vezmu ho na Leoše Janáčka na Českou filharmonii a pak třeba na nějakou vernisáž, a chlap (třeba se mi předtím i líbil) mi řekne, že jsem moc chytrá a takové kraviny ho neberou. Ano, s tímto jsem se setkala.

neposlušnost, ale někde tu najdeš článek o elektronických obojcích, ale já bych nejdřív začala klikrem, když bude kluk hodnej, bude to stačit. Než ho příště vezmeš na koncert, bude vědět i kdy má zatleskat. Pro jistotu ale klikr do kabelky, než to zafixujete.

Maryno, krapet jsem se rozjela, nic ve zlým, to jen, že bych to vzala za jinej konec :-) malá orientace v klasice vůbec nic neznamená, vlastně ano, jedno stopro - že to není snob, co si na tom zakládá a našprtá to kvůli všeobecnému přehledu a společenské konverzaci.
Znám chlapy, se kterýma není nuda ani chvilku, ani když se nic neděje a nic se neříká, jen tak se je,hodně vědí nebo hodně umí, a přitom o Janáčkovi slyšeli naposled v hudebce na základce. Jsou solidní, pevní jako skála a svoje rodiny hýčkají.
Spřízněná duše neznamená nutně shodu v hudebním vkusu Pokud je, je to fajn, bonbonek, něco společného, ale nemusí to být.

až když s ním nebudeš počítat
Řekla bych, že ty správné chlapy může odrazovat fakt, že pro tebe mají být jakási záchrana z otravné práce a osamělého života. (To jim nemusíš říkat, to možná i nějak nevědomky vyzařuješ a oni před tím nevědomky couvají.)
Doporučuji vybudovat si co nejspokojenější život a nečekat s tím na "toho pravého". Nemusíš snad být povinně na vysoké pozici, která tě otravuje. Pokud toužíš po kontaktu s dětmi, jistě se dá najít nějaká dobrovolnická pozice, kde si jich užiješ. A tak dále.
Řekněme si upřímně, NIKDO ti nezaručí, že potkáš někoho vhodného nebo aspoň přijatelného, i kdyby ses přetrhla. To je dílo Boží, osudu, náhody - jak kdo chce. A než čekat, že mě někdo vytrhne ze stávajícího života, co stojí za houby, to bych si radši zorganizovala svůj současný život tak, aby pro mě byl k přežití. Upřímně, já to udělala a pak jsem potkala svého drahého polovičku - chudák pak musel nějakou dobu soužít s extrémně dlouhověkým potkanem

Přiznávám, že mě ta představa Janáčka uprostřed kachen a slepic taky zaujala. Ale na rozdíl od bb2 by mě na "akci Janáček", co popisuješ, nejvíc vadilo to prohlášení, že dotyčný považuje mého koníčka za kravinu a ještě to řekne nahlas.

Jo, a dovolím si ještě jednu radu: ty kecaly, co ti furt předhazujou tikání, pošli klidně a doslova do prdele. Jestli jsou oni ta "kreativní a vzdělaná společnost", tak je už zvuk toho slova odfoukne a budeš mít pokoj.

Takovýhle krávoviny neberou většinu chlapů. Co třeba kdybys mu vrazila do ruky pádlo a vzala ho na vodu? Nebo na kolo. Nebo na hory. Aha, to zase nebere tebe. Tak nic.

A mozna taky The Big Beng Theory! Maryno jsi uplne vedle!Hlavne to ladi s tvou touhou po slepicich a domkem na venkove. Tam bys byla s Janackem uplne v pr.... Co takhle chlap, ktery ma schopnost postavit se k manualni praci? Opravit bez kecu strechu, postarat se o zahradu nebo opravit auto? Je videt, ze ty ve svych 34 letech nemas jeste vubec zadne zivotni zkusenosti a takhle je rozhodne neziskas. Delas si iluze o sve vyjimecnosti a pritom NIC nevis! Naivni, namyslena, neoblibena......

Holcine jsi sundala ruzove brejlicky naprosto elegantne.....

si zájezd na kolech třeba na Ukrajinu nebo ferratu v Julkách a dokaž sobě i druhým, že máš i na to zatnout zuby a makat, pomoci někomu v nouzi a zasmát se sobě i s ostatními. Docela to pomůže, najít sama sebe. Zatím jsi fazulka v bavlnce a kury na dvorku by tě rozhrabali na šrot.

z tebe ta touha hnízdit přímo řve. Možná to bude jeden z možnejch důvodů, proč se "ten pravý" ještě neobjevil. Tedy on se možná vyskytnul, ale neprojevil, protože může mít (oprávněnej) dojem, že takový slečně, co má "po materiální stránce vše, co by si kdy mohla přát", by akorát doplnil to, na co materiálně nedosáhne.
Možná by sis měla ujasnit koho vlastně hledáš. Jestliže ohrneš nosík nad pánem, kterýmu nesedí Janáček (Mimochodem - nebylo by vhodné začít něčím méně složitým?), budeš ho tuplem ohrnovat nad kačenkama a králíčkama. To nejsou jen rozkošný chlupatý kuličky z velikonočních pohlednic, ale v podstatě špinavá a páchnoucí zvěř, tvrdě se dožadující svejch práv. Takže kultura, konverzace a všechno ostatní až po poklizení a nakrmení - když na to budeš mít ještě sílu a náladu.


Poznámka pro Macessku k "prohlášení, že dotyčný považuje mého koníčka za kravinu a ještě to řekne nahlas".
Dejme tomu, že dotyčný mohl volit mírnější výraz. Ale není přece nutný, aby se nad mými koníčky rozplýval, pokud mu nic neříkají. Když si můj partner bude infantilně lepit letadýlka, nemusím mu držet tubu s lepidlem, ale půjdu si třeba číst. Jen bych ho na to měla upozornit dřív, než si bude myslet, že držím ráda

aby nedošlo k omylu. Oba příklady jsem pochopitelně řádně nadsadila!!!
Venkov se mi líbí a toho Janáčka bych mu nenutila, ale dere mě, když mi to někdo řekne s takovým despektem a zhnusením. Já bych i na to kolo, a vodu atd. jela... Jenže jsem asi prošvihla tu správnou dobu. Teď okolo mne jsou jen samé litující, co se mne ptají - viz nahoře.

"Venkov se mi líbí" ještě nemusí znamenat, že tam dovedeš žít. Možná jo, možná jsi přizpůsobivá a ochotná se ledačeho zříct - ale vydrželo by ti to napořád? Nenutila bys třeba svýho venkovana, aby se s tebou přestěhoval do města, například pod záminkou lepší školy pro dítě?

"když mi to někdo řekne s takovým despektem a zhnusením" Očekáváš respekt a nadšení proto, že ze "světově proslulého génia PŘECE MUSÍ bejt nadšenej každej"?

"Já bych i na to kolo, a vodu atd. jela" Tak proč nejedeš? Ty neznáš nikoho, kdo jezdí s nějakou partou, která by tě vzala s sebou? Čistě jen pro radost z pohybu, ne rovnou za účelem vážného seznámení.

" Teď okolo mne jsou jen samé litující", které tu dobu zřejmě neprošvihly. Pročpak asi?

že "chlapů je dost". Je, ale není jednoduché někoho najít. Ale dámy nade mnou to shrnuly přesně - jestli to z tebe čiší, tak to fakt je problém. Ovšem jak to ovlivnit, to už nevím. Každopádně nevím přesně, jaké máš nároky, ale trochu slevit by to možná chtělo. Ne v zásadních věcech, ale to prostě musíš vědět ty, co je pro tebe důležité.
A ty litující pošli, odkud přišli! Jak já tohle vždycky nenáviděla! Pochop, že ti samí lidé ti do toho budou kafrat furt - dobře si pamatuju, jak se ti samí lidé ptali - "kdy už si někoho najdeš"... plynule to přešlo do "kdy do toho praštíte" - když jsem se vdala, začli se ptát, kdy budem mít dítě. A když jsme ho měli, ptali se, kdy bude další! Rada - pošli je do háje hned!

Já vím, že to byl jen názorný příklad, ale já bych na Janáčka taky nešla. A to mám hudbu vysloveně ráda, dokonce i tu "vážnou".
Byla bys radši, kdyby se ten dotyčný přetvařoval a kvůli Tobě koncert přetrpěl ? Měl by pak o tom následně ještě zasvěceně diskutovat ?
Děvče, děvče. Nejsme všichni stejní a chtít si "vychovat" chlapa k obrazu svému, není dobrá cesta.
Jak by se líbilo Tobě, kdyby Tě chtěl někdo převychovávat, když jsi přesvědčena o své téměř dokonalosti ?

Chtěla jsem říct, že zatím co já se snažila vystudovat, našetřit si na bydlení, na to, abych měla za co žít, mít dobré místo atd. atd. tak moje spolužačky, kamarádky, se na tohle vykašlaly a i když některé ve vztahu zkrachovaly, tak přeci jen něco mají.
Já měla jen klapky na očích a před sebou cíl.
To se mi nevyplatilo, nejsem chlap. Asi jsem měla zůstat u plotny, byla bych třeba šťastnější.
Já se kamarádím s ostatními, ale když se někam jde, jede, jedou páry, já jsem NAVÍC! a nechci být podezřelá, že jim jejich partnerství ohrožuju!
asi to říkám všechno špatně, když to chápete úplně jinak.

tak z toho posledního příspěvku mám vyloženě pocit, že si říkáš, že si přeci zasloužíš chlapa, narozdíl od těch kamarádek, které na sobě tolik nepracovaly. Obávám se, že takhle život nefunguje. Ale můžu tě uklidnit, u plotny bys šťastnější nebyla, nejsi ten typ (já taky ne). Takže hlavně nelitovat ničeho, co se stalo a s čím se nedá hnout. Život je jen jeden a je zatraceně krátkej...

díky moooc!

se na tohle vykašlaly a i když některé ve vztahu zkrachovaly, tak přeci jen něco mají"
Potvory
Zatímco ty ses tak poctivě připravovala a furt nic
A ta plotna, moje milá, to je jen dupání nožičkama. Brzo bys do ní kopla, stejně jako do kačenek

Hele, technická poznámka - když budeš párkrát někde "navíc", vsadím boty, že se alespoň některý páry postarají, abys příště měla doprovod

s těma párama bych já byla ráda, kdybys měla pravdu. Moje zkušenosti jsou takové, že se ženy z těchto párů spíš postarají, aby ta single už s nimi příště nejela...

