Rozo, jsem s tebou. Kdyz nekdo nereaguje na slusne formulovane prosby, tak budes muset pritvrdit. Pokud je dotycna tva podrizena, tak by to nemelo byt obtizne.
Slepice a klepny ktere nerespektuji soukromi lidi kolem sebe jsou pricinou spousty problemu, neprijemnosti a nekdy i tragedii.

pak snad můžeš zařídit, abys seděla v kanceláři sama, nebo , aby se dotyčná přestěhovala do jiné kanceláře.

a poněkud tvrději co se týká mých soukromých hovorů a věcí, prostě naférovku, když to jinak nejde a také bych jí dala najevo, že vedoucí jsem tu já a nikoliv ona, jsou lidé, kterým ty hranice za které by jít neměli nemůžeš jen naznačovat, ale je je potřeba vymezit slovně a a nesmouvavě i za cenu, že jí řekneš, že je Ti její vlezlost nepříjemná.

Tiez mam pocit ze chyba je aj v Tebe
ona sa snazi byt priatelska, Ty mas asi pocit, ze ako sefka si s nou nemas co povedat, alebo ze si ovela mudrejsia, zato ze citas knihy ?
Chapem ale, ze nie s kazdym sa da kamaratit. Proste ste kazda niekde inde a tama sa najst neda. Je problem presunut ju do inej kanelarie, alebo urobit stavebnu upravu aby ste neboli spolu, ked Ti to vadi?
Ja som zazila aj to, ze sme boli v kancelarii styria a bolo prirodzene ze sme medzi sebou komunikovali, aj sme vedeli o sukromnych veciach tych ostatnych, nebolo to az take tragicke
Je to praca, tak spolupracuj a do sukromia po praci ju nepozyvaj

Ten krypl lapá každý slovo, nevynechával ani nepatrnou příležitost se vmísit.
Diagnosa TB = Totální Blb (všude byl, všecko zná a cejtí svý poslání neustále poučovat každýho). Tydle typy přímo zbožňuju. Má vrozená slušnost mi nejdřív bránila. Pak jsem ho požádal o držení huby (jasněže slušně, jinak to ani neumim). Nepomohlo.
Nakonec pomohlo tohle: Přímo při situaci, tedy při třeba rozhovoru s kolegou(yní) jsem ho přímo před ním(ní) dost ostře a nahlas, poučil, že tohle je MUJ problém a MOJE návštěva a postavil jsem se k němu zády a tak, aby na sebe neviděli. Když se pak ještě znova snažil vmísit, zvýšil jsem hlas tak, že jsem ho přeřval a ani náznakem jsem nereagoval na jim vyřčenou radu (voni nejrači ze všeho raděj), jako kdyby tam vůbec nebyl. Dá se říct, že i když to tomu pitomečkovi dá hodně přemáhání - už drží hubu. Taky jsem párkrát do telefonu volajícímu hodně nahlas sdělil, že teď to probírat nechci, že mu zavolám až budu sám. Když jsem todle řek poprvé, tak mi potom zapařenec hrozně kamarádsky sdělil, že přeci nemusim čekat až budu sám, že mu mý hovory nevaděj. Což byla příležitost okamžitě mu vpálit, vo co de. Teď už jen lapá slova ale zatim, už pár tejdnů, drží hubu. Já navopak vobčas do telefonu utrousim něco dost vošklivýho vo šmírákovi, co sedí vedle.
Rózi, tohle fakt pomáhá, ovšem je třeba důslednosti a znova a znova provádění těchhle fórů, protože tihle blbové znova a znova svý nutkání zkoušej. Voni za to ani nemůžou, vůbec nepochopěj, co ti vadí, protože todle jsou pro ty neustále tě poučující imbecily zcela přirozený věci. Nechápou. Voni se přece tak strašně snažej ti pomoct, nezištně ti předávaj nejlepší nápady a zkušenosti; a ty, nevděčnice, voto nestojíš. Styď se!
Je to jak boj s vlezlejma komárama. Nikdy se jich nezbavíš ale potírat je musíš soustavně.

no... musím říct, že ač rozumím tomu, že některé věci jsou velmi nepříjemné - jako odposlouchávání hovorů a následné rady a že rozumím tomu, že tlachání o škole dětí tvé podřízené tě asi fakt nemusí bavit, stejně se přikloním k těm, na které tvé řádky působily nesympaticky. Já nejsem ničí nadřízená, ergo tam chybí ta nadřazenost, v kanceláři sedím ještě se dvěma dalšími podřízenými, pravda je, že také někdy dost slepičí, že mi to leze na nervy, ale tvoje úvaha o tom jí srazit prémie? Jakože lezeš mi na nervy, jsem vedoucí, nedostaneš prémie? Vím, že jsi to (zatím) zavrhla, ale jen že tě to napadlo...
Čili - rozumím tvému problému - ani já si nelibuju ve slepičíh debatách - nebo spíše možná bych spíš řekla, že v debatách s někým, jehož témata jsou taková...no... jednoduchá (nechci aby to znělo nafoukaně), ale to neznamená, že se člověk nemá snažit v práci vycházet s lidmi... Abych to shrnula - rozumím tvému problému, chápu, že to leze na nervy, ale dojem, že chodíš tak trochu s nosem nahoru a lidmi okolo sebe pohrdáš, tak ten jsi ve mně probudila...

sedím v kanceláři se dvěma dalšími kolegyněmi, né podřízenými, když nejsem ta nadřízená, že jo

vůbec takovou situaci nezávidím. Pokud jsem chodila do zaměstnání, bylo pro mě automatické, pokud měl někdo soukromý hovor, odcházet z místnosti. Bylo by mi trapné sedět a poslouchat soukromé hovory. Většinou ten dotyčný stejně nadhodil "prosímtě seď, mně to nevadí, že nás slyšíš". No ale musím podotknout, že jsem měla velké štěstí na spolupracovníky. Kdyby to byl člověk, který by býval měl hovory často asi bych situaci řešila jinak. Rozo, určitě je způsob, jak dát jasně najevo, co Vám je a není milé.Určitě lepší než vše trpět a po straně kolegyni pomlouvat. Jestli je jinak kolegyně spolehlivá, nechala bych si ji. Děti prostě jsou důležitá součást života a jste spíš výjimka, když o nich nemáte potřebu mluvit.

já nevím, ale je to to tak těžké prostě pokaždé říct "mě tvoje hloupé rady opravdu nezajímají"?
Případně během hovoru protistraně říct "promiň, ale vedle mě sedí jedna slepice co mi do toho pořád kecá a já se nemůžu soustředit".

jo, pro nás, slušně vychovaný, to je hodně těžký. A dokud nepřeteče mlíko v hrnci - trpíme.

aniž bych chtěla vypadat jako grafoman - probouzím se pomalu :-) Nějak mi to celé připadá spíš jako pseudoproblém... Jestli jsi, Rózo, taková na úrovni a nadřízená na svém místě, tak si myslím, že manažersky zvládnout takovouto záležitost by neměl být takový problém - než se ptát anonymního fóra (byť na úžasné Kudlance :-)) A co se týče soukromých hovorů - myslím, že se dá vyřešit i situace, když mi někdo zavolá na pevnou a já to nechci před ostatními řešit - prsotě řeknu, zavolám ti zpátky, teď nemůžu, ne? Ono propírat své soukromí před ostatními také není zrovna ideální - ono, kdo je na to zvědavý, že?
Nechci, aby to vyznívalo, že tvoji podřízenou obhajuju, to ne, poslouchat cizí hovory je nevychovanost, vyjadřovat se k nim pak ještě větší, o tom žádná, o tom vůbec nepolemizuju... Ale teda - abych jen nekritizovala :-) Když tu žádáš o radu - ač jinak je mi tohle nepříjemné, zkusila bych uplatnit nějakou asertivní techniku - možná by to chtělo nějaké školeníčko na tohle téma, je jich myslím jako máku a určitě by se nějaká z metod dala úspěšně použít. Ale určitě bych to řešila z pozice člověk vs. člověk, protože jak píšeš, pracuje dobře a je spolehlivá, takže pozice nadřízená vs. podřízená podle mě do této situace nepatří. Toť tedy můj názor.
A omlouvám se za grafomanství.

je pro druhého těžko překonatelná překážka - třeba poslat někoho do hvězdiček. I když Rozu chápu, měla by si uvědomit, že ne každý člověk je intelektuálnějšího zaměření, ta paní je zřejmě hodná, ale určitě je jednoduchá, když jí je popsané jednání vlastní.
Nemyslím si že je Roza nafoukaná, jen to trochu nešťastně napsala, jak se snažila vysvětlit, že jsou tak rozdílné. A ne každý kdo nechce propírat své soukromí s okolím, musí být nutně studený čumák.
Pokud by to trochu šlo, volila bych variantu už výše navrhoVanou - rozsadit jako ve škole !

jinak Rozo jedna kolegyně Vám nesedla, protože roznášela drby, tahle Vám nevoní, protože je "taková slepička" /neslušná je o tom není pochyb, pokud poslouchá cizí hovory/. Takže pozor, pozor, aby nepřišla mladá, ambiciozní, co Vás zastíní

s tim "rozesazenim" naprosto souhlasim. I se zbytkem toho co jsi napsala.
Kazdy z nas mame prece pravo na soukromi a mame pravo to pripadne slepici ci klepne ktera nas otravuje naznacit. Tedy - napred naznacit a pokud to nepomuze, tak to rici trochu drsneji.
Jsem rad, ze jsem se konecne shodnul i s NC.

to, že se lidi v jednom názoru neshodnou neznamená, že se znenávidí a už spolu slušně normálně nepromluví. To je ten kudlančí nadhled...že jsi rád že jsi tady ?

film, který krásně vystihuje tuhle povahu a stejně tak to, že není dobré se povyšovat -

spoustě lidem chybí základní slušné vychování. A demokracii si vykládají tak, že si můžou dělat co chtějí bez ohledu na druhé. Tohle je extrémní případ, ale je spousta "menších", jako např. že se nejdřív vystupuje/vychází a pak nastupuje/vchází, že po chodníku se chodí vpravo, pokud jde skupina chodců přes celý chodník, musí půlku chodníku uvonit těm, co jdou opačným směrem, ale i takové ohleduplné, když v je metru poslední volné dvousedadlo a několik částečně obsazených dvousedadel a vidím pár, tak si sednu k někomu, aby si ten pár mohl sednout na to volné dvousedadlo a mohl být spolu... Atd. atd.

No soukromé hovory se dají vyřešit tak, že všem známým řekneš o co se jedná a ať ti volají na mobil. Těžko si na ni můžeš stěžovat, nebo ji postihovat za to, že se ti míchá do soukromí. Jednak by ti to neprošlo, mohla bys narazit i na paragrafy, navíc pracovní telefon se k soukromým hovorům nepoužívá a ty jako vedoucí bys měla jít příkladem a ne se tím ještě chlubit. A s mobilem už můžeš opustit kancelář.

