Kudlanka - ZLOBÍM SE NA SEBE

Dobrý den Danielo, mám trápení... mám partnera, nebo jak bych náš ten vztah-nevztah nazvala, ani mi v něm nejde o sex, ale stalo se, že jsem na něm nějak citově závislá... Poznala jsem ho v jednom malém městečku lázeňském, čirou náhodou, byl bez práce, měl dluhy na pojišťovnách, žil po rozvodu napřed v autě a pak u sestry. A já se zamilovala a ...

Náš vztah je dobře popsán slovy, co tam u něj popisovali slovy: že "políbil Kristovy nohy". Protože jsem ho postupně zcela vytáhla z dluhů, sehnala jsem mu práci v našem městě a samozřejmě jsem mu ještě sehnala bydlení. Bydlení tam u něj, to jak si to přál. Ještě jsem mu to všechno vybavila... On je rozvedený, má dceru 30 letou, která má 5.5 mil. slovenských korun dluhů. No, vzala si nějaké špatné půjčky, nesplácí... Na Vánoce jsem koupila jeho dospělým dvěma dětem dárky, i pro jejich děti... myslím si, že dostali tolik prvně v životě a vlastně prvně "od něj" .

Po celé to první léto pracoval, ale jako zedník (on je navíc napůl Slovák, napůl Maďar, moc česky mu nejde), tak moc nebral, a jeho výplata stačila tak akorát na úhradu pronajmutého bytu, právě v tom jeho malém městě. Tady bydlí u mne, a pracuje na dohodu. A samozřejmě - je kuřák a rád si dá pivečko nebo víno. Abych přiznala, můj plat je někde jinde, nejsem na něm rozhodně finančně závislá, naopak. Když byl se mnou, tak nikdy nemusel přemýšlet, zda si má koupit to, či ono, prostě - líbila se mu bunda, tak jsem mu ji koupila; oblečený byl vždy velice hezky, pořídila jsem mu na zimu brusle, co si přál... Protože mám zázemí ve Vídni, tak pro nás není problém trávit tam víkendy.

On - když se napije, je strašně zlý, a ani nemusí být moc opilý, a hned je zlý, agresivní, dokáže ho např. rozčílit to, když odepíši na smsku, vyčítá mi, že jsem často u počítače, klidně mne nazve debilem, říká že jsem prý falešná pí..., ani to sem nebudu všechno psát. No - řekla jsem mu už kolikrát: tak proč se mnou jsi? Nikdy na to ale neodpoví.

Nebo - vede si "záznamy o mých špatných vlastnostech", dokáže si to pak celé hodiny po nějaké nesmyslené hádce vypisovat, a že prý to ukáže všem mým známým lidem, nebo mým dětem. Zatím tedy ještě nikomu nic neukázal.

Nedávno jsem mu už řekla, že on byl dřív jak od kontejneru, udělala jsem z něj člověka a on mě teď jako vděkem neustále jen uráží. Že počítač a mobil potřebuji ke své práci, jenže - on to nepochopí. Včera mi zase rukou třískl do laptopu. Pak na mě křičel, že mám prý vysoký účet za telefon, že on má účet jen pár korun, kdežto já 3 tisíce; odpověděla jsem mu, já si na to vydělám, ty to neplatíš, o co ti jde?

Neustále mi přisuzuje nějaké milence, které nemám. Je to hrozný život, není u mne hlášený, mohla bych ho vyhodit, což jsem už dokonce 5x učinila, ale pokaždé jsem ho zase vzala zpět a přiznám se vám, že ráda, já jsem taková husa... Kamarádka mě řekla, že mám vyhledat psychiatra, protože jsem závislá na bezpáteřném stvoření.

Včera jsem ho vyhodila zase. A představte si, že už dnes je mi toho líto, přitom byl ke mně zase bezdůvodně a opravdu velice sprostý. Vyčetl mi, že jsem mu koupila karton cigaret pozdě, že on kouří špičky už tři dny (a přitom cigarety doma měl, jen se asi chtěl hádat). Řekla jsem mu, že už druhý měsíc nepracuje, cigarety jsem koupila já, z mých peněz, tak ať na mě nekřičí.