Maryno, nejlepší radu ti dala Macesska. Snaž se zařídit si život tak, abys byla spokojená i bez chlapa. Najdi si nějakou nepárovou komunitu, to dobrovolničení není špatný nápad, nebo nějakou netovou komunitu, kde se s různými lidmi budeš moci bavit o vašich společných zájmech. Já si takhle našla spoustu kamarádek, které se neptali, jestli už mám chlapa. A ve chvíli, kdy jsem se srovnala sama se sebou, našla jsem si i toho chlapa. A ten mě bere nejen na vodu, ale i do opery
A kdyby se chlap neobjevil, ono se zase tolik nestane. Pokud budeš umět žít sama se sebou, můžeš být i bez něj šťastná a spokojená.

ještě mě napadlo - neomezovala bych se tolik věkem - pokud by to tedy nevadilo tobě. Já nakonec našla manžela o dost mladšího a i když už jsme zas rozvedení, bylo to fajn a dodneška máme super vztahy. Jo - a nerozvedli jsme se kvůli věku

Maryno, zkoušela jsi víkendy pro nezadané? Jsem v podobné, i když úplně jiné situaci - po 27 letech manželství, když se děti osamostatnily, mě opustil manžel. Nechce se mi prožít zbytek života o samotě, tak jsem pátrala trochu po možnosti zúčastnit se víkendové akce pro nezadané, a zjistila jsem, že pro většinu z nich jsem se svými téměř 50lety příliš stará. Většina z nich je pro lidi do 35 nebo do 40 let.

Každý chce to co nemá. Tvé vrstevnice ti závidí kariéru a svobodu možná víc než ty jím rodinu. Ony už vědí, že žádná rodina není taková jak vypadá na procházce a ta mateřská není dovolená, ale mise. Sebevědomí jím spadlo díky manželovi a nedodělanou školou. Nemají čas ani peníze na své koníčky a dovolenou. Ty sis tohle dokázala a věř, že to dítě příjde i s partnerem do toho tvého nejlepšího věku a užiješ si to naplno bez vyčítek, že jsi něco prošvihla. Ten pocit máš jen tedˇ na krádkou dobu. Chlapa nejlépe poznáš podle toho jak se chová při řízení auta. Pokud nadává a nechá se vytočit běžným provozem je to agresor a cholerik. Jestli zkoukne každou sukni v zrcádku v tvé přítomnosti, tak nebrat je to donšajn. Věčně prázdná nádrž a benzín dokupuje za dvě tři stovky, lakota nebo chudák. Budeli tě peskovat a poučovat jak máš řídit ty, tak tohle může být manipulátor a despota. Mám to z vlastního vypozorování na chlapech v mém okolí. Stejně to musí, ale nejprve pořádně zajiskřit a to na oplodnění úplně postačí.

proč máš potřebu takhle shazovat ty vrstevnice?

mně osobně by u toho Janáčka vůbec nevadilo, že se mu nelíbí Janáček (a jestli není muzikální, jako že není, proč tě napadlo tahat ho ausgerechnet na Janáčka, ke kterýmu člověk musí dozrát), ale to, JAK řekl, že se mu to nelíbí.

Jinak ty ale na mě taky dvakrát sympaticky nepůsobíš, z toho, co píšeš, čouhá "JÁ jsem NA ÚROVNI a očekávám, že můj partner bude taky", a to by mně osobně bylo strašně protivné. Jasně že ve vztahu musí mít lidi něco společného, ale můj muž třeba nesdílí všechny moje zájmy a z Janáčka by se opupínkoval (což já ostatně taky), ale O TOM TO OPRAVDU NENÍ.

Řeči o VZÁJEMNÉ úctě a toleranci sice znějí jako otřepané klišé, ale nejsou. V podstatě pokud názory toho druhého nedokážeš postavit jako stejně důležité jako tvoje vlastní (buď z důvodů nekompatibility, kde se tomu nedivím, nebo proto, že k tomu nejste vzájemně ochotní, což je horší), tak je to celé na pytel.

Život není o Janáčkovi a vernisážích. Spíš bych se dívala na to, jestli on je ochoten bez shazovačných keců Tvoje zájmy vzít na vědomí a respektovat. To, jestli je bude všechny sdílet, je jen příjemný bonus, nikoli nutnost.

jste se tady do Maryny obuli, neviděla bych v ní namyšlenou ženskou s přehnanými nároky, co je mimo mísu když píše o životě na venkově a návštěvě Janáčka. Myslím že jsi Maryno obyčejná šikovná holka, která má rozhled a není hloupá. A chce prostě jen už obyčejně žít. Touží po lásce, po rodině, po partnerství, na tom není nic divného. A rady typu , že to máš přestat řešit, protože to z tebe je cítit že někoho hledáš, ti moc nepomůžou. Mě je mnohem víc, děti už mám velké, ale jsem sama. A taky bych už sama nechtěla být. Ale asi smůla, chlapů je kolem dost, jenže kdybych začala rozebírat kdo a jací, tak mě taky označíte za namyšlenou ženskou co odmítá slevit z nároků. Pokusy o seznámení mám za sebou, přes internet, seznamku, brzy jsem to vzdala, nemám na to sílu. Aktivně žiju, sportuji, ale je to pořád jeden okruh lidí. Maryno, rozumím ti, chápu tě. Neporadím ti. Buď to přijde, nebo ne. A je jedno jestli to je z tebe cítit nebo ne, je to prostě o štěstí, a to ti přeji.

mám ve svém okolí 3 chlápky, kteří jsou volní (dva svobodní, jeden rozvedený) a mají problém najít ženskou... Všechny jsou prý náročné, chtějí aby chlap měl především tučné konto, bourák, bral je na večeře, na výlety, výstavy, divadla, koncerty.... Ale oni jsou obyčejní chlapi, kteří rádi zajdou občas na pivko, chodí do práce, ve volném čase dělají na baráku... jenže to dnešním holkám neimponuje, no...
tak co s tím? prostě najít svoji druhou polovičku je fakt o štěstí...

Petronilo, zatáhnout mě někdo na "Janáčka", možná bych taky v tý úlevě, že už je to za mnou, použila nesalonní výraz Ale bylo by od začátku jasno

Nakonec proč nejít na muziku, vernisáž a podobný akce sama? Dneska už samotná ženská nepůsobí "podezřele" a i na těchle místech je možný se seznámit. Dokonce s někým, u koho je jistá šance na aspoň některý zájmy stejný.

víš, jakmile míříš vysoko, spoustu chlapů prostě vyděsíš. Pro leckterého je jednodušší a přitažlivější mít ne tak vypracovanou ženu, pro kterou budou kingové. Upřímně, aby někdo ohromil tebe, musí to být fakt třída. Zřejmě by měl být jak pracově, tak společensky úspěšný. A těch prostě na světě není až tak moc. Navíc jsou atraktivní pro všechny, dobře se seznamují a tak jsou brzo zadaní. Pokud jsou fajn a mají talent na vztahy, jsou teď spokojeni v manželství.
Co s tím - nevím. Asi hledat někoho, kdo se vymyká - třeba má komunikační problémy, je samotář, nebo právě mladý a ještě není "lapený".
A samozřejmě je taky třeba uvážit, co můžeš nabídnout ty - Janáček bude spíš překážka než sdílená radost. Prostě dobře koukat, o co stojí tvůj protějšek.

já se domnívám, že partner by měl respektovat zájmy druhého partnera bez hloupých řečí, že je to "kravina".

Respektovat, ale ne sdílet. Umím si klidně představit situaci "miláčku, klidně tě na toho Janáčka zavezu, ale já tomu nerozumím, nebaví mě to a tak tam s tebou nepůjdu."

nemyslím si, že jsi něco prošvihla. Nikdo nemá všechno; kdybys měla rodinku už teď, neuspěla bys třeba tolik v práci. Prostě jsi vsadila na jednu z mnoha životních strategií. Určitě se ti povede si doplnit i ty ostatní oblasti, které zatím chybí.

Jen bych si být tebou dala pozor na iluze o hromadě dětí a hejnech slepic; ono i jedno dítě dá zabrat a komplet změna životního stylu je spíš únik sama od sebe.

ono je vysoko a vysoko.

Je otázka, jak má ten daný člověk srovnané priority a nároky.

Pro mě osobně jsou nároky, pod které bych nešla, respekt ke mně, ochota ke kompromisu, tolerance a sdílení hodnot a základního životního nastavení. Společný hudební a kulturní vkus, sečtělost apod. jsou už jen třešnička na dortu, zdaleka nikoli nutná podmínka.

Na pracovní a společenskou úspěšnost ve smyslu "prestižní a výborně placené zaměstnání" bych taky nekoukala. Spíš na to, jestli něco umí, dělá to rád, uživí se tím a je s tím spokojený. Jestli není psychopat, mačo, tyran. Jestli má v sobě nějakou "jiskru", kdyby něčí jediný zájem byl gauč a papuče, tak by neoslnil, myslím tím jestli je schopen dělat něco, co by ho těšilo, protože člověk, který neumí potěšit sám sebe, neumí potěšit ani ostatní.

Člověka s komunikačními problémy bych se naopak bála jak čert kříže, úplného samotáře taky.

nejdřív jsem málem zalkal - proč jsme se nepotkali, tak před 15 lety? Mohli jsme bejt spokojený na vesnici s kačenama, slepicema, králikama a kupou dětí!
Nojo, jenže čtu dál - a přišel ten Janáček! Vorosil jsem se. Zjistil jsem, že jsem diskvalifikovanej pro krásnej rodinnej život na vesnici, protože Janáček a Česká filharmonie mě taky neberou. Dokonce jsou mi trochu nepříjemný. A je po ptákách.
(V životě mě nenapadlo bazírovat na tom, aby se Locomotiv GT, Vláďa Padrůněk a podobný fajnovosti líbily taky mojí partnerce. Asi bych zůstal taky na vocet. Zkus vo tom přemejšlet. Ve tvým vzdělání ten problém nejni.)

