Kudlanka - A PAK MÁ MÍT ČLOVĚK RÁD SVOU PRÁCI

Milá Kudlanko, vlastně ani nepotřebuji žádnou radu, jen se musím "vykecat". Tak snad to nevadí a třeba přeci jen nějaké rady dáte k dobru... Mám šéfa vdovce, je mu 55 let. Když jsem nastoupila, jeho žena pracovala ve stejné firmě. Byla moc fajn a troufnu si říct, že jejich vztah byl krásný. Mám ráda bezpečné vztahy, ve kterých každý ví, jaké je jeho místa a kvůli tomu jsem se se šéfem dost spřátelila.

Sama jsem také vdaná a naše přátelství bylo opravdu super. Oba jsme věděli kde je to naše místo, tudíž nám šlo oběma jen o společnost toho druhého. Pokecat, postěžovat si, svěřit se s radostmi i starostmi. Jeho žena zemřela ve stejném měsíci, kdy já jsem zjistila, že jsem těhotná. Tudíž já zažívala obrovské štěstí (na dítě jsme čekali 9 let) a on veliký žal.

Den za dnem jsem byla s ním, o své radosti nemluvila a sdílela s ním jeho bolest. V šestém měsíci těhotenství jsem šla na nemocenskou a jeho to dost sebralo. Co tu bude beze mě dělat, s kým si bude povídat. Byl vážně smutný. Celou dobu jsem byla pracovně s firmou spjatá a tak jsem ho dost často navštěvovala. Když jsem se vrátila z mateřské všechno bylo jinak, našel si nové přátele a byl v pohodě. Naše přátelství se trochu změnilo, ale nemůžu si stěžovat, změna byla pro mě pozitivní. Nebyla jsem na tíhu jeho osudu sama.

Chtěl po mně, abych mu pomohla někoho najít, protože přeci už nezůstane sám (bylo mu v té době 50 let). Něco proběhlo, ale nikdy to nedopadlo. Až když k nám nastoupila nová kolegyně. Dlouhonohá blondýna, živočišná a žádoucí. Má dva kluky a protože je velkorysá, každému dopřála svého vlastního tatínka. Abych otevřela karty - nemám ji ráda. Vážení, to jste nikdy neviděli, jak ona to s chlapa umí, všichni, bez rozdílu věku, jsou v její přítomnosti mimo.

Ale všichni to v její nepřítomnosti zapřou. Je to docela zábavné. Nemám ji ráda hlavně proto, že si všechno vypláče. Něco neumí - pláče, nestíhá - pláče, problémy s dětmi, doma, s bývalými - pláče. Všichni chlapi dělají psí kusy, aby neplakala. Otec mladšího syna, se kterým žila, když k nám nastoupila, byl (podle jejích slov) šílený kretén. Plakala a plakala. Požádala o služební byt, aby se od blba odstěhovala a tajně si ho připravovala (tedy tajně před blbem, my to všichni věděli). Jednou v neděli se s blbem chytli, ona sbalila děti, odvezla do nového bytu a už večer s nimi seděl u televize nový strejda (šéf).... Všichni jsme ji litovali, ona políčila na šéfa - a - dostala ho.

Když nám to vyprávěla, docela jsme koukali. Možná jsem zkostnatělá, zaprděná baba, ale tohle bych svým dětem nikdy neudělala. Dopoledne zažily, jak se máma s tátou perou, což musí být hrozný šok, stěhování, druhý šok a večer náhradní taťka - třetí šok.

Co vám budu povídat. Když se jejich vztah provalil, začalo to stát za starou belu. Šéf nás neustále žádal o shovívavost a vlídnost pro ni, omlouval její nedostatky a když sypal korunky, tak nejen za zásluhy těm, kteří je měli, ale i jí, protože na tom není finančně dobře. Motivace pro ostatní jako blázen. Chtěla jsem tímto jen nastínit situaci, je to trochu delší.

