Dobrý den, přátelé... Prosím, poraďte. Jsem sama a žiji ve svém domě, který jsem zdědila po rodičích. Dům je o dvou bytových jednotkách, každá se samostatným vchodem. V domě se mnou žije asi pět let dcera - osmatřicetiletá, samoživitelka, zaměstnaná, se svou 12 letou dcerou, mojí vnučkou. Obývají byt 3+1 v patře. U domu je velká zahrada, dvorek a dvě garaže.
Dcera mi každý měsíc pravidelně přispívá na elektřinu, internet, vodu a topení. Částky jsou ve stejné výši, jaké platím i já. Pokud vznikne přeplatek, dceři peníze vrátím a nebo po dohodě se za přeplatek kupuje topení za zimu. Pokud vznikne nedoplatek, doplácíme stejným dílem.
Problém je v tom, že dcera ohledně výše zmíněných položek na nic jiného nechce a odmítá přispívat. Nájemné za byt žádné neplatí. Užívá byt 3+1, veškeré společné prostory, zahradu, dvorek, garáž. Pokud je potřeba něco koupit, nebo například se něco pokazí ve společných prostorách, na dvorku, zahradě, nebo je potřeba zakoupit sekačku na sečení trávy, dát nabrousit pilu, aby se mohlo pořezat dřevo na zimu, zakoupit hadice na zalévání zahrady (kde i ona si pěstuje a kde má postavený svůj bazén), tak tyto výdaje naprosto odmítá.
Nechce na nic víc přispívat, ale vše užívá. Jelikož je sama s děckem, požádala mě před těmi 5 lety, zda bych jí dceru mohla hlídat - 5 dní v týdnu odpoledne a večer, vždy každý druhý týden. Souhlasila jsem. Dcera si na to ale zvykla natolik, že se to vše pro ni stalo naprostou samozřejmostí a pro mě jakousi povinností. Však dcera to i takto prezentuje, že je mojí povinností, pokud ona je v zaměstnání, tak vnučku hlídat.
Ale do důchodu mám ještě celých 6 let a pracuji na tři směny. Jenomže v poslední době se dcera ke mě začala chovat velmi špatně. Je na mě zlá, křičí na mě a obviňuje mě z toho, že ji okrádám a že ona je samoživitelka. Z toho důvodu jsem odmítla hlídat vnučku, s tím, že je to její děcko a její povinnost se o dítě starat. Řekla jsem dceři, že si ničeho neváží a že má jak se říká "pořád a stále všeho málo" a čím více jí člověk dává, tím je to stále horší.
Udeřila na mě slovy - že jedině já mám problém, a že se mohu stydět za to, že nechci hlídat.
Zatím co já nevím, co dřív platit a kupovat ohledně bydlení a oprav domu, tak dcera si z katalogů vybírá každý rok zahraniční dovolené, kupuje značkové drahé oblečení, jezdí každý týden o víkendu za kulturou. Já jsem doma, uklízím společně užívané prostory, sháním, kdo pořeže dřevo, sekám a starám se o zahradu, uklízím dvorek i po jejím psovi... a pokud něco vytknu, okamžitě je oheň na střeše a sprcha zlých slov.
Před několika dny mi přišla oznámit velmi razatně "Tak proč mi nenapíšeš půlku baráku? Proč mi ho nedáš?" . . . . Jenže já se bojím, že kdybych toto udělala, nevydržela bych tady a dřív nebo později bych skončila někde v podnájmu, ne- li na ulici, neboť už nějaký čas, ačkoliv tady má jen trvalé bydliště a není ani sebemenším vlastníkem, tak se mi snaží přikazovat a velet, co mohu a nemohu v domě dělat.
Chtěla bych se vás všech zeptat na názor, a na to, jak by jste řešili situaci, ve které se nyní "plácám" já.
Děkuji vám všem,
JANA
Komentáře
Vzpomněla jsem si na starou bajku: : jednababi
Jednoho krásného dne se znenadání nastěhoval lišce do doupěte tchoř. Liška prosila: „Tchoři, odejdi.“ „Neodejdu“, pravil odhodlaně tchoř. „Tchoři, prosím tě, odejdi, nemůžeme tu být spolu“. „A neodejdu a neodejdu!“ – opět umíněně tchoř. „Tchoři, jdi pryč, nedá se tu dýchat,“ skoro už s pláčem žádá liška. „Máš pravdu, liško, nedá se tu dýchat – něco tu strašně zapáchá. A dokud, liško, nepřestaneš smrdět, já se odsud nehnu!"
duben 17, 2014 06:59
už jsem to viděla... : katka *
zkopírováno odsud:
http://www.poradte.cz/domacnost-a-bydleni/25296-souziti-v-jednom-dome.html#10
Jana už je asi bezradná, hledá rady kde se dá. Je to těžká situace, ale jinak než "na hrubý pytel hrubá záplata" to nepůjde...
Pohrozit pronájmem jejího bytu, pohrozit prodejem celého domu a pokud se to nezlepší, domek prodat, jít do bytu a mít klid.
http://www.poradte.cz/domacnost-a-bydleni/25296-souziti-v-jednom-dome.html#10
Jana už je asi bezradná, hledá rady kde se dá. Je to těžká situace, ale jinak než "na hrubý pytel hrubá záplata" to nepůjde...