No a co se týče pracovních záležitostí, tam už jí můžeš setřít. Ze své pozice ji můžeš požádat, aby se ti do toho nemíchala (před tím, kdo za tebou přišel) a pokud opakovaně narušuje tvá jednání, může se jednat i o méně závažné porušování pracovní kázně. Pak už můžou přijít i sankce. Také jí můžeš zadat nějaký úkol, nebo jí požádat aby na dobu jednání opustila kancelář. Pokud neposlechne, je to opět porušení pracovní kázně.

Ale s tím by sis jako vedoucí měla umět poradit.

já sem z toho shodnutí uplně hotovej! Si samou radostí vodpoledne dopřeju vo jednoho kozla navíc.

musím se smát, když si představím, jak ten dle tvých slov "zapařenej dement" chodí po podniku a vykládá něco o týpkovi před důchodem, co je úplně, ale úplně vedle. Nepodceňovat soupeře milý Nč a nebýt tak okouzlen sám sebou

nemyslím si, že jsi nafoukaná nebo studená jak psí čumák, jen proto, že požaduješ od své spolupracovnice slušné chování!

Nechápu, proč takové kvantum lidí přede mnou obhajuje nevychovanou slepici!!!
Ano, pokud by ti to nevadilo, pokud byste obě byly krafáním nadšené, proč ne? Ale pokud ses jí to snažila několikrát říct, dát najevo - asi budeš muset přitvrdit.

Úplně tě chápu, to je totiž největší problém...
Na to je jedna prima hádanka: Když se pere inteligent s primitivem - hádej, kdo vyhraje?
VŽDYCKY PRIMITIV! inteligent ho totiž nejprve slušně požádá, snaží se to taktně naznačit, aby neurazil, vysvětluje, zdůvodňuje... No, a primitiv? Ten veme šutrák - a jakej byl inteligent?

Takže Rozo, asertivně! Pokud jsi její nadřízená, jednoznačně ji požádej, aby nezasahovala do TVÝCH HOVORŮ - ať je to s kýmkoliv, ale věnovala se své práci.
A pokud povídá delší dobu o své rodince, řekni jí, že teď nemáš čas, že máš práci a musíš se na to soustředit. A že jí doporučuješ totéž...

Chápu, že není vždy možné vyčarovat další kancelář.
Ostatně - proč by se musel slušný člověk podřizovat a přizpůsobovat nevychovanci?

že máte tolik času na soukromé hovory ?

Ale teď vážně: shoduji se s řadou příspěvků přede mnou v tom, že na jednu stranu je jednání podřízené nepříjemné a nepřípustné, na druhou stranu přístup Rózy na mě taky působí poněkud nesympaticky (JÁ jsem ten vzdělanec, JÁ čtu knížky a sleduju filmy). Co bys, Rózo, dělala, kdyby dotyčná sice četla a koukala na filmy, ale měla úplně jiný vkus než Ty? Osobně si myslím, že nesledovat filmy v dnešní době je spíše než co jiného známkou dobrého vkusu

Osobně také považuji neschopnost řešit tuhle situaci za manažerskou chybu (jiné by to bylo, kdyby Róza nebyla její nadřízená). A neschopnost říct si o vrácení půjčené knihy už vůbec nechápu - co je v tom za problém? "Aničko, před časem jsem Ti půjčila knížku, mohla bys mi ji prosím vrátit?" Domnívám se, že pokud někdo má s těmihle věcmi problém, nemá na to, aby komukoli dělal nadřízeného.

Byl by takový problém jí říct na rovinu, po jednom takovém skončeném soukromém hovoru - Aničko, toto byl hovor o mých soukromých záležitostech, nepřeji si, abys mi do toho zasahovala. Tečka. Kdykoli se o to pokusí znovu, zopakovat to jako zaseklá deska, ale pokud možno v klidu a bez emocí.

rozumím ti, znám to přesně již z minulosti, kdy jsme musela sdílet kancelář s více lidmi. Měli jsme kolegu, který zase zbožňoval svého synka-malého hokejistu, takže jsme denně od rána museli poslouchat, jaké byly tréninky, co papá aby mu to bruslilo a rostly mu svaly atd... DĚSNÝ! -o své starší dceři se nezmiňoval, ta nebyla v jeho životě tak důležitá. I když si ráda jen tak pokecám s ostatními o dětech, rodině, co bylo o víkendu atd.,kolega mi dost lezl na nervy. Je pravda že se nic nemá přehánět. Když jsme měnila prac.místo, jednou z mých podmínek byla samostatná kancelář. Doporučuji - ÚŽASNÉ. Jasně že to vždycky nejde...ale myslím že tě nic jiného nezachrání. Mám klid na práci, mám soukromí, nikdo mě neničí stále se opakujícími rituály (ono i srkání horké kávy vždycky nesedne :-) a při vaření kávy ve společné kuchyňce nebo u hlavní kopírky se dá pokecat, jen tak nezávazně, nikoho to neotravuje a myslím že to bohatě stačí. Hodně lidí ti tu křivdí-označují tě za chladnou atd., osobně si to nemyslím. Spíš nezažili takovýho magora, který sedí s tebou v kanceláři...hodně silné nervy ti přeji! Elaxy

IMHO by člověk v práci měl vyřizovat jen to nejnutnější, a to málokdy bývají takové tajnosti, aby to nemohl slyšet někdo cizí.

Absolutně nechápu, proč bych měla odcházet z kanceláře, pokud má kolega/kolegyně soukromý hovor. V práci se má primárně pracovat. Je jasné, že je občas potřeba vyřídit něco soukromého, jsme jenom lidi, ale pak je to zcela v režii toho, kdo ten hovor má. Jestliže má pocit, že by to jeho kolegové neměli slyšet, je výhradně NA NĚM, aby odešel někam do soukromí.

Na druhou stranu pro mě je samozřejmost, že jeho hovor nebudu nijak komentovat a zasahovat mu do něho. Dovedu si velmi dobře představit, že by si zakryl mluvítko a zařval by na mě něco jako "DRŽ KLAPAČKU" - a měl by úplnou pravdu.

Na to ta zapařená hrouda sádla, procpaná podlejzánim a vlezdoprdelstvim, prostě nemá. Věř / nevěř, tak to je.
Co se tejče mýho vokouzlení sám sebou... Nevim, proč přesně - popsal jsem jen svou vlastní situaci a řešení, který se mně zatim osvědčuje. Jestli to k něčemu Rózince bude, to je na ní. Ale můžu tě ujistit, že ani já nejsem svym řešenim ani sám sebou nijak vokouzlenej a že bych byl daleko raději, kdybych zrovna takovýdle boží hovádka řešit vůbec nemusel. Dík teda za postřech, vidim, že se nad sebou a svym vytahovánim musim zamyslet.
Nebo to myslíš tak, že bych měl přestat bejt na sebe pyšnej, že bych se měl tlustoprdovi vomluvit a začít s nim řešit kdy s jakou babou kde slehnu, kdy, kde a kolikrát se mi postavil/nepostavil, anebo co budu vařit k večeři, anebo kolik to zase včera bylo kozlů u kozla? Hm.

Na srkání kávy (ale i na pětiminutové cinkání lžičkou o stěnu hrnku při míchání) a mlaskání u jídla mám takovou alergii, že bych byla schopna vraždit. Vyprávěnky o dětech jsou proti tomu selanka.

Jo, jo jo!!!! Přesný!!! I to zasr*ný mlaskání a srkání, já to mám ještě s funěním a dávivym chrchlánim!
Netrvá to dlouho a přeroste to přímo v alergii, stačí, že se TO vobjeví mezi dveřma. Přitom, kdyby to nebylo takový páchnoucí hovado, tak by to člověk snad i litoval. Ale takhle...?

možná by pomohlo (ale spíš ne, mluví ze mě zkušenost ) uvědomit si, že tahle alergie je problém toho, kdo ji má, ne toho, kdo ji působí.

Stalo se mi to už mockrát - že mě někdo štval už svou pouhou existencí, a opačně. IMHO za to může ponorková nemoc, ne ten člověk, a stálo by za to zapřemýšlet, jak tu ponorkovou rutinu narušit. Jestli někoho štvu tím, kterou rukou si míchám kafe (tedy nedělám nic neslušného, nestandardního apod.) pak je na něm, aby to řešil, a měl by si přitom uvědomit, že se jedná výhradně o JEHO, nikoli MŮJ problém.

máš nárok na samostatnou kancelář. Zasahování do hovorů je nevychovanost, a lze to jednoznačně utnout po prvním pokusu. Není třeba se tím opakovaně zabývat.
Jestli Ti vadí upovídaná podřízená, přesaď jí někam do "kurníku". Pokud stíhá kvalitně svou práci, není důvod jí trestat. Je jen trochu "lidštější" než Ty, a má potřebu se v práci cítit jako mezi svými.
Komisnost vůči podřízeným nezaručuje současně i autoritu.

myslela jsem to tak, že jsi občas moc pyšný a tvá nevýhoda, přes Tvůj nepopiratelný osobní šarm a kouzlo, je po karierní stránce Tvůj věk. Tenhle se třeba nevyškrábe do Tvého sedla, ale když bude donášet Tvé občasné chybičky a průserky, mohla by se židlička pod Tebou zakývat kamaráde. Přijde mladej, dravej, perspektivní.. no třeba jsi si jist svou pozicí. A jinak Ti chci říct, že ses moc ponořil do té image staříka s rozkvedlanými koleny toužícího jen po láhvi kozla a ani jsi nepostřehl, jak se Ti to občas vymyká z ruky.

jestli´s todle nezažila v krystalický podobě, tak si to nedokážeš představit. Já bych ještě před rokem též nevěřil. Ale vono TO existuje a vono vůbec není snadný tydle "strašně dobrosrdečný, snaživý" poslat dopr*ele.
A vychovat je? To taky nejde, protože to vlezdoprdelství a současně šílená zvědavost, jsou jejich přirozeností. To je, jako bys je chtěla převychovat aby nedejchali.
Když pominu jejich nebo mou separaci, což není obvykle snadno řešitelný, tak fakt zbejvá jen vymezit si jasnej prostor a ve vostatnim důsledně ignorovat.

pořádně ji vyrychtuj. Jo, ale taky nechápu, proč se jí bojíš říct, aby ti vrátila knihu ?!!?

Petronilo, myslím jak které filmy....dívala ses třeba včera večer na ten francouzský film z 2. světové války na ČT 2 ? Pan Batignol se to jmenovalo, možná jsem trochu zkomolila

neviděla, na televizi koukám málokdy.

