To je zase pecka ! Ještěže jsem si nedal nějakou tu čtvrtku červeného, to bych se asi neudržel a něco převelice "příjemného" bych Blaničce napsal. Ale může si přečíst moji reakci na Petulku v článku - "Dům je rodičů, manžel ještě můj", nejspíš by to bylo něco velmi podobného.

A to by ses vážně nestyděla ??!! Najít si lepší práci nebo druhou , to tě nenapadlo ?

Doporučuju podpořit žádost několika dobře mířenejma úderama hadicí vod vysavače.

možná špatně čtu nebo chápu dotaz Blanky, ale co je na tom tak odsouzeníhodného?
Můj stále ještě manžel mi již pátý rok přesně tohle doplácí a nepřipadám si ani trochu jako vyžírka.Druhou práci nehledám, jednak není, jednak moje celoživotní práce vyplňuje dostatečně můj čas tak, že nevím, kde, kdy a co bych ve svém věku dělala a v neposlední řadě - já si to nevybrala. Společná dohoda při skládání manželského slibu nezněla tak, že v padesáti se budou společné prostředky z podnikání cpát do milenky a cestování, zatímco já budu shánět horko těžko jinde obživu za cenu zničení se.Proč má ženská vždycky hned hledat druhé zaměstnání, když muž odejde?
Nevím, jak to je u Blanky přesně, soudím podle svojí situace.Možná jsou věci u ní poskládány jinak,to jsem ale z příspěvku nevyčetla a tak se jen divím, proč tak zhurta na ni.

Manželství je je tak silný právní akt, že hodně lidí nezná všechny jeho aspekty. Má tak velký právní význam, že nestačí napsat na kus papíru X a Y jsou teď manželé a odnést to na matriku. Manželství se uzavírá pod dohledem úředníka, nebo kněze státem registrované a povolené církve, přičemž jejich povinností je, na to snoubence upozornit a zeptat se ji obou, zda chtějí opravdu dobrovolně uzavřít manželství.

Následků tohoto kroku je opravdu spousta, jeden z nich je, že manželé mají k sobě navzájem vyživovací povinnost. Zatímco dítě má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů, tak manželé mají povinnost svoji životní úroveň sdílet! Takže protože jste stále ještě manželé, stav, kdy ty živoříš s nějakými 7 - 8 tisíci korunami a on si žije na vysoké noze se 17 - 20 tisíci Kč, je právně zcela nevyhovující.

Takže se můžeš obrátit na soud a on tento nevyvážený stav nejspíš srovná. Nebo se nakonec rozvedete.

kdyby to bylo naopak, povinnost vyrovnávat manželovu horší finanční situaci by musela Blanka, to se přece ví.

pokud máte společné jmění, nemáte zúžené nebo zrušené

a jak souvisí SJM se vzájemnou vyživovací povinností manželů?

souvisí s právem podílet na životní úrovni manžela, při SJM jsou jejich současné příjmy jejich společným majetkem
pokud by neměli SJM, pak by šlo jen o vyživovací povinnost manžela a posuzovalo by se, zda jeho žena je nebo není schopna se uživit, případně by jí musel dávat nějaké výživné, ale jeho příjmy by nebyly jejich společným majetkem

nicméně soud s přihlédnutím k péči o společnou domácnost (kterou nemají, takže není k čemu přihlížet) určí rozsah vyživovací povinnosti tak, aby hmotná a kulturní úroveň manželů byla zásadně stejná (zák. č.94/1963, §91 odst. 2).

jo, ale nebude přihlížet k tomu, co je mimo SJM
například když manžel zdědí Karlštejn (dědictví do SJM nespadá), tak manželka nemá nárok na výživné ve výši 5 milionů ročně

hmotná a kulturní úroveň manželů má být zásadně stejná. Takže pokud by zdědil Karlštejn, tak by to - dejme tomu - takový vliv nemělo, protože by se o něj musel starat, což není levná záležitost. Ale pokud by ho dejme tomu za 100 milionů prodal, koupil si luxusní auto, vilu ve Španělsku, podíl v ČEZu atd., tak už by to soud nejspíš zajímalo.

