proč by měl být váš nový dům vaším společným majetkem, když ho staví a platí on? Píšeš, že on má šanci postavit si jiný - máš úplně stejnou šanci postavit si svůj. Pokud nejsi schopná vydělávat peníze, smiř se s postavením jaké si zasloužíš. Vychází tady na kudlance takový seriál - jmenuje se to "A furt se jede". Přečti si ho, je poučný. Před jeho autorkou se skláním v hlubokém obdivu.

Irenka nemá ty možnosti, je sama s dítětem, alimenty mizivé, živí sebe i dítě. Jak má stavět dům, jak dosáhnout na hypotéku, z čeho ji platit? Vidíš to moc jednoduše.
Irenko, chápu Tvoje pocity po tom, co jsi prožila. Taky bych váhala nastěhovat se do domu, který mi ani z části nepatří, právě pro to nebezpečí ztráty střechy nad hlavou. Kde bydlíš teď? Tedy - měla by ses kam vrátit, kdyby tento vztah nevyšel? Nebo je to hop a nebo trop? Já bych uvažovala takto...

co ta ubohá matka provedla, že si svůj osud zaslouží....nakonec můžeš s tím něco udělat i ty, zaměstnej ji a dej jí plat, za který by uživila sebe a dítě a navíc ušetřila třeba na byt....mimochodem, ten seriál čtu pečlivě a o nějakejch miminech tam není jediný slovoNakonec. Můžeš Irence dítě hlídat, zatímco ona bude jezdit nákladďákem a vydělávat si na bydlení. a věř mi, budeme se před tebou sklánět v hlubokém obdivu.

jsem to docela dobře. Co jsem nepochopil je, proč si myslí, že by z nějakého důvodu měl její přítel považovat svůj dům, který staví sám a za své peníze měl patřit oběma. To je za hranicí mého chápání. A znovu opakuji: chápu, že má dítě, chápu, že je v asi v obtížné situaci, ale právě proto nechápu, proč není rádá že si ji vůbec někdo chce domů dobrovolně vzít..

OPRAVA:

Co jsem nepochopil je, proč si myslí, že by z nějakého důvodu měl její přítel svůj dům, který staví sám a za své peníze považovat za společný majektek, který patří oběma.

se jako obvykle naprosto nedá diskutovat. Nikde tam nevidím, že by ona chtěla jeho dům považovat za svůj. Je si vědoma toho, že peníze nemá a tedy nechce být hostem. Howhg...

je divne, ze pisatelka byla i s ditetem vyhozena z bytu. Co asi provedla? Typovala bych to na jeji neveru, protoze kdyby to byla nevera jejiho manzela, urcite by to neopomenula zminit.Chapu, ze Irenka neni v dobre situaci, ale to fnukani, co tady predvedla, z ni mou favoritku rozhodne nedela.

co si přivedl domů mladou milenku. Nebo ty fakt víš, proč se ti dva vlastně rozvedli?

a co když provedla jen to, že přišla na nevěru jemu? Nemám ráda závěry, pokud nic nevíme. Docela mi taky poslední dobou vadí, že si sem přijde jen někdo ulevit a hned se do něj lidi navážejí...

Vetsinou si tady zeny postezuji, co se jim stalo, tady napsala jen, ze ji vyhodil z domu, navic s ditetem. Taky nemam rada zavery, kdyz nic nevim. Takze jedine, co mne napadlo, ze se stydi za to, PROC se to stalo

a jak víme, věci nabyté před manželstvím nejsou součástí společného majetku. A nyní hrozí stejná situace, tedy že se nastěhuje do přítelova domu. A to jí dělá starost, ta podobnost, která by mohla (a taky nemusela, samozřejmě) skončit stejně - tedy že bude odejita Irenka s dítětem z domu.

co píšete je chápu. Zatím ale mi nikdo neodpověděl na otázku, co je v popisovaném případě špatně? Tazatelka je (ať už vlastní nebo cizí vinou) v situaci, kdy má na vybranou:
1/ buď se nastěhovat do domu, který jí nikdy nebude patřit (proč by taky měl?)
2/ anebo si postavit vlastní dům a do něj si přivést partnera.
Pokud si nemůže dovolit řešení 2/, bude se muset smířit s řešením 1/.

že není schopna si postavit dům, byt, nebo se podílet finančně na stavbě domu, který staví její přítel. TO ji trápí, a nechce se smířit s tím, že se nastěhuje do vlastně cizího domu, kde jí nebude říkat pane nic. Jednou to už zažila, dopadlo to špatně, a proto má strach, jak to dopadne nyní. A nechce se s tím smířit. Je v podstatě v dost bezvýchodné situaci. Co je na tom pro Tebe nepochopitelného?

jsou logické, přesto pokud přistoupí na řešení 2, nebude se tam cítít jako doma, ale jen jako na návštěvě. Pokud ji přítel nebude chtít zahrnout do společného vlastnictví, což by mohlo být pochopitelné, pak je tady možnost zřízení věcného břemene k nemovitosti. Tak ji vlastnický podíl na nemovitosti patřit nebude, ale přítel by ji rovněž z hodiny na hodinu nemohl vyhodit z domu. A pokud by opravdu došlo k vážným neshodám, museli by se na řešení domluvit včetně toho, že za výmaz v katastru nemovitostí by vlastník vyplatil vložené investice tomu druhému. Snad tohle řešení by mohlo být pro oba přijatelné

pokud to dítě, o kterém píše, bylo exmanželovo, pochybuju, že by exmanželku mohl jen tak vyhodit na ulici... Nejspíš ten dům není ani exmanžela, ne? Protože tam zajisté měla ona i dítě trvalý pobyt a nechápu, že nedostali alespoň jiné bydlení. Tohle všechno je jaksi nepochopitelné.
Nu - a teď to zas vezměte i z pohledu toho nového přítele:
Vezme si k sobě přítelkyni s dítětem. OK, to je v pořádku. Ale: kde je psáno, že jí musí hned napsat polovinu svého majetku? Chápete?
Myslím, že každý by se měl především starat sám o sebe. Ne se věšet někomu dalšímu na krk!
To, že mám dítě, neznamená, že ten další případný partner se o mně a o to dítě musí postarat a hned mi všechno věnovat. Vždyť už i to, že ji k sobě bere, je fajn...

asi všichni čteme mezi řádky, ale já nemám dojem, že Irenka něco chce! Naopak, stýská si, že nemá peníze, aby eventuálně mohla přispět, aby měla lepší pocit, že jí to taky trochu patří. Nikde nevidím ani náznak toho, že by chtěla na sebe nechat napsat půlku baráku. Chápeš?

