Kudlanky, už jsem si tu dvakrát nechala dobře poradit a s důvěrou se na vás obracím proto potřetí. Můj muž si stále nemohl vybrat kterou, tak jsem si vybrala já - a jsem rozvedená. Byl to dlouhý a bolestný proces, ale k rozhodnutí jsem nakonec dospěla a náš vztah ukončila. Nežijeme spolu už 6 a půl roku, děti jsou v mé péči. Dceři je 14 a synovi 8 let.
Otec je vídá téměř každý den - bydlíme nedaleko a vozí je do školy každý druhý týden, když mám ranní směnu. A naopak, když mám odpolední (do 18ti hodin) cca 2x-3x týdně, jedou děti ze školy rovnou k tátovi, kde si je pak vyzvednu cestou z práce. Mimo to jsou s ním každý druhý víkend. Tedy dalo by se říct, že společně tráví dost času.
Dcera si pamatuje, jak se k ní i ke mě táta choval, když s námi ještě žil, ale synovi byly jen 2 roky, když odešel a tak si z našeho soužití příliš nepamatuje. A teď zná tátu vlastně jen jako partnera "tety" a soužití partnerů může vlastně odkoukat jen u nich, protože já zatím nikoho nemám. A v tom vidím trochu problém. Myslím si, že jako modelový příklad partnerství není jeho otec se svou přítelkyní ten nejlepší. Nechci se stavět do role dokonalé matky a partnerky (to rozhodně nejsem, a jak říkám, partnera nemám), ale nerada bych, aby si syn myslel, že to, co vidí u táty a jeho partnerky, je správná cesta a že by se tím měl řídit.
Pokusím se vám stručně popsat to, co mi nedá spát.
Jsem přesvědčená o tom, že partneři si mají jeden druhého vážit a respektovat se, nesnažit se jeden druhého předělat k obrazu svému. Také si myslím, že na všem, co se týká soužití v domácnosti, je dobré se společně domluvit a děti postupně zapojit do rozhodování o rodinných záležitostech, které se jich přímo dotýkají. Nemyslím tím, že je máme zatahovat do hádek, ale probrat s nimi např. co podnikneme o víkendu, co by je bavilo, nechat jim vybrat barvu stěny v jejich pokoji, domluvit se třeba na jídelníčku... zkrátka i jim dopřát trochu té demokracie.
Od partnera čekám, že mi bude oporou a že se bude na chodu domácnosti podílet. Dokážu si na rovinu říct, s čím bych potřebovala pomoci. Neumím si ale tuto spolupráci nijak vymanipulovat, a ani nedokážu předstírat "těžkou a usilovnou" činnost, abych na partnera zapůsobila. Zkrátka neumím používat ženské zbraně - je mi to doslova proti srsti.
Současná partnerka bývalého v tom ale chodit umí perfektně. Na jednu stranu si říkám, že třeba pro dceru nemusí být úplně špatné, když vidí použití ženských zbraní v praxi, ale na druhou stranu se mi nelíbí, aby syn nabyl dojmu, že standardním vládcem rodiny je muž, kterého všichni poslouchají. Že žena muži slouží a do žádného rozhodování se neplete.
Ona ale většinou takticky mlčí nebo řekne, že je to na muži, ať to on rozhodne podle svého, že to ví nejlépe... Domácnost má v naprostém pořádku, ale nejvíc práce má vždy ve chvíli, když přijde muž domů. Jak ho slyší přicházet, vyskočí z gauče od televize a honem honem něco dělá.
Mužova výchova je taková, jakou zná od rodičů - dětí se na nic neptáme, jen rozhodujeme a přikazujeme. Máma ve všem poslouchá tátu, do ničeho nemluví ani nezasahuje, ale tátovi za zády dětem pak dovolí, co on zakázal - "jen to děti tátovi neříkejte, ať není zbytečně zle".
Muž navíc dělá velké rozdíly mezi dcerou a synem. Dcera má prý zastávat ženskou roli a dělat ženské práce, a syn se může bavit a hrát si - vždyť je přeci malý... U dcery ho nezajímá, co ji baví, jaký měla den, atd., ale u syna je to naopak. Vytváří tak mezi dětmi pocit křivdy - hlavě tedy u dcery.
Já se dětí se na jejich názor ptám, zajímám se o to, co je oba baví a snažím se nedělat mezi nimi žádné rozdíly; věřím, že máma a táta by se spolu na všem měli snažit domluvit a říci si svůj názor, i když se hned neshodnou.
Domácnost já v "excelentním" pořádku nemám, ale čas na vyslechnutí dětí si vždy udělám. Stejně tak radši s nimi vyrazím na výstavu nebo výlet, než bych gruntovala. To přiznávám. Což je nejčastější výhrada bývalého k mé osobě - že mám občas nepořádek a že nějaká zábava je mi přednější, než povinnost. Takže uklizená domácnost u táty je určitě pozitivní příklad, ano, to uznávám, nicméně ten jeho totalitní režim mě děsí a opravdu se bojím, aby hlavně syn toto chování neokoukal.
A tak se vás ptám na radu:
jakým způsobem bych mohla dát dětem v této situaci vhodný příklad, aby ze syna vyrostl muž, který si bude partnerky vážit a bude ji vnímat jako rovnocennou, a z dcery žena, která bude dostatečně sebevědomá a nenechá sebou zametat?
