Majitel je fajn pán, je mu cca 55 let. Je to velký sympaťák a spravedlivý a rovný chlap. Jeho manželka pro firmu dělá účetní. Děti mají velké, jsou na školách a kromě zmíněné sestry už tam nikdo z rodiny nepracuje a ani nepracoval. S paní majitelkou vycházím taky docela dobře. Problém jsou ale ostatní spoluzaměstnanci.
Je nás celkem dvacet. Někdo ve skladu, někdo výroba a zbytek obchodní oddělení a podpora. Ale průšvih je, že mezi nimi jsem neoblíbená. Nemají mě rádi. Vyžaduju totiž práci a výsledky. Já je mám a jsem zvyklá makat. Práci mám jako koníčka a vybírám si takovou, která mě baví a ve které se realizuji. Jenže tady narážím na velkou rezistenci. Pokud navrhnu něco udělat jinak, tak ostatní nechápou, proč by to tak mělo být, když postaru to přeci taky fungovalo, nějak... Přijde mi to jako postavené na hlavu.
Je docela vysilující, neustále všem vysvětlovat, proč to chci tak a ne jinak, a proč bude porada tehdy a ne třeba jindy, proč šlapu na výsledky, a proč chci vidět, kde a kdy byli a jaký obrat udělali. Nechápou, že termíny se musejí dodržovat. A proč si kontroluji GPS v autech. Jsme obchodně výrobní firma a podniká se přeci za účelem zisku, a není tedy možné, aby si zaměstnanec v pracovní době ve firemním autě zajel do Ikey a koupil si tam obyvák... Aby si zajel s přítelkyní a „prodloužený oběd“. Aby firemními auty vozili příbuzné na dovolenou… Štve mě to a připadá mi to opravdu malé.
Cítím se tam blbě. Znáte to - takové to, že když vejdu do kanceláře, tak všichni zmlknou. „Společné kafe“ tedy s nimi nehrozí, a na obědy nechodím. Nepatří to do dnešní doby. Nechci na ně žalovat majitelům, ale mám pocit, že se bez toho jednou neobejdu…
Majitelé mě sice úžasně podporují, ale majitel je často pryč na nejrůznějších služebních cestách a paní majitelka je účetní a navíc se opravdu do ničeho neplete.
Opravdu už uvažuji, zda to nevzdat, ale to je zas proti mým zásadám. Ale současně tam nejsem šťastná.
Poraďte mi, co a jak byste řešili vy?
KAROLINA
To, že to nějak fungovalo dosud, není záruka, že to bude takhle fungovat dál. Pokud firma nebude prosperovat, nebude na přidání platů, a možná nebude ani na ty výplaty. Takže je na nich, (zaměstnancích) jestli si chtějí stávající práci udržet, tak budou muset přijmout nové podmínky.
Pokud to nepůjde, a budete tam jen "za drába" bez podpory vedení, hledala bych si práci jinde.
Od kdy oběd nepatří do dnešní doby? Uvědom si, že budeš muset vydržet dělat do nějakých 65 let. Pokud si neodfrkneš a nezajdeš ani na oběd, hrozí , že časem vyhoříš. Možná máš trochu dar dělat si z lidí nepřátele. Já bych nebyla jako uragán, který vtrhnul a všechno chce hned měnit. Důsledná ano. Zároveň možná méně kritická k druhým, jsou ve firmě déle, nebylo by od věci ptát se i na jejich názor. Trochu psychologie. Udělat si hned ze všech lidí zkraje nepřátele, nevím, nevím. To co popisuješ, pokud se nic nezmění, bude časem vysilující (pro Tebe). Nevím, já už jsem starší generace, dnes je všechno jinak, tak ber můj názor jen jako úvahu, nikoliv radu.
To, že tě nepozvou na společné kafe asi neřeš. Do práce nechodíš kvůli navazování přátelství, ale kvůli práci, penězům, kariéře. Pokud přátelství navážeš, je to benefit a chválabohu za něj. Nic víc. Komunikace, jasná a přehledná, je základ fungující spolupráce.
Tak asi tak.
. " Nová metla dobře mete "naprosto tvým pocitům rozumím. Pokud jsi předtím neřídila tak velký tým, navíc trochu v rozkladu, je to pořádná fuška, co sis naložila. Každá změna hodně bolí. Na to jsou celé týmy, které si firmy najímají, aby jim to pročistily, a majitelé si sami nemuseli špinit ruce. Mám proto jen několik poznámek: Jestli je tvá práce opravdu důležitá, žádej víc pravomocí. Navrhuj podstatně větší odměňování výkonnějších pracovníků, požádej o další pomocné asistenty, požádej šéfa o lepší kancelář nebo vybavení. Musíš být vidět a slyšet. Pokud budeš moci rozhodovat, lidé brzy pochopí, že si tě mají předcházet, pokud chtějí setrvat. Je velký rozdíl věci vidět, umět navrhnout kroky vedoucí ke zlepšení a pak je prosadit. To je vždycky nejtěžší. Nevede jiná cesta, jak to dokázat, než to dělat. Přeju ti hodně štěstí.