V tomhle případě to ale asi byla škoda - viděla jsem ten film v programu a říkala jsem si, že asi bude zajímavej. Stejně tak jako Gattaca asi před týdnem.

já si to uvědomuju, že je to můj problém. Na druhou stranu bych očekávala, že by lidé měli dokázat slušně stolovat - to je to, jak napsal skvěle Sinix: spoustě lidem chybí základní slušné vychování. To by jsi mi taky mohla říct, že když někdo bude přede mnou prdět a mně to bude vadit, že je to můj problém a ne toho, kdo prdí, a mám si to řešit sama se sebou.
Jinak jestli si někdo míchá kafe pravou rukou nebo levou nebo palcem u nohy - to mi je naprosto jedno. Tím mě osobně nijak neobtěžuje.

TODLE je jen vo 4 roky mladší než já, bylo to vyhozený ze státních služeb (myslim že pro pozitivní lustraci, ale nevim to jistě. Mohlo to taky bejt pro totální neschopnost).
Vo práci tady TO ví naprostý *****. Jenom svym šílenym vlezdoprdelstvim imponuje jednomu nadřízenýmu, kterej nad nim jakoby drží vochrannou ruku. Nejni mi TO ani podřízený ani nadřízený a při vší skromnosti, která je mi vlastní, si dovolim podotknout, že mojí práci by TO prostě nezvládlo, což samože všichni vědí.
Jo, a Mamču bych chtěl ještě ujistit, že vedoucí funce sama o sobě absolutně nezakládá automatickej nárok na samostatnou kancelář.

a co jako? jak moc je potřeba se přemáhat a zapírat, abychom se náhodou neznelíbili nějakému servilnímu hajzlíkovi a práskači (a asi na každého z nás by se při troše dobré - tedy spíš špatné - vůle našlo něco, co by se dalo prásknout)?

A je to vůbec život? Klepat se, že už jsem moc starej/stará, a z toho důvodu si nechat všechno líbit, všechno překousnout???

proč nechápeš, že jsem odcházela z kanceláře, když měl kolega soukromý hovor? Bylo to v době pevných linek a dva nebo tři soukromé hovory za týden - to jsem se slušně zvedla a měla se k odchodu. A opačně mi bylo též příjemné, že mi nikdo s prominutím nevejrá do úst a nelapá po každém slovu a odejde, když mám hovor. Do práce se snad chodí pracovat, tak kolik těch soukromých telefonů dnes v době smsek a dalších možností může Roza mít, že ji to tolik obtěžuje?

je fakt, že mlaskání není OK, ale spíš jsem reagovala na to srkání kávy, cinkání lžičkou a neustále se opakující rituály, tedy nic takového, co by se dalo označit za nevychovanost. Taky jsem zažila situaci, kdy mi podobné věci lezly na nervy, v podstatě už jen samotná existence dotyčné osoby. A pokud se ta osoba ještě k tomu chovala tak, že by se to jako nevychovanost označit dalo, ještě to přililo oleje do ohně. Většinou to ale byl odraz toho, že mezi mnou a tou osobou bylo ještě něco jiného, nevyřešeného.

Tedy spíš zástupný problém.

s tím Nč jsi to ani trošičku nepochopila

protože si zkrátka myslím, že primární byla Tvoje (a kolegova) práce, odchod z kanceláře při soukromém hovoru považuju osobně za naprosto zbytečné a nadstandardní ohledy. Navíc pokud se soustředím na práci, tak moc nevnímám, co se děje okolo mě, takže nehrozí, že bych dotyčnému vejrala do úst a lapala každé jeho slovo. A opačně, pochybuji, že by mé běžné soukromé záležitosti někoho zajímaly natolik, aby se po nich pídil.

Ale to je věc názoru, a Ty máš na to zkrátka jiný

vůbec nemyslím, že by Tě ON měl nahradit. Ale může na Tebe donášet a pokud najde duši, která ho ráda vyslechne, tak Ti může hodně ublížit. Tihle chytří blbci bývají pěkně nebezpeční, ty není radno podceňovat. Ale Ty ho znáš líp, já se jen dohaduju.

Povedzme si to na rovinu, nie vsetci ludia maju IQ ako my. Su proste aj taki slaboduchejsi, ktori nie su zli, len proste nie su tak uzasni ako my. Nebudeme sa predsa na nich hnevat za to, ze davaju vyniknut nasim kvalitam, nie? Mozu nam obcas liezt na nervy, pretoze su ako tie steny na ktore sa hadze hrach a nic sa na nich nezachyti, nepochopia vacsinou co sa podla nas patri a co nie, ale co ked za to nemozu?
Preto my mudre kudlanky budeme tolerantne a nad ludsku slabost sa povznesieme.

to je dost možné, občas bývám trochu natvrdlá.

Jak jsi to tedy myslela? A jaký postup bys v tomhle případě doporučovala?

takze tyhle problemy jsou mi velice vzdalene. Ale myslim, ze se daji resit normalne a lidsky. Pro mne je asi nejdulezitejsi nikomu pokud mozno vedome neublizit. A myslim, ze vsechny tvoje problemy by byly resitelne nekolika normalnimi slovy. Fakt moc nechapu ze uspesnna razantni zena si stezuje na kudlance. Vetsina veci se da vysvetlit pokud jsou oba lidi normalni a maji dobrou vuli. Pokud ne....tak se delat neda nic. Ale chodit do prace kazdej den uz predem byt tak nejak nabrousena, musi byt peklo. Zrovna tak, ale nevis jak se citi v tehle situaci ona. Pozadat o vraceni knihy snad zvladne i decko z prvni tridy.

nahraditelnej je každej a ač se to zdá neuvěřitelný, tak i já. A vim to. Jenže tendle blbec neni chytrej. Že donáší, to je mi jasný, ale uškodit vpodstatě nemůže, ani by neměl čim i kdyby nebyl tak tupej.
Až mě bude chtít zaměstnavatel vyhodit, tak to udělá i bez pomoci donašeče. Zřejmě mě ZATIM potřebuje, což ovšem zítra nemusí bejt už pravda. Ale donašeč tohle neovlivní.

Podívej, ty už jsi pár desítek let nepracovala, tak to opravdu nemůžeš pochopit.
A Roza přeci psala, že to normálními slovyzkoušela, bohužel, neustále bez odezvy.
Chápu také, že jsou věci, které prostě neznáš, ale to neznamená, že musíš být hned popudlivá a divit se, že si stěžuje na kudlance. Cožpak je to něco špatného? Podle tebe je asi kudlanka něco podřadného, k čemu se "úspěšná razantní žena" nemá snížit?
Ohledně toho vrácení knihy - i o tom přeci R. psala - její spolusedící jí řekla, že to číst nebude, už to by mělo mezi slušnými lidmi znamenat, že to další den přinese a vrátí...

Jednoznačně: slušný člověk má holt smůlu.

krátce. Držela bych si v případě Nč kolegu od těla, ale nepodceňovala bych ho. A možná je lepší mít vedle sebe zapařenýho staršího blba než mladýho, ambiciozního dravýho kolegu bez zábran, kterej Tě převálcuje. Víš, mám příbuznýho ve věku Nč, svědomitej, zkušenej, když zaučil a perfektně předal zkušenosti, najednou je na obtíž, mohl by odejít a uvolnit místo mladším a takové ty kecy.

tak to máme asi každá jinou výchovu, ale já byla vedena k tomu, že srkání je neslušné. Zamíchání lžičkou určitě do této kategorie nepatří, tluče-li ale někdo lžičkou o stěny nádoby nepřiměřeně dlouhou dobu a ten druhý se třeba musí na něco soustředit, je to opravdu obtěžující.
Jinak existence dotyčné osoby mi nevadí, žádný nevyřešený problém v tom není.

a proč tedy Róza dotyčné paní tu knížku půjčovala? Nebylo to náhodou tak, že jí ji vnutila, aby ji trochu "zkultivovala" k obrazu svému, a její kolegyně to ze zdvořilosti přijala a myslela si o tom své? A pak třeba na knížku zapomněla?

Tak jako Róza má zábrany říct si o vrácení knížky, tak má třeba ta spolupracovnice zábrany říct jí "hele, mě tyhle věci fakt nezajímají a tu knížku si rovnou odnes, vím dopředu, že ji číst nebudu". To by bylo fér a na rovinu, ale lidé občas mají představu, že musí upřednostnit "slušnost" před férovým jednáním, případně že se to navzájem vylučuje.

A mimochodem, předpokládat, že

a) já se vždy 100% chovám jako slušný člověk
b) normy "slušného lidství" jsou kodifikované a každému musí být hned jasné
c) každý, kdo tyto normy nemá nastavené úplně stejně jako já, není slušný člověk (viz "hned druhý den přinese a vrátí")
d) neexistuje lidský faktor jako třeba zapomínání

znamená, že takový člověk fakt asi bude mít v životě docela smůlu.

co si třeba myslí, ža když v práci tráví větší část dne, tak by se tam měli cítit jako doma. Třeba na pracovišti mého manžela ( smíšený šestičlenný kolektiv ) ví všichni o všech téměř všechno. Jim to tak vyhovuje, Róza by tam asi zešílela, já zřejmě taky. Ale může to být fajn, když se takhle sejdou podobně založení lidé. Horší je, že si někdo nedovede představit, že jeho kolega to má jinak.
Já bych tu slepicoidní paní Ivu nesrovnávala s TÍM z kanceláře NČho. Podle mě to je jen trochu omezená, ale jinak hodná a starostlivá ženská, která prostě jen nedokáže vycítit, že Róza je jinak založená.
Chápu, že k ní Róza nechce být hrubá, a myslím si, že ani nemusí, ale na druhou stranu, jestliže Róze dělá problém říct si dotyčné kolegyni o svou knihu, pak bych tedy ráda slyšela, jakým způsobem jí řekla, že s ní nehodlá řešit své soukromé hovory.
Pokud opravdu není možné přestěhovat sebe nebo ji do jiné kanceláře, pak zbývá jedině důslednost: ne tvářit se ze slušnosti ( spíš slabosti ), že poslouchám, když mě její kecy nezajímají a pak nějak aby se neurazila, naznačit, že mé soukromí je pro ni tabu. Dát to najevo slušně, ale JASNĚ, aby to pochopila.
Co se týče soukromých hovorů v práci, mám na to přesně takový názor jako Petronila. Jednak mi nikdo, kdo volá soukromě, nevolá na pevnou, takže když na to přijde, můžu se kdykoli zvednout já a nečekat v tom směru nějakou ohleduplnost od lidí, kteří do práce chodí především pracovat, jednak mé soukromé hovory v pracovní době jsou takového rázu, že nemohou zajímat ani abnormálního zvědavce.

neže bych si ho držel od těla nebo navopak blízko. Chovám se i jednám naprosto přirozeně a jeho docela normálně přehlížim.
Vytáčej mě jeho ubohosti takovýho ražení, když např. docela přirozeně s nějakym kámošem sklouzne telefonní hovor ke srandě, k čemuž není u mě a mejch kámošů (i kámošek) nikdy daleko, a tendle debyl se začne chcechtat až se zjíká a hejká jak vosel. No to bych se fakt posr*l!