Pohrozit pronájmem jejího bytu, pohrozit prodejem celého domu a pokud se to nezlepší, domek prodat, jít do bytu a mít klid.
duben 17, 2014 07:55
Úplně jednoduše : Anděla
bych všechno schovala a používala jen pro sebe. Nějaký uzamčený kumbálek a je to. Neživíš, tak nepřepínej. Vnučce je 12 let, myslím, že už nepotřebuje soustavné hlídání, tak bych ani neměla obavu o to, aby se jí něco nestalo.
Horší je pocit křivdy, poraněná duše matky. To si myslím, že bude hlavní problém. Ale bohužel asi bude potřeba "na hrubý pytel, hrubá záplata".
Horší je pocit křivdy, poraněná duše matky. To si myslím, že bude hlavní problém. Ale bohužel asi bude potřeba "na hrubý pytel, hrubá záplata".
duben 17, 2014 07:56
Tak : kim
já jsem viděla dokument z přírody, kdy liška se nastěhovala do nory k jezevci a vrhla tam mladé. Tady jezevec odešel sám dobrovolně, protože píštění mladých lišek nedal. Taky nezapomenu na drama u broučků. Takoví placatí červení jméno jsem zapoměla. Dvě samičky měly hnízda docela vedle sebe a v ních plno mladých. Živila je ovocem, které muselo mít tu správnou zralost. V momentě, kdy jedna ze samic takový plod našla tak jí ho ta druhá ukradla a donesla do svého hnízda. Okradená samice se rozhodla hledat další, ale dlouho nic nenašla, tak její malí červíci přelezli do hnízda te zdatnější a už tam zůstali. Zlodějka se pak udřela doslova k smrti než sehnala tolik potravy. Okradená pošla žalem nad prázdným hnízdem. Jano k tvé pozici hospodyně vlastní dcery ti radím, aby ses nedala zneužívát, jinak na to doplatíte obě. Možná, bych uvažovala o prodejí domu a koupila bych dva plus jedno pro dceru a dva plus jedna pro tebe. Nejlépe prodat jen její polovinu ve které bydlí a poslat jich do paneláku. Další možnost navrhnout jen, aby si našla podnájem a odešla sama s dítkem. Není spokojená a žije na tvůj účet tak by měla poznat co opravdová samoživitelka bez pomoci matky je.
duben 17, 2014 08:00
Ryze racionálně : jednababi
by nebyl problém dceru vystěhovat. Bydlí bez právního důvodu a vlastník má právo se svým majetkem nakládat dle vlastního uvážení.
Totéž co se hlídání týče - žádná povinnost prarodičů neexistuje.
Jen se obávám, že racionalita bude potlačena emocema typu "krev není voda - vlastní dítě bych měla vyhodit - co bude s vnučkou" a nebude-li Jana zatraceně silná, může dceřinu vydírání docela rychle podlehnout.
Totéž co se hlídání týče - žádná povinnost prarodičů neexistuje.
Jen se obávám, že racionalita bude potlačena emocema typu "krev není voda - vlastní dítě bych měla vyhodit - co bude s vnučkou" a nebude-li Jana zatraceně silná, může dceřinu vydírání docela rychle podlehnout.
duben 17, 2014 08:11
Jano, upřímně, : mamča
Tvá dcera je rozmazlená a rozmazlila jsi jí Ty. Moc se nedivím, že je sama, bez muže. Takovéhle rozcapené chování ke svým nejbližším, si nechá líbit jenom opravdu milující máma.
A i Tobě teď došla trpělivost.
Jako máma chápu Tvojí snahu pomáhat dceři i vnučce, ale s mírou. Vždyť ta Tvoje dcera s tímhle přístupem k životu nejspíš nemá ani žádné přátele. Nebo si takhle dovoluje jen na Tebe ?
Dům jí v žádném případě nedaruj, to bys taky mohla zůstat na ulici. Ale můžeš jí pohrozit, že když Ti s domem nepomáhá a jen všechno užívá, tak i když Ti srdce krvácí a svého dědictví po rodičích se jen nerada vzdáš, nic jiného Ti nezbyde, než dům prodat než Ti spadne na hlavu.
Peníze získané z prodeje jsou Tvoje zajištění na stáří, když na dceru se evidentně spolehnout nemůžeš.
Ať si dcerunka hledá pronájem. 12ti letá vnučka už chůvu nepotřebuje, a možná to s mámou taky nemá jednoduché. A bude hůř, ještě na ní přijde puberta.
A i Tobě teď došla trpělivost.
Jako máma chápu Tvojí snahu pomáhat dceři i vnučce, ale s mírou. Vždyť ta Tvoje dcera s tímhle přístupem k životu nejspíš nemá ani žádné přátele. Nebo si takhle dovoluje jen na Tebe ?
Dům jí v žádném případě nedaruj, to bys taky mohla zůstat na ulici. Ale můžeš jí pohrozit, že když Ti s domem nepomáhá a jen všechno užívá, tak i když Ti srdce krvácí a svého dědictví po rodičích se jen nerada vzdáš, nic jiného Ti nezbyde, než dům prodat než Ti spadne na hlavu.