A jeho odpověď? Vzal karton a hodil mi jej do obličeje, cigarety se rozlétly po pokoji. Ráno v půl 6 odešel, řekl, že už navždy. Chtěl, abych mu našla klíče od jeho bytu tam, v té vesnici. Tak jsem mu je ještě našla...

Nevím, co mám dělat, abych ho zase nevzala zpět. Je možné, že se nevrátí, nyní jsme se pohádali hodně. Neměl vůbec důvod, vrátili jsme se z výletu z Vídně, kde jsme byli na obědě, na výstavě.. Myslím, že jeho můj styl života nebaví, že vlastně žije kvůli mně jinak, je přitom rád, že tam v té jejich vesnici lidé říkají, jak se nyní má dobře, jaké že udělal terno a že mu závidí.

Poraďte mi, jsem dost stará, abych už měla rozum, chtěla bych být silná, ale neumím to, nezvládnu to, zase nějak se nechám umluvit.. nerozumím sama sobě a tak se jen trápím. Proč? Pro toho ošklivého protivného chlapa? Jenže - jak tu není, tak už se trápím, že tu není...

Snad jste se někdo s podobnou závislostí setkal - máte pro mne nějaký návod?

... : Sandra.

A co poslechnout tu kamarádku a vyhledat odborníka? Protože mi to opravdu přijde jako druh závislosti- lásku jsem v tom tvém dopise nevyčetla nikde, ty si ho vydržuješ, on se vydržovat nechá. Ty bys za to očekávala nějakej vděk, min. v podobě slušného a láskyplného zacházení, on se naopak k tobě chová hůř než k cizí...a tam vidím možné důvody dva a ani s jedním nehneš.

Za a) chová se tak, protože je nešťastný, cítí, že váš vztah je nevyrovnaný, že jsi ve všem lepší a úspěšnější a že on za tebou povlává jak ocásek, což mužské ješitnosti nepřidá...a tak ti to dává sežrat.
Za b) chová se jako debil, protože to je debil.

Každopádně z toho štěstí nekouká, neber ho zpátky, ani kdyby na kolenou prosil, vymaž kontakty, dej si jeho číslo zablokovat, všechno, co ti ho připomíná vyhoď a na lednici si pověs kalendář, kde si vybarvíš modré okénko za každý den, kdy ho nebudeš kontaktovat. Za celý modrý měsíc si slib velikananánskou odměnu...a kdyby bylo nejhůř, tak zajít k psychologovi není hanba. Drž se.

únor 10, 2014 21:27

Marianno, : magdalenka

holka zlatá, kdo ti kdy ublížil, že máš tak malé sebevědomí? Tenhle pán ti nikdy nemůže být partnerem. Je to přísavka... Napři svou bohulibou povahu jiným směrem. Pomáhej opuštěným dětam, zvířatům, starým lidem, týraným ženám, komukoli, jen ne rozvedenejm chlapům.
Protože to evidentně nezvládáš. Z takových dam jako ty se postupně stávají životní trosky a muži je opouštějí s úsměvem na rtech. Buď více opatrná. Bez lásky je to těžké, tomu rozumím. Ale bez lásky, peněz a ješyě ponižovaná je to tedy peklo. Vykopni ho.

únor 10, 2014 21:45

... : přece já

Marianno, z nějakého důvodu /Ty ho přece musíš znát? nebo aspoň tušit?/ máš velmi nízké sebevědomí. Samotné Ti je jasné, že s ním je to cesta do pekel. Přesto volíš raději peklo, než být sama.
Jiné rady, než odstřihnout, nereagovat, přemoci se, sedět si na rukou, když se Ti bude chtít sáhnout po telefonu ...není.
... a za čas budeš sama nad sebou kroutit hlavou, jak jsi jen mohla být tak, s prominutím, hloupá.
Hlavu vzhůru a začni si sama sebe vážit!

únor 10, 2014 21:52

Tak tohle je úplně čítankový. : Krakonoš

Poznala jsem ho v jednom malém městečku lázeňském, čirou náhodou, byl bez práce, měl dluhy na pojišťovnách, žil po rozvodu napřed v autě a pak u sestry. A já se zamilovala a ...