Každý máme na věc svůj názor, dost se nás tady shoduje. Já se také v těhle případech často řídím pravidlem "na hrubý pytel hrubá záplata", takže se k hovadu chovám jako hovado, a ono to funguje. Servítky a slušnost zkus Rózo na chvíli odložit....(chová se neohleduplně?-chovej se k ní taky tak, je drzá?-buď taky...prostě se nedej) ta kolegyně ti nemůže rozumět, je z jiné planety, musíš mluvit jejím jazykem... Elaxy

já myslím, že občas máme posunutou hranici toho, co vnímáme jako "chování se jako hovado".

Tj. když máme pocit, že se chováme tzv. "slušně", znamená to ve skutečnosti, že mluvíme v náznacích a narážkách, různě šumlujeme a jsme záhadní jak Pýthie delfská, jen abychom nemuseli na rovinu vybalit to, o co nám opravdu jde, protože máme pocit, že už by to bylo přes čáru.

IMHO, když někomu řeknu na rovinu (poté, co se přesvědčím, že náznakem to fakt nefunguje) - BUĎ TAK LASKAV A ZMLKNI, TOTO JE SOUKROMÝ HOVOR, tak se rozhodně jako hovado nechovám.

tak jsem si vzpomněla na sebe, jak jsem jednou před lety půjčila knihu naší sousedce ob dva baráky a jak mi ji ani za 3/4 roku nevrátila. Kdyby se nejednalo o knihu Roberta Merle "Ostrov", navíc staré vydání, nechala bych to plavat, ale o tenhle poklad jsem fakt nechtěla přijít. Tak jsem se vydala si o knihu říct, ale radši bych snad šla k zubaři. Fakt jsem se cítila příšerně trapně (a vlastně nevím proč, trapně se měla cítit ta sousedka). Moje tchýně mi tenkrát řekla, že ona by si pro tu knihu v životě nešla, tak jsem se pak cítila 2krát blběji.

úplně tě chápu, pro mě by to byl taky neřešitelný problém. Právě proto jsem se pozastavila nad tím, že když je to problém i pro Rózu, že by byla schopna jasně říct, kolegyni, ať se neplete do jejich soukromých záležitostí. Já bych, jak se znám, určitě tak nějak naznačovala a doufala, že to dotyčná pochopí. Mám podezření, jestli na tom Róza není podobně.

proč jsi se cítila trapně? Kdysi jsem také mívala takové stavy, ale když se to vezme z logického hlediska, je to naprosto na palici.

Proč by se kdokoli měl cítit trapně? Sousedka, že zapomněla na knížku? A kdo z nás nikdy na nic nezapomněl? Ty, že jí to jdeš připomenout? Tak to už vůbec!

Myslím, že celá ta naše slavná výchova má v sobě dost velké mezery

už jsem to napsala v tom předchozím komentu:

Fakt jsem se cítila příšerně trapně a vlastně nevím proč...

Prostě nevím. Rozum velí něco jiného, ale pocity jsou přesně opačný.

Proč by se kdokoli měl cítit trapně? Sousedka, že zapomněla na knížku?

No vidíš a o tom to je. Já na jejím místě bych se trapně cítila. Taky bych se samozřejmě omlouvala, že jsem zapomněla a ble-ble-ble, ale samotné by mi to bylo houbeles platný. Styděla bych se a bylo by mi trapně. Já opravdu nevím, proč to tak mám. Buď mě rodiče nějak moc cepovali anebo jsem nějaká ujetá.

souhlas.

Jinak re to, co říkáš Ty, Míšo šíšo: není to důvod zamyslet se nad tím, jestli to, čemu říkáme "výchova", "vychovanost" nebo "slušné chování" je opravdu potřeba brát tak, jak to stojí a leží, a jestli to náhodou občas nestojí na podobně hliněných základech pocitů, které máme, vlastně ani pořádně nevíme proč, a které nám v podstatě komplikují život?
Určitý kodex chování by nám ho přece měl spíš zjednodušovat, ne?

teď budu šťourat, ale: necítila by ses v roli té sousedky takto nepřiměřeně trapně proto, že bys u toho druhého předjímala reakci, jakou bys v jeho roli měla sama? Tj. že ho to samotného uvádí do rozpaků, že je mu to "blbé" a že má na Tebe kvůli tomu nepřiměřený vztek?

Čistě logicky a bez emocí - nejde o život, o zdraví ani o nic závažného, jenom o knížku. Navíc bez úmyslu ji ukrást nebo jinak zpronevěřit, prostě jen zapomnětlivost. Ten druhý ji potřebuje, tak jde a řekne si o ni. Nezpůsobilo mu to žádné trauma, žádnou škodu, když nepočítám těch pár kroků do sousedčina bytu.

Je zapomnětlivost, kterou v určité míře trpíme všichni, důvodem k tomu, aby se člověk cítil trapně déle než dejme tomu minutu? Je připomenutí něčeho nepodstatného, na co mám nárok, hodno toho, aby se člověk cítil trapně byť i jen tu minutu, případně se kvůli tomu na toho druhého zlobil?

které se bohužel, jako kdyby to byl jen nějaký obyčejný časopis, normálně nevracejí. Proto je málokomu půjčím, a ještě si to zapíšu, neboť i mí přátelé mohou zapomenout. Ale říci si o vrácení knihy mi nikdy problémy nedělalo, protože na knihy, na ty já jsem pes. A proto pravím vám - buďte v těchto situacích asertivní. Nemůže ji doma baba najít ? tak já si sednu a počkám, ať hledá. Jsem hnusná....

Jinak koukám, že jste se dost shodli na tom, cosi myslím i já - kolegyně je jednodušší paní, ne zlá. A paní vedoucí si holt musí dupnout, musí se to jednou naučit. Vždyť to bude takové napůl soukromé, napůl úřední.

...necítila by ses v roli té sousedky takto nepřiměřeně trapně proto, že bys u toho druhého předjímala reakci, jakou bys v jeho roli měla sama? Tj. že ho to samotného uvádí do rozpaků, že je mu to "blbé" a že má na Tebe kvůli tomu nepřiměřený vztek?

Hele, to už je na mě tak šroubovaný, že bych za chvíli nevěděla, kdo jsem a odkud přicházím. Kdybych takhle měla zevrubně rozebírat všechny své pocity, tak za celej den ho*no udělám. Na psychologický sondy do svého nitra fakt nejsem stavěná.

že mám doma ještě tři knížky půjčené od Kamily. Jsou tlusté a všecky jsem je přečetla

Není na škodu naučit se odpouštět si vlastní chyby. Člověk pak často zjistí, že je tolerantnější i k chybám těch ostatních.

A IMHO, co jiného je za těmi nepřiměřeně trapnými pocity než to, že se v tom člověk v duchu moc patlá, ale pořád stejně a jakoby v bludném kruhu?

To já se v tom zas klidně popatlám. Dávám přednost jednorázové hloubkové psychologické sondě, pokud se mi s její pomocí podaří ten bludný kruh rozetnout. protože to znamená, že se v tom už nebudu muset patlat po celý zbytek života. Jednorázově je to časově náročnější, ale ta úspora času - a nervů - když se to sečte!

Ale to je jen věc osobního názoru, rozhodně to nikomu nehodlám vnucovat.

na pravou míru. Je to můj problém.

Mio, já tu paní po straně nepomlouvám, v práci nikdo netuší, že mám tento problém - pro někoho možná pseudoproblém. Když píšeš, že se mi žádná kolegyně nelíbí, protože jsem napsala, že ta předcházející roznášela drby - tak zrovna mně se to její roznášení drbů netýkalo - aspoň jsem to nezjistila. Roznášela totiž drby o jednom kolegovi a kolegyni, že prý mají spolu techtle a došlo i k mechtlím a oba byli ženatí a vdaní. Dopadlo to s ní tak, že ji ředitel kvůli tomu vyrazil, protože se zjistilo, že to nebyla pravda. Když jsem tedy psala, že neroznáší drby, tak jsem chtěla jen upřesnit, že mi nepřijde špatná.
Ano, před ní jsem už seděla v kanceláři i s jinými kolegyněmi, které se taky bavily o svých dětech a o své rodině, ráda jsem si o tom s nimi promluvila. Ale čeho je moc toho je příliš. Žádná z nich to nepřeháněla a měly i jiná témata k diskusi. Prostě s touto paní si nemám co říct, tak s ní řeč nezavádím, protože ona to vždy stočí na svoje děti a mně už z toho fakt brní hlava.
Když se Mio ptáš, kolik mám soukromých hovorů, když do práce chodím pracovat, tak ti musím říct, že mám taky po čtyřech hodinách půlhodinovou přestávku, kdy si mohu svým soukromým mobilem hovory vyřídit. Ano mám i služební mobil, ale necítím důvod ho zneužívat pro soukromé účely.
Možná na někoho působím studeně a protivně, ale ono to nějak nejde vypsat do krátkého článku. Mám mnohaleté zkušenosti, kdy nás sedělo 12 v kanceláři a všichni jsme si rozuměli a měli jsme dobrý kolektiv. Nemyslím si, že jsem studená a protivná. Sama jsem seděla ještě před dvěma lety s kolegyní po dobu 4 let a všechno bylo v pohodě. Odešla na mateřskou dovolenou, voláme si a scházíme se. Taky si s ní povykládám o jejím miminu. Ale to jak pořád mluví současná kolegyně o svých dětech na mně působí až nezdravě, protože to přehání. A protože mele jak kafemlejnek, tak už to fakt nevnímám.
Bohužel firma má omezený počet kanceláří a já ji nemám kam přestěhovat. Už jsem přemýšlela, že ji přešoupnu do jiné kanceláře a sem si posadím jinou kolegyni, ale přijde mi to vůči ní sprosté, nechci, aby se cítila, že s ní nechci být v kanceláři.
Mně, kdyby někdo řekl: ""Ivo, já s tebou nehodlám řešit svoje soukromé hovory." tak je mi to jasné okamžitě, že mám držet hubu a dělat, že neslyším. Jí to jasné není.
Jak tu píšeš kolemjdoucí, že mám do telefonu říct, promiň, vedle mně sedí jedna slepice ..., tak to mi přijde velmi neslušné a to nedokážu.
Knihu, kterou jsem jí půjčila jsem jí nevnutila, abych ji zkultivovala k obrazu svému. Tu jsem půjčila jiné kolegyni, která mi ji přišla vrátit s tím, že se jí moc líbila a že se omlouvá, že ji vrací pozdě, protože ji četla celá rodina. No a moje vtíravá kolegyně to slyšela a řekla, že ona sice nečte, ale když je to tak výborné, tak jestli bych jí ji nepůjčila. Neviděla jsem důvod jí ji nepůjčit.
Pokud jde o mé soukromé hovory, tak si myslím, že se nemám za co stydět, když mi volá tchyně, že je jí moc špatně, jestli bych ji nezavezla k lékaři, nebo když mi volá paní z magistrátu, která vyřizuje pro tchyni příspěvek na péči a chce nějaké informace o jejím zdravotním stavu a o tom, kdy ji může navštívit, abych byla u toho, protože tchýně nedojde ke dveřím, aby jí mohla otevřít. V současné době je tchýně plně závislá na pomoci druhých a leží v hospicu, takže se stává, že mi volají z hospicu, abych zařídila recept na pleny nebo donesla nějaké oblečení apod. Na pevnou linku mi volají soukromě na klapku kolegyně z jiné kanceláře. Proč by mi volaly na mobil, když to stojí peníze a hovor z klapky na klapku je zdarma. Jsou to běžné hovory, kdy se chtějí domluvit na tom, kdy si půjdeme sednout na kafe apod., jestli se s nimi složím na jinou kolegyni z jejich kanceláře na dárek apod., protože se jim nechce chodit dvě poschodí pěšky, nemáme tu výtah.
Prostě si myslím, že paní, s kterou sedím, nezná základní pravidla slušnosti. Protože si myslím, že slušnému člověku není třeba říkat, aby se nevměšoval do cizích hovorů. Slušný člověk to nedělá sám od sebe.
Asi na vás působím jako protivná megera, když jsem napsala, že je to taková domácí slepička, mohla jsem napsat třeba puťka. Ale já v tom rozdíl nevidím. Prostě to tak cítím, když mi vykládá, pořád jen o svých dětech a o tom, že nevaří pro celou rodinu, ale jen pro ty děti a manžela a ona pak z jejich talířků dojí zbytky, atd.
Prostě já se jako studená necítím, ale vám to vyvracet nebudu.