já tomuhle všemu, co mi tu tak hezky polopatě vysvětluješ rozumím, dokonce to chápu a dokonce už od začátku. Ale stále nechápu, proč a hlavně na co si tazatelka stěžuje. Já si taky můžu stěžovat, protože vlastní dům si postavit neumím a tak platím nájem, který mi každou chvíli zvyšujou a až si pan majitel vzpomene, že potřebuje barák pro dceru, třeba mě třeba vyhodí nebo nějak jinak vytlačí na ulici. Ježíšmarjá, ona může být ráda, že má vůbec kam jít.

když si to po sobě čtu, v každým příspěvku nějaké chyby, leze na mě chřipka, jdu do hajan.

chápu tazatelku: je to blbý, nemít. Ale v takový situaci je víc lidí. Naopak ona je na tom dobře, protože se velmi brzo hned někdo našel, kdo ji k sobě vzal a asi je na ni i hodnej.
Neměla by chtít zas hned tak moc. Třeba se to časem všechno nějak vytříbí... Když si "sednou", třebas se i vezmou a pak už bude mít zase jinou pozici.
Ostatně - pochybuju, že teď mu platí za nájem... Tak má výhod dost a dost, ne? Neměla by asi chtít hned úplně všechno...

to je holt život. Pokud byl dům skutečně jeho, tzn. že nebyl součástí SJM, pak s tím opravdu nic neuděláš. Nezbývá ti nic jiného, než svou bytovou situaci řešit (a vyřešit, protože jinak by se ti mohlo stát, že o dítě přijdeš) standartním způsobem, tj. jít bydlet k rodičům, ke známým (pokud to jde), nebo do podnájmu a obrátit se na sociálku a informovat se, na jaké dávky máš vzhledem ke svému příjmu nárok (je jich docela dost; bližší informace na příslušných úřadech - a dají se najít i na webu). Chce to jenom nebrečet, nelitovat se, a pustit se do práce.

No a ohledně přítele, jo, máš holka pouze 2 možnosti: buď to risknout a jít do toho vztahu s tím, že budeš bydlet "u něho", pak ti nikdo nezaručí, že když vám to krachne, opět neskončíš "na dlažbě", nebo do toho nejít a zařídit se podle toho (viz výše).

Na závěr, věz, holka, že život je nebezpečný a nejistý; jediné co je opravdu jisté, je smrt...

chce místo, odkud by ji nikdo nevyhazoval, základní střípeček jistoty střechy nad hlavou. Prostě se teď už bojí, a taky nechce být jako almužník. Chápu ji. Ale nedá se nuc dělat, chce-li s děckem slušně bydlet, musí se asi spolehnout na nového přítele...
A kolemjdoucí a milo, tolik žen bylo vyhozeno neprávem, možná i tato. A možná ne, to si musíme počkat, zda Irena napíše.

vezmi to z druhé strany, té pozitivní. Budete mít kde bydlet. Měla by jsi ocenit přítele, že je schopný postarat se o společné bydlení, že chce s tebou bydlet, dokonce chce poradit se zařizováním, to znamená, že chce aby jsi se tam cítila jako doma a tvůj domov to bude. Mimochodem nepíšeš, kde bydlíš po rozvodu, na ulici asi těžko. Je spousta lidí, kteří se nastěhují do bytu svého partnera, do domku jeho rodičů atd. Prostě chcete bydlet spolu a jiná šance tady zatím není. Neměla by jsi se stavět do pozice nic mě tu nepatří, nejsem tu doma. Třeba později, až budete manželé nebo mít spolu děti, možná se to změní ale tvůj přítel by byl dost blázen, kdyby dům stavěl teď s tebou společně. Tak dlouho se asi neznáte ani nejste manželé. Hlavně nebuď skeptik na počátku.

V podstatě je asi jediná možnost- moc si to nepřipouštět. Zařiďte si to tam tak, aby se vám tam líbilo oběma. Ty tam budeš paní domu, dokud tam budeš bydlet a je jedno na koho to je na katastru napsáno. Bydlí takhle spousta lidí (například já) a spousta lidí bydlí i hůře (třeba moje nová tchýně bydlí s tchánem v baráku, který patří napůl jeho exmanželce a napůl jeho dětem z býv. manželství) a dá se přes to přenést. Vlastně, když to vezmeš z praktického hlediska, tak máš 2 možnosti- buď bydlet v jeho, nebo platit někde nájem. Když budeš bydlet u něj, tak je dost pravděpodobné, že tě to vyjde levněji, než bydlet v nájmu, takže spíš něco ušetříš. A kdyby to neklaplo zas, tak holt půjdeš do nájmu (a třeba už budeš mít i něco našetřeno, tak na tom budeš líp než teď). No a do té doby si to doma pěkně vybavte, ať se vám tam líbí...ikdyby to mělo být jen na pár let. Nebo na celý život, nikdy nevíš co život přinese. Jo, a pokud přeci jen nějaké vlastní peníze máš a budeš do toho jeho baráku investovat (např. do nábytku) tak si to smluvně ošetřte. Takhle to máme my- ať, kdyby to neklaplo, tak nepřijdeš o to, co patří tobě.

Jo, ještě jedna věc- nechápu proč se tu řeší rozpad Irenina manželství. Co je nám po tom, jestli byla nevěrná ona jemu, on jí, nebo jestli je její mažel na chlapečky...a nebo si prostě přestali rozumět a jeden z nich musel pryč- a protože barák byl jeho, tak musela ona. To přece vůbec nesouvisí s tím, co autorku trápí- a to sice její současnou bytovou situací.

Byla vyhozena na dlazbu i s ditetem. OK, to je spatne, ale nasel se nekdo, kdo ji chce nastehovat do sveho domu. Misto, aby byla vdecna, tak hned resi problem, ze se tam nebude citit doma, protoze ji tam nic nebude patrit. Kristepane, kde to jsme? Vzdyt kazdy z nas musi maknout, aby neco mel. A nefnuka pri tom jako ona. Trosku skromnosti by asi neuskodilo, Irenko.

ani fňukání, ani nedostatek skromnosti. Málo faktů, to ano, ale jestli vy umíte číst mezi řádky, tak já teda ne.

není tak trochu posláním Kudlanky utěšit ty, co mají nějakej problém? Já sem psala asi před třemi lety a z dnešního pohledu musím říct, že jsem ráda za ty přispěvatele, co pod můj problém tenkrát psali. Dneska bych se asi dočkala toho, že si za všecko můžu sama a že mám být skromnější a co že bych vlastně chtěla??