Takhle spínaj holky - "zachránkyně". Některý se takhle prozachraňovaly přes několik stejnejch parazitů k sebevraždě, alkoholismu nebo na nějakej ten pavilon... S láskou to nemá nic společnýho. Zamilovat se do vobjektu, kterej by měl svejma vlastnostma navopak na první pohled vyvolat útěkovou reakci, je doklad něčeho porouchanýho, to chce vopravdu vyhledat vodborníka. Myslím, že sama to nezvládneš.

únor 11, 2014 00:53

držím palce : marty

proč mi to připomíná říběh Simony Monyový? Tohleto neni žádná sranda. Vyhledej pomoc u odborníků, možná by nebylo od věci požádat kamarádku, děti (pokud jsou dospělé), aby se k tobě dočasně nastěhovali a pomohli překonat nejhorší období po rozchodu. Nebyla bys sama a taky by Tě podpořili a zastali se Tě, pokud by si ten zmetek myslel, že šlo opět jen o epizodu a že se zase může vrátit.
Zamysli se, co bys poradila drogově závislému, který by Tě žádal o pomoc, jak s drogama skončit? Chováš se podobně. Víš, že tě to ničí, ale nemáš vůli s tim skončit.
Určitě si zasloužíš slušného chlapa, tak si pro příště dej pozor, abys nevybírala podle stejného vzorce.
Ještě jednou. Držím palce a napiš jak to dopadlo.

únor 11, 2014 08:10

Marianno : kim

Před padesáti lety měla každá vesnická selka víc sebevědomí než dnešní úspěšná manažérka, nebo podnikatelka. Nerozumím tomu. Tvá duše je sprchovaná sračkama a ty si v tom najdeš rochnění.

únor 11, 2014 09:10

Zapomeň na svoje samaritánství ! : mamča

Ten chlap jen bere a místo aspoň základní lidské slušnosti (když už né jisté formy vděčnosti) Tě cíleně deptá.
Kolikátá už jsi v pořadí, na kterou se přisál ? (Lázeňské město je pro tyto parazity ideální loviště).
Pán je agresivní hajzl a Ty masochistka.
Ale ten Tvůj neduh jde naštěstí s odbornou pomocí léčit. Jenom musíš sebrat všechny síly a i sama chtít !

únor 11, 2014 11:07

. : toulavej

Marianno, pomáhat máš jenom těm, co si to zaslouží!
Tenhle chlap si to NEZASLOUŽÍ, tak mu NEPOMÁHEJ! – NEVÁŽÍ SI TOHO, NEVÁŽÍ SI ANI TEBE. A jak by si tě asi taky mohl vážit, když si necháš klidně i kálet na hlavu, hlavně aby tě neopustil a nezůstala jsi sama. Copak si kus špinavého hadru, to si sama sebe vůbec nevážíš? Vyděláváš přece slušný peníze, tak něco umíš, nepotřebuješ být s kýmkoliv, kdo vypadá jako chlap. Když nemůžeš být bez chlapa, začni ho hledat, kdo hledá, najde. Takových, jako já, co by se rádi svezli do Vídně na oběd a výstavu a vážili si toho, bude víc :-), najdi je, když nemůžeš být sama . . .

únor 11, 2014 14:52

Marianno, : Ketrin

sice tomu nerozumím (nedovedu pochopit, proč si takhle ubližuješ), ale pokud je hlavní problém, že nechceš (neumíš) být sama - toho parazita definitivně vyhoď a pořiď si psa. Pes je mlčenlivý, nekritizuje, nevyčítá, neprudí, nemá zraňující poznámky, neuráží (se), neočekává vděk či obdiv, vždy tě bude radostně vítat a bude z tebe permanentně nadšený i ze všeho, co řekneš nebo uděláš. Zlepšíš si náladu i sebevědomí, při procházkách si vyrobíš nějaké ty endorfiny (a možná i adrenalin smilies/grin.gif

) Navíc se třeba při venčení seznámíš pro změnu s někým normálním - pejskaři bývají družní.

