vždycky se dá bydlet třeba v podnájmu...Hypotéka není neřešitelná...A být s chlapem, kterému nemůžeš věřit..dokážeš si s ním představit celý život?

říká se, že všechno špatné, je i k něčemu dobré. Vím, že teď jsi v docela prekérní situaci, ale snaž se to brát tak, že jsi vlastně měla dost velkou kliku, ono by to bylo o moc horší, kdybys opravdu čekala to dítě. Je to kruté a nejde to, "odmilovat" se ze dne na den, ale čas Ti k tomu bude nápomocen. To, že Ti najednou i rodiče řekli spoustu věcí, které se jim na Tvém manželovi nelíbily, to je vcelku běžné, protože i kdyby Ti to řekli dávno předtím, asi bys to, jako drtivá většina jiných, nebrala příliš vážně a snažila se ho nějak omluvit. Asi teď budeš víc "ostražitější" a dávat důležitost i těm menším signálům, které, když se dají pak dohromady, řeknou Ti daleko víc, než to, co Ti řekne Tvůj protějšek. Už máš i tu "zkušenost", i když špatnou, jak si to sama popsala. Tak si přecejen zkus tu dovolenou "užít" a naber síly do zbývajícího "boje" s tím záletníkem. Doufám, že Ti snad tady některé kudlanky poradí, jak to zařídit s tou hypotékou, některé jsou dost "kované".
Tak Good Luck !!!

bála jsem se, že jsi bábovka a budeš před tím strkat hlavu do písku. Ale jsi bojovnice,co si nenechá líbit takovou sviňárnu, ber toho šmejda už jako minulost a zatím si užívej dovolenou. Tunis je nádherný a ty se s tímhle odtržením od domácích problémů dostaneš do jiného režimu i když třeba trochu pod parou. Po dovolené už budeš uvažovat střízlivě a sestra i rodiče ti s tím určitě pomohou. Dej mu to sežrat, držím palečky!

držím palce, souhlasím se Sidonem i s deeres.

a ty se s tímhle odtržením od domácích problémů dostaneš do jiného režimu i když třeba trochu pod parou.

gratuluji k tvému rozhodnutí. Taky jsem se trochu bála, že couvneš. Podle toho, co jsi psala, že i rodiče si všimli nějakých jeho "vad" to zřejmě opravdu vypadá na typického záletníka, což sis v době zamilovanosti nemohla všimnout, jsou totiž dost rafinovaný. Co se týče té hypotéky - určitě se dá přepsat na jednoho ne? Když má na to dostatečný plat, což tvůj zatímmanžel má ne? Nebo by to po tobě mohla převzít ta sekretářka ne? Když ho chce, tak se vším všudy...

úplně nejlepší zpráva je, že nejsi těhotná. To znamená, že se rozhoduješ jen a jen za sebe. Hypotéka je řešitelná, Stejně bys v tom domě, kde Ti všechno připomíná společné soužití s nevěrníkem, nedokázala žít, i kdybys tu hypotéku sama zvládla.
V podstatě jsi ho odhalila včas. Máš ještě čas a šanci najít někoho pro život a založení společné rodiny.
Horší by bylo, kdybyste už měli děti, Ty bys byla na MD a zcela závislá na manželovi.
Užívej si dovolenou se sestrou, to jste vymyslely holky moc dobře. Máš za sebou zázemí bezva rodiny. Každý takové štěstí nemá.

a nejvýstižněji to napsal Sidon, k tomu není co dodat.

je na tom milenka, ale je to jen otázka času, kdy se dostane do stejné situace jako jsi právě ty. To co chlap dělá první ženě to dělá každé.

stále to se sestrou probíráme, po skype jsem se docela i pohádala s našima. Najednou mi říkali všechno, co se jim na něm nelíbilo

Zkus to teď neřešit, dejte si se sestrou bobříka mlčení o nevěrníkovi a užívejte léto, moře, dělej to, proč jsi tam jela, odpočívej a nabírej síly. Neskypuj s rodiči o tom, co se děje, řekni si, že to prostě ten týden počká, a ono to počká. Teď už víš, jak se věci mají a dopřej si těch několik dnů dovolené.

Jinak souhlas s ostatníma, fajn, žes to zjistila včas a že to nechceš snášet. Teď by měl bejt ještě zamilovanej až po uši, čili není, tak proč s ním mít dítě a dluhy.

