že na to manžel brzy přijde a vykopne tě..

že to, co tě teď baví, je kouzlo zakázaného. Zkus si představit, co bude, když to "rozseknete" a začnete žít spolu. Přijdete o kamarády (trochu i o rodinu) a zachvíli si též zevšedníte. Běžný život vypadá jinak, než schůzka jednou za týden, kdy se nikdo nechová "normálně".

Na druhou stranu manžel musí vědět, že to není se vztahem v pořádku. Než manželství bez lásky a sexu, volil bych radši nic, taky ještě může prožít někde jinde "něco nejhezčího" .

Já asi budu hnusná, ale přístup "ať už se proboha něco stane, ať to nemusím nijak řešit já" je naprosto zbabělý. Co jako čekáš, že se stane, že se to manžel dozví a rozhodnutí, jestli vašim dětem rozbít, nebo zachovat rodinu zbyde na něm? Nebo že se to dozví kamarádka a milenec bude rázem volný? I pak budeš muset volit. V tvém dopise čtu hlavně já, já, já a moje štěstí. A co lidi okolo? Co tvůj manžel, kamarádka (ačkoliv toto označení je trochu zavádějící, protože to, co ty děláš "kamarádce" by si nezasloužil ani nepřítel) co tvoje děti? Úlet se může přihodit (skoro) každému, přeskočí jiskra a člověk zahoří...ale tři roky jsou dost dlouhá doba na to, aby sis stihla vyndat mozek z kalhotek.
Co by bylo správné udělat ti asi psát nemusím, protože to víš, ale stejně, pro pořádek- ukončit vztah s milencem, zapracovat na vztahu s manželem- kolik jsi vám za posledních let dala šancí? Kolik jsi věnovala času přemýšlení nad tím, jak váš vztah vylepšit? Nebo- pokud víš, že už je to manželství v háji a že z popela nic nevykřešeš, tak s ním aspoň jednat na rovinu. Říct mu, že bys dětem ráda zachovala rodinu, ale jinak, že se vaše životy dost rozcházejí a že navrhuješ volné manželství. Buď ti na to kývne, nebo se rozvedete, ale aspoň to bude na férovku. No a že i kdyby ti manžel odkýval paralelní vztah, tak že manžel kamarádky není vhodná volba, je skoro také zbytečné psát. Pány, co by si rádi jednou týdně užili nezávazného sexu s vdanou paničkou, by člověk mohl přehrabovat vidlemi. Je skutečně nutné rozbíjet kamarádce rodinu?

přesně tohle se odehrálo v mém okolí a dotyčné, jakkoli je to moje nejlepší kamarádka, bych nejradši nafackovala. Rozpadla se kvůli ní a jejímu úletu s manželem kamarádky (notabene dotyčný manžel byl celoživotní nejlepší kamarád jejího manžela) celá parta, děti se musely přestat vídat najednou zničeho nic a teď jim to vysvětlujte, její manžel, jakkoli nebyl jako manžel a otec stoprocentní, si tohle fakt nezasloužil, měl z toho deprese, zdravotní problémy, přišel o půlku kamarádů, protože ti si prostě museli vybrat jestli on, nebo ten co mu nasadil parohy, musel přestat chodit na fotbal, protože tam chodili spolu atd. Bylo to opravdu nechutný na všech stranách a je mi líto, že jsem něčemu takovému musela být svědkem, u svých nejlepších přátel ... :-( Hnus hnus a ještě jednou hnus. Dnes moje kamarádka říká, že to bylo dobré jen kvůli jedné věci, byl to impuls pro rozchod s manželem. Jinak by se k tomu neodhodlala a hnili by vedle sebe dál. On už má novou manželku a je šťastný, ona se vídá s ženatým mužem. Ale oba už dnes mají klid a nemusí být v manželství, ve kterém se beztak už leta necítili vůbec dobře. Dodnes je jí ale líto jakým způsobem to proběhlo a že přišla o polovinu kamarádů a druhá polovina co jí zůstala se na ní už vždy bude dívat trochu jinak... Dobře ti radím, vyser se na to, buď další půlrok jen s manželem, bez toho aby váš vztah ovlivňovala nějaká další osoba, a jestli i pak ti bude připadat váš vztah nesnesitelný, tak to zkus řešit s odborníky a jestli ani to nezabere, prostě se rozejděte. Ale nevystavuj svoje děti podobně nedůstojnému konci manželství jako moje kamarádka. Uvědom si, že už nejsou malé a pokud se dozví pravdu, jako že ano, už nikdy si tě nebudou vážit a budou stranit otci a on už navždy bude pro ně ten, koho maminka vyhnala kvůli jinému chlapovi.

myslím, že Ti rozumím. Mám vlastní zkušenost - 7 let jsem měl milenku, také jsem nikdy nezažíval lepší sex než s ní, moje žena mě nepřitahuje, také mám pocit, že jí nemiluji.....a přesto jsem zůstal doma s ní a s dětmi a díky všem pravidlům konspirace se o tom nikdy nedozvěděla a teď se snažím na vztahu pracovat A proč? Zkušenost mi potvrzuje, že každý vztah zevšední. To hlavní, co mě k milence přitahovalo - ten úúúžasný, uvolněný sex 2x za týden, by přestal být tak atraktivní a pak - klidně i za 2 měsíce společného soužití bych hledal cesty, jak utéct nebo jak se vrátit zpět k ženě, se kterou přece máme spoustu společných věcí, domácnost je zaběhnutá, jsou daná a funkční pravidla trávení volného času, společní kamarádi, děti, blízcí....i ten můj gauč a ovladač od televize by mi začal chybět....Láska je totiž především funkcí psychické vzdálenosti.
Vracím se k začátku, rozumím tomu, co prožíváš a rozchod nebude jednoduchá věc, ale "ochrání" Tě od daleko větší bolesti, která by zákonitě přišla. Drž se!

viz Sandra, Zuzana, Takychlap

za sebe ještě přidám otázku - co milenec? mně se nezdá, že by chtěl stav věcí nějak měnit, nebo jo? abys nebyla překvapená, že jemu vyhovuje přesně to, co má - ženu, rodinu, a 1x týdně nenáročnou milenku

ty se prostě nudíš, máš dvacet let spokojený manželství, děti v pohodě a pálí tě dobré bydlo. Že svou lááááskou zničíš životy nejméně dalších tří lidí - to tě nezajímá. "máš právo jít za hlasem svého srdce" - akorát to srdce není srdce, ale vagína. a jak říká správně bíbí, tvůj milenec by byl pěkně blbej, kdyby vyměnil šťastnou a fungující rodinu za tebe. Notabene, když ví, že až si tě "zlegalizuje" tak tě to přestane bavit a oksamžitě mu začneš zahýbat s někým "úžasnějším", co bude chtít jen ochutnat jinou svíčkovou.A on aby pak chodil kanálama. Přijde o rodinu, přijde o přátele, o majetek (rozvod totiž taky něco stojí)...no taková krasavice zas nebudeš, to by se o tobě psalo v Blesku.

ti napsala vše a bb2 to doplnila.

budeš muset volit jen nejmenší zlo. A bolestivé to bude v každém případě a to nejen pro tebe.
Ale podle mých zkušeností je lepší postavit se tomu čelem a věci řešit, než je nechat vyhnít. Následky by byly mnohem horší.

Na druhou stranu vím, že je to nesmysl, ale ať už se proboha něco stane, ať to nemusím nijak řešit já.

Ostatní to mohou vyřešit taky takhle: manžel se s tebou rozvede, děti zůstanou s ním, milenec vezme fofrem zpátečku, páč on se rozvádět nechce a přijdeš o cca 20 přátel.

Jestli s touto variantou počítáš a jsi s ní srozuměná, tak nemusíš na stávajícím běhu věcí nic měnit, protože ono to jednou praskne. urychlit to můžeš vhodně zapomenutým mobilem apod.

