Milá Danielo, mám docela velké trable s dcerou a nevím, co s tím. Je jí 25 let. Je to šikovná vysokoškolačka. Vždycky byla bezproblémová a věděla si se vším rady. Samostatná, vzdělaná, hezká. Říkala jsem si, že mám velké štěstí, ale… Tam, kde jí bylo nandáno, tak z druhé strany a to velmi důležité, je jí ubráno. Vychovala jsem ji sama. Manžel zemřel při autonehodě, když jí bylo 10 let a já si říkám, jestli tohle všechno nezpůsobilo její trable.
VÁŽENÍ -
tento docela smutný e-mail předkládám i vám,
abyste mohli také Ivě poradit ze svých zkušeností,
a Iva měla k dispozici co nejrůznější názory.
Partnera jsem si našla až po dlouhých deseti letech. Možná jí chyběl mužský vzor. Nevím. Každopádně, má velké problémy s muži. Buď jí nejsou dost dobří, nebo naopak. Tak třeba naposledy se zamilovala do kluka o 5 let mladšího. Vypadalo to docela slibně. Alespoň pár měsíců. Jenže, pak si nejspíš začala dělat velké naděje a nároky a chtěla se usadit a zahnízdit. On to tak necítil a začal ze vztahu couvat. A bylo zaděláno na problém. Dcera začala šílet.
Vůbec nedala na moje rady, že má trochu ubrat, prostě začala tlačit. Stala se z ní asi trochu vyčítavá hysterka. Slyšela jsem pár telefonátů. Neustále něco klovala do telefonu a pak mi jednoho dne řekla, že se s ní chlapec rozešel a její život ztratil smysl. Přestala na sebe dbát. Chodí jako stín. Ještě jsem byla nechtěným svědkem jedné jejich rozpravy u nás doma a následující scény. No, asi se mu nedivím.
Jenže ona nechce slyšet můj názor. Mele si své a já si říkám, jak taková rozumná holka, může takhle zblbnout. Já ani nevím, jaký byl. Párkrát jsem s ním doma prohodila pár slov a přišel mi normální. Prostě takový normální dvacetiletý kluk. Jestli vůbec stojí za to, takhle kvůli němu vyvádět.
Je mi z toho smutno. Trápí mě, že je smutná a taky jsem trochu zklamaná z toho, jak se chová. Ani špetka hrdosti. Danielo, dá se to nějak překonat, může si časem najít rovnocenný vztah s mužem? Nebo bude vždycky taková neurotická stíhačka.
A hlavně – jestli a pokud ano - co jsem udělala já špatně? Vůbec tomu nerozumím…
IVA
Chce to mozek zaměstnat jinak po dobu, než hormony opadnou. Někdo se vrhne na nakupování, někdo na jiného partnera (tzv.převaděče), někdo cvičí,jiný uklízí a vymaluje byt, další začne cestovat a je hodně takových, kteří to zúročí, když story hodí na papír a ještě to pak dokáží prodat.
Ivo, nic s tím teď neuděláš, musíš počkat, až to holku pořebolí.
Každopádně se domnívám, že touží po určité jistotě, touží k němu přilnout. To jí podle mne po smrti otce chybělo. Ale není to Tvá vina. Rozhodně jsi se zachovala lépe než mnoho žen, které bez ohledu na své potomky vodí domů různé strýčky a plodí bezhlavě další potomky.
Čekala bych, že si bude hledat spíš starší muže, náhradu za chybějícího tátu. To, že si našla o 5 let mladšího kluka mne překvapilo. Zrovna tak je zvláštní , že jí nejsou někteří muži dost dobří. Vidím v tom její vnitřní nejistotu. Chce vztah, ale možná se ho zároveň bojí. Nebo chce partnera, ke kterému bude moci vzhlížet, který jí dá pocit vnitřního klidu a vyrovnanosti.
Chce to posílit její sebevědomí, odbourat vnitřní strach, nejistotu. Spíš by to chtělo nějakého odborníka. Mohu se mýlit, těch informací není mnoho. Ale tohle co píšu, může být jeden z důvodů toho, proč se chová, jak se chová. Každopádně být sama v 25 není pohroma, vždyť má život před sebou a jistě jí přinese mnoho krásných a spokojených chvil.
Po rozchodu vždycky tvrdila, že zůstane sama, jenom s kočkou, nikdy jí to dlouho nevydrželo. Po nějaké době šla dál a zkusila to znovu.
Musíš svou dceru v tom nejhorším období nějak zaměstnat, aby se v tom nepatlala. Pro něco jí nadchnout, domluvy jsou na nic.
Každej si s sebou neseme nějakej ten balvan nebo balvánek provinění na dětech, bohužel si to většinou uvědomíme, až když už je pozdě. Dali bysme uplně všechno za to, kdyby to šlo vrátit a opravit. Nejde to. Bylo by to nádherný, kdyby se balvany daly odbornou pomocí odvalit, ale to moc nefunguje. Radu nevim, snad jen žít a nechat žít, hlavně nenaléhat!!! A třeba možná někdy, nebo taky nikdy, se to začne mezi nima rozplejtat. Ta holka určitě ví, co ji trápí. Iva to tuší a nějak podvědomě se bojí, to slyšet. To i já.
Že by musela mít dcera problémy s muži jen proto, že žily s matkou dlouho samy, mi přijde také nepravděpodobné. Co děti samoživitelek, z rozvedených rodin? Tato úvaha spíš ukazuje na nepřiměřenou úzkost ze strany maminky a potom, jestli vše řešila podobným způsobem, nedivila bych že dcera i od přítele očekávala, že se bude vše točit kolem ní a pokud to tak nebylo, byla schopná hysterických výstupů. Když nedosáhla svého, naopak se s ní hoch rozešel, přišlo ublížení a deprese.
Nechte ji dospět, nelitujte ji. Ve vztahu jsou 2 a většinou oba mají na rozchodu svůj díl viny. Z toho ať se poučí.
P.S. 20ti letý kluk bude asi těžko plánovat rodinu atd.