Hypotéka se samozřejmě vyřeší, jinak to ani nejde, když se budete rozvádět. Ideálně ať to převezme manžel a barák dostaví. Moc bych neřešila, co už jsi do toho vložila ze svých peněz, když říkáš, že máš výrazně menší plat, tak on toho platil asi víc, to bych prostě nechala být. Pokud jsi do toho dala větší sumu, například vám vaši dali prokazatelně na dům půl milionu, tak to by se mělo zohlednit při vypořádání majetku při rozvodu.

Jsi mladá, zdravá, nemáte spolu dítě - až to přebolí, všechno bude ok.

v malách dávkách v jakémkoliv množství!! Toho se držte a navíc tuniská vína jsou skvělá. Dovolenou klidně prožijte v mírném rauši a neřešte co se tady děje. A zase radím chladnou hlavu, na ortel je času dost i příští rok! Jak ráda bych tam kde jste vy!

si těžko může užívat těch krás, cokoliv je tam u moře příjemného a hezkého, to jí musí připomenout, že to chtěla prožít s ním, vedle něj, to s ním se chtěla o tu krásu dělit.
Takže i když vím, že to všichni myslíte s Beatou dobře, já ze zkušeností radím - nějak tu dovolenou už přežít, netrápit se víc, než je nutné, neposlouchat krásnou hudbu a neprožívat romantické západy slunce.
Projíst se a propít se tím časem stráveným v cizině a chystat se na boj alespoň fyzickým odpočinkem.Už teď Beata zhubla, potřebuje sílu. A skutečně děkovat osudu za to, že není těhotná a s tím člověkem navždy spojená - a tudíž může odejít středem a ještě hrdě pohodit hlavou.A jako mladá a bezdětná za čas v pohodě najít toho pravého.Jak píše bb, musí to pravda ještě přebolet, ale pak to bude zase fajn a dokonce lepší.

chlap je volnej, může se ženit, má krásnej plat a žádný děti. A ještě ho má denně na očích...já si říkala hned, že ta sms nepřišla náhodou...ale zas by mě tu seřvali, že jsem zaůpšklá, nenávidím brabečky a vidím na těch chudákách nevinnejch a ušlechtilejch chlapech jen to nejhorší....no, to víš, že holka nemohla dopustit, abyste odjeli v pohodě k moři a tys tam do toho ještě vlítla....le nechtěla jsem tě tenkrát strašit. akorát vych ti radila, vykiopat miláčka ze společného bytu pokud možno ještě dnes. Taky by ses po návratu mohla dočkat , že bys tam našla milenku již nakvartýrovanou. Ona totiž musí "kout železo, dokud je žhavé".

co blbneš, vzala si typickýho oblejzače a ti tak daleko nemyslí, neboť z mozku mají přepnuto jinam. A ta jeho sekretářka nejspíš také moc nemyslela. A Beata jí jednou může být vděčná. Co udělal jednou, udělá podruhé a potřetí .........
Já být na místě Beaty, tak co se týká hypotéky, tak bych vůbec vstřícná nebyla. On má sice vysoký plat, ona průměrný, ale byli manželé. Já bych šla tvrdě po něm, aby mně z prozatím společně vložené částky polovinou vyplatil. Nevím proč by měla odejít s holým zadkem?

jasné, že kdovíjak si tu dovolenou neužije, ale odpočívat, nabírat síly, jak jsem psala, to by se jí právě tam mohlo podařit, spíš než doma, spíš než poblíž rodičů, co budou pořád připomínat že tohle a tamto věděli dávno

Když sebrala síly na to tam jet a dohodnout se s mužem i na tom, že on nepojede a že svůj poukaz předá její sestře, asi v záchvatu pocitu viny, tak by to odpočívání mohlo jít taky.

s holým zadkem ne,ale s takovým, s jakým přišla, a když ona by hypotéku ze svého neutáhla, tak by asi nechtěla, aby manžel trval na tom, že pojedou dál napůl se splátkami, on ten dům dostaví