únor 11, 2014 15:08

jo, kdyby tu byla Puntíkatá, poradila by kočku : toulavej

:-)

únor 11, 2014 15:38

Milý Karlosi, : magdalenka

Většinou to na kudlance nedělám, každý má přece odlišný názor a to je dobře. Ale nedá mi to. |Chování M. je celkem pochopitelné. Mnoho z nás má v sobě nějaké démony, svou temnou stránku, kterou se snaží krotit rozumem a ne vždy se zadaří. Je úspěch,že Marianna volá o pomoc, když ještě není úplně na dně, zná svou slabost a chce s ní bojovat.
Možná by jí pomohl pan Jung nebo nějaký jeho následník, zda se pod tím skrývá neláska vlastního otce nebo něco ještě hlubšího.
Naproti tomu s druhou částí tvé odpovědi téměř souhlasím. Měla by vyhledat zdatného psychoterapeuta, aby jí provedl složitým obdobím a pomohl ji v opakování chyb. Nějaký vzorec má holt špatně nastavený, sama to asi dlouhodobě neustojí, dokud něco v sobě nezmění...
Udělat chybu můžeme každý, pětkrát vzít partnera zpět svědčí o nějaké závislosti. A ta se všeobecně léčí těžko.
Každá odvykací kůra bolí a nejde se toho zbavit jen silou vůle. K novým postojům je dobré mít nové, pozitivní zážitky. Nemá cenu si zakazovat něco, co druhá část bytostně miluje a potřebuje. Takže Marianno, dej do pořádku svou duši, ať se nerozdvojuje. Jestli jsi dotyčného vzala opět do bytu, nevadí. Uschovej polovinu svých peněz u kamarádky, změn hesla na mobilech, netu i kartách. Pořiď si opravdu spolehlivou antikoncepci. Partnerovi se nesvěřuj. Vyhledej terapeuta, kterému můžeš důvěřovat a s tím vše prober.Každý den máme šanci udělat něco jinak...

únor 11, 2014 17:44

Je to závislost, : Eja

tzn. úplně stejný druh postižení jako alkoholismus, gamblerství, závislost na drogách. Jen méně známé. Marianno, není třeba se za to stydět, já mám bohužel úplně stejný problém. Jen ten dotyčný není hulvát, nepoužívá sprostá slova, nestojí mě žádné peníze, chová se celkem normálně, jen chce být jen kamarád s výhodami a nic víc.

O to je to pro mě ale těžší. Chodím na psychiatrii, beru antidepresiva, ale vídám se s ním dál. Rozdíl je jen v tom, že jsem "v pohodě", netrpím a netrápím se. Ale nemění to nic na tom, že mě ten dotyčný bere z mého života těch posledních pár let, kdy ještě mám šanci mít děti. Vím to. Je to jen a jen moje chyba, ale stejně, nemůžu si pomoct. Ani nejsem schopna udělat ten další krok a podstoupit psychoterapii.

Přemýšlela jsem i o tom, že půjdu do léčebny, abych neměla žádnou možnost ho kontaktovat, ale on by mi tam asi stejně nosil kytky a bonboniéry, jak mi řekli lidé z mého okolí. Doporučuji ti podívat se na film dle knihy Simony Monyové, kde hrála Simona Stašová, bohužel si nepamatuji název.
Možná se nepoznáš, ale to jsi přesně ty. Třeba ti to otevře oči.

Jediné, co si myslím, že by mi pomohlo - kdyby se našel člověk, který by byl se mnou po to kritické období, kdy se sice nejdřív rozhodnu, že konec, ale pak mám strašnou chuť jej kontaktovat no a ten dotyčný by mi v tom bránil.

Pokud máš ty takového člověka, zkus to prosím - pomoc odborníka. To neznamená, že jsi blázen. Když máš přece zlomenou nohu, tak ti taky nikdo neříká, že jsi nemehlo, ale automaticky jdeš k lékaři.
Proč by to u psychických nemocí mělo být jinak? Jsou to prostě chemické změny v mozku. Budeš se možná divit, ale v čekárně u psychiatra najdeš úplně normální lidi.

Omlouvám se, jestli píšu zmateně, ale je to pro mě velmi silné téma.

únor 11, 2014 19:23

Eja : Karlos...

No, tak okecávat to dokážete vždycky parádně...