Za Vaše rady a názory předem děkuji,
MONIKA
Říká se, že jsme vzorem tím, jak žijeme. Ale kdoví, co si jednou z našeho chování vyberou. Že jsem byla obětavá? Že jsem jim byla vždy nablízku? Mám kolem sebe hodně dětí, doma i v práci. Každá rodinná změna se ihned promítne v jejich chování, ale co v nich nakonec zůstane, jací budou a zda zvládnou své partnerské vztahy?
Zkus dělat vše přirozeně, jak to sama cítíš a považuješ za správně, jak to tobě vyhovuje. Předpokládám, že je máš opravdu ráda a záleží ti na nich. Nechceš, aby opakovaly tvé chyby. Můžeš jim jen ukazovat výhody a nebezpečí různých životních cest, vybrat tu svou si už musí kažý sám. Hodně štěstí. Určitě tě jednou překvapí. Život píše neuvěřitelné příběhy.
Buď svá a miluj své děti. Pak budeš dělat vše jak nejlépe budeš umět.
Pokud exmanžel upozorňuje na Tvoji (podle něj) neuspořádanou domácnost, vysvětli mu klidně, že zatímco na úklid jeho bezdětné domácnosti jsou dva dospělí, Ty jsi na všechno sama. A že pokládáš za důležitější mít "uklizeno v duši", než mít byt nasáklý desinfekcí.
Na rodinu svého bývalého se vykašlat nemůžu, je to rodina mých dětí a s jeho rodiči jsem do nedávna (ještě letos v lednu) bydlela pod jednou střechou. Nemám v plánu jim do toho nějak zasahovat, ale jejich vlivu na děti si bohužel nedokážu nevšímat.
Já osobně s komenáři mého ex problém nemám, a zrovna ten pořádek mě tolik netrápí, ani moje děti. Ale když to tak slyším co mi dcera o víkendech u táty vypráví opravdu jsem začala mít obavy. Vždyť ona má už teď pocit, že lásku muže (táty) dostane jen když bude plnit jeho požadavky a na nic se zbytečně neptat, nedejbože vyslovit svůj názor či přání. Já jí naopak říkám, že říct co si opravdu myslí, se bát nemá, i když to bude nepříjemné, že má hlavně být sama sebou. Jenže se jí to krutě nevyplácí a pokud chce mít víkendy u táty v klidu musí se prostě přizpůsobit. A syn, jak ten má chápat, že muž by měl ženu podporovat a pomáhat jí, když vidí, že jeho máma dělá doma všechno sama a jeho táta má ,,tetu,, která taky všechno odmaká a táta si po práci může v klidu sednout k televizi a všechno dostane až pod nos. Ex například tohle chování svého táty (mého tchána) strašně odsuzoval, jak se chudák máma obětovala pro rodinu a táta jen dřepí u bedny a s ničím ji nepomůže. Ale uteklo pár let a chová se naprosto stejně jako jeho otec. Proto se bojím, že by se to mohlo stát i synovi...
Bože, dej mi odvahu, abych změnil věci, které změnit mohu. Klid, abych se smířil s věcmi, které změnit nemohu. Moudrost, abych je od sebe dovedl rozlišit.
Nešťastnej člověk ten, co porád potřebuje mít všecko pod kontrolou.
A nejhorší je smrt z vyděšení. A trpajzlici.
P.S. Co třeba tvoji rodiče? Nebo nějaká spřátelená rodina? Se kterejma by tvoje děti trávily nějakej čas a kde vztahy fungujou "normálně" (= dle tvejch představ), když už teda jim to chceš někde dát prožít?
P.P.S. Na každou hru musej bejt dva. Takže jestli tvůj syn nakonec bude takovej, jako jeho fotr, tak buď nenajde s tímhle přístupem partnerku a to ho donutí se přece jen změnit, a nebo najde další takovou voběť, který to vlastně vyhovuje, a bude všecko v nejlepšim pořádku. Rodinný modely jsou různý a vobávám se, že model "macho na gauči a žena hospodyňka" tady bude stejně dlouho, jako lidstvo samo, tj. až do jeho konečnýho vyhynutí. A na vobsazení těchhle rolí je potřeba herců. Všecko se děje z nějaký příčiny a všecko je z hlediska vesmíru v pořádku. A už k tomu fakt víc nemám.
. Myslím si totiž, že právě naše příklady a výchova matek z jejich synů to macho na gauči dělá....
Každopádně děkuji za Vaše názory.
určitě také toužily.Povahu otce nezměníte a o děti si své vzory vyberou.Někdy to není otec,ani matka,koho v dospělosti napodobují.Buďte ráda,že otec není alkoholik a platí alimenty.
Víte, on ten model otcovi nové rodiny může a doufám , že taky bude
na děti působit jako negativní vzor. To, co budou přímo nesnášet. "vozí do školy každý druhý týden, když mám ranní směnu. A naopak, když mám odpolední (do 18ti hodin) cca 2x-3x týdně, jede ze školy rovnou k tátovi, kde si ji pak vyzvednu cestou z práce"
přijde zvláštní zase mně
. A že ex vozí děti - obě - ne jen dceru do školy na tom nevidím nic špatného. Druhý týden je tam vozím já. Oba to máme cestou. Odpoledne děti končí dřív než já i ex v práci tak jedou sami. Co je na tom zvláštního?
