Z pradávného dětství si pamatuju, jak u babičky v ulici občas jezdíval nožíř. Vezl si před sebou velký brus a nějaké ty potřeby... Posbíral v ulici nože, co mu je tam hospodyňky nanosily, pak je tam někde na rohu nabrousil a vražedné zbraně za menší obolus vrátil. Já mám nožů celkem dost, už jsem si s nimi mockrát i pěkně ublížila, ale že by byly nějak extra ostré? A to mám dokonce i pár značkových, heč!

Jenže si  taky vzpomínám na pár „plecháčků“ s dřevěnou rukojetí, které kdysi dávno opatroval a hlavně si brousil a opatrně ukládal můj manžel. A tedy, lidičky, to vám ale byly NOŽE!!! Pamatuju, že když upekl takovou tu sváteční čtrnáctikilovou krávokrůtu, tak ji pak krájel jako šunku na teninké plátky...

A tak jsem se rozhodla na ty své tupouny trochu vyzrát.

Jak jinak, než přes gooogle.

A když už tam, tak proč ne i zkouknout youtube, které informace doprovodí i obrazem…

Dočetla jsem se:

Očista ostrých nožů má své zákonitosti, na které šéfkuchaři nebo řezníci nedají dopustit. Jakmile nůž přestanou používat, ihned ho opatrně umyjí pod teplou tekoucí vodou neagresivním přípravkem a šetrně osuší. Tak, aby za žádnou cenu nedošlo k poškrábání čepele. Nikdy by ho nedali do myčky nádobí, protože by mohlo dojít k poškození, rzi a ztrátě ostrosti. To zapříčiní nejen agresivní mycí prostředek, ale také kontakt s ostatním nádobím, například s příbory, během procesu mytí. Šíření rzi po myčce během procesu mytí, například ze šroubů na hrncích, však nezabráníte.

Ono prý záleží i na tom, na čem krájíte – takže nejlépe na prkýnku nebo na plastu. Jinak se nožejček tupí.

Kde je mít? Například magnetické lišty nebo bloky, do nichž nůž jemně vložíte. A pokud už takový blok máte, ukládejte nůž ostrou částí vzhůru. (Tak já mám tu lištičku, ze které mi ale každou chvíli nějaký sletí na zem – mou vinou). Taky mám někde schovaný blok, ale tam se nože vkládaly špičkou dolů – tak nevím…

Žádný nůž nevydrží ostrý věčně. Pokud ho nebudete pravidelně brousit, ztupí se časem natolik, že už bude zapotřebí použít brusný kámen a vytvořit nové ostří. Pokud nůž používáte běžně často, odborníci doporučují lehce ošetřit jeho ostří ocílkou jednou do týdne.

Když jsem se pak dívala, jak nesmírně složité to je, jaká je to úžasná a kvalitní práce, být nožířem, tak jsem ty své nožejčky politovala, že oni se k někomu podobnému nejspíš nikdy nedostanou.

Samozřejmě, že to "šlechtické" nožířství kvete neustále, hlavně proto, že naši muži jsou - jak občas opakuji - v duši velcí bojovníci.

A když už nemají doma všelijaké ty kanóny, tak milují své "chladné zbraně..."

A velké známé a honosné firmy jedou. Jenže - ti "obyčejní" nožíři, kteří byli vždy někde poblíž a za přijatelnou cenu vám nože i nůžtičky vždy nabrousili, ti se už moc nekonají. Kvalitní (a neskutečně drahé) kudličky seženete, to jo.

Nových mladých vyučených mistrů-nožířů je totiž podstatně méně. Mladí lidé většinou ztratili o řemeslo zájem, takže tradiční výroba postupně mizí. Jo, dříve pracovalo řemeslníků mnohem více. Český trh navíc zaplavuje zboží ze světa, "tohle" především z Německa, a postupně vytlačuje tuzemské výrobky.

Otázka pro vás, milé dámy :

-       Jak moc jste se svými noži kamarádky?

KUDL@NKA