je divnej, já žádnýho takovýho chlapa v blízkým okolí neznám, to ale, jak je vidět, neznamená, že neexistujou.

Je třeba si to nastavit tak, abyste byli oba spokojeni a z mého pohledu máš plné právo chtít polovinu přínosu na provozních věcech (může to být pochopitelně i míň, pokud se to zlepší alespoň ke tvé spokojenosti, může to být i víc, pokud zůstane spokojený i on). Jistě to neznamená udělat v obýváku fixkou čáru na koberec, abyste věděli, kdo má co vysávat.

Buď však opatrná v dalším postupu, pokud jsi mu svoji nespokojenost nedala zatím najevo.

Já opatrný nebyl, jsem spíš impulzivní a diplomacie(takže kličkování a chození kolem horké kaše) je mi cizí a zle jsem pohořel.
Každej na to nemá - vyjasnit si věci na rovinu, vzít svůj díl zodpovědnosti a dál mít vztah v pohodě a bez citové újmy...

Pochopitelně já mám v tomto ohledu zkušenost se ženami, ty ji máš s muži...

chtěla bych vědět, jak případně rozdělit domácí práce - tak, abychom byli oba spokojeni.

Tak na to by bylo fakt dost dobrý zeptat se jeho, abyste byli voba dva spokojený, a né nás. Nevim, jak dlouho si to tady čteš, ale nebudeš moc pozorná čtenářka, když nevíš, že základem vztahu je vzájemná komunikace, zejména při nastavování pravidel společnýho života.
Snad nečekáš, že vám tu "správnej" poměr dělby domácích prací určíme my? Čekáš? Tak jo: Kdybych já byl von, tak ti z vydělanejch peněz přispěju na domácnost, energie a třeba budu platit všecko žrádlo. Ale rozhodně v momentě, kdy já makám a ty jsi (šťastná to ženo!) zajištěná rentiérka, nebudu po práci ještě doma vařit a uklízet. Uklidím si po sobě svůj bordel, vopláchnu hrnek vod svýho kafe, umeju nádobí když ty uvaříš, to jo, ale zbytek mi přijde fér, když budeš dělat ty (ó tý strašný práce v novým bytě!).
No a dámy budou mít určitě jinej názor a ty budeš tam, co na začátku. My nevíme, jak to udělat, abyste byli voba šťastný a spokojený, když to nevíte vy. Dejte vo tom vánoční hovor.

ja se s timto taky kdysi potykala, mela jsem podobny problem..prisla jsem z prace vecer domu utahana a pri pohledu na ten bo... a drahou polovicku jak si sedi v tom vsem spokojene u televize, jsem se jeste vytocila a pohadala..nebylo to k nicemu. Chlapi jsou v tomto proste jini a cekaji,ze jim proste reknes..vynes smeti,vysaj, uklid... Me pomohly dve veci..za prve jsem vzdycky uklizela, kdyz byl partner doma, aby vedel, ze to u nas nedelaji skritci pres noc :-D..a byl by fakt uplne natvrdly,kdyby se nezeptal jestli nechci pomoct..a potom jsem casem zjistila, ze mu nektere domaci prace vadi a nektere ne..napriklad vysavani, vynaseni kose..a u toho jsme zustali. Nenutim ho umyvat wc, kdyz mu to "nevoni". Naopak na vysavac ani nesahnu kdyz vim, ze mu to nevadi a klidne kdykoli vysaje cely byt. A je klid. S penezi jsme to meli tak, ze jsme meli spolecnou kasu ze ktere jsme brali na nakupy a davali tam oba stejne,oba jsme si to nejak podvedome hlidali a nikdy kvuli tomu nebyl nikdo dotceny ze druheho zivi...a tak to mame vlastne doted, kdyz uz jsme hezkych par let manzele, akorat uz to ci penize to jsou slo jaksi do ztracena. Kamaradka otazku penez resila trochu jinak..spolecnym uctem, na ktery oba prevadeji kazdy mesic stejnou castku a z ni plati byt a nakupy spolecnych veci. Taky to funguje. Jsou to v podstate vsechno malichernosti, kvuli kterym je zbytecne si nicit jinak fajn vztah .

tak toto bych teda nebrala.

Respektive považovala bych to za vcelku fér, kdyby byla tou rentiérkou JEHO zásluhou. Tedy kdyby on jí před tím vydělal na tu rentu a na ní by bylo jen se válet doma a starat se o reprezentaci.

Ale je to tak? Není. Ona si svou "rentu" jednak vydělala zcela bez jeho přičinění, jednak si, jak jsem pochopila, neválí doma šunky, ale obhospodařovává (to je ale slovo!) ty nemovitosti, ze kterých má tu rentu.

Takže to, že by ses za těchto okolností podílel na domácnosti finančně, bych považovala za samozřejmost, o které netřeba mluvit, stejně tak jako podílení se na domácnosti (ostatně kolik práce je v novým bytě, že, tak by to na přetržení nebylo ani pro toho druhého podílejícího se). Ale kdybys k domácím pracím důsledně přistupoval tak, jak jsi popsal, a nebyl ochoten se dohodnout jinak, tak bych se s Tebou asi dost rychle rozloučila. Žít s někým, kdo bydlí v mém bytě, přispívá na jeho provoz (což by kdekoli jinde musel taky) ale jinak si důsledně uklízí a umývá atd. jen po sobě a většinu servisu chce po mně, to bych si připadala dost vycucávaná.

Samozřejmě se nic nestane, když nebude pořád uklizeno a navařeno, občas se přihodí, že nemá čas a náladu ani jeden. Taky je logický a u partnerů se to tak nějak předpokládá, že když jeden přijde orvanej z práce, tak druhej nepyskuje, co všechno není udělaný, ale bez řečí jde a udělá to sám. A pokud chce někdo jet po linii "udělám si jen to, co se týká mě, a na to, co se týká tebe, a věci společné kašlu", tak vcelku nevidím důvod, proč by s ním měl někdo žít, když na tom bude permanentně "tratnej".

naprosto chápu, že Tě správa Tvých nemovitostí tak vyčerpává, že nutně potřebuješ aby Ti někdo s domácími pracemi pomáhal. Ve Tvé společenské vrstvě by nejspíše bylo vhodným řešením najmout si služku. Jinou radu pro Tebe bohužel nemám. Ale mám jednu radu pro Tvého partnera, pokud to bude číst. Zdrhej chlape, dokud je čas. A příští babu si nabal Ukrajinku, Slovenku nebo alespoň holku z vesnice a z Moravy....

tady jde o princip. Holt my nektere se nevyzivame v opecovavani manzela a udrzovani rodinneho krbu a delani posluhy vsem kolem a i kdyz nam ruce samozrejme neupadnou, chceme mit pocit jakesi rovnopravnosti..kdyz uz je v prisunu penez do domacnosti,tak potom i v delbe prace a nakladech na domacnost..a Kaji jde o to, z toho vybruslit aniz by partnera nejak prudila a zaroven mit pocit, ze neni na vsechno sama a on jen vyuziva jeji pohostinnosti aniz by prilozil ruku k dilu. A pozor, jsem holka z Moravy :-D..uz i k nam na daleky vychod ta rovnopravnost dorazila

ale bez ohledu na objektivní pohled faktem zůstávám, že když jeden dělá v domácnosti všechno a druhý nic, tak skutečnost že ten co nedělá doma je místo toho v práci, se v psychice domácího skřítka moc nepromítá. Tak to prostě bývá. Ale byla-li bych rentiérkou, najmu si služku a nevysírám. Pokud nejsi zas až tak bohatá - jak si to zavedeš děvče od začátku, tak to bude.
PS.: muž sám od sebe uklízet moc nebude, je-li v domácnosti ženská.

uz i k nam na daleky vychod ta rovnopravnost dorazila

jsem si tohoto faktu vědom, proto to také navhrhuji jako poslední, nouzové řešení....
jo a myslím že se říká "já su Moravěnka"

sorry, to je docela pomýlený názor.

Já bych si také mohla říct, že to či ono nebudu dělat, když je v domácnosti chlap.

Ale hanba by mě musela fackovat.

Jasně, že se jde DOHODNOUT, že to či ono dělá velmi nerad a mně to nevadí, takže to budu dělat já a on zas bude dělat něco jiného.

Ale co v případě, že narazíme na něco, co neradi děláme oba? Mně mlčky předpokládat, že to udělá ten druhý, připadá dosti sprosté a odmítám se na takovém "uspořádání" podílet.

by bylo lepsi..jenze oni nam ve skole tu cestinu tak strasne tloukli do hlavy ze strachu, abyste nam potom vy ze zapadu rozumeli

si snad může dovolit zaměstnat paní na výpomoc v domácnosti.

Ty víš, jaký mají příjem?

I když vzhledem k tomu, že chodí do práce, tak se asi bude podílet menší měrou než Kajka. Nevím, proč by měl žít u Kajky jako na hotelu - navařeno, uklizeno. Nebo tím, že přispěje finančně (což považuji za naprostou samozřejmost) si platí i servis?

připadá mi nevýchovné, aby milostpán nemusel ani hnout prstem

tak by si taky musel všechno platit a navíc i dělat.

Souhlasím s Myškou, na to, aby si "platil servis" by musel poskytovat podstatně víc a navíc by na to ne každý byl ochoten přistoupit (já třeba ne).

Pro mě partnerství zkrátka znamená i tu vzájemnost, a nějaké hraní si na "to já dělat nebudu, protože jsem chlap/ženská" do něho nepatří.

Zapeklitá situace, když žijete v bytě... My máme rozděleno že vnitřek domu je můj - ženské práce a okolí domu, opravy, topení a auta jsou starosti manžela.
Jinak Krakonošův návrh mi přijde optimílní.

o ten úklid a služby. Spíš mi připadá, že Kajky přítel se k ní přestěhoval od pečující maminky, a jen vyměnil maminčinu péči za péči partnerky, a připadá mu to tak v pořádku.
Rodičům asi taky přispíval na domácnost (pokud vůbec přispíval) nějakou směšnou částku, takže vůbec netuší, co a kolik obnáší provoz jakékoli domácnosti.
Tam vidím hlavní problém.
1) Pokud nejsou manželé, líbí se mi ten model společného "provozního" účtu, na který každý dává stejnou přiměřenou částku, a ze které se hradí provoz domácnosti a jídlo. Případné přebytky se pak můžou dát za společnou dovolenou.
2) Práce kolem nové (zatím bezdětné) domácnosti není zas tak moc, takže by jí mohli třeba dělat společně. O úklid se podělit, a když jeden vaří, druhý sklidí ze stolu a spláchne nádobí. Stejně mají nejspíš myčku.
Prostě aby Kajky přítel nebyl jako "na krmníku", ale podílel se jako dospělý člověk na všech činnostech.
Na oplátku by mu Kajka (pokud tedy chce rovnoprávný vztah) neměla dávat "sežrat" to, že byt je její, a že ve volných chvílích přehazuje doma prachy zlatou lopatou, zatímco on je proti ní (rentiérce) NIKDO.
...a nebo jiná varianta : Najít si sobě rovného, patřičně zajištěného rentiéra. Tenhle rozdíl společenského postavení (jak ho Kajka vnímá) nebude nikdy dělat dobrotu.

přece neznamená, že bude pánovi poskytovat kompletní servis proto, že z jeho pohledu na to má fůru času. Možná by jako vhodnou kompenzaci jeho grátis bydlení, úklidu a stravy mohl tu pomocnici v domácnosti platit on. Vůbec totiž nejde o to, kdo má víc peněz a že by si ji Kajka klíďo mohla dovolit zacvaknout sama, ale aby si uvědomil, že samo se nenakope. Navíc si zvykne - na dobrý je to hned - a až budou mít tu plánovanou rodinu, už se do nějakýho pomáhání nepohrne, když to přeci doteď tak pěkně šlo a jen přibylo mimi, který stejně furt spí.

do vztahů přispívám velmi málo, protože spoustu názorů tu řekne kudlančí parta za mne.
Jen krátce: Je vyčůraný, lakomý, líný. Ale Ty asi vidíš (viděla jsi) jen ty klady.

přítel by měl samozřejmě přispívat na bydlení o tom žádná, zrovna tak na jídlo. Co se týče práce přijde mi , že když je muž v práci a žena celý den doma, neměla by bezdětná domácnost být pro zdravou mladou ženu problém uklidit. Jiná věc je OCENĚNÍ - partner by měl umět ocenit pořádek, uvařené jídlo, pochválit. Zrovna tak by žena měla mít pochopení pro problémy partnera v práci a ne hned při jeho příchodu domů vychrlit co je třeba doma dodělat.