Mimo téma, ale pořád k hypotéce - stavba vždycky spolkne víc, než je hypotéka, pokud stavíš, tak banka si udělá podle projektu svůj vlastní odhad budoucí nemovitosti, do kterého započítá i místo stavby atd. Z toho pak vypočítá úvěr, který stavebníkovi poskytne. Např. tzv. "Hypotéka na 100%", z jejíž reklamy lidi nabyli dojmu, že jim banky půjčí na celou stavbu, oni postaví, nastěhujou se a pak budou splácet, je tak trochu podfuk (a dnes už banky ani moc nejsou ochotné jít ani to do toho podfuku).
Proč podfuk - když si banka dělá svůj odhad nemovitosti, podle kterého půjčí peníze, není to maximální možný odhad, ale jede podle tabulek - takže se stane, že na okna má ve svém odhadu započítanou částku 85 tisíc, za což by se nakoupila okna někde v polském bazaru, ale banka do ceny těch oken započítá různé faktory, nevychází jen z nákupních cen. A tak postupuje u všeho - interiérové dveře, které pořídí stavebník po všech možných slevách a bojích s velkou slávou za 100 tisíc, banka má ve svém rozpočtu za 60, a ty,drobný stavebníku, plač.
(v podstatě, jsou tam další postupy, další detaily, ale pro představu to stačí)
Nakonec bance vyjde, že dům, na kterém se stavebník s architektem dohodli, že pod 3 miliony ho nepostaví, banka vyhodí odhad 2,7 milionu, a půjčí 70%, protože si tak stavebníkovy možnosti spočítala, a tak stavebník dostane 1,9 milionu.
Protože ale nepořídí okna za 85 tisíc, ani dveře za 60, tak ten rozdíl musí dodat ze svého. Pokud má z čeho, je to dobré v tom, že když mu banka méně půjčí, tak se zadlužil méně, než očekával. Když mu zdroje dojdou, stane se, že banka mu na další stavění peníze neuvolní, protože podle jejích tabulek a odhadů hodnota rozestavěné stavby odpovídá sumě, kterou banka uvolnila. A stavebník musí shánět další půjčku, aby mohl chvíli stavět, aby mu pak banka zase něco uvolnila, nebo někoho, kdo se mu zaručí svou nemovitostí po dobu stavby, takže banka uvolňuje peníze automaticky na požádání (ale kdo tohle udělá, leda tak rodiče pro děti..)
To je totiž další fígl bank na stavebníky, co nestaví s developerem - že jim nedá potřebnou a přiznanou hypotéku rovnou celou, aby mohli stavět, ale uvolňuje peníze po částech, podle stavu prostavěnosti.
Takže přitom, co jsem psala výše, se stavebník zákonitě dřív či později dostane do situace, že z přidělené hypotéky 2 milionů vyčerpal zatím sice jen půlku, ale nemůže stavět dál, protože banka další peníze nepustí, dokud on nenavýší hodnotu stavby, tj., dokud neprostaví další peníze - které nemá.
Kromě toho - peníze z hypotéky pouští banka až poté, co je stavba zapsaná v katastru jako rozestavěná stavba, a tam ji zapíšou až po zaměření stavba, kdy jsou základy a cca metr vysoké zdi. Pokud tohle nemůže stavebník pořídit ze svého (úspory), řeší se to nějakým překlenovacím úvěrem ze stavebního spoření apod.

Jak se to týká Beaty - tak, že aby mohli stavět a dostavět, velice pravděpodobně nevystačí jen s hypotékou. Stavební spoření, jiné úspory, peníze darem od rodičů, peníze z prodeje jiného majektu, po nastěhování do domu by prodali byt - čí je byt, pokud je manžela a on penězi z prodeje bytu doinvestuje stavbu, bylo by nefér, aby Beatu vyplácel půl na půl.
Atd.
To všechno se při rozvodu bude asi muset vyřešit, možná to Beata s manželem mají finančně pokryté nějakým jednoduchým způsobem, např. každý má svoje vlastní stavebko, apod.
Pořád ale platí, že ten, kdo dům dostaví, do něj ještě vrazí mnohem víc, než do něj vrazili doteď společně. A když bude chtít Beata vyplatit půlku toho, co do stavby už vrazili, ačkoli měla menší příjem a hypotéku (a možná i stavbu) dotoval víc manžel, mohl by se manžel šprajcnout, a že teda ne, že dostaví společně, pak dům prodají a rozdělí se. Ale stavět i splácet během stavby že budou fakt půl na půl.
Což by zrovna Beatě nemuselo vyhovovat, žejo, platit půl hypotéky, přispívat půlkou na další výdaje se stavbou, platit si své nové bydlení a své nové samostatné živobytí...

pokud do toho každý něco přinesl, tak není, co řešit, rozdělí se podle toho, co do toho který dal. Měla jsem na mysli tu část, kterou investovali do hypotéky společně po dobu manželství a vůbec bych neřešila, jaký byl odhad banky a jaký kdo měl plat. V době manželství měli společný majetek. Samozřejmě, že by se manžel šprajcnout mohl, ale byl to on, kdo zavinil rozpad manželství a prakticky nemožnost mít společnou hypotéku, tak by se měl zachovat jako grand.