já se v tom přece doživotně nepatlám. To ty ses mě začala vyptávat, proč jsem to cítila takhle a ne takhle, jak bys to cítila ty... Nebýt této diskuze, tak si na tu dávnou záležitost rozhodně nevzpomenu. A žádné pocity viny z té doby si rovněž nepřechovávám. Jen říkám, jak jsem se cítila tenkrát. A tím naznačit, že celkem chápu, že dělá Róze potíže říci si o knihu.
Díky za tvoji psychoanalýzu, ale u mě to opravdu nepadá na úrodnou půdu. Já si dám večer sklenku červenýho a do rána o ničem nevim.

jak už jsem psala, přijde mi neslušné, říct do telefonu, že to poslouchá jedna slepice vedle.
Ale už mockrát jsem do telefonu řekla, třeba manželovi, když volal kvůli svojí nemocné mamince, že si to řekneme až doma v soukromí, protože to nechci probírat před obecenstvem. Výsledkem bylo, že jsem zavěsila a kolegyně mi zase "radila".

Ty máš asi nějaký problém, jednou Ti vadí cizinci v horách na dovolené, pak paní jedlíková v tramvaji /bylas to Ty ne, kdo tu psal ony příspěvky/, pak kolegynka v práci a nebylas to nakonec taky Ty komu tuhle vadil manžel v košili po otci, jak se vedla diskuse o oblečení? já Ti holka nevim, co si mám o tom myslet v pohodě spíš jsem překvapená.

Ahoj Rozmarýno,
já tě chápu, ale asi bych to řešila vyříkáním si to s ní na férovku: "nezlob se, ale mně opravdu vadí, když posloucháš moje soukromé hovory a ještě k tomu se pleteš do mých soukromých záležitostí, tak to prosímtě nedělej." Buď si to vezme k srdci, nebo ne- pak ji můžeš přesadit do jiné kanceláře, ale aspoň bude vědět proč s ní nechceš sedět.
Mmch. na rodině dnes vyšel zajímavý článek o vztazích na pracovišti- http://www.rodina.cz/clanek7371.htm

mně nevadili cizinci na horách. Mně na horách vadí hluční Češi. A jestli by tobě nevadil někdo, kdo dělá jí a dělá nepořádek v trolejbusu, tak mě to vadí, protože je to bezohledné k ostatním.

a k manželově košili, já jsem nenapsala, že mi vadí, napsala jsem, že mě mrzí, že ji nosí. Kdyby mi vadila, tak už bych ji dávno někam zašantročila.

tak mně na nich zase vadí bezohlední a hluční Poláci. To je teda síla.

Ostatní tvý názory jsem zřejmě nečetl ale jestli to máš tak, jak píše mia 13.19, tak to jsme nějak duševně sblíženi.
Hordy hulákajících německejch a ruskejch dacanů v tramwajích mě přiváděj ke vzteku.
Báby žeroucí v travajích cokoliv mě přiváděj ke vzteku.
Smradlavý zapařenci v tramvajích mě přiváděj ke vzteku.
Vlezlý lidi mě přiváděj ke vzteku... Bysme určitě našli další společný body :-)

já myslím, že nějaké další společné body určitě najdeme.

abych se nedostal do tvých análů, Mio... (natož do tvého análu, kde asi schraňuješ a bedlivě udržuješ vše, co kdo řekl.)
Fakt, to mě překvapilo, připadám si jak blahé paměti před kádrovým referentem.
"jo, tenkrát jste řekl to, a tam zase tohle, a dobře si, soudružko, pamatuju, jak jste tvrdila tamto..."
No, je vidět, že i na kudlance je potřeba si dávat bacha na zobák.

P.S. Rozmarýno, mám s tebou také totožný názor. Se slepicema je opravdu velice těžké pořízení.

To jsi vystihl naprosto přesně

taky mi vadí bordeláři a moc , těmi smajlíky v odpovědi Rozmarýně jsem chtěla dát najevo, že to beru všechno s nadhledem co jsem tu od ní četla. No tak nic.

Teď jsem jí řekla na férovku: "Ivo, neříká se mi to lehce, ale moc mi vadí, že posloucháš moje hovory, vměšuješ se do nich a na závěr je komentuješ a radíš mi. Připadá mi to neslušné a nic nu ti vadá, já ti to taky nedělám. Pokud to ještě jednou uděláš, tak ti přidám více práce, protože vidím, že nejsi vytížená, když máš čas sledovat, s kým a o čem telefonuji. Taky ti zakazuji se vměšovat do mých jednání s ostatními kolegy a kýmkoliv jiným."
Teď tady usedavě pláče, že ona to nemyslí špatně, ona to myslí pro moje dobro, ona už je taková a ona to asi chvíli vydrží, ale nemůže za sebe ručit, že se někdy nezapomene.
Cítím se strašně, že jsem jí ublížila.

Chtěla jsem napsat: moc mi to vadí (místo toho jsem napsala: nic nu ti vadá)

rozumím ti. Taky mě všecko tohle štve, akorát jsem s tím nešla sem, ale vidim se v tom. Já, když kolegyně (která je jinak milá a v pohodě) začne srkat ráno čaj, tak prchám z kanclu!!!
Jo a brilantní propojení mii mě vpravdě překvapilo já si tu nepamatuji, co kdo napsal u minulého článku, natož tohle!

No dyť sem ti to psal už ráno, že VONI takhle nezištně pomáhaj.
To je něco podobnýho jako je ti blbý prásknout dveřma Jehovistum. Ti to taky s tebou myslej jen dobře.
Jo, udělala´s to výborně. Hlavně nepolev a při sebemenčim náznaku recidývy znova zvopákni.

jehovisti jsou cizí lid, těm mi není blbé, když zazvoní jim říct: "Mě to nezajímá nashledanou"
Jestli to ještě udělá, tak jí fakt přidám práce.

A opravdu mě zaráží, že když někomu vadí základní situace, v nichž se porušuje lidská slušnost (jezení v dopravních prostředcích, nadměrný hluk, mlaskání, pejskaři, co neuklidí hovínka,kouření na zastávkách, obtěžování vtíráním apod.), tak "má problém on".

ALe je to typické. Prostě většinový názor: "já mám PRÁVO chovat se jako prase a ostatní mají "povinnost" to snášet. A ještě je třeba jim dát najevo, že jsou "studení", "nepřítelští" a že se "povyšují".

Smutné

Mně to párkrát blbý bylo. Voni jsou takoví slušní, pokorní, bylo mi to trapný. Teď nějak už nechoděj.

Tak já se s tim smolim dvacet minut a vono je to krátký, jo? No tak prd, no. Zas tak vo moc jste nepřišli .

ze začátku mi to bylo taky blbé jim říct hned nashledanou. Ale pak jsem si řekla, jsou to cizí lidi, může mi být jedno, co si o mně myslí, stejně je neznám, tak teď jak zazvoní a vidím Strážnou věž v ruce, tak rovnou říkám, že nemám zájem a nashledanou a ani je nepustím ke slovu.

fakt by mě zajímalo, co jsi chtěl napsat.

v tom je právě zakopaný pes, v té přespřílišné slušnosti. Někdy říct NE druhému znamená říct ANO sobě. Udělalas dobře, žes kolegyni řekla, jak to vnímáš Ty. Když to řekneš slušně, tak na tom nic špatného a odsouděníhodného není. Ona teď na Tebe zkouší pláčem citové vydírání. Nedej se! A o vrácení zapůjčené knihy si klidně řekni.
Přiznám se, že by mě Krakonošův názor taky moc zajímal.

Já se přidávám ke skupině těch, co nechtějí přijít o Krakonošův příspěvek do diskuze:-)

já myslím, žes to vyřešila slušně a že se nemáš proč cítit strašně. Já jen, kdybych byla na tvém místě a dokopala bych se k tomu, asi bych to neřešila z pozice šéfky ( nezmiňovala bych se o přidání práce ), ale jinak - neurážela jsi ji, nebyla jsi sprostá, nemáš se za co stydět. Jasně, ona teď brečí, protože to nečekala a dotklo se jí to. Ale to už je její problém, ona se s tím srovná.
Přidávám se k těm, co by je zajímal Krakonošův názor.

zachovala ses spravne. Nekteri lide maji vychovani reznickyho psa a nerespektovani soukromi povazuji za sve svate pravo.
Me se kdysi stalo neco podobneho, ale nastesti jsem s dotycnou nepracoval, tak se to vyresilo prerusenim kontaktu. Ovsem hystericka reakce me take neminula.