žádné souhlasné stanovisko jsem nezaznamenala.
Nejvíc mě Martino na Tvém dopise zaráží to, že Ty vůbec nepřipouštíš, že něco děláš špatně ?
Uvědomuješ si, že si zahráváš s životem svých nejbližších ?
Může to dopadnout přesně, jak píše "mura1".
Pak se budeš hroutit a hledat vinu u ostatních ?
Né, děvenko, v tomhle průšvihu jsi Ty, dostala jsi se tam vlastní vinou a Ty jsi ta špatná, co pro pár ukradených chvilek rozkoše boříš svět svým nejbližším a možná ještě čekáš, že Tě zdejší fórum virtuálně pochvalně poplácá po zádech.
Jestli se svým manželem už nemůžeš žít, vybal to na rovinu a rozveďte se. On má ještě šanci založit další rodinu, ve které bude třeba šťastnější.
A Ty si poraď jak umíš. Předpokládám, že Tvému milenci tenhle vztah-nevztah vyhovuje. Ten žádné mosty bořit nehodlá.

nemám pro Tebe žádnou radu, ani uznání, natož omluvu ! Je to jenom v Tobě ! Neuvedla jsi něco, proč jsi se s manželem neshodla v tom "nejbližším". Asi jsi po tom ani moc nepátrala, jenže to může být zrovnatak chyba právě v Tobě. Ty máš pouze víc té "chemistry", která některýma lidma často cloumá a dělá jim pak problémy. Mně to u Tebe taky tak připadá. Ty se nezmiňuješ o tom, že se manžel nějak změnil, a že je k Tobě "jiný", a tudíž máš taky nějakou pohnutku se chovat "jinak". Ty jsi prostě a jednoduše "zblbla". Možná Ti klepe na dveře přechod a Ty chceš ještě nějak a něco "prožít", ale to, co provozuješ, je jenom cesta do záhuby. To Vaše manželství, i s těma kamarádama, přece muselo být dost pestré a dobré, když Vám to vydrželo až do teď. Proč to chceš všechno zničit ?! Vlastně by to Vaše manželství mělo přejít v jakési velmi silné pouto, které je podobné kamarádství, i když ne úplně, avšak mělo by být daleko silnější. Protože ten "svazek" je "puncovaný" těmi roky a hlavně těma děckama. To, co teď, vlastně už tři roky činíš, je jenom "řezáním si větvě pod sebou samým". Když sem píšeš, tak nečekej nějaké pochvalné a uznalé komentáře. Právě naopak, většina lidí Ti to bude vyčítat a odsuzovat Tě, přestože mnozí Ti budou i závidět a toužit po tom samém, jenže ono to není všechno tak jednoduché, jak se to napíše. Já si myslím, že kdybychom se bavili přímo, jak se říká - mezi čtyřma očima, tak se objeví ještě pár dalších věcí a důležitějších poznatků, které to celé poněkud změní, nebo i "osvětlí". To, že jsi "zblbla", ještě nemusí být tak hrozné, ale pokud už to provozuješ tak dlouhou dobu, tak je to ale těžký podraz ! A to si jednou vypiješ !

chtěl dodat, že mě dost udivuje tenhleten postoj a jednání, které provozuje Martina. Chlapi, až na některé vyjímky, to mají v podstatě naopak, pani Puntíkatá se mnou bude velice ráda souhlasit, že ? Jde jim většinou o to, jak si "zpestřit" ten svůj "šedý", manželský život. Proč to ale takhle mají nastavené (doprkvančic) většinou jenom ženské ?! Protože si myslí o tom chlapovi, kterého poznají jenom povrchně, že je ve všem lepší, než ten její manžel ? Nebo je to hlavně tím, že jsou ženy víc "romantické" a taky citově "labilnější" ? Mně se však potom dere na mysl jakési přirovnání s tou "romantikou", které však radši nezmíním, abych se vyhnul, dozajista očekávaným útokům. Každá baba by si měla uvědomit tu větu, kterou pronesl tzv. "Peckáč", ve filmu Svatba, jako řemen, když řekl Ivě Janžurové v té nádražní restauraci, že tomu tajemníkovi jde hlavně o tu "její" věc. Těch "tajemníků" jsou mraky, akorát to ty chuděrky často nerozeznají, protože se jim to jejich "čepýření" zamlouvá. No, - "kdo chce kam, pomozme mu tam !"

už bylo řečeno. Strašlivě mě nadzdvihla formulace "ať už se proboha něco stane"...
Neboj, ono se jistě něco stane, ale já ti už teď můžu garantovat, že líbit se ti to nebude!
Prosím tě, cos čekala od nás, to by mě fakt zajímalo....

Jo, Kamčo, tahle věta mě taky oslovila nejvíc Fascinující, že se někteří lidé dokáží vzdát zodpovědnosti za svůj život do té míry, že si na životní křižovatce strčí hlavu do písku a počkají, až je přejede parní válec.

Přemýšlím, co vlastně Martina má za priority, když milenecký sex je "to nejhezčí, co v životě má".V další větě sice dodává "když pominu děti", ale trochu mi přijde, že tuto větu doplnila, protože se to sluší... Ale možná jen spekuluji. Takže to tedy srovnáme:
1. děti
2. sex s milencem
3. kamarádka (potažmo záleží mi na tom, co si lidé o mě myslí a pomyslí)
4. manžel
A má pak dvě možnosti:
a) udržet šťastné děti, udržet si kamarády a doklepat život s manželem, který snad jen nemá sexuální přitažlivost, jiná kritika na něj nebyla... ALE OŽELET SEXUÁLNÍ USPOKOJENÍ. Obětovat tedy to, co je na druhém místě a udržet ostatní
nebo
b)zkomplikovat život dětem, které budou přesouvány od rozvedené maminky na víkendy k otci a zpět, u maminky budou muset tolerovat "strejdu",oželet kamarády, spolehlivého manžela, část společného majetku atd. a získat CO? Jak bylo zmíněno, provalení nevěry neznamená, že manžel sbalí kufr a tiše vypadne a jeho místo zaujme trvale milenec.Manžel možná sbalí kufr, ale i rodinné auto a chatu, a milenec možná ze vztahu vycouvá a raději si udobří manželku. Ale i kdyby se nadšeně přistěhoval na uprázdněné místo, kdoví, zda by denní soužití klapalo bez příchutě zakázaného ovoce? Má smysl obětovat pro pár orgasmů všechny ostatní věci?

Ono se to úsloví o pálení dobrého bydla dnes moc nenosí, jenže něco na něm je, Martino.
Znám dost lidí, co by s tebou z fleku měnili, okamžitě, a klidně by ti i toho milence nechali, stačila by jim tvá zdravá spokojená rodina a tohle

Jezdíme spolu na dovolené, na hory a na další akce.

, to by brali jako šlehačku na dortu.
Projdi si pár blogů typu Sára a Jakub, Autíček Jeníček, nebo si přečti Devátý dotyk, nebo mrkni po netu na články typu "manžel po nehodě na motorce na úrovni ročního dítěte, manželka se o něj stará 24 hodin denně, přežívá díky antidepresivům"...nebo "rodiče se zabili při autonehodě, studující děti nemohou truchli, musí řešit hypotéku a jiné dluhy po rodičích" apod.
Možná se už nebudeš muset ptát tak, jak se ptáš. Ostatně, s tím chlapem, co tě 20 let snáší a máš s ním děti, jsi taky měla

pocit, že k sobě nějak patříme

, ne?

Tím tě nechci nijak umravňovat, nejsem svatá Zdislava, jen upozorňuju, že srovnat si hodnoty je pro dospělou ženu, na které jsou navázány osudy dalších lidí, dost nutné. Do srovnaných hodnot možná může patřit i ten milenec, když to doma nemáš, i když je otázkou, zda to nemáš proto, že se sama moc nesnažíš, ale to je jedno. Ale když ho zařadíš do svého života, tak by měl mít svoje místo a neměla by jeho existence ohrozit ty, na kterých by ti mělo hlavně záležet. A to je i tvůj muž, protože až na ne zrovna super sex je to dobrej chlap.
Tvářit se jako ach já třtina větrem se klátící, jsem tak slabá, potřebuji aby to mí rytíři za mne vyřešili - to je trapné.

...jak čestně ven ti poradili všichni předkazatelé, jak bezbolestně - těžká rada. Já za sebe (vč. svého másla na hlavě) ti můžu jen popřát buď sílu na realizaci té čestné cesty nebo štěstí a čas - štěstí, aby se to neprovalilo v potřebném čase, který samosebou zafunguje jako řešitel všech podobných prů....p.s. nevím, jestli jsem jediná, kdo tě tu zároveň trochu lituje, tuším, jak ti je - ale to ti moc nepomůže. Popravdě z dnešního pohledu - po bitvě každý generál - si myslím, že jsou situace, ve kterých zřejmě funguje facka

kdyby nenapsala onu větu o tom, ať se proboha něco stane, možná by se tu našel někdo, kdo by napsal něco ve stylu, že prostě věci nejsou černobílé a stát se to může. Ale je mi líto, takhle věta naprosto pohřbila jakýkoli náznak sympatie, který by s Martinou snad člověk mohl mít.... a já ho tedy nemám. Nakonec, vzhledem k tomu, že ty píšeš o facce, tak ji sice možná trochu lituješ, ale opravdu ne moc - ono taky není proč!

když už ti nezáleží na někom, s kým ty děti má a s kým jsi prožila dvacet let života- tak na dětech by ti záležet mělo.Bezbolestné nebude pro nikoho, ať uděláš, co uděláš....a stane se to tvou vinou. Kdybys včas řekla kouzelné slovo "ne", byla bys dnes bez problémů. Jak k tomu sakra přijdou všichni ostatní kolem tebe? Včetně tvé kamarádky....jak jsi jí to mohla udělat? Že chlapi myslej brabečkem a že to pořád "zkoušej", je známo....ale ty jsi snad nesvéprávná, nebo co? Takže rozbiješ domov své kakarádce, jejím dětem, svým dětem a manželovi...pořád si připadáš ušlechtilá?

já vím, všichni tě sepsuli ale já ten pocit zažila, užij si to nicméně jednoho dne to skončí a to mi věř, bude to v momentě kdy tvému milenci dojde, že ho chceš na pořád.
Uteč dřív. Budeš vítěž. Bude tě to nesmírně bolet ale zůstanou ti nádherné vzpomínky s osinou bolesti.Ale pokud manžela nebereš s odporem pusť ho k vodě. Hodně štěstí.
P.S. ne po dvou letech jak se píše končí láska a nastupuje rozum ale po čtyřech, máš nejvyšší čas

"ať už se proboha něco stane, ať to nemusím nijak řešit já". Stačí když jsem napíšeš manželův e-mail. Můžem to vyřešit za tebe.

a jak je ti, kdyz se svou kamaradkou pijes kavu, povidate si, smejete se a planujete pristi setkani? Muzes se ji divat do oci a pritom ji podvadet s jejim muzem?? Zrejme nemas svedomi. Jak by ti ale bylo, kdyby to bylo obracene?

