Nedávno jsem se setkala s kamarádkou. Daly jsme si kávičku a po dvou hodinách, když jsme se loučily, mi stiskla ruce, zářivě se na mne podívala a prohlásila, že takhle dobře si už dlouho s nikým nepopovídala. Byla jsem ráda, ale i trochu v šoku. Kamarádka totiž od chvíle, co jsme si objednaly, pusu nezavřela.
Nedala mi ani příležitost s ní souhlasit/nesouhlasit, podělit se, posoudit, poradit, porovnat… a tak jsem jen přikyvovala a občas se mi ve chvíli, kdy se nadechovala, podařilo protlačit “hmm”, “ty jo”, a občas I rozšafné “vážně?”.
Myslela jsem, že je třeba chyba na mojí straně, že bude kamarádka naštvaná, že musela obstarat celou konverzaci sama. Ale zjevně jí to vůbec nedošlo. A mně, na druhou stranu, došla jiná věc. V každém rozhovoru je stejně důležité nejen to, co řeknete, ale i to, co a jak si poslechnete. A tak se ptám – umíte správně naslouchat?
A tak vám chci nabídnout pět způsobů, jak se stát úžasným posluchačem. Protože být kvalitním posluchačem neznamená jen mlčet a občas pokývat hlavou. Dobrý posluchač dává pocit jistoty, důvěry a podpory. Po takovém rozhovoru máte pocit, že jste plně naladěni na stejnou vlnu a třeba ani nevíte proč.
Typ #1: Dodejte bezpečí
Ukažte svou podporu, a souhlas, vytvořte pocit bezpečí a jistoty. Nekritizujte, nevnucujte nevyžádané rady. Nesuďte a neodsuzujte. I když nemusíte se vším souhlasit, vyčkejte, až si vyslechnete celý příběh a znáte všechny okolnosti.
Typ #2: Ptejte se
Ukažte, že vás rozhovor zajímá. Klaďte otázky. Co, kdy, kde, proč, jak. Požádejte o příklady. Zeptejte se na podrobnosti. Ukažte zájem.
Typ #3: Naslouchejte celým tělem
I když to tak nevypadá, při rozhovoru vnímáte nejen zvuk slov, intonaci a obsah, ale sledujete i neverbální projevy a cítíte emoce. Soustřeďte se proto i na mimiku, gesta a držení těla. Jestliže vám jde vyprávění jedním uchem tam a druhým ven, vypravěči chybí právě tyto signály. Poslech se pak zdá být z velké části pasivní, i když tomu tak není.
Typ #4: Potvrďte příjem
Když poslech proložíte jednoduchými frázemi, které ujistí dotyčného, že ho stále vnímáte a víte, o čem je řeč, potvrdíte tím to, že jste “stále na příjmu”. Tím také potvrdíte osobní zkušenosti nebo pocity, a vypravěče podpoříte. Dodáte mu pocit, že to, co vám vypráví, vám za to stojí. “No jo, máš pravdu...” “To dává smysl.” “Chápu… “Samozřejmě...” atd.
Typ #5: Rozpoznejte, co není vysloveno
Posluchač na pravé „ninjovské úrovni“ - vnímejte i to, co není řečeno. Výraz tváře, náhlá změna řeči těla – zkřížení rukou pro dokreslení důrazu, sklonění hlavy, propadnutá ramena. Možná se také změní tón, hlasitost, možná výběr slov - začnou znít defenzivní, agresivní, ironické, skeptické či posměšně výrazy. Nebo naopak hovoří nadšeně, radostně, hlas je očekávající. Vnímejte cokoli.
Být příjemným partnerem v konverzaci vyžaduje praxi. Poslouchejte, naslouchejte, snažte se oprostit od posuzování či odsuzování. Vytvořte pro osobu, které nasloucháte, bezpečné místo plné podpory a klidu.
Nalaďte se na ni, stanete se nejlepším posluchačem, se kterým si dotyčný kdy popovídal - aniž byste vy třeba pronesli jediné slovo…
Hodně dlouhých a příjemných rozhovorů a naslouchání vám přeje
GRETA
V práci jsem měla kolegy i kolegyně.Pánové nikdy nepochopili, že ženy se dokáží domlouvat tak, že obě mluví zároveň. A to je ta třetí možnost.
Ovšem podle Gutha Jarkovského je správná ta čtvrtá možnost konverzace, kdy pro řeč má každý svůj prostor. Ale to se vidí málokdy,stačí otevřít TV s politickou debatou a hned víte, jak se to nemá.