Příklad: vezmu ho na Leoše Janáčka na Českou filharmonii a pak třeba na nějakou vernisáž, a chlap (třeba se mi předtím i líbil) mi řekne, že jsem moc chytrá a takové kraviny ho neberou.

už z formulace "vezmu ho" se mi ježej chlupy. jinak oblíbeným doporučením bývá najít si koníček, kde se vyskytují převážně chlapi. (což je mnohem snažší než v obráceným gardu pro pány.) ale musí tě taky bavit, jinak to dopadne jako s janáčkem a filharmonií

(když mě maminka chtěla přivést k lásce k vážné hudbě, začala mě tahat na opery a balet a pečlivě vybírala ty, co měly děj a líbivou hudbu, takže jsme začaly s mozartem, dvořákem a verdim a lišky bystroušky mě ušetřila. to jsem si tak jen vzpomněla.)

v tom "Respektovat, ale ne sdílet", máš samozřejmě pravdu.
Jenže, jak už podotkla mura, "vezmu ho" mi lehce zavání dodatkem "a von, prevít, si toho neváží"

nemůžu si pomoci, ale na mne působí Tvůj příspěvek jako když hledáš věc a ne partnera. Věc , kterou už jedinou nemáš a potřebuješ ji k tomu, aby Tvůj život byl kompletní a dosáhla jsi všeho. Stále já, já, já, já hledám, já chci, mně chybí. Z tohoto pohledu jsou možná Tvé spolužačky opravdu šťastnější, i když možná víc utahané, míň bohaté. Mají něco, co si za peníze nelze koupit. Ale Ty bys asi takhle šťastná nebyla, jsi racionální, cílevědomá. Jen je třeba si uvědomit, že nikdo nemá v životě všechno a všichni svým způsobem životu nějak platíme.

ono to ale jde vzít i z druhé strany - platíme, ale i něco dostáváme.

To o těch nárocích a neochotě z nich slevovat slýchám poměrně často, ale myslím si, že problém spočívá v tom vědět, ze kterých nároků mohu slevit v pohodě a ze kterých už se to nevyplatí.

Janáčka bych obětovala vcelku v klidu, "tvoje zájmy jsou kravina" už nikoli.

není vůbec o Janáčkovi a kravině. To je o tom, že ta která se rozhodne pro rodinu, obětuje na čas kariéru a získá nádherný pocit z mateřství, z toho jedinečného pocitu vidět vyrůstajícího človíčka. Jiná , která buduje kariéru, získá a obětuje zase jiné věci. Ti maximalisté, kteří očekávají od života naprosto vše bývají často ve výsledku zklamáni, frustrováni. To jen stručně můj názor.

Ten Janáček je jen ukázka toho, jak by to ve vztahu být nemělo. Maryna udělala zásadní chybu, že si nejdříve nezjistila jaký druh hudby má ten dotyčný rád. To se tak ve vztahu dělá, že když mám někoho ráda, zajímám se také o jeho potřeby, názor, spokojenost a neprosazuji si svoji vůli. Že on reagoval ošklivě nebylo hezké, mohl to říci slušněji. Ale pozitivní je, že byl upřímný.

je to o tom, protože ten Janáček a kravina jsou o tom vzájemném respektu.

Maryna dotyčnému možná chtěla přiblížit svoje zájmy, na tom přece není nic špatného. On snad neměl pistoli u spánku, když věděl, že takovou hudbu nemá rád, tak proč na ni s Marynou chodil? A pokud o tom nic nevěděl a chtěl to jen zkusit, tak pak mohl být upřímný nějak taktněji.

Upřímnost je sice fajn věc, ale když není okořeněná aspoň špetkou taktu, tak na ní až zas tolik pozitivního neshledávám.

Většinu chlapů klasická hudba fakt nebere, nicméně si myslím, že leckterý s Tebou na Janáčka třeba půjde jednou za rok, jako drobná oběť pro milovanou partnerku, ale pokud už budete spolu.
Daleko přijatelnější pro chlapa je třeba činohra v divadle, nejlépe komedie, ale i tady v hledišti převažují ženy.

je věc názoru. Nehodlám diskutovat donekonečna. Píšu, že to mohl říci slušněji čímž říkám to co Ty, mohl být taktnější. Jinak mně osobně je daleko milejší, že ten člověk dá najevo svoje skutečné pocity, pokud je sdělí taktně než kdyby se přetvařoval a říkal , jak se mu líbilo a nebyla to pravda. Ale každý to máme jinak.

cetla jsem jen par komentaru a nechapu proc se do tebe zacali tak trefovat. Moire2 jsi asi vylozene slapla na kuri oko.
Chapu, co pises a co ti lezi na srdci. Nemyslim, ze se nad nekym povysujes. Nemam reseni, jen me napadla jedna vec. Co takhle se prestehovat do zahranici? Nejen novy zacatek pro tebe, ale taky jina kultura a jini muzi. U nas se jeste stale prevlada nazor viz Moira2:
Co takhle chlap, ktery ma schopnost postavit se k manualni praci? Opravit bez kecu strechu, postarat se o zahradu nebo opravit auto? Je videt, ze ty ve svych 34 letech nemas jeste vubec zadne zivotni zkusenosti a takhle je rozhodne neziskas.

Da se najit muz, ktery neumi opravit strechu a do zahrady se mu taky nechce, ale na klempire, zahradnika, uklizecku nebo co jineho si v klidu vydela a ten volny cas stravi s tebou a rodinou. Ja jednoho takoveho nasla

Zmena prostredi, jak pracovniho, tak zivotniho ti muze hodne prospet a pomoct zacit byt zase spokojena.

vy tu rozpitváváte každé moje slovo, "jak jsem to myslela", "jak to vyznívá" atd. Toho Janáčka jsem schválně napsala jako něco naprosto odlišného, stejně tak ty slepice a hejna hus.
Jenže div tu neprobíráte Janáčkovo dílo ve vztahu k frustrované čtyřiatřicítce. Napsala jsem to trochu s nadhledem, uzn ávám, použila jsem dva extrémy, protiklady.
Tedy si říkám: jak si mám najít partnera, když i na anonymním serveru působím - podle všeho - jako nafoukaná protivná slepice?
Je asi chyba ve mně a podle všeho bude jen nejlíp, když ty moje hloupé geny nebudou mít možnost dál pokračovat.

Nikoho jsem nezhazovala jen jsem napsala jak to cítí holky co si pořídila mimina ve dvaceti a jak to vidí dnes. Co tady píšou za starosti a kde by mohli být kdyby..... No, ale čtu tady, že máš potřebu tady polemizovat i s miou, Grétou i jednababi. Proto tady chodíme, abychom si přečetly reakce na naše názory a zamysleli se nad jinými, ale často tady ten jiný názor někdo pořádně nečte, protože ho špatně pochopí, vystartovat ovšem dokáže okamžitě. No příjdeš mi hodně sebevědomá a je ti všechno jasné tak ti trochu dávám na vědomí abys Matyldě neurčovala co je tady správný názor a nechala to na ní, aby si to přebrala. Jinak tě čtu ráda a dobře, že tu chodíš.

to je bohužel problém takového serveru. My to tu nemyslíme špatně, každý se snaží radit podle sebe a ty si to prosím tak neber. Jen se můžeš zamyslet, jestli někdo nemá v něčem pravdu. Já, když jsem sem kdysi psala své stesky, tak jsem dostala spoustu poučných rad, spoustu sympatických odpovědí a taky kupu odpovědí, které se mi vůbec, ale vůbec nelíbily. Byla jsem z toho docela dost rozvrkočená, ale dneska už to chápu. Každý holt radí podle toho, co jeho samotného v životě potkalo, víš?
Tak si to tak neber, dokážeš-li to

mne si namyslena ani protivna neprisla, radu jsem ti taky dala.
Mam dost kamaradek ve Tvem veku a az ke 40, singl nebo rozvedene bezdetne, hledajici partnera. Svobodnych muzu znam strasne malo, asi jen 2 a z toho jen 1 je vztahovy material. Uz to nekdo psal, spousta zen dnes je velmi sobestacna a uspesna a jsou muzi, kteri se s tim neumi vyporadat, jejich ego dostava zabrat, ale jsou i taci, kteri s tim nemaji problem. Tech je malo.
Krome toho zahranici, moje rada zni: nikdy nerikej nikdy aneb odrikaneho chleba nejvetsi krajic
sveho muze jsem potkala tak, jak/kde jsem vzdy tvrdila, ze partnera pro zivot NIKDY potkat nemuzes.
Drzi8m ti palce

mi většina těch názorů dnes ošklivých nepřišla - fakt záleží na tom, kdo to čte. Např. to, co píše kim mně vůbec nepřišlo jako shazování... Petronile ano - a ta mívá velmi rozumné názory. Takže - co je vůbec "správné"? Víš, když ti to tu pomůže k určitému zamyšlení a třeba následnému nadhledu, je to fajn. Ale je to tvůj život a jen ty sama víš, jak moc jsi v nadsázce zkreslila (i to znám, taky jsem kdysi něco napsala v nadsázce a druhý to začal zcela vážně pitvat - no s tím nic nenaděláš, to je riziko psaného textu).

jsi mladší, než moje děti, tak si z titulu tý "babi" dovolím říct totéž, co bych v podobným případě řekla kterémukoli z nich, kdyby přišlo se slovy "i na anonymním serveru působím jako nafoukaná protivná slepice".
Takže - "Miláčku, zkus se zamyslet se nad tím, PROČ tak působíš. A jestli na nic nepřijdeš, je to taky odpověď."

rady jsi dostala , je škoda, že namísto toho, aby ses nad nimi zamyslela, se urazíš a cítíš se ukřivděná.

