Kudlanka - ZTRATILA SE!

Zvonek u dveří, já doma nalehko. Otevřu a tam stojí zoufalá kamarádka: "Danielo, prosím tě, pojď honem ven, ona se mi ztratila! Jen na chvilku jsem si povídala s jednou paní, celou tu dobu byla u mně, a najednou je pryč! Panebože, co mi řekne dcera!!!" Při pohledu do jejích zoufalých očí v zoufalém obličeji jsem najednou dostala schopnost, kterou už dávno neznám - oblečená i obutá jsem byla opravdu v cuku letu. Ještě jsem zavolala svého čoklíka - třeba ji vyčuchá...

Nejprve jsme šly tam, kde ještě byly spolu – pak jsme se rozdělily, já šla kolem paneláků směrem do parku, má zoufalá kamarádka zas druhou stranou.

Kayo z toho všeho byl poměrně dost na větvi, protože jeho panička, místo, aby se tak nějak toulala, šla snaživě co nejrychlejším krokem a každou chvíli vyřvávala.

Asi po ulítané hodince, kdy jsem si představovala to kamarádčino vyděšení, a kdy jsem se fakt už bála, aby ji ještě z toho všeho nekleplo, jsem ji z dálky zahlédla, jak na mne blaženě mává.

Snažila jsem se tvářit optimisticky, ale uvědomovala jsem si, co tady hrozilo – co kdyby se jí něco stalo, jezdí tu plno aut, co kdyby ji nějaký z těch velikých psů (nějak se tu dost rozmohli, psíci velikosti ledního medvěda) třeba pokousal?

Uvědomila jsem si, že pejska, který nepřijde na zavolání, nebo který si nehlídá vás, je fakt lepší mít na vodítku…

... : *deeres*

Jo,s biglem pravidelně,zdrhač s perfektní orientací, a zdrhal i s vodítkem a vracel se až k večeři. Horší to bylo s pinčem, nejdřív přišel ke stáří o sluch a když mu táhlo na osmnáct, tak přestal vidět. Ten nikam neutikal, i téměř slepý mi chodil bez voditka za nohou. Ráno jsme vylezli ven, všude kolem domu mlha a pes byl najednou pryč. Naštěstí mám ještě jednoho psa a ten si pro něj došel. Ty nervy nikomu nepřeji.

únor 28, 2022 10:24

... : mamča

Nemám psa, ale jeden náš známý měl překrásnou "bíglici". Bohužel, to byla holka toulavá, a dokázala se podhrabat téměř všude. Pro účely útěku měla na obojku kapsičku s adresou a telefonem na majitele. Vždycky když jsme zahlédli v okolí řítícího se zeleného Trabanta, bylo jasné, že "bíglice" zase zdrhla. Neměla k tomu důvod, byla hýčkaným miláčkem s možností volného výběhu na zahradu. Ale měla dobrodružnou povahu. Naštěstí byla společenská a nechala se polapit od každého kolemjdoucího. Ten našel telefon, a volal majitele. A tak to šlo po celý její rušný bíglí život.

únor 28, 2022 11:41

... : *deeres*

Tak to maj všichni bíglové, po generace šlechtění na štvanice. Byl to můj nejmilejší pes, ale bígla a drsňáka už nikdy! Jednou stačilo, nejsem lovec.

únor 28, 2022 13:13

... : andrea

moje kámoška má dvě kočky. Jednou si šla pro něco do ložnice, do dolního šuplete v komodě.
Vzala, šuple zastrčila...
Nebudu vás napínat. do druhé strany šuplete se nepozorována stačila nacpat jedna z kočiček. Chudák kámoška dva dny! hledala, bála se, že utekla ven, bydlí v přízemí, takže každou chvíli volala, dávala ven mističky...
Až pak zas náhodou, ten druhý den, zaslechla v komodě malé zaškrábání... Vyletěla z postele, otevřela šuple - a tam stočená na prádle, ležela číča, jen se tak na ni dívala... Tý mršce prý nic nebylo...
Ale toho strachu!!!

únor 28, 2022 16:45

... : mila1

Náš minulý pes rád utíkal. Stačilo pootevřít vrátka na ulici, prosmýknul se a byl v trapu. Večer se pak vrátil, jen jednoho dne ne. Když už byl pryč další den, napadlo mne obvolat útulky a skutečně v jednom pražském byl. Jak se tak daleko dostal? Při tom útěku ho viděla nějaká paní s autem, jak se potuluje po ulici.Myslela, že se ztratil, tak otevřela dveře od kufru, on naskočil- jezdil autem rád- a ona ho odvezla do útulku, který měla po cestě. Vyzvedli jsme si ho tam, byl v pohodě, ale přivezl si odtamtud psincový kašel, to se projevilo po pár dnech. Ale ještě ten samý den,co jsme ho přivexli domů, se pokusil o útěk znovu. Náš současný pes neutíká a z branky jde vždy až na povel po nás.

únor 28, 2022 17:30

... : Giotta

Ve městě samozřejmě používám vodítko, ale mezi poli, nebo v lese nechám Lunu navolno. Většinou běží přede mnou, čmuchá, občas ji tedy předejdu a za chvíli je zase přede mnou. Někdy ji musím napomenout, ať na mě počká (povel "čekej"). Tak jednou za rok se povede nějaké ztracení. Poslední příhoda byla, když jsem na procházce potkala dceru s vnuky, oni pokračovali domů, já do polí. A asi po 300 metrech najednou pes nikde, volám, lekám se a spěchám zpátky. Dle předpokladu psisko podlehlo svým pasteveckým genům a šlo sehnat všechny dohromady, vrátilo se na místo, kde jsme se potkali s dcerou, a tam uprostřed ulice zřejmě přemýšlelo, kam se poděli. Uf, ulevilo se mi, sice kolem jedno auto projelo, ale kdyby Luna pokračovala za rodinou, vběhla by na mnohem rušnější silnici.
Ze zahrady u dcery neuteče, ani když otevřeme bránu a autem odjíždíme. Ví, kde je její a kde cizí prostor :-)

únor 28, 2022 22:04

... : Josef

Hm. Kočku jsem měl asi dva roky, původně na pohlídání na měsíc, už mi zůstala. Pak jsem ji, z důvodu, kterej se pozdějc ukázal jako nesprávnej, předal do skutečně nejlepších rukou, jaký jsem dokázal najít.
Už jsou to asi tři roky, výčitky ze zrady mám dodneška a dodneška se mi často zasteskne. Doufám, že aspoň kočce se nestejská.

březen 01, 2022 07:03

... : mamča

Josef : K nám si dal nejstarší syn dva kocoury, údajně na prázdniny. smilies/grin.gif

Od té doby uplynulo 10 let, jeden z kocourů se už odebral za duhový most, a ten druhý (16-17 let) to má za pár.
To je tak, když si milovník koček vezme za ženu "lesačku", co kočky považuje za škodnou. smilies/angry.gif

březen 01, 2022 11:40