Ona má v sobě problém s tím, že už tuto situaci jednou zažila, a má strach z opakování. Už jednou žila v domě, kde jí (zřejmě) nic nepatřilo, a byla odejita bez náhradního bydlení i s dítětem. Teď by se měla do téměř stejného postavení dostat znovu. Je tak těžké pochopit, že má strach? Určitě je příteli vděčná, to se nevylučuje, ale má strach. A já se jí nedivím, taky bych ho měla.

Irena se jen bojí dalšího zklamání. Ten pocit ztráty zázemí, kdy i s dítětem skončila na ulici není nic moc. Před touto zkušeností taky vůbec nepřemýšlela, zda žít s manželem, který vlastní dům a v případě rozvodu odejde kromě úžasného závazku v podobě dítěte bez finančních prostředků a bude začínat nanovo. Tyto zkušenosti získala a nelze se divit, že se obává. A třeba nejen ze strany přítele. Má-li přítel děti z předchozího manželstí a jemu se stal těžký úraz, který by "nerozchodil", tak ze dne na den by přišla o možnost bydlení a ztratila střechu nad hlavou. V případném dědictví by ji nenáležela ani klika ode dveří. Nevíme ale, kde bydlí nyní. Zda má svůj byt, kerý i přes přestěhování může pronajímat a takhle si ponechávat "zadní kolečka", či bydlí v podnájmu. Pak při bydlení s přítelem má stejné riziko jako nyní s tím, že na společné radosti i starosti jsou dva. To ale věšteckou kouli nemáme, proto je zbytečné filozofovat.....

já si myslím, že má fakt jen obavy. ZASE bude jen v cizím.

co ona by tam chtela za nabytek a tak. Copak to neni dostatecny dukaz lasky? Ukazte mi nejakeho dalsiho chlapa, ktery tohle udela pro zenskou s ditetem, ktere neni jeho. Pokud se tohle Irene nezda dost, tak at si bydli sama nekde v podnajmu, ne? A taky trosku nechapu, jak probehlo u nich majettkove vyporadani, protoze kdyz s byvalym muzem nejakou dobu zila a mela s nim dite, tak si urcite neco behem toho zivota obstarali a to ji pak patri polovina. Takze se mi to cele nejak nezda.

ale to ještě přece neznamená, že po zkušenosti, jakou prošla, nemusí mít strach.

je bydlet sama nekde v podnajmu. Protoze pak nebude mit ten pocit, ze zije v necim baraku, kde ji nic nepatri. A bude to tak dobre i pro jejiho noveho pritele, protoze se nebude muset koukat na zenskou, ktera misto aby se tesila do noveho domu a pomohla mu s vybranim vybaveni, vyhybave odpovida, at si tam da, co se libi jemu. Protoze tezko ji tady nekdo poradi, jak to udelat, aby polovina domu patrila ji. Vzit si hypoteku, coz je v dnesni dobe bezne a resi to tak vetsina lidi, je asi rada, ktera se ji nenadchne.

takže buďto hodí starosti aspoň prozatím za hlavu, a když to nedokáže, bude živořit v podnájmu.

Irena chce radu, jak se vypořádat se svým špatným pocitem, že nemůže na financování přispět, a tudíž se v domě nebude cítit doma. Tak jí zkus poradit, protože řeči, že má být ráda, a vděčná, a tak, jí nepomohou. Vděčná jistě je,a ráda taky.

Otazkou ale je, zda jeji novy pritel vubec chce, aby vlastnila kus jeho domu.

hypotéku dosáhne, a bude ji mít z čeho platit? Pokud je samoživitelka s mizivými alimenty, tak asi těžko. Nevím, jestli máš děti, ale každá máma ví, že s malým dítětem stráví dost času na OČR, čímž se jí smrskne příjem dost podstatně. Tedy za předpokladu, že nemá hlídání, které by nemusela platit, nejlépe babičku.

Ja sama deti mam a musela jsem taky resit hodne obdobny problem a bez chlapa. Tady vidim jen fnukani a urcitou nespokojenost, ze on (soucasny pritel) ma sanci postavit si dum a ona ne. Ale kolemjdouci spravne rekl hned v prvnim prispevku, jake moznosti Irena ma. Na hypoteku ci pujcku dosahne dnes skoro kazdy, jen to chce trochu chtit.

Milo1, proboha, proč by měla být vděčná? Za to, že bude bydlet u přítele? Copak za to musí být tomu chlapovi vděčná? Vděčnost je ubíjející a dělá z protistrany toho znevýhodněného partnera. Když spolu chtějí bydlet, není to proto, že by ten muž vyžadoval její vděčnost.
A ona určitě nechce být nikomu vděčná, chce být rovnoprávnou partnerkou a mít svou poloviční jistotu, že ji už nikdo nikam nevyhodí. Což velmi dobře chápu a znám to.

Irenko, a ty to zkus zas nebrat tak hrozně vážně, jsou věci, které řeší muži a jiné, které jsou zas ženské. Je to hlavně o důvěře v toho druhého. Když budeš už dopředu přemýšlet o tom, jak to bude, kdyby tě náhodou vyhodil, tak to spíš na sebe zase přivoláš. Tak to riskni, aspoň pro začátek... každý vztah buď vyjde nebo nevyjde. Ale když to spolu nezkusíte, tak se nikdy nedozvíš, jaké to bude a co všechno se mezi vámi může změnit.

i v dnešní době může být dosažení a hlavně splácení hypotéky problém. Taky jsem zůstala sama se dvěma dětmi, alimenty nic moc, a rozhodně bych na hypotéku nedosáhla, a neměla na její splácení. A ještě jsem byla ráda, že mám zaměstnání, kde tolerují, že jsem byla s dítětem občas na OČR. Já v tom Irenině dopise fňukání nevidím. Jen prosbu o radu.

jak bych to napsala nejlépe.... zvykej si. Když tě má rád, nech se hýčkat, nech se živit, nastěhuj se k němu a neřeš to, že ty na to nemáš. Víš, já si vlastně vybavila, že po rozvodu jsem se cítila úplně stejně. Připadalo mi hloupé, když jsme někde byli a platil za mně, že já na to nemám a cítila jsem se dost nešťastně, že mu to už vůbec nemůžu oplatit. Taky jsem raději škudlila na sobě a snažila se třeba ho jednou pozvat za své, ale odmítal to. A raději jsem se bez spousty věcí chtěla obejít a tvrdila jsem, že to nepotřebuju, jen abych nemusela přiznat, že na to nemám a stydím se přijmout to od něj. Jenže ne všichni máme ty možnosti, o ženách s dítětem ani nemluvě. Ale o tom to přece není. Když ze vztahu začne být obchod, tak to je špatně. Když jeden druhého miluje, tak se snaží dát mu to nejlepší, udělat mu radost a zabezpečit ho. Buď ráda, že jsi narazila na přítele, který tě má rád a dej mu to, co můžeš. Buď na něho milá, usmívej se, dej mu svůj čas a neboj se brát, až budeš mít příležitost, tak mu přece všechno hezké oplatíš. Třeba tím, že ho vyslechneš, pohladíš a prožijete spolu hezké chvíle. Peníze jsou moc fajn věc, usnadní spoustu věcí a hodně pomůžou, ale nemusíš za každou cenu být stejně finančně schopná a zajištěná, jak on. Zkus to brát tak, že ty mu přece dáváš mnohem víc, dáváš mu svou lásku, svůj čas, svou náklonnost a kdo ví, časem třeba i něco jiného. Zkus to prostě brát jinak, já vím, že ty hledáš do budoucna jistotu, ale tu nikdy nikdo nemáme. Jediná jistota, kterou v životě máš, je že nikdy nemáš nic jistého. Zkus mu věřit a třeba se té jistoty časem dočkáš. A když ne, tak aspoň získáš čas si tu jistotu sama vybudovat, až bude doba příhodnější a ty budeš mít jiné možnosti a příležitosti. Život je moc krátký na to, aby se člověk trápil. Držím palce...