únor 12, 2014 06:37

Ejo, tohle si představuješ jak? : Myška

"Jediné, co si myslím, že by mi pomohlo - kdyby se našel člověk, který by byl se mnou po to kritické období, kdy se sice nejdřív rozhodnu, že konec, ale pak mám strašnou chuť jej kontaktovat no a ten dotyčný by mi v tom bránil."
To snad ani není možné zajistit. Nechtělo by to spíš trénovat vůli?

únor 12, 2014 07:11

No, a čekají na pomoc zvenčí, na někoho, kdo je z toho začne tahat. A nechápou, že si musí pomoct hlavně samy. : Myška

Vůbec nechápu, jak si někdo může uvázat na krk takového vejlupka, to je proti zdravému rozumu.

únor 12, 2014 07:25

Jo, kolemjdoucí, : Myška

to je zvláštní.

únor 12, 2014 07:39

já jsem taky jednou nedokázal utnout jeden vztah, kterej mě ničil, : toulavej

protože jsem ji občas někde potkával a co setkání, to další plamínek z těch stále doutnajících uhlíků :-). A tak jsem ten neřešitelnej problém vyřešil změnou práce a změnou města, tenkrát zavolat telefonem do jiného města z fabriky v pracovní době byl nepřekonatelnej problém no a čas to nakonec vyřešil za mě. Přišla jiná seznámení s jinými lidmi. Nezapomněl jsem, ale závislost zmizela . . .

únor 12, 2014 10:01

chjo : pepina

Očividně není pán na tvojí úrovni ani intelektuální, emoční, kultivovanosti, charakteru, ani platové úrovni. A tak krom primitivismu se v něm spojuje komplex z tebe a zdá se, že tě v duchu nesnáší, ať už si to uvědomuje nebo ne. Tvoje otázky proč a jak co dělá nemají odpovědi, protože jeho chování nemá tvojí logiku. Jemu je fuk, že si ten telefon platíš sama, žes mu ty cigára kupovat nemusela, atd. Bude prudit, protože tě nesnáší zato, že jsi nad ním a on se cítí ponižován. Je fuk, že ty osobně ho neponižuješ, nebo dokonce miluješ? On tě nemiluje. Stačí to jako důvod, abys ho nebrala zpět? Stačí to takhle? Nesnáší tě, nemiluje, a vděčný taky nebude.

únor 12, 2014 10:53

Eja : bb2

léčíš se na psychiatrii, užíváš antidepresivaa, píšeš "mám bohužel úplně stejný problém...dotyčný bere z mého života těch posledních pár let, kdy ještě mám šanci mít děti"

...a přitom tvrdíš, že netrpíš a netrápíš se?

Jako bych četla ze spisu. Tohle je klasický postoj drogově závislých. Budou donekonečna omílat, jak jim ta droga neubližuje, neubírá ze života, že je to jejich volba, že teda jako jó, je to problém, jejich chyba, ale je to jejich volba, jejich život a protože nijak netrpí, netrápí se, tak se nic vlastně neděje, je to pohoda.

A tahle perla

Jediné, co si myslím, že by mi pomohlo - kdyby se našel člověk, který by byl se mnou po to kritické období, kdy se sice nejdřív rozhodnu, že konec, ale pak mám strašnou chuť jej kontaktovat no a ten dotyčný by mi v tom bránil

Kolikrát jsem tohle četla, slyšela.
Schází poslední krok - najít toho nebožáka, který se nechá od tebe uprosit, protože ti bude chtít pomoct. Uvolí se, že ti teda nějak pomůže, že na to nebudeš sama.
Pochopitelně to nezvládne, to ani nejde, ani nejlepší kamarádka si nemůže vzít roční dovolenou a zakoupit svěrací kazajku, dlouhé pevné vodítko a karabáč, aby ti za každou smsku naflákala přes tlamu. Takže selže, že? Ovšem, bude to její vina, že ti nepomohla, že nestála při tobě, že tě dost nepodržela. Takže se nebude moct divit, až v tom zase pojedeš.

A za deset let budeš stará, osamělá, ublížená, protivná ženská, pravděpodobně lehce závislá, tentokrát na alkoholu a prášcích.