Jinak ale pro tyto svazky, kdy je velký rozdíl v majetku, nejsem. A pokud takové svazky vidím, nejsou šťastné. Ten bohatší mívá pocit, že si druhá strana všeho dostatečně neváží, ten méně bohatší často musí držet ústa a krok a je mu dáváno najevo, že by měl být vděčný. Není nad to , když mají oba přibližně stejně.

ale praxe je holt taková, jak píšu. Tzn. hned od začátku musíš většině chlapů vrazit do ruky koš,lux, nákupní tašku... a proč by tě měla fackovat hanba, když nějaké práce deleguješ na partnera ? Jistě, spoustu věcí si můžeš udělat i sama. Samostná, šikovná. Ale proč ? Určitě existuje rozumná dělba. To není o tom, striktně odmítnout dělat to či ono.

...na údajné rentiérství. Asi vládne všeobecná představa, že majitel nemovitostí patrně jen chodí po partajích, vybírá prachy. Můžu vás upozornit, že vlastnictví pronajímaných nemovitostí (pokud to chcete dělat pořádně) je opravdu práce na celý úvazek. A co si budeme povídat - přestože nevím, kolik a v jakém stavu jsou Kajčiny nemovitosti - ono i finančně to může být skoro šul nul. Sice vyberete nájem, ale taky stojí něco opravy, úklid, údržba - to opravdu nájemníci za svoje dělat nebudou. Pochopitelně si na to můžete někoho najmout, ale vzhledem k tomu, že to kajka dělá sama, tak předpokládám, že ty "výnosy" opravdu nebudou na přehazování zlatou lopatou...

dělení práce v bytě bych až tak nehrotila. Tedy za případu, že nevyžaduje denně teplé večeře a nenechává za sebou prádlo jak mu upadlo při vysvlíkání z ruky...
Co by mi ale vadilo - že se finančně nepodílí na "chodu domácnosti". Sedněte se spolu, připravte si účty-soupis - co za plyn, elektriku, nájem, fond oprav, telefon, internet a já nevím co ještě, připočtěte něco na jídlo, drogerii, prac. prášek atd... a domluvte se, že z výplaty dá každý tolik a tolik do hrnečku a z toho budete platit společné náklady...

Já tedy Kajku naprosto chápu. Vzhledem k tomu, že už jsem pár let doma na mateřské, také zbyly všechny domácí práce na mně a je to ubíjející- člověk věnuje čas něčemu, co ve většině případů není ani vidět (aby bylo třeba na první pohled vidět, že jsem umyla vanu, tak bych ji nejdřív musela nemýt měsíce, aby byla tak olezlá, jako v reklamě na čisticí prostředky, pak by byl vidět rozdíl) a za co ho nikdo neocení (možná tak dobré jídlo ještě občas někdo pochválí, ale už vám někdy někdo řekl- jé, ty jsi ale krásně umyla nádobí?). Také bych raději svůj čas věnovala něčemu smysluplnějšímu...jenže někdo to dělat musí a vzhledem k tomu, že mě manžel na té mateřské živí, tak po něm těžko můžu chtít, aby to dělal on. Jiná je ovšem situace Kajky, kde de facto ona ke všemu ještě sponzoruje jeho- on bydlí u ní a nic za to neplatí. Společný účet předpokládám nemají, on platí jen polovinu jídla a návštěv restaurací, takže si de facto vydělává sám pro sebe. Proč by to tedy ona nějak měla zohledňovat? Také by jistě věděla o spoustě lepších činností- údržba těch nemovitostí, ze kterých jdou peníze jistě také zabere nějaký čas, dále píše, že ZATÍM nemá místo, tak by třeba raději než šůrování věnovala svůj čas shánění zajímavého místa, nebo se třeba naučila cizí jazyk...nebo chodila na kurz vyšívání, to je celkem fuk. Ale fakt by mě bralo, si k sobě domů nastěhovat někoho, kdo si zaplatí jen to, co projí a ještě očekává, že mu to jídlo bude servírováno až pod nos a nádobí se po něm umyje samo.
Zvlášť jestli uvažují o svatbě a o rodině, tak by si měli situaci vyjasnit teď, dokud je čas. Až bude prcek na cestě, tak už bude na nějaké dohadování o tom, kdo s čím bude pomáhat, pozdě.

to jsem myslela úplně jinak, naopak.

Jako že se mi nelíbí hrát si na to, že něco v domácnosti dělat nebudu, neb jsem ženská/chlap. Tudíž pro mě je ta dělba práce něco naprosto samozřejmého a zajišťovat trvale full servis někoho jiného bych prostě nedokázala, stejně tak jako si vyhodit kopyta a nechat to dělat toho druhého.

teď to vidím, proč to nedorozumění.

Já jsem s tím pomýleným názorem reagovala pouze na Tvůj konec, že "chlap nebude v domácnosti uklízet, pokud je tam ženská".

S tím zbytkem před tím vcelku souhlasím.

taky si myslím, že to musí být fuška.

Jinak re stavovské rozdíly: myslím, že nejlepší lék na to je vyprdnout se na to, kolik jsem do vztahu přinesl/a prachů, a zakázat si myšlenku, že když ten druhý partner měl o něco holejší zadek než já, tak je povinen dělat to či ono. Pokud budu chtít sluhu, tak si najmu Saturnina, a partner by si, kdyby chtěl služku, najmout třeba tu Josefínu Muntzenbacherovou.

Partnerství je komunismus, a rodina obecně je jediný komunismus, který má šanci fungovat. K čemu by mi byly prachy, kdyby se měly stavět do cesty jinak perspektivnímu vztahu?

lorda Petra Wimseyho, tak tam bylo elegantní řešení.

Lordova sestra, bohatá lady Mary, si vzala chudého policejního inspektora Parkera. A učinila opatření - převedla majetek na své děti a poručníkem ustanovila svého bratra, který jí každoročně vyplácel částku přesně se rovnající příjmům jejího manžela.

Tak jsem se například dozvěděl, že pronajímat barák je práce na celej úvazek. Tak to se válim v křeči a slintám do klávesnice, tady asi pár lidí ztratilo pojem vo tom, co to je práce. Nebo vona tam chodí dělat tu údržbu a úklid společnejch prostor? To pak jóóó!
Petronilko, já jsem nikde nenapsal, že nemá doma hnout prstem, a zcela přesně jsem vyjmenoval, v jakým rozsahu by měl tak asi pomáhat. A napsal jsem, že by měl platit, tos samozřejmě zcela pominula. Prosil bych, abys mě vopravila, s přihlédnutím k mýmu prvnímu příspěvku, jakážeto strašná práce na ni zbude. Uvařit (zdaleka né každej den), 1x za tejden vyprat v automatce a pověsit to, 1 - 2x za tejden vyluxovat nebo vytřít, 1x za tejden (pokud je hódně na pořádek) utřít prach a umejt hajzl (dobrá, to může každej lichej tejden dělat von). Vanu si posobě meje každej sám, umejvadlo takytak. Zapomněl jsem na něco? Jaká dřina na mě ještě čeká v novym bytě? Já mam rozpadající se ruinu s 3 ha zahrady, kotel na tuhý paliva a hromadu domácího zvířectva, tak nějak tušim, co to je práce. A tahle baba, milý dámy, nejni na mateřský a fakt nemá práci na celej úvazek, dokonce ani na půl úvazku, prostě nemá skoro žádnou. Takže jeho příspěvek by měl bejt chození do práce a tímpádem placení půlky nákladů na bydlení, jako vodměnu za servis by měl platit veškěrý jídlo. A její příspěvek do společnýho soužití by mohly bejt ty popsaný práce. Pokud se na tom nedokážou dohodnout, tak si přesně napůl zaplatěj paní na úklid, jako bezdětný si to jistě můžou dovolit, nedá se mi, že to sou socky, co žijou z ruky do huby. Až bude slečna na mateřský a přibude práce kolem dítěte, zavede se novej poměr, chlapec bude muset podstatně víc máknout i doma.
Fakt by mě jako chlapa "bavilo", kdybych přišel v 5 večer z háku a na mě čekala nejlíp přesná polovina domácích prací, protože moje nepracující bezdětná polovička se přes den potřebovala realizovat výuko ucizejch jazyků, vyšíváním a břišním tancem. A že mojí polovičce je úplně u pr*ele, kdy se v podobnejch kratochvílích asi tak budu realizovat já - v noci? Toto je "spravedlnost" kudlančí? Kroutim hlavou...

Ale co v případě, že narazíme na něco, co neradi děláme oba?

Kdopak asi bude to, co nerada děláš, dělat v případě, že tam s tebou nikdo bydlet nebude? Skřítek? Santa Klaus nebo rovnou jéžišek?
nebo

připadá mi nevýchovné, aby milostpán nemusel ani hnout prstem

Tragickej vomyl mnoha dospělejch žen je, že si partnera pořídily za účelem jeho výchovy. Na to máte, berušky, děcka.

která si žádá její přítomnost na místě. Někteří mají ale jasno - nechodí do práce, takže si válí šunky, a může uklidit, uvařit, vyprat, vyžehlit a tak dál, a v pět, kdy přijde její přítel z háku, ho vítat usměvavá a odpočatá Prostě dokonalý plný servis.
Mimochodem, Krakonoši, o vyšívání, břišních tancích ani o výuce cizích jazyků nikde Kajka nepsala.

Pořád nevím proč by se neměl i ten Kajčin chlap podílet svou prací na chodu domácnosti, byť jistě menším podílem, ale přece.

