Ano, dnes se budeme bavit o háčkování. Stáří téhle techniky nelze přesně určit. Je nejvýš pravděpodobné, že háčkování vznikalo spolu s pletením. Víme, že háčkovat uměly ženy již v době bronzové, neboť se z této epochy zachoval zbytek háčkované síťky na vlasy, nalezené archeology ve vykopaných hrobech.
Každá žena se už jistě setkala s klubkem vlny a k tomu potřebnými jehlicemi nebo háčkem. Některá u nich zůstala, jiná je na neurčito či natrvalo odložila. Někoho doma vedli k ručním pracím odmala, někdo se učí z vlastního zájmu.
V dřívějších dobách se háčkování uplatňovalo především v měšťanském prostředí při zdobení ženského prádla, při výzdobě polic, skříní s prádlem či příborníků, což byla pýcha dřívějších hospodyň.
K ocenění půvabu háčkovaných prací došlo v plné míře až v průběhu 19. století. Kolem roku 1850 se běžně háčkovaly podkladové sítě pro krajky, vložky, obruby i lemy, zejména však pro napodobované renesanční šité krajky. Háčkovaly se prýmky pomocí delší ocelové jehlice, připomínající dlouhou vlásenku na upevnění účesu. Prýmky se různě stáčely jako stužky a spojené háčkem vytvářely specifický druh vzdušných krajkových vložek.
Háčkovaly se také celé jednotlivé oděvní součásti, počínaje kabátkem a čepičkou pro novorozeně, včetně povijanů. Nechyběly živůtky i spodničky pro děvčátka a ženy.
.JPG)
Množily se dekorativní předměty v bytě, především nejrůznější ozdobné pokrývky a polštáře. Pro ukládání drobných předmětů v šatníku se háčkovala pouzdra a obaly na rukavice, kapesníky, šle, pásy atd., obaly na čajové i kávové konvice apod.
Obliba háčkování v průběhu třetí čtvrtiny 19. století neobyčejně stoupala a rozšiřovala se zásoba výzdobných háčkovaných motivů. Nejrůznějším způsobem se kombinovaly řetízky, sloupky, pecičky a pikotky.
Vznikl steh např. pikotový, hvězdový, šňůrkový, tuniský, ruský a jiné, z nichž s pak tvořily různé charakteristické způsoby háčkování:
Dodnes známé bosenské háčkování, připomínající tkanou látku nebo tuniské, které zase působí jako pletenina.
Nejznámější je však irské háčkování:
Vrcholem umění háčkovat je irská krajka.
Vznikla v Irsku roku 1845 ve snaze napodobit náročnou reliéfní šitou krajku benátskou s doby renesance.
Irská krajka se považuje za nejmladší odnož krajkářského umění.
Vznikaly z ní nejen límce, manžety a sedla pro slavnostnější šaty, ale i celé plesové šaty nebo letní kabátky.
Podstatou této krajky jsou plastické háčkované motivy, kroužky, kvítky, větévky a jiné drobnosti, individuálně spojované háčkovanou sítí.
A závěrem - o původu háčkování neexistují žádné spolehlivé údaje. Podle některých domněnek pochází tato technika z Tibetu nebo z Číny. Písemné doklady jsou známé teprve z počátku 19. století z Anglie. Ruční háčkování se provozuje dodnes jednak jako drobné řemeslo s početnými regionálními zvláštnostmi v technice a vzorech. Asi od roku 1880 je známá také průmyslová výroba strojně háčkovaných textilií.
Dívky, dámy, kamarádky – co jste která kdy uháčkovala?
Já v 16 háčkovala rukavice. Prstové. Z nití. Měla jsem jednu hotovou, pracovala na druhé, když moje maminka drahá tu hotovou vzala do ruky, a zeptala se: „Ty budeš chodit na šerm? Tohle je jak železná rukavice…“ No, a tím jsem skončila. Od té doby ji jednou za deset let odněkud vyhrabu, zase se zpětně naštvu, ale – protože to je moje práce, a táááááák moc mi to dalo námahy, nejsem schopna tu celou a tu rozdělanou vyhodit…
d@niela
Moje máma byla předělaná levačka a vždycky tvrdila, že je na ruční práce takové kopyty kvůli tomu.
Daniela uháčkovala panceřovou rukavici a moje máma také a dlouho jsme jí používali jako žínku. Kam se na to hrabe masážní žínka z lufy na celulitidu.
Máma byla kopyto, ale její sestra úžasně háčkovala, pletla i vyšívala, tak to, co umím, mám od ní.
Iva Hüttnerová sbírá vše do začátku 2. světové války, tedy roku 1939. „Třeba, jak pánové nosili síťky na hlavu, mám ve sbírce kulmy, starodávné fény a kuchařky. No a hlavně textilie jako krajky, dečky. Ty mám dokonce rozdělené v krabicích na vynikající, normální a blbé (smích). Manžel mi říká, když jsou blbé, proč je nevyhodím. Já se na ni ale zadívám a zjistím, co s tou dečkou bylo práce a nemůžu," rozdávala optimismus na malé scéně divadla optimistka Iva.
Ve své sbírce, která jí zaplnila komplet půdu, má i opravdu vzácné kousky. „Tak třeba dětské botičky Bohumila Hrabala, vyšívanou zástěru jeho maminky Marie či krokodýlí kabelku herečky Lídy Baarové," vyjmenovala. Vlastní i jistou pozůstalost světoznámé pěvkyně Emy Destinnové.
A ve své opravdu rozsáhlé sbírce prý má vzácnější krajky než samotné Muzeum krajky ve Vamberku.
Pro mě se stal háček drogou.Háčkuji u doktora,ve vlaku ,venku kde se dá.Ale můj největší koníček mi ničí zdraví.Mám problémy s karpálními tunely na obou rukou,tak musí háčkovat s přestávkami a to mi pak musí děti háčky schovat.Kdysi jsem pletla,vyšívala,ale háček mě učaroval.Přeji všem krásné háčkování a nepřehánět.
a kdybych měla výdrž (háčkovat samozřejmě umím) tak bych si asi taky takovou deku, jako je ta nahoře, udělala. Ta je fakt přepychová.