Samozřejmě to nevím jistě. Rozhodnutí soudu si netroufnou předvídat ani právníci, natož já - jako laik. Jen jsem si dal tu práci, vyhledal si příslušný zákon a takto jej pochopil...

http://www.pravnik.cz/a/22/vyzivne-mezi-manzely.html

"Výživné mezi manžely však musí mít takový rozsah, aby hmotná a kulturní úroveň manželů byla zásadně stejná. Není tedy předpokladem pro tento typ výživného (jako u mnoha jiných typů) odkázanost na výživu, ale situace, kdy hmotná a kulturní úroveň není zásadně stejná. Kdykoliv se tato úroveň manželů bude lišit, vzniká povinnost manžela s vyšší úrovní druhého vyživovat. A to bez ohledu na to, jestli je druhý manžel v nouzi či nějaké chudobě. I když bude mít jeden manžel příjmy 250 tisíc měsíčně a druhý 800 tisíc měsíčně, tak přestože o žádné neschopnosti se živit nemůže být řeč, musí být příjmy mezi manžely vyrovnány. Je to dáno povahou a významem manželství a principiální rovností, jednotností a nerozdílností manželů"

přesně. Tohle se snažím Bb vysvětlit. Jsem rád, že jsem ten zákon pochopil správně. A tady se jedná o zjevný nepoměr...

taky nejsem právník, to snad je jasné, mockrát jsem to už radši psala, aby mě nebrali vážně :-)
ale text zákona je něco jiného než jeho výklad, to mám zase z praxe ověřené, a to, co nespadá do SJM, se nedělí ani při vzniku vyživovací povinnosti

ale to nemá smysl rozebírat, když Blanka s manželem mají SJM, o zúžení nevíme nic

tady se neřeší SJM, ale životní úroveň. A to je něco zcela jiného...

jo, v tom se všichni shodujeme, rozdíl máme v situaci, kdy mají zrušené SJM,podle Sinixe to nehraje roli, tak jak to vyčetl ze zákona, podle mých zkušeností to roli hraje

což ale neznamená, že rozvedený chudší manžel zajde hlady, jen prostě výše výživného nebude odrážet skutečnost, že ten bohatší zdědil ranč v Ohiu

Blanko, máte SJM? a máte Karlštejn? nebo ranč?
:-)

možná mají - vyfocený...

není slovo o SJM ve vztahu k výživnému mezi manžely.
Nevím, jakou máš zkušenost - ale ten výklad by mě dost zajímal.

takřka o cokoliv (i žalovat). Otázkou zůstává, jak to soud vyhodnotí. A to, jak píše Sinix, nikdo neví dopředu.
Nikdo taky neví, jaké má Blanka nutné výdaje a jaké je má její manžel. Pokud řekněme táhne bydlení (nájem, energie etc.) a podporuje své staré a nemocné rodiče, tak na tom nemusí být ve výsledku lépe než Blanka, která možná žije s dalšími dvěma vydělávajícími dospělými lidmi ve společné domácnosti. (Nebo to může být zcela jinak, jen dávám příklad.) A další a další "drobnosti". Vyšší příjem nemusí automaticky znamenat vyšší životní úroveň.

Jednababi, nemůže to být třeba právě tím, že při určování výše výživného, pokud soud uzná vyživovací povinnost, se vůbec nebude zabývat tím, co je mimo SJM, pokud manželé nebudou mít SJ? to mě teď tak napadlo, když čtu tvou zmínku, že v zákon nezmiňuje SJM, ale nevím o tom nic

přesně, Macessko, otázkou zůstává, jak to soud vyhodnotí

nebude zabývat tím, co je mimo SJM

třeba proto, že by to byl v rozporu s dobrými mravy? na což paragrafy o vyživovací povinnosti v rámci rodiny pamatují

Já třeba považuji za nemravné chtít se podílet na něčem, čeho jsem se buď předem dobrovolně vzdala tím, že jsem přistoupila na zúžení/zrušení SJM, nebo jsem se na tom nijak nepodílela.
Dejme tomu, že mám cennou sbírku obrazů, kterými se hodlám kochat, ne je zpeněžit, a tato sbírka obrazů není v našem SJM. Manžel odtančí k milence, aby zjistil, jestli teda chce žít s ní nebo se mnou, pak omarodí, milenka je chudá, on taky, chce výživné. Kdyby to bylo jak si myslíte, tak mne skrze výživné najednou donutí tu sbírku obrazů prodat. Já ale nepotřebuju polovinu ceny obrazů k tomu, aby si zachovala svou životní úroveň a jsem schopna zajistit mi výživné tak, abych nestrádal, i bez obrazů, které nepatří do našeho společného jmění.
Ovšem kdyby to bylo jak píšeš, tedy kdyby to tak posoudil soud, tak - sbohem, Blažíčku, budeš rozprodán, aby manžel měl na rohlík s máslem a šunkou..