Ženská, pokud pracují oba partneři, zpravidla přijde z práce (cestou nakoupí), uvaří, vypere, uklidí, zkrátka, střihne si druhou směnu, zatímco chlap se složí k telce po náročném dni v zaměstnání. To téměř žádného chlapa nejenže nepřekvapí, ale ještě to mnozí považují za samozřejmost.

tak za prvé - NEVÍME, co všechno správa těch nemovitostí obnáší.

za druhé - nepominula jsem, že by měl platit, naopak jsem napsala, že to považuji za samozřejmé. Krom celého toho jídla - nevím jak kdo, ale já bych nebyla ochotná akceptovat, že partner "zaplatí jídlo" a já mu za to budu dělat služku. Takže když takhle, tak si tu svoji zaplatím klidně sama.

za třetí - pořád zapomínáš, že on ji "neživí", ona má zdroje vlastní. Takže kdybychom chtěli jít na krev, tak bychom museli přistoupit na model "neživíš-nepřepínej" (který se mi za normálních okolností nezamlouvá). On jí, pokud bude platit půlku nájmu a půlku jídla neposkytuje nic, kvůli čemu by měl nárok, aby ho obskakovala (čímž nechci říct, že ho obskakovat nemůže, ovšem když bude sama chtít, nikoli jako nějakou povinnost).

Půlku nákladů na bydlení - no to je zase samozřejmost, kdyby žil sám, musel by si to platit taky.

za čtvrté - a kdopak ti bude dělat domácí práce, když se v pět vrátíš z háku, když budeš žít sám? Domácí skřítek? A kdepak je psáno, že to, co neradi dělají oba, má automaticky udělat ta ženská

že asi neznám jedinej fungující vztah, kde si by museli partneři nějakým "smluvním" způsobem určit, co přesně kdo bude dělat a to pak brali jako neměnný dogma. Ve fungujícím vztahu se to má tak, že každej partner operativně a podle aktuální situace, vytíženosti, kondice svojí a partnerovy atd. udělá, co je třeba a co druhej zrovna kvůli něčemu jinýmu nebo únavě udělat nemůže. Ve fungujícím vztahu si partneři dávaj najevo, že si práce druhýho vážej. Ve fungujícím vztahu, když potřebuju vyžehlit ty pitomý bílý košile na jednání s prézidentem júesej, což má milá fakt nesnáší, ale udělá, ji vo to poprosím a nabídnu za to třeba pozvání na super večeři, nebo něco podobnýho. A tisíc variant téhož. Ve fungujícím vztahu nemám potřebu ptát se davu, kolik hrnků denně smím umejt, abych nebyl svým partnerem zneužívanej, protože si takovýhle věci vykomunikuju se svým partnerem.
Asi se pudu navobědvat.

já mám štěstí, že vychovávat mohu skutečně jen své děti, partner je dospělý muž a vychovávat ho není nutno.

Bohužel jsou i líní sobci, kteří si myslí, že tím, že přinesou domů peníze (a to ještě jen někdy), mají splněno a nemusí se už nijak angažovat. Já bych s někým takovým vyrazila futra, ale jsou ženy, které na to z nějakého důvodu mají žaludek.

Pak jim nezbývá než se pokusit o "převýchovu" nebo dělat všechno samy. Ani jedno není důstojné řešení, ale mně se to druhé zamlouvá ještě mnohem méně než to první.

s příspěvkem ve 12.44 souhlas, ale psal to opravdu jeden a ten samej člověk?

Krakonoši, jak s tebou skoro vždycky souhlasim, tak dneska nějak ne:-)
Kajka si domů evidentně nastěhovala parazita (krátce a výstižně to shrnul strejda) co si zaplatí jen to, co prožere a ještě očekává, že nebude muset hnout prstem.
Ano, pokud bys platil víc než polovinu všech nákladů (třeba jak jsi uváděl půlku nákladů na bydlení a ještě všechno jídlo)tak by to bylo v pořádku a tvoje partnerka by si mohla vybrat, jestli si raději uklidí sama, nebo to, co připlácíš přes polovinu investuje do uklízečky a sama se bude věnovat něčemu užitečnějšímu. Pak v pořádku. Jenže tenhleten týpek nepřispívá zdaleka ani polovinou, dokonce mu ani nepřijde blbý bydlet někde zadara. Dobře, tak teď má třeba Kajka volněji a nezabilo by ji, kdyby dělala všechny domácí práce ona, jenže ona s tím týpkem plánuje budoucnost, rodinu. Jak si to člověk udělá na začátku, tak to má, takže silně pochybuji, že by dosud bezdětný mládenec, který si zvykl na fullservis zadarmo po narození dítěte pochopil, že se situace změnila a začal doma pomáhat, starat se v rámci možností o dítě a nehrdlil se o každou korunu.

a ad příspěvek ve 12.44- jasně, jenže to předpokládá dva jedince, kteří tu káru táhnou společně, ne jednoho, co se na ni posadí a očekává, že ho ten druhej poveze...

žádnej skřítek. Ale chlap žijící sám má úplně jinou frekvenci úklidu, než sama žijící ženská a s tím nic moc nenaděláš :-). A samozřejmě, můžou jít zcela napůl - každej si umeje jen SVŮJ hrnek, vypere a povědí jen SVOJE prádlo a bude to bezva, dyk to nejni jeho zásluha, že vona nemusí chodit do práce (kolik to vbnáší vím docela dobře, pár vlastníků nájemnejch nemovitostí znám, nebudem si tu hrát na to, že se to vyrovná nebo aspoň trochu podobá práci). Takže tobě by to nebylo blbý mít celý dny k dispozici pro sebe, zatímco chlap chodí do práce, a cejtila by ses v takový pozici jako služka, když bys ve volným čase vyprala pro voba, uvařila pro voba nebo vyluxovala celej byt? No, tak to máš holt jinak, já bych si asi připadal dost divně, chtít to po zaměstnaný partnerce. Vono by vůbec bylo zajímavý, kdyby stejnej dotaz jen ve vopačným gardu napsal chlap, to by se to tady jinak veselilo . Já partnerství, který mě vobohacuje a přináší mi do života dost podstatnou kvalitu, cejtim mimo jiný taky jako službu - posloužim partnerovi tím, co umim a na co mám čas. Takže kdo toho času má víc, poslouží víc ňákou činností, kdo ten čas nemá, páč je pracovně vytíženej, poslouží něčim jinym - holt těma prachama, pozváním na večeři, placením při návštěvách kin, divadel, bazénů, koupí dárek, zaplatí skvělou dovolenou, prostě něco, na co vydělal tou prací, kvůli kerý nemá čas a energii na to luxování . A když bych viděl, že moje partnerka nějak brutálně strádá z mytí nádobí, koupil bych jí myčku (kerou beztak už určitě maj, žejo), pokud se jí dělá šoufl nad vytíracím kyblíkem z mopem, domluvil bych se s ní teda na tom, že si zaplatíme úklidovou paní, je to vcelku levná záležitost, v takovým bytečku. Holt to máme každej jinak. Furt jsi mi nenapsala, co za strašný galeje to musí Kajka v tom bytě dělat, že je to tak neřešitelnej problém, při tý dřině s nemovitostma. Já, kdybych viděl, že svýmu partnerovi nestojím ani za to málo, co se tak v takovym bytě musí udělat (při daným rozložení pracovní vytíženosti), tak bych s nim prostě nebydlel. Tečka.

to, co neradi dělají oba, má automaticky udělat ta ženská

Ne! Ten, kdo má víc času. A to je tady v tom případě vona. A nebo bych nabíd, že seknu s prací a budu doma dělat 100% domácích prací za stravu a byt. Ženský to tak vobčas dělaj, ne? Zdalipak by Kajka souhlasila?

Kajku štve toto
- každý máme své peníze, ale můj přítel to bere jako zcela samozřejmé, že má zadarmo bydlení, že máme doma neustále uklizené, že je vždy hotová večeře atd. atd.
Nechce, aby za ni dělal všechny domácí práce, ale aspoň něco...

tak ať se s ním vo tom pobaví, nebo ty večeře prostě nedělá. Božíčku - co my tady s tím? A už jsem toho napsal fakt dost a snad i jasně, tak už dám protor vostatním. Řikal jsem, že se du najíst .

no tak holt nezbejvá, než aby si přítel vyúčtovával svoje sexuální služby, které Kajce poskytuje. Malý gigolo, smutný gigolo....

Já myslím, že se to tu zbytečně hrotí. Podle mě bude asi problém tam, co napsala mamča. Mládenec přišel od maminky, která od něj(byť dospělého a vydělávajícího) nic moc nevyžadovala - ani práci, ani příspěvek na jídlo a chod domácnosti. Neboli on nemusí svoje chování vnímat jako něco nepatřičnýho - takhle to přece "doma" je a vždycky bylo. Někteří chlapci a muži jsou z domova zvyklí na fullservis, někteří naopak vaří, perou, uklízejí ... - prostě tak, jak to chodilo u nich doma, u maminky.
Takže já bych, Kajko, spíš zvolila řešení, že to proberete a vyjasníte si to, než takový ty výpady, že je línej a vyčůranej. Třeba je, ale třeba jenom neví, že ona očekává jinej model.

ale takhle to přece je. Celá zbylá polemika je o tom, kde jsou hranice různých modelů tak, aby to bylo vzájemně slušné a vhodné k žití.
Tak to děláme i v mnohem tvrdších oblastech (různý druhy práva) napříč celou společností (v rámci států nebo menších či větších celků) a to pomocí institucí.
V těchto nuancích už nestanovujeme zákony, ale vnímáme modely kolem sebe. Někdo vezme ten z rodiny, někdo se vzdělává dál, četbou příspěvků na Kudlance, někdo pro to čte třeba knížky. Většinou to dělá ten, kdo chce něco změnit, protože si myslí, že něco je špatně.

Kajce se seběhlo pár názorů, utvoří si představu...

nemohu nedospět k závěru, že bych si připadal jako na návštěvě a ne jako doma.
To je asi dost velký problém - ten pán tam není doma. Nic mu nepatří, o nic se nezasloužil, nic nevybudoval, nevymyslel, nezaplatit - a ani ta slečna domácí mu nepatří, protože není jeho manželka.
Bydlí u ženy, která má všechno a ani pro svou obživu nemusí chodit do práce: pokud nemá duši gigola, nemůže se tam cítit doma.