To je, podle mě, špatně položená otázka.

To si někdo vážně představuje, že po 10 (a více) letech vztahu se manželé navzájem musí "milovat", jinak to nemá cenu a musí od sebe ?
Milovat druhého ve smyslu řeckého éros (láska toužebná, smyslná a vášnivá, nikoliv nutně sexuální) je po takové době nemožné. Éros je věc velmi spalující a intenzivní, jenže nejpozději do roka vyprchá.
Naši předkové to věděli, proto považovali za holý nerozum na něčem takovém stavět celoživotní vztah a preferovali domluvené sňatky "z rozumu", kdy zpravidla pečlivě zvažovali, zda se k sobě oba hodí. I v takových svazcích se často éros rozhořel, takže dotyční o nic nepřicházeli (viz Angelika).
Éros je jen jedním ze čtyř řeckých slov pro lásku a zdaleka není tím nejdůležitějším. Mnohem důležitější je filía, přátelská láska, láska ve které beru i dávám a zachovávám loajalitu.
Za nejdokonalejší druh lásky se považuje agapé, bezpodmínečná, sebeobětavá láska.

Suma sumárum, dlouhodobý vztah by neměl být založen na érotu, ale na opravdovém přátelství, tj. na filíi nebo agapé. Pokud si někdo bláhově myslí, že bez érotu to není ta "pravá" láska a skáče z jedné postele do druhé, bude časem ošklivě zklamán.

je mnoho žen a mužů, kteří v období, kdy přejde největší zamilovanost a děti pomalu odrůstají začíná mít pochyby o síle svého vztahu. Manželství začíná mít pro ně nádech každodennosti, všednosti. Však nejsi první, kdo tu takhle píše.

Už jsem tu ovšem párkrát napsala, že je období v životě, kdy by člověk měl upozadit své já a myslet především na své děti, když už tedy nechce myslet na partnera. Tím chci říci to, co Ti radí bibí. Když už se nechceš milence vzdát, utřiď si své hodnoty a milenci dej ve svém životě jasnou pozici. Víš, člověk nemůže mít v životě všechno a všichni svým způsobem životu nějak platíme. Velmi hezky píše i David, láska není jen o sexu, je to hluboké intimní přátelství.

že ten, kdo dovede svého nejbližšího partnera takhle dlouhou dobu podvádět, a to právě tím nejhorším a nejbolestnějším způsobem, je asi docela pěkný křivák a zaslouží snad jen opovržení. A to platí i tom manželovi kamarádky. Není to náhodou pan bakalář ?

a tak už tu všechno podstatné padlo (i když ne se vším se zcela ztotožňuji).

A tak jsem chtěla jen napsat, že úplně první, co mě napadlo po přečtení článku, bylo něco podobného, co sem včera napsala mura1, tedy, že to řešení, které za Tebe učiní jiní, Ti nakonec vůbec nemusí vyhovovat. Toho bych se asi v tuto chvíli bála nejvíc, protože ten scénář, kdy manžel s dětmi odejde, milenec sklapne boty a uši a vrátí se k manželce a kamarádi si o Tebe kolo neopřou, se mi vůbec nezdá nepravděpodobný. A nemyslím to proti Tobě, ani tím nenaznačuju, že by sis to zasloužila, spíš si myslím, že lidi si neradi komplikují život a nakonec, když dojde na lámání chleba, volí řešení, které je pro ně nejmíň komplikované a kterým mohou nejméně ztratit. V tomto případě je nejjednodušší najít jednoho viníka a "potrestat" ho exkomunikací s rodiny a party.
Neříkám, možná jste si fakt s milencem souzeni. Pokud tomu tak je, tak teda nebuďte srabi a postavte se tomu čelem oba. Ale co když to z jeho strany není zase až tak silné? To Ti bohužel nikdo z nás neřekne.

dovolím si lehce nesouhlasit. Jistě, vztah nelze stavět pouze na erotice, ale pokud bude založen "pouze" na přátelství, téměř určitě nevydrží... Kdysi jsem se pokusila být s perfektním partnerem a říkala si, že to, že mě nijak moc nepřitahuje se zlomí. Ano, zlomilo, ale do té podoby, že už jsem s ním nemohla mít nic.
Takže za mě prosím - bez érotu pro mě není ta pravá láska

jistě pro to obě rozbité rodiny a oboje děti budou mít pochopení....

to bylo na koho?

Aleno, ty se nikdy - opakuji NIKDY - nenaučíš porozumět psanému textu...

já myslím, že to, co ti ve vztahu chybělo nebyl éros (ten už ve vztahu po roce nebude tak jako tak), ale obyčejná láska/přátelství ve smyslu filía.
Ten vztah, co popisuješ, by asi Řekové nazvali jako storgé (příchylnost, náklonnost).
Filía/apagé vůbec neznamená, že chybí vzájemná sexuální přitažlivost, naopak, jen nejsou mozky zaplavené chemickým koktejlem jako v období zamilovanosti.

co komu chybí ve vztahu a proč. Každý to má nastavené jinak a moje osobní zkušenost je, že nemá smysl a ani není důvod se v tomto ohledu před někým obhajovat nebo cokoli vysvětlovat. Jestli je pro Martinu stěžejní nebo důležitá sexuální stránka vztahu/manželství, není podstatné. Podstatné je, že nejedná férově. Dost možná je její manžel taktéž ve vztahu nespokojen, ale má na rozdíl od ní morální zábrany být nevěrný. Prostě je-li ve vztahu problém, není hřích (z mého pohledu) se rozejít, a to slušně a ve fázi, kdy z druhého partnera nedělám ještě blbce. Po provalení nevěry po třech letech ale takový konec manželství asi nelze očekávat. Tam potom bude hořkost a nenávist na všech liniích, ty děti nevyjímaje.

nepsala snad ten příspěvek Martina? Nebo má Kamila podobný problém???

já myslím, že to, co ti ve vztahu chybělo nebyl éros (ten už ve vztahu po roce nebude tak jako tak)

Po roce ??? Není to trošku brzy? Moudrý, formami lásky se zabývající chlapče ?

když píšeš že chceš aby se to vyřešilo za tebe. Teď je ještě možnost vycouvat bez toho že by bylo spoustě lidí ublíženo. Ale když "se to" začne řešit za tebe, bude to znamenat že se všechno profláklo a to nemusí skončit dobře.

Jestli s mužem nespíš, tak podle mě není zas tak nepravděpodobné, že on taky někoho nemá.
Bohužel, ideální by bylo kdyby lidi dokázali řešit věci z očí do očí a férově, ale to se ne moc často děje.
Já myslím, že sama cítíš, že takhle to už dál nejde a že se něco musí stát. Držím palce ať si vybereš cestu která ublíží co nejmíň lidem.

zkus si to ještě jednou, nebo snad i víckrát přečíst! A řekni nám pak, co je na tom tak "nesrozumitelné". Jsi snad "těžce" pracující, hochu ?!

"David X
já myslím, že to, co ti ve vztahu chybělo nebyl éros (ten už ve vztahu po roce nebude tak jako tak), ale obyčejná láska/přátelství ve smyslu filía.
Ten vztah, co popisuješ, by asi Řekové nazvali jako storgé (příchylnost, náklonnost).
Filía/apagé vůbec neznamená, že chybí vzájemná sexuální přitažlivost, naopak, jen nejsou mozky zaplavené chemickým koktejlem jako v období zamilovanosti.

duben 05, 2013 14:00"

Mně se to jeví zcela "stravitelné", ale někdo to třeba takhke rozlišit, jak to říká David, vůbec nedovede. Ovšem pokud dovedeš být a jsi opravdu "zamilovaný", tak, jako na počátku, kdy je tam přemíra té "chemistry", třeba i několik let, pak jenom tiše pozvedám obočí, a možná i trošku závidím.

musí Romové prchat zrovna do Kanada, když, žijíce v EU, mohou kdykoli odejít do jakékoli evropské země, kde se mohou na libovolném území usadit, obstarat si pracovní povolení , začít pracovat, najmout si byt, nebo koupit dům....dle libosti. Ten, kdo má la letenku do Kanady pro celou rodinu, má i na to, aby si kdekoli na Evropském území pronajal byt...mimochodem, součástí Francie - tedy i EU - je i Martinique nebo Guadeloupe. Je tam teplo, je tam krásně, je to u moře a nesedřou se tam. O nějaké diskriminaci tam nemůže být ani řeči,neb většinu obyvatelstva tvoří černosši. Jo - budou muset mluvit Francouzsky - ale to v Kanadě taky.

pláčete hezky, ale na špatném hrobě. Tady je to o nevěře a o zamilování.

bylo omylem...

