Když jsem o něco žádala, vždy mi to zamítli, i když kamarádce v sousedním městě tu samou žádost vyřídili kladně. Bylo mi řečeno, že každé město a každý odbor si to řeší po svém a má svá pravidla. Jinak celkově dostávám měsíčně toto:  přídavek na dítě, příspěvek na bydlení a dávku hmotné nouze, tzv. živobytí = dohromady 10 500,- Kč. Teď jsem již v pronájmu v bytě, již nemám městský sociální byt.  Za byt platím se vším všudy 8 600,- Kč. Mimo jiné jsem už "x" let na ÚP, bydlím na malém městě asi 40 km od Brna; je tu znát nezaměstnanost.

     Byl vždycky problém najít práci na HPP, protože jsem byla sama s malým dítětem a neměl kdo hlídat v době nemoci, také nebylo moc nabídek z ÚP. Mohla jsem jít do supermarketu za 8000,- čistého,na dvě směny a víkendy, ale to jsem odmítla skrz syna. Začarovaný kruh. Nenašel se nikdo, kdo by mi dal minimálně 12 000,- čistého. Ohledně mého vzdělání - vystudovala jsem soukromou střední podnikatelskou školu se zaměřením na řízení malých a středních firem, maturitu mám.

     Myslím si, že nikdy jsem nedostávala takové sociální dávky, aby někdo řekl, že jsem "ta", co sedí doma na zadku a stát ji živí. Nesouhlasím, není to pravda. Asi 9 let jsem pracovala jako barmanka a číšnice v restauraci; vždy jen celý víkend, a vždy mi tento výdělek sociálka strhla, takže jsem byla zase šul nul. Kamarádka, co měla manžela a byla na mateřské, si oficiálně vydělat mohla a nikdo ji nic nebral, takže měla peněz až nad hlavu, obrazně řečeno. Náš stát upřednostňuje model spokojené rodiny, kde je táta, máma a děti. X krát jsem měla pocit, že já, žijící sama se synem, tím, že jsem ho nepohodila do popelnice, nebo nedala do baby boxu, jsem ta špatná.

      Divím se, že pro nás matky samoživitelky, ještě nevyčlenili území, které by oplotili, nás tam nahnali a stříleli, jen proto, že nemáme toho tatínka. Tento stát, tato společnost, mě, středoškolačce, matce samoživitelce, nikdy nepomohl a jen spoléhal, že se postará má rodina.

     Ale nyní k mému současnému problému. Jsem s přítelem těhotná a budu končit 13. týden.  Mě by nyní zajímalo, zda jim teď musím oznamovat své těhotenství, nebo mám počkat, co se bude dít, až to na mě uvidí. Nevím, zda mám tvrdit, že otce neznám, že jsem se "spustila" a nevím s kým. Můj přítel se stará a zájem má, ale tuto skutečnost já oznamovat nechci. Myslela jsem, že se toto přiznává až je zdravé dítě vůbec na světě. Já už nechci být ta "kráva" a cigánka ta vysmátá.  Pro sociálku jsem oficiálně sama se synem, protože v momentě, kdy by věděli, že se s někým "stýkám", započítávali by jeho příjem s naším dohromady a to jsem nechtěla, připadá mi to jako hloupost.

      S partnerem jsem čtyři roky. Celou tu dobu mi pomáhá a stará se o nás, jak je v jeho možnostech, nemůžu tímto říct křivého slova v tomto směru. Je OSVČ - mini živnostníček a bojuje, jak může, krize je znát. Ovšem on žádnou komedii a výživné nechce, chce, abych řekla, jak to je, ale asi si neuvědomuje, že nám můžou vzít i to málo, co dostáváme. Teď ovšem je jiná situace! Uvedla jste, paní Danielo, správně, že podle úřadů má teď on jisté povinnosti. Kdyby to záleželo na mě, tak řeknu, že jsem těhotná, žiji sama, otec se pak před narozením dá zapsat do rodného listu a u soudu se domluvíme na výživném. Takto sehraná komedie pro sociálku.

     Bude to znít, paní Danielo, možná dost nechutně, ale prý to tak dělá spoustu párů, včetně Romů, zkrátka proto, že ty bílé k tomu nutí dnešní situace v této zdevastované republice. Proto se takto podvádí a ti černí, to jsou jen pijavice, které ví, kam se přisát. Já mám čisté svědomí, nestydím se za své myšlení, i když třeba Vám to může připadat nesprávné.  Nemám pocit, že bych cizopasila na státu, nebo na našich pracujících spoluobčanech, s tím minimem, co na sebe a syna dostávám, vzhledem k tomu, kolik platím za bydlení. Za to, že jsme i takto dokázali přežít, vděčím jen svým rodičům, kteří mi od jeho prvních krůčků kluka šatili a obouvali a pak sama sobě - jsem tak šikovná kuchařka, že uvařím i z vody.  

      Můj "záměr" je, pravdivě zjistit, aniž by mě úřad "obelhával", co vše jim mám říct, abych co nejméně tratila, protože, jak mi došlo, jsou i vychcánci, kteří vesele berou od státu peníze, vědí,  na co vše mají nárok, o co si vše můžou zažádat a v čem můžou úředníky poslat do háje, s argumentem, že do toho jim nic není a na co nemají právo. Zkrátka, potřebuju vědět, zda musím své těhotenství a svého přítele jít "přiznat" už teď, nebo zda mám tuto "povinnost" až ve chvíli, kdy se mi narodí prcíček. 

     Myslíte, že mi můžete vůbec poradit, aniž byste mě považovala za škodnou?

ŠÁRKA