Kajko, nemáte srovnaný startovní pozice....podle mě se Tvůj přítel cítí pořád jak na návštěvě a není ve svým - podle toho se chová. Navíc ani nemá zkušenost se samostatností (bydlení, starání se o vše sám), takže řadu věcí neodhadne a asi i nedocení. Člen mé rodiny se takto oženil..žena už měla po rodičích dům a (samozřejmě, že to dosedne i na povahu toho člověka a zvyku na mamahotel) je pořád jak na návštěvě (po dlouholetým manželství)...nemá k tomu domu majetnický vztah a nestará se o něj (údržbové a domácí práce) dokud není donucen a ještě ani to často ne. Není možný, že byste si vybudovali společný hnízdečko? Pořídili spolu třeba jiný byt, na jehož financování, zařizování a pak i údržbě byste se od začátku podíleli oba? Aby si tam zatloukl ty svoje hřebíčky a neměl jen vyhrazený skříně, ale svoje skříně . Pak by možná odpadly úvahy typu kdo vložil do začátku víc a má na co oprávněný nárok - přirozeně byste museli komunikovat o provozních věcech, ale aspoň ten start by byl trochu srovnaný. Ono už to společný domlouvání a rozhodování (a zařizování bydlení) pořádně prověří, jak jste spolu schopni komunikovat o praktických věcech...a těch s pozdějšíma dětma a jejich výchovou ještě bude

už podobnou úvahu načal než jsem to stihla dopsat

V jedné větě Kajka píše, že co se financí týče, problém s přítelem nemá (nájemné nemusí platit ani ona, jinak se v placení střídají), v další větě píše, že jí vadí, že přítel bere jako samozřejmost, že má bydlení zadarmo. Takže jak: vadí nebo nevadí? Pokud vadí, tak bych řešila, co mi vadí - já bych třeba požadovala polovinu všech nákladů na bydlení. U Kajky mi přijde, že tohle neřeší, místo toho očekává jakousi vděčnost. No a co se týče jeho podílu na domácích pracech. Nemám z dopisu pocit, že by Kajka padala na hubu a její přítel se válel. Kajce jde zřejmě jen o princip. Nechci tady řešit pracovní vytíženost pronajímatele nemovitostí, to fakt nemám představu. Takže vycházím z toho, co Kajka sama uvedla, a to, že má na domácnost více času, než její přítel. V tom případě mi připadá normální, že je to ona, kdo se doma více angažuje.

Pane Krakonoši jste prostě úžasný .....

Pane strejdo - jste moc sympatický, ráda čtu vaše komentáře, moc jste mi tu chyběl...

Paní bb - Vás obdivuji - představuji si krásnou ženu, žijící ve šťastném a spokojeném manželství, úspěšnou podnikatelku, která si udělá čas a nežištně a racionálně pomáhá radou těm, kteří se tu obrací o pomoc se svým problémem.....jsem ráda, že tu jste...

Paní Wendy a Iris ... jste báječné ... a ještě další a další.

Ty, které jsou občas "jedovaté" jsou asi nešťastné a proto musí "kápnout trochu jedu", ale těch je mi moc líto a přeji jim, aby i ony byly spokojené....

Pohodové dny všem...!

Milá Kajko,
tak se mi zdá, že ta domácnost je zástupný problém. Že tu jde nějak o budování pozic pro dnešek, ale hlavně pro zítřek a pro společnou budoucnost. A já bych ti chtěla říct, že ty musíš pořád budovat svoje možnosti, nehledě na to, že jsi dnes finančně zajištěná. Že by ses dál měla rozvíjet, přemýšlet o svých možnostech a ne žít z minulosti. To je totiž nejrychlejší způsob, jak přijít o partnera i své úspory. Ženě tvého kalibru a schopností zřejmě nebude stačit být strážkyní krbu, občas nakoupit a uvařit a pozorovat svého muže. Víš, to je pro život málo. Můžeš se za nějakou dobu cítit nenaplněná. A mít dojem, že ti okolo tebe nedělají nic, protože sama vlastně nemáš co smysluplného před sebou. Každý dospělý člověk přece má podobné provozní úkoly a povinnosti. Pokud je není schopen dělat, je nesvéprávný, pokud je není ochoten dělat, je to rozmazlený hajzlík. Ale vůbec netvrdím, že je to tvůj přítel. Když mu přece neuvaříš, nevypereš, nevyžehlíš, neusteleš, nenakoupíš, určitě neumře. Nebo ano? Možná ses v zahraničí naučila být více samostatná a on k tomu neměl coby mamánek dost příležitostí. Dopřej mu ji. Odjeď ze společné domácnosti, s lednicí prázdnou, za svými zábavami a povinnostmi. Pokud žádné nemáš, budeš muset hledat a najít takové, které tebe naplňují a dávají ti příležitost k rozvoji. A kromě toho se setkáš s dalšími zajímavými muži, kteří ti třeba otevřou oči. Mám svou filozofii: Zázraky nečekej, musíš je sama dělat a ony se dostaví, když to nejmíň čekáš.

pochválen buď Ježíš Kristus, amen.

spíše ..až na věky věků, amen

Lilo,moc děkuji, to potěší.I Tobě přeji hezké sváteční i ostatní dny

katolické fanatiky .

na každý fanatismus se dá vypěstovat alergie, to chápu. Já nesnáším cyklobohy a cyklobláznění A také to není původně špatná idea, že?
Ten první pozdrav je asi jako ...dobrý den, kdežto amen se hodí spíše na konec debaty. Jako howgh

"Pochválen buď Ježíš Kristus". "Až na věky. Amen".

U nás bohužel udělali z cesty, po které se procházely maminky s kočárky, dětičky jezdily na trojkolkách, a ty menší se batolily, cyklostezku. Přitom to byla jedna z cest, kde byl klid, není u silnice, takže pro děti byla bezpečná... BYLA. Teď se na ní prohánějí cyklošílenci, a maminky s malými dětmi chodí po ulicích kolem silnice.

s tou katolickou terminologií to máš správně poskládané, jako ve filmu pro pamětníky
Až tu jednou bude debata na tohle téma, bude jistě bohatá - myslím cyklisté versus ostatní lid. Radši to tu nebudeme škádlit

Jen já jsem to napřed trochu popletla .

"Ale chlap žijící sám má úplně jinou frekvenci úklidu, než sama žijící ženská a s tím nic moc nenaděláš :-)."

A můžeš mi říct, jak je to relevantní k tématu? Nebavíme se o dvou lidech žijících single, ale o dvou lidech žijících spolu. Kteří se o tomhle musí nějak dohodnout.

Ale že s tím mnoho nenadělám, to máš pravdu. Jeden můj osaměle žijící příbuzný měl doma vždycky naklizeno, a já jsem měla jako single doma ještě větší bugr než teď, a to už je co říct

to s tím napůl - já si fakt myslím, že by to mělo být "napůl" ve smyslu toho, že by měl každý zastat polovinu objemu té práce, kterou společná domácnost vyžaduje. Tedy moje povinnost, o které není třeba se bavit, je, že si vydělám na své potřeby a uklidím si po sobě. No a pak se může "handlovat" - třeba to vydělávání peněz za úklid ve smyslu, že jeden je déle v práci, aby přinesl víc peněz (tedy nad rámec té své části), druhý má práci méně náročnou, je doma dřív a uklidí (taky nad rámec své části).

Ale to postarání se o sebe vidím jako základ v případě, že by nastaly nějaké neshody.

"kolik to vbnáší vím docela dobře, pár vlastníků nájemnejch nemovitostí znám, nebudem si tu hrát na to, že se to vyrovná nebo aspoň trochu podobá práci" no ale neznáš Kajku a nevíš, co ona tam fakticky musí dělat.

"Takže tobě by to nebylo blbý mít celý dny k dispozici pro sebe, zatímco chlap chodí do práce, a cejtila by ses v takový pozici jako služka, když bys ve volným čase vyprala pro voba, uvařila pro voba nebo vyluxovala celej byt?"

No, bylo by mně to blbý v momentě, kdy by chlap saturoval celou finanční stránku domácnosti a já bych nebyla na mateřské s dětmi. V tom případě by mně to bylo blbý tak moc, že bych na takový model nepřistoupila, už jen proto, že umím líp vydělávat peníze než uklízet a tudíž by to byla škoda.

Pokud bychom si jeli po linii "každej za svý" a partner by ten servis bral natolik samozřejmě, že by se ani nepokusil se na něčem podílet, tak by mi to blbý nebylo vůbec. Nebo tobě by snad připadalo spravedlivý, že partnerce dáváš polovinu peněz na domácnost, zbytek si necháváš pro vlastní potřeby, a přitom v té domácnosti programově nehneš prstem? Programově, ne proto, že jsi aktuálně unavenej. Kdo jí bude kompenzovat tu druhou polovinu?
A peníze nespraví taky všechno. Mně osobně, protože mě domácí práce těžce nebavěj, ale i tak pokládám za samozřejmost si odpracovat svou část a většinou i mnohem víc, zatímco vydělávání peněz je pro mě daleko příjemnější, by nijak nekompenzovalo, kdyby partner udělal to, co navrhuješ - dal mi prachy navíc, abych to dělala všechno sama. CHápeš?


"Já, kdybych viděl, že svýmu partnerovi nestojím ani za to málo, co se tak v takovym bytě musí udělat (při daným rozložení pracovní vytíženosti), tak bych s nim prostě nebydlel. Tečk " Tak tohle je dost vyděračské, ale shodneme se aspoň v tom, že když je toho,co se musí udělat, tak děsně málo, ale partnerovi bych nestála ani za polovinu toho mála, tak by se mnou zkrátka bydlet nemohl.

Petronila napsala:
"Jeden můj osaměle žijící příbuzný měl doma vždycky naklizeno, a já jsem měla jako single doma ještě větší bugr než teď, a to už je co říct.."

A řekl bych, že to tak měl s nižší frekvencí úklidu než ty .

to můžu těžko posoudit, proč si to myslíš?

http://www.youtube.com/watch?v=Bxvgqijwa3M&feature=related

Například této dámě bych s domácími pracemi pomáhal rád...

Jednoduše to shrnu:

Jestliže spolu dva lidi žijou v bytě, jeden chodí do práce a druhej je doma, tak mi přijde úplně normální a fér, že ten, co je doma, se vo tu domácnost, zvlášť, když je to domácnost vyžadující minimum péče, postará. A je úplně irelevantní, čí to je domácnost a kdo má kolik a jakejch peněz - s těma to totiž nesouvisí, to je votázka zase jinejch dohod a pravidel. A je úplně buřt, jestli to je zrovna ženská, nebo chlap, kdo se postará. Ty to tak nemáš a nesouhlasíš, žít se mnou naštěstí nemusíš, tak se tim není třeba dál zabejvat. Platí i pro další, co to tak maj. Dyk jde vo prd. A ty dva by se hlavně měli dohodnout. Papa, dobrou noc!

Mně osobně, protože mě domácí práce těžce nebavěj, ale i tak pokládám za samozřejmost si odpracovat svou část a většinou i mnohem víc, zatímco vydělávání peněz je pro mě daleko příjemnější, by nijak nekompenzovalo, kdyby partner udělal to, co navrhuješ - dal mi prachy navíc, abych to dělala všechno sama. CHápeš?

Tak přesně pro lidi tvýho typu a tvejch názorů jsou uklízecí paní, proč by měl bejt problém se na ní dohodnout - za ty prachy nabídnutý partnerem navíc??? Proč furt vidíš problém, kde žádnej nejni?

vyraž s ním dveře a zkus žít sama - rozhodně ušetříš.Aby ti nebylo smutno, pořiď si pejska - nebo dva měsíce vydrž a budou koťátka. Svatbu bych ti neradila...u těchto týpků bývá zvykem, že potkají velkou osudovou lááááásku...a bude z tebe bezdomovec.

... ale tato vášnivá diskuse je poměrně o ho.ně Kdo si ve vztahu neumí vyřešit takto jednoduchý problém, ten by se snad ani do vztahu pouštět neměl..

ale nebyl nejak cas... Uprimne receno se taky divim, proc je to takovy problem se nejak domluvit, tohle snad zvladne clovek o prumernych komunikacnich schopnostech.