Ja uz teda dlouho v CR nebydlim, ale podle mily 1 se tam snad hypoteky rozdavaji jak reklamni letaky. Svata prostoto, prece aby mi nekdo dal hypoteku, tak musim prokazat, ze mam dostatecny prijem na mesicni splatky a taky pravdepodobne musim dat neco do zacatku (tady tomu rikaji "down payment"). A ten prijem na mesicni splatky se bere az po odecteni beznym vydaju na zivobyti. No a pokud nemam jednu z techto dvou veci, tak se se mnou uz nikdo vic bavit nebude a nedostanu ani kulovy. Matka s ditetem s mizivymi alimenty, kolik asi muze mit prebytecnych penez, ktere ji zbyvaji z vyplaty kazdy mesic?

to napsala moc pěkně !!

teda to mě dostalo, chce si jí domů dobrovolně vzit..... :- o je věta na pěst. hele ty bys bydlel u někoho když by ti tam nepatřila ni špendlík, Já ne. Zažila jsem a nikdy více. U nás žena bohužel pokud nedědí miliony nemá šanci si ze směšného platu a mateřské na byt vůbec uspořit!!!!!!!!!A já pisatelku plně chápu, že nechce udělat podruhé stejnou chybu.Možná jí to vyjde a bude tam žít léta a nebo skončí opět naulici, pokud se znelíbí.

jen jsem to šoupla do dvou vět...Irčo více sebevědomí. Asi za to stojíš, když si tě chlap chce tak pěkně ubytovat ! Žejo voduško ?

za mého mládí stačilo se oženit, pořídit si dítě a zažádat o byt. Dneska, jak správně píšeš, ani chlap ani žena nemá šanci si ze směšného platu na byt vůbec uspořit. Ale co teda vlastně Ireně radíš?

přesně tak... chce to víc sebevědomí, ale to většinou žena těsně po rozvodu a ještě po něčem takovém, co zažila Irena, nemá a musí si ho teprve nějak vybudovat a posílit... a hlavně tím, že se nechá od svého milého hezky rozmazlovat a hýčkat... to je moc dobrý lék...
A Ireno, kdyby nechtěl, tak se tě nebude ptát na zařízení domu a co by se ti líbilo... Kdyby s tebou nepočítal dál, řešil by to sám...

Ona Irena radu nepotřebuje. Je to spíš o té bezvýchodnosti. Nezbyde jí,než se tam nastěhovat a nebo bydlet někde v podnájmu sama s děckem. Za mého mládí to bylo jak píšeš ty a teď je to úplně jinak, těžká rada. hypotéku nedostane, z výplaty nenaspoří a chlap jí dobrovolně jen tak půlku nenapíše, to by musel už být formát.

Tedy já žasnu, kolik lidí dokáže někoho odsoudit na základě pár řádků. Kopete do člověka, který Vás oslovil a žádá o radu, a místo rady sklízí jen pohrdavé příspěvky co si to dovoluje?je vidět, že jste v takovéhle situaci nikdy nebyli, nikdy nemůžete pochopit, co ženská prožívá, protože tato situace zdá se, nemá řešení, které by bylo výhodné a spravedlivé pro oba dva. Irenko, úplně tě chápu. Není to tak jednoznačné, jak někteří z vás píší. Zdá se vám fér, když s někým něco budujete od začátku, aby to bylo jen jednoho z nich?? Nebylo také řečeno, zda celý dům bude financovat sám nebo si na to půjčí a když ano, zda bude schopen vše splácet sám nebo počítá s přispíváním i Irenky? Uvědomuje si někdo ten rozdíl?Irenko, nic si nedělej z lidí, kteří jsou chytří jako rádio, ale žádnou radu nemají. třeba někdy zmoudří ale nejspíš ne.. Zkoušela sis o tom se svým přítelem promluvit? Osobně bych příteli řekla, že ho miluji, chápu jeho obavy, ale ty máš také svoje zkušenosti a obavy. A že jsou v podstatě dvě varianty. Buď Vás tam nechá bydlet v podnájmu,ty mu budeš normálně platit přiměřený nájem, budete mít ale oddělené veškeré finance!!!, co se týče bydlení,jídla, atd.. a nebo prostě nebudete uvažovat o tom, že budete bydlet společně, nýbrž každý zvlášť a ty si urychleně hledej svůj podnájem, snaž se postavit na vlastní nohy, i když je to těžké s dítětem v náručí, a nikam se nestěhuj. Jinou variantu bohužel nevidím, i když samozřejmě nejjednodušší by bylo půjčit si někde peníze a polovinu mu dát. ale vím podle sebe, že jsou situace, kdy je tato nejjednoduší cesta nereálná.

Podnájem nebude fungovat, něco podobného jsem řešila a je to cesta k rozchodu . Nemůžeš rozdělit finance ve společném bydlení. Jak? To byste si musel každý kuúovat jídlo odděleně atd., je to docela problém, když to domyslíš do důsledků. To pak není žádné společné bydlení. To řešíš, můj chleba, tvůj chleba, moje kostka másla a jak s vařením? jemu zvlášt z jeho surovin pak sobě třeba z mála, protože máš min penez, takže by to vypadalo asi tak, že on by měl k obědu třeba řízek a ženský šunkofleky.

To jestli se ti v jeho domě bude líbit a jestli se tam budeš cítit jako doma musíš mět ve svém pocitu, to se cítí v duši.Bydlím v manželově domě 10let nikdy mi nevadilo,že mi nepatří.Kdybych dostala po rodičích barák já taky bych mu půlku nepřipsala.Vůbec se o tom nebavíme.To,že mu řekneš,aby si tam dal to co se mu líbí ho zranuješ a tlačíš do kouta,že je něco špatně.Zařizuj budˇakční, jenom tak si to oba užijete.