"Tedy si říkám: jak si mám najít partnera, když i na anonymním serveru působím - podle všeho - jako nafoukaná protivná slepice? "

Neber je tak vážně, nevzpomínám si, aby tady na někoho nevlétly.
A až sa Tě bude někdo prát, kdy se hodláš vdát, můžeš se zpátky zpátky zeptat, jestli Tě teda můžou s někým seznámit, když jsou tak chytr(é)

"Jsem svobodný, bezdětný pětatřicátník a moje tetičky se mě na svatbách vždy ptaly " A kdypak přijde řada na tebe, chlapče?" Přestaly, když jsem jim to začal oplácet na pohřbech"

"rady jsi dostala , je škoda, že namísto toho, aby ses nad nimi zamyslela, se urazíš a cítíš se ukřivděná."
to jako třeba:
"
Jako sorry: "Miláčku, zkus se zamyslet se nad tím, PROČ tak působíš. A jestli na nic nepřijdeš, je to taky odpověď."

Tak to není rada, ale nějaký zlý výlev. A nedivím se, že je z toho Maryna špatná.
Navíc z dalších Maryny komentářů je vidět, že má i schopnost si dělat legraci sama ze sebe. Jenom je prostě jinak zaměřená - asi víc ocení chlapa který s ní půjde na kulturu, než chlapa, který umí opravit střechu. Na tom nevidím nic špatného.

Nevím, jestli jsi z Prahy, pokud ano, zkus webové stránky www.spolecneaktivity.cz jsou pro tebe jako dělané. Já už tam dnes moc nechodím, ale v době kdy jsem byla singl, jsem za ně byla ráda. Schází se tam lidé v našem věku, v naprosté většině případů singl, a vymýšlejí a pořádají společně různé akce, např. v jsem s nimi byla na české filharmonii v Rudolfinu :-) ale jde hodně i o výlety, víkendové akce, sport atd. Je fajn mít příležitost si vyrazit ven když kamarádi prostě nemají čas. To že se tam schází hlavně lidé v tomto věku má jednoduchý důvod, lidé okolo už mají děti a mají jiné starosti, nemají čas na své singl kamarády, max. jednou za uherák, a ačkoli se s nimi člověk dál a rád stýká, je třeba tu díru po nich nějak zaplnit a prostě si najít další přátele. Jinak, drobná rada, na první rande na Janáčka nebo do galerie je prostě blbost, kde bude probíhat první rande by měl vybírat muž a mělo by se jednat o něco neutrálního, na prvním rande jde především o to zjistit, zda funguje "první signální" a to zabere pár desítek minut. Na prvním rande by neměly být jiné rušivé jevy typu hudba, kino a kdovíjaké další nesmysly, první rande by mělo být jenom a jenom o vás dvou. Tam si povíte, co kdo máte rád a pokud si budete sympatičtí, tak to spolu i podniknete někdy příště. Snaž se být více ženská, naslouchat protějšku, hned ze startu neodkrývat všechna ta esa co máš v rukávu (byt, skvělá práce, úspory, vzdělání), muže by to mohlo snadno odradit v tom smyslu, že by mohl mít z tebe pocit, že ti vlastně nemá co nabídnout. No, každopádně držím palce, není snadné natrefit na svojí drahou polovičku.

....mám pochopení.Též bych nechtěl vztah je proto,že tikají hodiny(asi biologické).Mohu říci jediné,že každá čekárna je na pendrek.Buď akční a porozhlédni se tam kde máš své zájmy.A zevluj,ale konej a čekárna se změní těšení na to může přijít a to je krůček k úspěchu.Věřím,že se potkáte dva co jim budou srdce tlouci ve stejném rytmu.Držím palce.

myslím třeba radu od Kamily , trochu se neomezovat věkem. Další rada byla, zjistit si o protějšku co ho baví než ho někam vytáhnu. Další rada byla rozšířit své aktivity atd.

Vzpoměl jsem si na jednu naši "celebritu" co mělá (má) na nějaké té uřvané stanici (fréékvééncééé jédna nebo evróóópa dvě, mě to splývá) svůj pořad. A vykládala jak poznala úžasného chlpa, pozvala ho k sobě a připravila nějakou delikatesu (detily už nevím, snad nějaký plátek lososa s čímsi okolo). A chlap si k tomu sednul a pravil "máš doma tatarku?". Čímž u ní skončil...

na prvním rande jde především o to zjistit, zda funguje "první signální"

tak když si chce chlap zašukat, tak i to divadlo přetrpí. Ale Janáčka ne, to by se mi pak asi nepostavil.

nikdo ti tady hlavu zatím neukous, tak nač tolik pesimismu? Snažili jsme se ti tu jen různejma způsobama naznačit, aby se s zamyslela nad svejma požadavkama a prioritama, nad tím, co je ve vztahu podstatný a co jsou kraviny. Jestli je pro tebe zásadní "vysoká kultura", nehledej chlapa pro život na vesnici, prosíííím. Chlap, kterej se dokáže postarat vo malý hospodářství, bude milovat Janáčka s pravděpodobností limitně se blížící nule, věř mi. Prostě bílý koně došli a princové vymřeli, je dobrý to pochopit co nejdřív. Ano, můžeš hledat v cizině, ale ani tam nejni všecko zlato, co se na první pohled třpytí. Těch příběhů, kdy se z galantního a šarmantního Itala, Francouze apod. vyklubal despotickej majetnickej macho, těch je plnej internet. Pár uprchlic ze zmíněnejch zemí, kam se naivně provdaly, už jsem i vosobně potkal. Prostě - urči si jen ty zásadní věci pro život a na těch u partnera trvej. Prozradím malý tajemství - společný koníčky to nejsou (i když je to příjemný, když se to povede). Ale něco společnýho tam bejt musí a pak hlavně schopnost vnímat a respektovat toho druhýho (tuhle vlastnost taky zkoumej u sebe, nejen u "kandidátů"). No a v poslední řadě tam musí bejt taky nějaká přitažlivost. Ať se ti to líbí nebo ne, pokud dotyčnýmu nepřipadáš hezká a sexy, máte šanci maximálně na nějakej vztah z rozumu, kterej stejně skončí dřív, než spolu stihnete zestárnout. Nic jsi tady vo svým vzhledu nenapsala, ale ujišťuju tě, že to je pro seznámení asi tak 100x důležitější, než jak působíš na anonymní internetový diskusi. Tady působíme na druhý všelijak. Já na některý působím tak, že by vo mě nevopřeli(y) kolo, případně by mě rovnou něčím uděřili(y). A vidíš, voženil jsem se už dvakrát. A to nejsem ani žádnej krasavec, ani kandidát na nobelovku. A dokonce nemám rád Janáčka.
P.S. Na něco už jsi přece jen přišla:

Je asi chyba ve mně

Tak teď už jen to všecko vzít za správnej konec a nakonec i ty svý geny rozmnožíš. Držim ti palce!

To mě mrzí, že napsané považuješ za "nějaký zlý výlev". Tak to skutečně myšleno nebylo - nebo myslíš, že bych zlé výlevy používala na děti?
Šlo mi o sdělení "jestliže máš pocit, že tě (někteří) lidé vidí takto, pokus se přijít na jejich důvod". Třeba žádnej není, ale třeba může uvidět něco, co by ji ani nenapadlo.

Takto řečeno to působí úplně jinak. Na původní podobu bych asi reagoval nevrle, že naznačuješ, že opravdu jsem to, jak působím. Ono i to oslovení miláčku vypadá v kontextu dost ironicky - ale to asi záleží na tom, jak je kdo na používání tohohle oslovení zvyklý.

působit tu jako namyšlená slepice je celkem v pohodě, já tu kdysi působila jako chlap Jako namyšlená slepice jistě taky, ale k tomu se hlásím.

Krakonoši, ach, a proč jsme se nepotkali MY DVA? Dokonce bych ti ani (na rozdíl od Marynina nápadníka) neříkala, že Lokomotiv je kravina a Vláďa Padrůněk dement (ať je to kdokoliv), i kdybys mě s nima seznamoval. A krom hus a slepic mám kolem sebe řadu volů - k dokonalé idyle by nám chyběl jen zbroják.

napiš mi, jsem milej, svobodnej, inteligentní a taky sám
Důležitý je být spokojený sám se sebou, s tím jak člověk žije. Trochu se oprostit od toho, že jediný co mi chybí je partner. Pak je to na člověku hodně vidět a ty ostatní to odradí, to tlačení na pilu, že teď, nejlíp už včera to musí přijít.

možná by to chtělo přečíst celý. On se ten kontext netýká až tak Maryny, ale toho, co bych řekla v podobný situaci svýmu dítku
Konkrétně (opakuju) - "si dovolím říct totéž, co bych v podobným případě řekla kterémukoli z nich" - proto ten "miláček".

Pokud by skutečně pořádný život existoval jen když žena vychovává dítě, nebylo by řešením mít nějaké v pěstounské péči?
Na druhé straně existuje varovné úsloví: dej si dobrý pozor, co si přeješ.
A do třetice - celé mi to připomíná starý aforismus o tom, že manželství je jako pevnost - kdo je venku, chce dovnitř a kdo je uvnitř, chce ven.
Doporučuji vám, Maryno, to co mnozí přede mnou - smířit se s tím, co máte a vážit si toho. Nechtít to, co mají jiní, protože oni zase nemají, to co vy. Každý život je unikátní. Volnočasové aktivity pro singly nezatracuji, ale pozor - neplánujte je jako možnost lovit chlapy. Plánujte je jako volnočasové aktivity v partě, kde nebude vadit, že nemáte partnera. Snažte se každý měsíc zažít nějakou "výpravu za dosud nepoznaným",nebo zkuste jednat jako YESMAN, tedy neodmítejte, do čeho by se vám jinak nechtělo. Obohatíte svůj život - a možná, že i toho pravého najdete. Přesněji - umožníte, aby si vás našel.