Muj nazor take je, ze pokud jeden chodi do prace na plny uvazek a druhy je vetsinu casu doma, mel by to byt spis ten druhy, kdo bude vykonavat vetsinu domacich praci. Samozrejme je na kazdem paru, jak si to domluvi a urcite neexistuje nejake univerzalni a jedine spravne reseni.
U nas je to tak, ze, ac se staram o dite a castecne z domu pracuju z domu, vetsinu domacich praci delam ja. Tj. zejmena vareni, uklid bytu, bezny drobny nakup, prani, zehleni (fuj ble), ... Samozrejme, ze mi manzel pomaha (napr. o vikendu uvari, ted, kdyz jsem mela problemy v souvislosti s druhym tehotenstvim, za me uklizel...), kdyz se vrati domu, tak me "vystrida" u ditete (to je spis otazka psychicka - nekdy uz na to nemam spis nervy...). Prislo by mi docela nefer, kdybych po nem za teto situace chtela "presnou pulku" domacich praci. Samozrejme az zacnu do prace chodit i ja, tak se system zmeni podle aktualni situace.
Takze asi na miste Kajky bych po priteli neco chtela, ale urcite ne presnou pulku. Spis jsem tedy na strane Krakonose.
Co obnasi pronajem nemovitosti, si sice uplne nedokazu predstavit, ale nemyslim si, ze by se jednalo o cinnost, ktera Kajce zabere cely den... Pokud je to takhle, tak to, co jsem napsala, neplati.

Mne osobne teda na tom pribehu spis zarazilo to, ze se pritel adekvatne nepodili na nakladech za byt (teda aspon takhle jsem to pochopila). Ale to tu zrejme problemem neni, protoze Kajka to neresi. Chapu treba, ze pokud byt neni jeho, ze by napr. neprispival na hypoteku (ano, vsimla jsem si, ze tu Kajka nema), ale cekala bych polovicni uhradu vody, energie, jidla... atp.

vy žijete v modelu "rodinný komunismus", tj. každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb. Což mi připadá OK.

Ale Kajčin model je evidentně "vocamcaď pocamcaď". Já to beru z té druhé strany, ze strany toho, kdo chodí do práce a přijde v 5 hodin domů. Neumím si představit, že bych dala partnerovi půlku peněz na domácnost a každý den se zcela samozřejmě svalila na gauč - a partnere, starej se, já už mám odpracováno, beztoho se celý den jen válíš doma.

Považovala bych i tak za nutné si odpracovat tu svoji půlku. Pokud by mi partner řekl, že to není nutné, že už je uděláno, považovala bych to za velmi milý a příjemný krok vstřícnosti, ale NIKOLI za jeho samozřejmou povinnost a mé samozřejmé právo.

Pokud jsem v roli toho, kdo má toho času momentálně víc, se také zcela samozřejmě snažím víc pokrýt ty provozní záležitosti, ALE ZASE: kdyby to partner bral jako samozřejmost, vadilo by mi to velice.

Chápete ten rozdíl? Je něco jiného, když něco udělám JÁ jako vstřícné gesto "navíc" a je to také tak vnímáno, nebo když je totéž bráno jako samozřejmost nehodná pozornosti a jsem to NUCENA udělat, jinak to neudělá nikdo.

Stejně tak vnímám jako něco jiného, když oba dávají své výdělky (podle svých aktuálních možností) na jednu hromadu a dělí se o ně a dělí se i o domácí práce podle svých aktuálních možností (tak to máme my a opravdu mi nevadí, když dělám momentálně víc nebo přinesu víc peněz, protože vím, že když to bude obráceně, nebude to vadit zase partnerovi), a jako něco jiného, když dělím výdělek na moje/tvoje, ale na pracích se podílet odmítám.

možná by pro začátek stačilo nehrotit to stylem "co pro tebe znamenám", ale říct, zda by mohl udělat to či ono. No a vidělo by se.

vypadá to, že si sedl do teplého hnízda a chce se mít už jen dobře bez velkého úsilí. To by mě teda štvalo, že se nechá samozřejmě táhnout na mé kárce ! A abych si "mamánka" vychovávala, asi by mě nebavilo, připadala bych si divně. Neviděla bych v něm správného chlapa pro mně. Ale nemusím jejich situaci správně chápat.

ale vidím to, jako Karlos. Pokud spolu nejsou schopni komunikovat a řešit takové triviální problémy, pak je tento vztah už nyní odsouzen k zániku. A řešit s partnerem problémy e-mailem nebo dopisem mi přijde zvláštní. To se ho bojí, že mu to nemůže normálně u kafe říct??? A to uvažuje o svatbě a o založení rodiny??? Co budou dělat, až přijdou opravdové problémy? To spolu budou mluvit přes mediátora??? Takový vztah by se mi nelíbil.

ale tady je podstatne to, ze Kajka se v 5 hodin domu po narocnem pracovnim dni nevraci. Zato jeji partner ano.
Jak uz jsem psala, nedokazu si predstavit, kolik ji muze zabrat "starani se o nemovitosti" (fakt to nemyslim ironicky, zadne nepronajimam). Pokud je to skutecne prace jako na plny uvazek, pak uz mlcim. Ale v tom pripade by si asi uz dalsi praci nehledala, nevim...
Stejne tak, az si teda nejakou najde, bude treba dosavadni pravidla revidovat.

Souhlasim plne s kolemjdoucim a se Sinixem, nechapu, co je za problem sednou ti a rict si asi neco jako: Ja cely den delam to, to a to, a protoze nestiham, potrebuju, abys ty udelal ono, ono a ono... No a pak nejaka ta debata nad detaily (treba jako "nerad umyvam podlahu, budu radeji zehlit", atp.).

Z prestavy, ze mi muj manzel misto hovoru o beznych vecech pise slohovky, mam husinu. Jsem presvedcena, ze na chlapa to ma efekt totozny.

souhlasím se SInixem i s Tebou v jedné věci:

pokud má Kajka problém partnerovi říct "ráda bych, abys udělal to či ono" je někde něco shnilého.

Ale s tím pracovním dnem si dovoluji nesouhlasit. Mně to připadá, že nežijí spolu, ale vedle sebe. Buď s tím partnerem sdílím všechno, nebo si jedeme každý po své lajně, "všechno napůl" a jeden je u druhého jakoby "na návštěvě". Což mi v Kajčině případě tak připadá, a pokud je tomu tak, tak je partnerovi houby do toho, jestli se Kajka celý den kope do zadku, ale tou svou půlkou práce by přispět měl.

co clovek, to nazor...

Je fakt, ze ja v tomto pripade nejakeho hlubokeho vhledu nejsem schopna. Cely ten clanek je dost strucny. Ani tak uplne nechapu, jestli je problem ve financich, nebo v rozdeleni prace.

že největší problém je to "Protože je vše moje"
A ten přistěhovavší se, není dostatečně vděčný za to, jaké štěstí ho potkalo, a nedrhne třikrát denně tu "cizí"podlahu, na kterou mu bylo dovoleno šlápnout.

tak tohle tam tedy vůbec nevidím.

Ale když už někdo bydlí v bytě toho druhého, je správné, aby majitel dělal vše sám z obavy, aby se nějak nedotknul "hostova" útlocitu?

Já jsem rozhodně pro dělbu práce. Na začátku jsem tipovala mamánka, který vyměnil maminčin full-service za ten samý u přítelkyně. Zřejmě mu to tak připadá v pořádku, protože jiný model nezná, a je mu ho třeba osvětlit.
Pak jsem si přečetla všechny komentáře, a protože mě překvapil náhled některých přispívajících, přečetla jsem si ten původní článek ještě jednou.
A ANO, dělá to na mě dojem, že "přítel" je u Kajky jaksi jen na návštěvě. Všechno je její, nové a trendy, ona je ta zajištěná a jeho má jako doplněk k luxusnímu vybavení, protože se v jejím věku a postavení sluší mít chlapa.
Napřed se jí líbilo o někoho pečovat, ale pak si přečetla pár feministických článků, a usoudila, že by měl partner rovněž doma něco dělat, nejlíp všechno napůl, aby nebyla za staromódní puťku, co se stará o chlapa a ještě o domácnost, do které on ničím nepřispívá.
Mám rovněž pocit, že tohle je naprosto neperspektivní vztah. Místo aby si Kajka s přítelem sedla ke skleničce vínka a prodiskutovali SPOLEČNĚ, jak si představují společný život, bydlení, financování společné domácnosti a povinnosti, tak si píše o radu na Kudlanku.
Druhý problém skutečně vidím v té nerovnosti materiálních statků, kdy Kajka má všechno, a její partner přišel od rodičů s rezervními trenýrkami. Ona je zajištěná, a on obyčejný zaměstnanec od-do, za fixní plat.
Tohle prostě nemůže bez konfliktů fungovat.

já myslím, že si tam spoustu věcí domýšlíš, to já ostatně taky, a leccos jsem si vyložila úplně opačně

ale máš recht, že je základ ta sklenice vína a rozhovor. Pokud se toho Kajka bojí, tak je někde něco špatně.

ale je to i v lidech, v jejich chrakteru a výchově. Zajímavé jsou postřehy cizinců na valnou většinu českých chlapů: "Macho co se nechá obskakovat, vařit si, uklízet po sobě, nechá si donášet pivo až před TV, neumí vařit až na výjimky, nepodílí se na domácích pracech a dávají minimální výplatu. A naše ženy na to jsou zvyklé, skáčou kolem nich a dělají jim pomyšlění a jsou vděčné, že mají doma nějakého chlapa."

První manžel byl čech a já se strala úplně o všechno, měsíčně jsem si hádala zda mi dá peníze, to dost unaví po 20ti letech. Druhý je cizinec, nikdy jsme se nebavili doma o penězích, kdo bude co platit a dělat v domácnosti. Naprosto automaticky mi pomáhá ve všech domácích pracech jakmile přijde z práce, peníze chodí na jeden společný účet. A upřímně velmi dobře se mi v takovém vztahu žije, mám najednou více času na vše, uklizeno, navařeno ..... Měli bychom své syny vychovávat tímto způsobem, budou více použitelní a žádaní.

upřímně řečeno jsem moc nepochopila, kdo a proč je schopen se starat o chlapa z prvního odstavce. A ještě se někteří snaží představit to jako normu a zlobit se na tu ženskou, když to není ochotná dělat.

I mezi mou generaci je chlapu druheho typu jak safranu, co teprve v generaci starsi, kdy byla pomalu ostuda sahnout na vysavac, hadr, ...
Na druhou stranu se mi ale zda, ze kyvadlo se i trochu extremne vychyluje na druhou stranu, ze i holky jsou jakesi jinaci, casto az moc zerou vselijake lifestylove casopisy (nechapu, proc, uz leta se v nich na ruzne variace pise totez).

- protože pak se ho bude těžko zbavovat.