A Bíbí jestli to takhle ti bankovní šmejdi skutečně dělají, pak nevím, proč nejsou ochotni do toho jít. Musí tak být spousty rozestavěných baráků, které za babku propadnou bance a ona je pak se ziskem může prodat. To je docela dobrá obchodní činnost, jenže poplatky jsou pro ně asi jednoduší.

Už vidím, jak Beáta nadšeně platí hypotéku na dům, ve kterém se bude po dostavění rozvalovat nějaká "Gábinka".
Tudy cesta nevede. Rozdělí-li se cesty manželů, musí se rozdělit i současný majetek.
Myslím, že rozvodoví právníci s podobnými případy mají spoustu zkušeností, tak bych to nechala na odbornících.

ovšemže tudy cesta nevede, to jsem Deeres právě vysvětlovala, že pokud bude Beata striktně trvat na rozdělení majetku půl na půl, včetně té rozestavěné stavby, tak se manžel může šprajcnout a odmítnout převzít celou hypotéku a dostavbu baráku na sebe. Může trvat na tom,že dostaví spolu a pak barák prodají - na čemž by Beata asi vydělala, ale kdo by měl nervy stavět barák za takových okolností, ona stavba samotná dá docela pokouřit i lidem, co se nerozvádějí, natož takhle.
Jenže, taky se může stát, že dostaví a on nebude chtít barák prodat, protože si na něj zvykne a bude tam chtít zůstat s tou novou. To by Beatě mohlo být jedno, pokud by ji on vyplatil, ale po stavbě asi nebude mít z čeho.

Takže pro tohle všechno neradím Beatě nějak moc bazírovat na tom, aby urvala co může a on ať platí jak mourovatej. On si může říct proč bych měl, protože jsem byl s jinou? no bože, to je toho, tak se rozvedeme a je to, ale na co by ona měla dostat víc, než dala...a budou se tahat po soudech a právnících do nekonečna. Mezitím Gábinka porodí dítě, které si Beata původně plánovala s manželem, a bude jen a jen hůř.

Pryč od toho všeho, bez snahy o nějaký profit, to bych udělala já. Spálit most a jít dál.

Měla jsem na mysli tu část, kterou investovali do hypotéky společně po dobu manželství

to nebyla investice, ale splátka, a jsou dvě možnosti
- buď už splácí klasicky hypotéku (to je když přidělenou hypotéku už vyčerpali a dál staví/dokončují stavbu za své; nebo hypotéku načerpal developer a oni ji rovnou splácí) - pak splátku tvoří z malinké části ta půjčka, a z velké části úroky
- nebo ještě nedočerpali všechno z hypotéky (když ji čerpají postupně tím způsobem, co jsem psala výše, to je když staví sami bez developera) - a v tom případě se splátky postupně zvyšují tak, jak čerpají hypotéku, ale ty splátky tvoří jen úroky z doposud půjčených pěnez, a teprve po dočerpání hypotéky (dostavbě domu developereme) se začne s klasickým splácením

Vždycky ale banka nejdříve, první roky, kasíruje hlavně úroky, to aby měla zajištěný svůj profit. Kdyby dlužník přestal splácet, tak banka po nějakém čase barák prodá a z výnosu splatí původní úvěr, ale svůj zisk má v úrocích, proto první roky tvoří ze splátky velkou část hlavně úroky,a vlastní jistina, tj. půjčka, se umořuje málo.

No a zaplacené úroky z úvěru jako takové nejsou předmětem majetkového vypořádání,ne v tom smyslu, že by se spočítalo, kolik už Beata s mužem zaplatili, a z půlky by ji nějak vyplatil...
Jedině kdyby Beata prokázala, že ty úroky platila ona z peněz darovaných od rodičů, nebo z nějakého jiného majetku, co měla před svatbou, to by asi pak hrálo roli - nevím, domnívám se.

Ale pokud prostě dali dohromady své příjmy a z nich platili hypotéku, tak tím netvořili žádný majetek, jen spláceli úvěr, a z té splátky většinu, nebo celou část, tvořily úroky. A úroky nejsou majetek k vypořádání.