... Marynin článek a komentáře pod ním, maně si vzpomínám na jiný článek, který v podstatě říkal, že ve společností rozdělené např. do kategorií A, B, C, D jsou problém A-čkové ženy a D-čkoví muži. Muž A vybírá ženu z B, muž B ženu C, ... a prostě ženy A nikdo nehledá a muži D nemají kde hledat.
Myslím, že Maryna prostě jen poslechla hlas doby, který říká, nejdřív zabezpečit a pak rodit... a stala se A-čkovou ženou. Pokud je navíc trochu introvertní a společnost jí nepřitahuje, je na seznamovací problémy zaděláno.
To si dovedu klidně představit. Asi by to se mnou mělo stejný průběh, kdybych nepřišla do jiného stavu v osmnácti úplně nepřipravená, prostě "náhodou". Tehdy byste mi napsali, že jsem nejdřív měla dostudovat a připravit si zázemí a až pak mít rodinu. By mne zajímalo, kdo by si pozdějc všimnul holky u počítače, který hlučná společnost prostě vadí, tancování jí nechybí, zábavy a diskotéky nechápe a voda v řece přijde studená. Zato ten Janáček jako zvuková kulisa k programování... ještěže jsem si to děcko uhnala jako blbá zamlada. Pak už bych na to byla taky "moc chytrá". :-(

Neříkám bůhví jak slevovat a spokojit se s málem. Prostě jak říká klasik: "Take it easy." Nemusíš být namyšlená, chápu, že chceš s partnerem chodit do společnosti a za kulturou. Proč ne, ale když z tebe bude cítit napětí a přehnané očekávání, tak od tebe každý chlap uteče. A zřejmě si i pomyslí cosi o tvé pýše.

Emancipované ženy to mají těžké, obzvlášť když jsou nervózní.

že až tu bude zase nějaká ta sedmnáctka, co bude řešit otěhotnění, problém s bytem a prací, protože nebylo jaksi pokdy dostudovat, tak je to jen druhá strana týhle mince.

co tím chtěla Maryna říct. Komentáře jsem četla tak do poloviny, a myslím,že jste to všechno nějak překroutili. Ona nechce nikoho zázračného, prostě normálního chlapa, založit rodinu, mít děti... Nemyslím, že je namyšlená, ani, že má přehnané nároky. Že zrovna napsala Janáčka? No jéje, příklad...
Možná je dost soběstačná, možná jenom prostě nemá štěstí na toho "pravého". Mám kolegyní, ještě mladší a má svazující pocit, že jí všechno ujíždí,když ještě není vdaná a nemá dítě.
Já mám moc ráda divadlo a kulturu, ale většinou jdu s kamarádkou. Na začátku jsem se snažila přesvědčit manžela, aby chodil se mnou, po letech je to tak, že spolu jdeme občas, spíš vyjímečně. Přesto, je přece důležité, mít si spolu o čem povídat. Nemusí to být ani divadlo, ani žádná věda. Prostě komunikovat o čemkoliv. Řekla bych, že o to Maryně jde.

Nevšímej si jedovatostí, já tě naprosto chápu.
Je spousta takových ženských jako ty (inteligentních a náročnějších)-moje kamarádka je taky svobodná a bezdětná. Když si dnes holka nenarazí chlapa na vysoké, tak má problém.
Kluci z peďáku mi vyprávěli, jaké tam na ně pořádali spolužačky hony.

Nežli někoho, kdo jede na úplně jiné vlně nebo koho si nedokážu vážit, to radši nic.
Věř mi, že dobže vím, o čem mluvím.
Je to všechno v rukou osudu, nevěřím, že to můžeš nějak ovlivnit.
Když to přestaneš řešit, možná to přijde samo.
Zrovna tímhle způsobe často otěhotní ženy, které otěhotnět nemohly, protože se na tu věc příliš soustředily.
Mě taky gynekolog od 25 prudil s "biologickými hodinami" a nakonec jsem to dítě měla podstatně později.

Hlavně si nenech nikým namluvit, že máš příliš vysoké nároky jen proto, že vedle sebe nechceš analfabeta, který udělá v jedné větě deset hrubek. Takové vztahy nikdy nefungují. Žena zpravidla takového muže nedokáže akceptovat (nebo se za něj dokonce stydí), muž s nižším vzděláním má z té své mindrák a nakonec stejně skončí s nějakou jinou, co k němu bude vzhlížet. To znám z vlastní zkušenosti.
Kdysi jsem byla u rozvodu dětské lékařky s dělníkem. Rozvedli se v klidu, nebyly tam patrné žádné třenice, nekonalo se žádné napadení. Po rozvodu jsem to nevydržela a zeptala se jí, zda neměl náhodou manžel komplex méněcennosti. Měl.
Ale netvrdím, že výjímky neexistují.
Když bude nejhůř, dítě se dá opatřit i bez svatby.

že o Janáčka vůbec nešlo, ale o to , JAK se o něm, resp.o tom koncertu vyjádřil. Podle mně neudělala žádnou chybu, že ho na ten koncert vzala. Ukázal se v pravém světle. Protějšek přece poznám nejlíp v "extrémních " situacích a věřím tomu, že ten Janáček a galerie pro něj extrém byly Za prvý si tím potvrdila, že neumí být k jejím zájmům tolerantní (přece by tam nemuseli chodit každý týden, když by ho to nebavilo !), za druhý, že není schopný ji ušetřit blbých komentářů a za třetí, že není schopen svou nevoli vyjádřit tak, aby druhýho neurazil. Mně by totiž tvrzení, že to , co mám ráda, je kravina, urazilo a nechtěla bych takovýho chlapíka jako parťáka pro život. Co by jí řekl příště ? Takže jedině dobře, že z toho nic nebylo. Maryno, moc dobře tě chápu. Žádnou extra radu ale bohužel nemám,svobodných VŠ třicátnic a víc znám strašnou kopu a prostě buď to přijde, nebo ... to přijde ! Ty společné aktivity na netu by mohly být dobrý. Seznamka je na dlouhou trať, ale taky znám tři páry, co jim to takhle vyšlo, vzali se a mají už rodiny. Jenže u nich byly vzájemný sympatie a shoda už hned na začátku. Věřím tomu, že budeš mít štěstí a moc ti ho přeju

ne napadení, ale napadání.

umění- divadlo, výstavy...a přítel je drsnej kamioňák, co fandí Spartě. Přesto čas od času se mnou vyrazí do muzea, na představení a ani moc neremcá... Naopak se pak mezi ostatními drsňáky vytahuje, kde byl a co tam viděl a ostatní žasnou.. Už se mi i stalo, že si na netu nastudoval dooost podrobně život a dílo některých moderních malířů, aby na mě zapůsobil a mohla jsem ho obdivovat Taky jsem obdivovala. Na druhou stranu zas já jindy pozorně poslouchám odborný výklad o rozdílu mezi Dafem a Volvem a tvářím se, že tomu rozumím. Když vám na tom druhém záleží, jde všechno... Kdybych mu řekla, že mě takové kraviny nezajímají, půjde dělat ramena na chlapy v hospodě... a já budu ta sečtělá a vzdělaná a kulturní a sama ve studené posteli...

Mně se kdysi strašně líbil jeden kluk. Měli jsme spolu menší flirt, já studovala gympl, on byl vyučený. Rád cestoval už za totáče vrazil všechny peníze do zájezdů. Jenže když mi povyprávěl o tom, jak byl ve "versajles" (já tam nikdy nebyla,ale věděla jsem aspoň jak se to čte), tak mě prostě veškerá vášeň přešla. Tohle se opakovalo několikrát, že jsem si narazila krasavce s vymetenou hlavou a pak mě to přestalo bavit.
Ti další už nebyli takové výstavní kousky, ale za to mi imponovali smyslem pro humor i inteligencí. Intelektuálně jsem se jim nemohla rovnat,což mě nefrustrovalo,ale naopak "rajcovalo".

Ze neuměl správně vyslovit slovo v řeči, kterou treba ne ovládal?

Je jedno, ze nelitoval penez na to, aby se TAM jel podivat, ale protože to blbe vyslovil, tak byl vymetenej?

Myslim, ze chlapec dodnes ani netuší, jakou mel kliku a čemu se tou svou nedokonalosti vyhnul

Vždyť se z té Francie, probůh, zrovna vrátil.

Ono toho bylo víc, tohle je jenom perlička.


Co se toho Janáčka týká (u mě to platí i pro operu), tak bych Maryně taktně sdělila, že to není nic pro mě. Ten je jenom pro fajnšmekry nebo Japonce.



Ale kdyby sis nezaryla, nebylo by to ono.

by mě na "akci Janáček", co popisuješ, nejvíc vadilo to prohlášení, že dotyčný považuje mého koníčka za kravinu a ještě to řekne nahlas.

jenže co čekat od tvora, kterého "vezmu na Janáčka"..? Maryna se dál rozepsala o tom, jak to myslela vlastně trochu jinak, ok, dejme tomu, že to bylo jen ne zcela vhodné vyjádření. Mám už ale tak nějak vyzkoušené, že napoprvé člověk vyjádří, aniž by kolikrát chtěl, přesně to, co mu vrtá hlavou. A tak mám pocit, že v té větě je schované všechno, podstata, a ta omáčka o hodném chlapovi, houfu dětí, domečku se slepicema jen výplad fantazie podněcované touhou po rodině.

Abych se vyjádřila srozumitelněji :-) - když chlapa "vezmu na Janáčka", tak zvyšuji pravděpodobnost toho, že padne něco o kravinách a o tom, že dělám chytrou. Protože "vzít na Janáčka" se dá právě jen takovej šmudla nebo zakomplexovanej frajer, co vysloví podobnou perlu.
Na Janáčka by měli lidi jít spolu a proto, že se těší, chtějí, jsou zvědaví. To vylučuje popis situace slovy kravina a moc chytrá. Milovníka opery taky asi nerozparádí prohlídka posledního modelu rozmetadla chlévské mrvy. Kdo ví, co by se Maryna dozvěděla :-)

Tak bych si dovolil navrhnout Danielce, aby tady zřídila jakousi "seznamku", ale poněkud odlišnou, než ty obvyklé. Bylo by to něco na způsob toho, jak to dělá kompjútr, že se tam zadají potřebná data a on pak vybere partnera. Jenže tady by se data nezadávala do kompjútru, ale zdejším kudlankám. Ty by pak případného žadatele, či žadatelku, "prokleply a prokádrovaly" a případně doporučily, či nedoporučily. Určitě by bylo o zábavu postaráno !Milujte se množte se a perte se a žerte se !

