JAK S MÁMOU?
Čtvrtek, 15 květen 2008

 Milé kudlanky, potřebovala bych poradit, jak se mám vyrovnat s minulostí. Snažím se zapomenout a odpustit, ale vždy mě to znovu dožene. Moji rodiče se rozvedli na návrh matky, když mi bylo pět let a mojí sestře půl roku. Zůstaly jsme s matkou a já jsem záhy musela převzít značný díl odpovědnosti za chod domácnosti a péči o sestru.

 

 

 

     Máma byla od rána do večera v práci a domů přicházela často opilá. Následovaly na naši adresu výčitky typu „kdyby nás neměla, kde mohla být" a podobně. Jak ve mně tak i v sestře se během let vypěstoval pocit jakési podivné závislosti na matce a zároveň strachu z její agrese. Poznaly jsme, s jakou se vrací domů, už jen podle toho jak strkala klíč do zámku.  Tátu jsme vídaly podle soudního rozhodnutí, ale nikdy jsme s ním o tom nemluvily. Když jsem na střední škole měla přítele, byla jsem pro mámu jenom dě.ka atd. Mluvila o mě před sestrou v takových „superlativech", že bych si o sebe kolo neopřela. V 18ti jsem si našla byt a odstěhovala se.

 

      Když mi bylo 26 let, otěhotněla jsem. Otec mého dítěte byl o 15 let starší než já, na legraci to bylo fajn, ale pro život na nic. Rozešla jsem se s ním a neudala ho ani do rodného listu. Svoji dceru jsem vychovávala sama. Matka - kdykoli byla příležitost - tak škodila. Nikdy jsem si od ní nevzala ani korunu (byla jsem na tom dost mizerně coby matka, která neudala otce dítěte), ale stejně se mě lidé ptali, proč tu nebohou mámu dřu z kůže... Všude mě pomlouvala a když mohla, tak i otevřeně fyzicky napadala;  i před mojí dcerou. Ale nikdy jsem jí nekladla odpor a všechno si nechala líbit.

 

     Dnes jsem vdaná, mám báječného muže, skvělé děti a mourovaté kocoury. Všechno je fajn. Jenže!

 

     Nedokážu s mámou normálně komunikovat. Dnes jí bude pomalu 70 let, opíjí se tu a tam. Žije sama na vesnici, doma má špínu, kterou když uklidím, tak mě obviní, že ji - matku - stejně nemám ráda a bezdůvodně se jí štítím.... Je to na nekonečné vypravování. Když přijedu za mámou, propadnu se do deprese a nejraději bych hned zase jela pryč. Stále totiž čekám na nějaký útok a odhaduji, odkud to přijde.

 

     Prostě jezdím tam strašně nerada a mám proto pocit viny. Je to přeci máma... Potřebovala bych radu, jak se vymanit z podobných pocitů hořkosti, strachu a viny vůči ní. Stokrát jsem se o to pokoušela a stokrát mě to zase dohnalo.

 

Díky předem za všechny rady,

 

Klára

 

 

Komentáře
Hele a co tvá ségra? : alena puntíkovaná
poradila bych ti - nejezdi tam. Tebe z toho klepne a baba bude pořád vysmátá.
květen 15, 2008 10:06
Stejný případ, jen u mě je to tchýně : Perda
Ahoj Kláro,
podezřívám Kudlanku, že Tvůj dotaz zveřejnila tak trochu i kvůli mě. Třeba abych viděla, že v tom nejsme sami.
Puntíkatá Alena radí dobře - jezdi tam jen v nejnutnějších případech, zaúkoluj taky sestru, jestli to jde. Je to ale těžké, nejdřív se s tím musíš srovnat sama a pak ještě snášet reakce okolí. I když ty si užíváš už teď.
Při hledání informací co a jak jsem se mj. dostala k MUDr. Nešporovi v Bohnicíh, upozornil mě na svoje texty:
Z www.drnespor.eu si stahnete text Zustat strizlivy a prectete si kapitolu pro pribuzne. Je tam mj. uvedeno, kdy je mozna nedobrovolna lecba.
Vřele doporučuju nastudovat.
Držím palce, pokud si budeš chtít popovídat, ráda se podělím o informace, Velekudlanka na mě má mail. Protože pokud se na ni nechceš vykašlat úplně, úplně ji vymazat ze života, čekají Tě opravdu těžké časy. Hlavně si nenech vnutit myšlenku, že jsi špatná. Ona je ten, kdo má problém, ne ty. V první řadě mysli na sebe a svoji rodinu, klidně si to někam napiš velkými písmeny. A mamce přiřaď až číslo 2. Vidět to napsané v krizových chvílích pomáhá jednat racionálně.
Držím palce a klidně se ozvi, budu jen ráda.



