Ahoj Kudlanko a vy všichni. Potřebovala bych poradit. Někdy, když o své situaci mluvím s nějakou kamarádkou, tak mám pocit, že mi odpoví: „Nojo, dobré bydlo tě pálí!“ Jenže, ono to ani není tak dobré bydlo, jako spíš zlatá klec. Bydlíme s manželem a naším ročním synem v jednom starším pražském domě, který byl zřejmě určen pro bohatší lidi – protože náš byt je přes celé patro, a dá se říci, že je víc než prostorný. Bydlí tu manželova matka se svým manželem, jeho sestra s dvěma kamarádkama, jeho bratr s přítelkyní a jeho babička.
Nejdřív to tam bylo hrozně fajn, vždycky jsem chtěla mít velkou rodinu, my byli jen tři, později, když mi umřel otec, tak jen dvě. Mamka žije nyní v jiném městě, takže se zas tak moc často vídat nemůžeme.
Teď mě to tady ale už vůbec nebaví, všichni mě štvou, snad to chápete. Tchýně ze sebe pořád dělá hrozně důležitou, absolutně neexistuje nic, co ona by nevěděla líp a skoro tvrdě ten svůj názor neprosadila. Švagrová je hrozně akční a pokaždé když něco vymyslí, třeba výlet, a mě se tam zrovna nechce, nebo bych si dovolila jiný program, tak se se mnou všichni dohadují, manžel se mě nikdy nezastane (a rozhodně nezůstane se mnou doma, ale jede s rodinou). A co už mi hodně vadí, je že s sebou bere i našeho syna.
Přítelkyně od švagra je Romka (ale nic proti ní!), ale když nebyl koronavirus, tak k nám dvakrát do měsíce přijela její rodina - cca 10 lidí minimálně. To mi moc vadilo, nedělá mi vůbec dobře mít v bytě takový halas a tolik lidí, kteří klidně chodí absolutně všude, ale manžel s tím neměl problém. Kvůli tomu jsme se často hádali, protože manžel chodil na ty jejich party, a vždy se tam dobře bavil.
Když jsem nedávno byla pozvána kamarádkou na menší oslavu k ní, na její narozeniny, tak když jsem to řekla manželovi, tak mi to zakázal, musela jsem se vymluvit, že mi je špatně. Přitom už lidi můžou chodit k sobě, už se otevírají divadla, hospody… A to jsem mu řekla, že celou dobu bych měla respirátor. Jako chápete to?
Chtěla bych se s manželem a naším synkem co nejdřív přestěhovat někam jinam, ale manžel s tím nesouhlasí. Mám pocit, že jsem si vlastně vzala celou jeho rodinu…
Máte pro mne nějakou radu? Něco, co by mi pomohlo? Nechci situaci zase nějak moc hrotit, mám ho ráda, ale tohle už je opravdu k nevydržení.
KRISTINA
Ale bez legrace. Jediná rady. Pryč z tohoto svazku.
Máte taky aspoň 4 koupelny ?
Souhlas s Josefem. Pryč z tohohle společenství a manžela tam nech. On je tam spokojený a k vlastní rodině zatím nedospěl.
Ale ze bych takhle sam mohl a chtel zit...
Nase kultura je dost odlisna a pokud si na to clovek v rozumnem case nezvykne, nezbude nez odejit. Mikin
si jako většina normálních lidí.
A ne, nejsi divná, a ne, nehrotíš to. Mě by z takovýho množství lidí jeblo. Mám ráda soukromí.
A že ti manžel něco zakázal tak už při tomhle se ti měla rozječet požární siréna v hlavě. A ne, neomlouvej to nějakou koronou. Ladí to s celkovým obrázkem. Je to despota, který tě má na háku a je mu jedno, jak se ty cítíš nebo co bys chtěla. Nejsi pro něj rovnocenná partnerka. Má tě za kus inventáře, kterej má plnit stanovený úkoly.
Mám kamarádku, která žije v něčem podobným, naštěstí s ním nemá dítě. Zůstává, protože bude ještě deset let splácet hypo na svůj vlastní byt a má nepřekonatelný strach, že když od něj odejde, tak to nezvládne. Ale šťastná není. Situace se tam vyhrocuje čím dál víc, a myslím, že jednou to bude tak neúnosné, že bez ohledu na finance nakonec odejde. Akorát škoda toho času, kterej se vedle něj trápí.
Já bych odešla.