Kdysi jsem byla u rozvodu dětské lékařky s dělníkem. Rozvedli se v klidu, nebyly tam patrné žádné třenice, nekonalo se žádné napadení. Po rozvodu jsem to nevydržela a zeptala se jí, zda neměl náhodou manžel komplex méněcennosti. Měl.
Ale netvrdím, že výjímky neexistují.

jiný kraj, jiný mrav, mám trochu jinou zkušenost - mezi známými máme pár párů ona - profesorka, zubařka, dětská doktorka, on - technik, zedník, truhlář. Když budu vzpomínat kdo má co za vzdělání a profesi, vyšťourám další "nesourodé" páry.
Všichni jsou spolu, nerozvedení. Kluci jsou docela pyšní na to, jakou mají ženu a že i když měla vzdělání a různé možnosti, vybrala si jeho, jsou spolu a mají rodiny. Žádných komplexů jsem si u nich doposud nevšimla. Zato v párech, kde mají oba vysokou, tam se to občas pěkně řeže.
Nejhorší jsou maturanti. Středoškolák s maturitou, co neumí pořádné řemeslo, nemá namakané svaly jako řemeslníci, nemá fortel, neumí doma spravit hnedle ani kapající kohoutek - a současně nemá titul jako vysokoškolák a většina dvířek je pro něj zavřená, tak to je peklo, komplexů pytel.

ale nevyšlo mi to časově - tak jsem aspoň mohla o Maryně víc přemýšlet. Omlouvám se současně, jestli se budu opakovat v něčem, co psali lidi přede mnou.

Zaprvé, když jsem ten článek četla poprvé, tak na mě Maryna taktéž neudělala zrovna dvakrát pozitivní dojem. Dodatečné komentáře to sice trochu zmírnily, ale výsledný dojem stále setrvává někde kolem nuly, spíš pár bodů pod ní. Co mně osobně na jejím příspěvku nejvíc zarazilo, bylo vyzdvihování toho, co dosud dokázala. Vyznívalo to trochu jako zdůvodnění, proč si právě ona toho chlapa zaslouží, na rozdíl od jiných, které VŠ nemají, ani tu zajímavou kariéru ani materiální zabezpečení. Docela jsem se zalekla, že by se skutečně našel někdo, koho tohle osloví. V dobách první republiky se tomu říkalo sňatkový podvodník :-).
Zkrátka v Marynině příspěvku vidím především docela dlouhý seznam toho, jak investovala do SEBE, s tím, že posledními řekněme třemi body na seznamu, které ještě chybí, jsou "chlap, svatba a dítě". No a možná ten domeček s kachničkami na vsi, ale ten mi tam logicky příliš nezapadá, beru to spíš jen jako jakési reziduum náctiletého romantismu.
Nemůžu se proto ubránit pocitu, že tam chybí zmínka o něčem, co Maryna dělá taky pro jiné lidi. Něco, co jí samotné nic nepřinese, ale udělá radost jiným.
Abych jí nekřivdila. On je to takový paušální problém většiny lidí odhadem tak od 25 do 40, těch svobodných zejména (ale poměrně dost se to týká i zadaných). Investují do vzdělání, do bydlení, do cestování, do kultury, do ekonomického a politického rozhledu, (eventuelně do SVÉ rodiny, jedná-li se o ty zadané)... ale co z toho? Kde se stala chyba, že to nakonec ve finále nikoho nezajímá, natož nějakého toho potenciálního a zároveň kvalitního partnera?
Čím dál víc si dnes vážím lidí, kteří dělají taky něco pro druhé. Něco, co není ocenitelné nebo oceňované penězi, něco, co se z ekonomického hlediska moc nevyplatí, a přesto je to únavné. Třeba taková práce s !cizími! dětmi (např. skaut či sportovní oddíly), pomoc lidem/zvířatům v nouzi, oblast ekologie (za hranicemi nakupování na farmářských trzích ...). Chápu současně, že to není cesta pro každého, ani já nejsem zrovna příklad člověka, který by tohleto dělal, ale současně nežiju v bludu, že na někoho udělám dojem tím, kolik titulů mám před jménem, kolik vědeckých článků jsem napsala nebo kolikrát jsem byla na Janáčkovi (dosaď libovolně).

Když jsem tak o tom přemýšlela, nutně jsem si musela položit otázku, čím jsem kdy ve svém životě uchvátila chlapy já (a zejména toho posledního, který byl ochoten si mě vzít a mít se mnou dvě děti), musela jsem dospět k tomu, že to rozhodně nebylo tím, že jsem úspěšná v práci, že mám dechberoucí koníčky a zájmy a pevně doufám ani tím, že jsem byla relativně slušně materiálně zabezpečená. Mám pocit, že jsem bodovala hlavně tím, když se mnou byla sranda, když se se mnou lidi cítili dobře. Dobře se s někým cítit je taková dost těžko popsatelná kategorie, navíc značně subjektivní, ale myslím, že by se tam dal najít společný jmenovatel, a to, že se jedná o situace, kdy se ostatní nemusí vedle mě cítít jako pitomci, protože např. nerozumí něčemu z mé profese, protože mají jiný názor na politiku, makroekonomii a náš vztah k Pákistánu a rozhádáme se kvůli tomu na nože, protože jim nic neříká moje oblíbená kapela odkudsi z jižní Sibiře). Asi kdybych se zeptala svého muže, co dalšího na mě nejvíc oceňuje, tak to budou věci typu že vařím jídla, která mu chutnají, že mi to sluší, že nosím sexy prádlo a že mu vůbec sedím v tamté oblasti, že mám doma uklizeno, že mu nekecám do fotbalu... Ostatní věci typu, že navíc nejsem úplné kopyto ve své profesi a že jsem do manželství přinesla i nějaká ta hmotná aktiva, jsou jen takový příjemný bonus, který se občas někde vytáhne v hospodě před chlapama, ale samo o sobě by to nestačilo.

A o tom to je. Ono už to tady více méně padlo. Jako žena na valnou většinu chlapů (ale troufám si říct, že to platí i naopak) neuděláš dobrý první dojem tím, že budeš "chytrá" (viz pravidlo ABCD). Být vzdělaný, sečtělý a mít rozhled se určitě počítá jako velké plus, ale nesmí to být prezentováno příliš násilně. Je každému třeba ponechat jeho místo na slunci. Můj pocit je, že dnešní společnost je poměrně konkurenční a aspoň já jsem tím docela unavená. Mám toho dost v práci a s lidmi, kteří jsou mi cizí, opravdu poslední, o co bych stála, je tahat si to do vztahů. Myslím, že hodně chlapů to má podobně. Nerada bych, aby to vyznělo, že taková Maryna je - neznám ji a dojem si dělám jen z toho, co sem píše, což může být zkreslené... ale každopádně si nemyslím, že jí uškodí, když o tom bude přemýšlet.

Co se týče zmínky o tom, že je nežádaná ve společnosti zadaných, chápu, že ji to mrzí, taky jsem se s tím setkávala v době, kdy jsem byla sama a nerozuměla jsem tomu - mně přece nešlo o to, někomu přebírat partnera. Dnes tomu rozumím víc. Ono je to asi ze strany oněch žen spíš iracionální reakce, možná až mírná paranoia. Dnes jsem na druhé straně břehu a přiznám se, že kdyby se v našich kruzích objevila nezadaná a bezdětná žena na prahu čtyřicítky, rozsvítila by se mi červená kontrolka. Už nejde jen o to, že by mi mohla přebrat chlapa, což je nemilé, ale vzala by, obrazně řečeno, mým dětem chleba.
Paradoxní je, že jsem se se svým mužem seznámila díky kamarádům. O to víc si toho cením. Na druhou stranu, nejsem příznivec dohazování nápadníků. Mám s tím neblahé zkušenosti na obě strany (tj. jak tehdy, kdy mi bylo dohazováno, tak když jsem někomu někoho dohazovala). Ideální je vytvořit jen tu příležitost a ... dělejte co umíte.
Určitě doporučuju zkusit ty akce pro single, nikoli však s cílem se seznámit, spíš jen "zabít čas".

a nauc se to nazpamet. Pak se to pokus pochopit. A az to pochopis a prestanes se brat tak smrtelne vazne, mozna se stanes i oblibenou a zadouci. K tomu ti preju hodne stesti.

" proto ten "miláček" -
však jsem to četl a jak říkám, mně rodiče miláčku neříkají a neříkali. Ne proto, že by mně neměli rádi, ale prostě se to holt v jejich kruzích nenosilo. Já to mám zafixováno spíše v ironickém nebo v v manželském kontextu. Ale je to asi generační, vím že taková Květa Fialová říká "miláčku" na potkání.

přečti si rozbor od KK, je výborný, výstižný, přesný.


to je od KK tak dobře napsáno, že by se to mělo někde vyvěsit :-)

Moira dočetla dřív ;-)

u nás je "miláček" či "miláčkové" taky spíš lehká ironie - a navíc zjednodušené hromadné oslovení jak dětí, tak vnoučat. Než bych je všechny vyjmenovala, taky by už nebylo koho oslovovat Ale to už jsme mimo téma.

bravurně napsané. Jednička dvakrát podtržená, vystihla jsi naprosto přesně vše o čem partnerství je.

A ještě bych dodala, ze některé ženské to maji hozene tak, ze "aby se vedle nich muz necítil blbe, tak ze sebe musej dělat blbou slepici", což je podle me taky špatne.

Fór vidím přesně v tom, co KK naznačila - kdyz je nekdo chytrej a "na úrovni", tak jakmile to začne druhým omlacovat o hubu, tak nebude v kolektivu moc oblíben, ale to neznamená, ze by ze sebe mel dělat blbce, ale ze nebude tak ostentativne obracet oči v sloup, kdyz nekdo neocení jeho oblíbeného Janáčka nebo nebude něco umět vyslovit přesně po francouzskou, protože si bude vědom toho, ze ten člověk treba zase ví spoustu veci o něčem, o čem ten chytrej nemá ani páru, a tak i ten méně vzdělaný nebude mít pocit, ze se vedle toho vzdělanější ho a mozna chytřejší ho neda dýchat.