květen 15, 2008 10:47
Ach moje mile.... : Sipik
Ver mi, ze nie si sama, len sa o tom pokrytecky nehovori. Alkoholizmus pribuznych tajime, az kym to uz vsetci aj tak nevedia. Ja mam alkoholika otca, cisty Dr.Jekyll Mr.Hide... ked je triezvy, je to uzasny a inteligentny chlap, ked ma vyzrate, zabila by som ho panvicou, skutocne chapem vsetky tie zeny co tvrdnu kvoli tomu v base. Nema problem ukradnut mi (slobodnej matke) peniaze na chlast, chodi spuchnuty a tacka sa... a vzdy ked ma triezvy tyzden, tak mu odpustim, lebo je to moj otec, ktory ma prakticky vychovaval, lebo mama mala prioritu karieru. A mama? Ta pre mna nema pekne slovo odkedy som otehotnela a nevydala sa za pana doktora, ktory si uz medzitym narazil inu. Odvtedy som pre nu hanba rodiny, hoci vnucku zboznuje. A peniaze? Nic ma nevie vytocit viac, ako ked mi kazdu chvilu niekto povie, ze mam stastie, ze mi mama financne pomoze... Asi preto po nociach robim preklady, aby sme vyzili a vzdy ked ideme ku nasim, tak donesiem komplet nakup, aby mi nik nevycital ze ich vyzierame. Moja mama sice nie je alkoholik, ale tiez s nou nedokazem normalne komunikovat. Nie vzdy sa to da. A Perda, vdaka za link, uz tam letim...
květen 15, 2008 11:05
Kašli na vožralou bábu : NČ
Jak se do lesa volá.....
květen 15, 2008 11:15
to Sipik : Perda
vidím, že v tom fakt nejsme sami. Ještě mám od AA (Anonymních alkoholiků) takové desatero, jak se chovat k alkoholikovi. Taky poučné, ale týká se to hlavně těch, co s alkoholikem sdílejí jednu domácnost.