Dnes jsem měla jet se šéfem na manažerské školení. On je velký vedoucí, já menší, on nerad jezdí sám, tak usoudil, že by se mi to taky hodilo a já kývla. Později jsem si uvědomila, že se mi termín vůbec nehodí a chtěla to (podotýkám že poměrně hodně dopředu) zrušit. Šéf ale nedovolil. Šlo o moje soukromé aktivity, tak jsem je přeuspořádala tak, abych všechno zvládla.

Dovolenou si naplánovala na pátek 25. 10. a počítala se školením. Ale pak ve čtvrtek přišla "shora" statistická tabulka, která vyžadovala podivuhodné propočty a vzhledem k počtu zaměstnanců, kterých se týkala a nesmyslnosti součtů jablek, hrušek a rohlíků, jsem ji musela dělat ručně. Byla jsem zoufalá. V šest jsem odjížděla na úžasného Jarka Nohavicu a v pět hodin ještě plakala nad tabulkou. Musela být hotová do 30. 10.

Počítejte se mnou. V pátek dovolená, kterou prostě nemůžu zrušit, protože jsem se zavázala mnoha lidem, v pondělí státní svátek, v úterý školení a ve středu musí tabulka odejít. Ano v půl šesté jsem pod pěnou, ve stresu, hotová, ubulená poslala tabulku a vyrazila domů a pak na Nohavicu.

V pátek ráno mi zavolal domů šéf, že se školení ruší, protože "ona" kolegyně musí se synkem na 14. hodinu do Prahy a on ji tam musí odvézt, protože ona to hromadnou dopravou prostě nedá... Myslela jsem, že mě omejou. Všechno jsem mu řekla, jaké jsem s tím měla peklo, ale jeho rozhodnutí bylo nezvratné.

Jí jsem napsala, že jí pěkně děkuju a pěkně jí celé svoje trápení naservírovala a to byla ta příslovečná poslední kapka. Odepsala mi, že umím být pěkně nepříjemná a že to mám brát pozitivně. Tabulku mám hotovou, a na školení, na které bych jela jen kvůli šéfovi nemusím. A hotovo. Jsem běsná!

Další ráno jsem jí ani nedokázala odpovědět na pozdrav a jeho jsem ani neviděla... To je všechno. Děkuji, že jsem se mohla vypovídat.

Ale no tak. : Krakonoš

Bloncka má pravdu - tabulka je hotová. Na školení nemusíš. Jako bonus přidám informaci, že ve státní svátek nejni žádným zákonem zakázaný pracovat. Dokonce se to vztahuje i na tvorbu tabulek, takže na božskýho Jarka šlo vodjet i bez pláče. smilies/wink.gif

. Že bude mít šéfik jiný vztahy s vobyč zaměstnancema, jiný se zaměstnancema - kamarádama a ještě jiný se zaměstnankyní - milenkou, je zcela jasný a pochopitelný. A nějakou radu?
1) bylo by dobrý se upřímně a hodně hluboce zamyslet nad tím, jestli náhodou kousek tvý dušičky by přecejen nechtěl bejt na místě nohatý bloncky
2) bylo by dobrý místo vztekání se a rozpalování se doběla věnovat energii komunikaci se šéfem na téma "zlepšení podmínek pro mou práci". Protože když po mně někdo chce nějaký idiotský tabulky v šibeničních termínech třeba přes víkend, měl by začít tím, že mi vopatří slušnej služební notebook, například. A já si pak udělám tabulku až budu mít čas a nemusím chodit na Nohavicu s vopuchlejma uplakanejma vočkama. smilies/wink.gif

Hlavu vzhůru a přej šéfovi jeho nový štěstí. Vono mu beztak moc dlouho nevydrží. smilies/grin.gif

říjen 30, 2013 02:00

Krakonoši, : lila

Vy jste tedy neuvěřitelný, jak vystihnete to podstatu "problému"... :-)

říjen 30, 2013 02:23

pane na nebi : bb2

díky, Krakonoši

Andělo, naštěstí to první objevil Krakonoš a napsal ti to hezky chlapsky, a něžně. Ode mě bys schytala pár facek.