Nemyslim tim samozřejmě, ze pokud je výše uvedené jen jedna z mnoha veci, které tam falirujou, ze se s tim člověkem je nutne stýkat, treba je to opravdu tupan bez zajmu o cokoliv a pak to opravdu nemá cenu.

jsou lidi inteligentní, vzdělaní, s rozhledem, přehledem, chytří a úspěšní a jsou ředitelé zeměkoule typu všechno znám, všude jsem byl a všechno vím nejlíp. To je pak ten zásadní rozdíl.
Mám ráda hudbu, kulturu, chodím do divadla i na filharmonii, ale Janáčka třeba taky nemusím.
Postoj a shazování zájmů a zálib toho druhého, že jsou to kraviny a ptákoviny, pramení z nízkého sebevědomí, ne z inteligence či neinteligence nebo nízkého vzdělání. Buran může mít i vysokou školu.

tak to neznamena, ze ma nizke sebevedomi a je buran, ale to, ze mu Maryna nestala zato se tvarit nadsene, aby si ji ziskal. Muj manzel mi po deseti letech tvrde rekne, ze nejde na brusle, ale 9 let bruslil, a rad! A ja jsem taky x let napjate lapala kazdy detail o renovaci veterana. A ted mu "jemne" reknu, ze tomu fakt nerozumim. Ale manzelstvi se kvuli tomu rozhodne nezhrouti. Mame uz jine spolecne priority a sve konicky v klidu respektujeme. Musim zopakovat stare klise: vztah je od zacatku do konce o TOLERANCI.

který to dává všude najevo a všude to zdůrazňuje, zase tak chytrý není. Opravdu chytří a úspěšní lidé to nepotřebují dávat najevo. Těm stačí, že to vědí oni sami. Navíc to většinou okolí pozná samo.

Ale o to v tom článku nejde. Jak jsem již psal. Emancipované, chytré a sebevědomé ženy to nemají lehké. Nicméně i ony si mohou najít partnera, aniž by musely příliš slevovat ze svých nároků.

Maryno, to co se ti stalo, se ti ještě párkrát stane. Spousta chlapů se tě lekne, nebo z tebe bude mít mindrák. Chce to pouze vytrvat, však ON se nakonec najde.

Pak doporučuju brát s humorem nebo aspoň nadhledem a ne postoj "to se může stát jen mně"

aby ten můj příspěvek vyzněl, že ze sebe má Maryna dělat hloupou nanynku, aby nepocuchala něcí ego, nebo en bloc slevovat ze svých nároků. Tak jsem to nemyslela. Ale s tím, že je ideální, když člověk dokáže nedávat najevo své znalosti a úspěch a netvářit se nadřazeně, souhlasím. Z čehož asi plyne to, že pro dobro věci bych se snažila stavět na tom, co je tak nějak "průměrně" akceptovatelné. Tj. vyhraněnější a specifičtější zájmy či názory nechávat raději na později, až bude jasné, že to partner "vydýchá", a pro začátek stavět na něčem, u čeho je větší pravděpodobnost, že se v tom s protějškem potkáte (tj. na něčem průměrném, běžném, normálním).

Ale pokud jde o ty nároky, nelze pochopitelně splnit všechny. Je potřeba si ROZUMNĚ stanovit priority. Což bývá u některých žen problém, protože nedokáží odlišit podstatné (pro další společný život a zejména výchovy potomstva) od nepodstatného. Tak například s akcentací společných zájmů se setkávám u lidí (zvláště těch dlouhodobě nezadaných) poměrně často, ale po svých zkušenostech si myslím, že harmonický vztah na nich zase až tak nestojí. A že naopak tohle je pole, kde se může a má projevovat vzájemná tolerance a velkorysost.
Ale takhle to mám já a nerada bych z toho dělala obecné moudro. Kromě do očí bijících špatných vlastností a nedostatků existují méně závažné, které bych jen stěží zkousla. Je to něco za něco. Při vědomí všech mých chyb a nedostatků si uvědomuju, že je ke mně manžel tolerantní, i když by teoreticky nemusel a mohl by si hledat paní dokonalou (jestli by ji našel a chtěla by jeho je věc druhá).

Není ale důvod se stejně nesnažit najít někoho, kdo by odpovídal tomu ideálu, který Maryna má. Může třeba chodit do určitých klubů nebo akcí, kde by takového člověka mohla najít. Tím neříkám, že by zároveň neměla dělat to, co se tu navrhuje, ale jde zde o zbytek života, tak proč se nesnažit dostat to, co ji odráží, i s tou klasikou, Janáčkem atd.

"Tak například s akcentací společných zájmů se setkávám u lidí (zvláště těch dlouhodobě nezadaných) poměrně často, ale po svých zkušenostech si myslím, že harmonický vztah na nich zase až tak nestojí. A že naopak tohle je pole, kde se může a má projevovat vzájemná tolerance a velkorysost."

Myslím si přesně to samé. Jedna moje známá takto ty společné zájmy akcentuje před čímkoli jiným, je 2x rozvedená a pořád sama. Myslím si, že to nebere za správný konec

Sem tam sem zavítám a čtu...miluju komentáře Krakonoše ;-)
Ad Maryna: podobný "problém" jako ty řeší moje dvě kolegyně - obě okolo třicítky, obě sing, obě hezké, právničky...mám pocit, že to je fenomén dnešní doby.

někdy si říkám, jestli je Krakonoš živej chlap nebo jen Bambinot :-D Takových mužských, co dokážou jít s nadhledem na dřeň problému, moc kolem mě není. A jako bonus - má super smysl pro humor! :-D

chápu to dobře, že, když mi někdo "nestojí za to" a jsem ale zároveň velice inteligentní a sebevědomý člověk - neburan a abych nezapomněla, jsem velmi tolerantní, tak je úplně oukej mluvit o druhých a jejich zájmech jako o kravinách ? To asi ne. To bych ten buran byla totiž já.
Ale každý to má jinak, chápu. Budu tolerantní

to je vod vás tak pěkný... tak moc děkuju. Vo to, abych nezpychl, se tu naštěstí taky pár kolegyň stará, takže vše je v rovnováze a svět se točí správným směrem.

nastal čas přihodit jsem kousek voka, co říkáš?
Bambinot...

...ne jsem ale sem...jako sem hodit hezky kousek alespoň vobočí

občas se v paměti něco vylíhne... Byl to děsnej seriál..ale myšlenka zajímavá, ne?

ten kousek pána, co drží naše štěně(2010 - teď už je to velká holka ), to je kousek mě.

úplně se tu nablble usmívám, protože přesně takhle jsem si tě představovala, joo!
Háro a chlupatý obličej Prostě Rýbrcoul, za zády stylově nasněženo, super.
Jen psa jsem si po tvém boku představovala úplně jiného - měls malamuta, že? Už není?
Díky za foto, jste oba výstavní

pamatuji si na ten seriál, ale takhle vtipně použít ten výraz jsem ještě neslyšela, bavím se. Už se tu kdysi ale uvažovalo, že by se měli chlapi jako Krakonoš, resp. on sám pro velký úspěch klonovat - takže úplně nová myšlenka to asi není

malamutek odešel do psího nebe 2.1.2012 v pěkným věku 14 a půl.

dnes je tu smutno.
Ale tenhle pes na fotce je rozkošné stvoření, tak ať ti dělá radost zase dlouhá léta.

.. Všechno má svůj smysl.. Navíc je lepší vzpomínat s láskou , než smutnit...

máš pravdu, já vím.
Jsem moc ráda, že Tě zase potkávám

Jsem tu stále, jen nemám potřebu se k většině věcem "vyjadřovat"...

Vy jste tu kdysi hodně diskutovala...mám dojem, že jste Slovenka a máte malou holčičku...škoda, že se neozýváte.....

mám dojem, že ta milá a hodná Slovenka s malou holčičkou si říkala "Sipik" a my jí oslovovali šípek - nikdy jsem se nedozvěděla, jestli je to totéž.

Justík sem chodila jako bezdětná a měla krásného velkého psa - je to ještě pravda Justí?

Máš úplnou pravdu, bezdětná, pejsek dva koníci.. Víš ono to tak nějak samo přišlo, že jen pozoruji,co se tu děje.. Čas je nedostatkové zboží a taková tak milá pospolitost řešící problémy druhých bez kritiky.. S tak trochu vytrácí i odtud. Je dobré říci druhému, že za něco může jeho ne příliš chytré, objektivní, dětinské atd chování.. ALe každý obsah se dá předat různou formou.. Navíc když jsem si přečetla, jak ¨jsou na "černé listině" sluníčkoví lidé... A to jsem byla dost v pokušení se podělit o příběhy lidského života.. Stalo se toho dost, za tu dobu co Vás tu znám

no je tu vidět, jak jde život.Jak stárneme, měníme se, jsme unavenější, nerudnější...Mnou teď třeba zatřásla smrt Alenky - zrovna na ní byly ty změny vidět, řekla bych a nemyslím to nijak špatně. Ono takových pět let v životě mladého člověka je dost, může se změnit leccos. V životě starého člověka je ovšem pět let jakoby mnohonásobně víc. Za tu dobu člověk může velmi sejít psychicky i tělesně, může se hodně zklamat, unavit, naštvat....až umře.Mluvím o pěti letech, protože tak dlouho tu jsem a Alenu jsem tak dlouho znala a pozorovala.Připadala mi ke konci skutečně už hodně namíchlá, bez humoru a nadhledu.Ale pamatuji na nedávný nádherně prožitý víkend s Alenou a Deeres, nebylo to tak dávno, téma bylo...nějaká chmelová nebo bramborová brigáda myslím.Hodím sem odkaz, až ho najdu, jo? Byly u toho černobílé fotografie mladé Deeres a Aleny a u toho jsme tu strávily víkend v překrásném vzpomínání. Chtěla jsem tehdy oběma poděkovat za moc příjemnou společnost - no a neudělala jsem to a už to nestihnu, Alenka není.
Mám pocit že i třeba NČ takhle nějak přestal snášet to špičkování tady a myslím, že jsme za to nemohly jen my, kudlanky. Že mu třeba nebylo dvakrát fyzicky dobře, člověk pak špatně snáší nějaké výjezdy na svou osobu třeba od mladých lidí plných elánu, znám to..