Nikde jsem nepsal, že bych nechápal obsah textu, jen jsem se ptal, jestli není trochu brzy po roce ? Toť vše.

xmrdl (tyto znaky opiště)

on Ti to David možná vysvětlí. Já už zase pleju len ...

speciálně pro tebe cituji odborníka (jak vidno, s tím rokem jsem to ještě přehnal):

Akutní zamilovanost je vlastně něco na způsob drogové intoxikace. V oblasti předního mozku dochází k hormonální explozi – vytváří se tam značné množství látky zvané fenyletylamin, která patří do skupiny amfetaminů. Fenyletylamin je základem, od něhož je odvozena řada dalších organických sloučenin, syntetických i přírodních, většinou s výraznými psychotropními účinky (např. extáze). Nelze se divit, že čerstvě zamilovaným připadá tráva zelenější, filmy zajímavější a život jim chutná jako nikdy předtím. Jsou plní energie, podávají neuvěřitelné výkony a zbývá jim dost lásky i pro kolegy, příbuzné, a dokonce i pro úplně cizí lidi v dopravním prostředku. Paradoxní je, že to leckdy funguje i v případě manželské nevěry – záletná žena se vrátí ze schůzky rozsvícená jako žárovka, naplněná všeobjímajícím pocitem štěstí (a špetkou výčitek svědomí) si prozpěvuje u vaření a vesele obletuje zákonitého chotě.
Vyvolený/vyvolená se v této fázi stává tou nejúžasnější bytostí na světě. Je vyloženě kontraproduktivní snažit se postiženému jeho cit rozmluvit, ať už se jedná o dospívajícího potomka nebo o manžela na scestí. Rozumné argumenty (byť pravdivé) k němu neproniknou. Je třeba počkat, až hormonální bouře poleví, na ledacos z toho pak přijde patrně sám.
Podle psychologa Tomáše Nováka trvá období milostné fascinace tři až šest měsíců. Pak začne hladina fenyletylaminu klesat, aby (v ideálním případě) uvolnila pole endorfinům, navozujícím pocity spokojenosti, bezpečí a důvěry. Nastává třetí, už ne tak oslnivá, ale zato mnohem stabilnější fáze lásky.

vzniklo nedorozumění tím, že zaměňuješ éros a erotiku.
Éros starý termín pro druh lásky, který se dnes označuje spíše jako akutní zamilovanost.

pěkně děkuju. Doufal jsem, že něco takového napíšeš. Pro mě je Karlos skoro "nestravitelná" veličina. Často a sebejistě hlásá některé svoje postoje a názory na různá témata, že se mi ani nechce na něco takového odpovídat a reagovat. Pro mě je stejná veličina, jako marocký sultán - "docela odbytý". Jeho strohý a mnohdy "černobílý" přístup, nemohu akceptovat. Snad bych to mohl kvitovat nějakými dalšími poznatky, ale to radši dělat nebudu. Nechci přímo urážet, ale nutkání k tomu mám veliké !!! Mohlo by to být vulgární, či nevhodné, cpž se sem nehodí. Doufám však, že to "vyhřezlo", jak z mého sdělení, tak i z mnoha jeho, až příliš zřetelně. Ani to jeho "povolání" není omluvou, spíš naopak.

Já bych autorce radila naopak si milence ponechat, ale udržet tento vztah přísně v tajnosti. Pokud to nikomu neubližuje a jí to pomůže snášet život vedle chlapa, k němuž nic necítí (za to přece nemůže) a zachovat rodinu pohromadě, proč ne?!
On jí možná i ten milenecký vztah časem zevšední a zajde na úbytě.
Jak již někdo napsal, legalizace ničemu nepomůže, naopak , veškeré vzrušení pomine.
Ale na druhou stranu, mít sex s někým, kdo mě nepřitahuje, taky není nic záviděníhodného...
Kdyby šlo o těhuli nebo novomanžele, tak bych asi nebyla tak velkorysá, ale co, probůh, chcete po dvaceti letech?! Neznám manželství, které by si za takovou dobu neprošlo žádnou nevěrou.

Taky si myslím, že nejde jen o sex, protože jsem to zažila sama.
Přišlo mi jako zázrak, když jsem se v 39 letech ještě zamilovala jako puberťačka. A věděla jsem, že je to naposledy v životě. S plynoucím časem už toho je schopný jen málokdo, začíná vítězit racio. Být zamilovaný je fantastické, člověk je pořád jako v rauši, působí to úplně stejně jako jakákoliv droga. Bohužel se za to platí dost vysoká cena, ale i za to riziko to stojí. Jinak člověk prožije šedivý a nudný život, který nemá smysl.

zaprvé - viz

... : bb2
Tím tě nechci nijak umravňovat, nejsem svatá Zdislava, jen upozorňuju, že srovnat si hodnoty je pro dospělou ženu, na které jsou navázány osudy dalších lidí, dost nutné. Do srovnaných hodnot možná může patřit i ten milenec, když to doma nemáš, i když je otázkou, zda to nemáš proto, že se sama moc nesnažíš, ale to je jedno. Ale když ho zařadíš do svého života, tak by měl mít svoje místo a neměla by jeho existence ohrozit ty, na kterých by ti mělo hlavně záležet. A to je i tvůj muž, protože až na ne zrovna super sex je to dobrej chlap.
Tvářit se jako ach já třtina větrem se klátící, jsem tak slabá, potřebuji aby to mí rytíři za mne vyřešili - to je trapné.
duben 04, 2013 14:42

s tím souvisí zadruhé - ad

Neznám manželství, které by si za takovou dobu neprošlo žádnou nevěrou.

Ona tím neprošla, ona tím prochází a je jí celkem fuk, co to udělá s těmi, kterých se to týká nebo týkat bude, až to rupne. A že jich je hodně, a že s jejím přístupem to rupne..

žádná nevěra, jak to posuzuješ? jednorázový sex, vztah, dopady, rauš posílený platonickou zamilovaností, co s rodinou zamává víc než rychlovka na mejdanu, myšlenky na to, že manžel je blé a nuda, ale na víc nemá (...odvahu, vzhled, sebevědomí, energii...)..co všechno je nevěra?

Euridiko, problém já vidím v tom, že to, co Martina dělá, je podraz na druhou. Kdyby šlo jen o její vlastní manželství, které stejně směřuje do kopru, tak OK, ať si riskuje, že to rupne, že se jejím dětem rozpadne rodina. Přijde mi to sice sobecké a nevyzrálé, ale je to její život, její rozhodnutí. Jenže ona si za milence zvolila manžela své blízké kamarádky...

Nevěra má hodně podob, třeba když jsem si šla zaplavat na bazén, když byl můj manžel v práci, tak jsem tam potkala naší známou a ta to označila za nevěru. Vím, ale jak vypadá značkový vztah. Když se spolu smějeme, nepomlouváme se důvěřujem si, jeden duhého si váží, spravedlivě se dělíme o domácí práce, mluvíme to co máme na jazyku a nebere se to jako výčitka, dodávame si sebevědomí a máme v sobě zastání.V našém domě je pocit bezpečí. V sexu je vášenˇ a uspokojení i souhra v proláskovaných chvílích. Stejné výchovné názory na výchovu dětí, aby jednou kluci vyletili z hnízda jako gentlemani a slušní lidé. Hlavně si nelžeme. Fyzický i psychický to co beru taky dávám. No nebylo by to značkové, kdyby to tak bylo? U nás to je takhle jenom někdy. Pokud chemie pokukuje jinde, rozum je snad silnější než pud? Ego se dá taky oblbnout. Slyšela jsem, že člověk může být štˇastný jenom, když umí rozumět sám sobě. To prý zjistí jenom, když je 3dny nejlépe týden někde bez civilizace bez mobilu a elektroniky úplně sám. Tohle bych Martině doporučila. Ještě, bych jí řekla, že vztahy se rozpadají nejčastějí kvůli sobectví jednoho z partnerů.

napsala jsi to velice výstižně. Euridika by si to měla přečíst několikrát po sobě, aby si uvědomila, co je to "manželství" a společný život dvou lidí, kteří spolu zplodili nějaké děti, a co je to, to její "ego". Podvádět svého druha několit let, tomu nemohu říkat jinak, než podraz, jak to napsala Sandra a už vůbec ne, že je v tom nějaký "smysl" života.

taková malá technická - už delší dobu je na Kudle anketa ohledně věrnosti. A podle posledního výsledku 83 procent čtenářek a čtenářů vidí věrnost jako předpoklad dobrého soužití, zbytek ji buď vnímá tak, že nic se nemá přehánět nebo jako přežitek. Možná by bylo lepší se zamyslet nad tím, než kutat do někoho konkrétního tj. Euridiky za jeho názor.