Ačkoli Rózu chápu a navopak nerozumim, proč by měla bejt divná či studená jen proto, že jí leze krkem to, co tu popsala, tak:
Pokud by byla vona mojí podřízenou, uvažoval bych vo její výměně, protože evidentně nezvládá vedení podřízenejch. Jak je proboha možný, aby trpěla v kapitalismu soukromý pindy vo ničem v pracovní době? Buď teda tam je ta baba k ničemu, když má tolik času, nebo jí neumí pořádně zaúkolovat. Je v ideální pozici, jak jí podobný chování zarazit zcela nevosobně, čistě z důvodů pracovní morálky, a vona to nedokáže, místo toho píše na Kudlu, to by pro mě byl důvod jí dát minimálně vážný varování.
No a pak ještě z mejch zkušeností: V britský firmě, kde jsem dělal, bylo naprosto skvělý ovzduší, přátelský vztahy, kdy kolegové spolu trávili volnej čas při sportu či s rodinama, ale pracovní doba byla svatá. Kromě dvou přestávek na dopolední a vodpolední čaj/kafe a vobědový pauzy neexistovalo, že by někdo pustil nahlas rádio, pindal s kolegou vo soukromí nebo lítal po internetu (ještě tenkrát nebyl ), vo soukromejch telefonátech nemluvě. Soukromý kecy se řešily jen a pouze ve zmíněnejch pauzách, jinak se každej důsledně věnoval svý práci. Za vosum hodin, bez jedinýho přesčasu a bez stresů se tam udělalo cca 2x tolik co u nás v běžný hektický vystresovaný projekci. To mě fascinovalo, v Česku jsem na to bohužel nenarazil za celej život nikde. My to prostě neumíme. Je to jeden z důvodů, proč už se nikdy zaměstnat nenechám, už mě nebaví v druhý půlce svýho života ztrácet čas a energii na blbosti. To jen tak k tomu, že moc nechápu, proč ztrácí čas Róza v nějaký evidentně obskurní instituci, kde si můžou dovolit zaměstnávat lidový vypravěče, to snad radši pracák. Sociálně cejtícím se předem vomlouvám.

nedá se říct, že by byla k ničemu nebo měla moc času. Ona stihne mluvit a přitom nahazovat do PC data, že o tom by se ti ani nesnilo. Ona stíhá oboje. A nejvíc toho namele, když balí faktury do obálek. No uznej, že to je práce, při který můžeš klidně mluvit.
ještě, že nejsem, tvoje podřízená:-))) Už bych asi byla na pracáku.

já jsem tu celou sáhodlouhou diskusi nečet, páč nemám moc času, ale chápu to správně, že jsi autorka toho článku?
Jinak, dobře - jestli stíhá, tak stíhá. Ale prostě to dělat nebude, protože mě to ruší. Stejně jako si nebude pouštět nahlas rádio, pokud mě to ruší při práci. Není to nic vosobního, prostě milá kolegyně musím mít na práci ticho. Pokud se vám to nelíbí, čekají teď na pracáku na vaše místo 4 zcela němý baby, to víte - je krize.

jsem.

Rozmarýno, gratuluji, vidím, že ti kudla pomohla s řešením prekérní situace! K takové rozmluvě se totiž člověk někdy odhodlává roky... Ale bez podobného SLUŠNÉHO požadavku, neb vyjádření, že mi to či ono přijde neslušné, příp. mě uráží se to leckdy neobejde... Někteří lidé prostě jemné náznaky ignorují... Já jsem jednou něco podobného vyjádřila u tchýně a od té doby tam nejezdim...

Tohle bude, Krakonoši, nějaká státní instituce, tam na využívání pracovní doby zas tolik nesejde...

to není státní instituce, ale pravý kapitalistický podnik a vládne v něm dost tvrdý kapitalismus, i když to z toho mého článku není vidět.

že v něm nejsou ani stravenky. Žádné zaměstnanecké výhody.

za rady. Jsem zvědavá, jestli bude ještě zítra brečet nebo jak se bude chovat a hlavně, jestli to zabralo.

ano, je:-)

jako třeba já. Jen jednou v životě jsem měla sama pro sebe kanceláž a po tejdnu jsem myslela, že se tam voběsim. Nebe byla pro mě práce na směnárně, byla jsem tam deset let a kdybych se bývala nevdala a neodstěhovala, jsem tam dosud.Byl tam randál, blázinec, fofr a velkej ženskej kolektiv, kterej jsem milovala. Jo sdělená starost, poloviční starost, sdělená radost, dvojnásobná radost, přesně jako tady na Kudlance, akorát tady se nekecá, ale píše, což je skoro totéž. Kdyžmi zemřel ex a já čekala třičtvrtě roku,než mi důchoďák vypočítá sirotčí pro moje děti, tak kolegyně kradly v závodce polívky a chleba, abych měla večer co dát dětem a neodevzdávaly lístky na obědy, abych se najedla i já. Fakt jsem na tom byla tak bídně, že jsem třeba tři čtyři dny vůbec nejedla - protože na mě jídlo doma vůbec nezbylo (měla jsem dva synky, co žraly jak kyselina). Když vás postihlo nějaké neštěstí, vždycky tam byl někdo, kdo měl mezi známými a příbuznými někoho, koho postihlo to samé, a nebo ještě něco horšího a mohl vám poradit, nebo dodat užitečný kontakt na někoho, kdo pomohl. Ta paní třeba není všetečná a vlezlá, ale třeba potřebuje prostý lidský kontakt a jen celej den v tichu sedět ji přivádí k šílenství (což chápu), nedá se třeba přešoupnout někam mezi ostatní pracovnice, kde by pracovala a zároveň sdílela radosti a strasti kolektivu?

ja to vnimam presne tak isto ako Bodka, asi chce byt mila a nevie ako na to, kedze ty na jej reci nereflektujes

Ale aby som nebola za uzasnu, ja poznam tiez taku zensku, co vzdy po stretnuti s nou v duchu zdvihnem protitankovu zbran a bac, rozleti sa na marne kusky.
Ta zenska sa do mna pravidelne starie stylom: a preco nenechate Ninu v skolke na cely den?
A kedy si najdete robotu? A preco by ste jej nemohli kazde rano doniest v obedari navareny obed? ( na vysvetlenie, Ninka je na bezlepkovej diete, ja som s nou na materskej a tak moze chodit do skolky na 4 hodiny. Nevaria jej, ani to nechapu, najblizsie ma caka skolenie kucharok, aby som konecne do tej prace nastupila ). Nechapem co ju je do mojho zivota, kedze nie sme kamaratky, ani to neplanujem, nezivi ma, ani od nej neocakavam ze bude mojmu dietatu vyvarat specialnu stravu. Ked pojdeme na zapis do skoly, budem trvat na tom, aby nase dcery neboli spolu v triede, pretoze stretavat ju dalsich 9 rokov, to je strasna predstava )
Ak je to tento typ, v tom pripade ju daj do inej kancelarie.

Ked napises komentar a na konci das smajlika, stlac este raz medzernik. Potom komentar nebude kratky

nedá se třeba přešoupnout někam mezi ostatní pracovnice, kde by pracovala a zároveň sdílela radosti a strasti kolektivu

to je opravdu rada nad zlato, co říkáš Krakonošu.

Jen se bojím, že kdyby to šlo, už to Rozmarýna dávno udělala.

Kdybys ji mohla odstěhovat jinam,jistě bys to dávno udělala, ne každý manažer smí dělat ve firmě škatulata hejbejte se - ani z kanclu do kanclu, ani s výpovědí podřízené, to vůbec nemusí být v kompetenci přímého nadřízeného, ale velkého šéfa. Ostatně, sice Krakonoš psal, jsou sice 4 němý baby na každým pracáku, ale vyhazovy na hodinu se v kancelářích nižšího managementu moc nepěstují a tahle citlivka vůbec nemusí ochotně podepsat dohodu o ukončení pracovního poměru a než se přes vytýkací dopis, upozornění na nekázeň, lhůtu k nápravě, výpovědní lhůtu propracuješ, tak se zvencneš. Navíc, tyhle citlivé dušinky umí najednou vytáhnout drápky, když jim sáhneš na jejich bábovičku. Vztahy na pracovišti umí zamotat hlavu, třeba nejsi v pozici šéfové moc dlouho, nebo jsi předtím měla štěstí na jiný typ člověka a tohle tě zaskočilo, holt každý se nerodí dokonalým manažerem. Teď s ní prostě musíš vydržet a vyřešit si to sama, ale jsi jen člověk, potřebuješ si ulevit. Protože si už delší čas čteš rady na Kudlance, tak sis tu taky vylila srdce, proč ne, nevidím v tom šéfovskou neschopnost.
A že jsi studená a necitlivá je už naprostý nesmysl, kdybys byla, nediskutovala bys o tom na Kudlance.
Udělala jsi dobře, že jsi jí to řekla, a moc dobře, slušně, dostatečně lidsky a přitom důrazně jsi to řekla. Její pláč ignoruj, tys jí nijak neublížila a pokud zaváháš, bude se to prohlubovat. Oni takhle vydírají, tím oni myslím přesně tyto typy lidí, které jsi popsala nebo je popsal NČ, buď spustí pláč a okolí chtějí dojmout tím, jak to "mysleli dobře a doplatili na to", nebo druhá varianta, začnou být agresivní a naznačovat, že problém je v tobě - nejsi dost kolektivní, dost empatická, dost citově založená a kdesi cosi, ostatně, i tady jsi podobné náznaky v reakcích našla. Kulový :-) Máš jen prostě jiný styl práce a nemáš stejnou potřebu sdílet své soukromí s kolegyní jako ji má ona. A protože firma vás neplatí za povídání o receptu na buchtu, ale ani o filmech :-), tak na čí straně je míč?
To že někdo nesleduj filmy nepovažuji za známku dobrého vkusu ani nevkusu, ostatně, zajímalo by mne, jak definuje Petronila dobrý vkus ;-). Ne/sledování filmů, ne/čtení knih, ne/pečení buchet považuji čistě za známku OSOBNÍHO vkusu a založení. Podstatné v této věci je, že toto vše jsou mimopracovní aktivity a povídání o nich ti na chleba nebo na pleny pro tchýni nevydělá.
Ještě k tomu pláči. Velmi doporučuji, aby sís s ní o tom ještě jednou, laskavým, ale důrazným tónem popovídala. Pověděla bych jí, že se chci ještě jednou, a snad naposled, vrátit k tomu včerejšku. Jak pověděla, že se bude snažit držet zpátky - tak to, co považuje za držení se zpátky, opravdu, milá Ivo, není zpátky, ale je to standard. Ber to tak, Ivo, že to jsou pracovní pravidla, a ty je prostě vem jako hotovou věc - dělej svou práci tak dobře jak ji děláš, nekomentuj moje rozhovory (soukromé ani pracovní), nevstupuj mi do jednání (pracovního ani soukromého) pokud tě nevyzvu ať se zapojíš. Víš, Ivo, jsi skvělá pracovnice, tak se toho drž a mimo své úkoly se o nic nestarej, a bude vše v pořádku. No a k tomu pláči - v takové situaci na mne neplatí, jen mě to víc rozčilí, protože jsem ti nijak neubližovala, a tvůj pláč mi pak připadá jako citové vydírání, tak to prosím tě příště nezkoušej, bylo by to zbytečné, já ti neubližuju, jen dělám pořádek v práci. Když tě přemůžou emoce a slzičky, tak odejdi na toaletu, dej se dokupy a za 5 minut se vrať v klidu, ano? Ale doufám, že se to obejde bez toho.

