Dobrý den Danielo, mám jeden problém v širší rodině, trápí mě hodně a nevím, jak jej řešit. Mám o dva roky staršího bratra. Jemu je 42 a mně 40. Bydlíme v jedné vesnici, v jednom domě s dvěma byty, který pro nás postavil můj otec. Já s rodinou bydlím nahoře a on s tou svou dole. Máme i rozdělené zahrady, a když nechceme, tak se prostě nevidíme. Rodiče bydlí kousek od nás.
Bratr pracoval pár let v zahraničí a tam také poznal svoji současnou ženu. Pamatuji si na ten den, kdy nám ji měl přivést představit. Byla jsem v šoku, když jsem ji viděla, taková chudinka nedomrlá, nevýrazná, nehezká a tak nějak i nepříjemná, ale s bratrem to opravdu uměla. Na první pohled mi nesedla, ale konec konců, já jsem si ji nebrala.
Nikdy jsme spolu ale neměly jediný konflikt. Držely jsme si navzájem odstup, vždycky jsme se respektovaly. Ona nikdy neřekla jediné špatné slovo o bratrovi, o nás, o našich rodičích a příbuzných, ale ty vztahy byly vždy jakési "rezervované", napjaté. Ona se k němu chovala tak zvláštně, chladně a on hopkal, jak ona řekla. Na druhou stranu byl vedle ní spokojený a to asi bylo nejdůležitější.
Narodily se jim dvě děti, teď je jim 9 a 11 let. Bratr podnikal a vydělával slušné peníze. Bohužel, zavinil velmi vážnou nehodu, při které zemřel člověk. Bratr byl odsouzen do vězení a je z něj zlomený člověk. Nezastávám se ho, to v žádném případě. Byla to jeho vina. Švagrová jezdí za bratrem pravidelně. Komunikují spolu telefonem. Nikdy přede mnou neuronila jedinou slzu, ale taky nikdy neřekla jediné špatné slovo. Jakoby mlčky trpí.
Začala se pak hodně kamarádit s jednou podivnou ženskou od nás ve vesnici. Je jí kolem 40 taky, je rozvedená, má dvě děti a je sama. Nejdřív jsem si myslela, že je to z nějakého pocitu osamění, ale potom mi došlo, že je to jinak... Seděla jsem s manželem na terase a kouřili jsme a povídali si. Švagrová na svojí zahradě vedle něco pálila. Za chvilku jsme si všimli, že tam je s ní i ta ženská. Pily spolu víno přímo z lahve a tak zvláštně na sebe šahaly. Braly se kolem krku, dívaly se sobě do očí. Došlo mi to až zpětně, a to i proto, že jsem si všimla, že ona se k ní chová úplně jinak než k nám všem ostatním, včetně dětí. K ní je vřelejší, usmívá se, když přijde, dívá se na ni a pozoruje ji.
Když se moje matka o té paní zmínila v nějakém nepěkném kontextu, tak se jí docela vehementně zastala. Tak, jak u ní nebývá zvykem. Ano, prostě se zamilovala... Už si o tom začínají povídat i lidi ve vesnici, že je viděli v nedalekém městě párkrát někde v restauraci. Věřte - nevěřte, ale já bych jí trochu toho štěstí i přála. Bratr sedí a ona musí fungovat ve všem - i za něj - úplně sama.
Jenže - je to můj bratr a já nějak nevím, co s tím... Vím, že osobně dělat nemůžu nic, je to jejich věc, jsou dospělí, ale...
KRISTÝNA
Také jsem se odstěhovala z rodného města a v novém bydlišti mi schází přítelkyně ze školy a přítelkyně ze školky. Můžu se jim svěřit se starostí, nechat si poradit v rozpacích a nebo jen povídat, co slina přinese. Kritizování povoleno jen, aby neublížilo. Je to vzájemné.
Vy tu její přítelkyni znáte léta a zjevně se vám nelíbí.
Pokud se ti její chování moc příčí, můžeš se s rodinou odstěhovat. Možná ti to připadá přitažené za vlasy, ale myslím to vážně. Vím, že dům postavili tví rodiče a ty jsi jejich dcera, tudíž máš na půlku domu nárok. Ale je to jenom věc. Dospělí lidé mají jistou svobodu, kterou neumějí využívat a chovají se jako děti. A promiň mi to, chování tvé švagrové rozumím, ale tvým pohnutkám ne. Naopak z dopisu jakobys měla strach, co tomu řeknou lidi z vesnice, jako bys ty měla být ty ten mravokárce, který zjedná nápravu, aby lidi nepomluvili. Stejně pomluví, to si piš. Kdo je bez viny, ať hodí kamenem... Buď opatrná a nepleť se tam, kam nejsi zvána.