Instrukce pro příbuzné osob majících problém s alkoholem

1. Uvědomte si problémy, které vám i vaší rodině dotyčný, který má problém s alkoholem nebo jinou návykovou látkou, působí. Oč by se vám žilo lépe, kdyby nepil/a?
2. Zjistěte možnosti léčby, které jsou k dispozici, a dotyčného/ou o nich informujte.
3. Odměňujte jeho střízlivost. Když se chová rozumně, buďte příjemná/ý, něco dotyčné osobě kupte, něco dobrého uvařte, odměňte ji
4. Uvažujte o věcech, které má dotyčná osoba ráda a které nejdou dohromady s pitím nebo braním drog - např. výlet s dětmi nebo návštěva známých, kteří nepijí a neberou drogy.
5. Vytvořte si vlastní život mimo domov. Nebuďte, pokud možno, na dotyčné osobě závislá/ý. Budete ve výhodě, když si najdete vlastní zájmy a záliby a osamostatníte se i finančně. Oporou v těžkém období vám mohou být příbuzní, přátele, terapeuté apod.
6. Pokud dotyčná osoba pije, nabízejte jí jídlo nebo nealkoholické nápoje, případně jiné činnosti, nežli pití. Připomeňte jí, kolik toho už vypila, a že je lépe, když nepije.
7. Když přijde domů opilý/á, nebo se opije doma, pokud to jde, nevšímejte si ho/jí. Nejvýš mu/jí neutrálním hlasem řekněte, že se vám jeho/její pití nelíbí a že když je opilý/á, tak s ním/ní nechcete nic mít.
8. Učte ho/ji, aby nesl/a důsledky. Neschovávejte mu/jí jídlo, když kvůli alkoholu nebo drogám přijde pozdě. Neobkládejte ho/ji polštáři, když usne na podlaze a neomlouvejte ho/ji v práci, když tam má problémy. Jestliže se pozvrací nebo znečistí, měl by se sám/a dát do pořádku, až vystřízliví. Výjimkou, kdy je třeba poskytnout pomoc, jsou pouze situace, kdy je vážně ohrožen/a na zdraví nebo na životě.
9. Naučte se zvládat rizikové situace: Člověk pod vlivem alkoholu nebo drog, může být někdy nebezpečný sobě i druhým. Je dobré, jestliže jste na tuto možnost připravena/n, naučíte se nebezpečné situace rozpoznávat a dokážete jim čelit. Jste ve výhodě, jestliže máte možnost i s dětmi někam odejít. Někdy je nutná pomoc policie. O podmínkách, za nichž jste ochotna se pak vrátit, vyjednávejte předem.
10. Nejvhodnější dobou k zahájení léčení je stav po nějaké nepříjemnosti, kterou si dotyčný/á alkoholem nebo drogami způsobil/a (problém v práci, okradení v opilosti, těžká kocovina apod.). Jakmile se k léčení rozhodne, podnikněte co nejrychleji kroky k jeho zahájení. Snížíte tak riziko, že by rozhodnutí změnil/a.
11. Pro Vás, protože se nacházíte v obtížné životní situaci, jsou alkohol a jiné návykové látky zvláště nebezpečné. Vyhýbejte se jim proto a udržujte si pokud možno dobrou tělesnou i duševní kondici.
12. Pokud se váš vztah s problémově pijícím člověkem rozpadl, buďte velmi opatrná při výběru nového vztahu. Těm, kdo nadměrně pijí alkohol, se vyhněte. I tak jste asi trpěla/trpěl až dost.

květen 15, 2008 11:26
to NČ : Perda
Máš svatou pravdu, kéž bychom to uměli... "vykašlat se na ožralou bábu".
květen 15, 2008 11:29
Máma přeci není mámou jen tím, že porodí : NČ
Jestliže se skutečně po celej život projevuje tak, jak je popsaný, není to máma.
květen 15, 2008 11:34
Perduško, napiš mi, bůhví, kam já tu tvou adresu zasela... : d@niela
díky - moooc smilies/grin.gif
květen 15, 2008 11:46
Kudlanko : Perda
mně bylo divný, že mi neodpovídáš. Psala jsem Ti už několik mailů a všechno bez odpovědi. Myslela jsem ale, že už jsi off-line. Teď jsem se Ti přihlásila znovu rovnou na ten mail, ze kterého jsi mi psala naposled, tak snad to bude OK. Zdravím Tě. smilies/wink.gif
květen 15, 2008 12:34
Souhlas s NČ : Krakonoš
Komentář bude asi krátkej, ale k tomu nic víc nejde. S*ala na tebe celej život, udělej to samý.
květen 15, 2008 12:43
to NČ : Perda
To jo, to tak asi sedí na problém Kláry. Ale u nás je to stejné jako u Sipika, prostě Jekyll a Hide. To umocni tím, že je to Tvoje blízká rodina a v tu ránu jsi uprostřed začarovaného kruhu. A máš dvě možnosti - buď v sobě najdeš tolik síly, že toho člověka úplně od sebe a svojí rodiny odstřihneš a budeš se cíleně vyhýbat jakýmkoliv informacím, co ten člověk provádí (nemožné, pokud žijete ve stejném městě a není to zrovna Praha), sám sobě to zdůvodníš, smíříš se s tím a sneseš kritiku neinformovaného okolí. Nebo se v tom plácáš a přesně jak píše Klára - podle způsobu zasunutí klíče do zámku uhaduješ, jaký byl asi dneska den?
U nás už je to úplně na konci, tchýně je už přes tři neděle po nemocnicích a už se domů nevrátí. Svým způsobem je to pro nás úleva.
Je to hnus fialovej a každý to řeší, jak umí. Blbý je, že těch pomocných rukou potkáš strašně málo.