Peníze získané z prodeje jsou Tvoje zajištění na stáří, když na dceru se evidentně spolehnout nemůžeš.
Ať si dcerunka hledá pronájem. 12ti letá vnučka už chůvu nepotřebuje, a možná to s mámou taky nemá jednoduché. A bude hůř, ještě na ní přijde puberta.
duben 17, 2014 08:49
... : Sandra.
Nezáviděníhodná situace. Nejlepší by bylo s dcerou nebydlet, jenže k tomu vedou samá řešení, která budou bolet (ať už dceru s vnučkou vyhodit, nebo dům prodat- i kdybys za utržené peníze koupila dceři byt, nečekej, že ti bude vděčná. Nebude.)
Takže bych pro začátek začala tím, že bych dceři napsala dopis. Něco jako- milá dcero, bydlíš pod mou střechou a nechceš-li se stěhovat, můžeme spolu dále žít za těchto podmínek a) buď mi budeš platit nájem, ze kterého budu platit opravy domu a společně užívaného nářadí, nebo se budeme o náklady na tyto dělit (v tom případě kupovat jen to nejzbytnější, zase chápu, že dcera asi nemá peněz nazbyt a že není jejím snem mít nový rýč, když jí pak nezbyde na věci, které jsou pro ni důležité- třeba ty značkové hadříky. Zase pokud rýč potřebujete a i dcera ho užívá, tak nemůže čekat, že ho zaplatíš ty. Tady by měla fungovat nějaká dohoda...ale něco mi říká, že ta dohoda mezi vámi bude obtížná, proto by bylo jednodušší stanovit nějakou paušální částku, kterou ti bude každý měsíc platit, než se dohadovat o každé položce, ze které ti má dát polovinu.)
za b) hlídat vnučku není moje povinnost. Ráda ji pohlídám v době, na které se dohodneme a v rozsahu, který mi bude vyhovovat. Zbytek je na tobě, ty jsi matka. A za c) bych ti milá dcero chtěla říci, že jsi to ty, kdo chce něco ode mně,ne naopak. Bydlíš u mne, dodnes jsem nesla většinu nákladů, hlídala ti dceru a vděku jsem se stejně nedočkala. I toto se ode dneška změní- myslet si můžeš, co chceš, ale chovat se budeš slušně. Jestli ti daná pravidla nevyhovují, můžeš si hledat bydlení, které ti bude vyhovovat lépe.
Takže bych pro začátek začala tím, že bych dceři napsala dopis. Něco jako- milá dcero, bydlíš pod mou střechou a nechceš-li se stěhovat, můžeme spolu dále žít za těchto podmínek a) buď mi budeš platit nájem, ze kterého budu platit opravy domu a společně užívaného nářadí, nebo se budeme o náklady na tyto dělit (v tom případě kupovat jen to nejzbytnější, zase chápu, že dcera asi nemá peněz nazbyt a že není jejím snem mít nový rýč, když jí pak nezbyde na věci, které jsou pro ni důležité- třeba ty značkové hadříky. Zase pokud rýč potřebujete a i dcera ho užívá, tak nemůže čekat, že ho zaplatíš ty. Tady by měla fungovat nějaká dohoda...ale něco mi říká, že ta dohoda mezi vámi bude obtížná, proto by bylo jednodušší stanovit nějakou paušální částku, kterou ti bude každý měsíc platit, než se dohadovat o každé položce, ze které ti má dát polovinu.)
za b) hlídat vnučku není moje povinnost. Ráda ji pohlídám v době, na které se dohodneme a v rozsahu, který mi bude vyhovovat. Zbytek je na tobě, ty jsi matka. A za c) bych ti milá dcero chtěla říci, že jsi to ty, kdo chce něco ode mně,ne naopak. Bydlíš u mne, dodnes jsem nesla většinu nákladů, hlídala ti dceru a vděku jsem se stejně nedočkala. I toto se ode dneška změní- myslet si můžeš, co chceš, ale chovat se budeš slušně. Jestli ti daná pravidla nevyhovují, můžeš si hledat bydlení, které ti bude vyhovovat lépe.
duben 17, 2014 08:57
... : mia I
já bych si trochu dovolila nesouhlasit s tím co tu někteří píší ohledně toho, že 12letá dcera nepotřebuje hlídat. Já bych naopak řekla, že v tomhle věku by bylo dost nebezpečné nechat holku bez dozoru. Znám případy, kdy maminka chodila na odpolední či noční směny a jejich pubertální dcery vyrážely na diskotéky, vodily si na noc domů pochybné existence a dopadlo to blbě. V době fb , internetových a dalších komunikačních vymožeností je nesmírně jednoduché si s někým dát spicha a vytratit se zatímco je máma v práci. Tady to alespoň babička trochu jistí.
Nakonec když nechce pomáhat dcera tazatelky, může s lehčí prací pomoci vnučka. Zamést dvorek, zalít zahradu, vytřít,.. Dům prostě není panelák a té práce je kolem stále habaděj.