Kajka ( "nechodím každý den do práce, a tím mám více času" ) nakoupí, uklidí, vypere, vyžehlí, uvaří. Vzhledem k tomu, že jsou sami dva, NIC z toho není nutno dělat opravdu každý den, takže předpokládám, že není nijak uštvaná a určitě jí zbyde i nějaký volný čas. Přítel přijde domů z práce a pravděpodobně je všechno hotovo, takže mu zůstane asi jen ten zmiňovaný koš se smetím. Jo, možná jsou pro Kajku domácí práce otravné, ale v situaci, kdy se evidentně doma zdržuje více, než její přítel, se mi toto uspořádání nezdá nijak nespravedlivé. Kdyby měli děti, nebo kdyby Kajka pracovala ( nechci snižovat její podnikatelskou činnost, vycházím jen z toho, co napsala ), pak by to bylo samozřejmě o něčem jiném. Myslím, že má mamča pravdu, taky tam cítím tu nerovnost. Jsem přesvědčená, že kdyby byt byl jich obou, tak by toto vůbec neřešila.
Jestli se Kajka cítí opravdu nespokojená, pak nevidím nic jednoduššího, než příteli nastínit, co od něho očekává - buď přesnou polovinu domácích prací, aby toho ona náhodou neudělala o něco víc, nebo aspoň vděčnost, že jí nemusí platit nájem. Jsem asi hnusná, ale mně se to fakt nelíbí.

já jsem asi taky hnusná, ale mně se zas nelíbí představa, že u mne někdo bydlí a jí, ale ten servis okolo považuje za samozřejmost nehodnou pozornosti.

To přeci není o "vděčnosti" a o tom "čí je byt", to je o prosté lidské slušnosti.

To je, jak kdyby bydlel na hotelu.

Kdo ví, jestli to tak od začátku není. Chlapec přišel k hotovému bez vlastního přičinění, což bych mu nezazlívala, ale spíš by mě zajímalo, jestli podílení se na domácích pracech, potažmo na nákladech, od něj Kajka chtěla hned, nebo čekala, že se to nějak vystříbří, lépe řečeno, že mu to dojde. No nedojde, samozřejmě, a protože Kajka o tom nemluví, z jeho hlediska je všechno OK.
To je totiž častej omyl - ona si myslí, že on přece MUSÍ vycítit, co si přeje a on nad žádostí o rozvod kroutí hlavou, protože ona přece neříkala, že je nespokojená.

Je velmi zajímavý, že všichni považujou za spravedlivý, a je to dokonce implementovaný do zákona vo rodině, že se partneři (tedy v zákoně manželé) musí podělit vo svou hmotnou úroveň. Tj. je nemyslitelný, aby se v modelu "Jeden vydělává 12 tisíc a druhej 80 tisíc" ten s vyšším příjmem nepodělil vo svý prachy s tím míň vydělávajícím. Kdo v tomhle postavení začne vykládat něco v tom, že to je moje věc, kolik vydělám, tady máš 8litrů na domácnost a zbytek je moje, bude - a já souhlasím že právem - nahlížen jako sobeckej hajzl nevhodnej pro vztah.
Jak je teda možný, že stejným pohledem nejni většina ze ctěnejch čtenářek schopna nahlížet na jinej druh "kapitálu" v partnerským vztahu, tj. na volnej čas? Jaktože skoro nikomu nepřipadá spravedlivý, že i vo volnej čas by se měli partneři podělit, aby ho měli zhruba voba stejně, protože jen ve volným čase můžou podnikat něco spolu, bejt spolu a né jen vedle sebe, jak se tu s voblibou používá? A že když jeden z partnerů je pracovně výrazně míň vytíženej než druhej, je krajně nespravedlivý požadovat po tom druhým zastání půlky domácích prací (navíc v momentě, kdy těch prací je tak málo, že to prakticky nestojí za řeč - stále se bavim vo bezdětným páru v městským bytě)? Nemusíte na mě reagovat, já vim, že názor nezměníte a ani já nemám důvod ho měnit. Píšu to jen k zamyšlení. Mně totiž právě tenhle postoj evokuje sobectví a nevochotu do vztahu něco přinýst. Diskuse to byla dlouhá, hezká a plodná, leč protistrana mě nepřesvědčila. Shodnu se s vámi v jednom - vztah, kterej je tu lehce naznačenej Kajkou a podtrženej faktem, že tohle šla řešit slohovkou na internet místo rozhovorem s partnerem, bych žít nechtěl a nemoh, byl bych radši single. Možná by se to dalo uzavřít taky tak, že rentiérka s takovýmhle postojem by si měla hledat zase rentiéra a pak po něm právem požadovat přesnou půlku řádění s hadrem a vysavačovou hadicí.

oni se nedělí o prachy, tak proč by se měli dělit o volný čas?

Ve vztahu se dělí vo ten kapitál, kterej maj partneři ve výrazným nepoměru.

Měla babka štyry jabka
a dědoušek jenom dvě.
Dej mi, babko, jedno jabko,
budeme mít ste-ejně.

Zkus si tu písničku zazpívat s novejma slovama:
Měla babka štyry jabka
a dědoušek taky tak.

Jak to bude dál? Vymyslíš slova? Jak v mateřince...

Abyste se některé s těch vašich šíleně zatěžujících a ponižujících domácích pracech nepo.... Já žiju sám už pěkně dlouho a proto nevěřim kecům typu, jak může bejt bezdětná ženská z domácích prací ztrhaná. Blbost.
Jedinej problém, kterej tu vidim je ten, že dotyčnej se nepodílí finančně. Je divný, že mu to nedocvaklo samo, možná je to idiot, kdo ví? Pochvala za dobré jídlo či hezky uklizenej byt by pro neidiota taky neměl být problém..

když jsou ty domácí práce taková brnkačka, tak pro tebe jistě není problém vykonávat je všecky sám, a nebyl by to problém ani ve vztahu.

že by synek třeba v rámci podílení se mohl zaplatit paní na úklid, když už ho teda to ostatní nestojí ani halíř. Na mě to pořád dělá dojem, že Kajce ani tak nevadí, že to dělá, ale že je to od ní jaksi očekáváno. Jest prostě v kraji zvykem, že se holčičky starají o domácnost - notabene, když ó hrůzo nechodí do práce a nemají děti. Zdá se mi, že úplně stejně sobecký je zaplatit nákup nebo večeři a jinak nehnout prstem a nepřihodit kus vejplaty na společný výdaje, protože chodím někam pracovat, zatímco partner a) nemusí, b) má prachy, c) stejně neplatí činži (a já zas tolik neprosvítím a neprosprchuju, že?)

To by pro mě teda absolutně nebyl problém, přítelkyně třeba nevaří, tak to dělám já, když je u mě. Hodit věci do pračky, nádobí do myčky, občas zamýst, vyluxovat, uvařit a k tomu nějaký práce, co se dělaj 2x do roka, o těch nemluvim vůbec. Za chvíli nemám co dělat a ještě se u toho budu dloubat v nose !

každopádně za situace, kdy si jedou každej po svý linii mi přijde hloupost přemýšlet o svatbě a založení rodiny. To vzájemné ocenění tam asi chybí, on zřejmě neocení to, že do bydlení nemusel vložit žádné úsilí, ona zas jeho profesi odbyla větou - partner pracuje. Nic o tom, jak má náročnou práci, zda chodí domů unavený, kolik hodin denně pracuje. Chybí pohled jeho na celou věc. Jinak k financím a zvládání povinností jsem se už vyjádřila.

Já osobně bych ale na místě toho partnera do takového vztahu nešla, do bytu, kde bych si nemohla věci dotvářet podle svých představ, kde bychom s partnerkou nic společně nevytvářeli, protože vše je už zařízené. Možná je pohodlný a vyhovuje mu to, možná mu časem bude ve vztahu těsno, tedy oběma.

My sice meli byt muj, ale v podstate cerstve koupeny, zarizeni spis zadne, kupovali jsme ho povetsine spolu. Sice za muj peniz, ale to bylo proto, ze manzel tehdy jeste studoval a moc penez z brigad nemel. Takze ano, zili jsme prvni cca dva roky spis z mych penez a jemu to samozrejme obcas vadilo a nechtel treba prijmout pozvani na dovolenou... ale ja jsem mu rikala "neres to, za par let se to otoci a budes zvat na dovolenou ty me :-)". A taky ze jo. Dnes mame penez tak akorat, i casu, takze asi i diky tomu nemame problem. Ano, jsme jeden tym, takovy maly komunisticky statecek, Severni Korea hadra :-).

musím podpořit Karlose. Většina činností, kterými bejvalka v domáctnosti trávila dost času se mi časem uázala jako zhola zbytečná a byla postupně vypuštěna. Dokonce jsem zjistil, že když se prach neutírá dostatečně dlouhou dobu, tak vytvoří poměrně kompaktní vrstvu a nevíří se ani při prudších pohybech....

obecně s Tebou v pohledu na život souhlasím, je tam jedno ale.
Buď je rovnost prostředků u manželů daná zákonem a jako taková se všeobecně očekává nebo se dá mluvit o sobectví. Ne současně.
O sobectví by se (možná) dalo mluvit v případě, že prostředí manželství bude naprosto svobodným prostředím, kdy nakládání s vlastními prostředky je ZCELA dobrovoloný a neočekává se, že k nějakýmu přerozdelování dojde. Pak, pokud k němu nedojde, dá se hovořit o sobectví. A i to je diskutabilní. Jistě se nedělíš s kýmkoli, koho potkáš - to už tady bylo 40 let tlakem shora... Prostě si vybíráš, s kým a jak se budeš dělit a tak je to imho správný. A vybíráš si takovýho člověka, ke kterýmu máš citovou vazbu a budeš se dělit rád. Ale k tomu by taky správný mělo být, že když už se dělit nechceš (např. protože ta citová vazba ochladla) neměla by to být povinnost. (Jiný je to pochopitelně u dětí, tam je to úplně jiný rozhodnutí)

A pokud tento mechanismus neobstojí v udržovacích tendencích populace(jakože neobstává), musí se najít jinej.

Mě doma dycky vedli k tomu, abych se rozdělil i o poslední skývu chleba (s rodiči, s bratrem). Vedli, ne rozkazovali....
Pokud jsem však dostal třeba oblečení na sebe nebo kapesný či později jsem si brigádně peníze vydělal, o tyhle věci jsem se dělit nemusel. Někdy z vlastní vůle dělil, někdy nedělil.

Navíc mě doma vychovávali tak, že
1) by mě bylo hanba si od někoho vzít něco zdarma, cítil bych se jako jeho dlužníkem a když už bych musel(např. existenčně), byl bych mu vděčný

2) to budu vysoce pravděpodobně já, na kom bude ležet zodpovědnost za zabezpečení rodiny

Nikdy mi nic takovýho a priori neříkali, ale tohle mi vyplynulo z výchovy.
Z toho mi taky vyplynulo (podle bodu 1) ), že kdybych byl náhodou já ten, kdo bude mít kupříkladu 80 tis. zatímco můj protějšek 12 tis. (z Krakonošova příkladu), hanba by ho fackovala, kdyby si měl žádat o něco, co mu nepatří, resp. za cokoli, co by bylo jasně nad rámec jeho možností, by měl být vděčný (jako bych byl já) a nebrat to jako samozřejmost.

Nevím, zda moje intermpretace byla správná, ale zcela mi zapadá do morálního rámce poctivého, slušného člověka.