Si to shrneme, jo? zdravá mladá spokojeně vdaná žena s vytouženým dítětem má v dnešní době poměrně stabilní práci, do které se mohla po mateřské bez problémů vrátit, a dostává za ni pravidelně zaplaceno...A ona PLÁČE proto, že ve čtvrtek v půl šesté ODPOLEDNE musí udělat tabulku!
Mé děti by pravily - to je na pěst.

Jinak souhlas i v tom, že v podstatě žárlíš na rozvedenou bloncku s dvěma potomky a milencem - tvým kamarádem šéfem.

říjen 30, 2013 10:56

Danielo, : bb2

s těmi titulky občas moc provokuješ :-)))

říjen 30, 2013 10:58

Krakonoši, : Anděla

děkuji, že jsi byl (podle bb2) něžný. Tvůj názor je ten, se kterým se parádně ztotožním.
Ale můžu tě s čistým svědomím ujistit, že na jejím místě bych být nechtěla. Ještě jsem nepotkala chlapa, který by se vyrovnal tomu mému. Vstávaje, lehaje za něj děkuju každý den a rozhodně ho nehodlám vyměnit. Tajně doufám, že je to oboustranné. smilies/grin.gif

říjen 30, 2013 11:37

Jinak vztah s tim šéfem : Petronila

Je podivný a je to pro me další potvrzeni toho, ze až na řidke výjimky soukromé veci na pracoviště nepatří.

Odhaduji, ze šéf je tak trochu slaboch, ktery proste využije toho, kdo se nechá, a Ty jsi se v tom vztahu angažovala až příliš ( při zachování vsi slušnosti, v tom ti palec nahoru). On se ti vybrecel na rameni a ted uz brecet nepotrebuje, alebrz si potřebuje vrznout, a je zcela ve vleku te pani. Ty jsi od něho patrně čekala větší loajalitu, ted vidíš, ze marně.

To, ze svoji pichne nepravem prihrava penízky, je blby, to by me taky stvalo.

To, zes ji psala, bylo zbytečný, ona za šéfovu reakci nemuze (i kdyz byla jeji příčinou).

Radila bych se od šéfa odstřihnout jako od kámoše a brát ho uz jen jako spolupracovnika, ktery bohužel pravděpodobně na svou šéfovskou pozici " nemá".

říjen 30, 2013 11:55

milá Andělo, : bb2

že se občas zachovám, nebo jsem se zachovala, jako kravička neznamená, že kravičkou jsem stále, proto bych si netroufla zašoupnout tě do skotího chlívka :-)
jinými slovy - nehodnotím tebe, ale jen tuhle situaci a to, jak ses zachovala

Nejsme jen zlí nebo svatí, máme většinou od obojího trochu, taky se vyvíjíme a měníme své postoje k situacím, zrajeme a ten proces má u každého různou intenzitu, takže jakékoli souhrnné hodnocení člověka považuju vcelku za nesmyslné. Natož takhle na dálku.
Takže když už, tak v téhle situaci považuji tvou reakci za telecí, asi tak :-)
Když se rozhlédneš co se kolem děje, tak na to časem možná nahlédneš podobně.

říjen 30, 2013 12:33

Milá Andělo, : Magdalenka

neodpustím si trochu jedu - Bloncka pláče veřejně, ty potají. Ona z toho má byt, ty práci přes víkend. Tak kdo je na tom líp? Jestli jsi skálopevně přesvědčena, že ty a nechceš její cestu (do pekel) následovat, máš napůl vyhráno... V životě člověk nemá nic nastálo. Ani přízeň šéfa, ani dobrou práci, ani klid na pracovišti, ani rodinné štěstí. Je dobré si to čas od času uvědomit, čili pády na ústa nás posouvají dál... Jsi chytrá a pracovitá ženská, ale to s city nesouvisí. Dovol si taky někdy ulevit a přiznat, že přišla kráva, která tě připravila o to, cos dlouhé roky budovala. Že tě pěkně .ere a že se nedáš. Pokud se nad to nedokážeš povznést, pak je asi lepší toto dříve skvělé, dnes peprné pracoviště změnit. Nikde není psáno, že se nemůžeš mít líp. Nebo hůř. Ale já myslím, že to zvládneš. Můj chlap, když nevěděl v práci kudy kam a co dřív, si brával dovolenou nebo aspoň podstatně ubral,kašlal na to. Většinou čekal, že ho pak vyhoděj nebo degradujou. Většinou dostal přidáno nebo povýšil. Život je nevyzpytatelnej. Takže netlač na pilu, ono to půjde rychle samo. Buď baba povýší nebo odejde sama... Jinak ti gratuluji ke skvělému manželovi a nádhernému děcku, kdo to dneska má??