Jinak radu nedávám, ale napíši jeden postřeh. Tazatelce Janě bude vzhledem k věku dcery kolem šedesátky. Ať to s dcerou dopadne tak či tak, stejně by Jana měla zauvažovat co a jak dál s domem na který jí co nevidět nebudou stačit síly. Vidím to u nás doma. Když byl manžel v nemocnici a i následně nesměl a zatím nesmí nic těžkého zvedat , přibyla i mně další práce. Nejde ani tak o množství, ale o činnosti na které je třeba hrubá mužská síla nebo dvoje ruce . Děti o víkendu pomohly, ale stejně se ptaly ve smyslu mami co bys tady s tím dělala, kdyby se nedejbože s tátou něco stalo. Sice jsem říkala, aby ho nepohřbívaly, ale trochu vrásky mi to dělalo. Už teď je znát, když syn není oproti dřívějšku denně doma, že spousta činností čeká. Natírala jsem třeba teď okenní parapety, ale na okapy už si netroufnu, muž také ne. Teď chceme malovat , čekáme zase na dceru, stěny bych zvládla, stropy nedám. Muž si vyrábí třeba nové zábradlí , ale montáž už sám nezvládne. A tak by se dalo pokračovat. Nějak takhle to bude s prací i u Janina domku. A pokud si má člověk na všechno najímat a platit, tak je to problém. Vydat se úplně z peněz v dnešní době prostě nelze a tyhle služby a opravy uberou z kapsy opravdu dost peněz, poněvadž na baráku se stále něco vysírá, pokud není fungl nový. Takže spíš by měla Jana zauvažovat celkově jak dál.
Nakonec když nechce pomáhat dcera tazatelky, může s lehčí prací pomoci vnučka. Zamést dvorek, zalít zahradu, vytřít,.. Dům prostě není panelák a té práce je kolem stále habaděj.
Jinak radu nedávám, ale napíši jeden postřeh. Tazatelce Janě bude vzhledem k věku dcery kolem šedesátky. Ať to s dcerou dopadne tak či tak, stejně by Jana měla zauvažovat co a jak dál s domem na který jí co nevidět nebudou stačit síly. Vidím to u nás doma. Když byl manžel v nemocnici a i následně nesměl a zatím nesmí nic těžkého zvedat , přibyla i mně další práce. Nejde ani tak o množství, ale o činnosti na které je třeba hrubá mužská síla nebo dvoje ruce . Děti o víkendu pomohly, ale stejně se ptaly ve smyslu mami co bys tady s tím dělala, kdyby se nedejbože s tátou něco stalo. Sice jsem říkala, aby ho nepohřbívaly, ale trochu vrásky mi to dělalo. Už teď je znát, když syn není oproti dřívějšku denně doma, že spousta činností čeká. Natírala jsem třeba teď okenní parapety, ale na okapy už si netroufnu, muž také ne. Teď chceme malovat , čekáme zase na dceru, stěny bych zvládla, stropy nedám. Muž si vyrábí třeba nové zábradlí , ale montáž už sám nezvládne. A tak by se dalo pokračovat. Nějak takhle to bude s prací i u Janina domku. A pokud si má člověk na všechno najímat a platit, tak je to problém. Vydat se úplně z peněz v dnešní době prostě nelze a tyhle služby a opravy uberou z kapsy opravdu dost peněz, poněvadž na baráku se stále něco vysírá, pokud není fungl nový. Takže spíš by měla Jana zauvažovat celkově jak dál.
duben 17, 2014 09:24
mia I : mamča
Máš pravdu, že dozor potřebuje i 12ti letá, ale jak chceš zabránit jejímu brouzdání po internetu a sociálních sítích ? I tam na děti číhá nebezpečí. Jedině že ohlídáš, aby se vám do domu nestahovaly pochybné existence.
Chápu, že dcera a vnučka jsou Janiny nejbližší osoby, ale uvědomují si i ony, že Jana je jejich nejbližší a ne jejich služka ?
S prací kolem domu máš pravdu, je nikdy nekončící. Ale nemysli si, že byt v paneláku je na stáří nějaké terno.
Nedávno jsem byla nuceně doma v paneláku, a myslela jsem, že se zblázním. Těch zvuků, které jsem dříve nevnímala ! A představa, že jedinou zábavou by mi mělo být koukání z okna...to je na palici.
Když vyjedu na zahradu, i když spoustu věcí fyzicky nezvládnu, cítím se tam svobodně a kousek po kousku pomalu udělám kus práce, která je za mnou vidět a která mě těší.
Z tohohle pohledu nás dům, chata a zahrada udržuje v soběstačnosti.
Chápu, že dcera a vnučka jsou Janiny nejbližší osoby, ale uvědomují si i ony, že Jana je jejich nejbližší a ne jejich služka ?
S prací kolem domu máš pravdu, je nikdy nekončící. Ale nemysli si, že byt v paneláku je na stáří nějaké terno.
Nedávno jsem byla nuceně doma v paneláku, a myslela jsem, že se zblázním. Těch zvuků, které jsem dříve nevnímala ! A představa, že jedinou zábavou by mi mělo být koukání z okna...to je na palici.
Když vyjedu na zahradu, i když spoustu věcí fyzicky nezvládnu, cítím se tam svobodně a kousek po kousku pomalu udělám kus práce, která je za mnou vidět a která mě těší.