Znám jednu firmu, dřív socialistický podnik, kde práci, co dřív dělala 2 oddělení celkem o asi 15 lidech nyní při soukromém vlastníkovi v pohodě zvládají 3 lidi. Akorát dělají od 8, ne od 9 po ranní kávě, nemají xx 10minutových přestávek na cigaretu, kdy se srocovali u popelníku na chodbě a krafali, nechodí do závodky na hodinu a půl (zadem si odskočit nakoupit a vrátit se zpátky jakože z oběda) atd. Jo, taky měli zákuskovou tradici. Vždy jedna pracovnice šla "s poštou", a zpátky dotáhla krabici dortů a vařila se káva a krafalo se co bylo včera v tv, co se vařilo k večeři, co se bude dělat o víkendu...Prima časy, akorát se tam nikdy nic nestíhalo a bylo furt málo lidí :-))
Rozmarýno, drž se, a pozor, až se z citlivky nestane šelmička, co se proslzí až na tvé místo. Pokud tedy nemůžeš odejít na volnou nohu jako Krakonoš.

Tomu rikam analyza. Dobre se doplnujes s Kerkonosem.
Nejvic se me libi tva predpoved. Ano, slepice bude budto zla, nebo bude plakat. V kazdem pripade bude hazet vinu na Rozu.
Vetsina z nas jsme asi budto v soukromi, nebo na pracovisti neco takoveho potkali. Na pracovisti je to horsi, protoze tomu tak snadno neuteces.
Rozmaryna udelela dobre, ze to zacala resit. V takove situaci totiz jakekoliv odklady a soucit nikomu nepomuzou.
Ani te slepici ne.........

mám jedno velké štěstí. Z určitých důvodů, které tady nemohu vypisovat, vím, že firma, kde pracuji, může sehnat odborníka na mé místo jen v Praze. Takže nemám žádné obavy, že by mě paní bez maturity, mohla připravit o místo. Dokonce mi hodně vadí, že nejsem zastupitelná, protože kdysi jsem musela pracovní problémy řešit i z JIPky. Už jsem se snažila několikrát zapracovat jinou schopnou kolegyni, ale ta, když zjistila, že jedna moje chyba může připravit firmu o desítky milionů nebo že jí může být odebrána kvůli mojí chybě licence, tak to odmítla i s tím, že se připravila o zvýšení platu.

to je štěstí i smůla současně, já vím, ale pak jsi v pozici, kdy si můžeš trochu diktovat podmínky a nemělo by být těžké zařídit si samostatnou kancelář nebo paní přestěhovat jinam.

No to není tak jednoduché. To už bychom museli koupit novou budovu. Už tak praskáme ve švech.

bude to tak když to říkáš, ale stejně si myslím, že pro pracovnici, jejíž práce rozhoduje o desetimilionech, by se řešení najít mělo. Mezi tvojí prací a nandaváním faktur do obálek je přece propastný rozdíl. No ale situace je jaká je, kdyby to šlo jinak, určitě bys to udělala, takže se s tím pereš sama - myslím, že ten přímý rozhovor byl nejlepší počátek.

ano, skvělé.

Navíc myslím, že KarelP je z ČR, protože u vedlejšího článku píše o tom co se teď děje v Mladé Boleslavi. To k té= paranoi.

jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet. Zatím nedorazila do práce, volala, že s klukem k lékaři.

kdo by na sobě nechal dříví štípat, byť virtuální, to se prostě nedělá a akce vyvolává reakci, někdy je potřeba dohledat počátek a kdo s tím začal, v zájmu spravedlnosti :-) no snad už bude klid

někdy je potřeba dohledat počátek a kdo s tím začal, v zájmu spravedlnosti

mě se u dětí osvědčil pravý opak. Nepátrat kdo začal, oběma stejně.

u dětí jo

Vancouver : Rozmarýna
je podle mně obrovské město. Mě překvapuje, že se tam všichni tak znáte, není to přece žádná vesnice? Češi tam mají nějakou komunitu a scházejí se?

Zdravím z Vancouveru Rozmarýnko,
v tom "pohnutějším" rozpoložení jsem Ti nějak zapomněl odpovědět na Tvoji otázku. Ano, Češi a Slováci mají zde svoji komunitu a scházejí se při různých příležitostech, ať jsou to třeba jen taneční zábavy, které pořádají dvě hudební skupiny (samozřejmě každá zvlášť). Existuje zde také České a Slovenské sdružení (už od roku 194, které požádá různé akce, jako setkání seniorů, volejbalový turnaj na pláži, knižní bazar, kde si vždycky nakoupím spoustu knih, Mikulášskou nadílku pro děti, Diskotéky apod. Potom je zde silné zastoupení trampů, kteří pořádají jednou za dva roky velký potlach. Proč jednou za dva roky ? Poněvadž je v Albertě (v sousední provincii) taky silná trampská osada a ti to dělají taky ob rok, většinou v Rocky Mountains, takže jeden rok (lichý) Vancouverští a ten druhý (sudý) Calgarští a Edmontonští. A je zde ještě další trampská osada - Kamrádi ostrova (Vancouver Island), kteří už dlouhá léta pořádají potlach vždy na Velikonoce, říká se mu "Vítání jara", ale většinou tam bývá velice nevlídné počasí a tak je možné prožít víkend, kdy třeba svítí slunko, potom chvíli sněží (většinou přes noc) a potom zase prší (přes den). No, a další česká, krajanská činnost, je naše amatérské Divadlo Za rohem, které se snaží zpestřit krajanům život divadelními představeními, která jsou však jen dvakrát do roka, na jaře a na podzim, přičemž hrajeme jenom Premiéru, Inscenaci a Derniéru, čili pouhá tři představení. Ono by nám víc diváků už asi nepřišlo, přestože je prý ve Vancouveru asi 12 tisíc krajanů. Ale ono se říká, že je to vlastně jenom těch pět procent z celkového počtu obyvatel té které obce, co chodí do divadla. Takže nám to taky nějak vychází s těmi pěti procenty. Dříve jsme zkoušeli hrát i odpolední matiné, pro starší diváky, kteří jsou večer unaveni, nechtějí už řídit auto a je to pro ně pozdě, ale bylo to poněkud "žalostné". Kdo někdy hrál divadlo, tak ví, co to je hrát pro plný sál a co to je hrát pro pětadvacet lidí, když je kapacita pro tři sta.
Jinak jsme zde měli taky skupinu několika nadšenců, která se jmenovala "APP"- Art Pacific Production, a která se zabývala tím, že požádala vystoupení českých herců a zpěváků, nejen zde ve Vancouveru, ale na celém západním pobřeží Ameriky. V Edmontonu, Calgary, Seattle, San Francisco, Los Angeles a někdy i ve Victorii na Vancouver Island, hlavním městě Britské kolumbie. V devadesátých letech až po dnešek jsme tady měli celou řadu umělců, mj. Mir. Horníčka, Suchého s Molavcovou (2x), Ivo Jahelku, Hanu Hegerovou, Ivu Janžurovou a Stan. Remundu, Václava a Honzu Neckáře, Waldemara a Olgu Matuškových (asi 3x), Evu pilarovou (taky 2x), Jana Vodňanského s klavíristou Dobiášem a další. Mimo jiné taky třeba Jiřího Pechu (s tím jsme hráli hru o Janu Welzlovi) a Standu "Wabiho" Daňka, kteří jsou mými kamarády už z domova, nebo pana Ladislava Smoljaka, s kterým jsem měl možnost si zahrát v jeho hře Záskok, když u nás hostoval. Já jsem se mu tenkrát omlouval za to, že do něho buším tou "prodlouženou" rukou paní "nebožky", hrál jsem doktora Vypicha a on mi odpověděl : " ale jen se nestyďte, jen si do mě bouchněte, to stejně nic není proti tomu, jak do mě buší doma Penc". Sem tam si s ním ještě vyměním nějakou tu email, jemu strašně ve Vancouveru líbilo a pronesl jedno rčení, jemu vlastní, že : " Ono se říká - ´vidět Neapol a zemřít´, ale kdo uviděl Vancouver, tomu se umřít nechce ". No, tak myslím Rózinko, že Ti jsem toho trošku sdělil a pokud budeš mít ještě nějaký další dotaz, nebo některá další "Kudlanka" (ani nevite, jak se mi ten výraz na Vás líbí), tak se možná "uvolím" Vám odpovědět. Zatím Vám zdravím a - Milujte se a množte se !

ja do Vancouveru prisel z maleho Kitimatu a zpocatku me sokovalo, ze tam clovek nemusel umet vubec anglicky. Znal jsem borce kteri delali pro Cecha, chodili k ceskemu zubari, cestovnimu agentovi, do ceske hospody...... To bylo celkem prijemne, hlavne pro nove emigranty. Ale nekdy toho bylo az moc. Trvalo treba mnohem dyl naucit se anglicky.
Sakra - to uz je 25 let.....

jaky je vyvoj situace ? Vsadim se, ze za vsechno muzes ty.

vývoj není zatím žádný. V pátek volala, že jde s dítětem k lékaři a pak zavolala, že si bere paragraf.

Přišla do práce a dělá, jako by se nechumelilo. Jen nějaké spolupracovnice se přišly, zeptat, co se stalo ve čtvrtek, že ji viděly, brečet. Řekla jsem ji, ať se neptají mně, ale jí.

tak ono to je také to nejrozumnější, co se v takové situaci dá dělat:-)

co se stalo, když mně můj šéf řekl něco, co se mě dotklo, a IMHO byl mnohem méně v právu, než Ty s tou Tvou kolegyní.