Nevím, jak jsou vychovávány slečny, či jiní chlapci, zatím jsem se setkal s většinou takových slečen, které očekávají jako samozřejmost větší přínos partnera než svůj, pokud má větší možnosti a hanba jim není, vděkem šetří. Pokud ten podíl takový není(např. je to polovina společné spotřeby), deformuje to jejich citovou vazbu, ta ochladne.
Rozumná diskuse není možná a to, prosím, poměr zdaleka nikdy nebyl 80/12. Některé dokonce argumentovaly svojí láskou. Absolutně přece nelze city a jeho projevy do tohoto zatahovat. Ty jsou základním předpokladem vzniku a setrvání vztahu, jsou zcela vzájemné a vyrovnané a nikdy by neměly být poníženy na úroveň vyrovnávání energetických (nejpřesněji řečeno) prostředků do vztahu vkládaných.

Bod 2) jsem měl vždy navázaný do rámce muž-džentlmen, dáma-žena (záměrně obráceně navázáno. Je-li muž džentlmen - a to právě svému protějšku oddaný džentlmen[džentlmenství ve společnosti je pochopitelně samozřejmostí], dáma je mu oddanou ženou.)
Pokud ovšem tento rámec nefunguje, minimálně bod 2) se bortí jako domeček z karet - a obráceně - pokud je bod 2) nastaven jinak(např. na fifty-fifty), bortí se rámec džentlmen - žena [samozřejmě společensky zůstává džentlmenem], doma však nastupuje rámec 2 sobě rovní.
(Puristická vložka ad absurdum: Proč bych taky já teda nemohl dostávat květiny a prstýnky, být nošen v náručí, když jsme si teda vztah nastavili fifty-fifty?
Já vím, že mě ukamenujete , už jsem si zvykl)

Proto bych zopakoval, že mi připadá ten Kajčin přítel divnej, pokud je to tak, jak ona vykreslila.
Nefunguje u něj bod 1) z mého morálního rámce a zřejmě nemají ani bod 2) nastaven dle stejného rámce - tedy ona není dámou-ženou a on není mužem-džentlmenem.
Nakolik je to dáno okolnostmi(tlakem společnosti) a nakolik jejich vlastní volbou, si netroufám posoudit.

Je to sice smutný, ale s rámcem 2) už se pomalu loučím, ten už mizí...

v tom malým okýnku to tak nevypadalo...

mě by zajímalo, jak se u přítele projevuje to, že poskytovaný servis bere jako samozřejmost. Jestli ani nepoděkuje za večeři, tak je to prostě buran, ale chlapi obvykle neoceňují, jak je krásně umyté nádobí a vyluxováno, protože je jim to obvykle jedno. Jsou samozřejmě výjimky. Předpokládám, že Kajka neuklízí kvůli příteli, ale kvůli sobě, a uklízela by pravděpodobně i kdyby s ní nebydlel. Je možné, že přítel ani nečeká, že bude mít každý den teplou večeři, třeba je mu to šumafuk.
A jinak souhlasím s Karlosem, v novém bytě a v soužití dvou dospělých bezdětných lidí, jsou domácí práce v podstatě brnkačka. Já bych to řešila skutečně až později, až bych chodila do práce nebo byla na mateřské, do té doby mi to přijde jen jako boj o pozice a za to by mi to nestálo. Je mi jasné, že se v tomto neshodnem.

Děkuji : To bylo to, co jsem svými mnoha větami chtěla a neuměla vyjádřit.
Je to boj o pozice.

V případě, že slečna není schopná si o tak zásadní věci na férovku promluvit s přítelem, je uvažovat o svatbě a zakládání rodiny naprosto špatným krokem... Pokud ti nevyhovuje množství domácích prací, které přítel vykonává, a peněz, které přispívá do společné kasy, tak ho prostě POŽÁDEJ, ať přispívá víc. Doufám, že pokud jsi to hodlala udělat tak, že mu při příští večeři předhodíš vytištěnou diskusi se slovy "vidíš, jakej seš sobec", že přítel nebude váhat ani minutu a sbalí si kufry.

ne že bych z tve disertační práce pochopila zbla, ale celkem se dobre pamatuju, jak par mesici tomu nazad jsi se dozadoval, aby pritelkyne, kdyz je u tebe na navsteve uklizela, abys mohl prebytek z platu 80/12 pouzit ciste na sve potreby a aby ten, co min vydelava kompenzoval mensi financni prinos do rodinne kasy zvysenim podilu domacich praci.

boj o pozice, to by to mohlo v tomto případě zastřešovat.
Já jen vím, že jsem byl v podobné situaci a svoji pozici jsem vnímal špatně. Diplomat jsem asi špatnej, přetvařovat se neumím, takže jsem to asi vybalil špatně na slečnu, která se zřejmě cítila jako na návštěvě...
Proto si říkám, že to nemusí být tak snadný se domluvit, jak vy píšete, že to je banalitka...

však právě proto mi pán přijde kapánek divnej. Přijde někam, kde nic nemusí a nediví se, neptá se, kde že se ten komfort bere.

nebo vynese koš. Jde tom že dotyčný je prostě příživník. Nastěhuje se do cizího bytu, požaduje po cizí osobě - která mu není nijak příbuzná - aby na něj dělala, obsluhovala ho, krmila ho, atd. atd. Je naprosto jedno jestli dotyčná osoba chod denně makat od do, nebo jestli pracuje doma. I kdyby neměla do čeho vrazit ruce, není povinna se zdarma starat odospělého a svéprávného chlapa. Není to ani její dítě, ani její starý bezmocný otec. Jest.lliže je sám línej jak veš a odmítá se na provozu společné domácnosti podílet, měl by alespoň zaplatit námezdnou sílu, která za něj vykoná jeho díl práce.Kajka je pro něj zatím střecha nad hlavou zdarma plus ledničkopračkošpajz. Zcela určitě není do Kajky zamilovanej - to by to u nich vypadalo jinak. No nechť se Kajka modlí, aby dotyčný nepotkal osudovou láááásku, kterou by si následně nastěhoval ke Kajce do jejího bytu. Tihleti příživové nemají v tomto smyslu zábrany.Kajka by se ho měla co nejdřív zbavit.

škoda, že se Kajka už neozvala a nepíše, jaký je vývoj situace. Já myslím, že dokáže přítelovi říct, hele, nezdá se ti, že bys měl uvařit, nakoupit, udělat něco pro mě atd... ale že jaksi touží již po hnízdění, nechce to hrotit a domnívala se dosud, že se jí to s tímto pánem podaří. Ale ted asi cítí, že to není to pravé ořechové, ale to je těžká rána do plánů, když jinak vše je připravené, jen ten pravý se jeví nepravý. Takže, buď tě Kajko, přejdou choutký na vdávání nebo se připrav na to, že budeš celý život dělat doma i v práci za dva. Ono to jde a určitš bys to zvládla, jen jestli se ti to bude líbit...

jak už bylo někde nahoře řečeno, základem vztahu je schopnost vzájemné komunikace.
http://www.youtube.com/watch?v=o9Y1E4-mmxM
http://www.youtube.com/watch?v=O5d-mcCUKpo

výjimečně s Tebou skoro do puntíku souhlasím.

já s Tebou souhlasím, že řadu věcí v domácnosti vykonávat je naprosto zbytečné.

Přesto však zbývá nějaké "existenční minimum" - některé věci je prostě nutné občas udělat, neb samo se nenakope.

A právě o ty jde, nebo ještě spíš než o ně o princip.

Většina věcí, které vykonáváme, opravdu není tak těžká, aby je nemohl udělat ten druhý. Ale to mne přece ještě neopravňuje vytrčit kopyta a NÁROKOVAT si, aby je ten druhý dělal, jak to tady k mému údivu a zklamání řada pánů prezentuje.

Tím chci říct, že mi opravdu nečiní problém vydělat, uvařit, uklidit, vyprat, zamést, a to i v míře značně převyšující mou polovinu, pokud

1) je partner opravdu partnerem, nejen návštěvou, tj. pokud vím, že se mohu spolehnout, že totéž poskytne on mně, pokud bude mít tu možnost.
2) budu mít pocit, že to dělám proto, že CHCI, nikoli proto, že MUSÍM. Bez řečí si musím splnit jen tu svou pomyslnou polovinu. Když něco udělá partner "navíc", tak se mu snažím dát najevo, že vím, že už je to nad rámec jeho povinností, a totéž očekávám od něho.

Nejde tam o to, že bych snad nebyla schopná si vydělat na 100% svých potřeb a obstarat 100 % domácích prací. Ale to bych už zrovna mohla žít sama, podle toho hesla "sám si vařím, sám si peru, že se na to...."

Když se někdo vrátí z práce v 5 hodin, neříkejte mi, že je tak vyčerpán, že už nemůže doma hnout ani prstem.

http://www.youtube.com/watch?v=SUmCRrKYwBQ

vse je o komunikaci a ta ve vasem vztahu Kajko asi chybi.

znovu jsem si pročetla Kajčin dopis a nikde jsem nenarazila na informaci, že Kajky přítel po ní POŽADUJE, aby ho opečovávala. Jestliže to Kajka dělá, je to její vůle, nedokážu si dost dobře představit, že by mi v podstatě cizí chlap nějakým způsobem dával najevo, že ode mě očekává dokonalý servis, a já mu na to kývla. Předpokládám, že Kajka je normální ženská a že by s příživníkem neplánovala rodinu. Problém vidím fakt spíš v té komunikaci. Kajka se necítí spokojená, ale mlčí, možná, že i její přítel není tak úplně spokojený s pocitem, že je vlastně jen dlouhodobá návštěva, a taky mlčí. Pro mě dost málo informací na to, abych někoho šmahem odsoudila.

jak víš, že Kajčin přítel chodí domů z práce v 5? Klidně může chodit domů v 7, doma krásně naklizeno, večeře na stole a nas.aná Kajka, která očekává nějaké ocenění, ale protože spolu vlastně nekomunikují, tak milý přítel netuší, co ji žere.

nevím, proč to tak hrotíš. Kajka je žena , která byla v zahraničí, vlastní nemovitosti čili v jednání s lidmi má předpokládám bohaté zkušenosti. Co jí tedy brání při komunikaci s partnerem nastínit takovou základní věc jako financování domácnosti a případné rozdělení domácí práce? Já mám ale pocit, a i Daniela to píše ve svém příspěvku v diskusi, že jí o peníze ani tak nejde , že je schopna utáhnout byt sama /elektřina atd/. Jí jde o to, aby on projevil dostatečnou vděčnost. Je otázka, co všechno by měl udělat , aby její představa byla naplněna.

Přečti si ten dopis znovu, já jsem koupila, já vycházím vstříc, je to jen samé já , já. A on přišel jen s kufříkem, hrozná věta. Pokud sezná Kajka, že jí partner nedokáže ocenit způsobem, jaký popsal Krakonoš - květiny, koupě dovolené ale i běžná pochvala, nic jí přece nenutí ve vztahu zůstávat. Ale pokud chce ocenění , neměla by ani ona jím šetřit směrem k němu, pokud je důvod, čili pokud on má třeba náročnou práci apod.

já už spíš reaguju na to, co tu bylo napsáno.

Míšo - máš pravdu, že těch 5 hodin nenapsala Kajka, ale někdo z diskutérů, asi Krakonoš.