jsem Sidone ležela v nemocnici s jednou ženou. Padly jsme si docela do oka a svěřily se jedna druhé. Ona už nežije, takže tím co teď napíšu nikomu ublížit nemohu. Měla z jejího pohledu báječnou rodinu, uklizeno,navařeno, pečovala o sebe, pěkné dcery, manžel podnikal, nic obrovského, dobře zavedená firma . Pak byla v lázních, seznámila se tam s mužem a ten se do ní zamiloval. Jí imponoval též, přijel za ní až domů, ale ona ho odmítla, nic intimního neproběhlo. Považovala to tak za správné. To ještě netušila, že její manžel si oblíbil mladičkou sekretářku a potká ji osud podobný mnohým. Bohužel pak velmi vážně onemocněla a litovala, že odmítla nabídku na milenecký vztah z lázní a to i přesto, že se k ní manžel vrátil. Litovala, že se připravila o něco krásného, co by jí zůstalo do konce života a z čeho možná mohla čerpat sílu na svůj boj s nemocí.

jenže Euridika píše, že si to má užívat tak jak to je. A naše pisatelka chce, aby se to rozseklo - z čehož je jasné, že jí tato situace nevyhovuje a jí by mělo být jasné, že "rozseknuí" rozhodně bude bolet spoustu lidí, ať už k němu dojde jakkoli.
S Euridikou nesouhlasím, ale dokážu ji pochopit.
Z Martiny je mi akorát zle.

Neuvědomila jsem si, že podvádí chotě s mužem kamarádky, to je fakt unfair a nikdy jsem to nedělala (i když se pánové mnohokrát velkoryse nabízeli).
Jinak chápu i pisatelku, že touží po tom,aby to někdo rozčísl za ni. Já měla občas taky touhu, aby to už prasklo. A ono to nakonec prasklo a byl z toho moc pěkný világoš. Podotýkám, že jsem si milence dovolila až po deseti letech vztahu, v němž mi, jak jsem zjistila, můj choť taky nebyl věrný. Mně to manželství nakonec rozbilo, a přesto říkám, že to stálo za to. Rozvedla jsem se já, muž se tomu zuby nehty bránil,jenže já k němu zcela ztratila vztah a přestalo mě bavit poslouchat v jednom kuse výčitky. Partner se přes to většinou nepřenese - tedy chlap se přes to nepřenese, spousta manželek nevěru prostě skousne, i když je to bolí-roli v tom hraje hlavně mužská ješitnost.
Když je nevěrný chlap, společnost to pokládá téměř za normální, je-li nevěrná žena, tak se můžou všichni posrat.
Ale varuju před tím, rozvádět se kvůli milenci, nakonec to bude po roce úplně stejný stereotyp a paní bude zklamaná.
Já jsem se kvůli milenci rozvádět nechtěla, nevěra byla spíš důsledkem nefunkčního vztahu.
Navíc jsem neměla v úmyslu rozbít dvě rodiny, takže jsem po provalení vztahu okamžitě uťala veškerý kontakt s amantem a vrátila jsem se zpátky do Čech.
Nakonec jsem to schytala z obou stran - muž mi dělal žárlivecké scény(i když sám nebyl zdaleka svatý) a milenec mi psal vyčítavé dopisy.
Jak říkám, platí se za to vysoká cena a každý musí zvážit sám, jestli je ochoten nést následky.
Možná proto, že jsem sama byla v podobné situaci, nejsem tak orthodoxní v odsudku.

A vono to zahýbání s nějakým jiným, cizím chlapem, který však může být taky otcem rodiny, to je fair ?! Ještěže nejsem Tvůj Orpheus! Mně je docela šumafuk, kolik procent lidí si tady myslí, že zahýbání a podvádění partnera, je OK, já si stejně myslím, že to říkají většinou jenom ti, kteří sami podvádí, kdyby byli podváděni oni sami, tak to nejspíš neřeknou. A ještě si též myslím, že to Tvé přirovnání moc nesedí, ona asi každá ta situace, se bude trošku lišit, případ od případu. A teď mi řekni, jak by ses cítila Ty sama, kdyby ses dozvěděla, že Tě Tvůj manžel už tři roky podvádí s Tvojí kamarádkou ?! Anebo s nějakou jinou rozhoďnožkou, veselou v rozkroku ?
No nic, vždyť ono je to přece tak "úchvatné", zamilovat se jako študák, nebo študačka, i když je Ti už nejmíň 4O (nebo i víc) a máš k tomu taky pár děcek. Někdo tady taky zmiňoval i rozum, ale u některých lidí je zbytečné předpokládat, že ho taky někdy používají a dají na něj. Psychologové by se asi měli víc zaměřit na tu "sobeckost" většiny lidí a její projevy, což je dnes asi problémem velké části světa. Spousta lidí se chce mít co nejlíp, což není až tak špatné, ale hlavně se o to snaží i různými "nekalými" způsoby, bez nějakého studu a morálních zábran. Tu pozdní "zamilovanost" taky chápu, ale už tak moc ne, to rozbíjení rodiny, pokud tedy k tomu nejsou ještě jiné, "vážné" důvody. Ale ono to jde většinou "ruku v ruce" s tím, že - kdo chce psa bít, tak si hůl vždycky najde.
Tak. Příští kázání bude za týden, na svatou Anastázii. Musím si na to opatřit nějaké solidní, mešní víno. Váš polní kurát Otto Katz

ale co jako by sis představoval, že by ti psychologové s tou sobeckostí lidí měli dělat????
Protože za 1. o ní dávno vědí
a za 2. ti největší sobci k psychologovi nikdy nedorazí

můžeš kázat jak chceš. Já jsem taky napsala výše Martině, aby upozadila své já a myslela hlavně na své děti, když už nechce myslet na manžela. Stavět své štěstí na neštěstí druhých opravdu nelze. Ale ta procenta mluví o tom, že tak jako Euridika nebo Martina to má více lidí. Prostě jsou typy lidí, kterým je fuk jestli se tu ty nebo další budou pohoršovat a kdybys psal do omrzení, nic s tím nenaděláš.

já si nemyslím, že bych zde, nebo kdekoliv jinde, mohl někoho předělat svým názorem. Jenom jsem ho zde snažil nějak nastínit. Možná, že se nad tím někdo zamyslí, ale dost pochybuju o tom, že by se jím chtěl někdo najednou nějak řídit. Já jsem do velké míry přesvědčen, že je to všechno záležitostí povahy - charakteru a vychováním člověka. Když je někdo svou povahou "svině", tak ho nepředělá ani několik nápravných zařízení. A to, že procento lidí, kteří akceptují a taky provozují nevěru, je nějak "větší", mě vůbec nic neříká. Podívej se na to takhle, do křižovatky taky nepojedeš na červenou, protože víš, že by to mohlo pro Tebe špatně skončit. On je tam totiž ten semafor, který Tě varuje a taky i nařizuje - STOP !. Jenže v tom manželském vztahu žádné semaory nejsou, ty by měl mít nastavené každý sám, ve svém mozku, jak už se zde někte-ří/ré zmínili/y. A moc s Tebou souhlasím v tom, že stavět své štěstí na neštěstí jiných, není moc pěkné a často se i nevyplácí.
Nadělám - nenadělám, tak si třeba mysli, že si tady rád "cintám pentli".

nevěra tu byla vždycky , ale teď jsou možnosti komunikace větší tj. mobily, internet a tím možná i stouplo procento. Hlavní problém ale vidím v tom, že partneři spolu dnes málo komunikují, málo spolu hovoří o svých niterných pocitech. Jenže zase. Komunikuj s někým koho , jak tu psával Nčé, zajímají jen teplé večeře, vyprané fusekle a já nevím co ještě.. Trochu jsem to těmi fuseklemi zlehčila, ale ve skutečnosti to taková legrace není. Můj spolužák, takový postarší seladon padesát plus by o tom mohl vyprávět. Tomu skončilo v posteli paniček. A právě proto, že měly pocit , že si s nimi nikdo doma nechce povídat.

A závěrem jedna tak trochu etická otázka Sidone. Má pro Tebe nevěra stejnou míru škodlivosti pokud srovnáme Martinu nebo pár , kde mají manželé dospělé děti a intimně spolu dávno nežijí nebo srovnáme pár kdy jeden z partnerů je léta velmi vážně nemocný ,neschopný intimně žít, ten druhý ho neopouští, ale zároveň má také své potřeby. Je to vždycky nevěra. Jak vnímáš míru provinění u těchto nevěr??