květen 15, 2008 12:58
to Perda : Sipik
Presne vystihnute... niekedy si clovek zela aby sa jeho blizkemu radsej nieco stalo, ako sa na to pozerat. Kamaratov otec bol 3 dni nezvestny a kamarat sa priznal, ze sa mu ulavilo smilies/undecided.gif Chlapa ale nakoniec nasli policajti spiteho a zbiteho... U nas dost vela pripadov riesi rieka Hron. Nejako ku nej tieto trosky inklinuju, len ja poznam tri pripady utopenych alkacov a rodina si vydychla. Vobec nemusis mat vycitky svedomia pre svoj pocit ulavy, vybrali si tu cestu sami.
květen 15, 2008 13:38
to Sipik : Perda
Mluvila jsi s taťkou někdy o léčení? smilies/cry.gif
květen 15, 2008 14:01
to Perda : Sipik
Milion krat, ale on mal doposial pocit, ze to ma pod kontrolou. Teraz uz asi ten pocit nema, ale ospravedlnuje si to depresiami a podobne. Uz mal obdobie abstinencie dlhe asi 4 roky, odvtedy su to v podstate tahy, chvilu v liehu, chvilu triezvy - ked prepije peniaze co mal, pripadne si odomna "pozical". U nas sa vravi: komu niet rady, tomu niet pomoci smilies/sad.gif
květen 15, 2008 14:14
(ne)matka : Dana Pavlíčková
Milá Kláro, mám pocit, že v tobě je pořád to malé dítě, které čeká na pochvalu od maminky. (Kdo by taky nebyl rád pochválen...) Ale upřímně, pochválila tě někdy, jak to dělají ostatní mámy? Asi ne. Chyb na tobě našla jistě dostatek. Začni se k ní chovat stejně. Nemusíš na ní hledat chyby, ale jenom jí po pravdě odpovídej na její komentáře a výčitky. Pokud má pocit, že se jí bezdůvodně štítíš, tak jí s klidem řekni, že ano, protože.... jednoduše popiš to, co vidíš okolo. Pokud ti bude vyčítat, že jí nemáš ráda, stručně jí oznam, co ti na ni v současnosti vadí a proč za ní nechceš jezdit. Ona se s tebou taky nemaluje. Já bych jí neuklízela,ty odjedeš a ona bude dál žít ve svém nepořádku, protože jí vyhovuje, jinak by si uklidila. Ona bude určitě tvrdit, že už na úklid nemá síly, ale vzpomeň si, bylo někdy u ní uklizeno její zásluhou, když měla ještě více sil? Na návštěvu jezdi s vlastním proviantem jako na piknik a klidně bych jí řekla, že se štítím její "čistoty". Přestaň řešit její problémy, ona tvoje taky nikdy neřešila a ještě se snaží na tebe přenést svoje. Ona ti nikdy nebyla dobrou matkou, tak proč ty bys měla být vzornou dcerou. Pokud tě požádá o pomoc, proč ne, ale ať přiloží taky sama ruku k dílu, přiměřeně jejím schopnostem. Minulost neřeš, to už nenapravíš. Můžeš vyřešit další vztah tím, že si přestaneš nechat kálet na hlavu. Polož si otázku: Kam se moje máma dostala, když jsme se odstěhovaly? (Předpokládám, že s ní nevydržela ani tvoje sestra.)Asi nikam, pořád stejná písnička, co by, kdyby! Přeji hodně sil a energii, kterou věnuješ matce, věnuj raději své rodině. Dana
květen 15, 2008 15:01
to Sipik : Perda
no, to je klasika. Tchýně odkývala léčení až teď, když leží na smrtelné posteli. Do té doby jen podepisovala reversy a vesele pila dál. Když to ještě před 14 dny vypadalo, že by se mohla vrátit domů, zjistila jsem zrovna, že jsem těhotná. Trochu se stydím, ale využila jsem toho a normálně jsem ji citově vydřela, že když na léčení nepůjde, tak to malé neuvidí. Teď už všichni víme, že ho určitě neuvidí... Teda kromě ní. Její umění nepřipustit si, že je na konci, je skoro až obdivuhodné. Se stejnou vehemencí celých 15 let tvrdí, že nepije... Tak nějak si ale myslím, že by to léčení stejně nedokončila.
Sipiku i Kláro, držím palce.


květen 15, 2008 15:03

Powered by Azrul's Jom Comment
busy