Má 30 dní a kupodivu vždy začíná stejným dnem v týdnu jako březen. Český
název je odvozen od padání listí, které je v toto roční období ve
středoevropských přírodních podmínkách typické. V římském kalendáři byl
listopad devátým měsícem, a proto se jmenuje v jiných jazycích november,
podle novem = devět). Do roku 153 př. n. l. byl měsícem posledním, ale
pak byly do součtu měsíců přidány ještě další dva měsíce.
Římský rok je rozdělen na 12 měsíců. Prapůvodně měl kalendář 10 měsíců (martius až december), později doplněné o januarius a februarius. Původně měsíce odpovídaly oběhu Měsíce a tomu také odpovídalo jejich dělení podle měsíčních fází: Kalendy o novoluní, Idy o úplňku. Kromě běžných měsíců se používal pomocný měsíc někdy nazývaný Marcedonius, kterým se vyrovnával posun lunárních měsíců vůči ročním obdobím. Tento měsíc se vkládal na konec roku po svátku Terminálií 23. února, zbývajících 5 dní měsíce února tak následovalo až po tomto vloženém měsíci.
Počátek roku v březnu zanechal stopu i po změnách kalendáře jednak v pojmenování měsíců, a také ve vkládání dne v přestupném roce na konec února (původně konec roku).
Dvanáct měsíců se nazývá takto (počínaje lednem, jak bylo později zvykem):
1. mensis Ianuarius (= leden) – podle boha Januse, boha začátku a konce
2. mensis Februarius (= únor) – od slova februa, obřadné očistné prostředky používané v únoru o Luperkaliích
3. mensis Martius (= březen) – podle boha války Marta
4. mensis Aprilis (= duben) – z aphrilis < Aphrodite, Afrodita, neboť tento měsíc byl zasvěcen Venuši
5. mensis Maius (= květen) – podle boha Maia, ochránce vzrůstu.
6. mensis Junius (= červen) – podle královny bohů Junony.
7. mensis Quintilis, později Julius (= červenec) – pátý měsíc, později Juliův podle Julia Caesara
8. mensis Sextilis, později Augustus (= srpen) – šestý měsíc, později Augustův podle císaře Augusta
9. mensis September (= září) – sedmý měsíc, později Germanicus
10. mensis October (= říjen) – osmý měsíc
11. mensis November (= listopad) – devátý měsíc
12. mensis December (= prosinec) – desátý měsíc
Tím, jak pojmenováváme jednotlivé měsíce, jsme ve světě poměrně
jedineční. Vezměme si pro ilustraci třeba takový pátý měsíc roku: tomu se
v angličtině říká may,
v němčině Mai a ve slovenštině máj. V češtině jej však navzdory této široké shodě
nazýváme květen. Ten přitom rozhodně není jediným měsícem, pro
nějž se v naší mateřštině vžil název, jenž se do značné míry vymyká
celosvětovému trendu.
Pokud vás tedy zajímá, proč říkáme únoru únor, případně kde se vzalo slovo prosinec, čtěte dál…
Tak ten dostal své jméno nejspíše podle slovesa prosinoti, jehož významem bylo „problesknout, prosvítat“ (od slova sinati, tj. „svítit, zářit, blýskat se“). Slunce totiž v této době probleskuje mezi mraky a také přichází zimní slunovrat, díky čemuž začínají být dny delší a světlejší.
Lidé pak někdy název prosince dávají mylně do souvislosti i s prosem (prý se v této době hodně jedla prosná kaše), s prasaty (podle toho, že koncem roku se dělávalo hodně zabijaček) či se slovesem prosit (na základě souvislosti s vánočním koledováním). Jedná se však o příklady takzvané lidové etymologie (nevědecké, neověřené výklady původů slov, které jsou založeny jen na intuici či bujné fantazii nezasvěcených lidí).
Prvním měsícem v roce je leden. Jedná se o měsíc zimní, který máme spojený se sněhem, mrazem a samozřejmě také ledem. Název tohoto měsíce je odvozen právě od slova led.
Únor etymologicky souvisí se slovesem nořit. Název vznikl na základě toho, že ve druhém měsíci začíná led pomalu tát a noří se do vody.
Slovo březen bylo odvozeno od podstatného jména bříza. Právě v březnu totiž břízy raší.
S dubnem je to velice podobné jako s jeho předchůdcem březnem. I slovo duben je odvozeno od podstatného jména označujícího listnatý strom – v tomto případě jde samozřejmě o dub. Duben je zkrátka měsícem rašení dubů.
Květen získal svůj název podle toho, že se jedná o označení měsíce, v němž se příroda probouzí a dává to najevo mnoha rozličnými květy.
Proč se červnu v češtině říká právě červen, není tak úplně jasné. Etymologická bádání přišla hned s několika vysvětleními:
- v tomto měsíci se lidé často setkávali s červy v ovoci
- právě v tomto období se sbíral červec (druh hmyzu, z nějž se získávalo barvivo)
- pro tento měsíc je typická červená barva, kterou se vyznačuje celá řada dozrávajících plodů (třešně, višně, jahody, maliny…).
Slovo červenec je motivováno stejně jako červen. I v tomto letním měsíci máme všude kolem sebe červenou barvu. Naši předci slova červen a červenec často zaměňovali, takže červen mohl klidně následovat po červenci a být sedmým měsícem v roce. Podobný problém býval i v latině, která má také označení šestého a sedmého měsíce velice podobná (Junius a Julius).
Osmý měsíc, neboli srpen, získal v češtině svůj název podle srpu. Jedná se totiž o „srpný měsíc“, tedy měsíc žní. V tomto období se zkrátka sklízela úroda, což se dělalo právě srpem.
Slovo září nevzniklo podle toho, že by v tomto měsíci nějak silně zářilo slunce. Všichni přece moc dobře víme, že v září už je po prázdninách a léto nám dává pomalu, ale jistě sbohem. Tedy, běžně, ne letos, kdy se dalo v září ještě docela dobře koupat venku…
Pojmenování vzniklo ze slovního spojení za říje (ve staročeštině za řuje). V tomto období totiž začíná být divoká zvěř v říji (někteří jeleni v září už zařijí, tj. zařvou).
Hlavním
měsícem, kdy je zvěř v říji, je však říjen. A právě proto mu
také říkáme tak, jak mu říkáme.
A jsme zase zpátky, na začátku, tedy v listopadu…
V
tomto případě je motivace zcela zřejmá. Listopad je typickým
podzimním měsícem, a jak už jsem nahoře napsala, byl pojmenován podle toho, že
na podzim padá listí ze
stromů.
V církevním kalendáři, podle toho, na
který den připadá Štědrý den,
začíná poslední neděli v listopadu nebo první neděli prosince advent.
Tak, a zase jsem se s vámi podělila
o pár zajímavostí… líbilo se?
D@NIELA