Každopádně to chce dobrého právníka přes rozvody a majetek, a solidního finančního poradce pro řešení hypotéky.

jestli to takhle ti bankovní šmejdi skutečně dělají, pak nevím, proč nejsou ochotni do toho jít. Musí tak být spousty rozestavěných baráků, které za babku propadnou bance a ona je pak se ziskem může prodat. To je docela dobrá obchodní činnost, jenže poplatky jsou pro ně asi jednoduší.

nevím, nejsem bankéř, ale mám pocit, že oni jsou ochotni do toho jít, co taky jiného můžou dělat, pokud jim spadne do klína rozestavěná stavba, a rozestavěných domů se prodává dost, jenže pro banku je vždycky výhodnější, když si ten barák prodají lidi sami (pokud ho nedostaví), než ona v nucené dražbě - ano, na tom asi banka nikdy nevydělá tolik, kolik by vydělala na těch úrocích, vždyť stačí mrknout do kalkulačky některé banky, kolik klient zaplatí za roky, co bude splácet hypotéku. Půjčí si 3 miliony a zaplatí 5, z toho ty 2 v úrocích získá banka během prvních třeba osmi deseti let. Tolik na dražbě rozestvěné stavby asi opravdu banka nezíská.
(počty ber s rezervou, střílím ted od boku, ale moc daleko nebudu)

znovu jsem si po sobě přečetla, co jsem ti včera odpovídala, a vidím, že zbytečně složitě a košatě pro někoho, kdo hypotéku nemá ani se k ní nechystá. Dělám to tak skoro vždycky proto, že to čte třeba i někdo další, koho se to týkat může.
Ale z toho románu, co jsem stvořila, bych to po sobě nepochopila asi ani já :-) tak ještě jednou a stručně:

Ten, komu zůstane rozestavěná stavba, bude splácet celý dům, protože to, co doposud spláceli, byly zcela, nebo z většiny, jen úroky. Takby by nebylo spravedlivé, aby se teď udělal odhad rozestavěné stavby, z půlky odhadu se odečetla půlka toho, co už Beata s mužem zaplatili, a zbytek aby jí byl vyplacen a bývalému manželovi by pak zůstala ke splácení téměř nebo úplně celá hypotéka plus náklady na dostavbu domu. Po dostavbě by samozřejmě měl majetek-dům, ale ted, v tuhle chvíli, bude mít rozestavěnou stavbu a hypotéku.

to co Vám připadá nyní strašné Vám nastíním v daleko horších barvách. Máte dvě malé děti, jste 5 let vdaná na mateřské, unavená z věčného koloběhu plínek, úklidem nově postaveného domu, mírně obtloustlá po dětech a objevíte, to co jste objevila teď. Takže poděkujte, že jste potřebovala v noci na toaletu, odbrečte si určité zklamání a každý večer poděkujte za to, že na rozdíl od mnoha a mnoha jiných žen se Vám dostalo této informace tak brzy. Věřte mi, že z mé pracovní zkušenosti - dělám v psychologické poradně pro děti - mají tyto příběhy daleko problematičtější konce. Každá bolest, ikdyž se nám v tu chvíli zdá tak velká, nás posunuje k sobě samým. Kupte si něco hezkého na sebe a věřte, že ten pravý na Vás někde teprve čeká...

po pěti, deseti a pořád znova až po dvaceti definitivní odchod.Jó, kdybych já na to přišla ještě bezdětná a relativně nezávislá...

Jinak už jsem to sem kdysi psala, zopakuji pro nově příchozí - moje přítelkyně, stejně manželem obdarovávaná nevěrou jako já, mi na moje vzlyky kdysi řekla: "rozdíl mezi námi a jinými ženami je ten, že ony o nevěře svých mužů zatím ještě netuší". Mnohokrát mne to napadlo třeba u podobných debat tady na Kudlance. Smrt mobilům, ulehčují nevěru i její odhalení a překotné rozpady vztahů.

Znám i tři docela sympatické, bývalé kolegyně, které nikdy neměly, žádný vážnější vztah. Jedna v 16ti prošla pokusem o znásilnění, tak se hodila do bubliny a nikoho si do ní nepustila. Ty dvě jen občas nějaké rande a nanéjvyš pusou to skončilo. No a proč ti to píšů? Když jiná, kterou chlap opustil a ta, byla na antidepresivech, tak jí ta jedna stará panna řekla. Víš já ti "závidím" i to tvoje trápení, protože mě neměl nikdy ani kdo opustit. Hodně mě to překvapilo. Myslela to přátelský a tak jí to trochu zvedlo.

rozumím, něco na tom je.Kromě karambolů jsem prožila i krásné chvíle.Já i ty ostatní opuštěné a zrazené ženy. Máme z těch vztahů třeba hezké děti a já si často opakuji, že jsem toho chlapa měla mladého, krásného a při síle. Zatímco teď k té mladici odkráčel zvadlý padesátník, který je sice stále k světu, ale už to zdaleka není to, co jsem měla vedle sebe a pro sebe já. Jo, je třeba hledat pozitiva i na nepříjemných věcech.Díky za tuhle tvou poznámku