Z tohohle pohledu nás dům, chata a zahrada udržuje v soběstačnosti.
duben 17, 2014 10:06
... : mia I
mamčo, já s Tebou naprosto souhlasím. Pro mne by byl panelák smrt, ukousala bych se tam nudou.
Takhle si po kouskách dělám, vylepšuji, uklízím, v tempu si vyhovím. Mám radost když je za mnou něco vidět, když leccos prokoukne. Té práce je tu dost, máme tu kromě jednogeneračního domu ještě hospodářskou část a chalupu po manželových rodičích, když prší dělám uvnitř, když je pěkně, dělám venku. Dělám jak stačím, pak zase odpočinu. A v létě ten relax u kávy na zahradě je k nezaplacení. Já si opravdu nestěžovala, kdybych to takhle nechtěla, tak to tak nemám. Jsem jen konstatovala určitá fakta.
Takhle si po kouskách dělám, vylepšuji, uklízím, v tempu si vyhovím. Mám radost když je za mnou něco vidět, když leccos prokoukne. Té práce je tu dost, máme tu kromě jednogeneračního domu ještě hospodářskou část a chalupu po manželových rodičích, když prší dělám uvnitř, když je pěkně, dělám venku. Dělám jak stačím, pak zase odpočinu. A v létě ten relax u kávy na zahradě je k nezaplacení. Já si opravdu nestěžovala, kdybych to takhle nechtěla, tak to tak nemám. Jsem jen konstatovala určitá fakta.
duben 17, 2014 10:23
Sandra. : mamča
Tady nejde o nějaký "rýč", údržba domu a zahrady se počítá v desetitisících. Rýč za 500,- Kč by Jana jistě nechtěla z půlky zaplatit.
Dcera díky mámě a bydlení pouze za příspěvek na energie (a to pouze za jednu osobu) netrpí žádnou nouzí. Když může jezdit na zahraniční dovolené a kupovat si značkové hadříky.
Užívá garáž (takže má asi auto), na zahradě bazén...
Prostě není to ustaraná samoživitelka, co obrací korunu, jestli koupit bochník chleba nebo jen půlku.
Tvá pravidla se mi líbí, jen nevím, jestli je Jana schopna je ve svém domě prosadit.
Možná by opravdu bylo lepší dceři napsat dopis, než se nechat "uštěkat" při rozhovoru s ní.
Dcera by si měla uvědomit, co všechno jí máma nezištně dává. Ale u takové sobecké dcery se Jana těžko dočká vděku.
Dcera díky mámě a bydlení pouze za příspěvek na energie (a to pouze za jednu osobu) netrpí žádnou nouzí. Když může jezdit na zahraniční dovolené a kupovat si značkové hadříky.
Užívá garáž (takže má asi auto), na zahradě bazén...
Prostě není to ustaraná samoživitelka, co obrací korunu, jestli koupit bochník chleba nebo jen půlku.
Tvá pravidla se mi líbí, jen nevím, jestli je Jana schopna je ve svém domě prosadit.
Možná by opravdu bylo lepší dceři napsat dopis, než se nechat "uštěkat" při rozhovoru s ní.
Dcera by si měla uvědomit, co všechno jí máma nezištně dává. Ale u takové sobecké dcery se Jana těžko dočká vděku.
duben 17, 2014 10:47
Na mě to celý dělá dojem, : jednababi
že se dcera rozhodla "urvat" když ne zatím celej, tak aspoň půlku baráku - z tý druhý by se pak už matka nějak "odklonila"...
V každým případě bych radila nepřepisovat na ni ani kozí chlívek, protože by se mohlo stát, že by v něm skončila právě máma.
V každým případě bych radila nepřepisovat na ni ani kozí chlívek, protože by se mohlo stát, že by v něm skončila právě máma.
duben 17, 2014 10:55
jednababi : mamča
Tak, tak. Dcera nemusí ten dům ani zdědit, pokud třeba Jana někdy v budoucnu přepíše dům na vnučku nebo až už finančně ani fyzicky nedokáže dům udržovat, ho prostě prodá.
Výtěžek z prodeje jí zajistí dostatečně na stáří a případnou pomoc v nějakém hezkém Domě s pečovatelskou službou.
Tohle by měla Jana dceři nanést. Že její povinnosti skončily v době, kdy se dcera stala plnoletou nebo dostudovala. To ostatní je jenom její dobrá vůle.
Výtěžek z prodeje jí zajistí dostatečně na stáří a případnou pomoc v nějakém hezkém Domě s pečovatelskou službou.
Tohle by měla Jana dceři nanést. Že její povinnosti skončily v době, kdy se dcera stala plnoletou nebo dostudovala. To ostatní je jenom její dobrá vůle.
duben 17, 2014 11:08
jenže : mia I
teď je otázka jestli Jana zvládne vlastními silami i finančně udržet takový velký dům. Pro jednu osobu je to podle mne neúnosné. Třeba my musíme mít neustále finanční rezervu, kdyby nám odešel např. kotel, současný máme 24 let. Nový zplynovací stojí kolem 70 000 Kč, na Janin dvougenerační barák , nemá-li být poddimenzovaný, bude ta cena určitě stejná, ne-li vyšší. Může odejít bojler, začít téci radiátory. Nemá-li člověk zůstat v domě jak v starém zakletém zámku, musí se do domu neustále investovat. To je dům, kde jsou elektrické spotřebiče, odejde pračka, sporák,.. Kde je zahrada? Nářadí, hadice, fitinky,.. Kde je daň z nemovitosti, pojištění? Myslím, že Jana tohle bude těžko zvládat pokud nemá nějaký mimořádný nebo vedlejší finanční zdroj kromě stálého příjmu.