říjen 30, 2013 14:26

marně přemýšlím : bb2

přišla kráva, která tě připravila o to, cos dlouhé roky budovala.

...o co dlouhé roky budované kráva Andělu připravila?
...o pozici ve firmě - ne
...o rodinné štěstí - ne
...o kamarádění se šéfem - ne

tak snad o trochu klidu, ale proč by měla pracovně úspěšná máma a manželka plýtvat energií na neklid z toho, že šéf žije s její podřízenou
to, že po Anděle šéf chce štědrost v prémiích pro svou milenku, její podřízenou, to je sice otrava, ale za problém to nepovažuju, to je fakt prkotina

říjen 30, 2013 15:58

Andělo, : bb2

fakt je, že si tuhle situaci neumím moc představit, protože ačkoli mi firma ze tří čtvrtin patří, tak nekrafám do toho, jak mistr hodnotí své podřízené a přiděluje nebo ubírá jim odměny.
Mně by nevadilo, že chce dopřát své milence, to se dá z lidského hlediska pochopit, vadilo by mi, že mi brání ve výkonu práce, že se mi plete do kompetencí. Když jste ale přátelé, tak jak jsi to popisovala v článku, neměl by být problém požádat šéfa o popovídání u kafe mimo práci s tím, že potřebuješ pomoct a poradit. Mimo smetiště se s kohoutkem domluvíš asi snáz.

Určtě by ale neměl vědět, že jsi sice šéfka, ale taková co ve čtvrtek v půl šesté odpoledne před čtyřdenním víkendem brečí vzteky nad tabulkou :-)

říjen 30, 2013 16:05

... : bb2

jinak teda taky rozhodně zdarec :-))

říjen 30, 2013 16:06

Milá Andělo, : ronja

první, co mě při čtení tvého příspěvku napadlo, je že v tom hraje prim žárlivost... (hlavně v bodě, když jsi uvedla, že jsi JÍ psala)... není zač se stydět, taky jsem se občas u žárlivosti přistihla, např. když byl někdo v práci úspěšnější a já jsem krapet "spadla z lopaty"... ale člověk si to musí přiznat a uvědomit si, že o nic nejde, přece

Ten tvůj případ, to není nic co by vypovídalo o tom, že nová blondie je lepší, pracovitější, hezčí... Jen to s panem šéfem umí a pokud jí on zobe z ruky, tak jí všechna čest a jemu můžeme popřát hodně sil

říjen 30, 2013 16:43

... : mamča

Šéf je vdovec a "blondýna" je rozvedená. V tom nevidím problém, oba jsou volní, na rozdíl od Andělky, která má svého manžela, dítě a spokojený vztah.
Jelikož u nás není uzákoněno mnohomužství, může Anděla jenom trpně přihlížet, jak "blondýna" s panem šéfem cvičí, za pomoci neférových "ženských zbraní".
Chápu, že se na to dívá těžko, když do nedávna normální chlap blbne při spatření divadelnách slz, ale chlap je svéprávný, tak buď na to časem přijde sám, nebo mu role "ochránce" vyhovuje.
Psát dotyčné, nebo jí jinak zasahovat do života, považuju za akt žárlivosti a bohužel od Anděly i hlouposti.
Dobré místo se dneska shání těžko, ale ztratit se dá i kvůli hlouposti.

říjen 30, 2013 17:36

duhová vílo : kolemjdoucí

spolehlivého kamaráda

tvrdívá se, že oboustranné kamarádství mezi mužem a ženou neexistuje. Vždycky prý jeden z partnerů doufá, že z toho časem bude víc než kamarádství. Posoudit to neumím, kamarádit s holkou mě bavilo naposledy tak někdy v šesté třídě...