Máš možná blok ze svých zkušeností,zajdí si k psychologovi.Myslím to dobře.

a vzkaz pro Helenu - hypoteky se opravdu nerozdavaji, je treba vykazat prijem. Nemela jsem to stesti jako Irena, ze by se mne po rozvodu ujal chlap a nabidl mi bydleni a jen se ptal, jaky chci nabytek. Musela jsem se problemy prokousat sama. PRoto si dovolim kritizovat. Irena by si mela uvedomit realitu a sve stesti, ze ma chlapa, co ji miluje a presne jak napsala mimi - to, ze mu rika, aby si do bytu dal, co se mu libi, tim ho zranuje. A pokud se tak bude chovat dal, nedivila bych se, kdyby se ji ptat prestal.

a to je moje rada, protože mám zkušenost, že člověk si výborně poradí skoro se vším, pokud se nelituje. Z tvých slov, formulací mám ten dojem, že si v tom postoji raněné laně trošku libuješ, nebo se pletu? Odpověz poctivě jen sobě.
"Rozvedla jsem se" - české soudy neběží tryskem, ani ten nejrychlejší rozvod není ze dne na den, takže ses mohla trochu připravit a počítat s tím, že si budeš muset hledat bydlení. Nemluvě o situaci, pokud ses rozvádět chtěla ty (jedno proč), podávající má vždycky náskok.
"s dítětem na dlažbu" "jako odpad do koše" "nesmírně bezradná" - samé trpitelství. Ty bys taky chtěla ten domek, že? Usadit se atd. Není divu, většina z nás chce něco takového. No tak si spočítej peníze, zbilancuj vztah, a buď konej, nebo se smiř s tím, co je.Kde bydlíš teď? Platíš nájem, podnájem? Nestálo by za to, investovat ty prostředky do vlastního bydlení a navrhnout příteli spolupodílnictví na domě i financích?

A to mne tu malem kamenovali, jak se do chudinky Irenky navazim..Od zacatku mi prijde, ze se dotycna hlavne hrozne lituje a neni ochotna pro zlepseni sve situace neco udelat.

jenže vy radíte na jinou věc, než se dotyčná ptala. Takže jako každá rada, co se netýká přímo otázky či tématu, na kterej chtěl dotyčnej poradit, se mine účinkem. Vona chtěla vědět, jak se s tím srovnat, aby to dokázala přijmout, jestli to půjde a jak to má zaonačit a vy jste to vzaly z druhýho konce.
BB, dyk vona chce investovat prostředky do vlastního bydlení, jen na to nemá. A nechce se nechat od přítele vydržovat, ví, že se s tím musí buď smířit nebo nechat být, ale ptá se, jak se s tím smířit. A to už jí neporadíš.
A milo jedna, kvůli tomu, že tys neměla takovýho hodnýho sponzora, nemusíš bejt hned na ni tvrdá.

mimi: Trochu jsi nepochopila situaci... pokud bydlíš v manželově domě, tak pokud vím, kdyby se s tvým manželem něco stalo, určitě neskončíš pod mostem, narozdíl od Irenky, která i když tam bude dejme tomu 10 let bydlet a nebudou manželé, nebude jí tam patřit ani hřebík. A kdyby se s jejím přítelem něco stalo, nikdo se s ní nebude mazat a skončí na ulici.. a nikoho nebude zajímat, že žili ve společné domácnosti, že tam makala jak šílená a finančně přispívala třeba na maltu.. nemůže se tam cítit jako doma, protože to není její 'doma'. Souhlasím s Nellou, že podnájem není to pravé, ale její přítel by si měl uvědomit, že jí vlastně tlačí do něčeho, co se pro Irenku rovná sociální sebevraždě.. chápu Irenku, že se jí do takového řešení zrovna nechce.. svůj život totiž nebude mít pevně v rukou, ale bude odkázaná na štěstí, náhodu,osud.. aby se s přítelem něco nestalo.. a budovat svoje hnízdečko s tímto pocitem si rozhodně nemůže užívat..

Rozvod byva vetsinou kvuli chybam obou manzelu (vyjimkou jsou nasilnici a alkoholici). Nerikej mi, ze za tu dobu, co zila s manzelem, si nevytvorili nejaky spolecny majetek, ktery by se pak po rozvodu rozdelil. Takze bez prostredku urcite nebude. Sama pise, ze jich ale neni tolik, aby mohla nabidnout priteli pomoc a domek byl jejich spolecny. A jak se vyrovnat s pocitem, ze je pritelem vydrzovana? No to jsou opravdu starosti... Tak at bydli sama, kdyz si tohle pripousti a vadi ji to. Je mlada a zdrava, muze casem pracovat (nevim, jak stare ma dite) a vydelat si na slusnou uroven. Moje rada zni - kdyz mi vadi ten pocit, ze mi v dome nic nepatri a nemam penize, tak tam nepujdu bydlet a budu bydlet tam, kde doted (vubec nevime, kde nyni bydli, tech informaci o ni je malo). A hlavne - promluvim si o tom vsem s pritelem a nebudu se jen tvarit, ze mne nezajima, co si do toho SVEHO domu koupi.

někdo si poradí dobře a sám, jako bb nebo mila, někdo zkrátka ne.
ČLověk někdy potřebuje rázně nakopnout, ale jindy méně rázně a pomůže to taky...každý má nárok být down, pokud to tedy není stálý životní plán.
Potřebovali bychom asi, aby se nám Irča ozvala. Jak to, že to poslední bydlení a následné vyhnání bez náhrady mohlo tak dopadnout ?

No, já znám dost rozvedenejch, kterejm zbyly jen oči pro pláč. A že by oplývaly majetkem? Jo, možná ty bohatý, co oškubaly svýho manžela milionáře, to jo. Ale normální ženská, která není potvora a neumí to? Co jí mohlo zbýt ze společnýho majetku? Pár kousků starýho nábytku? Oblečení pro ni a dítě?
Hele, pro někoho jsou starosti jiného naprosto malicherné a zase má takový starosti, že se druhýmu můžou zdát jako blbost. Jenže každej jsme jinak nastavenej, máme v hlavě jinej softvér, tak hned neodsuzuj, když nemůžeš pomoct. Někdo to potřebuje tvrdě nakopnout, jinej zas pomalu a lehoučce, aby ho to neodradilo. Jenže ten, kdo je nastavenej na tvrdej boj, to nechápe. Tvrdí pak, že jemu by se to rozhodně nestalo a nedopustil by to, ale je to jen tím, že je prostě jinak od přírody naprogramovanej. Irenka taková bojovnice není, jinak by si tu nestěžovala a nechtěla poradit. Jenže tady to je občas jak v nepřátelským táboře. :-)

jestli se přistěhovala k němu do jeho domku, samozřejmě asi i s vybavením a zařízením, které měl už před svatbou, tak na to opravdu neměla žádný nárok. Většinu peněz spotřebuje provoz domácnosti, dovolené, provoz auta, jídlo a oblečení, takže nový majetek třeba skoro žádný nepořídili a jemu pak stačí, když jí najde podnájem a nemusí ji vůbec žádnou jinou náhradu dávat. A když nejsi mrcha a nemáš dobrého právníka (a draze zaplaceného), tak ti opravdu nezbyde téměř nic. Jak psal Béda, jen oči pro pláč.