Nabízí se prodej domu. Ale zrovna teď jsme jeli k dceři a v každé obci nějaká ta nemovitost na prodej. Zrovna jsem říkala manželovi cestou, jaký je teď převis nabídky. Domy ze sedmdesátých, osmdesátých let minulého století se prodávají velmi špatně. Mladí si dnes raději postaví dům beze sklepů s kouskem zeleně na posekání sekačkou, o zahradu a dvorek jako má Jana už také dneska není takový zájem jako dříve. Neříkám, že není vůbec. Naproti tomu ceny bytů, i panelákových, se pořád drží dost vysoko vzhledem k jejich stáří. Takže prodat možná hluboko pod cenou dům a koupit byt? nevím. Osobně bych dceři navrhla nějakou fixní částku měsíčně navíc, něco jako příspěvek do fondu oprav. A zdůraznila bych, že byt tři plus jedna se zahradou a značným soukromím by jinde lacinější rozhodně neměla.
Nabízí se prodej domu. Ale zrovna teď jsme jeli k dceři a v každé obci nějaká ta nemovitost na prodej. Zrovna jsem říkala manželovi cestou, jaký je teď převis nabídky. Domy ze sedmdesátých, osmdesátých let minulého století se prodávají velmi špatně. Mladí si dnes raději postaví dům beze sklepů s kouskem zeleně na posekání sekačkou, o zahradu a dvorek jako má Jana už také dneska není takový zájem jako dříve. Neříkám, že není vůbec. Naproti tomu ceny bytů, i panelákových, se pořád drží dost vysoko vzhledem k jejich stáří. Takže prodat možná hluboko pod cenou dům a koupit byt? nevím. Osobně bych dceři navrhla nějakou fixní částku měsíčně navíc, něco jako příspěvek do fondu oprav. A zdůraznila bych, že byt tři plus jedna se zahradou a značným soukromím by jinde lacinější rozhodně neměla.
duben 17, 2014 11:25
mia I : mamča
Víš, že mě to taky zarazilo, kolik domů se všude prodává ? V každé vesnici či menším městě, dokonce i ty úplně nové domy. Lidé se stěhují za prací, rozvádějí se, nedokážou splácet hypotéku kvůli ztrátě práce či nemoci. Hodně domů, u kterých je vidět rozběhnutá rekonstrukce jde i do nedobrovolné dražby.
Známá je realitní makléřka, a často říká, že by občas nad těmi prodávajícími brečela. Do rekonstrukcí v podstatě neprodejných domů investovali víc, než při prodeji dostanou. A to mají ještě velké štěstí, když jejich dům někdo koupí.
Ale pořád je lepší vlastnit dům, který můžu užívat, než úspory v bance, které každým dnem ztrácejí hodnotu.
Známá je realitní makléřka, a často říká, že by občas nad těmi prodávajícími brečela. Do rekonstrukcí v podstatě neprodejných domů investovali víc, než při prodeji dostanou. A to mají ještě velké štěstí, když jejich dům někdo koupí.
Ale pořád je lepší vlastnit dům, který můžu užívat, než úspory v bance, které každým dnem ztrácejí hodnotu.
duben 17, 2014 12:01
mamčo : mia I
tak to určitě souhlas s poslední větou. Ale ono už to s těmi úsporami není tak horké jako dříve. Zvýšily se základní výdajové položky - bydlení, energie, potraviny teď vylítly příšerně nahoru a práce ubylo. Jen u nás z malé obce kolik mladých je v cizině za prací, Německo, Anglie, Austrálie, Kanada. Tady perspektiva žádná není, leštit kliku na pracáku? Když si mají ušetřit na bydlení, důchod, je to zde nemyslitelné. U nás v obci se tak zvýšil akorát počet důchodců, i předčasných a obyvatel sociálních bytů. Snad se to změní, budou se tu prodávat zasíťované parcely. Opět nenaříkám, jen konstatuji.
duben 17, 2014 12:19
Jen jsem to tu tak prolít, : Krakonoš
povinnosti volaj, ale jenom si dovolím souhlasit s názorem, že za to, jaká je dcera, může tazatelka. (Za to, jací jsou žáci, odpovídá učitel. Za to, jaký je učitel, odpovídá učitel, tedy ne já! 
)
A jak bych to řešil já? Než takovouhle pakárnu, barák bych prodal s dcerou = věcným břemenem a našel si nějakou klidnou malou špeluňku, kde bych si užíval klidu a nemusení se starat vo nic. Protože bejt ženská skoro v důchodu a mít na hrbu starej barák se vším, co to vyžaduje, a ještě nezdárnou dospělou dceru, to mi nepřijde jako nějakej kvalitní život. Peníze z prodeje baráku bych použil na koupi tý malý špeluňky 1plus1 či kk, zbytek bych prohýřil, procestoval, dceři bych nakakal. 