To sobectví si lidi nesou ze svých rodin, kde byli vychováni. Skoro každý chlap touží po sebevědomé krásné a úspěšné ženě, ale hned nepoznají, že to je sobecká manipulátorka tedy pěkná potvora, která byla jedináček a rodiče jí umetli cestičku a využili své známosti k jejímu úspěchu. Sami si nic nedopřáli, škudlili a své dceři vše servírovali na zlatém talíři. Pro takovou je samozřejmost, že bere vše co se nabízí. A podívejme se na tchýně co spáchaly na naších některých chlapech, kteří opustili mamahotel v 28 letech. Tito očekávají od svých manželek, že to budou alaposluhovačky. Ještě mi strašně vadí u těchto lidí, že se povyšují nad svým partnerem.

nemyslím si, že jsem "svině", jen proto, že jsem měla milence.
Můj muž mě podváděl po celou dobu manželství, jen jsem o tom nevěděla.
Navíc - manžele mých kamarádek jsem vždy tvrdě odpálkovala a po cizí ženské mi zase tak moc není - tam je to věc svědomí jejího manžela.
Nevěry jsem se dopustila v době, kdy mě můj choť (žili jsme v zahraničí) odporně psychicky tyranizoval a přítel byl únik. O nějaký sex vůbec nešlo. Chtěla jsem muže opustit, ale držel se mě jako veš košile a dělal takové scény, že jsem to vydržela ještě další tři roky, nežli jsem požádala o rozvod.
Nejde-li o chronické děvkaře a promiskuitní dámy, je nevěra vždy! znakem toho ,že manželství nefunguje.
Jsem taky z rozvedené rodiny a bohužel, rozvrat vidím všude kolem sebe. Asi to hraje taky trochu svou roli. Kdybych se nedozvěděla o nevěře svého muže (dost drsně, když jsem mu při vybalování kufírku ze služebky v Lat.Americe našla mezi věcmi prezervativy), což bysla poslední kapka, tak jsem se asi na nějakou avantýru nikdy nezmohla.

Vidíte to hodně ,hodně zjednodušeně.

A u lidí, kteří mají dospělé děti a žijí spolu jen kvůli majetku, není vůbec třeba nějakou tu bokovku odsuzovat. Proč?!

Dobře, tak tedy k té vyspělé technologii. Já si myslím, že člověk je přecejen jaksi "nadřazen" nad to všechno dění kolem něho. Já se Ti přiznám, já jsem svým zaměřením malinko budhista, ovšem, ne až tak docela. Jenže některé záležitosti, jsou pro mne dost důležité. Lidé na Zemi, si vymysleli víru, ať už v jakýchkoliv obměnách, která však má společný a prapůvodní "předmět", což má být Slunce. Promiň, že jsem se malinko odklonil od toho našeho tématu. Takže ta víra, je taky do určité míry zavazující. Dnešní, moderní člověk člověk, ve veliké míře pak i v ČR, se lidé odklonili od víry. Jenže ta víra by neměla být římsko-katolického původu, čili pouze a jenom víra v Boha a Stvořitele, že je něco, co nás tady jaksi "zasadilo" a my teď rostem, možná bez jeho dalšího přičinění. Je to taky i velice "zcestně", což si myslím, že se dá mnohdy u některých věřících lehce pozorovat. Ale hlavní je to, že se hodně lidí odklonilo od toho, aby se snažili v sobě najít něco, čemu se říká láska, a pomáhat těm, kteří to potřebují, lidé se sami od sebe "vzdalují", necítí sounáležitost a zajímá je ponejvíc jenom jejich prospěch a dobré bydlo. Čili ryze materiální věci, to "duševno" a "láska", se jich vůbec nedotýká. A ono je to tak, Bohužel, i se spoustou dalších věcí. Já si uvědomuju, že se mně tady hodně lidí vysměje, ale snad si mnozí z Vás vzpomenou, hlavně z knih, jak to bylo před 80i, 70i, nebo vlastně i více lety. Moje prarodiče, z matčiny strany, se brali v roce 1918, a to až když se můj děda vrátil z války. Napřed byl tři roky na vojně a potom zase musel do války. On se vrátil, avšak jeho švagr, bratr mé babičky padl v Itálii. Když se děda a babička brali, tak měli akorát dvě peřiny a dvě duchny. Bezevšech pochyb, můžu říct, že to byla hlavně láska, která je pojila dohromady. Docela jistě ne ty peřiny, ani nějaké teplé fusekle, nebo teplá večeře. No, a abych se teda dostal k tomu, co se tady teď snažíme rozlousknout. Ten náš přístup k životu, je myslím velmi ovlivněn a motivován tím materielním přístupem, poněvadž dnešní život toho nabízí daleko a daleko víc, než měl můj děda a moje bába, kterým stačilo, že si spolu párkrát za rok třeba zatancovali, kino bylo pomšrně dost drahé, a stejně němé. Ale měli se rádi a vydrželi i to nejhorší. My jsme se už "namlsali" lepších věcí a požitků. Naše životní úroveň se zvedla a taktéž naše nároky. Ale co je hodně špatné, je to, že třeba soucit, porozumnění, láska, ztrácí tu svoji původní sílu, a naopak, mnohdy je to vnímáno, jako slabost. Vůbec si nevím rady, co by se s tím mělo, nebo mohlo dělat, ale nechat to takhle, to by byl těžký hřích a provinění se na naší následující generaci. Já mám za to, že je to ponejvíc záležitost našeho duševního rozpoložení a nezájmu o to, co se děje kolem nás.

srovnávat situaci dnes a před sto lety nevím, zda je dobré. Tehdy šlo lidem o to, aby vůbec přežili, ta snaha o přežití je samozřejmě více stmelovala jak po stránce sousedských, tak partnerských vztahů. Nyní samozřejmě část těhle problémů odpadla , souhlasím, že i odklon od tradičních hodnot a nevěra z velké části jsou produktem jakési rozežranosti, požitkářství. Ale takhle to posuzovat mi přijde příliš všeobecné, i když u Martiny tomu tak nejspíš bylo, snaha o povyražení.

Mnohdy má ale nevěra daleko složitější pozadí než jen povyražení a sex. Nastíním některé situace, ne hypotetické, ale skutečné.

Muž v manželství 40 let , ona po druhém porodu těžce nemocná. Věnuje se jí, shání dostupnou léčbu , myje doma okna, vaří. Intimně spolu žít nemohou. A teď otázka, má se on odsoudit k celoživotní askezi a co ona? chtěl bys Ty na jejím místě po svém partnerovi, aby se takhle obětoval?? Jiný případ podobné, on RS , stará se manželka dobře o něj. Jeho choroba změnila, je zlý, žárlivý. Ona si našla ventil, říkají o ní, ta svině ho podvádí. Kolik z nás by s ní měnilo? Jiný případ - pár, který nemůže spolu mít zdravé dítě. Mají jen jedinou dceru. Pro ni postavili bezbariérový dům, dokud budou žít, aby mohla být s nimi. On jí zahnul. Pokud by mu oplatila, protože chce být taky trochu šťastná, odsoudíme ji? Ne neschvaluji nevěru, ale zrovna tak vím, že v životě jsou situace, kdy odpověď nebo odsouzení, nejsou vůbec jednoznačné.

Taky znám podobné případy a vůbec bych se ty dotyčné neodvažovala soudit tak přísně jako Sidon.
Můj známý byl lékař a měl taky o dvacet let mladší milenku, manželka měla mnoho let RS, v posledním roce už byla v ústavu, ale bral si ji každý víkend domů, na dovolenou k moři jel s ní ,místo s milenkou.
Milenka chtěla dítě, chtěla s ním trávit volný čas a rozešla se s ním, protože jí ujížděl pomalu vlak. Po deseti letech ztratila trpělivost.
On pravil, že bez ní žít nemůže a nechce a prostřelil si hlavu.


Copak nemá člověk, který má vedle sebe totálního invalidu, s nímž nemá šanci uspokojit ani svoje základní životní potřeby, na které má každá lidská bytost právo, nárok aspoň na částečný únik s partnerem, co mu poskytne trochu porozumění a sexu?
Nebo je podle Sidona charakternější toho nemocného opustit (nesoudila bych ani to) a jít si po svých?
Život není vůbec tak jednoduchý, jak si Sidon myslí.
Proč by se měl nakonec doživotně jeden obětovat pro druhého, pokud tu oběť nedělá dobrovolně?

já se Ti nesměju, souhlasím v mnohém, jen nemám sílu do této debaty dnes zasahovat, nejsem ve formě.
Jen na okraj - trochu dost mne dráždí opakovaně používaný výraz "základní životní potřeby", ale radši nebudu provokovat.

Co vás na tom dráždí?
Nejen tělo, ale i duch musí být z něčeho živý.

lidský duch se živí sexem?
Základní životní potřeby má žížala, člověk je nadán něčím víc.

je to marný, je to marný, je to marný

není to marný, neboj, já rozumím - ale neschvaluji bez určitých výhrad. A víš proč? Protože už jsem prožila hodně fází lidského života a jak tak zraju (ne stárnu..), tak přicházím na to,že hormonální imperativ a fascinace sexem není nakonec základní životní prioritou. Nejen mou, nejsem zjevení. Ty si samozřejmě uspokojuj "základní životní potřeby" dle potřeby, do toho nechci a nemůžu kecat,dokonce Ti je ze srdce nezištně přeju, jen se přimlouvám za používání těch přidaných lidských hodnot - rozumu, slušnosti a míry.

Já měla na mysli jako základní životní potřebu LÁSKU - sex je jenom jejím produktem.
Jedno bez druhého existuje velmi těžko.
Jak jsem psala, do mimomanželského vztahu mě nehnala potřeba sexu, ten jsem měla doma a kvalitnější.
Ale chybělo mi porozumění a pocit, že jsem žádoucí a milovaná.