říjen 30, 2013 21:02

Iris, : Petronila

ale když si to přečteš ještě jednou, tak tohle přece nebyl žádný spolehlivý kamarád!

Jen se na to koukni: "Den za dnem jsem byla s ním, o své radosti nemluvila a sdílela s ním jeho bolest. (...) Když jsem se vrátila z mateřské všechno bylo jinak, našel si nové přátele a byl v pohodě. Naše přátelství se trochu změnilo, ale nemůžu si stěžovat, změna byla pro mě pozitivní. Nebyla jsem na tíhu jeho osudu sama."

To mi nepřipadá jako spolehlivý kamarád, ale jako někdo, kdo se jednostranně pověsí tomu druhému na krk a cucá z něho energii. On jí fňukal na rameni, ale ona s ním svou radost sdílet nemohla. Dělá tohle opravdový kamarád? A když byla Anděla na mateřské a už z ní nic neměl, tak holt co s ní, že jo. Evidentně i Anděla mezi řádky přiznává, že toho na ni bylo trochu moc.

Podle mě vsadila na nepravého koně a investovala do něho neúměrně moc energie, kterou on jí nemá v úmyslu ani možná není schopen vrátit.

Trošičku jako by se chovala jako zklamaná milenka, i když v tom sex nebyl.

Za mou osobu - takto investovat nemá cenu skoro do nikoho, jen do opravdu dobrého kamaráda nebo kamarádky, který je si vědom toho, jak moc velký je to dar, a aspoň trochu mi to "vrací" (třeba tím, že i on je ochoten vyslechnout mě a podělit se se mnou o mou radost, jako já se s ním dělím o jeho bolest). Anděla se příliš angažovala a teď je jí její investice líto. Nedivím se jí, ale může to posloužit jako poučení pro příště - není dobré házet perly vepřům.

říjen 30, 2013 22:53

Rudovousi, : Petronila

já mám tohle jako OSVČ posunutý, protože musím pracovat, když je práce, takže někdy i o večerech, víkendech atd. (Zase to má tu výhodu, že můžu jako "správná máma"(neuvěřitelně debilní výraz) být s dětmi a zajišťovat jejich potřeby přes den, aniž bych o to musela žádat kohokoli cizího.

Ale nejde mi do hlavy, že jestli tabulka musela být hotová až ve středu (tj. skoro za TÝDEN), proč Anděla tak vyšilovala s jejím dokončením ve čtvrtek, když v tom měla celý víkend a to pondělí (když říká, že v pátek a v úterý měla program, ale jistě ho neměla od samého rána do noci)? Hlava mi nebere, proč to prostě nemohla udělat v některém z těch volných dní, případně v pátek nebo v úterý večer?

Kdyby to tak mělo být pořád, tak bych se bouřila, ale jako mimořádnou událost by to snad mohl dát i ten zaměstnanec, ne? Kdyby si mi stěžovala na tohle, tak bych vůbec nechápala, co blbne.

říjen 30, 2013 23:01

Petronilo, : bb2

přesně. Na tabulku bylo šest dní a při své vedoucí pozici má docela jistě k dispozici prostředky k práci mimo kancelář. A i kdyby, tak v dnešní době tohle opravdu nikoho nerozhodí až k slzám. V postavení vedoucí musí nárazovky zvládnout.