) A jak bych to řešil já? Než takovouhle pakárnu, barák bych prodal s dcerou = věcným břemenem a našel si nějakou klidnou malou špeluňku, kde bych si užíval klidu a nemusení se starat vo nic. Protože bejt ženská skoro v důchodu a mít na hrbu starej barák se vším, co to vyžaduje, a ještě nezdárnou dospělou dceru, to mi nepřijde jako nějakej kvalitní život. Peníze z prodeje baráku bych použil na koupi tý malý špeluňky 1plus1 či kk, zbytek bych prohýřil, procestoval, dceři bych nakakal.
duben 17, 2014 14:34
... : Sandra.
Mamčo, rýč byl příklad. Ty položky za údržbu domu a zahrady se sčítají a vyšplhají na obrčástky, ale nejúnavnější musí být o tom debatovat pořád znovu a znovu- je potřeba novou hadici, přispěješ mi? Ukradli nám sekačku, přispěješ mi na novou? Rozbil se kotel přispěješ mi? S každou položkou nová debata, nová hádka...
Píšete o prodeji domu, ale Jana ho zdědila po rodičích, předpokládám, že k němu má citový vztah. Proč by ho měla prodávat jen proto, že se jí tam nastěhovala dcera s vnučkou? Takové řešení by bylo útěkem, protože si ve svém vlastním domě nedokáže sjednat pořádek...ale to si opravdu myslíte, že prodej bude bez konfliktu? Že dcera, až jí maminka řekne, že se barák prodává, tak řekne- jasně, maminko, já půjdu s dcerou do podnájmu, to je v pohodě, klidně se zařiď jak ti to vyhovuje? Že jí nebude nadávat, vyhrožovat, citově ji vydírat? Kdyby to bylo takhle snadné, tak by se Jana s dcerou v pohodě dohodla i na méně zásadních záležitostech. Prostě tenhle problém se obejít nedá, Jana do toho bude muset říznout a dceru postavit do latě. Pokud se z nějakého důvodu bojí, nemůže být u toho rozhovoru i někdo jiný z rodiny, nebo nějaký rodinný přítel?
Píšete o prodeji domu, ale Jana ho zdědila po rodičích, předpokládám, že k němu má citový vztah. Proč by ho měla prodávat jen proto, že se jí tam nastěhovala dcera s vnučkou? Takové řešení by bylo útěkem, protože si ve svém vlastním domě nedokáže sjednat pořádek...ale to si opravdu myslíte, že prodej bude bez konfliktu? Že dcera, až jí maminka řekne, že se barák prodává, tak řekne- jasně, maminko, já půjdu s dcerou do podnájmu, to je v pohodě, klidně se zařiď jak ti to vyhovuje? Že jí nebude nadávat, vyhrožovat, citově ji vydírat? Kdyby to bylo takhle snadné, tak by se Jana s dcerou v pohodě dohodla i na méně zásadních záležitostech. Prostě tenhle problém se obejít nedá, Jana do toho bude muset říznout a dceru postavit do latě. Pokud se z nějakého důvodu bojí, nemůže být u toho rozhovoru i někdo jiný z rodiny, nebo nějaký rodinný přítel?
duben 17, 2014 14:44
Sandra. : mamča
Já to chápu. Taky mám k spoustě věcí po rodičích citový vztah. Rodný dům je místo dětství, nadějí, prvních lásek i dožití rodičů.
Ale Jana je na dceru slabá a svůj rodný dům před ní nedokáže ochránit. Dcera k tomu domu zřejmě má vztah jenom majetnický - chce ho vlastnit, stejně jako matku.
Je mi líto, ale za těchto podmínek je tak velký dům pro Janu jenom přítěží.
Jak píše Krakonoš, nejlepší by bylo ho prodat. Ovšem dům s věcným břemenem bydlení je prakticky neprodejný, nebo hodně hodně pod cenou. A to i přesto, že jeden byt v domě by byl volný.
Jana by potřebovala mít v někom oporu, aby se nebála hájit svá práva. Bohužel, proti vlastní dceři.
Ale Jana je na dceru slabá a svůj rodný dům před ní nedokáže ochránit. Dcera k tomu domu zřejmě má vztah jenom majetnický - chce ho vlastnit, stejně jako matku.
Je mi líto, ale za těchto podmínek je tak velký dům pro Janu jenom přítěží.
Jak píše Krakonoš, nejlepší by bylo ho prodat. Ovšem dům s věcným břemenem bydlení je prakticky neprodejný, nebo hodně hodně pod cenou. A to i přesto, že jeden byt v domě by byl volný.