že jít do toho samého se prostě bojí. Jiná by třeba ráda byla.

zbilancovat vztah a pak jsem spočítat peníze. Za co bydlí s dítětem teď? Kdo jí to platí teď? Za pronájem,podnájem se neplatí málo. Pokud on nepostavil 3patrovou vilu, nemusí platit za hypotéku 20tis,ale "jen" 12, na to mu může ona půlkou přispět. Má-li něco,tak prodat,peníze vložit do domu. Atd. Možností spousta,záleží na její situaci a hlavně jak si stojí oni dva,ale proto musí rozmyslet,promyslet,zvážit a spočítat.Ne fňukat. Vydržovaná být nemusí.Já teda jsem si nepřipadala vydržovaná,když mě živil milovaný milující manžel.Ale to je zase o tom vztahu.

jestli to bíbí nebylo tím, že to byl manžel první a tudíž jsi neměla žádné špatné zkušenosti. Taky jsem s tím neměla problém, ale teď už bych ho měla - chci říct, v "prvním" manželství jsem takto neuvažovala, nyní jsem mnohem opatrnější.

zda se nastehovat do domu pritele? Ale ja vim, to by pro ni bylo asi nepohodlne. Lepsi je fnukat, ze ona nema sanci poridit si dum a mracit se na pritelovu snahu zatahnout ji do vybavovani noveho domu.

co Tě žere??

chtěla jsem se též zeptat na to samé. I Béďa se už ptal, jestli náhodou nezávidí, že ona takové štěstí neměla. Každopádně milo1 - přestaň už na Irenu útočit, jo?

Irena sama pise, ze nedokaze uz zit v dalsim baraku, ktery je neci a ne jeji. Tak at tam nezije a je to. Nevim, co tady resime.

copak v tech jejich radkach nevidite, jak bere jako samozrejmost, ze se nasel chlap, co ji miluje, stavi pro ne dum a nestaci ji to? Mne to prijde jako dost velka neskromnost. Ale asi jsem zvykla veci si vybojovat a ne si nechat polozit zadarmo do klina a jeste se pritom mracit.

kde není vůle, není domluva. Já si prostě jen myslím, že ona má obavy a ne že je neskromná. Ale je to úhel pohledu a promítnuté životní zkušenosti. Howhg

ja jsem uz navrhla, aby si pujcila penize (a bylo to rozcupovano, ze na hypoteku nedosahne), tak dalsi navrh byl, at tam tedy bydlet nejde a bydli sama a az casem s nim bydli (a jsem hned povazovana za zavistivou atd.atd.). Ja chapu, ze ma obavy, ale co proto dela, aby je nemela? Zkuste si po sobe precist, co pisete, vsichni jste plni soucitu a pochopeni, ale reseni tu navrhlo jen par jedincu

Tve reakce uz pripominaji zurivou furii.. jeste porad neni po Tvym, jeste porad se nejaci ctenari zastavaji te hrozne Ireny!!
Tady to neni jen o reseni ale TAKY O POCHOPENI!! Sdileni zazitku a zkusenosti...a rad.
Ty uz jsi Ty svoje sdelila milionkrat a tedy uz muzes byt s klidem potichu.
Jsi hrdinka, bojovnice...dobre pro Tebe. Irena je mozna min bojovna a vice emocionalne ladena.. tak at. Kdyby nebyli lidi rozdilni, vsichni treba jako Ty, tak tady Kudla neni.

promluv si s pritelem o Tvych obavach a pocitech, mel by o nich vedet.. Asi se nenajde reseni ale komunikace je zakladem kazdeho vztahu.
Pokud pritel nechce do spoluvlastnictvi (po predchozi zkusenosti), taky ho chapu... Bydlet sama v podnajmu - nedava moc sance vasemu vztahu a jednou tu otazku 'spolubydleni' budete muset stejne resit.
Co takhle si to srovnat v hlave (tak aby ses necitila menecenna), pritel plati hypoteku a veci kolem domu, ty zase jidlo pro Vas vsechny. Ostatni veci (dovca a tak) dohromady. A kazdy mesic si dat penize stranou, treba na stavebni sporeni, Tobe a diteti.. zadny zavratny castky..ale neco rozumnyho. Tak se zbavis treba strachu z toho, ze jednou skoncis s holym *** na dlazbe, ale zaroven se budes podilet rovnym (dle svych moznosti) dilem na domacnosti...

a jinak souhlasim s tim, kdo vyse psal: zacni se radovat a uzij si zarizovani domu.. nekaz radost pritelovi svou 'blbou naladou'.. Myslim, ze je to moc fajn, ze si muzes sama vybrat (ackoliv to neni tvoje).. Aspon vidis, ze pritel o tom smysli, jako o majatku Vas obou..a hlavne chce, aby se ti tam libilo. To musis ocenit (nerikam byt vdecna!!! to teda fakt ne...!!)

už to řekla za mne. Je to i pochopení a též radím, promluvit si s přítelem. Taky ho chápu, že se mu do spoluvlastnictví po špatných zkušenostech nechce, ale věřím, že se Irenko domluvíte a najdete společnou řeč. O tom partnerství je. Vodoměrka to tu vystihla ze všech nejlíp - radovat se z maličkostí, z každého dne a uvědomit si, že jediná jistota v životě je to, že nemáš jisté nic. Carpe diem!

nauč se radovat z přítomnosti. Co se bude dít za 5, 10 let stejně nevíš a máš pramalou šanci to ovlivnit. Nikdy nevíš, kdy se "nevlastnění" baráku, ve kterým bydlíš, může ukázat jako výhoda (kolikrát jsme tu už četli vo tom, jak vona vod něho nemůže vodejít, i když je na ni hnusnej, protože spoluvlastněj jakousi kuličku trusu a jeden druhýho nemá jak vyplatit). Tobě se nic zlýho neděje, zdá se, žes potkala bezva chlapa, tak prostě vsaď na tuhle kartu, raduj se, vybírej zařízení a užívej si svýho štěstí tady a teď. Nebo jednou zjistíš, že ti život utekl a tys ho celej proklepala strachy.