Pokud jde o pracovní dobu :-) s tím taky souhlas, je to různé, u mě jsou v podstatě tři různé pracovní režimy.
Nejnáročnější je tehdy, kdy mám jednání v kanceláři nebo jinde, většinou někde na stavbě, snažím se kumulovat víc podobných záležitostí do jednoho dne, takže to je tak jednou za dva týdny, ale pak je to docela záhul. Ještě tak před třemi lety to bylo mnohem častěji, osobní účast a kontakt se více vyžadovaly, dneska už mobilem a mailem vyřídíme i věci před pár lety nemyslitelné. Vyrážím ráno podle času prvního jednání a vracím se večer. Pokud jedu sama, mám po takovém dni zavedený ukončovací rituál. Na cestě z kanceláře mám kvadrát benzinka - myčka - obchoďák - čajovna. Dotankuju benzin, to jsem ještě celá roztěkaná. V myčce tupě zírám na kartáče a stříkající vodu. Pak jedu nakoupit všechno, co je domů třeba, to už jsem jen unavená. Většinou si zároveň koupím něco k jídlu. A pokud není moc pozdě, zastavím se v čajovně na mandlový čaj s mlékem, mám vypnuto a relaxuju. Pak sednu do auta, jedu domů a v poslední zatáčce za městem je to za mnou. Doma se z toho vyspím a druhý den zpracovávám minulý den.

Druhý režim je pracovní "firemně", většinou z domova, výjimečně zajedu do kaneláře, vyřizuju běžné věci, úkoly, interní záležitosti, administrativu.
V tyhle dny, je to tak třikrát do týdne, vstávám kolem páté ráno a do devíti, než se rozjedou telefony a maily, obstarám sebe, zvířata, domácnost a nachystám si práci na celý den. Práci přerušuju když jdu se psy ven, když někam jedu, a pak když vařím večeři. Máme všichni takový denní rozvrh, že něco jako pravidelná pauza na oběd od dvanácti do jedné u nás neexistuje. Řešíme to svačinami převážně z domova a teplou večeří. Což je asi taky jediná příležitost, kdy se většina sejdeme a popovídáme.

Třetí režim je takový, kdy pro firmu dělám jen to, co je nutné a věnuju se jiné práci. V tyhle dny, to je tak dvakrát třikrát týdne, dělám víc věcí pro domov a rodinu, a po večerech a nocích sedím u počítače. Pak jsem schopná psát skoro do rána a spát třeba do devíti i ve všední den.

Všechno, co dělám, si klidně přehodím na večer nebo víkend, pokud je to třeba. Přijde mi to samozřejmě, protože jsem tak zvyklá. Doby, kdy jsem měla pracovní dobu od 6.45 do 15.15, si už skoro nevybavuji.

říjen 31, 2013 00:34

Rudovous, : bb2

správná máma Anděla v 6 večer spěchala na koncert Jarka Nohavicy, ne k dítěti. Je proto míň správná, nebo je ještě správná? :-))

Mimochodem,nad tabulkou se bulelo v pět ;-) v šest už byl Nohavica.
Jinak pro mě je šest večer taky spíš večer, římám tomu navečer ;-), teď v zimě je to večer večerovatej, ale třeba v létě, kdy sluníčko svítí ještě v osm a v půl desáté je vidět, je v šest hodin spíš odpoledne.
Odpoledne nebo večer, pořád je nesmysl, aby šéfka v pět odpo bulela nad tabulkou a nad tím, že šéf, co s ním kamarádila před mateřskou, žije s její blond podřízenou.
Nakrknutí celkem chápu, ale jediné, co šlo zatím do kopru, je Anděly iluze o vztahu se šéfem.

nemají to ti anglosasové lepší, když si to rozdělili na a.m. a p.m., a nekomplikujou si to žádným ráno, dopoledne, poledne, po poledni, brzké odpoledne, raný večer, podvečer, navečer, pozdní večer, večer, noc, nad ránem, k ránu, ráno raníčko... :-)

říjen 31, 2013 00:46

Nechci se opakovat : KK

v podstatě tam vidím taky dvě roviny:

1. Rovina pracovní
Nechci se příliš rýpat v tom, kolik měla Anděla na daný úkol času, jaké mé pracovní podmínky (notebook, atp.), protože to je příliš mnoho neznámých dohromady. Navíc, i kdybych tohle všechno věděla, stejně bych si nedokázala představit Andělinu situaci in conretto, tj. ve všech detailech a nuancích. Takže asi neřeknu víc než že pokud jsou pracovní podmínky neuspokojivé, ba dokonce šikanózní (jsem taktéž matka malých dětí, takže si myslím dokážu představit, co pro Tebe znamenal z pohledu bb2 "nesprávný" koncert; když spočítám, kolik jsem za poslední 4 roky měla času na sebe a příležitostí k nějaké kultuře, asi bych byla dost nasraná, kdyby mě někdo těsně předtím oblažil nějakou debilní tabulkou), je na místě se ozvat a probrat to. Nejlépe, až Ti spadne červený hadr z hlavy :-).