Blanko, máte Karlštejn, ranč nebo Blažíčka? :-)

počkej, takže ty považuješ jako manželka za nemravné podílet se na něčem, co není v SJM.
Ergo: přistěhuji se do milionářské vily, v garáži 2 BMW a 1 jaguár, bazén, vířivka, služebnictvo. Ale já, coby chudá manželka, budu bydlet tak maximálně v přístěnku na mopy, vše si po sobě mýt a uklízet a chodit pěšky, protože milionář byl manžel už předtím a nic z majetku není v SJM. Případně bych to užívat mohla, ale při rozvodu by mi mohl naúčtovat nájemné, ne? Já ti teda nevím, ale zní mi to trochu jako Karlos.

U Blažíčka zas netuším, jestli svou přítomností zvyšuje životní úroveň. Příjem z toho neplyne, líp se tím nenajíš - tipla bych, že do chvíle prodeje nezvyšuje.
Jestli jo, tak bych možná navrhla, aby si ji občas odloučený manžel přišel zvýšit pohledem na obrazy v mém obýváku

podílet se na tom užíváním jo, ale když odejdu ještě za trvání manželství, tak by mi přišlo nemravné požadovat výši výživného určenou podle hodnoty majetku

toho jaguára ti teda nechám, ale ne že ho budeš šmrdlat mopem, koukej si na to koupit pořádnou leštiutěrku z chlupatého extra jemného mikrovlákna, jinak ti to strhnu z alimentů

určenou podle hodnoty majetku

nabytého před manželstvím, nebo bez mého přičinění, jak jsem psala - třeba tím dědictvím po příbuzném, se kterým nemám co do činění

...ani nabitého, jsem pacifista ;-)

z toho, co Blanka napsala, že se jim rozpadlo manželství, už spolu nežijí a o společný majetek se rozdělili, určitě asi k oboustranné "spokojenosti", usuzuju, že už další spol. majetek, či jmění, nemají. Takže jde jen o to, aby se rozvedli a je to. Nevím, jaká byla ta částka za byt, o kterou se šábli, ale určitě to asi nebyl pakatel. Blanka si mohla třeba koupit další byt na hypotéku a pak klidně žádat manžela, aby jí na to "doplácel", protože ona má malý příjem. Ten však asi taky měla, když prodali ten byt, takže si ty utržené peníze, nebo aspoň jejich část, měla nechat na to "dorovnání" té své finanční situace. To, že chce po svém "bývalém" manželovi (prakticky je, technicky ještě ne), který má 17000 "až" 20000, což je jistě "horentní suma", vyrovnání svého životního standardu, to mně připadá trošku jako vyčůranost. Vím, že to nehraje roli, ale mám pocit, že větší vinu na tom rozpadu jejich manželství, bude mít nejspíš Blanka. Je to však jenom můj názor. Ona už se asi stejně neozve, to se tady stává dost zřídka, že se ten autor, či autorka dotazu ozve na reakce čtenářstva.

Asi Vás sklamu ,ale ozvala jsem se a některé rady si strčte..........manželství se rozpadlo kvůli manželovu holdování k alkoholu a o byt jsem přišla byl to můj státní byt který se kupoval v době manželství a platila ho já ze svých peněz ,,bohužel ale z právního hlediska jsem musela manžela vyplatit a jentak pro zajímavost byl to byt 2 kat 1 1 takže suma ba přímo horentní,,a to že žiji s dvouma pracujícímy dětma od kdy jsou povini mne živit když jsem vdaná.Takže já nechlastala a nek,,,, a chtěla jsem jen radu ale asi jsem ta špatná no chudák chlap klidně si ho vemte domů

klid, pro všechny přeci špatná nejsi, jen se tu tak rozjela debata, tak to tu chodí.

Sidone, nezoufej, v případě zlatokopek alla. Ivana Trampf, je to jen legální prostituce.
Příběh s Dowson City 1897.Volný překlad."Dal jí 20 tisíc ve zlatém prach,plný kýbl of nuggets a měsíčně tisíc dolarů aby byla štastná. Nakonec si jej vzala, a totálně jej finančně zničila. Jmenovala se Belinda Murlony dcera horníka z Pensilvánie.( pro informaci, policejní úředník si vydělal 1,25 dolaru denně tj. 8,75 za týden.)