která by tě povzbudila a podpořila tvé sebevědomí ? Já vím, Ling, Kamila, krakonoš všichni výše to myslí a radí velmi dobře, ale náladám neporučíš, to znám, zvláště když se plácáš někde úplně dole, to jest bez energie...ale řekni si : MUSÍM ! Pochválím kredenc, naplánuju kytičky, vždyť nejsem týraná žena, mám děcko, mám partnera, mám vlastně při vší té smůle kliku. Nebo ?

vod toho existuje taková věc, který se říká psychoterapie.

nemyslím, že to bylo jen absencí špatných zkušeností, spíš sebedůvěrou a pocitem jistoty ze vztahu. Když si je člověk jistý, že ten vztah je to pravé, tak ostatní věci řeší za pochodu, průběžně. Nenapadlo mě dumat nad tím, kdo co materiálního vložil do vztahu, protože největší vklad jsme si nesli v sobě, lásku, touhu, zodpovědnost, pracovitost, on ještě nesmírnou laskavost, trpělivost (zdánlivě neslučitelné s výbušnou vzteklostí) a tolerantnost. Byli jsme si jisti naším vztahem a tím, že dokud se budeme mít rádi, to ostatní vyřešíme. A stalo se. Jakmile se lidi přestanou mít rádi, myslím přátelsky rádi, ne zamilovaně, tak pak začnou počítat má dáti dal.

Já nevím, ale jakmile čtu v první větě "je hodný, miluje mne" a v druhé "nějakou tu korunu také má", a o tom, jak moc ho miluje ona, jak si ho váží, jaký je báječný, ani slovo, tak mi začne pískat radar. Mám takový zvyk, možná zlozvyk, automaticky si přehrávám situace naopak. No říct o mě "můj" chlap "Jo, ona mě miluje a nějakou tu kačku taky má, má i barák, ale je jen její, já na to nemám a tak ať si ho ona zařizuje jak chce" - budu zklamaná, že mě nemá tak rád, jak by měl. Peníze jsou důležité, hodně. Ale ne základ. Kde Irena píše o svých citech k němu, o tom, jak si ho váží a proč s ním chce být? Píše jen o baráku a fňuká nad tím, že jí tam nic nepatří..
Životní jistoty spatřuju v jiných věcech, a řekla bych, že Irena je má. Nebo ne?

Snažím se na základě pocitů a dojmů neodsuzovat, ale tady mi vážně nějak nejde, čtu to potřetí, počtvrté, a pořád mi naskakuje představa ženy, která by chtěla, ale nechce to přiznat, tak dělá takové to ukňochané "když já nevííím, on je hodný a má i tu korunku, ale když ten domeček je jen jeho..." a když on chce, aby ho spolu zařizovali, tak ho doráží řečmi typu "nenene, mně tu nic nepatří, to si zařiď sám, vždyť je to jen tvoje"... z takového partnera bych se brzy osypala.
Z toho, co píše Mila1 vůbec nečtu, že je závistivá fúrie, co závidí Ireně. Co by jí taky měla závidět? Že se užírá tím, že nic nemá, místo aby si uvědomila, že má poklad? že je svobodná, zdravá, má zdravou dceru, chlapa co ho miluje, on ji, ostatní tedy nějak spolu vyřeší.
Mně přijdou komentáře od Mila1 věcné, realistické, no a zcela příznačné je, že když někoho v diskuzi na netu nepolitujeme, tak jsme tvrdé. Normálka :-)

Ale třeba se za pár dnů objeví Životní jistoty II a tam bude doplňující informace, na základě které změníme názor, já, nebo mila, nebo vy, nebo všichni...:-)

že se tady Irence i docela závidi.Irenko vyšel nový zákon.Dědit bude i osoba, která žije 1ROK ve společné domácnosti.Jenom pro zajmavost ruší se taky daně z darování nemovitosti a daně z děditství i když nejsou přímí příbuzní.V platnost to výjde od 1.1.2009.Zvyšují se ovšem roční daně z nemovitosti.Za 3pokojový byt zaplatíme v r.2009 800kč.

Krasny den a dekui za vase odpovedi. Vim ze stavi on a jsou to jeho penize. No kdyz to rozeberu tak jednoduse je to pravnicky tak. kde se ale hodnoti prace doma ktera je neplacená? Která pomáhá stavět bez problémů a ulehčuje i finančně stavbě. když potřebuje jedu na RD který staví i to zasahuje do me financní kapsy nebot benzin hradim se zveho, Kde je čas strávený běháním po různých povolení a to nehovořím o drobnostech jako hrazení praní špinavých věcí které umazal na stavbě a mnoho dalších a jdou ze společných peněz. To sice nechci řešit ale pokládám tuto otázku na odpovědi které vidí vztah tak jednoduše hlavně že staví on, ale pravdu nemají. Zcela tak to nejde jen z jeho peněz. Ale o tom řeč není mě jde o duši a pocit domova. A duše nemá hypotéky ani půjčky či zákony. Duše a vlastní pocity jsou tak nevyspitatelné. Pravdu mají ti co píšou že nemohu na hypotéku dosáhnout aby stavba byla společná. proč neexistuje možnost pro takové jako já si ji vzít? kdyz vidíte reklamu tak mátepocit že jde vše jak by mělo jít ale to nesmíte navštívit osobně pobočku a dle reklamy zažádat o hypotéku tam končí váš sen

vlastní zkušenosti sice nemám, a známá je v podobné situaci jako ty. Je rozvedená, se 2 dětmi, bydlí v nájemním bytě a má přítele, se kterým 2 roky žije. Ten se nyní rozhodl, že si postaví dům. Už má základovou desku a pomalu roste obvodové zdivo…. Nebylo to společné rozhodnutí – postavíme si dům a třeba jen ¼ bude v jejím vlastnictvím – ale on si postaví dům. Proto nyní musí všichni šetřit a na společné dovolené se jaksi nedostává……což by bylo pochopitelné, pokud by dům budovali spolu a bylo to jejich společné rozhodnutí. Takhle ji to přijde líto. Pomáhá, snaží se a ví, že ji tam nic patřit nebude…… investuje nejen svůj čas, ale i um, dovednosti a finance vlastně někam, kde nemá naprosto žádné záruky………. Bojí se jako ty, že pokud se tam nastěhuje, bude tam jako levná pracovní síla, která dělá servis a na nic nemá právo. A což teprve a o tom nemluví, to mě jen napadlo, že by pan úžasný se po nějaké době rozhodl ji vyměnit za nějaký zánovnější a reprezentativnější kus. Co si budeme říkat, když to přijde, tak nikoho nezastaví ani společný majetek, rodina, děti…… a co v tomto případě, když žádné takovéto „překážky“ nejsou. To „odtáhne“ jen s ranečkem věcí a 2 dětmi dále …….. Jistě, může si vybrat, zda zůstane a riskne to a třeba to vyjde nebo je to pro ni nepřekonatelné a rozejde se…… jenže ona se rozcházet nechce, má přítele upřímně ráda a jen se bojí, neboť nevydařený vztah má za sebou a tak nějak tuší, že riziko je příliš veliké… vím, že Ti neporadím, ale nejsi bohužel sama a kdo si toto neprožil na vlastní kůži, třeba se těžce vciťuje do Tvých pocitů….