únor 12, 2014 17:49

Návod pro Vás : babi

objednejte se u psychiatra,jen on může určit léčbu.A ještě předtím vyměnit zámky a samozřejmě tu pijavici vyhodit.Když tohle dokážete,začnete mít ráda samu sebe.

únor 12, 2014 18:25

toulavej, ale tys to dokázal, : bb2

ukončil jsi to.
Kdyby ne, tak bys teď nepsal "Přišla jiná seznámení s jinými lidmi. Nezapomněl jsem, ale závislost zmizela . . .", ale psal bys:

Chodím na psychiatrii, beru antidepresiva...Přemýšlel jsem i o tom, že půjdu do léčebny...Jediné, co si myslím, že by mi pomohlo - kdyby se našel člověk, který by byl se mnou po to kritické období, kdy se sice nejdřív rozhodnu, že konec, ale pak mám strašnou chuť jej kontaktovat no a ten dotyčný by mi v tom bránil.

místo abys cestoval a psal o svých toulkách károu po Americe.

Udělal jsi to, co tak přesně radí Sandra, a co, tuším, musela udělat někdy v životě většina z nás. Utnout to, co nám škodí. Nemůžeme si poručit co si oblíbíme, nebo zamilujeme, ale KAŽDÝ zdravý člověk může rozpoznat, co mu škodí a zmobilizovat vůli, aby to utnul. Když ne, tak není zdravý a potřebuje se léčit. Což se podaří jen když bude chtít, bude spolupracovat, bude na sobě krok za krokem pracovat. Dokud se k tomuhle nerozhodne, bude s tím bojovat nebojovat tak, jako Eja - vymlouvat se na cokoli.

únor 12, 2014 18:27

bb2 : magdalenka

přesné...

únor 12, 2014 19:39

Mno.. : Eja

tak koukám, že sem to od Vás pěkně schytala. No budiž. Když Vám to dělá dobře.. Mám ale jednu otázku - to mezi Vámi není žádný kuřák??? Tomu nevěřím, že by se tady sešel tak ctihodný vzorek obyvatelstva. Jaká náhoda.
To Toulavej - Vyřešila jsem to úplně stejně - Před 2 lety jsem dala výpověď v práci a přestěhovala se za jinou prací 100 km daleko. No, nepomohlo to. Jezdil za mnou i tam.

únor 13, 2014 19:13

to bb2 : Eja

.. ale já taky hodně cestuju. Jela jsem do ciziny i studovat angličtinu. Představa, že sedím doma, nic nedělám a jen čekám "na něj", je docela zcestná. Ale já se nechci obhajovat. Já sem jen chtěla pomoct Marianně, nic víc. Jen jsem chtěla odpovědět/reagovat na to na co se ptala na konci -

" Snad jste se někdo s podobnou závislostí setkal - máte pro mne nějaký návod?"

Já sem nepsala proto, abyste si tady na mě všichni zgustli, jak je to tu posl. dobou zvykem. Bb představ si, že by se tady někdo pustil do tvojí dcery jen proto, že před zkouškou potřebovala prášky na uklidnění. Jak by ti bylo? Asi ste jí taky doma neříkali, ale to si hold musíš poručit, že nemáš být nervózní. Tak prostě se teď hned rozhodni, že nebudeš nervózní a nebuď. Vždyť to je tak jednoduché!

