JEJÍ DĚTI, NAŠE DÍTĚ |
Úterý, 18 březen 2014 | |
![]()
Když byly ještě menší, tak to docela šlo, ale v poslední době je to čím dál tím horší. Nechovají se moc dobře, dokonce se nehezky projevují i ke svému malému sourozenci. Přitom my oba s manželkou se snažíme s prckem mazlit jen tehdy, když nikdo z nich není přítomen, v podstatě preferujeme je, jen aby neměly důvod žárlit.
Někdy si z těch jejich poznámek pomalu zoufám, protože si říkám, že asi dlouho už to nevydržím. Jenže - nejsem jejich táta, a rozhodně nechci, aby mne někdo nařknul, že se k nim chovám špatně, natož že je nějak trestám. Manželka tím jednoznačně trpí, ale také si neví rady.
Tak bych se chtěl zeptat, jestli s tím máte někdo nějaké zkušenosti a jestli byste nám mohli poradit...
Děkuju moc, OLDA Komentáře
Tož, kamaráde, : Krakonoš
já s tim mám velikánský zkušenosti.
![]() (Příklad: Je netaktický vykládat holčičce, která je nadšená koňařka, že koně jsou dobrý leda tak v salámu a smrděj. ![]() Když to nezvoráte, kolem 16. roku se to pomalu uklidní a nakonec budete kámoši :-). Jenom to ale vydržet, ale zase jsi chlap. Tenhle problém řeší skoro každej nevlastní rodič, jenom výjimečně je to všechno zalitý sluncem bez jakýhokoli drhnutí. Spousta lidí to nedá a z druhýho manželství či partnerství právě kvůli dětem vycouvá. Mně moje žena v kritickejch letech říkala, že kdybych byl jen vo fous horší chlap, než jsem, tak by to zabalila. Ale už je to mnohem lepší a vypadá to, že jsme z nejhoršího venku. Tak držím palce, ať to zvládnete. březen 19, 2014 03:38
Ideální by bylo, : Sinix
kdybyste měli pravidla nastavena už od útlého dětství. Děti, kterým je 9 a 12 let, už mají mít určité zákonitosti jako normu a neměly by o nich ani přemýšlet. Tohle evidentně selhalo.
Píšeš příliš málo informací, takže nevím, jak moc je tvůj problém vážný a jak konkrétně se to "nehezké chování" k tobě a mrněti projevuje. Pokud to není příliš vážné (pokud se to omezuje jen na nevhodné poznámky a občasné pošťuchování prcka), pak by mělo zabrat, co píše Krakonoš. Hlavní je, aby věděli, že jejich matka je pořád jejich, i když má "nového" partnera a dítě. Že o ni nikdy nepřijdou. Pokud je to vážnější - např. v jedné epizodě pořadu Křižovatky života dcera tvrdě odmítala novou partnerku svého otce. Byla na ni velice hrubá, sprostá, ničila jí věci, vyhazovala ji z domu atd. Pak už pomůže jen rodinná poradna. To sami nezvládnete. Držím palce. březen 19, 2014 08:10
Jako první a celkem snadný krok : mamča
by měla manželka postavit do latě svojí matku. Kdo to jakživ viděl, aby vlastní matka nepřála dceři, že po krachu 1. manželství navázala nový vztah, který má šanci fungovat ? Ona tahle "babička" nemá ráda svoje nejmladší vnouče, že nadržuje prudícím starším vnoučatům ?
Prostě bych babče řekla, že nebude dělat rozbroje v mojí rodině, jinak se prostě nebudeme vídat. Jestli si myslí, že v nové rodině "stará vnoučata" trpí, ať si je vezme na celé prázdniny k sobě, a předvede, jak puberťáky vychovávat správně. Vy se pak začněte chovat jako dva dospělí a svéprávní jedinci, a s mrnětem si hrajte a mazlete se, jak vám libo. Tohle "tajné" chování vzbuzuje nedůvěru u všech zúčastněných. Že prudí biologický otec dětí, to je celkem časté, ale ta "vlastní matka" manželky, ta by mě teda nadzvihla. Jinak 100 % souhlas s Krakonošem, má vlastní prožitou zkušenost. březen 19, 2014 08:58
Je to těžké... : Laguza
Kdysi jsme se brali každý s jedním dítětem.Spolu jsme měli další dvě děti.Můj syn měl otce ve Francii,manželova dcera měla rozumnou matku,která ji za námi,když jsme žili v cizině pouštěla vždycky na půl roku.Pro mne bylo těžké mluvit o mém bývalém manželovi před synem slušně,ale dělala jsem to,i když v jeho pubertě jsem byla já ta špatná a otec byl hvězda.Když mu bylo 16 let,tak se syn jednou vrátil v návštěvy o otce s otázkou,proč jsem mu nikdy neřekla,jaký táta je...Přišel si na to sám.No a s vyvdanou dcerkou jsem si to pro sebe vyřešila takto: Udělala jsem z dětí houf.Když byly hodné,byly odměňované všechny.Když zlobily,tak také trestány všechny.Nesnáším žalování a utvořila jsem pravidlo
![]() březen 20, 2014 09:45
žila jsem : Ivča
dva roky ve společné domácnosti - on dvě děti, já dvě děti... Naštěstí to bylo v době před pubertou všech dětí... Takže mě ani tak nebraly děti, jako partner... Ač měl plnou hubu řečí o tom, jak bere všechny děti stejně, nebylo to tak...Po dvou letech jsem to vzdala. Takže jediné, co můžu poradit je - držte s ženou při sobě a snažte se být opravdu spravedliví..na to jsou děti strašně citlivé... Pravidla musí platit vždy a pro všechny... A problémy musí opravdu řešit máma.Jak říká Krakonoš - až přejdou nejhorší roky, bude líp. A prcka si mazlete po libosti.
březen 21, 2014 16:05
|