ano, ale na to podle mého platí pořád ta má rada - zbilancuj vztah a konej.
Když to tedy rozvedu, tak: je to pořád dokola, řešíš peníze, peníze, peníze. Ale začít bys měla u vztahu. Miluješ ho? Je to muž, se kterým bys chtěla být pořád, zestárnout s ním, případně s ním mít ještě dítě? Jestli si tím nejsi jistá, žij dál ve svém, s ním "choď" a stavbu domu ber jako jeho věc, kterou se moc nezabýváš.
Pokud jsi si jistá tím, co k němu cítíš a že to tak je u vás obou, rozhodni se, co chceš dál a co dál nechceš, a pak s ním o tom promluv. Vysvětli mu, že se s ohledem na dítě nechceš podílet na něčem, co není i tvé, investovat do toho čas, práci, peníze. Že sama za sebe bys třeba do toho i po hlavě šla, ale musíš být zodpovědná máma. A že bys teda ráda, aby ten dům byl váš společný, třeba z jedné třetiny tvůj, ze dvou jeho, přispěješ tím, co platíš za své dosavadní bydlení - nebo jiný systém, to je jedno, na něco přijdete.

Takhle, jak to je teď, to není dobrý, protože on staví pro vás, počítá s tebou, a netuší, že tobě něco vadí, že jsi nespokojená, že píšeš na internet jak to máš vyřešit, že bys ten dům taky chtěla vlastnit a ne jen obíhat úřady a utrácet za benzin, když tam jedeš.
Do té doby, než se rozhodne co jak bude, můžeš ten výdaj za benzin brát jen tak, žes jezdila za tím, koho máš ráda :-) jako se jezdí na chatu apod.
Jen tak mimochodem, na těch úřadech toho k běhání pro tebe asi moc nebude, promiň, ale my taky stavíme a vím, že všichni komunikují jen s majitelem parcely a stavitelem - investorem. Jak stavební úřad, tak geodeti, ČEZ, plynaři, vodaři, i dodavatelé. A kdo má hypotéku, tak i banka. Podání na úřady může donést každý, to je fakt, ale moc jich není, že ne?

Prosím tě, jestli ti na něm záleží, řeš to trošku důstojně s ním, ne stížnostmi na netu, jako nějaká treperenda.

To byste si taky mohli třeba vyúčtovávat pozvání na večeře a dárky. Mně z vás asi jebne. Hele, seš si fakt jistá, že se máte rádi? A víš, co to vlastně znamená? Je taky možný, že už si hoch všiml tý kalkulačky, co ti běhá v hlavě, a bojí se ti kus baráku přepsat, i když by to jinak udělal. Víš, vony jsou taky jiný zkušenosti. Já jsem třeba chtěl svý bývalý půlku napsat, i když jsem to z 80% zaplatil sám, a to nemluvím o těch stovkách a stovkách hodin dřiny. Jak jsem byl rád, že jsem tuhle blbost nestihl udělat, když se zdekovala žít svobodnej život bez závazků - pokud bych jí měl do toho ještě vyplácet, byla rodina ekonomicky totálně v řiti a na dlouhý roky.

mas pravdu, ze je to vsechno spis o tvych pocitech... ale tak si srovnej priority PRAVE TED, protoze stejne nevis, co bude zitra a uz vubec ne, co bude za 10 let. A tak pokud vam to klape a je to hodnej muzskej, tak mu proste duveruj (i kdyz vim, ze po predchozich zkusenostech je to tezky, ale jde to, ver mi!) a raduj se ze zivota prave ted a tady. Ono uz se to casem vyvrbi, uvidis...
Ja si taky ve dvaceti myslela, ze si muzu spoustu veci naplanovat - no a vidis, vydrzela jsem to 20 let a pak jsem vsechno zmenila a nelituju. Protoze to, co chces ted, nemusis ale vubec chtit treba za 10 let.

že nikdy nevíš, nemůžeš vědět, jak se jednou zachová tvůj partner. To myslím teď obecně. A je jedno, zda s ním stavíš dům ve dvaceti nebo ve 40.

a napadá mě... Samozřejmě, že život se nedá žít s kalkulačkou v hlavě, ale nějaká taková rozumná rovnováha by měla fungovat. Chápu Irenku, že se bojí, co se stane, kdyby... Ale - vezměme to z druhé strany - když by ses na přítele vybodla a jela jen na svoji pěst - jaké jsou vyhlídky? Vzmůžeš se někdy na své bydlení? Jsem taky rozvedená a vím, že mně se to nepodaří. Čili - když teď tedy "riskneš" přítele, který s Tebou zřejmě počítá i do budoucna (společné zařizování atd..), tak co do budoucnosti vlasntě riskuješ? V nejhorším to, že na tom budeš stejně, jak jsi teď. Nic horšího se asi nestane. To je jedna část mé úvahy. A ta druhá - já to tak sice nikdy neměla, ale vím, že je fůra párů, kde to tak funguje - nějakým rozumným způsobem spravedlivě domluvit společné finance. Protože chápu, že nechceš ze svého v nějaké významné míře dotovat něco, co Ti nepatří - byť tam bydlíš. Pokud ty Tvé náklady (i třeba včetně pomocných prací, pokud jsou nějaké významné a výrazně přesahují zase pomoc, kterou poskytuje přítel Tobě) nepřesahují výši nájemného, které bys platila jinde za bydlení, tak bych to neřešila. Ale pokud by zase přítel stavěl tak jako trochu na Tvůj úkor, pak bych se prostě domluvila na řešení - Ty na domácnost tolik, já na domácnost tolik, tolik příspěvek na dovolenou a tolik si budu dávat stranou a to zůstane mně - na spoření, nebo co já vím, kam, řešení jsou různá. Takže takhle nějak to vidím já. Shrnuto a podtrženo - společné finance si vyjasnit a jinak neriskuješ nic, horší než doteď to asi nebude :-)