Žít s anetickým a machistickým ignorantem je totéž, jako žít s fyzicky hendikepovaným invalidou. Dostane se vám sexu bez lásky, v opačném případě máte možná lásku bez sexu.
Obojí je dlouhodobě frustrující a jen málkdo to celoživotně unese.

Možná i horší.

ano, láska je základní životní potřebou, v tom se shodujeme, já si navíc myslím - a je to můj názor, který nevnucuji - že je láska a hluboký cit možný i bez sexu. Nechci se ovšem vůbec přít.

taky zraju...ale alespoň bude na co vzpomínat. Shodou okolností jsem se dneska potkal s jednou dávnou láskou. Vlítla mi do náruče bez ohledu na lidi okolo a bylo nám najednou o dvacet let míň, i když jen na chvíli. A nebylo to vůbec o sexu. Stačilo držet se za ruce.

však také každá nevěra není jen o sexu. To jen Ty máš představu /nejsi ovšem zdaleka sama/, že v nevěře musí jít v první řadě o sex, protože to tak měl Tvůj muž s těmi svými cácorkami. Když jsme u toho sexu, já si zase neumím představit, že bych po opakovaných nevěrách partnera s ním mohla nějaký sex mít. Jsme prostě různí.

už mlčím. Akorát ještě řeknu - Milujte se, množte se ! A perte se a žerte se !

Chlapi to mají většinou hozené jednoduše. Chtějí mladou kočku na sex, když už nemůžou , tak k vychloubání. Žena (pokud není nymfomanka) vyhledává zpravidla něco úplně jiného. Já alespoň neznám žádnou, která by zahýbala jen kvůli sexu. To dělají zbohatlické paničky, které nevědí, co roupama a tak si platí na stará kolena gigola.

nevěru neomlouvám, neschvaluji a nemyslím si, že by byla taková věc hodna následování. Bylo by krásné, kdyby tak jak píše Sidon se lidé vrátili k určitým hodnotám a žili tak jako dříve. Ale člověk musí být realista a vidět, že prostě lidé dnes žijí v poněkud jiných vztazích než před padesáti, osmdesáti lety. Tím, že si budeme uplivávat nad těmi, kdo se nevěry dopustili k žádné nápravě nedojdeme.

Podle mne si člověk musí hlavně hledět sám sebe, svého vztahu a snažit se budovat takový vztah do kterého se nikdo třetí nemá možnost vetřít.

Bohužel každý nemá takové štěstí a odhad na partnera, aby se mu podařilo harmonický, po všech stránkách fungující vztah vytvořit. Jestliže někdo např. uzavře manželství s nevyzrálým mužem, jehož celoživotním koníčkem je ohlédnout se za každou sukní, těžko může očekávat věrnost ve vztahu. Nejvíce se ale na nevěře podle mne podepisuje rozdílnost povah, názorů , životní strategie a partner ve vztahu frustrovaný hledá pak zájem a pochopení jinde.

Neuznáváte nevěru!
To je moc pěkné,ale trošku pokrytecké.
Zkuste si položit otázku jinak.
Je lepší, když se manželka rozvede s invalidou, aby mu nemusela být nevěrná a ponechá ho svému osudu nebo je lepší,když si od něho občas odskočí k milenci, co jí dodá trochu energie a vůle k životu.
Oni totiž často trpí psychicky mnohem víc ti, kteří musí o nemocné a postižené pečovat a nemají šanci myslet při tom aspoň trochu na sebe.

Co svět světem stojí, lidi jsou si nevěrní, protože člověk prostě není monogamní tvor.
S tím se musíte smířit, anebo radši žít sama. Je opravdu naivní věřit tomu, že chlap bude v manželství dvacet let věrný (ženy jsou na tom o něco lépe)-je to jen pudový "rozsévač semene".
Vždyť ani manželství se dnes neuzavírají na celý život - padesát procent z nich se rozvádí.
Ta vaše představa harmonických manželství je komická. Vůbec nemáte tušení, čím vším si ta navenek "harmonická" manželství třeba prošla. Jenže pevný vztah ustojí i tu nevěru.
Ale netvrdím, že bych nevěru skousla, taky jsem ji neskousla, oplatila a rozvedla se.

tak hlavně že jsi nevěru oplatila...

já jsem nenapsala, že ji neuznávám, ale že ji neomlouvám, nechci omlouvat. A to je dost podstatný rozdíl. Nedokážu ji ale ani odsoudit v situacích, které mají složitější pozadí a to jsou případy právě těch párů, které jsem popsala včera a které teď popisuješ Ty. Protože dobře chápu, že člověk k tomu, aby mohl dávat musí také někde brát , jinak vyhoří. A s partnerem, který je třeba hodně nemocný, zlý, nevrlý, tuhle energii načerpat asi nelze. Takže pokud se takový ošetřující partner začne scházet s někým s kým si popovídá, pookřeje, těžko mu mohu něco zazlívat. Zrovna tak ale těžko mohu jednoznačně říci, děláš dobře, jen tak dál. Je to složitá etická otázka na kterou není jednoznačná odpověď.

Co se týká druhé části Tvého příspěvku však já také svět beru tak , že nevěra v něm byla , je a bude. Na rozdíl od Tebe si ale nemyslím, že by každý chlap musel být rozsévač semene. A znám harmonická manželství, která vůbec nejsou komická. Ale jestli Ti moje představa přijde komická, klidně si to mysli, já nemám potřebu své názory nijak zvlášť obhajovat. Jen je dávám do diskuse. Mám teď v sobotu zase sraz s kamarádkami , budeš se divit, ale rozsévače semene nemáme ani jedna z naší miniparty.

Stále se řeší, že normální je být neverný a ne naopak. Jsen tedy asi nenormální...

Myška

Oplatila, ale nebylo to plánované, prostě to přišlo ,jak říkají Italové - jako zásah blesku. A já to zoufale potřebovala. Myslím, že není dobré nevěru jen trpně snášet - oko za oko...


Mia

Jen jestli si neděláte o chlapech moc velké iluze.
Znám jedno manželství - rodičů kamarádky, kteří si patrně nevěrní nikdy nebyli. Ale asi proto, že pán je totální submisivní podpantofláč a manželka byla odjakživa velmi velmi nehezká.
Taky mám kamarádky, které si myslí (i když některé nejsou až tak naivní), že doma nemají "rozsévače" a přitom ti jejich mužové vyjeli po mně i dalších dvou společných kamarádkách (tehdy jsme my tři byly ještě svobodné). Ale nikdy jsme to těm vdaným neřekly, víme to jen my tři mezi sebou, nadělalo by to velkou paseku. Samozřejmě jsme ty maníky poslaly do háje. Ono stačí, když se pánové kapku picnou a hned se tlačí k svobodným holkám do bytu a sahají jim na kolínko. Podotýkám,že je nevzrušuje ani manželka sedící o židli dál.
Jelikož mám tyto životní zkušenosti, musela jsem se s tím nějak popasovat.
Proto se usmívám nad vaším tvrzením o "harmonickém manželství". Ty moje kamarádky mají taky v podstatě "harmonická" manželství a buď netuší nebo dělají, že netuší.
Kámoš mého otce žil dvacet let v jednom manželství, vzali se ještě na střední. Kolem padesátky se najednou rozvedli (zůstali přátelé a stýkají se dál), každý si našel nového partnera. Vztah se prostě vyčerpal.
Pokud něco odsuzuju, tak to jsou nevěry, je-li žena těhotná nebo jsou-li ve hře malé děti.
Ale stejně se tomu nedá nijak zabránit.
Ale pro ženu je asi lehčí přenést se přes fyzickou nevěru, nežli skousnout zaláskovaného chotě, co čumí zasněně do stropu, aniž by se čehokoliv fyzicky dopustil.

Neříkám ,že nevěra je košer. Jen tvrdím, že se s ní každý musí vyrovnat po svém.
Já sama ji tolerovat neumím i přesto, že je to v rozporu s tím, co jsem napsala.

že nejsou schopni udržet zapnuté kalhoty a nohy u sebe.
Věřte nebo ne, všichni nejsou jako vy, někdo holt ctí věrnost a je schopen ji dodržet. Souvisí to s tím, jak si kdo váží svého partnera/partnerky, rodiny,...

o mužích si skutečně iluze nedělám. Pracovala jsem pár let ve výhradně mužském kolektivu a vím, že mnozí milující taťkové od rodin měli úlety.

V naší minipartě ze střední ale takové typy mužů nemá ani jedna, ale pokud by přece jen k něčemu takovému došlo , jsme totožného názoru, že jednorázová nevěra nemůže dlouholetý vztah ohrozit. Co naopak je nepředstavitelné, obnovit intimní život po opakovaných nevěrách. Tolik si zas sebe vážíme a máme hrdost, že bychom to uťali, ne rozvodem, ale žít si po svém.