ale zas tak moc sorry nésu, protože Tys neuvedla v tom Tvým prvním dotazu ty další aspekty, to až teď. To, že se Vám manželství rozpadlo, je jistě smutné, ale asi jste se dokázali shodnout a vyřídit ty peripetie kolem. Mě, a asi i další zdejší čtenáře, malinko zaráží, že i z takové částky (17 - 20 tis.), chceš, aby Ti Tvůj bývalý manžel platil nějakou částku na "dorovnání" životního standardu, který se však dá určit jen podle nějakého předchozího stavu, ale nepředpokládám, že bys ho měla dříve o tolik lepší těch 17 táců není žádný přepych. Já nevím, jaká je ekonomická situace Tvého bývalého manžela, jestli má taky nějaké potomky, Vy jste asi spolu děti neměli, Tvůj syn bude nejspíš z Tvého prvního manželství, když uvádíš, že jste spolu byli 16 let, to by byl asi trošku mladý, aby už žil se svojí přítelkyní. Ledažeby se syn narodil dříve a vzali jste se až později. To je však irelevantní, "podivné" je to, že chceš z té (malé) sumičky svému bývalému manželovi ještě něco urvat.

jsou ale pořád manželé a ona má mnohem míň. Po rozvodu by to byla jiná.

Bez vohledu na zákony, jejich výklady a podobný srandy. Takovej logickej, neprávnickej přístup k životu je, podle mýho názoru (tak nakládám se svým životem sám, možná je to blbě, to nevylučuju) tento:
Když mám partnera, kterej mi z nějakýho důvodu přestane "vonět" (protože má ty a ty chyby a já s nim fakt už dál nechci bejt), tak jdu vod něj. Komplet a se všim. Je mi úplně cizí takový to: "Ty jsi sice šmejd a nevoníš mi, ale tvý prachy zase tak špatný nejsou, tak jdu vod tebe, ale z tvejch prachů ještě něco budu chtít". A je mi to protivný, sorry. Něco jinýho je výživný na děti, ale tohle nechápu.

Kupovat nemovitost v době trvání manželství "jen za svý" je sice asi častý, ale každej, kdo tak činí, si musí uvědomit, že v případě rozpadu vztahu vo půlku tý investice přijde - je to předem známý a jasně zákonem definovaný riziko podniku jménem "manželství", pravděpodobnost je víc něž 50%. Kdo to riziko nechce podstupovat, má možnost před koupí zúžit SJM a nebo se neženit/nevdávat. Je ale trapný neučinit žádný takový vopatření, vědomě to riziko podstoupit a pak fňukat, že jsem na to doplatil. S nějakejma příjmama a životníma standardama tohle vůbec nijak nesouvisí, to je každýho volba, jakým způsobem bude řešit svý majetkový vztahy v době trvání manželství.

Suma sumárum - pro mě nejsi špatná, jen to mám nastavený jinak. Já na tvým místě bych se rychle rozved, snažil se zapomenout a žít svůj vlastní život - za svý. Dítě asi už teda živit nemusíš, takže jsi tu už sama za sebe, no tak vzhůru k světlejm zejtřkům. Jo a ještě nevim, co je to domek RPG. To znamená, že nejni váš? A tys do něj nasypala zase svý prachy? Co takhle se už konečně poučit? Základní pravidlo bydlení: Investuju jen do svýho, pokud na svý nemám, bydlím v nájmu (a neinvestuju). Všecko vostatní je špatně a ekonomický harakiri. Přeju štěstí.

P.S. Pokud nejsem vochotnej nýst rizika libovolnýho svýho konání, pak nekonám, tj.:
- nejedu na vodu
- nelezu po skalách
- nesedám do letadla/vlaku/lodi/autobusu/auta
- nepřecházim silnici
- neženim se
.......................stopadesátšestmilionů dalších činností ........
Vstupem do manželství dycky riskuju, že vo něco přijdu, když to nevyjde. (Jenže bohužel existuje určitý procento zejména dam, který vstupujou do manželství právě na základě úvahy, že i když to nevyjde, vony z toho vyjdou finančně posílený, taková investice bez rizika. No a člověk by si měl uvědomit, jestli patří - nebo jestli chce bejt řazenej - do týhle party.)

Ty jsi investovala peníze do cizího majetku to nechápu.

já Ti přece rozumím dost dobře, ale pořád tady jde jen o ten "papír", a Ty sama píšeš, že po rozvodu by to byla "jiná". Takže jde přecejen o to, že tohoto stavu chce Blanka využít, dokud nejsou rozvedeni a to je to, co mě trošku "hněte". Kdyby ten její bývalý manžel měl třeba sto táců měsíčně, tak bych se tomu tak nedivil, ale takhle mi to přijde, jak už se tady někdo zmínil, malinko "nemorální". Nota bene, už spolu nežijí, nevím, jak dlouho, ale je to fakt, takže jde opravdu jenom o ten papír a o ten Blančin požadavek.