Jana by potřebovala mít v někom oporu, aby se nebála hájit svá práva. Bohužel, proti vlastní dceři.
duben 17, 2014 16:13
Možná : Lefulka
by stačilo s dcerou si sednout nebo v nejhorším se sejít někde u právníka a sepsat smlouvu o tom, jaké nájemné - byť sebemenší a sloužící pouze jako u bytového družstva k údržbě bytového fondu - bude dcera platit, jaké kdo bude v domě a na zahradě vykonávat práce. Na druhou stranu Jana je majitelkou nemovitosti a za takové situace jsou povinnosti vlastníka na jejích bedrech. Chudák vnučka, když má sloužit za nárazník mezi babičkou a matkou.
duben 17, 2014 19:57
"za to, jaká je dcera, může tazatelka" : jednababi
Pro změnu si dovolím lehký nesouhlas s citovaným výrokem.
Rodiče nemůžou úplně za všechno a i ve "slušný rodině" se stává, že se do jistý doby "vzorný dítě" změní tak, až všichni jen tiše zírají - a dokonce se stává, že i mláďata z jednoho hnízda jsou diametrálně odlišná.
Napadlo mě ale něco jinýho, i když tahle informace v dotazu chybí - jestli dcera nemá třeba přítele (nebo přítelkyni), kterýho by nemovitost potěšila, ale majitelka v ní už tolik ne.
Rodiče nemůžou úplně za všechno a i ve "slušný rodině" se stává, že se do jistý doby "vzorný dítě" změní tak, až všichni jen tiše zírají - a dokonce se stává, že i mláďata z jednoho hnízda jsou diametrálně odlišná.
Napadlo mě ale něco jinýho, i když tahle informace v dotazu chybí - jestli dcera nemá třeba přítele (nebo přítelkyni
), kterýho by nemovitost potěšila, ale majitelka v ní už tolik ne.duben 18, 2014 06:43
jednababi : mamča
Jasně že se občas dítě nevyvede a různé rodinné peripetie tvarují dítě nežádoucím směrem. Jana je s dcerou sama (rozvedená ? vdova ?) ale svojí dobrotou a poddajností dává svojí dceři prostor, aby se chovala jako zmetek a přijímala a vyžadovala od mámy nepřiměřené výhody.
A ještě je za to všechno na mámu hrubá.
A ještě je za to všechno na mámu hrubá.
duben 18, 2014 08:37
Mám spíš dojem, mamčo, : jednababi
že dcera Janu ukřičí i tehdy, kdy se pokusí bránit. Například odmítla hlídat a byla okamžitě nařčena z "neplnění povinností".
Víš, mě tam cinklo tohle - "obviňuje mě z toho, že ji okrádám a že ona je samoživitelka", "v poslední době se dcera ke mě začala chovat velmi špatně" a "Před několika dny mi přišla oznámit velmi razatně "Tak proč mi nenapíšeš půlku baráku? Proč mi ho nedáš?" - tam je podle mě nějakej spouštěcí moment, o kterým ale můžeme nanejvejš spekulovat.
Víš, mě tam cinklo tohle - "obviňuje mě z toho, že ji okrádám a že ona je samoživitelka", "v poslední době se dcera ke mě začala chovat velmi špatně" a "Před několika dny mi přišla oznámit velmi razatně "Tak proč mi nenapíšeš půlku baráku? Proč mi ho nedáš?" - tam je podle mě nějakej spouštěcí moment, o kterým ale můžeme nanejvejš spekulovat.
duben 18, 2014 09:15
V tom baráku : Ketrin
chybí chlap(i), kdyby tam nějaký byl(i), bylo by to nejspíš jiné.
duben 18, 2014 09:29
Jano, : violet.b
myslím, že víte, jak by to mělo vypadat a především víte, že se Vám s dcerou to nedaří dojednat a narážíte na sebe v konfliktech. Chybí Vám zdravá asertivita a sebevědomí, případně vhodné a silné argumenty. V rodinných vztazích je to prostě složité. Já bych na Vašem místě vyhledala právníka, sepsala s ním vyzývací dopis k plnění (to na co máte nárok požadovat Vám stejně řekne nejlépe on) a zmocnila ho k zastupování a vyjednávání s dcerou. Kdyby to nepomohlo, vystěhovala bych jí, opět s pomocí právníka. Pokud by dcera se mnou o tom chtěla mluvit, zkusila bych to, ale rozhodnutí bych udělala po poradě z právníkem, jelikož máte tendenci zvažovat návrhy dcery a podléhat jim, ačkoliv tušíte, že jsou to špatné a pro Vás likvidační návrhy 
. Vnučku bych do toho netahala, a nevzdávala se úplně hlídání/vidění se s ní, ale dceři bych nabídla dobu, podle svých možností a chuti hlídat, protože Vaši pomoc skutečně zneužívá.
Místo právníka by mohl být jistě ve stejné věci využit případně mentor či jiná osoba orientující se v legislativě a schopná bez konfliktu (tedy i bez osobních emocí vůči Vám a dceři) vyjednávat. Hodně štěstí, Jano!
. Vnučku bych do toho netahala, a nevzdávala se úplně hlídání/vidění se s ní, ale dceři bych nabídla dobu, podle svých možností a chuti hlídat, protože Vaši pomoc skutečně zneužívá. Místo právníka by mohl být jistě ve stejné věci využit případně mentor či jiná osoba orientující se v legislativě a schopná bez konfliktu (tedy i bez osobních emocí vůči Vám a dceři) vyjednávat. Hodně štěstí, Jano!
duben 20, 2014 00:37