2. Rovina kamarádství se šéfem
Na mě to působí dost nevyváženým dojmem. Píšeš, že v době, kdy mu umřela žena, jsi mu dělala něco jako psychologa zadarmo :-). Nevím, nakolik byl on v té době ochoten vnímat taky Tebe a Tvoje každodenní radosti a strasti, působí to na mě spíš tak, že ne. Pokud to tak opravdu bylo a uvědomovala sis to už tehdy, je otázka, co sis od takové jednostranné pomoci a podpory slibovala jako protihodnotu. Možná opravdu nic, možná (a k tomu se přikláním, protože je to konec konců přirozené) prostě jen to, že stejně jako ty jsi byla vnímavá a loajální vůči němu, bude jednou on takový vůči Tobě. Čili, že Ti to jednou nějakým způsobem vrátí (dosať si sama, co by Tě potěšilo). Jenže ono to prostě tak nezafungovalo a jádro tohoto "přátelství" se nějak časem rozmělnilo a rozpadá se, částečně kvůli přetržce po dobu Tvé mateřské a rodičovské dovolené, částečně proto, že už psychologa nepotřebuje a dále i proto, že na Tvé místo nastoupili jiní. Je vůbec otázka, nakolik jsou chlapi schopni tohle vůbec vnímat, mám pocit, že mužská přátelství fungují trochu jinak, ale ať už je to, jak chce, smutná pravda je, že přátelství (bylo-li tedy vůbec nějaké) je fuč. Jak tu už padlo, je to smutné zjištění, možná je to právě to, co Tě trápí, ale neumíš to zatím pojmenovat. Možná proto vztek směřuješ na novou přítelkyni, která (ač jistě může mít své chyby) je v tom v podstatě nevině a dost možná vůbec netuší, která bije a co proti ní máš. Problém totiž není IMHO v ní, ale primárně v něm. Jenže přiznat si, že se věci mezi vámi změnili, to asi dost bolí, a tak je možná snažší si najít zástupný cíl.

Tolik můj názor. Zdůrazňuji, neber to jako dogma, jen jako můj pocit z toho, co jsi tu napsala. Budu ráda, když případně zareaguješ.

říjen 31, 2013 07:05

To jsem dopadla, : Anděla

že jsem nemlčela. Jen jsem si chtěla ulevit nad nespravedlností života, najít trochu pochopení u semetrik smýšlejících jako já a dopadla jsem jako žárlivá, neschopná kravka. Jak sedláci u Chlumce. Aj, aj.
Abych to ještě přiváděla na pravou míru a vysvětlovala, co jsem kdy, kde, proč a jak dělala nemá smysl. Tak to nechte plavat. Příště rozcupujeme někoho jinýho. Jupíííí! smilies/grin.gif

říjen 31, 2013 07:08

Andělo : KK

tak proč jsi sem teda psala a co jsi od toho čekala? Že tu všichni řekneme "ano, ta bloncka je totální kráva"? A k čemu by Ti to vlastně bylo? Dobře, možná by se Ti ulevilo, ale řešením bych to nenazvala.

Já Tě necupovala, naopak bych bývala byla ráda, kdybys cítila potřebu k tomu všemu i něco říct (ano, uvést to třeba na pravou míru). Ale vidím dětinskou reakci, nic víc.

říjen 31, 2013 07:28

Jéžiš, : Anděla

to jsem nechtěla. Můj poslední vzkaz BYLA NADSÁZKA! ODLEHČENÍ!
Jsem poměrně dost pohodový člověk, ničím se dlouho netrápím.
Hoďte to za hlavu, to jsem chtěla říct.