Mio, já mám z toho zas pocit, že Kajce jde spíš o tu práci než o peníze, ale ty peníze do toho vstupujou tak, že ona má pocit, že to není v rovnováze. Proto i ten kufřík, myslím. Není to hezké, ale nevetřela by se Ti ta myšlenka byť jen myšlenkou, kdyby se někdo nastěhoval do Tvého bytu a platil si jen jídlo, ale nenapadlo by ho, že by mohl přispět také na energie nebo hnout prstem skrz sebeobsluhu?

A to "já" a ocenění - proč by měla oceňovat něco, co není ocenění hodné? Vzpomínám si, že tu nedávno padlo v jiné diskusi, že čeští mužové (pánové, teď se neurazte, na vás to zcela jistě neplatí ) mají takové špecifíkum, že se nechají od ženské obskakovat, ona navaří, nakoupí, uklidí a ještě je vděčná, že má doma chlapa. Ten Kajčin a řada reakcí v této diskusi jako by to potvrzovaly.

Ale to už se točíme pořád kolem toho samého - základní je tomu partnerovi to ŘÍCT a pokusit se o DOMLUVU s ním. My to tady asi nevyřešíme

a to v tom, že Kajka měla vše nachystané a on do toho vpadl nejspíš s holou zadelí. A Kajka očekává ne snad vděk, ale považování si toho připraveného teplého hnízda, které s láskou a pečlivě připravila. Ona vždy bude vidět práci, čas, prostředky, které vynaložila, on si to nikdy neuvědomí tak zcela, jak by si ona představovala, protože přišel k hotovému a nepodílela se nijak - on tu představu, pokud sám už předtím nevybudoval hnízdo - mít ani nemůže.
A teď on chodí do práce a ona doma z počítače a mobilu pořeší něco kolem nemovitostí a pak má podle něj dost času na domácí práce. O financování provozu se dělí, domácí práce tak nějak připadly tomu, kdo je doma. To je vždy ošidné, taky často pracuju z domova a u ostatních tak vzniká dojem, že jsem k dispozici. Nedivím se jim, opravdu jsem k dispozici, proč by měli rušit schůzky a vynechávat přednášky nebo semináře, když "jsem zrovna doma". Takže objedu, vyřídím, zařídím, dovezu, nakoupím, obstarám. Holt to pak znamená, že si práci udělám odpoledne nebo večer a oni se postarají o pračku, myčku, sušičku, večeři.
Pokud je té mé práce jen trochu, tj.5-6 hodin u počítače, narozdíl od jejich 6-10 hodin v práci, ve škole, a dalších hodinách na cestách, tak se samozřejmě postarám i o provozní věci. Nepřepočítávám to tak, že mou byť kratší prací se zrovna ten měsíc získá víc peněz než jejich, apod. Takhle to přece v rodinách a u partnerů nefunguje. Každý chvilku tahá pilku.
Kajka sama musí posoudit, zda její pocity vyplývají opravdu z toho, že on se neprávem ulejvá, nebo spíš z toho, že ona se cítí být tím, kdo má právo na trochu obsakování a menší podíl práce, když obstaral byt.
A pak si vše vyříkat. Zánět se musí léčit zevnitř, než se rozleze.

http://vlasta.atlas.centrum.cz/trinacta-komnata/2010/11/18/clanky/jsem-hezka-mam-byt-auto-proc-nemuzu-najit-chlapa/
Přílišná chudoba brání lidem ve vytváření rodin, ale mnohem víc jim v tom brání bohatství. Když má mládenec svůj plně vybavený byt a slečna také svůj plně vybavený byt: kdo se ke komu nastěhuje? Kdo zahodí to své a půjde natrvalo do cizího?
Také se zde negativně projevuje důsledek trendu jednoho dítěte: rodiče s jedním dítětem se snáze zmohou na vlastní dům, ve kterém ovšem připraví i byt pro budoucí rodinu svého dítěte. A když se společnost skládá ze samých takových, jak se vůbec mohou dát dohromady a vytvářet nové rodiny? Zatím se sice naše společnost ze samých takových neskládá, ale problémy už to leckomu začíná způsobovat...
Mladý člověk by si měl pečlivě rozmyslet, jestli si pořídí vlastní byt/dům s plně komfortním vybavením a teprve pak do něj bude shánět životního partnera. Už tím, že má své vlastní hnízdo hotové, si omezuje výběr na ty, kdo jsou ochotni a schopni se k němu nastěhovat.
Je to poučení hlavně pro rodiče, aby toto svým dětem včas vysvětlili a vedli je k rozumnějšímu chování. Stát pevně na vlastních nohou může být překážkou tomu, abychom se společně s někým jiným postavili na vlastní nohy.

Sotva jsem byla plnoletá, stala jsem se členkou SBD a zažádala si o byt. Na byty byl tenkrát pořadník ( r.1985 ), svobodní v něm byli neustále přeskakováni těmi potřebnějšími. Po svatbě jsme chvíli bydleli na ubytovně, narodilo se dítě, mně naskákaly plusové body a konečně jsme se mohli stěhovat do bytu. Synovi bylo pět měsíců a byl opravdu hodné dítě, široko daleko jsem tam nikoho neznala, takže jsem se ve volném čase soustředila na vylepšování bytu. Tu jsem cestou z procházky koupila nějaký obrázek, tu zase něco na poličku, doma jsem to hned pověsila, ustavila a čekala, až přijde manžel z práce a bude se společně se mnou rozplývat, jaké to doma máme hezké. Odezva byla celkem vlažná, takže jsem časem usoudila, že manžel si na to prostě nepotrpí. Zlom nastal jednoho krásného dne, kdy jsem se ráno při pohledu na vstupní dveře rozhodla, že je natřu. Koupila jsem balakryl medové barvy a když jsem syna po obědě uložila, dala jsem se do natírání. Sousedé mě chválili, jaká jsem šikovná a já se těšila, jak mě pochválí taky manžel. Jenže místo pochvaly mě čekala studená sprcha. Manžel nejprve prohlásil, že ta krásně medová barva má barvu sraček a zakončil to slovy: "No jo, ty si vlastně můžeš dělat, co chceš, když je to tvůj byt." Já jsem se rozbrečela nad tou nespravedlností, jelikož jsem vždycky měla za to, že je to náš byt. No a pak se to z manžela začalo sypat, jak mu vždycky vadilo, že mi ani nestál za to, abych šla všechny ty obrázky vybrat s ním, že jsem se s ním ani neporadila, kde by se nejlépe vyjímaly, a ty dveře, to prý byla poslední kapka. Jestli prý si myslím, že je tak neschopný, že je musím natírat sama. Na můj dotaz, proč nikdy neřekl, že mu to vadí, odpověděl, že mu to bylo trapné. Mě zase vůbec nenapadlo, že by to mohl brát takhle. No, asi to tenkrát byla hádka jako hrom, když si to pamatuju i po dvaceti letech.

ono takové

Tu obrázek, tu zase něco na poličku

třeba někdo ani nevnímá - což je třeba můj případ a někdo to považuje za vyhazování peněz, což zase slyším od kolegy z práce. (Už ta kráva zase přitáhla domů nějaký krámy....)

to máš teda "pěknýho" kolegu, když neumí svou paní lépe pojmenovat, to je ubohý takhle titulovat partnera.

To je právě ono. Každý to vnímá po svém, někdo vůbec A když se nekomunikuje, dochází pak k různým informačním šumům.

je pablb.

Míšo - myslím, že chyba v tomto případě byla na straně Tvého partnera - když mu to vadilo, měl otevřít pusu, jak ses to měla domyslet? Navíc mi to připadá naprosto zbytečně vztahovačné - když chci natřít dveře, tak to znamená, že se mi zrovna chtělo natřít dveře, ne že si myslím, že mě ten druhý považuje za neschopného nešiku. A navíc byl ještě sprostej... jste spolu ještě?

promiň, ale jednak už dospělé děti s rodiči v domě zpravidla nebydlívají, druhak to jsou roupy z rozežranosti. Byt je určitá nemalá investice, řada mladých rodin se kvůli němu zadluží na hranici sebezničení, a my tady budeme uvažovat, jaký obrovský problém je, když má někdo byty dva?

ano, tak jsem to brala, neplánovala jsem, prostě jsem měla čas a chuť, tak jsem natřela dveře. Ale víš, ono to takhle jednoduché není, myslím, že chyba byla na obou stranách. Ono zařizování bytu by měla být věc společná a já jsem ho tehdy fakt opomíjela. Navíc, on byl na to vlastnictví háklivý, protože jeho otec matce neustále dával najevo, že všechno je v podstatě jeho a ona musí držet hubu a krok. Což já jsem z domu neznala, takže jsem to nebrala v potaz. No, za těch dvacet let jsme si zažili dobré i zlé a myslím, že toho dobrého bylo rozhodně víc, i když dneska už spolu jen bydlíme.

není to pablb. Je to vzdělaný a kvalifikovaný odborník. Bohužel si vzal poněkud jednodušší, byť svého času velice přitažlivou ženušku.

není to pablb. Je to vzdělaný a kvalifikovaný odborník.

to se nikterak nevylucuje s tim, ze je pablb

Ano, v pripade, ze on udela neco z vlastni iniciativy,at je to cokoliv, vzdycky ho pochvalim a i za vyneseni kose mu pokazde podekuji.Ale kdyz on z vlastni iniciativy nedela temer nic.Ve dny ktere chodi do prace po nem nikdy nic nechci.Uz jsem mu i navrhla, ze pokud nektere prace nema rad, muze delat jen ty ktere mu nevadi, jenze jemu vadi vsechny.Sam o sobe nekdy rika, ze vi ze je liny, csato argumentuje tim, ze doma je to u nich tak.Rekla jsem mu, ze nejsem jeho matka ani jeho sestra a taky to, ze se nenarodil kralem, aby ocekaval sluzebnictvo a ze sluzku mu ja rozhodne delat nebudu,proste odtud-potud.Ja teda rozhodne lina nejsem a nevadi mi zadna prace a co se komunikace tyce,nemela jsem problem s nim veci vzdycky probrat.Jenze s nim to v klidu nikdy nejde, rekne me vzdycky neco co me teda umi zvednout ze zidle a to jsem opravdu jinak klidna osoba a zadny cholerik, on jim ale taky neni, proste umi rict takove veci, ktere bych opravdu necekala.Samozrejme mam svuj podil na vsem co se deje a uvedomuju si to napriklad to,ze jsem mu neumoznila aby se ke me dostatecne nastehoval a uvolnila mu jen 2vetsi police ve skrini, protoze jsem se prestehovala v minulosti z velkeho domu,ktry jsem prodala a nastehovala se do maleho bytu,to bylo jeste v dobe kdy jsem se s nim neznala a celou tu dobu se snazim redukovat veci, ale jde to proste pomalu,jsem rozhodnuta,prodavat veci na internetu,ale o tom on vi.Taky jsem premyslela,ze si poridime neco vetsiho, ale pri predstave ze bych s nim mela jit do hypoteky, to se mi teda nelibi. A hlavne vubec to neresi problemy ktere spolu mame.Mam ho rada to ano, ale citim se ve vztahu jako jeho matka vic nez jako jeho druzka a to me dost vadi.

takže, až utuchnou problémy s "matkou", která po něm věčně něco chce - třeba jako, aby si po sobě uklízel...tak si začne hledat "ženu" - a vsaď boty, že ty jí nebudeš.