Přesto jedna naše spolužačka z party, která zemřela , si prošla partnerovou nevěrou. Když splatili půjčky na domě, oznámil jí, že má nemaželské dítě, další čeká a rozvádějí se. Vyplatil ji, ona si koupila byt a žili každý dál. Další moje kamarádka ze základky měla za muže podnikatele. Hrozně stál o syna, šli do čtvrtého dítěte, ale už jako těhotnou ji podváděl a nezanechal toho. Vypořádala se s tím tak, že když se jí naskytla příležitost, oplatila mu to a když je manžel načapal, byl vzteky bez sebe. A tak bych mohla pokračovat. Takže představu mám. Nicméně myslím, že spousta mužů není rozsévačný typ, protože prostě na to nemají čas. Makají v práci, přijdou domů, nají se a dělají zase. Žijeme prostě každá v jiném prostředí.

Celkem mě baví ta všeobecná tendence posunovat normu podle toho "jak to na světě doopravdy vypadá".

Nevěrný je přeci kde kdo, tak to přece nemůže být nenormální, nemůže se to odsuzovat, nemůže se to označovat jako zlo. Naopak, musíme předefinovat normu, jinak se do ní já a moje okolí nevejdeme a jakpak bysme k tomu pak přišli...

Jen jestlipak nejsou tahle "gumová pravidla" právě tím, co způsobuje ten náš všeobecný marasmus. Když se může revidovat pravidlo "být nevěrný je špatné", proč by se nedala stejně revidovat i jiná pravidla ? Třeba "krást je špatné" nebo "zabíjet je špatné" ? Jaký je v tom pak rozdíl ? Pravidlo jako pravidlo, když už přestává odrážet realitu, ne ?
Aby nedošlo k mýlce, netvrdím, že se nikdy dříve tato morální pravidla neporušovala, porušovala a někdy dokonce masově a zhusta i těmi, kdo je hlásali. Ale nikdy dříve nikoho nenapadlo, aby ta pravidla rušil, protože nepopisují věrně realitu většiny lidí. Vždy byla chápána jako ideál, ke kterému máme vzhlížet a kterému se máme snažit dostát, i když v plném rozsahu je to takřka nemožné. To, že se to někdy lidem zrovna nedařilo, se nepovažovalo za důvod je "demokraticky" odbourávat.
Morální kodex je konstanta, která se nemění, jak jednou změny připustíte, salámovou metodou se z něj brzy nadělají cáry, lidé už jsou takoví.

nemyslím, že by to bylo něco normálního. Ale hodně rozšířeného. A na rozdíl od krádeží a zabíjení je to na osobní zodpovědnosti každého jednotlivce.

a já si myslím, že rozšířenost nešvaru nijak nezlehčuje jeho závažnost.
Takže pro mě to není argument, jen únik pro alibisty - ostatní kradou taky, tak co bych si nenakrad.
Taky si myslím, že nejen nevěra, ale i krádeže a zabíjení jsou na osobní zodpovědnosti jednotlivce, v tomto ohledu rozdíl nevidím.

Pokud jde jen o sex, tak to manželství rozložit nemusí.
Pokud se partner zamiluje, tak je to mnohem složitější. Pak se ten podváděný musí kousnout do zadku a trpělivě čekat, zda to toho druhého přejde (to radí sexuologové), ale na to já fakt nemám koule.
Možná nevěru vnímám jako nutné zlo, protože pocházím z tzv."rozvrácené rodiny" a nevyšla ani ta druhá manželství mých rodičů. Pak se divte, že jsem skeptik.
Ale já jsem s tou nevěrou v manželství nezačala.

jenže zatímco pro zabíjení a krádeže má společnost páky, jak člověka potrestat, do určité míry minimalizovat důsledky jeho počínání , tohle je věc morálky a na tu žádné zákony nejsou. Vím, že tím co jsem tu napsala jsem si naběhla, budu podezřívaná, že nadržuju nevěrným. Ale mně to koneckonců nevadí, já sama vím, jak to ve skutečnosti ve svém myšlení mám a na tom co si o mne kdo myslí mi nesejde. Psaný text bez možnosti dovysvětlení skýtá různé interpretace, bohužel.

Já mohu jen zopakovat Davide to co už jsem napsala. Já osobně si myslím, že každý proti nevěře udělá nejlépe to, když si bude hlídat svůj vlastní vztah, aby se do něj nikdo třetí neměl možnost vetřít. Pokud se jedná o obecné odsouzení nevěry, je to problematické. Víš proč? Protože často ti, kterých se to bezprostředně týká, určité zásady nedodrží. Chlap zahne jednou, budiž odpuštěno. Jenže on zahne podruhé a je mu odpuštěno, tak ví, že se vlastně tolik nestalo a pokračuje dál a zahýbá stále. A pořád je mu odpouštěno. To se pak milý Davide může okolí pohoršovat jak chce a není to k ničemu. Tak to vidím já.

chápu tvůj postoj, ale zákon je zákon a morální kodex je morální kodex. V určitých dobách bylo třeba dovoleno krást (kolektivizace, znárodňování), ale sedmé a desáté přikázání platit nepřestalo.
Obojí chápu jako dvě různé věci a to, že zákon něco dovoluje, ještě pro mě osobně neznamená, že mé svědomí je tím očištěno.

Píšeš, že pohoršovat se je zbytečné, když to stejně nikoho od nevěry neodradí. Možná.
Jenže tvářit se, že je takové chování v normě, dává to takovým pocit, že to "zas tak moc nevadí" a že teď "už se to může". Proč zbytečně odlehčovat jejich svědomí, mají-li nějaké.

asi nejsem ten typ, který by měl potřebu zrovna tohle u druhých řešit. Tam by, pokud o tom ví, měl být hlavně důsledný ten podváděný partner a dát důrazný signál "tohle Ti prostě podruhé nedovolím, pokud přece mi tohle provedeš, je mezi námi konec". Tak nějak si myslím, že nejsem farář, abych druhým říkala co mají ve svém partnerském životě dělat pokud se mi tedy sami na radu nezeptají.

Mně přijde,že by některým z vás vyhovovalo, kdyby se za nevěru rovnou kamenovalo.

de facto souhlas.

Euridiko - nevěra prostě v pořádku není, bez ohledu na to, že ji řada lidí provozuje.

Pokud ji sama provozuješ, tak bys měla umět ustát i to, že děláš něco, co se prostě dělat nemá.

ani já to nehodlám za někoho "řešit", tím méně někoho kamenovat (princip vyjádřený slovy „Kdo z vás je bez hříchu, hoď první na ni kamenem.“ je mi svatý).
Ale taky nebudu nikomu umetat cestičku, aby se necítil tak provinile.

Ale já se necítím vůbec provinile!
Naopak, nikdy jsem se necítila líp, nežli v době, kdy jsem si "držela" milence.
A nikdy jsem taky líp nevypadala - nejlepší dieta je být zamilovaný, z člověka navíc vyzařuje takové fluidum, že se na něho lepí chlapi jako na med.
Nešťastná, frustrovaná ženská zase chlapy přímo odpuzuje, i kdyby byla sebekrásnější.
Proto říkám, oplaťte nevěru nevěrou!
Jenže toho se majetničtí chlapi, kteří se řídí heslem -já můžu cokoliv a ty nic, bojí jako moru.

To jsi mu to Euridiko nandala a ještě sis pořídila skvělé zážitky. Šikovná holka, gratuluji.
Není nad to, oplatit sviňárnu sviňárnou, člověk se pak cítí tak nějak povzneseně a má ze sebe radost...

Jestli čekáš, že tě budu pranýřovat, asi tě zklamu. To je jen mezi tebou a tvým svědomím.

vidíš Davide. Nakonec se potvrzuje, co jsem napsala já. Kdo zahybá většinou to má na háku a žádné svědomí ho netíží. Pak nemá cenu se tím vůbec zabývat a hledět hlavně opečovávat svůj vlastní vztah.

Ta menší část nevěrných / s tíím složitějším pozadím nevěry než jen sex, povyražení/ určitě nějakíé vnitřní dilema a nepokoj v sobě má. A nad těmi zase nemá cenu uplivávat, protože sami nevíme , jakou situaci nám samým život připraví a kdy si třeba někdo neuplivne zase před námi.

Vším co jsem tu napsala jsem nechtěla nevěru obhajovat, jen se zamyslet pokecat, co dnes lidem chybí ve vztazích, že se dnes uchylují k nevěře častěji než dříve. Ale bylo to spíš pochopeno tak, že chci někoho omlouvat a odezva k diskusi celkem nic. Nevadí. Hezký den Davide.

tak jsem se dolouskala až sem. A musím Vám poděkovat! Díky moc za Vaše názory a rozbory! Jdu domů, budovat vztah se svým "drahoušem" se kterým jsem 30 let! Asi jsem dospěla k názoru, že opravdu by jsme si měli víc vážit toho co máme, být víc zodpovědní za své činy.
V jednom filmu jsem slyšela krásnou otázku od přítele k příteli,..jaktože máš tak šťastné manželství? A on odpověděl: Udržel jsem si celý život ptáka v poklopci!
No opravdu to stálo za přečtění! Tak díky a ahojte!