluje faráře, učitele a lékárníka, kteří se v minulosti účastnili léčebných procesů. On se svým přístupem snaží jít proti izolaci, ve které lidé zůstávají a umírají.

zdroj: Internet

... : mamča

*deeres* : Souhlas. Čučení do počítače, kdy má dotyčný lékař občas otevřenou případně jinou kartu, než pacienta v ordinaci, se stává normou.
Kdybych nepotřebovala občas napsat léky na vysoký tlak, v podstatě bych ani na kontroly k lékaři nemusela chodit. Pročtu si výsledky z laboratoře, a vynadat mi, že mám vysoký cholesterol, mi může pan doktor i po telefonu. Recept může taky poslat na E-mail, nebo mobil.

srpen 31, 2020 12:09