říjen 31, 2013 07:38

KK : Anděla

prosím neber si to "cupování" osobně, popsala jsi to moc hezky. To je zrovna názor, který by mě uspokojil v mém vzteku.
Úplně na začátku jsem psala, že se jen potřebuju vykecat, mně to hrozně pomáhá.
Hrozně ráda sem chodím, proto jsem se rozhodla taky jednou napsat.
Uvést věci na pravou míru - bojím se, že by to rozpoutalo novou, celkem nesmyslnou diskusi o problému, který je vlastně (s odstupem uznávám) malicherný.
Přesto děkuju. smilies/cheesy.gif

říjen 31, 2013 07:50

KK : Anděla

ještě. Vypadám asi jako trubka. Napíšu, že se ničím dlouho netrápím a pak, že těžko házím věci za hlavu.
Tak abych to uvedla na pravou míru.
Když zjistím (uklidní se emoce), že to za to nestojí, tak se netrápím. Viz bloncka a šéf.
Když je to složité, za hlavu to hóóódně dlouho hodit neumím.
Ó jak je těžké věci popsat. Pěkně jsem se zapotila.

říjen 31, 2013 07:57

No vidíš, možná si uvědomil, : KK

že to s tou tabulkou na poslední chvíli trochu přepískl. Stává se.

Nevím, jestli se známe :-), ale docela asi rozumím tomu, co jsi napsala. Prostě bývá to různý a možná ani není žádné logické pravidlo, co a jak rychle lze hodit za hlavu.

Já zase mívám problém s kumulovaným hněvem, který by se asi v situaci, jako je ta tvoje, velmi projevil. Vydržím hodně, jenže pak stačí malá kapka a bouchne tlakáč. Okolí mi to mívá za zlé, protože často vůbec nechápe, že se ve mě vařilo něco hodně hodně dlouho.

říjen 31, 2013 08:29

KK : bb2

takže si myslím dokážu představit, co pro Tebe znamenal z pohledu bb2 "nesprávný" koncert;

to je omyl, pro mě rozhodně není žádná máma nesprávná proto, že jde na koncert. Ta ironie mířila na Rudovouse, který dělí matky na správné a nesprávné podle toho, jestli jsou v 18.00 doma s dítětem nebo ne.
Kategorizaci matek na správné a nesprávné podle toho, zda jsou soustavně doma u plotny a dítěte, považuju za nesmyslný přežitek, kvalita času stráveného s dítětem se nedá poměřit kvantitou, ale způsobem prožití, intenzitou a tím, jak se dítě cítí. Známe jistě všichni nějakého toho správného rodiče, jehož děti jsou dnes adepty na psychoterapii, ačkoli by nikdo nemohl říct, že byly zanedbávané, natož týrané.

Jak jsem psala - vztek nad tabulkou, na kterou bylo 6 dní času, považuji ve skutečnosti spíš za zhrzenost. Zlost na nadržování milence chápu, ale vzhledem k ostatním dobrým životním okolnostem by mělo být možné se nad to povznést.

No ale když teď Anděla použila stejné zbraně jako blondýna, a je spokojená s dosaženým výsledkem, tak je nejspíš všechno v pořádku..

říjen 31, 2013 10:56

bb2 : KK

Aha, tak to jsem špatně pochopila, beru zpět.

Jen pro vysvětlenou... dnes mi to připadá možná i trochu malicherné, ale byla doba, kdy mě dokázalo rozbrečet, když jsem se nemohla dívat o Vánocích na film, který jsem chtěla vidět už dlouho, jen proto, že mě přehlasovala většina, abychom se dívali na něco jiného. Šlo o to, že to byl vzácný okamžik, kdy obě děti spaly, kdy jsem byla odpočinutá a vyspaná - to vše po víc jak třech letech, kdy jsem neviděla ŽÁDNÝ film od začátku až do konce bez přerušování (a po dlouhé době vůbec nějaký film)... přitom ostatní se mohli na onu krávovinu dívat kdykoli, protože ji máme na DVD. :-D
Takže i proto chápu, že člověka dokáže vytočit, že když už jednou za uherský rok má příležitost někam vyrazit, někdo mu začne házet klacky pod nohy.

listopad 01, 2013 06:48