Osobně mám pocit, že když tu někdo dlouho není, je mu buď fajn a nepotřebuje se zapojovat do diskusí, nebo je mu tak zle, že na to nemá náladu.Píšu si s dvěma kudlankami a přesně ony to tak mají. Jedné je moc fajn, druhé moc blbě.Obě sem ale občas něco jen tak jednou větou napíší, ale nediskutují. Vím, že tu jsou.
Tak doufám Justí, že se máš dobře a chodíš se sem dívat se sympatiemi.

Sluníčkové lidi vymyslel J.X.Doležal a dal tomu trochu hanlivý nádech, na jeho stránkách (Reflex) je o tom stejnojmenné povídání.Myslím, že to neznamená úplně totéž, co hodný, empatický apod.
A too tu jsme pořád Justí, ne

Myslím, že pro každého je čas právě takový, jak ho vnímat chce.. Chci říci, že někdy je pět let spousta času (někteří lidé by dali nevím co, kdyby jej měli) a někdy proklouzne skrz prsty, než se stačíme otočit.. Dynamika života mi přijde krásná a ty náročnější okamžiky (což tedy vidím až když pominou) přesně podtrhnou a vyvolají prožitek krásy života. Něco jako deštivé počasí je potřeba, aby pro nás slunečné dny byly krásné a ne smrtící..
Ale to už jsem daleko. Usuzuji podle sebe, že nic není přímočaře jednoduché a jasné. Vlastně jsem měla vždy v závažném rozhodnutí ne možnosti ano/ne,ale spoustu variant mezi.. Tím chci jen říci, že i u Alenky to nemuselo být "namíchnutí bez humoru a nadhledu".. Jen tu svoji břitkou ironii, nahotu reality a životní zkušenosti předávala bez kudrnatého obalu. Ale já její komentáře vždy brala jako "dodělej si sám". Nadhled jsem si přidala svůj a tím jsem odkrývala i skrytý humor. Představovala jsem si sebe smutnou ze zrady toho nejbližšího a myslím, že v první chvíli by (ač to není úplně dle morálního úsudku většiny) hodně pomohlo slyšet - je to hloupoučký tvor myslící brabečkem - mysli na sebe a zaopatři se .. A asi bych i poslechla...
To že tu někdo dlouho není může být "optický klam" .. Třeba jen nemá k danému co říci, třeba nechce mluvit, jen poslouchat.. Takže nejen úplně super x hodně špatný , ale i neutrální trávení času s někým v tichosti (můj případ)..
Tak to pan Doležal dal ironickou pachuť něčemu již vymyšlenému. Říkali jsme "sluníčko" vždy někomu, kdo byl stále dobře naložen, úsměvem rozzářil i všední den atd.. Ne (jak tu vyplynulo z konverzace o " dárcovství kostní dřeně" tuším) "přiblblý optimista, který nemaje pudu sebezáchovy směje se na svět , i když na něj letí atomovka"

Ano, takhle já jsem chápala "sluníčkovost" - co se dá s tou češtinou dělat, že? Lidé, kteří září a předávají dobrou náladu. Jednoduše. Dobře naložení, usměvaví, milí. A ne v tom pasmyslu, který se tomu nově dává.

Našla jsem ty dvě víkendové debaty s Alenkou, bylo to na začátku prázdnin, obvyklé sváteční dny věnované věrozvěstům a Janu Husovi. A protože dlouhá volna mi ještě stále občas přivodí pocit osamělosti, podívala jsem se na Kudlanku a našla tady Alenu a Deeres. V té jedné debatě jsou překrásné fotografie - podívej se sama. Alena je usměvavavá, s dolíčky ve tvářích. Teď tu debatu čtu s tak strašně zvláštním pocitem....je mi smutno a zároveň cítím, že skrze slova, myšlenky je člověk vlastně nesmrtelný a stále k mání.

Lilo, jestli tu jsi, potěš se také

http://www.kudlanka.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=5733&Itemid=1&limit=1&limitstart=4

http://www.kudlanka.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=5735&Itemid=1&limit=1&limitstart=1

jsem moc ráda, že tu jste a přispíváte do Kudlanky. Jste mi opravdu moc milá a ráda Vaše komentáře čtu. Díky za ty odkazy a přeji Vám i Justíkovi pohodový večer.

Díky
Hezký večer

Děkuji za odkazy.. Jen o tom přesně mluvím.. Konec debaty pod státním svátkem.. Nemyslím, že by Alen někoho svou zapšklostí vyhnala.. Jen už to od ní zkrátka všichni čekali, že je to tak.. A přitom myšlenka celého Vašeho hovoru byla (myslím) jinde..
To že někdo výrazu pěknému "přiřadí" hanlivý podtext můžeme přijmout, nebo ignorovat. Přesně jak to vystihl Krakonoš..
Je paráda, že tu lze dohledat povídání, myšlení i rady x let zpět? Třeba někteří zúčastnění mohou po vyřešení a "přebolení" znovu přečíst reakce vlastní i těch ostatních.. co může být poučnější.. Navíc synové Alen tu mohou najít "maminčiny vyprávěnky" dokonce ze svého dětství.. S ironií životu vlastní je to přesně tak, jak to puntíkatá napsala v debatě, na kterou jsi sem dala odkaz. Jak krásně a barvitě vystihuje PŘÍNOS A KRÁSU PSANÉHO SLOVA.. A dokázala to sama zářivým příkladem..

Jsi chytrá jemná hloubavá holka. Takoví lidé mají problém najít partnera, těch akceptovatelných je málo. Ale díky své inteligenci jsou to silné osobnosti, které se dokáží vyrovnat se svým životem. Inteligence a jemnost (citlivost) je dar i prokletí, záleží na jedinci, jak v tom dokáže najít klady pro svůj život. Myslím, že jsi na dobré cestě . . .

Zdravím Tě.. Myslím, že jsme spolu již v minulosti přátelsky pohovořili.. Jen už si nevybavuji, na jaké téma..
Víš problém mám trochu v tom, že ti partneři mívají poraněnou duši.. Oni jsou pak lidé nějak víc vnímavější a tím se tedy dostanou k přemýšlení a ke mě .. Jen to potom není až tak úplně jednoduché.. V tomto se ale řídím slovy jedné mé oblíbené písně:

"Láska je voda v hlbinách,
až tam sa ozaj začína.
Narazíš na skalu a sám,
si povieš, vydržím či vzdám.

O čom sú oči týchto slov,
o samote a o nás dvoch...
Že veci ľahko získané,
sa ľahko stratia v prievane..."

Takže tak nějak nečekám, že něco trvanlivé je lehko získatelné.. I když láska je ve své podstatě hrozně jednoduchá a přirozená věc.. Jen se nesmíme nechat svázat tím, že za ní něco očekáváme. Což je pro člověka přirozené s jeho způsobem myšlení. Horší je, že nejen v partnerství,ale i od dětí atd.. Takže pracuji na tom, osvojit si "bezpodmínečnou lásku" a (dovolím si to napsat v intimnu pár kudlanek, které nakouknou i do promlčené debaty)učím se to od nejlepších učitelů - zvířat.. Jestli mi trochu rozumíš..

ano, to je cesta, jdeš stejným směrem :-)

Jsem ráda, že nejdu sama.. Ale toulá se po ní vícero lidí ..
"Ten kdo z vás , kdo chutnal dálku, jeden z těch - co rozuměj..Ať mi poví proč mi říkaj, proč mi říkaj, Toulavej.."

PS.: nevím, jestli jsem té písni neupravila trochu text.. Jen se mi v souvislosti s tebou vybavil

Je to příjemný zjištění, že ve světě, který hrubne, se pořád nacházejí takový jemný voňavý holky (alespoň tak na mě působíš), asi ubývají, ale hlavně že jsou a občas se dají potkat, i face to face :-). Jenom to chce čas. Na opačný pohlaví to bude jistě platit taky, jenom to pro mladého člověka moc dlouho trvá :-) . . . přeju hodně štěstí na potkávání těch správnejch pohodovejch fajn lidí.

http://montebobes.rajce.idnes.cz/mix_leto_2013/#CSC_0504.jpg

Nevím, jestli se to podaří vložit.. Ale tohle je to, co ty "holky" modeluje k pokoře, lásce a úctě ke kráse..
Fotila kamarádka, tak snad se nebude zlobit..

ty skáčeš parkůr?
Já jel na koni naposled asi tak před padesáti lety :-), táta mě vysadil na statného valacha, když skončil s prací na poli a pak ho jenom plácnul, aby si došel sám ty 2 km přes pole k maštali a tam na něho počkal, než mě přijde z něho sundat :-). Byl to pro mě silný zážitek, dodnes si to pamatuju, jako by to bylo včera :-). Valach Honza byl starej rozumnej kůň, věděl, že veze malýho kluka a nemůže ho shodit, aby se mu nic nestalo a tak šel poklidnou chůzí a trpělivě tu půlhodinu čekal před stájí, než mě táta přijde sundat a pustí ho do maštale k obědu :-)

Já jezdila military.. Ale to už před lety.. Teď mám koníky pro radost. Člověk začíná s věkem být opatrnější a mění se mu priority.. Kobylu starší jsem si vzala jako "svini co shazuje lidi", po úraze špatně vidící na jedno oko.. Teď na ní vozím sebe i začátečníky.. Děti ji milují a ve stáji nenechám jiného koně čistit, neb žádný si nedává tolik pozor , aby neublížil. Chtěla bych , aby moji koně dělali radost lidem. Čím víc lidí bude milovat koně, tím lepší život budou mít.. A neztratí svůj smysl v dnešním světě.. Jak říkáš, dřív je lidé potřebovali, teď jsou již zcela závislí na tom, jestli budou populární a tím i budou mít své místečno na světě.. Většina lidí co mají koně jedou buď sport, nebo chtějí těžké peníze za svezení.. Tak jsem se vydala jinou cestou.. No a malinká byl můj chovatelský pokus. Chtěla jsem společnici k velké a protože jsem (jako hodně lidí) ulítlá na tmavé koně, připustila jsem černým hřebcem (který se dle potomků jevil jako dominantní a kobyla zase recesivní).. No a po měsíci přenášení se vyklubala rezavá holčička :-)

jo, zvířata poznají, jak se k nim kdo chová a podle toho se chovají i ke svému okolí, nejsou záludná jako lidi, jen upřímná :-)