únor 13, 2014 19:23

Eja, : bb2

nikdo si na tobě nezgustnul, napsala jsem, jak to vidím zvenku - že ti to zní tvrdě se nedivím, člověk sám sobě rád namlouvá, že věci nejsou jak jsou, rád si lakuje narůžovo především sám sebe.
Že se snažíš tvrdit, že je to jinak, než to je, je normální reakce. Neříkala jsem ti, že sedíš doma a čekáš jen na něj. Žiješ, ale žiješ se svou závislostí na něm. Tvou drogou je on a jako každá droga tě omezuje.
I kuřáka jeho droga omezuje. To vím velice dobře, protože jsem nekuřák, doma nekouříme a moji rodiče byli silní kuřáci. Kuřáka jeho závislost omezuje různě, jen většinou jinak než tak, že by neměl rodinu a děti. Může se ale, myslím si, docela dobře stát, že silná kuřačka přijde o skvělého partnera - nekuřáka. A pak třeba může pod tlakem biologických hodin vzít zavděk někým horším.
Znám kuřáky, kterým se klepaly ruce, když si nemohli zapálit ve chvíli, kdy dostali chuť. Znám kuřáka, který doslova a do písmene pálil jednu od druhé, nepamatuji si, že by nemněl v koutku úst cigaretu. Má ženu, děti, výbornou práci a nemusel se kvůli cigaretě stěhovat o 100 km dál, takže se dá říct, že mu to do života nezasáhlo. Ale stojí to peníze. Moji rodiče prokouřili v penězích slušný barák, takže si možná nesplnili pár snů, na které by jinak měli. Ale díky jejich pracovitosti a šetrnosti si jich splnili i tak dost a rozhodně kvůli cigaretě nezůstali v životě několik let stát, léčit se a užívat antidepresiva.

Tvůj droga je ženatý, že? Jinak by tě buď pustil ze spárů, nebo by s tebou žil a měl rodinu. Nenapadlo tě, že právě tvá závislost na něm mu dělá dobře, posiluje jeho sebevědomí, a proto tvou závislost přiživuje? Tvá závislost na něm je zase jeho drogou, kterou potřebuje, a proto udělá vše proto, abys nepřestala.

Jsi nemocná, nestačí si to připustit, je třeba s tím něco dělat, jinak skončíš přesně tak, jak jsem psala.
Mně nejde o to, abys si na tobě zchladila žáhu a udělala si dobře před víkendem :-) Jsi mi lhostejná, takových bylo, je a bude. Tobě by na sobě mělo záležet.

únor 14, 2014 13:45

jo, k té mé dceři - musíš právě rozlišovat : bb2

Jednorázové užití léku na uklidnění je přesně to, k čemu takové léky jsou - umožnit další fungování člověka, paralyzovaného strachem, nervozitou.
Jednorázový úlet na večírku u svobodné dámy - no a co, to ti život nezničí, pokud se ochráníš před pohlavní nemocí, a můžeš to prostě pustit z hlavy, na stará kolena pak vzpomínat na hříchy mládí :-)

Trvalé užívání berliček na uklidnění vede k závislosti a ta naopak normální fungování, normální život komplikuje - což jsi sama poznala.
Závislost je to, když ti droga (marjánka, léky, jídlo, adrenalinový sport, sex, milenecké vztahy...) ničí život.
Takže pokud bych tu napsala, jak se dcera stala závislou na lécích na uklidnění, nečekala bych utěšující poklepání na rameno, ale kritické komentáře. Které bych si ostatně, coby její máma, sypala na hlavu sama.

únor 14, 2014 13:51

... : liliana

Kdo nezažil nepochopí smilies/undecided.gif

Začarovaný kruh to je , stejně ho vezme zpátky...a pořád dokola ..

únor 15, 2014 11:09

to bb2 : Eja

Ne, není ženatý. 5 let jsme spolu chodili, byl to normálně fungující vztah, který se vyvíjel, ke konci jsme spolu asi 2 roky i bydleli, našel si práci blíže mému bydlišti. Jenže pak potkal svou "femme fatale". Když jsem to zjistila, vyhodila jsem ho okamžitě z bytu. A pak to začlo. Měli jsme spolu k našim zaměstnáním ještě firmu, takže jsme se museli minimálně potkat někde v kavárně a vyřídit aspoň papírování, nejakou dobu trvalo, než jsme firmu ukončili. Tak jsme si nějak oba zvykli se čas od času potkat, jít na kafe, na procházku, pak i na výlet, na návštěvu, když sem potřebovala doma něco opravit, přezout auto, přestěhovat, vždy je mi k dispozici. Jeho "femme fatale" ho nechce, on po ni ale už několik let stále touží a mě má jenom rád. Já vím, že si nezasloužím poklepání na rameno, jen jsem chtěla upozornit na to, že se zde můžou ocitnout lidé, kteří tvrdou kritiku zde nemusí unést. A jen tak mimochodem,o radu sem psala Marianna, ne já.

únor 15, 2014 19:44