Vůbec nic. Moje zraněné city vůbec nikdo neřešil, jako by se vůbec nic nestalo. Musela jsem se s tím srovnat sama. Ne že by to bylo úplně ideální, aspoň z mého pohledu ne (on ten šéf byl docela ujetej na víc věcí), ale Ty jsi teď na druhé straně barikády. Doporučuju podobný postup - hoď to za hlavu a neřeš to. Ze svého pohledu jsi udělala maximum, jemné narážky nezabraly, a jestli je někdo na jednu stranu jak slon v porcelánu a na druhou citově labilní, je to především jeho problém a ne Tvůj. Tak si zbytečně nepřidělávej starosti, ono je jich i tak občas dost.

však já také dělám, jako by se nic nestalo.

ty jsi tu situaci resila a stanovila jsi jakesi hranice, kam az ta pani muze jit. Podle me to bylo spravne. Jak se rika - je lepsi litovat zes neco udelal nez litovat, zes neudelal nic.

tak tak, Rozmarýno, a když nepřestane, připravila sis půdu pro další krok - prostě navážeš tam, kde jsi přestala minule, "Ivo, přesně tohle jsem měla na mysli při našem rozhovoru, teď právě děláš to, co si nepřeju- opravdu chci, abys do mého rozhovoru s jinými lidmi vstupovala jen když tě požádáme, ano? dík".
Nedoporučuju u těchto lidí zkoušet názorné příklady - třeba to nemáš ve zvyku, já bohužel (někdy bych si to mohla odpustit) ano, ale u takové paní by se to obrátilo proti tobě, ukřivděně oponují "ale MNĚ by to teda URČITĚ nevadilo, JÁ NEJSEM JAKO TY!!!" - vyčítavým tónem...

Pak bych byla hnusná.

"To je možné, Ivo, ale MNĚ to vadí a nepřeji si, abys to dělala. Doufám, že je to dostatečně jasné."

ano, je třeba s tou reakcí ("já ne, to jen ty...") počítat, držet lajnu a vlastně se tím jen vrátíme k zopakování kroku 1 :-)

I já už poznala, že někdy nemá smysl vysvětlovat, resp. má smysl vysvětlit jednou dvakrát, a pak už jen pevně, bez zlosti, opakovat jak zaseklá gramofonová deska.

Čekal jsem, kdyže už konečně sem sestoupí nekonečná moudrost vládce hor a všecky poučí, že ta vlezlá osoba nejni nevychovaná dotěrná kráva, nýbrž osoba nemocná, trpící jakousi lehčí/těžší formou autismu. No a s takovou nešťastnicí nic nenaděláš ani láskyplnou trpělivostí ani fackama, v tomhle případě fackama rázu morálně-psychickýho.

služební hovor, který ji zcela zřejmě zase zaujal. Sice mi přímo neskákala do hovoru ani neradila, ale s nadšením pořád přikyvovala hlavou a hmhala: hm, hm, hmmm, jako že mám pravdu v tom co říkám. Bylo vidět, že jí dělá zjevné problémy, se více nezapojit.

Dokážu si naprosto živě představit, jak ji musela svrbět huba. Víš, jak musela trpět?

je mi jasný, žes trpěla, ale ona jistě víc
Ber to tak, že se snaží... a snad jí příště bude stačit lehce výhrůžný pohled. Držím palce!

bylo vidět, že trpěla velice. Ale já taky trochu.

Není to sobectví? Myslíš jenom na svojí pohodu, i když se snažíš být asertivní. Je ti jedno jak se má srovnat kolegyně, která cítí,že ti není sympatická,ale neuvědomuje si proč.Možná je to v tom ,že v tvém egu hraje roli to, že jsi šéfka.Opravdu asertivní se staneš až si přestaneš myslet, že když je někdo jednoduchý nesmí otravovat.

tentokrát se musím přidat, i já mám ten pocit, že Rozmarýnka, má na svoji kolegyni prostě alergii - to existuje, je někdy neuvěřitelně těžké se s takovou nesnášenlivostí poprat, já sama mám takových projevů na pár lidí u sebe v zásobě dost. Ale považuji to za svůj problém, to je moje věc, dotyčná paní uklízečka ani netuší, jak mě vytáčí svým posmrkáváním a neustálým pokašláváním a vyptáváním na ptákoviny - dávám příklad.
Píše se o nevychovanosti, projevy při telefonování - všímala jsem si toho pečlivěji - a děláme to s mou kolegyní obě dvě - a ani jedné z nás to nevadí, nemáme na sebe alergii, sláva...

Možná Rozmarýnko - aniž to víš - někdo něco krutě nesnáší u Tebe a Ty to ani netušíš. A protože není Tvůj nadřízený,nemůže Ti to asertivně vpálit.
No, tahle debata je už dlouhá, možná jsem malinko mimo mísu, protože jsem líná znovu pročítat vše, co tu bylo řečeno, pokud tomu tak je, omlouvám se.

se mnou v praci dela svagr meho sefa.
Ti dva jsou jako bratri, jejich rodiny travi dohromady weekendy, kluci spolu jezdi na lov atd.
Ale kdyby si mily svagr dovolil to, co podrizena Rozmaryny, vyleti z kancelare bez jakehokoliv varovani jako namydleny blesk.....

myslím, že jsi úplně mimo mísu. Moje kolegyně necítí, že mi není sympatická, protože to není pravda. Já k ní žádnou nesympatii nepociťuji, jen mi vadí, že dává najevo, že poslouchá moje telefonní hovory a zasahuje do nich a komentuje. Má kolegyně je mi lhostejná, není mi sympatická ani nesympatická. Pokud se nebude zajímat o moje telefonní hovory, budu spokojená. Dokonce snesu i její neustálé mluvení o rodině, protože umím skvěle vypnout a nevnímat, aby mě to nerušilo při práci.

Iris, u tebe mám pocit, že kdo se cítí, ten se vtípí. To že to děláte se svou kolegyní a nevadí Vám to, neznamená, že to není neslušné a že jinému by to nevadilo. Já na tu paní alergická nejsem, já jsem jenom alergická na část jejího chování, které se týká mých telefonátů a jednání s lidmi, do kterých mi zasahuje.
A jak psala Daniela, divila bych se, kdyby ti takové chování tolerovala tvoje šéfka nebo šéf. Když to děláš s kolegyní, které to nevadí, je to něco jiného, asi jste kamarádky. Já se svou podřízenou kamarádka nejsem a nebudu, protože i od svých kamarádek vyžaduji určitou slušnost, která se telefonů týká.

píšeš správně - chodíte - musela bych za nimi chodit, já se svým primařem ani vrchni sestrou nesedím a nedovedu si ani představit, že by to tak bylo. Ani oni dva spolu nesedí.A nedovedu si představit, že by seděli.

Jak to tam s tou subordinací u Rozmarýny vlastně je? Je to nějaké ujeté, ne? Četla jsem sice, že tam nějak není moc místa na více kanceláří nebo co, ale skutečně nadřízený se skutečně podřízeným asi sedět v kanclu přece nemohou? Jsem asi ovlivněná svým pracovištěm - tam je nadřízený skutečně jinde, nemám za ním vůbec co chodit a poslouchat ho a už vůbec si se svým nadřízeným netykám, to ani náhodou.

A i když vrchní sestra za námi do kanceláře přijde a kdokoliv z nás má soukromý hovor, buď ho típneme, nebo vyřídíme vedle - jak my podřízené, tak ona, naše nadřízená. Proto nějak nemůžu pochopit, o co tam u Rozmarýny vlastně jde.
Jo a s kolegyní jsme fakt kamarádky, přesto že jedna z nás je "služebně starší"

Omlouvám se, nechápu všechny souvislosti.

a téměř ve všech svých zaměstnáních jsem seděla v jedné místnosti se svým nadřízeným - co je na tom divného? A jak nyní, tak v minulém zaměstnání si s nadřízeným tykám. A přesto mu neskáču do řeči - výraz ujetý, je Iris, hodně silný! Jo a místa tu je dost, není to tím, že by nadřízený neměl kde sedět...

proč silný? To jako urážlivý? Tak jsem měla napsat zvláštní? Nebudeme tu slovíčkařit, ježíši, každý člověk je zvyklý používat nějaká slůvka, aniž by je považoval za silná.Já už jsem vedle jak ta jedle, fakt.

Pracuji na pracovišti, kde je prostě tak trochu vojenský řád. Nadřízený a podřízený si netykají a nejsou spolu v kanceláři, hotovo. Neznám provoz jiných kanceláří, nikdy jsem nezměnila zaměstnání.

A tohle celé bylo o skákání do řeči? Tak to považuji také za neslušné, ale z článku Rozmarýny jsem nepoznala, že jde o tento nešvar.Jo skákání do soukromého telefonu v práci asi, aha. Vzdávám to, musela bych všechno přečíst pozorně a nemám na to ani chuť.
Jen jsem zareagovala na Kima, ta poznámka o jednoduchosti kolegyně mi přišla až smutná.Pracuji a komunikuji také s jednoduchými lidmi - jak nižším personálem, tak s některými pacienty. A nepoznají, nesmí na mně poznat, že bych je mohla považovat za otravné.Tak proto jsem napsala.

jak říkám, práce v nemocnici je asi jiná, já bych se jako podřízená chovala samozřejmě jako Ty. Ale nedovedu si prostě představit tu jednu kancelář, víš? Proto s tím mám problém.Všechny naše vrchní, všichni primaři i lékaři mají svoje pokoje či pracovny, sedět s nimi - nemám na to fantazii. Takže jsem asi nesprávně usoudila, že Rozmarýnka je jen jaksi služebně starší, nikoliv taková šajba, za jakou já u nás považuji například hlavní či vrchní sestru, primaře atd. Žijeme v jiných světech - tedy pracovně.Vůbec se tu nechci přít, nerozumím tomu.Pa

samozřejmě, že nemusí. Proč ses do mne tak pustila? Připadám si tu, jako bych to byla já, kdo krafá do cizích hovorů.Nejsem nevychovaná.

Já pracuji 30 let a neměla jsem nikdy větší problémy v interpersonálních vztazích, vždy si myslím, že jsem odhadla správnou míru jednání. S kolegyní řešíme před sebou své rodinné záležitosti, víme o nich, komentujeme si je. Ale jsme kámošky a oběma nám to nevadí a práci si stíháme.

Rozmarýna problém má a bude muset jako šéfová holt přitvrdit.Klidně v té samé místnosti. Víc se jí zabývat nebudu.

Vzdávám to, musela bych všechno přečíst pozorně a nemám na to ani chuť.

v tom pripade doporucuju nereagovat

já už měla strach, "Ň" bych už neunesla
Víš, protože my některé máme v kanceláři fakt pohodu a nemusíme nic podobného řešit, tak to těžko chápeme, nebo já to těžko chápu.Zdá se mi, že se dá vždy snadno v pohodě domluvit, ale asi ne, škoda.
Hulváti mě spolehlivě psychicky odrovnají na celý den, nemám proti nim obranu.Zrovna Eny mi dnes psala o sérii takových příhod, nemůže to být úplňkem??
Hezký večer Danielko, a hlídej se nám, ahoj

už nebudu