Opět, jako téměř vždy, velmi trefné shrnutí. Naprostý souhlas.

já zase rozumím, co Tě hnětě
Ale uvaž - co kdyby fakt ten manžel nějak životně zkrachoval, došlo na nějaké exekuce nebo podobně - no tak pak se bude starat Blanka, bez diskusí, ne? Je to trochu riskantní podnik, to manželství.Pro mne to není jen ten papír, já vnímám ten slib na začátku.

že i v našem státě je plat ženy prokazatelně minimálně o 1/3 menší, než plat muže (na stejné pozici, vzdělání atd.). O finančním ohodnocení profesí, postižených feminizací, ani nemluvě

Aha, takže to je jako polehčující vokolnost, něco jako že vony vlastně vedou vodboj a vstupem do manželství se mstěj chlapům za nerovný příležitosti, jo? Tak to pak jo, to je dokonalý.
(Mimochodem ten tvůj výrok má stejnou informační hodnotu a vztah k realitě jako výroky typu "v naší zemi jsou sociální dávky jen pro cikány", "na venkově mimo velký města je nutný mít auto, protože tam nejezdí věřejná doprava" a podobný vševobecně přijímaný paušalizace. Realita je taková, že to mnohdy je jinak, patří k tomu "A" ještě spousta "B", který to vysvětlujou, proč tomu tak je, a leckde tomu tak samozřejmě nejni. Ale to by bylo asi na samostatný téma - námět pro Danielu.)

mám celý dospělý život několik prací a žádné finanční zabezpečení jsem od chlapa opravdu jakživ nečekala!!!

Měla jsem napsat průměrnýplat samozřejmě. Poučení o faktorech, které v tom hrají roli, mi netřeba. Nicméně jsme porád na 2. místě v EU v těchto rozdílech v průměrných platech.

A ano, za jistých okolností jsou, díky celoživotním rozdílům v platech, zejména starší ženy výrazně více ohroženy chudobou ve stáří. Tudíž by mne rozhodně nikterak nepohoršovalo, že třeba 55 letá žena, které odskotačil manžel za dvacítkou, požaduje dorovnání životního standardu. Že já bych to nedělala, je úplně od věci

no ano, to je můj případ. Nijak na to nejsem pyšná, ale popravdě ani nevím, jak dál důstojně žít s tím, co mám čistého pět let před důchodem. Myslím, že je to hodně pod tím průměrem, o kterém slýchám, ale nevím, kde ho kdo pobírá.

Je zvláštní, že můj odskotavší manžel se nikdy za tu dobu ani na chvíli nerozpakoval, jestli ty peníze mi patří nebo ne. Sám mi je platí, v předstihu,spolehlivě a bez řečí.Rozvádět se nechce on a já, upřímně řečeno, také ne. Zprvu, jak víš, jsem čekala, že se umoudří a vrátí. Teď už jen - jak je to tam nahoře napsané? Parazituju nebo tak nějak?

Každý tu máme takový náhled na věc, jakou máme z rozchodem zkušenost.

s kým-čím, s rozchodem...
Jen chci říct, že se nedivím reakcím pánů, kterým možná třeba frnkla manželka a ještě natahuje ruce, to je fakt nepěkné. Ale těch situací může být hodně všelijakých různých

Když odběhnu za mladším milencem, pročež mi doposud jinak vyhovující manžel přestaně "vonět", a budu vědět, že budu mít jednou tak větší příjem co on, přičemž půjde o desetitice, ne o miliony, kde už se ten rozdíl zas tolik řešit nemusí ;-) tak bych považovala za úplně normální to řešit. Když to budu on, kdo bude odejit, dělá se mi šoufl z představy, že si budu žít v pohodě a jeho svým rozhodnutím donutím řešit jestli si koupí na chleba máslo, nebo si ho jen posolí. Aspoň na přechodnou dobu, na nějaký čas, jinak bych si připadala jak hyena.
Ideálním, elegantním a pro oba důstojným řešením se mi jeví samozřejmě majetkové vypořádání tak, aby se mu kompenzovala aspoň trochu ta ztráta, a tím nemyslím jen materiální, ale hlavně ztráta dosavadního života, na který byl zvyklý a neměl v úmyslu ho opouštět.

S tím nemá genderová politika nic společného, to je prostě obyč lidská slušnost k někomu, s kým jsme si dali deset, dvacet let života, děti, minulost, a já ho tlesknutím posílám do řiti.

že v jistých případech s tím souvisí i genderová platová politika

ach jo

parazitovala??? Vůbec ne, navíc, manžela to baví, ne? Tak to neřeš.
Opravdu je to případ od případu jiné....

v jistých případech snad ano :-)